Jedenácté kotě

STUDENTKA: No nic, naštěstí mám taky jeden plán.

PETR: Plán?

---

STUDENTKA se nakloní k PETROVI, něco mu pošeptá.

PETR: A jak to chceš sehnat?

STUDENTKA: Domluvila jsem se s kulisákem. Sice nám odnesl nástěnku, ale to není něco, co bychom nezvládli.

PETR (přikývne): A kdy to donese?

STUDENTKA: Kdy? Ty jsi vážně nepoučitelný, víš to? Člověk by čekal, že po takové době ti to dojde, ale ono pořád nic. Kdy, kdy! Čas je jen iluze.

PETR (zamyslí se): Aluze na Einsteina?

STUDENTKA: Spíš podobná jazyková haluze.

PETR: Haluze? Tak z toho jsem tedy vážně na větvi… Což mi připomíná, že ještě pořád tu máme strom!

STUDENTKA: No to máme, ale ze stromu se nenajíme! Nebo tedy… občas vlastně jo… asi jak se to vezme, je plod stromem, nebo už není? A pokud ano, pak je i matkou, ne? A já jsem matkou své matky své matky své matky a pak…

PETR: A pak?

STUDENTKA: Pak jsem Eva, tedy tvoje žebro, ty jsi Adam a Milan je vlastně taky Adam, kulisák je taky Adam a...

PETR: Počkej, počkej, to už trochu přeháníš!

STUDENTKA: Ale ne, to se musí domyslet, umíš si představit ty důsledky? Pokud jsem tvé žebro, tak každé milování je vlastně autoerotismus s divným fetišem a každý počíná sám sebe skrze sebe. A to všechno jen kvůli stromu!

PETR: No ano, strom. Ale oběsit se na té větvi stejně nemůžeme.

STUDENTKA: Aluze na Godota? Aluze o haluzi? (Přijde k němu, políbí ho.) Zlepšuješ se, můj drahý, jen co je pravda. Dobře jsme si padli do oka. Tímhle tempem se na konci vážně nedomluvíme.

PETR: A to bude naše manželství v kostce! Aluze o haluzi, která je iluzí. Ale o padání nemluv, pátým pádem oslovujeme a to zavání dialogem ve dvou.

STUDENTKA: Ach ano, dialog je nástroj rozhovoru a ten my musíme potlačit. Zatím se nám to nedaří, ale to přijde, lásko, to přijde.

PETR: Já vím, nemůžu se dočkat.