50 Řvali hrůzou až na věky

Obrázek uživatele Killman
Fandom: 
Kapitola: 

"Co tohle mělo znamenat?!" vykřikne po chvíli, stále v údivu, Komlar.
Bakrittus jen stojí opřen o nejbližší vitrínu a nereaguje.
"Přišli jsme v záležitosti nejvyšší důležitosti, máme pověření z nejvyšších míst," obrátí se Arzma na velitele, pak popojde k parťákovi: "To byl ten, koho jsme hledali?"
"O vašem pověření vím. Bylo ale nutné, ... tady přímo přede mnou ... tohle?"
"Thalame, je všechno v pořádku?"
Bakrittus se obrátí, zhnusený výraz na tváři: "Já, ... nikdy jsem nikoho nezabil."
"Škoda, že jste u toho nezůstal. K večeru si ho měli vyzvednout lidi z chrámu. Z možnosti studovat magický supertalent byli doslova nadšení."
Arzma chce něco odseknout, ale zarazí se: "Tenhle chudák tady byl magickej supertalent?"
I Bakrittusovi se vrací výraz: "Tak to by hodně vysvětlovalo."
"Možná byste mi mohli vysvětlit, proč jste sem vlastně přišli," navrhuje Komlar.
"Slyšel jste o prediktorech? Nevadí, to je jedno. Před pár lety několik z nás předpovědělo, že celou Odrii postihne katastrofa. Když jsme se ale snažili zjistit více, tak to byl velký problém. Doteď se vlastně neví, v čem má ona katastrofa spočívat, a jak k ní dojde. No, abych to zkrátil, tak různé indicie nás dovedly až sem, a tady magický supertalent," všiml si výrazu nepochopení: "Problém s magickým supertalentem je ten, že se velmi obtížně předpovídá. Skoro nejde předpovědět, kde se objeví. A také se špatně předpovídá, co někdo takový udělá - podobně jako se špatně předpovídají činy Lordů."
Arzma pochopila: "Takže tohle byl původce té předpovězené katastrofy."
"Ano, určitě, na sto procent, jsem si tím jistý."
"Takže, teď, když je původce po smrti, katastrofě jsme zabránily?"
Bakrittus se nadechuje k odpovědi, pootevře ústa, náhle však strne.
Kommlar nechápe: "Vedl tady menší vzpouru, to jsme ale zvládli, žádný problém."
Arzma už ví, že v těchto situacích je potřeba chvíli vyčkat a nerušit. Každopádně jí ale náhle vyschlo v ústech.
Strnutí se plynule změnilo v zbělání, oči zatěkali po místnosti.
V tu samou chvíli se ozývá bušení na dveře.
Komlar automaticky mačká tlačítko.
Dovnitř vpadli dva zadýchaní dozorci: "Veliteli! Tam dole! Padlí vstali a útočí na všechny!"
"Cože?!"
"Naši mrtví pane! Oni se sápou na vše živé. Nedají se zastavit!"
"Zatraceně, ale to přeci nejde - jen tak?" neváhá však, odemyká šuple a na pultu mačká tlačítko pod nápisem "Všeobecný poplach"
Pozornost všech se náhle obrací k vedlejší místnosti, odkud se ozval ostrý zvuk kovu narážejícího na kov a skoro zároveň zapraskání dřeva.
Všichni zírají na zakrvácenou postavu s dírou v hrudi, třímající ve skoro spálených pařátech kopí, kterak klátivě vstává ze země...

