Jednou takhle z kraje září čteš si záznam v Bestiáři.
První malá bestie je roztomilý skřítek,
na pohled to nejmilejší ze všech milých dítek.
Pak se ale rozpovídá, pusa se mu nezastaví
a tobě se dostavují první infarktové stavy.
Díra v hlavě vymluvená, zdolán akční povahou,
rozloučit se kantor může s klidem svým a rozvahou.
Druhá, větší z bestií, se naučila říkat,
slovo "počky" na všechno co má se práce týkat.
Nejraději ze všeho prý totiž chytá lelky,
občas běhá po třídě, což zážitek je velký.
Zbylé dvě bestie do školy nechodí,
všechny čtyři vsadily se, zda to úča rozchodí.
Veškerá podobnost čistě náhodná :-)
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Věřím, že je to realistické.
Chrudoš Brkosl…
Věřím, že je to realistické.
Důkazy místo slibů?
Skřítě
:-)
Ach ano, taky občas
Aries
Ach ano, taky občas nostalgicky vzpomínám na krásné starosti, že dítko pořád ještě říká jen bum a beď. Připadá mi to teď tak dávno :-)
Děti jsou zlaté, úžasné, milé, hodné a naprosto nejsladší
Skřítě
...hlavně když spí :-)
Tak jsem si opět potvrdila,
Esti Vera
Tak jsem si opět potvrdila, že pedagoga bych dělat nemohla. Čest všem, kteří to zvládají. A čest tobě, žes to dokázala tak krásně zrýmovat :)
Ale ona je to krásná práce
Skřítě
vážně :-) a dětičky miláčci... jakákoli práce s lidmi je někdy náročná a já to ráda ventiluji s nadsázkou :-) Díky za uznání :-)
P.S.: Ostatně jaká práce občas není "na mordu"?! :-)