Moje články

  • Obrázek uživatele Apatyka

    Baletka: Divadlo život

    Úvodní poznámka: 

    Krátce po předchozím.

    Drabble: 

    Rozkvétala v jevištních světlech, pozornost lidí – a mužů zvlášť – jí byla drogou. Milovala Andreje, samozřejmě, stejně jako před ním oba své manžely. Ale láska srdce a láska těla pro ni nebyly vždy totéž a on to odmítal pochopit. Žárlil, běsnil, křičel, trápil sebe a tím i ji. Ale ona dál tančila, smála se, milovala; srdcem jeho a tělem... Co na tom záleží, když představení sklízí úspěch a v šatně na ni s koši růží čekávají zástupy ctitelů?

    A teď... František je kolega, bývalý žák (ale to už je dávno!) a chtěl by být mnohem víc. Zvládne to? On? A ona?

    Závěrečná poznámka: 
  • Obrázek uživatele Apatyka

    Baletka: Balada Manoně

    Úvodní poznámka: 

    To tak člověk dostane nápad a pak se hodinu pachtí při hledání slušné formy. A stejně s tím nejsem úplně spokojená.

    4. 9. 1936, Praha, Kavárna Slavia

    Varování: 

    Implicitní odkaz na sebevraždu.

    Drabble: 

    Jelizaveta a František zabrali stolek pro dva, jen na chvilku, než se budou muset jít připravovat – vždyť večer hrají v premiéře. Jelizaveta se směje, baví, koketuje. Pak jí, snad z otevřeného okna, padne do očí ostrý odraz světla. Prudce je zavře. Vzápětí se jí za víčky zhmotní Andrejova tvář, žárlivostí zrůzněná k nepoznání. Jdi pryč, pomyslí si, jdi pryč, já za to nemůžu. Věděl jsi, kdo jsem, znal jsi mě, žárlil jsi zbytečně, přece jsi věděl, že se vždycky vracím za tebou, jenom za tebou! Věděl jsi to, viď?! A rozhodl ses sám, slyšíš? Sám! Sám! To není moje vina!!!

    Závěrečná poznámka: 

    A takhle to Jelizavetě a Františkovi ten večer na zmíněné premiéře slušelo.

    Předchozí ~ Následující

  • Obrázek uživatele Apatyka

    Baletka: Sedmý den

    Úvodní poznámka: 

    Praha, 14. 3. 1936

    Drabble: 

    Jelizaveta stojí stranou, ani v zákulisí, ani v hledišti a už vůbec ne na jevišti. Za několik okamžiků otevřou první tóny další premiéru této sezóny – tentokrát opery Carmen. Pozoruje diváky. Nádherné róby, dokonalé obleky. Ona sama není oblečena o nic hůře, přesto se jí na rtech kroutí trpký úsměšek.
    Sál potemní a ona si na chviličku připadá jako doma, v Oděse. Pak zazní ostré kornety, jemnější klarinety a fagoty... V jejích uších splývají do zvuků válečných trubek.

    Je na premiéře. Je první choreografka Národního divadla. Je šťastná. Je to přesně týden, co Hitler vypověděl Locarnskou smlouvu a vtrhl do Porýní.

    Závěrečná poznámka: 

    Doufám, že mi internety nelhaly a ty nástroje se skutečně v předehře Carmen vyskytují – osobně mám dokonalý hudební hluch a končím rozeznáním klavíru od houslí (ale poslouchám hudbu ráda a často, to zase ano).

    Předchozí ~ Následující

  • Obrázek uživatele Apatyka

    Baletka: Vlakem do zapomnění

    Úvodní poznámka: 

    Zůstal mi tu malý dloužek, nedokončená předloňská padesátka o baletce Jelizavetě Nikolajevně Nikolské. Takže letos v dubnu se pokusím její příběh dovést až ke konci. Série asi na celý duben nevystačí, ale kdo ví. V závěrečné poznámce najdete stručné shrnutí předchozího děje, doporučuju číst až po drabbleti.

