Moje články

  • Obrázek uživatele Elluška

    Good night, Risa

    Úvodní poznámka: 

    Pro Tess, která si přála drabble s Vaderem, Gandalfem, Thornem a Risou - možná to nemělo být JEDNO a TOTÉŽ drabble, když tak o tom uvažuju.
    Ale to nevadí! ;))

    Drabble: 

    “Is she asleep?”
    “I hope so.” Mouse's voice sounded almost gentle.
    “I think she's pretending, just to hear what we say behind her back.”
    Risa let out a little sigh, but didn't move. Thorne didn't need telepathy to see right through her.
    “I'd rather talk about Kylo Ren's...” Wolf made a curious pause. "...betrayal."
    Risa was resisting the urge to cover her ears and start singing.
    “That dialogue with Vader -”
    A sudden flash of light made the teacups glitter.
    Risa appeared in a corridor two storeys lower. Did Wolf just try to use Star Wars spoilers against her?! The nerve...

  • Obrázek uživatele Elluška

    Asi to má smysl...

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    I když jsem střípky ze svého fanficu udržela celkem na úrovni spoiler-free traileru, že to dobře dopadlo se holt tak nějak čeká :)

    Drabble: 

    Byla tu třetím rokem. Někdy se to zdálo jako tři týdny, jindy jako celý věk. Nad údolím letěly úsvity, úplňky a hvězdy. Zlé vzpomínky pomalu vyhasínaly. Poslouchala laskavá slova. Začínala jim věřit.
    Možná by jí i něco chybělo. Jenže...
    "Celeamin? Že víš, jak se jmenoval poslední král Númenoru?!"
    "Tos měl za úkol zjistit sám. V knihovně."
    "Pch, no dobrá! A Elrohir má dělat co?"
    "Elrohir má dojíst chleba."
    ...už neměla pocit, že nečinně vyčkává. Měla zase práci. V mnoha ohledech podezřele podobnou svojí původní práci.
    "Na, vezmi si taky krajíc. A hněte sebou, nemáme celý den."
    Občas pána Imladris nechápala.

    Závěrečná poznámka: 

    Děkuju všem, kdo mě četli, kdo si oblíbili Elladana a Elrohira, kteří se s vervou sobě vlastní postarali o všechnu parodii, i jejich učitelku, která se vůbec nesmála, neboť má trauma z války.
    Děkuju všem, kdo komentovali, moc si toho vážím :)

  • Obrázek uživatele Elluška

    První, co spatřili...

    Fandom: 
    Drabble: 

    Hvězdy, vír jiskřiček v nepředstavitelné dálce, střípky odrážející světlo z času, kdy byl stvořen svět. Briliantové body črtající v temnotě obrazy, souhvězdí, ukazující správný směr.
    Nekonečno.
    A kdesi dole pod ním Arda. Středozem. Mlžné hory. Jedno údolí, jedna louka, dva páry očí. V každé zorničce odraz celé hvězdné oblohy.
    "Brácha, na co myslíš, když se koukáš nahoru?"
    "Ehm, přeci, že hvězdy jsou posledním nepo...škvrněným světlem, jehož se nedotklo zlo, jejž sama Varda Elentári zažehla svou nezlomnou mocí, světlem, jež - jež? Jež v sobě nese věčnou naději nás, svého lidu!"
    "To mně se chce tak divně brečet."
    "...jo, to taky."

  • Obrázek uživatele Elluška

    Ty prase!

    Fandom: 
    Drabble: 

    Prase.
    Kvík, chrocht. CHROCHT!
    Útěkem se spasit! Nestihneš mě zprasit!
    Řítím se lesem, les se řítí mnou, pravěký instinkt. Ty prase!
    Rozžvejkaná střeva, jatýrka za syrova
    Ty prase!
    Huba, sliny, klektáky
    I kdybys bylo bachyní, co na tom? O to pečlivěji jistě umíš
    párat a žvejkat vnitřnosti
    K tvé i tvých dětí radosti
    Ty prase!
    "Zastavte už, panééé!"
    Rypákem rypáku vstříc.
    Huba, úsměv, chechtáky. Vychechtané zoubečky.
    Zářivý úsměv, sladký, ale nikdy nepoznamenaný cukrem.
    Klekty klekt, chechty checht
    "Nemáte cigáro?"
    Nemám. Jsem jako les. Mám jen trávu.
    Prase odfukuje.
    "Proč se kořenům kapradí říká kančí zuby?"
    Nevíme. Lesem se nese chechtot.

  • Obrázek uživatele Elluška

    Ach, ta láska

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Dnes výjimečně nejsme ve Středozemi. Na tohle totiž nemá ani Thranduil.

    Drabble: 

    Dokázal hovořit tak libým šepotem, že to zalézalo pod kůži, a věděl to o sobě.
    "Už jsem ti někdy řekl, jak mě fascinují tvé oči? Cítím se ztracen a bezmocný, když se na mě podíváš - tak, právě tak. Už jsem ti to někdy řekl?"
    Dnes mu slova splývala z úst výjimečně hladce, sladce, medově. Svět se točil, točil se jen kolem nich dvou.
    "Neřekl! Já hlupák. Tvoje oči! Ty tvoje oči jsou jako dvě slunce shlížející z výše."
    Zasnil se. Na nebi tančily hvězdy.
    "A tvé vlasy... Jako čerstvě padlý sníh... Ach, pověz mi něco."
    "Drž už konečně hubu, Marigolde."

    Neviditelný fandom: 
  • Obrázek uživatele Elluška

    Nechce odejít, tak ho vyhodíme!

