Moje články

  • Obrázek uživatele Julie

    Rozhodnutí

    Úvodní poznámka: 

    Předchozí část - https://sosaci.net/node/51473
    Následující část - https://sosaci.net/node/51724

    Drabble: 

    Šla tam a podívala se Zrzavci přímo do očí. Žádné klečení. Žádné sklápění zraku. I když vlastně on se dolů díval. Sledoval své zraněné nohy a jako vždy Alenu ignoroval. "Je mi jedno, jestli je člověk, imprint nebo kdoví co. Zachráním ho. Dostanu ho ven a postaram se o něj. Jako o vlastního. Je můj. Jsem ochotná zvládnout všechny tyhle těžké věci. Po tobě chci jen jednu jednoduchou - cestu ven pro nás pro oba."
    Cítila jak jí rozhodnutí pulzuje v žilách. Nic jiného neměla. Šero obtáčelo krucifix jako měkký hedvábný šátek. Ježíš zvedl oči a podíval se přímo na ni.

    Závěrečná poznámka: 

    Vysvětlení tématu - Alena se rozhodla, ale neví, jestli to na cestu ven nebude málo.

  • Obrázek uživatele Julie

    Z deníku Gréty Majerové

    Úvodní poznámka: 

    Se seriálem úzce souvisí, ale stojí trochu mimo.
    Zřejmě by tu mělo být varování - drabble popisuje velice ošklivou zkušenost čerstvé matky.

    Drabble: 

    15. 4. 2010
    Nechali mě na něj podívat. Je to ON. Chlapec. Nevěřila jsem, že ho vůbec uvidím. Dokonce mě ho nechali i pojmenovat. Celé to bylo vyčerpávající. Když ho konečně dostali ven, celá jsem se třásla a byla jsem tak unavená, že mě ani nic nebolelo. Nechtěla jsem nic. Jen spát. Naposledy bez toho, abych se bála ranního stáčení. Těhotenství mělo i své výhody. Odbočuji. Vzchopila jsem se jen proto, že mi ho chtěli ukázat! Další možnost podívat se na něj nedostanu.
    Je to takhle lepší. S celou tou mou historii bych byla strašná matka.
    Pojmenovala jsem ho Adam.

  • Obrázek uživatele Julie

    Možnosti

    Úvodní poznámka: 

    Předchozí část - https://sosaci.net/node/51173
    Následující část - https://sosaci.net/node/51598

    Drabble: 

    Nebylo to tak, že by Alena nikdy nedostala květiny. V práci si dávali záležet, aby nikdy nezapomněli na její narozeniny, a jeden bývalý jí je fakt chtěl koupit, jenomže si zrovna zapomněl peněženku a ona si ty fialky musela zaplatit sama. Jenomže pro ni vždycky absence květin symbolizovala absenci vztahu. Pouta, které se jí kdoví proč vyhýbalo. Pouta, které mohlo vést k dalším… druhům pout.
    Na hlavním oltáři se pokaždé, když se vzbudila, objevila váza s čerstvými květinami.
    Špičkami prstů si prohrávala s jejich lístky a stejně opatrně se dotýkala i myšlenek na možné životy, kterých se už dávno vzdala.

  • Obrázek uživatele Julie

    Prosby

    Úvodní poznámka: 

    Předchozí část - https://sosaci.net/node/51052
    Následující část - https://sosaci.net/node/51473

    Drabble: 

    Usoudila, že se ještě nebude vzdávat. Zkusila nový přístup. Ze všech koutů Katedrály nanosila před krucifix svíčky. Nebylo jich moc, ale přesto je sestavila do malé hraničky a jednu po druhé začala zapalovat:
    "Prosím, dej Adamovi nový život. Je to dítě, nezalouží si…"
    Odmlčela se.
    "Zaslouží si šanci."
    Další chvíle ticha a další svíce.
    "Prosím, ukaž mi cestu ven. Takovou, kterou bych mohla vzít Adama s sebou, ale která nepovede k nám."
    Další sirky už neměla, a tak poslední svíčku přiložila k té předchozí.
    Plamínek přeskočil.
    "Prosím, dej mi i odvahu pak tou cestou jít."
    Ticho pokračovalo. Zázrak se nedostavil.

