Moje články

Už zase jí ty vlasy padaly do očí a vzadu si mohla začít dělat culík. Jak moc nesnášela účes, který v dětství považovala za tak báječný. Mít kudrnaté vlasy, tak by směle mohla konkurovat Jardovi Jágrovi v jeho nejlepších hokejových letech.

Zavřená kadeřnictví ji štvala, ale nějak zvládla ostříhat ty dva centimetry ofiny, která šla stejně bokem hlavy. A zadní část ať si roste tak dlouho, jak bude vše zavřené. Zdivočelý mullet teď stejně nikdo řešit nebude. Všichni na tom byli stejně. Teda jak se to vezme, někdo přeci jen měl osobního kadeřníka, stačilo se rozhlédnout v politice mezi ženami.

Vzhledem k tomu, že se na druhou Risinu svatbu sjeli šlechtici z blízka i z daleka, rozhodl se král den před svatbou uspořádat korunovaci svého dědice. Ačkoliv byla Risa o rok starší než její bratr Sean, po jeho korunovaci bude v následnictví nejposlednější z posledních. Za její nepřítomnosti se totiž Seanovi narodila dcera Tia.

Ne že by o to stála. Raději chtěla být nezávislá a vdaná za Brenta než mít za manžela nějakého významného šlechtice a být po jeho boku loutkovou královnou. I její matka si musela vzít manžela podle přísného výběru svých rodičů, neboť byla jedinou dědičkou Aldormského trůnu.

Hermiona seděla v pracovně a snažila se pochopit, co jí profesorka McGonnagalová říká. Obraceč času? Četla o něm v knihách, toužila něco podobného vlastnit a teď najednou leží před ní. Skoro ani neposlouchala, jak ji profesorka varuje, že pokud potká sebe samotnou zpátky v minulosti, nastane totální krach současné reality.
Toužila se vrátit do doby před narozením Toma Raddla, ale to bylo déle než pět hodin. Četla si o dávných pokusech, kdy kouzelníci zemřeli nebo se nevrátili.
Vrátila se o tři hodiny zpátky a málem narazila do sebe samotné, jak se vrací z hodiny. Bude si muset dávat větší pozor.

První významnější místo, které po vstupu na Aldormskou půdu navštívili, byl klášter Vdovin úděl. Ač jménem klamal, sloužil jako útočiště mužů a nyní byl věhlasný tím, že v něm byly schraňovány ty nejvýznamnější knihy z celého království a vlastně z celého kontinentu.

A měl tajemnou historku.
Před dvěma sty lety zde byl obrovský požár, po kterém zůstaly jen trosky a kněz, který ho způsobil, se dodnes zjevoval lidem, kteří měli v úmyslu klášteru ublížit.
Nikdo netuší, co se s ním stalo poté, co odešel z církve, ale očití svědci ho slyšeli přísahat, že navždy bude bránit knihovnu a její poklady.

Ačkoliv měla Risa Veillovy moc ráda, tentokrát byla šťastná, že se rozloučili s další jejich rodinou po delším putování Tezárií. Už jim zbývalo jen překročit hranice a byli zpátky v Aldormě. Rok a půl cestování, nových zážitků, ale taky smutku po domově.

Rozhodli se, že zpáteční cestu využijí k tomu, aby přivezli žádané zboží. A protože na trhu nabízeli velmi levně vepříky, rozhodli se je vzít taky. Jenže vepříci měli na změnu majitele a cestování jiný názor a tak předvedli tanec, za který by se nemuseli stydět ani profesionální tanečníci. Brent měl co dělat, aby je udržel pohromadě. Zatracená práce.

Tezárie se Rise líbila. Sice ne tak moc, jako Aldorma, ale dovedla si představit, že zde bude žít. Chápala Amy, která se zde chtěla usadit a mít klid od všech intrik a válek. Doma o Amy nikdy neslyšela. Tušila, že zakopaný pes bude v tom, že její maminka byla vnučka Noemi, která mohla za vyhnání Amy, a tím pádem nemohla být v jejích očích ta špatná. Ale když slyšela příběh o velké válce, která vešla do dějin jako válka o Dračí trůn, i z druhé strany, uvědomila si, že není vždycky vše tak, jak se píše v kronikách. Povzdechla si.