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Taková blbůstka pro moje drahé <3 Tess, Blancu & Cwelfa

    Drabble: 

    V Síni ohně to popraskávalo, hřálo a zvalo k posezení. I hosté na cestách se tu cítili dobře. Dost dobře, aby - i v doslechu elfů - zapředli důležitý hovor.
    "Jak ho odtamtud dostanem, ptám se já!"
    "Stejně jako lišku z kurníku."
    "Správně. Je to jen škodná!"
    "Měli jsme jednou v kurníku lišku a máma po ní hodila vidle."
    "A trefila?"
    "Trefila."
    Uznalé mručení.
    "Potíž je v tom, že nemáme tak velké vidle."
    "Obtížný zvířata se dají taky třeba vykouřit!"
    Jeden z hostů seděl stranou. Zádumčivě hleděl do plamenů, s pocitem, že ono zvíře je pravděpodobně bystřejšího rozumu než celá jeho společnost.

  • Obrázek uživatele Elluška

    Potichoučku

    Fandom: 
    Drabble: 

    Elrohir se pomalu usadil v koutě. Bezděčně zatajil dech, když pohlédl do velkých kaštanových očí.
    "Nevadí ti, že tu jsem?" Nejtišší šepot, jakého byl schopen.
    Hnědoočka potřásla hlavou. Snad jí to nevadilo, snad sama nevěděla. Elrohir ji ale měl tak rád, že zkrátka nevydržel vyčkávat, až mu někdo dá vyslovený slouhlas.
    Tak čekal u ní. V teple, šeru, vůni slámy. Šedé oči se přivíraly společně s hnědými. Až se zavřely docela.
    Probudilo ho zafrkání, vlahý polibek na čelo, jaký vám dokáže dát jenom kůň. Trhl sebou, ucítil váhu na kolenou.
    Z klína se na něj dívaly zvídavé, nevinné oči hříbátka.

    Závěrečná poznámka: 

    (Umějí i jiný věci než prudit, vřískat a prát se.)

  • Obrázek uživatele Elluška

    Schválně, jestli to bude fungovat

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Mysleli jste, že s tímhle tématem dokážu psát o něčem jiném než o prstenech? Ehm...

    Tak pro Owlicious <3
    Don't try this at home!

    Drabble: 

    "Na všechny používáme jen jeden postup," řekl Celebrimbor znenadání. Ani nečekal na odpověď. "Nejčistší drahokam. Vybrousíš přesný počet plošek. Dosáhneš nejvyššího soustředění magie. Ukotvíš v kovovém kroužku kvůli vedení. Hotovo. Je čas zajít o krok dál!"
    Jeho kolega pozoroval zamlžený obzor. "Třeba to zkusit bez kamene."
    Celebrimbor si zamyšleně promnul čelo. "Bez kamene se ti všechno rozostří. Jak zaměříš kouzlo doneurčita? Takový prsten by nedělal, co chceš, neměl by výstup, vnímal bys skrz něj jen změť přehlušujících se zdrojů magie. Kdepak. Myslím spíš na to, že možná nestačí přírodní drahokamy..."
    "Máš pravdu," odvětil Annatar. "A jako vždy naprosto vynikající nápad."

  • Obrázek uživatele Elluška

    Mami?!

    Úvodní poznámka: 

    Mám dvě "svoje" matky. Maminka mých hrdinů sice dokáže ve správnou chvíli poznamenat něco naprosto nečekaného, ovšem moje reálná maminka ji v tomhle umění dalece převyšuje. Když jsem spatřila to téma, nějak mi ty matky splynuly...

    Drabble: 

    Ceirdil a jeho mladší sestra seděli u krbu a usrkávali horké mléko s medem pod matčiným vyčítavým dohledem. Už si vyslechli "necestujte na zimní slunovrat - mohli jste zmrznout!", "co takhle přijet častěji než jednou za pět let" i "dobře, že už neděláte ty meče".
    Ustaraně si povzdechla směrem ke své dceři. "Celeamin. Proč myslíš, že trpaslíci jsou lakomí obchodníci?"
    "To jsem neříkala."
    "Prosím. Přece si pamatuji, co jsi říkala... Tvůj nápadník se už vyslovil, doufám?"
    "Mami?!"
    "Nemluvilas o prstenech?"
    "Že se je učím!"
    Matka se zachichotala jako malé děvčátko. "Ach, jistě."
    Tak zase nejdřív za pět let, pomyslel si Ceirdil.

    Závěrečná poznámka: 

    Chichotání je autentické. Ale jinak je ta moje maminka moc hodná.

  • Obrázek uživatele Elluška

    Celý život před očima

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    S postavami jste se setkali v drabblích Hořkost až do dna a Konec vyčkávání.

    Drabble: 

    Šermířský mistr se v zašlých pruhovaných přikrývkách ztrácel. Ze dne na den seschl, jako by se mu veškerá horká lidská krev vylila do toho neviditelného zranění uvnitř lebky.
    Jeho nesmrtelná schovanka seděla na pelesti. Pozorovala jeho tvář. Uvolněnou, bez výrazu, s milionem vrásek podobných dubové kůře.
    "Už přišel čas," zašeptal hedvábný hlas šermířovy stejně staré ženy. "Věčná temnota si ho brzy vezme."
    Spolkla odpověď.
    Proč je pomíjivost darem? Jak někoho může nakonec zradit vlastní tělo?
    Starý muž pootevřel zarudlé, zvlhlé oči. "Ještě tu jsi?" S povislým koutkem se mu těžko vyslovovalo.
    Přikývla, s úctou. Kde jinde by teď měla být?

  • Obrázek uživatele Elluška

    Až vyrostu, tak budu...

