Moje články

  • Obrázek uživatele Tess

    Chybička se vloudila

    Fandom: Království ostrovů (originální fandom)

    Podíval se vzhůru.
    Tohle snad nemyslí vážně.
    Pohled mu oplácelo velké hnědé oko.
    „Tak nahoru.“
    Zvolna přehodnotil své priority. Stát se spěšným poslem už nevypadalo jako dobrý nápad.
    A to si myslel, že dostane motorku. Ano, byla to naivní představa, ale kdo jiný by měl vypotřebovat zbytky benzínu než poslové?
    Stojí tu a vypadá zlomyslně. Velká, chlupatá, smrdutá příšera.
    Tohle ve smlouvě nebylo. A jestli bylo, tak tím nechutně mrňavým písmem.
    Ale zase... cokoliv bude lepší, než okopávat brambory.
    Nakonec se na tu bestii nějak vyškrábal.
    „Jako... dobrý. Ale na koně se obvykle nasedá zleva.“
    „Hm?“
    „Z tý druhý strany.“

  • Obrázek uživatele Tess

    Riziko povolání

    Fandom: Království ostrovů (originální fandom)
    Volně navazuje na drabble První pokusy
    Varování: brutalita

    Necítil se dobře. Neustále měl dojem, že vidí Věci. Pokusy ho ale vyčerpávaly, tak to sváděl na únavu.
    Už brzy se vrátí z farmy kilometr od Zóny zpátky na pobřeží. Odpočine si.
    Ráno ho vzbudilo ticho.
    Jeho kolega nechrápal.
    Ležel na zádech s otevřenýma očima v rozdrásané tváři a byl nepochybně mrtvý.
    V mozku se mu roztančily barvy, cítil vedro, byl, nebyl...
    Bylo obecně známo, že Zóna je nebezpečná. Nikdo ale nevěděl, jak daleko má vliv.
    Ze dveří farmy vyrazil běsnící netvor a za ním zůstávala mrtvá těla.

    To ovšem nebylo nic proti tomu, co prošlo Zónou o týden později.

  • Obrázek uživatele Tess

    Pamatuješ?

    Hráli tu hru na Pamatuješ. Byla čím dál tím delší a čím dál tím depresivnější, takže ji hráli čím dál tím řidčeji. Nikdy by nepomysleli na to, že budou postrádat ty nejobyčejnější věci – bílé stopy letadel na obloze, vůni výfukových plynů, banány ze supermarketu, supermarket, tekuté mýdlo, večery s televizí. V poslední době se seznam rozrůstal čím dál tím rychleji.
    Nezbytnými rekvizitami hry byl alkohol a něco dobrého k jídlu. Ranní opice k tomu všemu patřila.
    „Pamatuješ na olivy? Chutnaly... kulatě.“
    Zatápala rukou v dávno prošlé bonboniéře.
    Nahmatala... nic.
    Seznam se zase rozroste.

    Jejich dětem nic z toho chybět nebude.

  • Obrázek uživatele Tess

    Pýcha předchází pád

    Fandom: Království ostrovů (originální fandom)

    Území patřilo jenom jemu; všichni to věděli. Celé, do posledního stébla trávy.
    Obcházeli ho, uhýbali pohledem. Maličcí, bezvýznamní tvorečkové.
    Byl králem.
    Uprostřed noci ho vzbudil šramot. No tohle! Ukáže vetřelci, kdo je tu pánem. Sklonil hlavu a rozběhl se.
    „Sakra,“ vydechl Leod a začal prchat. Řítilo se na něj několik metráků šíleného hovězího. Zkratka přes tuhle pastvinu asi nebyl ten nejlepší nápad.
    Plot je nějak strašně daleko, pozor, skalka! Prakticky na ni vyběhl.
    Buch.
    Býk skalku neviděl a narazil do ní rychlostí rozjetého vlaku.
    Leod mu pro jistotu shodil na hlavu ještě několik balvanů. Čistá sebeobrana.

    K obědu byl steak.

  • Obrázek uživatele Tess

    Mořský chlapec

    Moře Cedrikovi šeptalo, co pamatoval. Ukolébávalo ho ke spánku, probouzelo do nového dne.
    Miloval ho. Ten neustále měnící se pohled - šedé masy vod za deštivého dne, paprsky slunce tančící na vlnách, když vysvitne slunce, plochu hladkou jako zrcadlo za bezvětří.
    Jeho hlas.
    Vodní tříšť na tváři, slanou, mokrou, studenou.
    Procházky po břehu, jeho malá ručka v otcově, sbírání mušliček.
    Pohled na větší děti, dovádějící ve vodě.
    Kdy budu moct já?
    Už nechtěl čekat, do moře se prakticky vřítil.
    Bylo hluboké.
    Nikdo mu neřekl, že lidé nemůžou dýchat pod vodou.

    Vytáhli ho včas.
    Strachu z vody se ale nikdy úplně nezbavil.

  • Obrázek uživatele Tess

    První krok k vítězství

    Fandom: Království ostrovů (originální fandom)

    Zavířily bubny.
    Generál obcházel zasloužilé bojovníky a připínal vyznamenání. Nepříliš nadšeně. V boji nasákli temnotou. Nedůvěřoval jim.