  • Obrázek uživatele Julie

    Otázky

    Úvodní poznámka: 

    Předchozí část - https://sosaci.net/node/50818
    Následující část - https://sosaci.net/node/51173

    Drabble: 

    Alena potřebovala vědět. Potřebovala víc než jen tušený příběh. Potřebovala odpovědi. Jenomže pro získání odpovědí potřebovala pokládat otázky a tadyy nebylo komu.
    Chvíli trvalo než si uvědomila svůj omyl. Je přece v Katedrále, tady se neptá, ale modlí.
    Neodvážila se k hlavnímu oltáři. Jeho spletitá velikost ji děsila. Místo toho našla v jedné z kaplí obyčejný železný krucifix. Zadívala se na muže zrzavého rzí, klekla si a rozpačitě začala mluvit:
    "Otčenáš, řekni mi, kdo je Adam? Je člověk? Je to doopravdy dítě Gréty Majerové? Je naživu? Můžu ho nějak zachránit? Můžu… je správné, že k němu něco cítím?"
    Krucifix mlčel.

  • Obrázek uživatele Julie

    Spánek

    Úvodní poznámka: 

    Předchozí část - https://sosaci.net/node/50672
    Následující část - https://sosaci.net/node/51052

    Drabble: 

    Něco se zlomilo, když mu prvně řekla jménem. Zašla moc daleko. Přestal být nespecifikované archetypální dítě. Přestal být nová forma imprintu. Začala vidět, co má rád. Co ho rozesměje. Kdy pláče. Jak usne.
    Měla skoro hotovo. Už brzy bude čas vydat se zpátky a předat dokumentaci.
    Usínal v jejím náručí. Vždycky ho pak opatrně sešoupla na zem a stočila se okolo něj. Probouzela se celá rozlámaná, ale ráda ho v noci cítila. Jeho dech byl rychlý a občas ze spánku vykřikl. Občas se smál.
    Nechtěla odejít a nechat ho tady. Nechtěla ho vzít s sebou do Institutu a k Mojmírovi.

  • Obrázek uživatele Julie

    Bezpečí

    Úvodní poznámka: 

    Předchozí část - https://sosaci.net/node/50534
    Následující část - https://sosaci.net/node/50818

    Drabble: 

    V Katedrále panovala příjemná teplota přizpůsobená kojencům plazícím se po podlaze a ženám vybaveným pouze plavkami a neoprénem, což ani jedno není oděv vhodný k dlouhodobému použití.
    Stejně tak tu nebyl ani hlad. Jídlo sice chybělo, ale její tělo o něj nežádalo. Dokonale bezpečné a dokonale děsivé místo.
    Alena si s chlapcem hrála ve středu labyrintu z růžového a černého mramoru. Rozpačitě před ním plácala rukama a připadala si jako první žena v historii, která se kdy snažila zabavit dítě. Myslela na Grétu Majerovou. Její noční můry stvořily Katedrálu. Naštěstí se nikdy nedozvěděla, k čemu "vědci" použili jejího synka Adama.

  • Obrázek uživatele Julie

    Náruč

    Úvodní poznámka: 

    Předchozí část - https://sosaci.net/node/50370
    Následující část - https://sosaci.net/node/50672

    Drabble: 

    Nedala panice zas tak moc času. Měla tu práci. Začala Katedrálu dokumentovat. Pomalu, systematicky a detailně. A slepě. Nebyla psychoanalytik ani folklorista. Nevěděla, co hledá. Doufala, že venku se na její záznamy podívá někdo kvalifikovaný.
    Chlapce našla v jedné z bočních lodi. Z dálky vypadal jako malé bílé vajíčko.
    Přišla blíž. Jakmile si jí všiml, začal se k ní plazit. Když zachytil její pohled, zářivě se usmál. Neměla s dětmi zkušenosti a neměla je ráda, přesto ji ale instinkt donutil, aby se sehnula a vzala ho do náruče. Nezkušeně se k ní přitiskl. Jako někdo, kdo takovou věc dělá poprvé.

    Závěrečná poznámka: 

    Viděli jste někdy mravence, jak zachraňují vajíčka z rozbitého mraveniště?

  • Obrázek uživatele Julie

    Uvnitř

    Úvodní poznámka: 

    Předchozí část - https://sosaci.net/node/50132
    Následující část - https://sosaci.net/node/50534

    Drabble: 

    Když byla malá, vubec bratra neznala. Po té, co se "vrátil", jí Kryštof vyprávěl o svém dětství. O tom, co s ním většinu rán dělal otec, zatímco ona dlabala krupicovou kaši. Nevyčítal jí nic, ale jeho strach se příběh po příběhu přesouval do Aleniných žil, tepen a srdce. Jednou řekl, že se doma vždycky ze všeho nejvíc bál probuzení.
    Alena měla pevně zavřené oči. Zaklapla víčka jakmile zahlédla lomené oblouky a píšťaly varhan. Věděla, kde je, a věděla, že by měla mít strach. Bát se usnout i probudit. Místo toho se ale po strašně dlouhé době cítila v naprostém bezpečí.