    Měla bych taky přiznat, že Baletka byla můj první (a zatím i poslední) pokus o povídku delší než dubnový drabblový seriál a že je to na ní znát. (To jen kdyby někdo cítil nutkavou potřebu pročíst si to celé, tak aby věděl, do čeho chce jít :) )

    Praha, 1935

    Varování: 

    Celý dubnový seriál se odehrává v rámci let 1935–1955 (primárně v Československu) se vším, co k tomuto historickému období patří.

    Drabble: 

    První vagon vykolejil v Petrohradě. Vezl její dětství.
    Druhý takřka vzápětí v Oděse. Vzal s sebou jejího prvního manžela.
    Ve třetím, pražském, skočil těžce pošramocený její sen o Národním divadle.
    Ze havárie čtvrtého se ona i její druhý manžel zachránili bez škod na životě i zdraví; spravit ho ale bylo nemožné.
    Pátý vyletěl z trati bleskurychle. Do vln Černého moře jí unesl nejmilovanějšího milence.
    Teď lokomotiva ztěžka vleče poslední dva vagony. V jednom se radostně opíjí talent, sláva a všichni žáci Jelizavetiny školy. Ve druhém sedí ona sama, zírá do tmy a zahání noční běsy kratičkými vpády do horoucích lásek.

    Závěrečná poznámka: 

    Jelizaveta Nikolajevna Nikolskaja se narodila 24. října 1904 ve Vladivostoku. Maturovala na oděském gymnáziu, studovala na konzervatoři a v baletní škole Mariinského divadla v Petrohradě. Za občanské války působila v oděském divadle. Jejím prvním manželem byl pravděpodobně Vasilij Nikolskij. Jeho osud není znám – v povídce zemřel během revolučních bojů.
    V r. 1921 společně s matkou emigrovala přes Polsko a Francii do Československa. V červenci téhož roku poprvé hostovala na scéně ND. O rok později se stala sólistkou baletu ND. Na konci října 1925 však kvůli sporům s choreografem Remislavem Remislavským podala výpověď a odjela do zahraničí.
    V roce 1922 se provdala za spisovatele, novináře, překladatele a scénáristu Felixe Cammru (nar. 1897). (Ten si v roce 1924 změnil jméno na Felix Achilles de la Cámara del Campo y del Padrone a za druhé světové války aktivně kolaboroval s nacistickým režimem, za což byl v roce 1942 před Národním divadlem zlynčován rozlíceným davem). Jelizaveta se poté podepisovala jako hraběnka de la Cámare del Campo.
    V letech 1930–1932 byla sólistkou baletního souboru Královského operního divadla v Káhiře. V roce 1932 se vrátila do Prahy a hned v následujícím roce se stala primabalerínou ND.
    V roce 1935 se při divadelním výjezdu utopil (pravděpodobně šlo o sebevraždu, ale jistě nevíme) její dlouholetý milenec tanečník Andrej Drozdov.

    Předchozí ~ Následující

  • Obrázek uživatele Apatyka

    Plzeň, 17. 04. 1945, 04:06

    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ, NEBODÍKOVÉ.
    Letos jsem nechtěla nic psát, ale tohle drabble přišlo samo.

    Drabble: 

    Před čtyřiadvaceti lety jsi přijel do Československa. Před devatenácti jsi maturoval. Potom jsi studoval Vysokou školu strojního a elektrotechnického inženýrství ČVUT, a ještě potom pracoval ve Škodových závodech. Asi před dvanácti, třinácti lety tě sledovala policie – byl jsi podezřelý ze sympatií k fašismu. Před devíti lety jsi odešel do Bělehradu a před čtyřmi do Berlína. Před několika měsíci tě zatklo gestapo. Před několika týdny jsi se vrátil z koncentračního tábora. Máš ženu a jednoho syna. Je to málo, je to moc?
    Svítat začne až za dvě hodiny, ale záblesky světlic už proměnily noc v den. Je ti třicet osm let.

    Závěrečná poznámka: 

    Kirill Dmitrijevič Vergun. A letecký útok na Plzeň. Nepřežil.

  • Obrázek uživatele Apatyka

    31. kapitola: Andrejovo intermezzo

    Povídka: 
    Úvodní poznámka: 

    15+, sebevražda

    Časový skok do roku 1935 a malá odbočka od Jelizavetina příběhu.