Ono osudné ráno vstal Laar Kavo ve své kanceláři.
Několik posledních dní na něm nervozita byla znát.
Usnout ale dokáže za jakékoli situace a na dnešek si dokonce přispal, očekával, že bude potřebovat být při plné síle.
Přešlo dopoledne, oběd, odpoledne, a vše se zdá být jako vždycky.
Žádné neobvyklé hlášení, žádná světla na obloze, anebo otřásající se země.
Dobře ví, že den končí až teprve když se odsype poslední vteřina, ale přeci jen tak trochu počal chovat naději, že se nakonec nic nestane. Koneckonců, předpovědi, věštby a proroctví jsou známá svojí nespolehlivostí.
Chystá se jít na večeři spolu s ostatními vysokými funkcionáři, přichází však asistent s urgentní správou, právě došlou přes ansible.
Přichází z chrámu ve městě Ziroqua. Znění: "Mrtví masově samovolně animováni. Necíleně útočí, nelze je ovládnout. Většina města ztracena."
Vrací se zpět a usedá do křesla.
Občas pohladí nefritovou želvu a čeká.
Během dvou hodin došly další tři podobné zprávy - každá z jiného kontinentu.

Tak je to přeci tady.
Jak ironické.
Čekal bych cokoli, ale povstání mrtvých?
Necromancie, to vždycky byla naše silná stránka.
My nejsme ti, kdo se bojí nemrtvých.
Tak teď uvidíme, jak dobří že to vlastně jsme...

Výkonná moc se dává do pohybu.
Porada stíhá konzultaci.
Létají rozkazy.
Pohotovostní jednotky se mobilizují, dostávají rozkazy k přesunům.
Přicházejí další informace.
Zjišťuje se rozsah zasažení.
Experti na to či ono navrhují možná řešení, propukají hádky o to, jak postupovat.
Laar Kavo dělá co může, drží v chodu úsilí, jako vozka, který krotí šestispřeží divokých koní, kteří se snaží vytrhnout ze svých postrojů.
Tři dny a noci.
Požár se však nedaří zadržet. Šíří se to, ta nákaza, nebo co to vlastně je. Dostává se skrz další a další obranné linie.
Dostala se i do nejhustěji obydlených center.
Masakr umocňuje to, že každý zabitý se navíc stává součástí problému...

Pevností Mehar Uram se rozezněl alarm.
Tak, to je konec.
Přeze všechna opatření se to dostalo i sem.
Máme tady zásoby těl. Miliony mrtvol v zakonzervovaném stavu.
Jestli se to všechno zvedne...
Je čas opustit loď, dříve než mne sami přijdou hodit přes palubu.