  • Obrázek uživatele Julie

    Dovnitř

    Úvodní poznámka: 

    Předchozí část - https://sosaci.net/node/49997
    Následující část - https://sosaci.net/node/50370

    Drabble: 

    Začaly se rýmovat. Myšlenky. Ty nevyřčené, ještě předtím než se zformovaly do slov. Skládaly se ze záchvěvů, z emocí, z vůní, z chuti a z toho, jak se jí studená voda zařezávala do tváří. V houpavém rytmu ji tlačily vpřed.
    Napřed k bělavému schodišti třpytícímu se ve tmě. K tomu Alenu zvedla vlna naděje.
    K dvoukřídlým dveřím ze dřeva s kresbou tak krásnou, že ji vhrkly slzy do očí, ji doneslo zhoupnutí děsu.
    Přes práh, skrz rozhraní vody a vzduchu provoněného kadidlem ji podstrčil rychlý rytmus rozhodnutí.
    Až nakonec se jí pod lomenými oblouky sakrálního prostoru všemi kostmi rozezněla úleva.

  • Obrázek uživatele Julie

    Dolů

    Úvodní poznámka: 

    Předchozí část - https://sosaci.net/node/49890
    Následující část - https://sosaci.net/node/50132

    Drabble: 

    Slyšela, jak bubliny vydechovaného vzduchu stoupají k hladině. Byl to uklidňující zvuk. Stejně jako byl uklidňující paprsek baterky prodírající se kalnou vodou. Klesala. Na dno k těchnickému kostelu. Při stavbě přehrady ho zatopili společně s vesnicí.
    Brzy se vrstvička vody mezi tělem a neoprenem prohřeje a přestane být zima. Bubliny stoupaly vzhůru. Na hladině stála Katedrála. Neprostupná a nedobytná. Možná se ale vstup nacházel na dně.
    Alena se před pár lety zbláznila do potápění, takže mohla Kryštofovi tenhle pokus zrealizovat. Nejdřív souhlasila prostě proto, že ji poprosil. Ale teď… slyšela vlastní dech a uvědomovala si, že má z bratra strach.

  • Obrázek uživatele Julie

    Kdysi

    Úvodní poznámka: 

    Předchozí část - https://sosaci.net/node/49766
    Následující část - https://sosaci.net/node/49997

    Drabble: 

    Kdysi dávno Kryštof býval starší než Alena. Vzhlížela k němu. Kdysi dávno Alena sedávala ve svém pokojíčku, stavěla panenkám bludiště z knížek a napínala uši, aby zaslechla, co se děje na večírku pro dospělé. Záviděla. Kryštof tam směl a ona ne.
    "Věda se nesmí před ničím zastavit," zaslechla tátovo oblíbené rčení. Tehdy a ještě tisíckrát potom. Vrylo se jí do mozku jako nezpochybnitelná pravda.
    Stála na břehu Orlické přehrady a dívala se na Kryštofa. Teď už věděla, že na večírcích plnil roli cvičené opičky, na které táta ukazoval stáčení snů.
    "Táta by na tebe byl pyšný," vmetla mu do tváře.

  • Obrázek uživatele Julie

    Jak

    Úvodní poznámka: 

    Předchozí díl - https://sosaci.net/node/49615
    Následující díl - https://sosaci.net/node/49890

    Drabble: 

    "Seš padlej na hlavu? Tvojí ségrě může jít vo kejhák. Vysyp to. "
    Jaruš do Kryštofa tepala slovy. Alena pohledem. Budova plovoucí na hladině Orlické přehrady byla děsivá, ale Kryštofovo mlčení v sobě mělo ozvěny časů, na které nerada vzpomínala.
    "Ali, fakt chceš…"
    "Chci," kývla. "Sny Gréty Majerové a zatopenej kostel. Ale pro vznik Katedrály bylo třeba ještě něco."
    Nadechl se a konečně začal mluvit.
    "Chci, abys věděla… Nenapadlo mě, že to Mojmír vážně udělá. Jen jsem si vzpomněl na jednu pohádku. Bohatýr chtěl věž, ale co ve dne postavil, to v noci víla zbořila. Dokud ovšem do základů nezazdil dítě."

