Et tu, glacies?! Et tu, meum pavimentum?

Autorská poznámka: Většina podivností nepochází tak úplně z mé hlavy, to sám božský Julius (ille ipse victor noster) měl pořád blbý kecy, že je to málo ve stylu Zápisků o válce galské :).
***
Nad táborem obtěžovala jemná mlha.
Přesto se božský Julius rozhodl, že se projde.
Skoro sám, jen s jednou legií. Bude to... intimní a přitom majestátní.
Vojevůdce v družném hovoru s vojáky. Které se všechny našprtal jménem.
On – božský Julius.
Vyšel prostoplešatý, ani nenápadný věnec si nevzal, kolem ramen přehodil lehký plášť, jen aby se neřeklo, že je mu sakra velká zima.
Rozhlédl se po svých mužích, zhluboka se nadechl čerstvého galského vzduchu a vykročil.
Vše se odehrálo během vteřiny. Legionáři ani nestihli dosalutovat.
Sám božský Julius, s prostěradlem přehozeným přes hlavu, poražen neviditelným nepřítelem, kterému šlapal na záda, prskal hlínu.