    Fandom: 
    Drabble: 

    "Tys někdy studovala můj rodokmen?" Elladan vzhlédl od knihy a oči mu nadšeně zasvítily.
    "Hm?" Jeho učitelka namočila brousek v sudu pod okapem.
    "Jsem dědicem několika rodů zároveň! Řekl bych, že podle zvyků Edain, jejichž krev mi též koluje v žilách, bych se měl stát svrchovaným vládcem elfů i lidí, ne? Byv nejstarším synem!"
    "Máš bratra," namítla učitelka.
    "Elrohira vládnutí nezajímá," mávl Elladan rukou. "Ovšem já bych měl jakože zdědit všechny elfské prsteny a pak převzít moc! Nemyslíš?"
    "Nemyslím."
    "Tsss! Mám na to nárok. Mohu o tom snít, jak se mi zachce!"
    Učitelka se tiše zasmála. "Snít můžeš. Nejsi první."

  • Obrázek uživatele Elluška

    Jak se to Korině zvrtlo

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Kdysi dávno, pradávno, existoval jeden takový kamarádský komiks, lépe řečeno kemix, který si dvě slečny posílaly mezi sebou. Neměly totálně představu, jak se jejich dílo rozšířilo, a když se to dozvěděly, dostaly hysterický záchvat smíchu.
    Jako vážně???

    Tento díl Snejpkemixu věnuji Snejpově věrné fanynce, milované Tess.

    Drabble: 

    Větší, krásnější a čitelnější verze tady.

    Obrázek: 
    Závěrečná poznámka: 

    - nekreslila jsem asi sto let
    - měla jsem jen dětské pastelky a mobil
    - komiks se pokusila sežrat kočka (viz mastnej flek v nadpisu)
    - profit

  • Obrázek uživatele Elluška

    Ukončete nástup

    Fandom: 
    Drabble: 

    Cválali s větrem o závod. Městskou branou se prohnali, jako by je tu každý znal. Kopyta zabušila po dláždění v uličkách. Zastavili se až na molu.
    Na prázdném molu.
    "Kde je loď?" dožadoval se Elladan udýchaně.
    Elf s rybářským prutem mávl k západu. "Odplula včera."
    "Cože?! Oni na nás nepočkali?!"
    Elf ukázal na sloupek s větrem ošlehanou sluncem vybělenou cedulí.
    Elrohir už ceduli luštil. "Pravidelný spoj Šedé přístavy - Tol Eressea... Jede to zas za sto let."
    Elladan zbledl. "Copak budeme muset celé století bloudit po pobřeží?!"
    "Já jedu zpátky domů," odvětil jeho bratr nevzrušeně. "Stejně jsem si tam něco zapomněl."

    Závěrečná poznámka: 

    Elrondovi synové měli, stejně jako kdysi on a jeho bratr, možnost vybrat si mezi smrtelností a nesmrtelností. O jejich osudu se nedochovaly žádné zmínky, takže se můžeme jen dohadovat, jestli nakonec stihli tu další a nebo ne.

  • Obrázek uživatele Elluška

    Kudy se vrátit domů

    Fandom: 
    Drabble: 

    Hospoda voněla svátečně a útulně. Teplem z krbu, cukrovím, bodrým smíchem, vlhkými kabáty, pivem a dýmkovým kořením.
    "Ještě píšete ty paměti, pane místostarosto?" zeptal se kdosi.
    Tázaný se ohlédl. "Píšu," odvětil tiše. Soused nejistě přikývl. Ptal se ze slušnosti, jako všichni.
    Za oknem se sypaly měkkoučké vločky. Kolik takových zim už viděl - a přesto mu tahle přišla jiná. První zima potom.
    Sevřel ho teskný chlad. Vyměnil by celé to dobrodružství za možnost vidět svůj domov tak jako dřív?
    Jenže, o čem by pak psal.
    Na stole přistál korbel, na židli jeho nejvěrnější přítel. "Tady máte, pane Frodo. To vás zahřeje."

  • Obrázek uživatele Elluška

    Ještě ne

    Fandom: 
    Drabble: 

    Příboj, vonící zimou, vířil pěnu mezi skalami.
    "Vždyť Noldor už dávno změnili svůj osud. Bylo vám odpuštěno." Círdan pokynul k zelenošedému obzoru. "Jen vypluj, pokud chceš."
    Věděla, že ani on netuší, co za tím obzorem čeká. Sprška vyvržená vlnou zmáčela zem a zanechala po sobě temnou louži. Tinwë ustoupila o krok.
    Máte to v krvi. Ta pověst předchází váš slavný rod.
    Nehty zaryté v dlani ten hlas utišily.
    "Všechno se dá odčinit," řekl Círdan. "Jednou potkáš svého otce a vysvětlí ti to."
    Tříšť nesená mořským vánkem chutnala jako slzy.
    Otec by jí prominul všechno.
    Nerozuměla tomu.
    Ona si odpustit nehodlala.

    Závěrečná poznámka: 

    (Dnes teda pro změnu 90% kinslaying, 10% Círdanovo konstruktivní slovní hodnocení.)
    (Kdo mi to psal, že migréna dělá lepší drama? Tak spát jen čytři a půl hodiny snad taky :))

  • Obrázek uživatele Elluška

    Úkol přesně pro nás!