Čím víc se blížili domovu, tím víc Risa přemýšlela, jak vratká je jejich svatba, pokud nebude čekat potomka. Ale zatím nic neukazovalo na to, že by počala. Navíc nevolnosti na cestách nejsou rozhodně nic příjemného. Uvažovala, jaká opatření byla doporučována na podporu porodnosti, teda kromě sdílení lože s manželem. Možná nějaké byliny, ale sehnat je na lodi bylo zcela nemožné. Možná si prodlouží pobyt v Tezárii, kde už bude snazší sehnat léčitele. Nakonec Veillovi, u kterých bydleli, byli vyhlášení léčitelé. A možná také zjistí, co se stalo s Adrianou, dcerou Amy, kterou nechala jako malé dítě v Tezárii u Veillů.

Konečně pro Risu nastal čas odjezdu. Do té doby než odjela s Brentem, nebyla nikdy odloučena od své rodiny a zjistila, že se ji moc stýská. Ale chápala, že pro změnu Brent bude ten, komu bude po odjezdu smutno. Ačkoliv byli jeho rodiče šokováni zjištěním, koho si Brent vzal, chovali se k ní moc hezky. Jak ji jednou řekla jeho máma, děti nemůžou za chování svých rodičů a ona doufá, že budou spolu spokojeni. Když dračí kněz přišel požehnat jejich odjezdu, najednou se nad nimi objevili magické proužky v sedmi dračích barvách, které dokazovaly, že oni dva jsou vyvolení draky.

„Můžete mi prosím vyprávět o útěku Amy? U nás se přes padesát let myslelo, že zahynula někde na moři. Pak se vynořil Brent a najednou je všechno jinak,“ poprosila Risa Brentovu maminku. Nikdy bych nevěřila, že existuje jiný kontinent.“

„Amy byla statečná a chytrá žena. Když pochopila, že ani život v Tezárii, kam se uchýlila na příkaz svého otce Velvrika, ji nezaručí klidný a svobodný život, rozhodla se, že spolu se svým mužem najdou ztracený kontinent Novia. Pluli dlouho, netušili, zda vůbec doplují, Amy tesknila po své dceři, kterou zanechala v Tezárii, ale nakonec se jí sázka na smrt vyplatila.“

Problémy kvůli tajné svatbě ve své rodině Risa čekala. K jejímu i Brentovému překvapení však zbledla i jeho rodina, když se dozvěděla, čí dcera Risa je. Protože Risina prababička Noemi byla důvodem, kvůli kterému opustili Aldormu a usadili se v Nové zemi.
„Brente, budeme muset vymyslet, kde se usadíme v případě, že to rodiče neskousnou. Já vlastně ani netuším, kde si chtěl žít. Já chci být s tebou a je mi jedno kde.“
„Riso, my se nedáme. Umíme si vydělat a na místě nezáleží. Chtěl jsem se vrátit do země, odkud má rodina pochází, ale s tebou budu žít kdekoliv.“

Když vypluli z Tezárie na velké obchodní lodi, bylo to pro Risu první cestování na vodě. Aldorma je totiž zcela suchozemská a těch pár větších řek se snad ani nedalo počítat. Houpání lodi nedělalo Rise nejlépe, ale i tak sledovala pobřeží vzdalující se země. Cestou míjeli menší i větší ostrůvky, které ji Brent komentoval.
„Tento ostrov má spoustu krásných jeskyní.“
„A co tamten napravo?“
„Na tom ostrově se nachází nemocní lidé, jsou tam v karanténě.“
„Co je to karanténa?“
„To je způsob, jak zabránit, aby se s nimi nepotkali další lidé a také neonemocněli.“
„To je smutné, musí být osamělí.“

Když Risu začaly svědit vlasy, nejdřív přemýšlela, čím to asi může být. Zpočátku si myslela, že je to od sluníčka, proto si nezapomínala na každé zastávce dávat na hlavu letní klobouček. Ale svědění neustávalo ani další dny, takže využila zastávky v hostinci, kde si dala pořádně teplou koupel a tam na to přišla. Měla ve vlasech takové malé a na první pohled neškodné potvůrky, malé broučky. Jediným způsobem, který znala, a který pomáhal se jich zbavit, byl olejový zábal a hřebínek. Pověřila Brenta, aby ji v místním městečku sehnal tyto věci a poprosila místní šenkýřku o pomoc s vyčesáváním vlasů.

Cestování s obchodní karavanou nebylo stejné jako cestování královským kočárem na území Aldormy. Nezastavovalo se každý den v nějakém domě nebo hostinci, kde by si člověk mohl odpočinout, dát si koupel a dobře se najíst. Občas skoro usnula na tvrdé lavici kočáru, jídlo byly nějaké suchary s trochou vody a koupání bylo na Adama (a Evu) v nedalekém potoce. Ale Risa zjistila, že ji toto občasné nepohodlí nevadí, že se vedle Brenta hodně naučila a viděla spoustu nových věcí. Obchodování ji bavilo a cítila, že má pro něj cit. Jediné, čeho se bála, byla reakce rodičů na její představu budoucnosti.