  • Obrázek uživatele Julie

    Úvod

    Úvodní poznámka: 

    Je to seriál! Držte palce ať vytrvam!
    Předchozí část - https://sosaci.net/node/49548
    Následující část - https://sosaci.net/node/49766

    Drabble: 

    Všechno je jen v hlavě. I ti nejlepší vědci zabývající se biochemickou psychoanalýzou teprve začínají tušit, co všechno. Co všechno po ní dokáže stéci a vyvřít z těla člověka v podobě snové esence. A v co všechno se pak esence může materializovat. Imprint – člověk, co vstane z popela nočních můr, nebo snová struktura – budova z kolektivního nevědomí pospojovaná maltou esencí.
    Tohle je příběh o stvoření a hlavně o jeho následcích. O bolesti vzniku a o jeho ceně. O nedobrovolných návratech. O nalezení místa a o hojení.
    Kryštof Vrána – syn, bratr a viník. Katedrála – stín, past, cesta a útočiště. Alena – hrdinka.

  • Obrázek uživatele Julie

    V Katedrále

    Úvodní poznámka: 

    Tak nevím, možná to letos bude seriál.
    Následující díl - https://sosaci.net/node/49615

    Drabble: 

    Vitrážovými okny pronikalo laskavé podvečerní slunce. Pořád. Už celé dny beze změny úhlu či intenzity.
    Dítě tu pořád bylo. Plazilo se po naleštěném mramoru mezi lavicemi a občas se s radostnými jiskřičkami v očích do některé zakouslo.
    Podezření v Aleně rostlo a bobtnalo až hrozilo, že ji zadusí. Dala by hodně za to, aby si Kryštof nechal své tajemství pro sebe.
    "Adame," zkusila dítě oslovit.
    Upřelo na ni pohled a jeho oči náhle zestárly. Kulaté modré oči z nočních můr. Nevyhrožovaly, neděsily, jen prosily o pomoc, což bylo vzhledem k tomu, že Alena Vránová věděla, jak Katedrála vznikla, daleko horší.

  • Obrázek uživatele Julie

    Testovací téma č. 00 pro březen 2022 - Nejez tu židli!

    Nulté, neoficiální, nesoutěžní a zcela dobrovolné téma pro březen 2022.
    Prosím dobrovolníky o tvorbu drabblů, oznamování chyb a šíření zpráv o tom, že přichází duben. Adminka se je pokusí reagovat, pokud zrovna nebude muset bojovat s reálnou manifestací březnového tématu.

    Platné do: 
    31. 3. 2022
  • Obrázek uživatele Julie

    Nové student

    Fandom: 
    Drabble: 

    Když to vstoupilo, Velkou síní projelo hlasité zašumění.
    „Mulletus Ferus,“ oznámila profesorka McGonagallová.
    Už ve vlaku to vzbudilo pozornost, a když se teď potvrdilo, že to vážně je student, propadli příčetnější studenti mírné panice.
    Sebejistě to prošlo uličkou mezi stoly. Několik dětí vyjeklo, když na nich přistálo několik třpytek uvolněných z kadeří vlajících v neexistujícím větru.
    Moudrý klobouk se potěšeně zavrtěl. Podoba onoho stvoření mu zřejmě byla neobyčejně pohodlná. Chvíli přemýšlel, ale pak promluvil:
    „Jiskropšouk!“
    Studenti si začali překvapeně šuškat. I profesorský sbor vypadal zmateně. O takové koleji nikdy nikdo neslyšel.
    Pouze Sibylla Trelawneyová zbledla, protože její vnitřní zrak VĚDĚL.

  • Obrázek uživatele Julie

    Analogový svět

    Fandom: 
    Drabble: 

    V každém závanu větru byla hrst ostrých ledových krystalků. Catherine se po kotníky bořila do černého sopečného prachu. Okraje mraků postříbřilo ukryté sluncem. Někde za obzorem šuměl oceán. V potoce zurčela voda. Všude okolo se tyčily majestátní kužely dřímajících sopek.
    Prostě příjemné islandské odpoledne. Klidně by tu stála věčně.
    Dříve nebo později se bude muset otočit. Podívat se na jiný tyčící se objekt. Obrovský válec a v něm díky komínovému efektu bezpečně chlazené servery. Napájené geotermální energií.
    Catherine byla správkyní obřího epitafu.
    Miliardy lidí převedených do digitální podoby.
    Když je před lety uploadovali, nikdo nepředpokládal, že tam zůstanou tak dlouho.

  • Obrázek uživatele Julie

    Téma č. 00 na březen 2021: Akta banánového háje

    Platné do: 
    31. 3. 2021
    Zadání: 

    Nulté, neoficiální, nesoutěžní a zcela dobrovolné téma pro březen 2021.
    Prosím dobrovolníky o tvorbu drabblů, oznamování chyb a šíření zpráv o tom, že přichází duben.
    A nezapomeňte, banány jsou dobré!