Laar Kavo dojde k ozbrojenci u dveří: "Děkuji vám za vaší příkladnou službu. Shromážděte ostatní ozbrojence a běžte bránit přístupy do tohoto patra. Cestou ven mi sem pošlete asistenta."
"Rozkaz, pane!"
Voják mizí za dveřmi a vzápětí vchází asistent.
"Mám pro vás tři úkoly. Zaprvé, ihned jak odsud vyjdete, vyhlásíte okamžitou evakuaci všeho nebojového personálu. Výše postavení úředníci přednostně použijí železné orly, přiberou ale kohokoli, kdo bude poblíž až do naplnění kapacity. Zadruhé, odešlete zprávu následujícího znění do všech kontinentálních center, která ještě fungují: ´S okamžitou platností rezignuji na funkci Nejvyššího zástupce operací. Přes veškerou snahu, se mi nepodařilo zabránit katastrofě, která nás potkala. Je tedy na snadě, že někdo jiný se bude muset zhostit onoho nelehkého úkolu. Svému nástupci přeji ať při něm stojí všichni nesvatí.´ Zatřetí, obráncům pevnosti předáte můj poslední rozkaz. Ať brání co se dá nejbližší hodinu, potom ať odsud co nejrychleji zmizí. Až to budete mít, připojte se k evakuaci."
Asistent si vše poznamenává do bločku, nakonec se ukloní a odběhne vše vykonat.
Laar Kavo se v duchu rozloučí se svou kanceláří.
Provede sérii dechových cvičení, která maximálně aktivizují jeho psionický potenciál.
Již se chystá začít koncentrovat, když si ještě vzpomene na svůj talisman.
Popadne ze stolu sošku želvy a strčí ji do kapsy svého roucha.
Potom se dává do díla.
Rozpřahuje ruce a počíná koncentrovat hmotu a energii do bodu dva metry před sebou.
Vzduch se vcucává do toho bodu a působí tak silné proudění, že strhává předměty z polic, knihoven a stolů.
I Laarova róba víří. Ten se však ani nepohne.
Uprostřed vzniká koule hmoty, zatím šedavá.
Vcucává židli, poletující knihy, utržené rolety.
Praskají okna a dovnitř se hrne nový příval vzduchu.
Laarova mysl pracuje na plné obrátky.
Koule přestává nasávat další hmotu, namísto toho se začíná smršťovat.
S každým centimetrem o který se zmenší se rozjasňuje, až zaplane nejdříve rudě, potom přechází do oranžova.
Žár uvnitř přesahuje teplotu tavící pece.
Laar pomalu přibližuje ruce k sobě, jakoby chtěl onen objekt uchopit.
Směřuje tak svojí moc a stále silněji svírá zářící ohnivou kuličku, nyní ne větší než perla.
Přikročí a jakoby kuličku uchopí.
Udržuje jí mezi rukami uvnitř sférického pole o průměru zhruba třicet centimetrů.
Smršťuje jí silou své vůle dále až z ní není víc než jasně zářící bod o teplotě několika miliónů stupňů.
Pomalu vychází z kanceláře a jde vyprázdněnými chodbami.
Schází po schodech.
Zdáli slyší výkřiky.
Další dvě patra dolů.
Slabý otřes a rána. Někdo použil plošná kouzla.
Na dalším patře z poza ohybu chodby vybíhají dvě postavy.
Od pohledu je zjevné, že již nějakou dobu nepatří mezi živé.
Jsou pohotoví a velmi rychlí.
Laar uvolní a nasměruje nepatrné množství materiálu kuličky.
Vlna všespalujícího žáru v mžiku vypaří oba dva mrtváky.
Žár mírně natavil podlahu a stěnu ve směru odkud přiběhli.
Postupuje dál.
Než dojde k místnosti s teleportem, zlikviduje ještě více jak padesát obživlých.
Všesměrový dálkový teleport je jedna z vymožeností jen pro omezený okruh uživatelů.
Zbývá už jen zadat místo určení.
Laar Kavo nebere nikoho s sebou.
Nechce aby někdo věděl, kam jde.
Zanedlouho už to ani z paměti teleportu nikdo nevyčte...
Než se teleport spustí, nechává svoji kuličku odplout směrem do centra pevnosti.
Síla, která ji drží stlačenou za třicet čtyři minut přestane působit...

Závěrečná poznámka: 

Všem, kteří dočetli až sem. Doufám, že vás příběh zaujal a snad ve vás i něco zanechal. Psát jej nebylo vždy snadné. To, že vůbec začnu, bylo rozhodnutí v poslední možné chvíli. Jsem rád, že jsem to dotáhl až do konce. Toto je příběh, který jsem chtěl sepsat už před dlouhou dobou, ale neodvážil jsem se začít, protože jsem si nevěřil, že bych jej dokázal napsat alespoň tak dobře, abych se nemusel vyloženě stydět.

Komentáře

Obrázek uživatele Aries

Uf, to byl teda drasťák. Věřím, že se to nepsalo lehce, taky se to občas těžko četlo, ale stejně jsem se šla vždycky podívat na další kapitolu. Gratuluju k dokončení

Obrázek uživatele Killman

Jsem rád, že jsi to dočetla. Vím, že to nebylo zrovna odpočinkové čtení.

Obrázek uživatele gleti

Fuj, to vypadá, že tam tisíc let tráva neporoste.

Obrázek uživatele Killman

Tráva zrovna i poroste...

Obrázek uživatele mila_jj

No tedy! Naprosto chápu to označení Temný věk! To to vzalo konec přímo apokalyptický. Díky za 50 napínavých týdnů.

Obrázek uživatele Killman

No, ono to byl Temný věk už nějakou dobu, protože na Odrii zrovna vládli temní. Po tomto to bylo ještě o dost temnější tedy. Rád jsem napínal :)

-A A +A