  • Obrázek uživatele Apatyka

    30. kapitola

    Povídka: 
    Úvodní poznámka: 

    1932 – 1933, Praha

  • Obrázek uživatele Apatyka

    29. kapitola

    Povídka: 
    Úvodní poznámka: 

    1930, Egypt.

    S definitivní platností mohu prohlásit, že padesát kapitol to mít nebude. Ale pořád mám v plánu to do konce roku dokončit...

  • Obrázek uživatele Apatyka

    28. kapitola

    Povídka: 
    Úvodní poznámka: 

    Hm. Nějak tak plním ŠESTÉ PŘEKVAPENÍ. Snad dobře.

    Listopad 1929; Paříž.
    Marná snaha, bude to hra se zpěvy. Za zapůjčení oněch zpěvů děkuji Oskaru Nedbalovi. A jestli chcete poslouchat, tak tady.

  • Obrázek uživatele Apatyka

    27. kapitola

    Povídka: 
    Úvodní poznámka: 

    1926–1929; Praha; Paříž

  • Obrázek uživatele Apatyka

    26. kapitola

    Povídka: 
    Úvodní poznámka: 

    Železniční trať Praha – Paříž, začátek listopadu 1925.

  • Obrázek uživatele Apatyka

    25. kapitola

    Povídka: 
    Úvodní poznámka: 

    Praha, konec října 1925.

  • Obrázek uživatele Apatyka

    24. kapitola

    Povídka: 
    Úvodní poznámka: 

    Uf. Tak už mám jeden týden skluz... Chtělo by to nedělní bonus na doplnění :D

    11. únor 1924

  • Obrázek uživatele Apatyka

    23. kapitola

    Povídka: 
    Úvodní poznámka: 

    Vánoce 1923

  • Obrázek uživatele Apatyka

    22. kapitola

    Povídka: 
    Úvodní poznámka: 

    Plním páté překvapení – ale nejsem si jistá, jestli jsem to drobátko nepřepískla...

    27.–28. září 1923; Praha.

  • Obrázek uživatele Apatyka

    21. kapitola

    Povídka: 
    Úvodní poznámka: 

    1923, Praha

  • Obrázek uživatele Apatyka

    20. kapitola

    Povídka: 
    Úvodní poznámka: 

    Plním čtvrté překvapení a používám homonyma.

    Březen 1923, Praha.

  • Obrázek uživatele Apatyka

    19. kapitola

    Povídka: 
    Úvodní poznámka: 

    Stále ještě se nevzdávám naděje, že to dopíšu...

    Ráno po předchozí kapitole (cca polovina února 1923), Praha.

  • Obrázek uživatele Apatyka

    18. kapitola

    Povídka: 
    Úvodní poznámka: 

    Kdo uhodne, na co naráží první odstavec, má významné plus :)

    Cca polovina února 1923, Praha.

  • Obrázek uživatele Apatyka

    17. kapitola

    Povídka: 
    Úvodní poznámka: 

    Tentokrát s větší dávkou autorské licence, nedařilo se mi najít tolik zdrojů, kolik bych byla potřebovala :)

  • Obrázek uživatele Apatyka

    Letem světem s drabbletem potřetí

    Úvodní poznámka: 

    Třetí a poslední výběr, tentokrát opravdu letem světem různými fandomy.

    Drabble: 
  • Obrázek uživatele Apatyka

    Stellaria

    Úvodní poznámka: 

    Nakonec pro mě zvítězilo tohle drabble. Popravdě ani nevím proč – asi, že mi Naděžda tak přerostla přes hlavu. Takže ještě jeden návrat do Charkova, do roku 1921. Psáno na téma Mrtvá schránka.