  • Obrázek uživatele Julie

    Na vlásku

    Obdarovaný: 
    Keneu
    Fandom: 

    Shrnutí: Král Generální ředitel David se zasekne ve výtahu se svým přítelem Jonatánem a venku se mezitím strhne korporátní peklo. Bohužel nedošlo na beta-read, takže se velice omlouvám za všechny případné chyby.
    Párování: David/Jonatán
    Přístupnost: Dejme tomu od patnácti s upozorněním, že je použito několik vulgárních slov.
    Varování: příběh obsahuje zmínky o sexuálním násilí (technicky vzato je Starý zákon opravdu ošklivý fandom), v příběhu je ošklivě ublíženo termosce

    Milá Keneu,

    přiznávám, že letošní Vánoce mě zastihly v poněkud nekreativním stavu mysli. Naštěstí bylo tvé přání natolik inspirativní, že se mi povedlo cosi napsat. Je v tom David a Jonatán, řešení starozákonní krize nad šálkem čaje a dokonce do určité míry i mocenská nerovnována převedená do současnosti. Snad to nemělo stejný efekt, jako když pejsek s kočičkou dělali dort.
    Každopádně doufám, že se povídku užiješ a hlavně, že budeš mít pěkné klidné Vánoce s hromadou knížek a s epidemiologicky vhodným množstvím milých lidí.

    Měj se krásně!

    Julie

  • Obrázek uživatele Julie

    Primitivní metoda

    Úvodní poznámka: 

    Téma zdravá strava.

    Drabble: 

    Vepřová žebírka. Potřená medem a pálivým kořením. Lesknoucí se tukem. Voňavá a kouřící. Šťouchané brambory se štědrou dávkou slaniny. Kyprý bílý chléb. Čerstvý a voňavý. Na zapití piva, co hrdlo ráčí, a po večeři ještě koblížek. Veselý a kulaťoučký s trochou ovocné marmelády uvnitř.
    Těžké jídlo na noc prý způsobuje noční můry. Vědcům v Institutu biochemické psychoanalýzy se to nejdřív zdálo až příliš primitivní.
    Stáčitelný číslo Sedmdesát dva si prvních pár měsíců myslel, že z toho oproti svým kolegům ještě vyšel dobře.
    Primitivní metody jsou někdy nejúčinnější.
    Sedmdesát dvojka polykal maso a v jeho mozku se mísil požitek s odporem.

    Závěrečná poznámka: 

    Pokud vás zavařování snů zaujalo a chcete se dozvědět více, sledujte blog Mezi Eliškou a Julií, kde se zatím vyskytují dvě povídky, pár drabblů a nějaké všelicos okolo. Vzhledem k zatím celkem pozitivnímu vývoji zavařovací knihy, doufám, že se tam brzy objeví i nějaké zajímavější aktualizace.

  • Obrázek uživatele Julie

    Blahodárný vliv literatury

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Birute za to může. Tihle dva jsou pro mě pořád tak trochu synonymum pro fan fiction.
    Nicméně: (pre) slash (vlastně ho tam ani nemusíte vidět, jestli nechcete)
    Pairing: Sirius/Remus (neboli WolfStar, jediná párová zkratka, co se mi kdy líbila)
    Varování: přítomen náznak možného ublížení knize!

    Drabble: 

    Nerad to přiznával, ale Sirius tak trochu, do určité míry, maličko měl Regula rád. Nechtěl, aby se mu něco stalo. A hlavně nechtěl, aby se furt choval jako debil.
    „A co kdybys mu dal přečíst nějakou vhodnou literaturu?“ nadhodil Remus, když slyšel, jak Sirius už zase nadává na zhoubný vliv rodu Blacků na nejmladší výhonek.
    „Blbost,“ prohlásil Sirus, „mudlovský knížky nebude číst ani náhodou.“
    Pak si to ale nechal projít hlavou a usoudil, že zkusit by se to mohlo. Vrazil Regovi Sandokana.
    Bylo by to možná i fungovalo. Kdyby ovšem Sirus nebyl pitomec a nezapomněl tam to psaníčko od Rema.