Vymyšlený odjezd měl ovšem jeden velký háček. Ten byl v tom, kdo byla Risa. Narodit se jako nejstarší dcera králi mělo sice jisté výhody, ale taky hodně omezení.
Přemluvit rodiče k tomu, aby mohla cestovat po světě, navíc ve společnosti mladšího Brenta, bylo záležitostí několika týdnů. Ačkoliv absolvovala s rodiči spoustu cest, tak nikdy nemohla na nich dělat to, co by chtěla.

Proto byla první část cesty Risa překvapená vším, co viděla. Podivovala se obyčejným věcem, které Brent snad už ani nevnímal. Díky tomu při vystupování z kočáru předvedla dokonalý držkopád. Jako dáma se zvedla, oklepala a pokračovala noblesně dál.

Theos je země, která je nebezpečná pro všechny, kteří se ji rozhodnout navštívit. Jejich absolutní vládce přísně trestá porušování zákonů, které jsou mnohem přísnější než u nás. Řídí se zákonem třikrát a dost, neboť kdo poruší i potřetí jeho nařízení, bude vzat životem. Proto se vystříhejte návštěvy této země, na hranicích jsou přísné kontroly a nikdo nebude vpuštěn. Kdo překročí hranici neoprávněně, nemůže počítat s pomocí našeho státu. Bohužel díky přísné izolaci není jasné, kdo by se postaral o problémy vzniklé neznalostí jazyka nebo při těžkých zdravotních problémech. Není znám nikdo, kdo by tuto zemi navštívil a vrátil se živý.

Risa nevěřila, že by nejlepší radu mohla dostat zrovna od Mii. Byly odjakživa proti sobě. Cokoliv Mia řekla, znamenalo většinou nějaký problém nebo kulišárnu. Tedy ne že by od ní nějakou radu chtěla. Bohužel si povídala sama pro sebe, a nevšimla si, že ji někdo poslouchá.
„Když tak moc toužíš po tom, abys neměla žádné závazky, co se takhle sbalit a prostě odjet. Budeš mít klid od lidí, kteří se tě snaží dát dohromady s Brentem, budeš mít klid od Brenta a ještě si splníš své sny.“
Co ovšem nikdo nečekal, bylo to, že se Brent k chystané výpravě přidá.

„Řekni mi, Samantho, co se o Brentovi povídá mezi holkama?“
„Riso, nechceš mi něco říct? Nejdřív mi říkáš, jak je ten chlápek namyšlený, jak se nebudeš chovat jako ostatní, podbízet se a nakonec s ním trávíš nejvíc času.“
„No víš. Máš pravdu. Odsoudila jsem ho, aniž bych ho znala. Jenže když se o mne začal víc zajímat, tak jsem si říkala, že ho navnadím a pak se mu vysměju. Jenže se stal pravý opak. Začal mě zajímat a asi jsem se do něj zamilovala. Jenže já ještě nechci svatbu.“
„Ale to pro nás ženy ten úděl. Starat se o rodinu.“

Pro Risu bylo zajímavé pozorovat, co všechno Brent ze zámoří přivezl. Od různého zboží nevídané krásy po užitečné nástroje, které hned všichni začali využívat. Každý teď pil ze džbánku pomocí slaměného brčka. Rise to připadalo legrační a říkala jim sosáci, protože ji připomínali čmeláky, jak sosají z květů nektar. Ačkoliv už ji Brent nepřipadal tak namyšlený jako v první chvíli, ještě pořád si od něj dávala odstup. Což jako by ho vybízelo k tomu, aby ji vyhledával. Nejraději s ní mluvil o obchodování a různých jeho nápadech a ona mu ráda jeho nápady vyvracela a dávala rady, jak je vylepšit.

Štěstí, smutek. Vášnivá hra plná emocí. Zbraň. Těžká váha i plno
smetí. Moc. Málo. Papír s barvami. Každý den od rána do večera.
Možná jednou. Možná nikdy. Co je víc. Kdo z nás může. Chechtat se?
Snít? Brečet? Nebo jen v klidu jít? Život a smrt nezná bratry ani
sestry. Každý může. Ale nechce. Nebo chce. Kamkoliv řekneš, půjdu
s tebou. Pro ně. Pro tebe. A až nebudeš, zjistíš. Nemůžeš žít s nimi
ani bez nich. Bez lidí je to jen bezcenné nic. Nedá se jíst, nedá se
pít. A přesto má v očích lidí vysokou cenu. Zlato, stříbro, papír.