    Fandom: 
    Drabble: 

    "A kdo to bude? Nemohli byste si teď vymyslet nějaká jména?" prohlásil starý hobit, načež, jako by to přivolal, zazvonilo poledne.
    Celá Rada zmlkla.
    Elladan se nadechl k proslovu. Elrohir ho dloubl loktem do břicha.
    "Co je?! Není to snad úkol pro nás?"
    "Úkol žvanit?"
    "Bez dozoru vás tam nepustím," zašeptala jejich bývalá učitelka.
    "Bez dozoru nepustí tvůj ctěný bratr tebe," vrátil jí to Elladan.
    "Psst," okřikl je někdo.
    Na terasu znovu padlo ticho, rušené jen šuměním vodopádů a cinkáním poposedávajících trpaslíků.
    "Ponesu Prsten," zaznělo náhle odhodlaně. "Ačkoliv neznám cestu."
    Elladanovi spadla čelist.
    Elrohir pokrčil rameny. "Třeba budem moct navigovat."

    Závěrečná poznámka: 

    (Ale být předsunutá hlídka a pak nosit poštu je taky záslužná činnost...)

  • Obrázek uživatele Elluška

    Nech si to pro sebe

    Fandom: 
    Drabble: 

    "Kdepak jsi je našla, maličká?" zeptala se matka něžně.
    "Ony našly mě!"
    Vždycky ji našly. Modraly se v dlani plné říčního písku. Zablyštěly se ve světle lucerny, když v úzkém jeskyním průlezu odloupla vápencovou krustu. Našly ji mezi hromádkou valounů na cestě. Stačilo přejet prsty po žílách v mramorové stěně a věděla, kde jsou.
    "Jak? Jak tě našly?"
    Řekla jí to. Matka ji chvíli zadumaně hladila po vlasech. Pak jí pošeptala, že to musí zůstat jejich tajemstvím. A proč ne? Ostatně, nikdo se nikdy nezeptal, jak věděla, které budou k vybroušení nejlepší.
    Nechala si pro sebe, co jí krystaly zpívaly.

    Závěrečná poznámka: 

    Je to zas takové univerzálně magické a postavy jsou moje. Ale aspoň to není creepy. Což by bylo, kdyby šlo o nějaké opravdu závažné tajemství... Hm? :)

  • Obrázek uživatele Elluška

    Neruš tátu, nebo...!

    Fandom: 
    Drabble: 

    Prkno zavrzalo a s ohlušujícím rupnutím prasklo. Lavina padajících knih zabušila jako kroupy na střeše. Buch - buch, spadly poslední svazky.
    Elrond věděl, který z jeho synů se to tiše krčí v klubíčku, drží si loket a polyká slzy.
    "T-tati, já jsem chtěl je-jenom -"
    "To nic, to byla hodně stará police," konejšil ho Elrond a přemítal, před kolika staletími ji měnil.
    "T-tati, ale že neodjedeš? Brácha říkal, že tě tak unavuju, že odjedeš radši za Moře!"
    Elrond políbil synka na čelo. "Neboj se. I unavený otec je šťastný, že tě má."
    Elrohir úlevně vydechl. "Takže jestli odjedeš, může za to Elladan."

  • Obrázek uživatele Elluška

    Až všechna ostatní světla zhasnou...

    Fandom: 
    Drabble: 

    Nebyla zvyklá ponocovat. Až na Slunovraty. Tehdy se patřilo probdít celou noc. Zazpívat si pár teskných písní, které příliš připomínaly dětství. Upíjet medovinu a hledat výjimečná témata k hovoru i s těmi, s kterými mluvívala denně. Někoho náhodou potkat a sedět spolu na hradbách pod zářícími hvězdami.
    "Myslíš, že Eärendil nese skutečný silmaril?"
    "Proč ne?"
    "Drahokam ze živého světla? Jak vybrousíš světlo, mistře? Doopravdy - kolik musí mít fasetek, aby zářil až sem? Ani moje představivost ho nedokáže stvořit! Vyprávění na to nestačí. I kdyby z první ruky."
    "Je to skutečný silmaril, to mi věř," odpověděl mistr Annatar a pousmál se.

    Závěrečná poznámka: 

    (Já vím, že je to víc creepy, než se to tváří.)

  • Obrázek uživatele Elluška

    Už jenom 75 dnů a 12 minut!

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Věnováno všem účastníkům Festivalu Fantazie a Klubu přátel chotěbořského větru.

    Drabble: 

    Klára cítila kouř.
    Pak taky cítila levnou whisky, přesto, že ji spláchla lokem drahé whisky.
    Cítila kamínky v asfaltu, jak jí do zadku obtiskávají vzorek.
    Cítila Gábininu hlavu na svém rameni. Ta holka fakt nic nevydrží.
    Cítila, že jí pod vstupenkou na zápěstí štípe kůže, ale milovala svou vstupenku skoro tak jako jeho, takže to bylo jedno.
    Cítila, že usíná.
    A že jí zas lezou vlasy do pusy, ačkoliv si je zastrčila za ucho před vteřinou.
    Zvedal se vítr. Klára se zhluboka nadechla. I ve tři ráno voněl jako hnojůvka.
    Jako léto.
    Jako láska, která není vidět, ale je cítit.

    Závěrečná poznámka: 

    "Vítr je jako láska - není vidět, ale je cítit. Chotěboř." je oficiální městskej slogan. Fakt.

  • Obrázek uživatele Elluška

    Pořád spolu

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma ze 13. 4. - Pořád spolu

    Drabble: 

    "Nemusíš běhat jen za mnou," smál se, ale pofoukal jí zadřenou třísku.
    "Nestůj mi pořád za zády," káral ji, ale pak ji nechal šlapat měchy.
    "Nepomáhej pořád jen mně," pobízel ji, ale stejně ji chtěl mít na očích.
    Časem ho poslechla. Vyrostla a nechodila jen za ním. "Jen jeď," řekl jí, protože chtěl, aby se nebála vlastní cesty.
    Už se nevrátila. Místo toho přišla válka.
    Když ustupovali spáleništěm a nízko nad obzorem za kouřovou clonou slunce zkrvavělo, ještě stále si představoval, jak ji najde. Nějakým zázrakem. Řekne jí: "Nemuselas být stejně zarputilá jako já!"
    A pak jí pofouká zadřenou třísku.