    Drabble: 

    Naděžda sedí u Julijiny postele. Její dceři už je osm. Chtěla pro ni lepší svět. Chtěla, aby nikdy nezažila žádnou krvavou neděli. Teď… neví. Julija viděla svého otce naposledy před čtyřmi lety. Dodnes se na něj ptá.
    Naděžda vstane a přejde ke stolu. Připadá si prázdně, mrtvě. Občanská válka je už skoro u konce. Někde, daleko odsud, se ještě bojuje. Ale to je daleko. Občanská válka končí. Od teď – přesně od téhle chvíle – už bude pořád jenom lépe. Naděžda se usměje a potlačí neodbytný hlásek ve svém nitru. Hlásek, který zní až moc jako Grigorij a vůbec nevěří v komunismus.

    Závěrečná poznámka: 

    Název znamená "Svému osudu neujdeš!"

  • Obrázek uživatele Apatyka

    16. kapitola

    Povídka: 
    Úvodní poznámka: 

    Tak si říkám, že je na čase představit si trochu blíž maminku hlavní hrdinky...

  • Obrázek uživatele Apatyka

    Letem světem s drabbletem podruhé

    Úvodní poznámka: 

    Druhý výběr, tentokrát z fandomů Historie, Realita a Věda ve sto slovech.

    Drabble: 

    Josef Zoukal od Kumiko.
    18. 6. 1942 od Evangelisty biologa.
    Když máte vodu nad hlavou, už je jedno, kolik jí tam je od Blueberry lady.
    Snílek od kytky.
    Ani koruna nestačí od Peggy.
    Ne vždy to vyjde od Chrudoše Brkoslava Štýřického.
    Jen zamotané osudy od Esti Very.
    Nepřemožitelný od Lejdynky.
    Kdybych byl vědcem... od mila_jj.

  • Obrázek uživatele Apatyka

    Zkušenost exilu: Botanik

    Drabble: 

    Druhý ucelený příběh z historického podfandomu Zkušenost exilu (a ještě něco navíc).
    Mimochodem, víte...

    ...co v květomluvě značí lebeda?
    ...co byly Vyšší ženské kurzy?
    ...jaký je latinský název česneku hranatého?
    ...že ostrov Lemnos patřil ještě ve dvacátých letech minulého století Turecku?
    ...že v Nanuetu, ve státě New York, se nachází pravoslavný Novo-Divjejevský klášter?

    Tady první díl
    Tady odkaz ke stažení

    Závěrečná poznámka: 

    Pozn. Odkaz na stažení by měl fungovat, což ovšem neznamená, že skutečně fungovat bude. Kdyby byl problém, dejte prosím vědět a já to zkusím nahrát znovu :)

  • Obrázek uživatele Apatyka

    Letem světem s drabbletem poprvé

    Úvodní poznámka: 

    Jak už jsem říkala, moc jsem letos číst nestíhala. A když už, málokdy jsem komentovala. Nakonec by to mělo vyjít na tři výběry. Ten první je složený z originálních drabblat i celých fandomů. A v případě fandomů platí, že jedním drabbletem doporučuji celý svět.

    Drabble: 

    Antikoncepční metoda veverek od Tess.
    Zelená příšera od Čarodějnice.
    Paulína od Arengy.
    Nečekaná pozvánka od Eillen.
    Největší Čech od KattyV.
    Památníky různého druhu od Ryy.
    Studie budoucna ukazuje houbu antropocentrickou od eliade.
    Podivné dobrodružství Jaroslava Pondělíčka od Esclarte.
    Bezmocný od Voldemorta (já vím, že je to AU, ale ten svět je tak ucelený, že už ho beru samostatně).

  • Obrázek uživatele Apatyka

    Malý slovníček květomluvný

    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ
    Měly to být proklikávací odkazy, ale technika odmítá spolupracovat. Možná to o víkendu upravím :)
    (edit: Jedná se o slovníček názvů k letošnímu seriálu, z nouze sem daný jako drabble, takže je to o dost delší, než by drabble mělo být :))

    Drabble: 