    V hučení strojů si nikdo na nějakou slavnost ani nevzpomněl. Bylo příliš práce. Seděl v koutku, aby nepřekážel a nasával lidské hemžení. Přinášelo paprsek světla do jeho unavené mysli. Nerozuměl tomu, co dělají, ale věděl, čeho chtějí dosáhnout. Porazit tmu.
    Kolem páky se shromáždili všichni, i on. Sotva se na ni všechny ruce vešly.
    Za-tla-čit vzhů-ru...

    Budoucnost je důležitější než minulost.
    Válka skončí, život půjde dál.

    Jedno vyznamenání zbylo. To nejvyšší. Někdo nepřišel.
    Žádná škoda.

    Po deseti letech se městské lampy znovu rozsvítily.

  • Obrázek uživatele Tess

    Objevitelé

    Fandom: Království ostrovů (originální fandom)

    Některá zvířata jsou jasně předurčena k symbolickým činům.
    Třeba taková holubice.
    Když je vaše loď někde, nevíte kde, vypustíte holubici, ta vám přinese snítku, a to něco znamená. Asi.
    Liam si ten příběh moc nepamatoval.
    Stejně neměl holubici.
    Pokračovali v plavbě. Kopírovali pobřeží. Výsadku na pevninu se vyhýbali po tom, co jejich druhý člun přistál přímo do Toho. Umírání veslařů znělo ošklivě.
    Nevěděli, kde jsou. Jak to zjistit, kde najít bezpečí?
    Další zátoka. Budou to muset zkusit. Vodu už potřebují.
    Kdyby tak byla jistota, že na pobřeží nic nehrozí...
    Do padajícího šera se z pevniny ozvalo zakdákání slepice.
    Zvuk domova.

  • Obrázek uživatele Tess

    Rok nula

    Fandom: Království ostrovů (originální fandom)

    Vyrazila ze země a pohltila města. Plynula vodou a měnila ji v jed. Vířila ve vzduchu, chytala se mraků, kroužila ve smrtonosném tanci. Svírala mozky, trhala svaly a šlachy, drtila kosti, zabíjela... nebo měnila. Dosud neznámá síla.
    Živly spolu bojovaly o nadvládu. Vzduchem se řítila mračna prachu, ze země tryskaly gejzíry vody. A pak přišel oheň.
    Proč? To nikdo nevěděl.
    Vpravdě globální katastrofa.
    Pozorovatel z vesmíru by na noční straně planety mohl vidět jen pár teček světel v enklávách, které zůstaly nějakou bizarní náhodou ušetřené.
    Nedotčené, ale malé, roztroušené, bezvýznamné.
    Nastal konec světa.
    Ale...
    Konec je jen druhá strana začátku.

  • Obrázek uživatele Tess

    První pokusy

    Fandom: Království ostrovů (Originální fandom)
    Varování: brutalita

    Když detektory začaly cinkat, zastavili se. K okraji Zóny jim zbývalo asi deset metrů. Příliš blízko. Začali vytahovat propriety k pokusu.
    „Ty máš myš? Ta je uostomiuá!“
    Černý čumáček zvědavě začenichal.
    „Myš polní je škůdce. Není roztomilá. Ale teď bude užitečná. Člověk neprojde; co to udělá s ní? Změní se? Nebo umře?“
    Lidi obvykle umřeli. Pokud neměli detektory a nakráčeli dovnitř.
    Zavřeli hlodavce do krabičky na provázku a tu hodili do nebezpečného pásma. O hodinu a dva sendviče později ji vytáhli.
    To, co bylo teď vevnitř, už nebylo roztomilé ani trochu, ale o to to bylo agresivnější.
    Umlátili to kamenem.

  • Obrázek uživatele Tess

    K čemu obilí...

    Fandom: Království ostrovů
    Jedná se o můj originální svět

    „Máme jedno zrno ječmene. Když ho zasadíme, vyroste deset klasů. Pokud každý z klasů obsahuje osmdesát zrn a všechna sklizená zrna zasadíme, kolik jich budeme mít za dvanáct let?“
    Caleb se trápil. Na počty byl už trochu starý, ale stejně se to chtěl naučit.
    Jeho otec zádumčivě pozoroval synovo snažení při procvičování úloh. Ani on nebyl v počítání dvakrát zběhlý. V jiných věcech ale ano, opravdu.
    V očích se mu raráškovsky zablýsklo.
    „Když máš ten ječmen a dvanáct let, mladej, tak pro tebe mám jinej příklad.“
    „Jo? Jakej?“ zmateně opáčil Caleb.
    Přistála před ním sklenice poloplná živého zlata.
    „Dvanáctiletá. Okoštuj.“

  • Obrázek uživatele Tess

    Rozloučení

    Fandom: originální
    Téma: Naděje umírá poslední (druhý, nesoutěžní příspěvek)
    Po termínu, páč jeden blbec to vkládal do špatného tématu >.

