Moje články

S každým dnem si lidé všímají více nápověd k tomu, že naše realita je pouze simulace. Třeba problematika rychlosti světla. Úkolem programátora bylo, abychom si nikdy neuvědomili, že náš server má limity a za jejich hranicemi nemůže zobrazovat svět, jelikož rychlost čtení a zápisu změn na disku nebo kapacita disku je omezená. Řešením bylo omezit maximální rychlost pohybu. Pokud toho nebude dost, existuje záložní mechanismus, a to rozšiřování vesmíru, které zajistí, že i když se nám povede vyvinout technologii, která umožní dosažení limitů aparátní schopnosti, náš cíl se bude vzdalovat a nebude se muset zobrazovat nic za hranicí lokálního shluku.

To, že vás zavážou, zagumičkují a pohřbí pod kopcem na poušti, vám podle vás musí pomoct v posmrtném životě, ale ne tak, jak si myslíte. Mumie totiž měly hojné využití. Například barva známá jako „Mummy Brown“ se dlouhou dobu vyráběla z pravých mumií. Když ty došly, začala se vyrábět ze sušeného masa otroků a zločinců. Dalším využitím bylo zpestření večírků rozbalením mumie – ten pravý unboxing. Obaly mohly být využity pro psaní nebo jako balicí papír. Mohly být použity k výrobě falešných relikvií křesťanských světců. Mohly být rozemlety na prach a použity jako léky. Velkou část egyptských mumií lidé jednoduše snědli.

Pěst je dnes na hradě Burg Jagsthausen v Německu. Patřila rytíři a žoldákovi Götzi von Berlichingenovi. Ruku mu ustřelilo dělo a nahradil ji ocelovou protézou, pomocí které mohl psát perem, a dokonce se stal válečným básníkem. Ve svém zaměstnání i bez ruky pokračoval čtyřicet let, během kterých byl vězněn císařem Svaté říše Římské. Poté, co ho kamarádi osvobodili pomocí úplatků vysokých úředníků, unesl biskupa. Potom, co ho císař věznil podruhé, byl odsouzen k domácímu vězení ve vlastním hradě, který koupil za peníze získané v dobrodružstvích. Znám je taky proto, že v jeho poezii se poprvé objevuje fráze „vyliž mi prdel“.

Kontroverzních osob je v historii hodně, ale málokdo je na úrovni Fritze Habera. Dle Malthuse by bez Haberovy syntézy amoniaku z dusíku a vodíku lidstvo začalo vymírat hlady už v roce 1910 a za tento vynález dostal Nobelovu cenu. Během první světové války Haber dobrovolně vynalézal bojové plyny ve službách Kaisera. Výsledkem bylo použití chlóru na frontě. Po válce se zabýval vědou a organizoval největší vědecké summity na světě. Nicméně ve třicátých letech zas pracoval nad bojovými plyny pro německou armádu. Nejznámějším vynálezem byl Cyklon B. Pak byl vykázán z univerzity kvůli židovskému původu a umřel v exilu ve Švýcarsku.

Od té doby, co byl systém v chodu, nebylo kam se schovat. Neuzavíratelné oko kamer připojených na umělou inteligenci bylo všude. Jen profesionálové se mu mohli vyhnout.
Seděl v baru a dopíjel Vodka Martini, protřepaný, ne namíchaný. Dostal obálku s fotografií a penězi. Na obálce byl nápis „tácek“. Pak se převlékl do kostýmu s nápisy „pes“. Nasedl do auta s nápisy „kůň“. Do programátora systému vystřelil pistolí s nápisem „banán“. Tělo rychle zakryl folií s nápisem „živý člověk“. Nahradí ho, ale potrvá to. Mezitím se bude systém divit, jak to, že kůň jel po dálnici rychlostí 300 kilometrů v hodině.

V roce 1828 bylo těžké si bezpečně ověřit, jestli vaše známost je taky dobrá partie. Puritánství bylo v módě, i když bordely byly všude a hojně využívané. Většinou jste se všechno dověděli až po svatbě a občas to bylo spojené se spoustou překvapení, a to pro obě zúčastněné strany. Nicméně malířka Sarah Goodridge se rozhodla pro svého potenciálního partnera situaci zjednodušit. Líbil se jí čerstvý vdovec, právník a politik Daniel Webster. Aby mu pomohla s rozhodnutím, namalovala a poslala mu autoportrét svých ňader. To je zřejmě první zaznamenaný příklad poslaných „noods“. Pan Webster gesto neopětoval, zřejmě proto, že neuměl malovat.

