Padesátá

Obrázek uživatele Skřítě
Fandom: 
Povídka: 
Úvodní poznámka: 

Prózou to začalo, prózou to končí. Bylo mi potěšením :-).

Kapitola: 

Setton dočte a v místnosti zavládne na chvíli ohlušující ticho. Zvedne hlavu od stránek deníku a pohledem přelétne po osazenstvu sálu. Většina udiveně hledí kamsi za jeho hlavu, jako by spatřili ducha, někteří zírají do země a nervózně si mnou ruce nebo všelijak hrají s prsty. Přímého pohledu se dočká jen od Koby a Radany. Ta promluví jako první. “Takže jste se obětoval aby ostatní přežili? To je od vás šlechetné, Tome.” A jedním okem na něj nenápadně mrkne.

Jako druhý se vzpamatuje Cyril. “Tak to je hustě ujetý, kámo. Kdybych to neslyšel na vlastní uši, neuvěřím.”

Doktor Koba si odkašle: “Těší mě, že moje role nebyla z těch záporných, Tomáši. Můžeš některým zde přítomným nováčkům osvětlit o co tu přesně šlo?”

Tomáš se nadechne a spustí: “Takže ahoj, jsem Tomáš a jsem alkoholik. Díky alkoholové halucinóze jsem podlehl dojmu, že jsem na stopě zločinu. Sám sebe jsem pasoval do role detektiva, který se snaží přijít na záhadu sériových vražd. Impulzem k tomu byl incident se zde přítomnou sestřičku, mojí lásku, Zuzanku Hájkovou, kterou jsem v afektu umocněném abstinenčními příznaky fyzicky napadl. Poranila se, všude bylo spoustu krve, a já měl zato, že je mrtvá. Protože jsem si nepamatoval příčinu jejího stavu, ale v hlavě mi utkvěla představa těla zbroceného krví, nabyl jsem dojmu, že jsem se stal svědkem zločinu a začal pátrat po vrahovi. Nějakou dobu byla mimo oddělení na ošetření, takže to vypadalo, jako by opravdu zemřela. Známe se už léta. Původně si myslela, že když pracuje na klinice pro závislé, dostane mě z toho svinstva sama. Až díky tomu incidentu s domnělou vraždou jsem se dobrovolně nechal zavřít za mříže tohohle oddělení na léčení. Vlastně, abych vypátral vraha, protože jsem nabyl přesvědčení, že musí být někde mezi vámi. No a další případy se nabízely samy. Něco jsem zahlédl v televizi - kdo si pamatuje na ten drsnější bulharský film s pastevcem koz, Kozí roh se jmenoval - bude vědět na základě čeho vznikla například kapitola o vraždě pastevcovy dcery Marie. Stopy jsem nacházel všude. Byly to střípky případů z černých kronik od nás i ze světa propojené se jmény vhodnými pro zrozence určitého znamení a jejich vnitřními charakteristikami. Ty vnější mi zase poskytlo pojednání o fyziognomii jednotlivých etnik, protože každá vražda se odehrávala v jiné zemi, jak jste si jistě všimli. “Chtěl jsem hold být světovej a nedostižnej,” uculí se. “Propojit vše s vybranými kartami tarotu, symbolizujícími jednotlivá znamení, už byla jen třešnička na dortu. No a pak už jen stačilo vymyslet způsob vraždy “podle horoskopu” - přihodit tam nějaký ten symbol, který vrah použil jako svůj podpis, a který spojoval případy do rituálního astrologického kruhu. Vlastně se mi ty příběhy jednotlivých případů takhle dohromady skládaly samy, jako by to byla nějaká šifra, nebo co.“

“Jo tak proto jsi pořád tak studovaval ty noviny a vykřikoval tu cosi o nových důkazech ve vyšetřování”, na chvíli ho přeruší Honza.

Tom se ale nenechá vytrhnout a pokračuje ve vyprávění: “Až tuhle doktor Koba našel můj tajný deník a pomohl mi prokouknout, že všechno v něm jsou jen bohapusté lži a fantazie. Ale s tím žalářníkem jsem se moc nesekl co?!” Ušklíbne se a s úsměvem naváže tam, kde přestal. “Pak jsou tu ty království, no tak to byla opravdu sonda do mého vnitřního světa, najdete tam spoustu symbolů, rozklíčovat vám je netřeba, na tom děláme s doktorem, a vy se zase až tak v mém nitru pitvat nemusíte. Pro zajímavost, ty bylinkové klíče k jednotlivým královstvím jsem objevil na složení Grešíkových kapek Na dobrou noc. A tak je to se vším, uzavře svou zpověď.”
“Takže nyní už si uvědomuješ, že to celé bylo jen výplodem tvé fantazie a honil ses tu za něčím naprosto nereálným?," ptá se doktor.

“Už to tak bude, pane doktore. Jenom škoda toho našeho vztahu tuhle se Zuzankou. Nevím, jestli mi kdy odpustí ten útok a že jsem ji pak tak nehezky pohřbil.”

“Ale to víš, že odpustím, Tomáši, jsem tu na podobné výstupy zvyklá. Je fakt, že jsi mi dal co proto, ale jsem tu, živá a zdravá, a pokud se to nebude opakovat, ráda zůstanu tvojí přítelkyní a důvěrnicí, i když ten náš vztah jsi vykreslil poněkud… no, řekněme nadsazeně. Zas tak blízcí jsme si nebyli.”

“Ale představa tvého nahého těla nebyla špatná.”