    Závěrečná poznámka: 

    Standardní válečný drama č. 4, asi...? Včera jsem bez internetu v mobilu jezdila hodně vlakem, navštívila cizí město a pak na skautské chatě zapíjela slivovicí kamarádčino mimino a jiné děti, všeobecně.
    Omlouvám se Betafanklubu, že jej trápím těmahle citově vydíracíma pasážema.
    #trailer #sorrynotsorry

  • Obrázek uživatele Elluška

    Zatím jen přání

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    O nějakých deset let později než Já taky!. Obléct se jo, obout ne.

    Drabble: 

    Bosé nožky se komíhaly proti blankytné obloze pomalované beránky. Mezi palcem a ukazováčkem měla pampelišku. "Teď mám vlastní sluníčko, hele."
    Ceirdil si povzdechl a podíval se na jihovýchod, kde vycházelo skutečné slunce.
    "Díváš ty se někdy třeba na sever?" zeptala se sestřička a objala ho kolem krku. Popadl ji a vysadil na ramena. Zavýskla.
    "Vidím - vidím - nic! Tvoje vysněné město ne. Je moc daleko."
    "Jednou tam stejně budu bydlet," odpověděl.
    "Až já tam budu bydlet, tak vylezu na úplně nejvyšší věž ze všech věží a uvidím celou Středozem!"
    Postavil ji zase na trávu. "Na to jsou, Hvězdičko, mnohem lepší hory."

  • Obrázek uživatele Elluška

    To MÁ být temný...

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Základní škola opět zasahuje.

    Drabble: 

    "Piš. První -"
    "He? První? Neřikals předtím PRAVÍ?"
    "PRAVÍ, pochopitelně! A... Věční."
    Elladan zasněně hleděl pootevřeným oknem knihovny, zatímco si jednou botou z druhé bezmyšlenkovitě okopával bláto. Srdce mu ještě splašeně bušilo, hnáno divokou jízdou, čerstvým větrem a tím úžasným nápadem. Tajné bratrstvo!
    "A dál?"
    "Ochranitelé... Utajeného... Království!"
    Elrohir dopsal poslední slovo a svraštil obočí. "Pavouk? Není to temný?"
    "To MÁ být! Tajný bratrstva bývají trochu temný! Náš osud totiž nebude lehký!"
    "Nebude," přitakala jejich učitelka, která se náhle zjevila za Elrohirem. Jednou rukou ho něžně přišpendlila k židli, druhou mu vzala pero a napsala:
    PADEJTE A VYTŘETE OKAMŽITĚ UBOŽÁKY KONĚ.

  • Obrázek uživatele Elluška

    Konec vyčkávání

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Tak zase nějaký válečný drama. Dneska nemám náladu na srandičky.
    Volně navazuje na Hořkost až do dna.

    Drabble: 

    Spirálky bílého kouře, jazýčky plamenů, pach spálených vlasů. Dívala se, jak hoří.
    "Kolik vás tu zbylo, z jízdní?" Nepoznávala svůj hlas.
    Starý šermíř ji starostlivě pozoroval. "Ursai, ten, co má pochroumanou ruku - a štěňata."
    "Štěnata?"
    "Chlapci. Záloha."
    "Dokážeš ještě učit?" Tady hluboko dole nebyla okna, ale komín dobře táhl. Plameny hltaly uřezané copy.
    "Paní už jsem přeci učil."
    "Potřebuju se zlepšit." Vlasy zuhelnatěly a rozpadly se. Tak jako její srdce.
    "Paní se nevrátí do kováren?"
    "Ne."
    Paní už se nemůže vrátit nikam. Zůstává tady.
    Naposledy zlehka přejela prsty po ostří stříbřité dýky.
    "Konec vyčkávání. Řekni štěňatům, že začínáme za úsvitu."

  • Obrázek uživatele Elluška

    Hrdina opět zasahuje

    Fandom: 
    Drabble: 

    Hrdina vypjal hruď a odhodlaně vysunul bradu. Zrcadlový odraz mu vracel hrdý pohled šedých očí, otcových očí, plných odvahy jeho slavného rodu. Pevně sevřel jílec těžkého meče a pomalu jej pozvedl. Čepel se ve slunci zaleskla.
    Pak meč sklonil. Opřel o stěnu vedle zrcadla. Vysoko vykasal rukávy košile. Znovu pozvedl zbraň a zaťal svaly.
    "Neporazíš mě," vyzval šeptem svůj odraz.
    Koutkem oka zahlédl další svůj odraz, jak se krčí za závěsem.
    "Hej!" zaječel hrdina a vysekl takovou otočku, až špice meče zařinčela o podlahu.
    "Bych tě porazil, kdybych do tebe stih strčit," vyprskl jeho bratr a dal se na útěk.

    Závěrečná poznámka: 

    Díky, kluci, zachránili jste mě.
    S láskou, vaše chůva.