    0. Myosotis – pomněnka – „Nezbývá nám nic než vzpomínání.“
    1. Rhododendron – azalka – „Dávej na sebe pozor.“
    2. Atriplex – lebeda – „Nesu Ti dobrou zprávu!“
    3. Galanthus – sněženka – „Jsi moje první láska.“
    4. Linum – len – „Rodina a domácnost je mi nade vše.“
    5. Aster – hvězdnice – „Zůstaneš mi věrná i v odloučení ?“
    6. Calluna – vřes – „Kdykoliv jsem sám, myslím na Tebe.“
    7. Datura – durman – „Miluj mne beze strachu z následků.“
    8. Mentha – máta – „Čas zahojí i velké rány na duši.“
    9. Freesia – frézie – „Nikdy neztrácej naději!“
    10. Campanula – zvonek – „Kdy Tě zase uvidím?“
    11. Aesculus – jírovec – „Ráda s Tebou trávím čas.“
    12. Viola – fialka – „Má láska k Tobě přetrvá vše!“
    13. Euphorbia – pryšec – „Naší lásce hrozí nebezpečí.“
    14. Paeonia – pivoňka – „Doba naší lásky již pominula.“
    15. Salix – vrba – „Naši lásku již odnesla voda.“
    16. Crataegus – hloh – „Pohrdám vámi.“
    17. Gerbera – gerbera – „Myslím vše upřímně.“
    18. Juniperus – jalovec – „Čekej na mne, přijdu v pravý čas.“
    19. Betula – bříza – „Léta míjejí a ty stále váháš se svatbou.“
    20. Rumex – šťovík – „Nenech se odradit překážkami.“
    21. Stellaria – žabinec – „Svému osudu neujdeš.“
    22. Pinus – borovice – „Nenech mne dlouho čekat.“
    23. Cerasus* – třešeň – „Mezi námi se rodí láska.“
    24. Veronica – rozrazil – „Udělám pro Tebe cokoliv.“
    25. Juglans – ořešák – „Dělej si, co chceš, jsi volná.“
    26. Naděždino intermezzo: Fialová růže, oranžová lilie a růžový karafiát – „Stydím se za své skutky, odpusť mi; zanech nenávisti a nikdy nezapomenu.“
    27. Onobrychis – vičenec – souvislost s tématem Š. disertační práce – „Já tě neopustím, důvěřuj mi.“
    28. Arctium – lopuch – „Chci Tě přivinout na své srdce.“
    29. Iris – kosatec – „Tichá voda břehy mele.“
    30. Julijino intermezzo – XXX
    31. Cedrus – cedr – „Cítím bolest s tebou.“
    32. Cerasus* – višeň – „Znám Tvé myšlenky.“
    33. Hepatica – jaterník – „Obdivuji Tvoji vytrvalost.“
    *Třešně a višně mají (alespoň pokud se mi podařilo zjistit) stejný latinský název, ovšem význam v květomluvě je odlišný – proto nesou hned dvě drabblata jméno Cerasus – pokaždé jde o jiný strom s jiným významem.

    Závěrečná poznámka: 

    Zdrojů bylo plno, byť ne vždycky se mi podařilo najít přesně to, co jsem chtěla. Ale bavilo mě to, ne že ne :D
    A to už je ode mě úplně, úplně všechno :)

  • Obrázek uživatele Apatyka

    Hepatica

    Úvodní poznámka: 

    A jdeme do finále. Díky všem kdo četli a/nebo komentovali. Já sama jsem letos nestíhala ani číst, natož komentovat a o to víc si všech komentářů vážím. Doufám, že s někým se ještě potkáme u Padesátky a s ostatními zase za rok v dubnu – na počtenou!

    Drabble: 

    Od roku 1951 žili v New Yorku. Grigorij, snad kvůli pokročilému věku, nesehnal práci ve svém oboru. Střídal zaměstnání; byl zahradníkem, vrátným, topičem. Od roku 1953 se živil jako dělník v továrně na zápalky. Zemřel osmnáctého června 1954, ve věku dvaasedmdesáti let. Pohřben byl na ruském hřbitově v Novo-Divjejevském klášteře v Nanuetu.