    Nastal duben.
    Desítky statečných večer co večer (a noc co noc, den co den, prostě pořád) buší někdy hlavou do zdi, ale převážně prsty do klávesnice. Píšou všude. Inspirace je kam se podíváš.
    Stovky fandomů (opravdu, spočítejte si to).
    Tisíce stoslůvek.
    Miliony nikdy nepoužitých nápadů. Dobře, to možná trochu přeháním. Ale ne moc.
    Nespočet protagonistů různých živočišných i mrtvočišných druhů – od lidí přes zviřátka, pohádkové bytosti, mimozemníky, antropomorfické personifikace, minulost, budoucnost a všechno mezi tím.
    Měsíc doufají, že to zvládnou.
    Poháněni nadějí, tvrdohlavostí a čirým zoufalstvím, jindy zase až bláznivou radostí píší a najednou – konec.
    Sbohem?
    Ne, nashledanou příští rok!

    Fandom: 
    Rok: 
    2011
  • Obrázek uživatele Tess

    Zázraky přírody

    Fandom: originální

    „Mámo, co se děje?“
    „Nemluv a běž!“
    „Mámo, kam běžíme?“
    „Tam, co všichni!“
    „A kam běží všichni?“
    Řeka lumíku zalila kopce.
    Však víte, jak to bude pokračovat.
    Útesy a tak.
    Nejdřív plesk, plesk, pak čvacht, čvacht. Občasný výkřik „Geronimoooo!“
    Ne, oni nechtějí spáchat sebevraždu.
    Prostě jen potřebují popohnat evoluci.
    Touží po křídlech.
    Směšná zvířátka.
    Někteří rebelanti ale na evoluci nevěří.
    Lumík Eda stál u své nory, kouřil čibuk a mával probíhajícím kolegům, kteří ho zdařile ignorovali.
    Blázni, pomyslel si.
    Jenže to bylo před tím, než viděl, jak se lumíci, jako každý rok, vrhají s útesu... a odlétají do západu Slunce.

    Fandom: 
    Rok: 
    2011
  • Obrázek uživatele Tess

    Vadný výrobek

    Fandom: originální

    Bum!
    Pavlínka sebou plácla na zem a rozplakala se. Právě se učila chodit a moc jí to nešlo. Robotická chůva se zabrala do diskuze se samočinným vysavačem na téma mazacích olejů a neuhlídala ji.
    Pavlínka svou ublíženost vykřičela do širého světa.

    „Loby, poťem, Loby, poť!“ volala na svou robochůvu Pavlínka, když jí byly dva roky. Dalo by se polemizovat s tím, nakolik jasné příkazy to byly.
    Chůva neposlechla. Ćínskej šmejd. Co chcete.
    Pohrozili jí sešrotováním a upgradovali slovník.

    Čtyřletá Pavlínka se učila říkanky.
    „Stlllč plllst sklllz kllk!“
    Chůva poslechla.
    Její software prostě neobsahoval zákony robotiky.
    Prask!
    „Tati, počebujeme novýho Lobyho!“

    Fandom: 
    Rok: 
    2011
  • Obrázek uživatele Tess

    Chybička

    „Osikový kůl?“
    „Mám!“
    „Kříž? Svěcenou vodu?“
    „Mám!“
    „Ehm, česnek?“
    „Nemám,“ zachmuřil se Karel.
    „Jak, nemáš?“ rozčiloval se Jirka. „Přece jsme ho kupovali spolu.“
    „Měli jsme k večeři topinky,“ hájil se Karel, „Jsem přece nemoh říct, že ten česnek budem potřebovat. Stejně to mám doma furt dokola – Na rodinu kašleš, ale pro cizí...“
    Jirka si povzdechl. To se ta oddílová bojovka pěkně vyvíjí.
    „Tak kdyžtak děckám naplánujem o úkol víc, sehnat česnek.“
    Zbývalo už jen umístit figurínu strašlivého upíra a vyznačit zbytek cesty.
    Stokerova Drákulu měli prostudovaného dokonale. Ale o bludičkách moc nevěděli.
    Měli radši číst české pohádky.
    „Hele, světýlka!“
    Žbluňk...

    Fandom: 
    Rok: 
    2011
  • Obrázek uživatele Tess

    Sportem ku zdraví

    Fandom: originální
    Miluju dada :)

    Sněhulák: první, druhá, třetí, jak stupínky pro vítěze.
    Vrh koulí, želvou či veverkou, vyberte si; slonovi je to jedno.
    Zebra pruhovaná v pyžamu zuřivě stepuje.
    Krokodýl okupoval bazén. Žbluňk, kola na vodě – a na cyklistickém oválu žirafa na koloběžce.
    Chvostoskok obecný se vypíná a chvostem skok střemhlavý obručí do džbánu bowle.
    Bowlingová rumba koule.
    Jak ti chrousti chřestí...
    Cvrčci hrají kriket.
    Slunéčko zmatečné pobíhá sedmitečně v obilí.
    Dělá kruhy. Olympijské.
    Lenochod se stočil do klubíčka a babička z něj upletla svetr s červenou jedenáctkou.
    A dávno vyhynulý nosorožec piškvorkový stále koulí
    Slunce menšího až středního objemu.
    Fotbal, to je hra.
    ______________________________________________________
    Změněno na správný počet slov a doplněno to, co mě napadlo až po odeslání :) a opravena pravopYsná chIPa.

    Fandom: 
    Rok: 
    2011
  • Obrázek uživatele Tess

    Čas návratu

    Fandom: originální
    Je ze stejného světa jako povídka Průzkumníci z tématu Kluci nepláčou.