  • Obrázek uživatele Elluška

    Labužník

    Fandom: 
    Drabble: 

    Sem dolů se zpěv z kuchyně nesl ozvěnou, divně pozměněnou zákrutami chodeb v útržky volání sýčka. Dvě dámy s lucernou otevřely dveře sklípku.
    "Stejně se mi tu nelíbí," zašeptala vyšší.
    "Tak proč tu bydlíš, trdlo?"
    "Sloužit u dvora je čest!"
    "Natočíme a jdeme zpátky, potřebuju jen na svařené."
    "Jeho veličenstvu libo vyprošťovák?"
    "Jaké dvorské vyjadřování, ó!"
    "Pst!"
    Menší zvedla lucernu nad hlavu. Zřetelně zaslechly sykavý nádech. Polknutí. Odříhnutí.
    Ohlodané zbytky sýra na podlaze zasvítily jako zežloutlé kosti.
    "Příště s tebou nejdu," hlesla vyšší dáma.
    Bilbo se tiskl ke zdi a ve spáncích mu tepalo. Příště rozhodně jen sýr. Bez vína.

    Neviditelný fandom: 
  • Obrázek uživatele Elluška

    Hořkost až do dna

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    ...ale je to celkem univerzální válečný trauma, který se mohlo stát kdekoliv.
    Autorka má migrénu a lepší už to dneska nebude :)

    Drabble: 

    "Nejí, ale zvracela." Chraplavý hlas starého šermíře.
    "Jaká je bledá..." Sametová slova jeho ženy.
    "Uzdravíš ji?"
    Nevěděli, že lidské nemoci se jí netýkají. Ještě nepotkali nikoho jako ona. A snad už nikdy nepotkají.
    Suchá vrásčitá dlaň pohladila její zkrvavené prsty. "... jí pomůže."
    Nepoznala to slovo. Poznala vůni. Její matka byla bylinkářka. Útroby znovu sevřela ledová křeč, tesáky děsu, vina. Za zavřenými víčky se zář z ohniště stala hořícím městem.
    "Můžou čarodějky být..."
    "I kdyby. Napije se, vyřeší se všechno."
    To pro ně byla. Nesmrtelná. Bezvěká. Čarodějka.
    Napila se zhluboka. Hořkost zahřívala. Když otevřela oči, hořkost už jí kolovala v žilách.

  • Obrázek uživatele Elluška

    Tak dík za radu...

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Asi pro Owlicious? :)))

    Drabble: 

    Ale já píšu do DMD teprv druhej rok. Tak co, vnitřní hlasy, poradíte? Mně totiž tak nějak nic nevadí, napíšu první věc, co mě napadne...
    “Není nic, o čem nerada přemýšlíš?”
    O realitě.
    Pokud se v realitě nestane nějaká katastrofa, že ano, třeba zemětřesení, nebo něco vyhoří...
    “EHM. Nebo ještě lépe, tsunami.”
    Moje milá, chceš mě ranit?
    “Alespoň se shodneme, že tohle téma nesnášíme oba.”
    Mě katastrofy zajímaj, jen z toho pak mívám dost blbý stavy.
    Nemohu než souhlasit. Zakázat tsunami, neosobní pokrytecké řešení vlastních omylů.
    “Říkala téma. TÉMA tsunami.”
    ...a z toho by přitom mohly být takový dobrý drabble.

    Závěrečná poznámka: 

    Realita. Takhle fakt uvažuju. Ne každý zmagoříme až třetí týden ;))
    Tsunami coby řešení se vyskytuje - jak jinak - i ve Středozemi.

  • Obrázek uživatele Elluška

    Já taky!

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Dneska jsem prostě potřebovala něco roztomilýho.
    Není třeba vzpomínat na kánon, není tam :)
    (Ale jsou tam pořád tytéž nekánonické postavy.)

    Drabble: 

    Po čepeli přelétl namodralý záblesk, jak se meč na prstech mladého kováře zhoupl do dokonalé rovnováhy. Ceirdil zatajil dech. Poprvé to zvládl sám! V posvátném tichu dílny by byl zaslechl, i kdyby špendlík -
    "Kdo to tu je?" zašeptal.
    Zajíknutí zpod stolu.
    "Před kým se to schováváš?"
    Na okraji desky se objevily malé prstíky, čupřina tmavých vlásků a velká šedá očka.
    "Já taky!" Baculatá ručka se po ostří natáhla rychle jako had.
    "Pozor! Řízneš se!"
    Holčička tak zklamaně našpulila rty, že se Ceirdil musel zasmát. "Až budeš větší, Hvězdičko."
    "Nechci," prohlásila dotčeně.
    "Co?"
    "Oblíct. Teta mě honí. A chce mě oblíct."

  • Obrázek uživatele Elluška

    Čtyři sta let je dlouhá doba

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ

    Tu máš, Owlicious! :))

    Drabble: 

    Porada se tak protáhla, že letní noc nad horami vybledla dozelena. Loučili se na schodišti. Učni, kteří doposud museli jen naslouchat starším, nadšeně švitořili.
    Přitom někteří měli také co říci. Poznalo se to podle jisté záře v očích: nadání, oddanost, odhodlání.
    Celebrimborovi se nevyrovnali, samozřejmě. Přednášel polovinu porady a Annatar měl beztak pocit, že ho pochopil jen on sám.
    Podali si ruce.
    "Dobrou noc - vlastně, dobré ráno, příteli," řekl Celebrimbor.
    Annatar mu přikývl. S úsměvem. Celebrimbor a jeho brilantní mysl... Byli jen krůček od úspěchu.
    Přimhouřil oči. Čí úspěch že to bude?
    Byl mezi těmi elfy už nějak moc dlouho.

  • Obrázek uživatele Elluška

    Lvíče z Cintry

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Dneska jsem si ovšem musela odskočit do světa, kde jsou elfové mrchy.