    ***

    V roce 2014 byl v Brně-Bohunicích slavnostně otevřen nový kampus Masarykovy univerzity. Když se do něj z Řečkovic slavnostně stěhovali studenti Přírodovědecké fakulty, uskutečnili průvod, v jehož čele nesli portréty pěti významných představitelů fakulty, včetně G. Širjajeva, aby s nimi duchové těchto velikánů zůstali i v novém domově.
    Závěrečná poznámka: 

    Druhé historické okénko (nebo spíš okno)
    V roce 1921 byl Grigorij Ivanovič Širjajev na tureckém poloostrově Gallipoli a vedl zde vzdělávací kurzy z biologie, pořádané Ruskou akademickou skupinou. 1. prosince téhož roku odjel do Bulharska a odtud v červenci 1922 na pozvání Komitétu pro umožnění studia ruským a ukrajinským studentům v ČSR přijel do Československa. Krátce pracoval v botanickém oddělení Národního muzea v Praze, načež v lednu 1923 nastoupil jako asistent do Botanického ústavu Masarykovy univerzity v Brně. Kustodem herbářů zde byl příštích 22 let. Ve sbírkách ústavu jsou dodnes uchovány herbářové položky sebrané během jeho pobytu na Gallipoli a jsou používány při výuce (!). Zabýval se především systematizací rostlin, je autorem řady významných vědeckých prací a botanických taxonomických názvů. V r. 1927 obhájil disertační práci a získal titul doktora přírodních věd. V r. 1935 mu byla udělena venia docendi pro obor systematické botaniky, v září 1939 byl jmenován mimořádným profesorem. V dubnu 1945 odjel i s manželkou do Německa. V uprchlických táborech ve Füssenu a Schleissheimu se podílel na činnosti ruských kulturních a národních organizací a učil v ruských a ukrajinských školách. Nějakou dobu také bezplatně pracoval v mnichovské Botanické zahradě. V r. 1951 odjel do USA. Nezískal zde práci odpovídající jeho kvalifikaci, živil se jako zahradník, vrátný, topič a v posledním roce svého života jako dělník v továrně na zápalky. Zemřel 18. června 1954 v New Yorku. Je pohřben na ruském hřbitově v Novo-Divjejevském klášteře v Nanuetu ve státě New York.
    Věra Ivanovna, rozená Chuďakova se narodila v roce 1893. Byla to lékařka. Studovala na Lékařské fakultě Vyšších ženských kurzů v Moskvě. 4. listopadu 1920 byla společně s Wrangelovou armádou evakuována na turecký ostrov Lemnos, kde sloužila jako mladší plukovní lékařka. 4. září 1921 odjela do Bulharska, od listopadu následujícího roku žila v Československu. Vzali se 1. února 1925 v Brně. Zemřela neznámo kdy, pravděpodobně v USA.
    Julija Grigorjevna dostala v r. 1928 povolení k tříměsíční návštěvě otce a do SSSR se již nevrátila. Studovala na ruském gymnáziu v Moravské Třebové a na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Vdala se, a to nejpozději v roce 1941. Za druhé světové války byla internována v německém koncentračním táboře, kde pravděpodobně zemřela.
    Tak a teď ty slibované odkazy (ale moc toho letos není):
    https://www.sci.muni.cz/botany/historie/hist_3_1.htm
    https://www.sci.muni.cz/botany/historie/hist_3_3.htm
    A pak ještě tištěné knihy, něco rusky, něco česky, dodám na přání :)
    Ještě vyjde jedno „nedrabble“ – slovníček názvů drabblat, ale jinak je to ode mne všechno. Pokud máte jakékoliv dotazy, tak sem s nimi, prosím :)

    Předchozí ~ Prolog

    Slovníček

  • Obrázek uživatele Apatyka

    Podtitul

    Úvodní poznámka: 

    Mimo seriál. Zeptala jsem se, kdo z emigrantů má něco společného s prasaty, ještě v drabbleti nikdy nevystupoval a byl by ochoten vzít tohle téma na sebe. A světe div se, našel se. Inspirací pro drabble byl nakonec Andrej Davidovič Karakoz – ovšem inspirací velmi, velmi volnou, takže snad nebude v hrobě (moc) rotovat.
    Je to čistý dialog, což je u mě malý zázrak :)

    Asi 50. léta 20. století.