  • Obrázek uživatele Julie

    Míšení

    Úvodní poznámka: 

    Varování: vulgární slova (cca 15+ hrubým odhadem)

    Drabble: 

    Noční můry byly jasnej dýl. Jako jasný, ne? Za něco ty prachy musej bejt. A beztak byl imrvére jednou nohou v krimu, takže bejt celej den zavřenej v tom jejich Institutu ho nějak jako extra netankovalo.
    Ale vo tomdle se nic neřikalo! Byl probuzenej, kurva. Ve dne se, ty vole, sny přece nezdaj!
    Všichni měli takovej hadr přes ksicht. Doktoři, sestry… Fakt hadr, jakože barevnej. S vobrázkama, vole.
    Nevěděli vo tom.
    Viděl to jen von.
    Kurva, vole, je to zasraně děsivý nevidět lidem ksicht!
    Prej se s těma jeho snovejma sračkama stala nějaká nehoda.
    Prej už je to na furt.

    Závěrečná poznámka: 

    "Míšení" je termín používaný pro situaci, kdy dojde k smíchání snové esence běžného stáčitelného a imprintu (bytosti vzniklé materializací snových esencí). Stáčitelný je v důsledku míšení postižen doživotními halucinacemi.

  • Obrázek uživatele Julie

    Primitivní metoda

    Drabble: 

    Vepřová žebírka. Potřená medem a pálivým kořením. Lesknoucí se tukem. Voňavá a kouřící. Šťouchané brambory se štědrou dávkou slaniny. Kyprý bílý chléb. Čerstvý a voňavý. Na zapití piva, co hrdlo ráčí, a po večeři ještě koblížek. Veselý a kulaťoučký s trochou ovocné marmelády uvnitř.
    Těžké jídlo na noc prý způsobuje noční můry. Vědcům v Institutu biochemické psychoanalýzy se to nejdřív zdálo až příliš primitivní.
    Stáčitelný číslo Sedmdesát dva si prvních pár měsíců myslel, že z toho oproti svým kolegům ještě vyšel dobře.
    Primitivní metody jsou někdy nejúčinnější.
    Sedmdesát dvojka polykal maso a v jeho mozku se mísil požitek s odporem.

    Závěrečná poznámka: 

    V knize, která stále (více méně) intenzivně vzniká, bude Sedmdesát dvojka docela podstatná postava.

  • Obrázek uživatele Julie

    Služba vlasti

    Úvodní poznámka: 

    Moc se omlouvám, mám jisté podezření, že bez znalosti fandomu nebude moc fungovat. Tak alespoň drobná vysvětlivka - ve válečném období (blízká a doufám, že alternativní budoucnost) začalo být pro stáčitelné povinné nechat stáčet (tedy přeměnit je do chemické podoby a dále nechat zpracovávat) své noční můry, které stát posléze využíval jako zbraně.

    Drabble: 

    „Tady je Tvé místo!“
    Text vizuálně křičel na pozadí nové budovy Institutu biochemické psychoanalýzy.
    „Jsi naší nadějí, Tvá země Tě prosí!“
    Gréta byla (celkem) svobodná, (až moc) samostatná a v bezpečí (tedy bez otce).
    Plakát křičel, ale existovaly i letáky, které přemlouvaly. Nabízely ubytování, stravu a kapesné. Šeptaly cosi o službě vlasti.
    Mezi lidmi se povídalo, že stáčení bude beztak brzy povinné.
    Otec by chtěl, aby se vládnímu stáčení vyhýbala co nejdéle. Nevěřil autoritám.
    To ji nakonec přesvědčilo, aby si podala přihlášku. Gréta Majerová totiž zase pro změnu nevěřila otci.
    I když na mrtvé se má myslet jen v dobrém.

  • Obrázek uživatele Julie

    Ženský rozkol

    Drabble: 

    Darina Vránová byla moderní a uvědomělou ženou. Inteligentní a vzdělanou. Záleželo jí na kariéře i na všestranném rozvoji osobnosti. Dokonce se angažovala ve Svazu žen.
    Dětská doktorka ji ujišťovala, že Kryštof se vyvíjí úplně normálně. Jenomže on měl občas v očích… něco…
    Stará Vránová byla pánbíčkářská, pověrčivá a funkčně negramotná. Vychovala tři děti a dvě pochovala. Sousedkám rozdávala (zadarmo!) „mazání“, „čajíky“ a nevědecké rady. Jejím řečem nemohla moderní žena přikládat sebemenší váhu.
    Darina si byla naprosto jistá, že bába je jen zblblá pověrami, stáčení nemůže Kryštofovi ani jinému dítěti ublížit.
    Vždycky když se na ni z postýlky zadíval, ucukla pohledem.

  • Obrázek uživatele Julie

    Poslední ukolébavka

    Úvodní poznámka: 

    Možná by tu mělo být nějaké varování, ale vůbec si nejsem jistá, jaké.