    Drabble: 

    Hraběnčina chráněnka si roztřesenou rukou upravuje výstřih. Zvlhlýma očima posoudí oboje - prsty příliš bledé, šaty příliš odvážné. Polkne doznívající vzlyky. Nesmí zklamat. Hraběnku Congreve ani císaře.
    Díval se na ni, skrz ni, jako by to věděl. Že není... Ale ona je. Musí být. Silná jako pravé Lvíče z Cintry.

    Falka se vymaní z náručí oddechující Mistle. Hučení větru v černých korunách, varovně poblikávající ledové hvězdy. Pocit, že se zalyká. Závan zvuku, řev požáru, který ustane, jakmile otevře oči.
    Zatne zuby, zatne pěsti.
    Nenávidí je. Všechny. Nenávidí ty, kdo jí vyrvali právo být, kým skutečně je.
    Jsem Cirilla. Fiona. Elen. Riannon.

  • Obrázek uživatele Elluška

    Za trest napíšete dvousetkrát...

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Dneska nemůžu jinak než dělat si z toho srandu.
    V mojí hlavě byla prostě výchova těchhle dvou zpočátku trochu... za trest.

    Drabble: 

    "To kvůli tobě jsme ve vězení!" vykřikl Elladan a zhnuseně odhodil pero přes stůl.
    "Nene, tys ječel, takže je to kvůli tobě," opáčil jeho bratr.
    "Tobě!"
    "E-e."
    "Buď zticha!" Elladan se vyhoupl na parapet okna a upřel rozhořčený pohled na překrásné letní počasí, které mu bylo tak krutě odepřeno.
    "Beztak to vymyslela pani učitelka," zamumlal Elrohir, zatímco popadesáté škrábal na papír už nikdy nepolezu krz jezkyně do Hlubinné.
    Elladanovi zasvítila kukadla. "Správně! Navedla nás!"
    Elrohir soustředěně ohlodával násadu. "Akorát, když to naprášíš otci, tak..."
    "...nás místo ní bude učit někdo trapnější," prskl Elladan. "Dobrá. Tak snadno se z toho nevykroutí."

    Závěrečná poznámka: 

    Reálná Roklinková geografie! :)
    https://www.truemmelbachfaelle.ch/e/

  • Obrázek uživatele Elluška

    Copak ti čtu myšlenky?!

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžní :)
    Ale napadlo mě to současně s tím druhým, vážným tématem, a nemohla jsem to tak nechat.

    Drabble: 

    V lesním šeru vypadala hladina Zrcadla jako zamrzlá. Bledá postava neslyšně spěchala po schodišti. Zlatolisté koruny zašuměly, ptačí zpěv protnul píseň řeky. Postava strnula - chodit neslyšně dokázala, nepozorovaně už bylo trochu složitější.
    Znovu padlo ticho. Celeborn se naposledy rozhlédl, než jeho dlaně spočinuly na stříbřitém okraji. Upřel na hladinu ustarané oči.
    Spatřil sám sebe na pozadí tmavomodré oblohy; byl to odraz a přece nebyl. Díval se, jak pije z kalichu medovinu, pak další, ještě jednu...
    "Do háje zlatého," ulevil si. "Tak proto!"
    Všechno, co viděl, bylo totiž i v mysli jeho manželky. Včetně chvíle, kdy s ním předevčírem přestala mluvit.

  • Obrázek uživatele Elluška

    Slib mi to a vzpomeň si

    Fandom: 
    Drabble: 

    Ve světnici měla zrcadlo. Malé, dokonale okrouhlé se zlaceným rámem. Trochu jako to, které ji sem poslalo. I tabulky okna byly dokonale okrouhlé. Za nimi tma, svistot příboje, hučení vln, volání světa mimo tento svět.
    Odhrnula si vlasy z čela. V kroužcích se mihly černozlaté odrazy. Stále v nich viděla jeho, svého ztraceného přítele.
    Tváří v tvář zrcadlu na stěně si naschvál přihladila vlasy znovu.
    Nepotrestali ji. Měla by se trestat sama? Mučit se vzpomínkami, které v tom magickém Zrcadle ožily poprvé po -
    "Sedmnácti stech padesáti třech letech," zašeptala.
    Bez vzpomínek by ale nemohla být sama sebou. Byla mu vděčná.

    Závěrečná poznámka: 

    Rok 5 T.A. a úplně pro mě. Z vlastního příběhu.
    Postavu už jste potkali, jen v o dost příjemnější den.

  • Obrázek uživatele Elluška

    Horké léto 1384

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    V letech 1356 - 1409 Třetího věku probíhala válka mezi lidským královstvím Arnor a silami Černokněžného krále z Angmaru. Někdy během ní došlo i k (druhému) obléhání Imladris. Na chvíli. Imladris se zkrátka obléhá blbě.

    Drabble: 

    Horské slunce pražilo čtyřem hlídkujícím elfům přímo nad hlavami. Sytě modré nebe jako vymetené, šedivé útesy, zelené louky, červené jahody, stříkance černé krve na rukávech, zbroji i botách.
    "Jaký nádherný den," řekl první elf.
    Druhý přikývl.
    "Vzpomeň si v noci při útoku," řekl třetí.
    Pozorovali loužičky černoty v nejhlubším stínu smrků na břehu Bruinen, mimo dostřel z prvního opevnění.
    "Tvoje sestra spí?"
    Odpočívající elfce vykukovala zpod kápě jen brada a copy.
    Druhý elf pokrčil rameny.
    "Černokněžníkovi ovšem nelze upřít odvahu - přitáhnout se světloplachou armádou."
    "Nevidí si na špičku nosu," ozvalo se zpod kápě. "Doufám, že ho jednou zabije nějaká holka."