    Drabble: 

    „Co třeba ‚Chov vepřů‘? Na titulní stránku obrázek nějakých prasat a bude.“
    „Měsíčník Náš chov, podtitul Chov vepřů… To není nejšťastnější.“
    „Máte pravdu. Jak by se vám líbila ‚Prasata v družstevním hospodářství‘?“
    „A tím míníte ty nebohé vepře, nebo soudruhy pasáky?“
    „Vám se člověk nezavděčí.“
    „Ukažte mi ty fotografie… Podívejme, zabijačka. A soudruzi pasáci hned vedle.“
    „Kolego, měl byste si dávat pozor na jazyk, už takhle to máte nahnuté…“
    „Ovšem. To byla dobře míněná rada, nebo výhružka?“
    „Přátelské upozornění. Co s tím podtitulem?“
    „Jak se tak dívám na tu zabijačku a ty pasáky… Pojmenujte to Zaháknutý prasák a bude pokoj.“

    Závěrečná poznámka: 

    Andrej Davidovič Karakoz byl zootechnik a genetik, v Československu žil pravděpodobně od roku 1921, nejpozději 1922. Od roku 1951 byl odborným vedoucím Výzkumného ústavu pro chov prasat v Kostelci nad Orlicí. Napsal skoro 160 vědeckých a odborných prací, publikovaných v ČSR i v zahraničí. A krom všeho ostatního byl taky členem redakční rady měsíčníku Náš chov, kterému se tímto omlouvám.

  • Obrázek uživatele Apatyka

    Cerasus

    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ
    Varování: Tímto jste varováni.
    Německo, 1947

    Drabble: 

    Byli ve Füssenu a ve Schleissheimu. Protloukali se, jak se dalo. Grigorij pracoval pro ruské organizace a v ruských a ukrajinských školách. Občas měl chuť najít nejbližšího soudruha a pěkně od plic mu říct, co si o tom jejich slavném marxismu-leninismu myslí. Ale… Byl přece jen poněkud starší než většina zdejších soudruhů, takže v případě fyzické konfrontace (protože ani soudruh si všechno líbit nenechá) by měl značnou nevýhodu. Kromě toho dávno věděl, že by to bylo úplně marné. Takže jim spílal jen v duchu a tajně při tom obdivoval české obrozence. Tolik nadávek by v ruštině nedal dohromady za měsíc!

    Závěrečná poznámka: 
  • Obrázek uživatele Apatyka

    Hašlerka

    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ
    Věnováno všem, kteří ty písničky rádi hrají, zpívají nebo poslouchají, a především Kleio, která při úpění použila slovo hašlerka, čímž toto drabble způsobila :)

    Drabble: 

    Na té Malé straně stojí Starý dům, co se k němu chodí Po starých zámeckých schodech. Bydlí v něm Andulička. Je to hotová Princezna v hermelínu, vždycky Chic Parisienne! Jednou, když Nad Prahou tančily hvězdičky, byla se projít Před Vejtoňskou hospodou. Náhle uslyšela píseň, co ji zpíval Tulák Vendelínek. Měl za čepicí Bílý kvíteček a seděl tam, kde rostou Staré topoly. Než se kdo nadál, byla z té známosti Píseň o ztraceném věnečku a hned potom Svatba na faře. Brali se V tom našem venkovském kostelíčku. A pak spolu dlouhá léta šťastně žili a každý den zpívali Potkalo mne štěstí.

  • Obrázek uživatele Apatyka

    Z černé kroniky

    Úvodní poznámka: 

    Tak jedno neseriálové, odlehčené.
    Praha, období první republiky

    Drabble: 

    Žila byla jedna Ruska, co po roce 1917 přijela do Československa. A že byla mladá, hezká a na peníze, vzala si pána starého, ošklivého a s penězi. Pak k němu přibrala ještě mladého a hezkého milence. Pročež usoudila, že peníze jsou hezká věc, ale milenec je milenec a uprchla za ním. Starý ošklivý majetný manžel to pochopitelně nenesl nejlépe, pročež se rozhodl, že svou ženu přivede zpět domů. Oba milenci zabarikádovali se v milencově bytě. Manžel usoudil, že nejlépe bude dveře vyrazit. Milenec se obával, že manžel, díky své tělesné hmotnosti, nebude mít s dveřmi velkou práci, neváhal a vystřelil.