    Kopečky vyčnívající z mlhy.
    Kapky dopadající na listy křovin.
    Vůně tlejícího listí.
    Nastal čas rozjímání.
    Ve společenské místnosti je tlumené osvětlení. Obrazy, zvuky a vůně rodné planety navodily nostalgickou atmosféru. Kapitán má dlouhou řeč shrnující jejich objevitelské úsilí. Nastal čas obrátit se zpátky k domovu, říká. Objevitelská činnost nedozírného významu, nově otevřené obzory...
    Ale posádka ho nevnímá. Všechny tykadla jsou upřena k výhonkům čajovníku – záruce kvalitně stráveného večera.
    Některé Hrrnkovy objevy jsou k nezaplacení. Lahodný čajovník je jeden z nich. Bude zlatým hřebem oslavy dosažení Návratového bodu. Prý se má konzumovat obřadně...

    Spořádali ho tak vybraně, jak jen bylo možné.

    Fandom: 
    Rok: 
    2011
  • Obrázek uživatele Tess

    Bezpečnost nade vše

    Fandom: originální
    Věnuji svému otci.

    „Cože to chtějí namontovat?“
    „Brzdu proti pádu do černé díry,“ pokrčil rameny zprostředkovatel. Jeho peníze to nebyly.
    „K čemu jim proboha živého bude?“
    Ze začátku se stavění vesmírných jachet na objednávku zdálo být klidným zaměstnáním. To ale ještě nevěděl, že všichni zákazníci jsou naprosto šílení. Každej chce nějaký extrabuřty, perleťový nátěr (není vidět!), záchranný modul pro čivavu v zářivě růžové barvě (týrání zvířat!) nebo nějakou debilní brzdu proti pádu do černé díry.
    Nadával na pitomé zákazníky a hned si přirazil tučné vícenáklady.

    O dva roky později se Fénix stal první jachtou, která unikla z černé díry. Někdy se paranoia vyplatí.

    --------------------------------------------------------------------
    Úvaha o pádu do černé díry

    Fandom: 
    Rok: 
    2011
  • Obrázek uživatele Tess

    Žertéř

    Jima probudilo řvaní poplachové sirény. S trhnutím se probudil do tmy. Ucítil zápach pálící se izolace.
    Sakra!
    Požár na lodi je noční můra všech kosmoplavců.
    Naštěstí skafandr visel na správném místě; rychle se oblékl, popadl přilbu, nasadil si ji... a zase ji rychle serval a kýchal jako o život. Jerome, jeho spolubydlící, řval smíchy. Jim byl poslední, kdo mu zbýval do sbírky obětí kanadských žertíků. Ale imitace požárního poplachu, opalování kabelu zapalovačem a pepř v přilbě to změnily.
    Jerome byl prostě veselý hoch.
    To, že ho v příštím přístavu skupina neznámých útočníků nacpala do záchodu, musela být čistě jenom náhoda...

    Fandom: 
    Rok: 
    2011
  • Obrázek uživatele Tess

    Zdravá strava

    K snídani jsem si dala dva koblížky. Pak už to bylo jedno, ne?
    Takže na svačinu jsem měla chleba se slaninou.
    Na oběd knedlo vepřo zelo.
    K odpolední sváče jsem zašla k Mekovi.
    Pak jsem si koupila zmrzlinu.
    K večeři jsem si uvařila jitrnici.
    Mezitím jsem snědla dva pytlíky brambůrků. S dietou se to totiž nemá přehánět.
    Pak jsem dostala chuť na čokoládu. Zbyla poslední tabulka. Když jsem ji rozbalila, něco se v ní hýbalo. Ale byla to poslední tabulka!
    A co, nemusím koukat na to, co jím. A maso je zdravý...
    Zhasla jsem a snědla ji. Moc mi chutnala...

    Fandom: 
    Rok: 
    2011
  • Obrázek uživatele Tess

    Úspěšný experiment

    Fandom: originální
    Poznámka 1: inspirováno životem
    Poznámka 2: úvodní přímou řeč jsem nezahrnula do počtu slov, neb neobsahuje žádné slovo.

    „...!“
    Neslyšel vlastní hlas. Lekl se podruhé. Poprvé se lekl před okamžikem, když starým lomem otřásla hlasitá rána. Asi poněkud přecenili sílu nálože.
    Rozhlédl se po svých kamarádech.
    Filip byl stočený do klubíčka a plakal.
    Matěj vykřikoval pravděpodobně sprostá slova, ale nikdo ho neslyšel.
    Petr, jehož sada Malý chemik byla na začátku veškeré jejich fascinace látkami, které dělají bum, byl bílý ve tváři a později přiznal, že se v onom okamžiku rozhodl stát se raději popelářem.
    Když se přestali třást a vrátil se jim sluch, pevně se rozhodli. Nitroglycerín se vyrábí opravdu snadno, ale už si s ním radši hrát nebudou.

    Fandom: 
    Rok: 
    2011
  • Obrázek uživatele Tess

    Zatracenej, hnusnej život

    Fandom: originální

    „Už nejsem malej,mami,“ povídám, ale myslíte, že mi to k něčemu bylo? Houby. Furt držení za ručičku. Sakra.
    Vidím to taky u podobně „postiženejch“. Rodičům nikdy nedojde, že už nejsme prťata. Budou je v nás vidět, i kdyby nám bylo tisíc let.
    Jo, někteří z nás jsou řekněme... nevyzrálí. Jako jeden kolega; když ho nechávali ve školce, vrhnul se na zem a předvedl dokonalej hysterickej záchvat, prej: „Neopouštěj mě, mami!“
    Celý dopoledne pak fňukal a nic s ním nebylo.
    A to už mu bylo dvěstě.
    Jestli si myslíte, že být dětma bohů je něco fajnovýho, tak se pěkně pletete.

