DMD 2019

Svět okolo ovládla zelená barva - vysoká, nikým nesekaná tráva, koruny stromů i zvláštní světlo nebe. Vzduch hladilo jenom vytrvalé šeptání vody. Jinak bylo ticho. Vším tím klidem ovšem proudilo téměř hmatatelné napětí. Jiskření, které šimrá na kůži a zrychluje dech.
Trojice mužů se krčila na dohled svému cíli, o němž věděli, že je ještě na míle vzdálen; Profesor i Spisovatel ztráceli nervy, jen Stalker mlčel a soustředěně naslouchal, co šeptá Zóna.
Na poslední chvíli, snad jen díky zostřeným instinktům, oba chytil za ruku a strhl k zemi. Ticho rozřízlo odbíjení hodin. Ohlušující údery vyděsily návštěvníky k slzám. Zóna se pohnula.

Byl jeden velký a zlý CMOS snímač, na který dopadaly osvobozující fotony. Povrch snímače byl poset hlubokými jámami o velkém potenciálu, na jejichž dně se krčily uvězněné elektrony. Vždycky, když k nim přiletěl foton samou radostí z dodané energie se několika elektronům podařilo dostat ven. Snímač pak hlídal, kolik elektronů uniklo a předával tuto informaci centrálnímu mozku fotoaparátu, který tvořil fotografie. Jenže ouha přišla noc a elektrony stále unikaly i bez pomoci fotonů. Snímač totiž netušil, že elektrony tajně studovaly kvantovou fyziku a přišly na způsob, jak uniknout pomocí techniky tunelování.
Něco je určitě špatně… Moje fotka vypadá naprosto příšerně!

Místností se rozléhá tiché praskání rádia. Zprávy pochycené až z Británie. Několik tisíc mil odtud.
„... Všechno se mění, nikdo to nepoznává. Lidé v Evropě ztrácejí svobodu. Němci všem odebírají přístroje zachycující zprávy jiných zemí. Za sebemenší přestupek trestají na místě smrtí...“
Škrábání pera. Šustění papíru. Pálení slov.
„... Každou chvíli prý dojde k největšímu transportu dějin do vyhlazovacích táborů. Koncentrační tábory jsou již plné. Je pouze otázka času, kdy všichni bezpodmíněčně pojedou na smrt.“
Před domem zastaví velká korba. Zvuky rádia přehluší divoké bouchání na dveře.
Stále sílí.
„Gestapo, otevřete!“
Drsné hlasy se probíjí dovnitř.
Už není cesty zpět. Je konec.

Dvanáctiletý Percy Weasley psal, až se mu z brku kouřilo. Všem ukáže, že je stejně dobrý jako jeho bratři.
„Pane Weasley,“ ozval se nad ním hlas ředitelky. „Pojďte se mnou.“
„Ale paní ředitelko...“
„Bez protestů, Percy,“ odvětila jaksi příliš laskavě.

V kanceláři už byli Bill i Charlie. Taky ropuchovitá, růžová osoba a kdosi v bystrozorské uniformě. „Půjdete s námi. Ministerstvo si chce popovídat.“
„Ale... co naše zkoušky? NKÚ? OVCE?“
„Dokončíte je v létě,“ řekla ředitelka a ropucha se odporně usmála.

Jejich strýcové byli obviněni z pokusu o atentát na ministra Raddlea.
V létě se ke zkouškám vrátil už jen Percy.