Večírky u Tolkienů měly svoji atmosféru. Většina byli profesoři. Začínalo se kolem půl sedmé. Hosté si mezi sebou suše povídali u sherry. To trvalo do půlnoci, kdy kočáry odvezli všechny, kdo chtěli domů. Pak začala hrát taneční hudba a podávat se tvrdší alkohol. Pro ty, kdo se neudrželi na nohou, o druhé hodině přijela záchranka. Poté se alkohol začal míchat do pestrobarevných koktejlů, hudba zrychlila a nabyla na hlasitosti a hosté po parketách lítali v šíleném rytmu. O páté přijely máry pro ty, kdo už byli v bezvědomí. To, co se dělo pak, se popisovalo těžko. Pohřebák přijel před svítáním.

Probudil se na budík a rozhlédl se po okolí. Dříve se tomu říkalo králíkárna, ale dnes to nesedělo. Vylezl z postele. Materiál povlečení sice neměl peří poškozovat, ale stále vypadal jako salát. Ptáci spí vestoje, a proto ten problém nemají. Šel do koupelny a důkladně si uhladil každé kropenaté pírko. Až na to bude, změní barvu. Kvůli tomu musel vstávat dřív. V kuchyni už čekala snídaně. Latté a avokádový toust posypaný skořápkami. Jiní brali vápník v tabletkách, ale on preferoval čistě přírodní zdroje. Obul se a vylezl na balkón. „Ahoj, drahoušku!“ Roztáhl křídla a plachtil z dvanáctého patra k zastávce.

Ztratila se budoucnost. Dříve, když jsem byl malý, bylo vepředu vždycky něco oslňujícího a neznámého. Něco, na co se dalo těšit. Teď přesně vím, co bude potom, třeba za těch pět let. To samé co dnes. Dělat budu to samé, i když možná trochu jinak. Budu chodit do stejných kaváren, nebo do jiných, podobných. Budu jezdit přibližně stejným autem, i když toho bude umět víc. Místo budoucnosti je přítomnost. Akorát nějaká přítomnost se odehrává teď a nějaká bude potom. Nejhorší je to, že se mi moje přítomnost líbí. Auto je dobré a kavárny jsou útulné, ale budoucnosti je mi líto.

Když provádíte v létě v Praze, máte v podstatě dva cíle. První je ztratit co nejméně lidí ze skupiny a druhý je stihnout všechny plány včas. Když nastoupíte na Karlův most, pochopíte, že jsou tyto cíle protichůdné. Lidé vás chtějí slyšet, fotit a stihnout loď. Dav na úzkém mostě má jiné plány. Většina průvodců se svoje skupiny snaží ukočírovat a používat základní pravidlo (chodí se vpravo). Ti, kdo průvodce nemají, dělají chaos okolo. Pak ale přijde socha Jana Nepomuckého nebo nějaký hudebník a úzká cesta se stane užší. Kapsáři mají svátek. Bujará strkanice nedodržuje pravidlo zipu. Člověk ocení povolené ztráty.

Abychom zkoumali módu, musíme se nejprve ponořit do tichých vod studených moří. Nezapomeňte na svůj nejpůvabnější neopren! Pod hladinou se setkáme se známou mořskou designérkou. Pohybuje se s takzvaným K hejnem kosatek dravých. Její první prací byl půvabný nápad využít mrtvého lososa jako nádherný letní klobouček. Postupně se nápad rozšířil i mezi jiná hejna, a celé léto to tak dokonce nosily všechny módní kosatky. Tato móda nakonec vydržela až do příštího léta. I přes to, že to prozatím bylo její jediné dílo, tvrdí, že se nevzdá a bude tvořit dál. Popřejme jí tedy štěstí a inspiraci v další umělecké tvorbě.

