Jsem dvacet, možná třicet let daleko. Zelenožluté legíny, křiklavé neony, dancefloor hudba, jeden zdivočelý mullet.
Ručkuji po niti zamotané do smyčky. Řeka, stromy, nějaký muž s tužkou a blokem. "Jsi anděl?" zeptá se.
Jsem na začátku, nebo na konci. Má kruh někde konec?
Tentýž muž, jiné místo, jiný čas, tma, hospodský hluk. Hádá se s někým, kdo je mi povědomý, ale nedokážu si ho zařadit.
Nit mě táhne dál, potkávám známé neznámé tváře.
Trhnu sebou. Známá tvář. Bez tužky a papíru.
"Říkal jsem ti, že to není dobrý nápad."
"Co?"
"Spát tady mimo čas. Místo počítání oveček cestuješ po smyčkách."