“To pomiňme, nijak výrazně to nesouvisí s podstatou tvého případu. A tohle má být, nemýlím-li se, něco na způsob rekognice?!”

“Takže jediným skutečným záporákem v tom příběhu, byl tvůj démon alkohol, co?!", rýpne si Kamil.

“Tak nějak,” uculí se Tom a po několika závěrečných slovech dá doktor pokyn k rozpuštění dnešního sezení.

Doktorka Radana se k Tomovi nenápadně přitočí a zeptá se: “Ale ten konec jste si malinko přikrášlil, co?!”

Tom na ni pohlédne s respektem. “Takže vy v tom zastírání pravdy s nimi nejedete?” Na chvíli se odmlčí a potom pokračuje. “Vy víte nejlíp, že to celé mělo dopadnout trošku jinak, a že se poslední kapitola mého deníku z bezpečnostních důvodů poněkud míjí s realitou. Ale nechtěl jsem vás, paní doktorko, prásknout, měla byste z ostudy kabát, a krom toho byste čelila trestnímu stíhání za vraždu těch dalších dvanácti žen. Ti dva, co byli přes limit - Zuzana s Kobou - nakonec přežili a jsou jedinými svědky toho, co se tam tehdy ve skutečnosti událo. Trošku jsem doufal, že se ve vás hne svědomí a přiznáte se ke všemu sama, ale to jsem asi čekal příliš, co?! A zajímalo by mě, co s máte s Kobou, že i on vás tak vehementně kryje a doporučil mi tu fintu s rozdvojenou osobností a krycím jménem pro vaši postavu. Ale souhlasím s ním v tom, že jste si vytrpěla dost, jak jste tu mluvila o tom svém dětství s otcem alkoholikem, a tak… Navíc nemám rád tyhle americké happyendy, ale měl jsem pocit, že doktor bude chtít slyšet něco podobného, tak jsem tu naši poslední kapitolu malinko vylepšil. Přece všem nebudu věšet na nos, že co je psáno, to je dáno a ty mrtvé už nikdy nikdo nevzkřísí. Na to by ostatně mohli přijít sami. Mimochodem, na to, že je doktor ve skutečnosti zombík, hraje svou roli živáčka velmi přesvědčivě. No a já… neobětoval jsem se, ale pravého vraha jsem odhalil, a to mi stačí. Vaše jméno jsem na přání doktora změnil, tak snad nikdo nic nepozná... A Smrtka už si zajisté poradí,” zamumlá si pro sebe tak, aby to doktorka neslyšela. “Vašeho pláště, kosy i masky jsem se zmocnil, mám je v pokoji pod postelí a budou tam u mě v bezpečí, abyste je nemohla zneužít dokud se tu pro vás Smrtka nezastaví. Takže je to celé mezi námi a já nikomu neřeknu ani muk. My dva si, Rebeko, nemusíme nic nalhávat. Ten pravý konec jsem napsal pro sebe a Zuzku úplně jinak, ale o tom si už vy můžete nechat jen zdát, vy patříte do pekla a tam i shnijete.”

“Ale jistě, jistě, Tomáši, já vám to neberu… Zlo má být potrestáno a dobro zvítězit, jen to bohužel v životě nefunguje vždycky tak, jako v pohádkách,” povzdechne si Radana tiše sama pro sebe a nahlas dodá: “Nezapomeňte si přijít pro večerní prášek, ano?!”

Toho dne zahradník marně hledal svoji kosu. Když ji Tom večer nenašel pod svou postelí, musela mu být zvýšena medikace a doktor Koba přísahal, že kosu osobně předal pravému vlastníkovi. Doktorka Radana si musela vyrobit novou masku na chystaný maškarní bál psychiatrického oddělení nemocnice v Bohnicích a z bezpečnostních důvodů obléknout svůj lékařský plášť na jiném oddělení téže nemocnice. Tomáš začal psát nový deník, jehož stránky začínaly slovy:

S kamenem byl náhle amen,
proměnil se v lomikámen.
Výluh z něj teď rety pijí,
jedno slůvko přitom skryjí.

K-O-N-E-C

Závěrečná poznámka: 

Snad mi ten konec odpustíte... Tomu nutkání pořádně to rozseknout nešlo nepodlehnout :-)

Komentáře

Obrázek uživatele Tora

No páni, tak to je obrat :) to jsem fakt nečekala, moc překvapivé.
Díky moc za zpestření padesáti týdnů, ráda jsem tě četla.

Obrázek uživatele Skřítě

Jsem moc ráda, že se to někomu líbilo a vydržel až do konce... ze začátku jsem si myslela, kdoví jak to nebude velkolepé a pak mi přišlo, že píšu čím dál větší slátaninu ;-), ale když už jsem se do toho pustila, nechtěla jsem to jen tak utnout a ochudit čtenáře o pointu (původně trošku jinou... ale dala jsem věcem volný průběh a dopadlo to jak to dopadlo). Za sebe jsem ráda, že jsem se to dokopala dopsat, a jen doufám, že výsledek nebyl pro věrné čtenáře zklamáním :-)

Obrázek uživatele Tora

Nebyl :)

Obrázek uživatele mila_jj

Taky spokojenost. Jsi mistr nečekaných zvratů. :D

Obrázek uživatele kytka

No tohle! Zírám na to s otevřenou pusou. Tomu říkám veletoč, tos mě teda dostala!

Obrázek uživatele Skřítě

Potěšením, milí přátelé :-)

-A A +A