Život je letální genetická choroba. Pokud se nakazíte, je to neslučitelné se životem. Většina lidí si myslí, že začínáme umírat hned, jak se narodíme. U většiny lidí to však není pravda. Na počátku života totiž naše tělo produkuje víc buněk a naše buňky se obnovují větší rychlostí, než umírají. Tím pádem umírat začínáme, až když dosáhneme ekvilibria, což se stane mezi 22. a 25. rokem života, a přehoupneme se přes něj. Pak buňky umírají rychleji, než se rodí nové. Tim pádem umírat začínáme přibližně od 25 let. Zeptejte se těch, kdo tuto čáru překročili, jestli vám to potvrdí. Potvrdíte vy?

Namaluj mi svět? Dnes už docela smysluplný požadavek. A co takhle popiš mi svět? Možná i vyprávěj o světě. Přesně o to požádal Ammaar Reshi. Specifikoval, že cílovou skupinou příběhu a obrazů jsou děti, a rozdělil úkoly mezi neurosíť spisovatele (ChatGPT) a ilustrátora (Midjourney). Výsledkem je knížka „Alice and Sparkle“. Dnes ji na Amazonu koupíte za 9,13 dolaru (pokud chcete, aby vám ji další počítač vytiskl a zabalil), anebo 4,99 dolaru za e-knihu. Tím pádem jediní lidé, kteří jsou součástí výrobního cyklu této knihy, jsou zaměstnanci logistické společnosti, kteří vám knihu dovezou. Samořídící auta eliminují i ty. Přeji hezké čtení!

Některé múzy za válek sice mlčí, ale jiné vzkvétají. Občas je to symfonie napsaná o hladu, ale občas je múza mimo bitevní pole. Třeba Japonsko bylo za války o nezávislost USA silně izolované. Většina obyvatelstva četla stěží. Proto zprávy dorážely na ostrov silně zkreslené a musely být ilustrované. Z těchto ilustrací se dozvíme, že George Washington pálil z luku v přítomnosti bohyně Ameriky, ubránil svoji manželku před hordami britských důstojníků a holýma rukama umlátil tygra. John Adams nebyl o nic horší. Vyvolal obrovského orla a zabil s jeho pomocí gigantického hada, který sežral jeho matku.
Takové anime bych chtěl vidět.

Georges Bataille byl francouzský esejista, spisovatel a myslitel, i když během své doby byl známý spíše jako autor extrémně podrobné pornografie. Za dob války založil protinacistickou organizaci Acéphale. Organizace byla inspirována tajnými spolky v Africe. Měla být hluboce rituální a mít přísná pravidla. Její členové se setkávali v noci, v lese pod bleskem roztříštěným dubem při světle přinesených pochodní. Aby se připravili na těžkosti boje s nacisty, mělo být součástí rituálu i mučení a lidské oběti. Setkali se však s neobvyklým problémem. Všichni účastníci setkání souhlasili s tím, aby byli mučeni či obětováni, ale nikdo nechtěl nikoho mučit a obětovat.

„Tak co, co ho naučíme?“

„Ho? Je to kolonie neuronů v Petriho misce.“

„To sice jo, ale je to v podstatě počítač a ty, stejně jako já, s počítačem mluvíš v mužském rodě.“

„To je asi pravda. Tak zkusíme něco jednoduchého. Třebáá… Třeba něco hrát.“

„Co hrát? Hry jsou moc složité. Pravidla jsou moc dlouhá, a navíc to budeme muset naprogramovat.“

„Co třeba Pong? To zvládne i malé dítě a zdrojový kód je open source.“

„To dává smysl. To by se naučil i počítat. Bude to teda pro něj docela gymnastika.“

„A když to zvládne, tak ho naučíme hrát Doom!“

Až se přestěhujete za polární kruh a budete chtít mít vzpomínku na domov, můžete vypěstovat jabloň! Permafrost většině rostlin nesvědčí, a to ani jabloním. Místní však využívají takzvanou vlakovou selekci. Cestující ve vlaku totiž jedí a ohryzky a jiný bioodpad vyhazují oknem ven. Semínka jablek nerostou stejně jako původní strom. Mnoho vyhozených semen vyklíčí, ale většina nepřežije zimu. Postupně se však najdou taková, která přežijí. Nemají ale dobrá jablka. Takový stromek lze přesadit na zahradu. Pak si koupíte strom s dobrými jablky. Jeho větve se naočkují přesazenému stromu a pak ho postupně zbavíte původních větví.
Snad vykvetou i na Marsu!