    Drabble: 

    Jen spinkejte, miláčkové. Je to vaše poslední noc. Už zítra, už zítra! Jen spěte a nasávejte do sebe sladkost večerního odpočinku, příjemnou hořkost únavy po naplněném dni, svíravou kyselost příliš brzkých probuzení i chuť pálivou jako slunce o polednách.
    Už zítra zažehnu oheň a nastanou vaše poslední chvíle.
    Ještě naposledy dřímejte ve studených útrobách. V přátelské temnotě si nechte zdát o zítřcích, které již nikdy nepřijdou.
    Už zítra. Žárem a železem!
    Teď ještě sajte, ať do vás přejdou všechny chutě. V misce… V lednici…
    Už zítra. S žitným chlebem a možná s trochou salátu.
    Už zítra, mé milé kuřecí paličky!

    Závěrečná poznámka: 

    Když mně se tak nějak přihodilo, že jsem se posledních čtrnáct dní živila téměř výhradně vegetariánskou stravou. A má to následky, no...

  • Obrázek uživatele Julie

    Téma č. 00 na březen 2020: Došly kolíčky

    Testovací pískovišťové téma na březen. Zkoušejte, pište drabbly, hlašte chyby a hlavně se těšte. A taky jezte hodně vitamínů.

    Platné do: 
    31. 3. 2020
  • Obrázek uživatele Julie

    16. kapitola - Pilot

  • Obrázek uživatele Julie

    Rozhovor v hlubinách žaláře

    Úvodní poznámka: 

    Alespoň to poslední drabble si napíšu:-)
    Pro Ave k narozeninám. Tak trochu navazuje na http://sosaci.net/node/38994

    Drabble: 

    Vzora se zoufale vrhla po hrníčku. Jediným mocným srkem vypila všechnu kávu.
    “Blbý malý pressa,” zanadávala.
    “Nefňukej a vem si,” prostrčila jí Diktátora mřížemi polovinu mrkvového dortíku.
    “Nějaký bílkoviny by nebyly?”
    “Máš psát a ne hubnout!”
    Vzora si srdceryvně povzdechla.
    “Nevzdychej, nebo dostaneš rajčata!”
    “To je mučení! Slyšelas někdy o Ženevský konvenci?”
    “Slyšela, ale nepodepsala. A vůbec, máš ideální podmínky, jaktože nepíšeš?”
    “Chybí mi svoboda, copak nechápeš, že pták, kterého držíš zavřeného...”
    “Tak tohle jsi zkoušela už někdy v prvním DMD.”
    “První jsem taky pěkně zazdila.”
    “Jsi prostě flákač.”
    “Já jo? A kdo se tu vybavuje místo toho, aby panoval?”

  • Obrázek uživatele Julie

    Rvačka

    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji: DMD č. 22. pro 22. 4. 2019. Téma: Snílek

    Drabble: 

    “Co to má znamenat?” zamračila se babička.
    Kryštof jen pokrčil rameny.
    “Co jste si provedli?” vyptávala se. Poznámka v žákovské knížce nebyla moc informativní.
    “Nadával mi,” pípl Kryštof.
    To, co o něm Láďa řekl, bylo vážně hnusné. Sice to byla pravda, ale to přece neznamená, že to jen tak může vykřikovat. Stejně jako všichni věděli, že Katčina máma je fuchtle, ale nahlas to nikdo neříkal.
    “Co ti řekl?”
    “Že jsem snílek.”
    Každou noc Kryštof snil děsivé sny plné strachu a bolesti, aby je z něj ráno otec vytahal tenkou trubičkou. Bylo to děsivé a odporné. Nedokázal si představit horší nadávku.

  • Obrázek uživatele Julie

    Kapitola 14. - Trosečnice

    Úvodní poznámka: 

    Vím, že posledních pár kapitol byl tak trochu zmatek, ale doufám, že teď už jsem se trošku chytila a začnu postupovat zase alespoň trochu uspořádaným způsobem.

  • Obrázek uživatele Julie

    Nultý běh

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Mám podezření, že je to spíš OOC než spoileroidní:-)

    Drabble: 

    Všechno se to dělo v poklusu. Někdo mi vrazil do ruky desky s nápisem Project Greenshoot. Jen tak tak jsem stihla proběhnout jejich obsah. Klopýtala jsem za šéfem a nadávala si za ty zatraceně hezký lodičky, ve kterých jsem sem před pěti dny přišla a už neodešla.
    “Vrtulník čeká na střeše,” houkl na mě.
    Proběhla jsem chodbou. Ležely pod schody na střechu. Maryiny tenisky. Vždycky o polední pauze třikrát vyběhla do desátého patra a zpátky.
    Stejně jim neutekla.
    Vyklouzla jsem z lodiček. Mary už nikam nepoběží. Greg jí prostřelil mozek dřív, než se stihla proměnit. Mně se třeba budou hodit.