    Fandom: 
    Rok: 
    2011
  • Obrázek uživatele Tess

    Na prázdninách

    Fandom: originální

    Do lesa se nesmí. Patří Říši. Řekli mu to hned první den. A doplnili to několika historkami.
    V lese bydlí jednorožci. Nesmí se rušit.
    V lese je losí obora. Losi jsou agresivní zabijáci.
    V lese je časoprostorová brána. Občas z ní vyleze příšera.
    V lese se ztrácí lidi. Něco je žere.
    V lese jsou jaderné zbraně. Hlídají je vojáci.
    V lese je úchyl. Krade děti.
    (Jedna z těch historek byla pravdivá.)

    Zákazy ho vždycky provokovaly. Musí se s nimi nějak vypořádat...
    Pozdě večer se připlížil k plotu.
    Ráno vypadaly cedule jinak.
    pLES pŘÍŠEr
    VSTUP ZAKÁZÁN!
    Plechovku s barvou tam zapomněl.

    Fandom: 
    Rok: 
    2011
  • Obrázek uživatele Tess

    Tess

    Tess je psavec zasloužilý. Někteří si myslí, že je namyšlená, ale to čistě jenom ze závisti!
    Píše už dlouho, na jediland.cz lze najít její počiny v Star Wars fanfiction, na této adrese zase hrátky převážně s vesmírem Harryho Pottera a v některých literárních soutěžích její příspěvky.
    S oblibou čte a píše, občas působí jako drsný kritik naprosto nepodstatných maličkostí, ale ve skutečnosti má ráda snad úplně všechny lidi. Také s nadšením přednáší skoro o všem na různých conech.
    Do DMD byla zlanařena vloni kombinací lichocení a výzvy.
    Nakonec zjišťuje, že se do sta slov nevejde a jme se silně škrtat...

    Fandom: 
    Rok: 
    2011
  • Obrázek uživatele Tess

    Nocleh

    Fandom: originální
    Varování: Prostě varování. Já to bonusové téma neměla pročítat, no...

    Šramoty, šramoty...
    Prásk!

    Sakra, proč mají poličku tak nesmyslně nízko?
    Jasně, jsem ráda, že mám kde přespat a večer byl fajn. Ale spaní v cizím prostředí má své specifické problémy. Třeba to, že člověk neví, kde co je. Například teď nevím, kde je vypínač.
    Šátry, šátry.
    Cvak!

    Jasně, tady.
    Samozřejmě, že tu nemělo co šramotit. Jsem už paranoidní. Nic tu není. Něco se mi zdálo.
    Zhasnu světlo.
    Šramoty...
    Cvak!

    Nikde nic. Srdce mi silně buší, ale... zhasnu světlo.
    Šramoty... Cvak!
    Plyšoví lvi jsou nějak blíž a jejich korálkové oči se divně lesknou.
    Zhasnu...
    Šramoty... Cvak! Cvak, sakra!
    Praskla žárovka?
    Šramoty...

    Fandom: 
    Rok: 
    2011
  • Obrázek uživatele Tess

    Domů

    Fandom: originální
    Poznámka: Napsáno životem

    Když se otevřely brány tábora, vypotácel se s ostatními lidskými stíny na svobodu. Měřil stopětaosmdesát centimetrů a vážil... pětačtyřicet kilo. A to na tom byl dobře. Dokázal jít po svých.
    Odhodil pruhovaný kabát s červeným trojúhelníkem. Když si ho vyhádal výměnou za žlutou hvězdu, zachránil si život. Zase jednou. Už ho nepotřeboval, bylo teplo; už ho nechtěl, byl znovu člověk.
    Jenomže... měl tyfus, věděl to, a rána na jeho noze nějak podezřele páchla.
    Američtí vojáci se snažili, ale vězňů bylo tolik... Nebyl zdravotnický materiál, nebyli zdravotníci.
    U blízké vilky stálo opřené kolo.
    Kdybych dokázal došlapat do Prahy...
    Vzduch zavoněl jarem.