    Závěrečná poznámka: 

    Tyhle elfy sice pan hobit - historik JRRT osobně neznal, ale někdo by třeba mohl...

  • Obrázek uživatele Elluška

    Rok 3 Třetího věku

    Fandom: 
    Drabble: 

    Otevřeným oknem přinesl voňavý noční vánek pár tónů píšťaly a zašustil listinami pod stříbrným těžítkem. Plamínek olejové lampy se nepatrně zatřepotal.

    Nad černé útesy jižního svahu údolí se vyhouplo souhvězdí Lyry. Už je tak pozdě a v Síni se ještě zpívá? Ale ani Elrond se nechystal jít spát, chtěl dokončit zápis v kronice. Během let s Poslední aliancí si zvykl bdít celé noci.

    Povzdechl si. Držel stráž, zatímco lidé spali. Jak dlouho ještě bude muset bdít, aby dělal Dúnedain chůvu?

    Někdy si říkal, že kdyby si byl jeho bratr zvolil stejný osud jako on, měla by Středozemě už dávno pokoj.

    Závěrečná poznámka: 

    K děckám z Númenoru chováme v Imladris takové trochu... rozporuplné city.

  • Obrázek uživatele Elluška

    25. března 3019

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Věnováno Blance.

    Drabble: 

    Věděla, že nastal konec. Nájezdníci se prostě obrátili na útěk, obléhání ustalo jako jarní přeháňka. Elfové je pronásledovali s bílým plamenem v očích. Zatoužila se k nim přidat, vdechovat sladkou vůni vítězství, křičet věky potlačovanou píseň pomsty.

    Dokázali to, ti nepravděpodobní hrdinové, jimž směla pomoci jen maličkým kouzlem, jediným paprskem světla.

    Unaveně usedla na travnatém pahorku. Jižní obzor vypadal zatím stejně. Zhluboka se nadechla, naslouchajíc řece. Poslala vědomí po proudu, snažíc se zachytit myšlenky druhých.

    Jenže řeka mlčela. Svět utichl.

    Paní Galadriel sevřela pěst, ale Nenya, Prsten vody, neodpověděla. Vyhasínala. Chladla.
    Oči se zamžily slzami. Ale... Vždyť to tak chtěla.

    Závěrečná poznámka: 

    Říkala jsem si, že bych letos psala samý "Middle-earth fanfic" momenty, ale pak jsem si vzpomněla na různá loňská témata a už si to neříkám :)))

  • Obrázek uživatele Elluška

    Pedro

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžní.

    Protože prostě nejsem soutěživá ;))

    Drabble: 

    Svoboda byla opojná.
    Chutnala jako tráva u cesty, jako voda z louže, jako kus utopence zpod stolu na zahrádce hospody.
    Voněla jako večerní mlha z řeky, jako rozpálený asfalt, jako potkan, který zmizel v nedovřené popelnici. Voněla jako tajná značka na rohu.
    Svoboda volala. Volala jako stovky cvrčků na louce mezi přivaděči na dálnici, jako děti za plotem hřiště, jako rozzlobený uzenář.
    Volala jako jeho vlastní lidé.
    "Pedro! K noze! Pedroooooo!"
    V noci, když usínal pod hvězdami, mu chyběli. Hlavně ti malí. Kudy se k nim vrátit? Už je necítil ani neslyšel.
    Naštěstí měl ještě svůj obrázek, napsaný v uchu.

  • Obrázek uživatele Elluška

    Dokud nás smrt nerozdělí

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžní :)

    Přesto, že mě manžel plísnil, že bez bodíků nebude odznáček, nebo co.

    Drabble: 

    Margaret slyšela svůj dech mnohem hlasitěji než slova kněze. Chladný vzduch nechával ve vyprahlých ústech pachuť zatuchliny. Stejně jako tyhle svatební šaty, jako její nastávající, který nemiloval ji, ale její jméno a dědictví.
    Prohlédla si jej přes mlhu závoje. Jak samolibě se díval na oddávajícího, jako na obyčejného štolbu, který by si měl pospíšit!
    Otevřenými kostelními dveřmi zazněly vzrušené hlasy. Margaret se ohlédla právě včas, aby spatřila svého drahého Thomase, jak vyskakuje z koše osobní vzducholodi.
    "...za právoplatného manžela?"
    "Margaret...!?"
    Zářivě se usmála. "Ne."
    Než ji kdokoliv stihl zadržet, rozběhla se vstříc Thomasově náruči. Zase ji zachránil, teď už napořád.

    Závěrečná poznámka: 

    Věnovala bych to Zuzce, kdyby sestry Brontëovy psaly steampunk ;)

  • Obrázek uživatele Elluška

    Pijeme tvoje květy

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžní :)

    Já vám dám, nějaký internety. Nic nebude!

    Drabble: 

    Vítr rozechvíval obrovskou bělavou korunu. Stará léčitelka, klečící v trávě, naslouchala šumu nespočetných zelených lístků, zhluboka vdechovala omamnou vůni, dotýkala se hladké kůry.
    "Prastarý strome zázraků... Pijeme tvoje květy a vracíme se z horečných hlubin ke světlu.
    Tvé listy jsou dlaně, které pohlazením snímají bolest a pozvedají nás z chladné země.
    Přijmi mou oběť. Napij se i ty."
    Kamenným nožem se léčitelka zkušeně a jistě třikrát bodla do bříšek prstů. Krůpěje krve vyprýštily jako kuličky posvátných plodů.
    Zabořila zraněné prsty do kypré hlíny. Ucítila, jak se kořínky pohnuly. Bolest, když se přisály.
    Se zavřenýma očima klesla pod rozkvetlý bez, připojená.

Stránky

-A A +A