    Závěrečná poznámka: 

    Pro fandomu neznalé - projekt Greenshoot byl samozřejmě přísně tajný (tak moc, až si skoro nepamatuji, co to bylo:-))

  • Obrázek uživatele Julie

    13. Kapitola - Struny

  • Obrázek uživatele Julie

    12. kapitola - Vůně lesních jahod

    Úvodní poznámka: 

    Temné tajemství je takové... no... ale je tam. A dokonce by to později i mohlo mít význam.

  • Obrázek uživatele Julie

    Cenná osoba

    Drabble: 

    Kdyby Pavla nebyla přesvědčena, že otec má pravdu a že nevhodní přátelé mohou ctižádostivou dívku jen stahovat ke dnu, tvrdila by zřejmě, že Ferda je její přítel. Znali se dlouho. O tom, kým je, věděl dřív, než kdokoli jiný. Nikdy ji za to neodsoudil.
    Ona to o něm nevěděla. Možná ani on sám netušil, že je možné přitisknout k jeho kůži snovačku a stočit to, co se mu předchozí noc zdálo. Když se dozvěděla, že je na seznamu, váhala, jestli ho nemá varovat. Váhala dlouho.
    “Nebudu utíkat,” zavrtěl hlavou, když mu to konečně řekla. “Stejně si pro mě přijdou kamkoli.”

  • Obrázek uživatele Julie

    Druhý sklep

    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma č. 1. pro 1. 4. 2019. Téma: Desátá hodina odbila lampa ještě svítila.

    Drabble: 

    Stará Krejčová šetřila, šuplíky měla plné starých pytlíků a nikdy nerozsvěcela zbytečně. Jenomže v druhém sklepě, v tom hlubším zapuštěném do skály, se muselo svítit i v pravé poledne.
    Ten den ji kyčel bolela jako čert. Jenomže zavařeniny, ty speciální, co je nikdy nedávala vnoučatům, se do sklepa odnést musely. Za lesem zvonili druhou hodinu a ona si je naskládala do košíku. Jen je uloží a pak si uvaří kafe.
    Tupá ráda a tříštění skla.
    Když odzvonili desátou, ve druhém sklepě se ještě svítilo.
    Po tom, co se stalo mužům, kteří našli její tělo, se už do chalupy nikdo neodvážil.

  • Obrázek uživatele Julie

    Ředitelka Institutu

    Drabble: 

    Každé ráno vstala a podívala se sama sobě do tváře. Každé ráno zrcadlo ukazovalo někoho, kým být nechtěla. Někoho, koho se musela zbavit. Nanesla na něj vrstvu šminek, zkrotila ho lakem a ukryla pod kvalitní a elegantní oblečení.
    Každou svou první myšlenku napřed otočila v hlavě, než si ji doopravdy dovolila přijmout. Často patřila někomu, kým hodlala pohrdat. Zavírala ho za hradbu z chladné logiky a racionálních rozhodnutí.
    Žádnou, ale absolutně žádnou, emoci si nedovolila prožít. Emoce byly zrádci. Emoce patřily někomu, koho už dávno odsoudila k smrti.
    Žilo se jí tak velice dobře. Byla přesně tím, kým být chtěla.

  • Obrázek uživatele Julie

    Nový směr

    Úvodní poznámka: 

    Za tohle Vzora jistě skončí na pranýři.

    Drabble: 

    Dav se rozestoupil, když Diktátora přicházela. Po dlouhých měsících to bylo její první veřejné vystoupení. Stáhla se do ústraní a mezi lidem kolovaly temné pověsti o důvodech. Špitaly si To babky na pavlačích i dědci na zápražích, psalo se To na papírky kolující školními lavicemi i na dveře záchodků. Nahlas se To ale nikdo vyslovit neodvážit. Kdo by si také troufl veřejně říct, že Diktátora se prachsprostě flákala?
    Nyní však majestátně pokynula davu a odkašlala si.
    Rozhostilo se ticho.
    “Vyhlašuji kolektivní nevinu!”
    Hlas přenášený stovkami reproduktorů se rozletěl davem. Lidé se po sobě zmateně podívali. Na tohle Totalita nebyla připravená.

Stránky

-A A +A