    Fandom: 
    Rok: 
    2011
  • Obrázek uživatele Tess

    Mezisvětí

    Fandom: originální

    Kap. Kap.
    Sedm malých postýlek.
    Kap. Kap.
    Jako pro trpaslíčky.
    Ale tohle nejsou trpaslíčci.
    Kap. Kap.
    Skřítci, ale rozhodně ne milí. Jejich špičaté čepičky sice vzbuzují radost, ale je to taková ta hystericky radostná úleva, když je vidíte odcházet.
    Kap. Kap.
    Tma a vlhko. Zvuk neustálého kapání. Je těžké být veselým a milým stvořením v tomhle světě...
    Kap. Kap.
    ... i v tom případě, že jste se čirou náhodou nenarodili jako sadistická bestie. Žít v Mezisvětí není snadné. Nikdy nevíte, co na vás vyskočí za dalším rohem. V nejhorším případě to budete vy.
    Kap. Kap.
    Žít v Mezisvětí, když jste Kráska, je opravdu těžké. Musíte být neustále ve střehu. Nesmějí vás chytit. Nakonec se naučíte být tím největším Zlem... nebo nepřežijete. Krásky vládnou světu.
    Kap. Kap.
    Jako z největšího a nejsmrdutějšího hnoje rostou nejkrásnější růže, z nejhnusnějších Brlohů a nejnebezpečnějších částí Mezisvětí pocházejí nejpohlednější a nejmocnější Krásky. Když přežijí. Protože dokud se neprohlásíte Paní a Vládkyní a neobhájíte svou pozici, jste nic.
    Kap. Kap.
    Sedm malých židliček u sedmi malých stolečků.
    Kap. Kap.
    Sedm tmavých stružek tekoucích ze sedmi kbelíčků, stojících na sedmi stolečcích, stále odkapává na podlahu.
    Kap. Kap.
    Kráska. Kdysi. Nyní rozporcovaná do sedmi kbelíčků.
    Kap. Kap.
    Sedmi-kráska.

    Fandom: 
    Rok: 
    2011
  • Obrázek uživatele Tess

    Rekvalifikační kurz

    Fandom: originální

    Na začátku dostal klobouk. Ten se mu líbil, zdálo se.
    Pak to ale šlo od desíti k pěti.
    K rýči se stavěl vlažně.
    Když jednotil řepu, nezbylo z ní nic.
    Pouštět ho do zelinářské části zahrady bylo vůbec na pováženou.
    O hnojení se pokoušel vlastním, neschváleným způsobem.
    Nikdy se nenaučil zalévat.
    Nepochopil princip kolečka.
    Když za ním zapadly dveře skleníku, nedokázal je otevřít a vyrobil si vlastní únikový otvor. Škodu nenahradil.
    Jakmile začalo pršet, zalezl a ven bys ho nedostal ani párem volů.
    Jako hlídač se taky neosvědčil.
    A strašlivě smrděl.
    Nakonec nad ním zlomili hůl.

    Z kozla zahradníka neuděláš.

    Fandom: 
    Rok: 
    2011
  • Obrázek uživatele Tess

    Osudové rozhodnutí

    Fandom: originál
    Poznámka: Volně navazuje na včerejší drabble. Napsáno, aby Lejdynka neměla deprese ;)

    Cítil se opravdu nepohodlně. U krku ho škrtilo. Srdce mu bušilo, jen vyskočit z hrudi. Nervózně se potil. Samozřejmě měl strach.
    Nejradši by se sebral a utíkal pryč, ale nemohl.
    Tuhle cestu vykoná člověk jenom jednou. Většinou, pomyslel si. Jednou je až dost.
    Zhluboka si povzdechl. Poslední vteřiny jeho svobody odtikávaly. Nadával si, že se do něčeho takového pouštěl a chtěl to mít už rychle za sebou.
    Toporně se vydal k místu, kde na něj čekali. Dav a postava v bílém.
    Otočila se k němu a usmála se. Obyčejná a přece zvláštní.
    Slunce pohladilo její náhrdelník.
    Muška se zlatě zaleskla.

    Fandom: 
    Rok: 
    2011
  • Obrázek uživatele Tess

    Prospektor

    Utratil všechno. I když to nestálo moc, nezbylo mu nic. Tedy zatím. Ale ten dárek za to stál.
    Až dokončí tenhle turnus, bude si snad moct dovolit lepší vybavení, lepší loď a těžební práva k nějakému bližšímu meteoritu.
    Bude se moct oženit.
    Přichytil dárek tak, aby na něj pořád viděl. Symbol, který projasní temnotu nekonečného vesmíru kolem. A bude to potřeba, protože ho čekají dlouhé osamělé měsíce a možná nadějný meteorit, obsahující pořádné množství vzácných kovů.
    Teď to chce jen trochu štěstí...
    Některé věci si za peníze nekoupíte.
    Některé zase ano.
    Na palubní desce leží malý přívěšek.
    Muška jenom zlatá.

    Fandom: 
    Rok: 
    2011
  • Obrázek uživatele Tess

    Návrat léta

    Fandom: originální
    Upozornění: Lehce morbidní

    Hrad!
    Každý chce mít hrad, to je přece jasné.
    K létu patří moře, pláž, hrad z písku.
    Takové bylo poslední léto s tatínkem.
    Ale teď už tatínka nemají.
    Když postaví hrad, znamená to, že se léto vrátí?
    Venku prší, obloha je šedá a Pavlík s Ivankou se doma nudí. Ven sami nesmí.
    Proč by si nemohli postavit hrad v obýváku? Ale musí být správný! Musí mít hradby a věže a věže na věžích a všechno!
    Maminka byla překvapená.
    „A kde jste vzali takový pěkný...“ čvacht, čvacht, „bahýnko?“
    „Namočili jsme ten prášek z plechovky.“

    Na kuchyňské lince se smála otevřená urna.

    Fandom: 
    Rok: 
    2011
  • Obrázek uživatele Tess

    My bychom vzhůru k nebesům...

    Věnováno padesátému výročí prvního člověka ve vesmíru.

    Hlasité bušení kladiva ustalo. Tříčlenná posádka si mohla oddychnout.
    „Dobře... je to spravené, takže teď už jen dobít baterie. Je noc, takže zapojím větrnou turbínu...“
    „Aljošo...“ promluvil Vasja.
    „Ne, neboj, to zvládnu sám.“
    „Ale Aljošo...“
    „Za chvíli jsem zpátky.“
    Trosečníkům z Gagarina chyběl k opětovnému startu poslední krok.
    Vajsa si povzdechl, vytáhl klůcek a začal leštit ušmudlané sluneční panely. Nevděčná práce.
    „Proč se s tím proboha moříš?“ zeptal se ho Oleg.
    „On se vrátí. A bude chtít sluneční panely.“
    „Jak to víš?“
    Vasja pokrčil rameny a pokračoval v leštění.
    „Jsme na Měsíci. Na Měsíci není atmosféra; na Měsíci vítr nefouká.“

    Fandom: 
    Rok: 
    2011
  • Obrázek uživatele Tess

    První vítězství

    Nejprve použili arzén.
    Bezvýsledně.
    Nezabralo ani olovo, kadmiové koláčky a dokonce ani gama záření.
    Okupačním... eh, přátelským silám nevadilo nic.
    Zkuste horke mandle, stálo na motáku, jenž se podařilo propašovat do kuchyně.
    Kuchaři se sice divili, ale poslušně nahřáli větší množství mandlí a odeslali s večeří.
    „Horké mandle?“ divil se velitel odbojového hnutí. „Proč, proboha, horké mandle?“
    „Chybička se vloudila, to víte, diakritika... mysleli jsme cyankáli.“
    „Hm. To by stejně nefungovalo,“ sklesle pronesl velitel, „právě jsem zjistil, že naši okupanti jsou – roboti!“
    „Takže jsme v háji.“
    Ale nebyli.
    Mandlový olej se nesnesl s jemnými součástkami robotických vnitřností. Mocná armáda doskřípala.

    Fandom: 
    Rok: 
    2011
  • Obrázek uživatele Tess

    Strašlivý zážitek v parku (odposlechnuto v autobuse)

    Varování: Surovost ke zvířátkům a ošklivé slovo

    Jdu si takhle parkem, znáš to, hele kamínek, čut, hele žalud, čut a náhodou trefím ňákýho psa, no ten se otočil jako na obrtlíku, a psa s košíkem abys pohledal, takže mě rafnul! Fakt, měl jsem roztrhané gatě a všecko!
    Ale já se jen tak nedal, rozumíš, skopal jsem ho do kulatý krychle. Samozřejmě se vobjevil jeho páníček, nějakej Ivan, rusák, víš, a hned se z něj sypalo, že si to musíme vyjasnit - co, povídám, máte psa na volno? Máte. Máte ho pod kontrolou? Prdlajs. Sme na sebe chvíli řvali, ale nic z toho nebylo. Aspoň mám co vyprávět kolegům.

    Fandom: 
    Rok: 
    2011
  • Obrázek uživatele Tess

    Oběd s lidskou tváří

    "Tak pojď, malá."
    "Mééé," protestovala koza. Dovnitř se jí nechtělo.
    "Ale no ták."
    Ošetřovatel ji přitáhl k napajedlu. To vyhodnotilo její výšku, váhu a věk a automaticky vyplivnulo odpovídající dávku výživného roztoku.
    "Taky bys radši seno, co?"
    No jo, optimalizace výživy už se projevuje i v ZOO. Ale ještě mohlo být hůř... a pro masožravce taky bylo. Napadnout to mohlo jenom Zelené. Samozřejmě to prosadili ve spolupráci s Katolickou stranou - dle slov "Vlk bude přebývat s beránkem" udělali ze všech šelem vegetariány.
    Je smutný pohled na vlka apaticky žvýkajícího svou dávku sóji.
    Ale...
    Vlk se nažral a koza zůstala celá.

    Fandom: 
    Rok: 
    2011
  • Obrázek uživatele Tess

    Připravování pozic

    Válka už vypukla. I když o tom nikdo neví.
    „Bereš si na starost Parlament!“ zahřímala Hlavní velitelka.
    „Školy! Hospody!“ rozdělovala místa působení. „Nemocnice!“
    Pestrobarevné invazní síly se hladce přesouvaly. Cílem bylo obsadit nejen všechna klíčová místa, ale i každou domácnost.
    Jde, samozřejmě, o světovou nadvládu.
    Vždycky jde o světovou nadvládu.
    Nikdo neví, zda jsou mimozemského původu nebo jestli k jejich vývoji došlo čirou náhodou v šerém dávnověku. Pokoutně vlezou všude. Používají n-dimenzionální prostor a veškerá udělátka techniky tak moderní, že ji ani nedokážeme pochopit.
    Tajemné zašustění...
    Prudce jsem otevřela zásuvku, kterou jsem včera uklidila.
    Tabulky čokolády se tvářily jakoby nic...

    Fandom: 
    Rok: 
    2011
  • Obrázek uživatele Tess

    Dilemata

    Inspirováno životem.

    Zoufale se jí do toho nechtělo. Odkládala to až na poslední chvíli, ale už se tomu nemohla vyhnout.
    Její křestní jména určenou kolonku brutálně přetekla.
    Rodné číslo neměla. Datum narození jí systém odmítl uznat.
    Bydliště matky v době narození si nikdo nepamatoval. Něco si vymyslela.
    V kolonce rodinný stav marně hledala možnost „komplikovaný“.
    V oboru vzdělání uvedla „politologie a psychologie“. Neodpovídalo to ani pravdě, ani těm „správným“ odpovědím.
    Otázku na počet živě narozených dětí brala jako diskriminační.
    A co mám sakra vyplnit jako Odvětví ekonomické činnosti?

    Ne, formulář pro sčítání lidu neměl patřičné kolonky, které by vyhovovaly upíří následnici trůnu.

    Fandom: 
    Rok: 
    2011
  • Obrázek uživatele Tess

    Hrdinská výprava

    Archivář si zhluboka povzdechl. Nesnášel tuhle hnusnou zatracenou výpravu přes tenhle hnusný, zatracený, mokrý les a nechápal, proč král trval na jeho účasti. Ano, princovo vítězství nad drakem a osvobození překrásné princezny Eliany musí být zaznamenáno, ale co by s tím měl mít společného on?
    Bohužel si král postavil hlavu...
    Nebo možná spíš královna. Dobře, několik jejích dvorních dam je... v tom... v problémech, ale nebyla jeho vina, že tak moc miloval dámskou společnost. A vyslat ho na tuto výpravu jen proto, aby ho drželi dál od jeho dámiček, bylo navýsost surové.
    Topil se v sebelítosti. Je hladový, mokrý a opuštěný. Včera to přehnal s medovinou, takže ho ještě ke všemu bolí hlava. Naštěstí už se blíží k drakovu doupěti; princ ho zabije, zachrání svou milovanou, a budou se moct vrátit do tepla, domů, do Otranska, do Vyzmaně, do hradu, do háje, to je ale hnusně.
    Vytáhl pergamen a brk. Potom musela výprava chvíli čekat, než našel inkoust.
    Poté začali dělat hluk, aby draka vylákali z doupěte.
    Archivář pečlivě zapisoval historickou událost.
    A Jordyn, dědic trůnu Otranska, pozvedá svůj mocný meč, aby skolil hladového netvora, jenž uloupil jeho vyvolenou, a před tím mnoho půvabných panen pozřel.
    „Miluju tě, princeznooo!“
    Chramst.

    Fandom: 
    Rok: 
    2011
  • Obrázek uživatele Tess

    Průzkumníci

    Hrrnk je docela fajn. Na vědeckého důstojníka.
    Vědečtí důstojníci mají své specifické problémy. Hrrnkovým je to, že si doslova bere práci domů – vždycky, když zkoumáme nějakou zaniklou civilizaci, tak se natolik ponoří do její kultury, až mu kolikrát není rozumět.
    A kromě toho si rád hraje na psychologa.
    Jako právě teď.
    Quallk sedí nad dopisem z domova a kanou mu kroupy. Všichni zdvořile odvracejí tykadla. Jen Hrrnk si k němu přisedl.
    „Vzmuž se,“ poklepal mu na ulitu. „Kluci nepláčou.“
    „A to znamená co?“
    „No, jak bych ti to... tahle civilizace měla dvě pohlaví a...“
    „Dvě pohlaví? Fuj, to je nechutný!“

    Fandom: 
    Rok: 
    2011
  • Obrázek uživatele Tess

    Maturita je hračka

    Inspirováno skutečným zážitkem.

    Myslel si, že je připravený dobře.
    Ale v otázce z literatury zapomněl na Karolínu Světlou.
    Když měl v němčině hovořit o svých koníčcích, nedokázal si vybavit, jak se řekne „světelný meč“.
    Z biologie si vtáhl fotosyntézu. Budeme-li upřímní, můžeme říci, že fotosyntéza nebyla jeho silnou stránkou.
    A pak už tu byl jen zeměpis. Otázku první umí většina lidí jako když bičem mrská.
    Proto se na ni ani nepodíval.
    Pokoušel se dát dohromady alespoň něco o atmosféře planety Země.
    „A co se stane se světlem, když projde atmosférou?“ učitel se ho stále snažil vést, ale jeho snaha přišla vniveč...
    „Dýcháme ho.“

    Fandom: 
    Rok: 
    2011
  • Obrázek uživatele Tess

    Zdravotní riziko

    „... a tady máme srdce. Jak nám pěkně hopká...“ demonstroval Petr svým kolegům vlastnosti věrného gumového modelu, ale vtipné to přišlo asi jenom jemu.
    „Jako malej,“ zhodnotila ho Klára. Už byla na odchodu.
    „Jdeš?“ zeptala se Marka.
    „Za chvilku.“
    Ještě pitval.
    „Tady jsem je nechal!“ objevil Petr na pitevním stole balíček cigaret.
    „V pitevně se nekouří,“ upozornil ho Marek.
    Věděl, že to Petr udělá naschvál. Demonstrativně si zapálí.
    Opustil pitevnu a práskl za sebou dveřmi.
    Cigarety škodí zdraví.
    Zvlášť tyhle.
    Obsahují totiž malilinko víc kyanovodíku, než je běžné.
    Marek to věděl. Strávil s nimi (a kyanovodíkem) celkem dlouhou dobu v laboratoři...

    Fandom: 
    Rok: 
    2011

Stránky

-A A +A