    Závěrečná poznámka: 

    Střela škrábla manžela na hlavě, k vážnějším zraněním nedošlo. Při následném vyšetřování bylo zjištěno, že pistoli milenci poskytla milenka, která ji dostala od své přítelkyně, jejíž bratr se chtěl zastřelit, ale rozmyslel si to, a tak již pistoli nepotřeboval. Ještě jste se v tom neztratili? :D

  • Obrázek uživatele Apatyka

    Cedrus

    Úvodní poznámka: 

    Konec dubna 1945

    Drabble: 

    Bylo mu šedesát tři let a Věře skoro dvaapadesát, když v dubnu roku 1945 odjeli do Německa. Julija s nimi nebyla – už dlouho o ní neměli žádné zprávy. Utíkali podruhé v životě a znovu před týmž nepřítelem.
    Skončili v uprchlickém táboře nedaleko Mnichova. Dny nebyly tak zlé, ale večery v místě, které se teď na krátkou dobu stalo „domovem“, večery zatmívaly nebe i rozum. Vzpomínky, sdílené i soukromé, se proplétaly, stavěly mezi sebou mosty a zase se od sebe vzdalovaly do zdánlivě neexistujících souvislostí. Grigorijův Charkov, Věřina Moskva. Lemnos, Gallipoli, na chvilku Praha a nadlouho Brno… Kde je vlastně doma?

    Závěrečná poznámka: 

    Nevím, jestli bydleli ve stanu, nebo nějaké budově, tak snad to takhle postačí...

    Předchozí ~ Následující

  • Obrázek uživatele Apatyka

    Městům

    Úvodní poznámka: 

    DRUHÉ drabble, bodík chci jen pokud první neprojde :)

    Drabble: 

    Věnuji městům, jež psala život kupce a železničního inženýra Nikolaje Nikolajeviče Ipaťjeva:
    Moskvě, která chtěla být znovu hlavním městem a neslyšela ozvěny občanské války.
    Petrohradu, který žil pro večírky a neslyšel bídu celé země.
    Jekatěrinburgu, který v noci spal a neslyšel výstřely popravčí čety.
    Irkutsku, který se stal jedním z cílů legionářů a neslyšel blížící se Rudé.
    Jokohamě, která mu poskytla azyl a neslyšela, jak moc se chce vrátit domů.
    Praze, která mu dala domov a neslyšela, že všechny naděje jsou marné, že bolševici jsou v Rusku napořád.
    Zbraslavi, kde se konaly Zbraslavské pátky, a která toho slyšela až příliš.

  • Obrázek uživatele Apatyka

    Julijino intermezzo: (záznam nečitelný)

    Úvodní poznámka: 

    194?

    Drabble: 

    Julija Grigorjevna (záznam nečitelný), rozená Širjajeva (narozena [záznam nečitelný] března 1913, zemřela [záznam nečitelný] [záznam nečitelný] [záznam nečitelný]). V Československu žila od roku 1928. V roce (záznam nečitelný) dokončila studium na ruském gymnáziu v Moravské Třebové. Posléze studovala na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Dne (záznam nečitelný) (záznam nečitelný) (záznam nečitelný) byla zatčena a následně internována v německém koncentračním táboře. Další informace o (záznam nečitelný) (záznam nečitelný) (záznam nečitelný) (záznam nečitelný) (záznam nečitelný) (záznam nečitelný) (záznam nečitelný) (záznam nečitelný) (záznam nečitelný) (záznam nečitelný) (záznam nečitelný) (záznam nečitelný) (záznam nečitelný) (záznam nečitelný) (záznam nečitelný) (záznam nečitelný) (záznam nečitelný) (záznam nečitelný).

    Závěrečná poznámka: 
  • Obrázek uživatele Apatyka

    Iris

    Úvodní poznámka: 

    BJB
    30. léta 20. století

    Drabble: 

    V pětatřicátém roce byla Grigorijovi udělena venia docendi pro obor systematické botaniky. O rok později se Julija vdala.
    On sám byl ve třicátých letech činný v mnoha ruských organizacích; byl, mimo jiné, členem Ruské akademické skupiny v ČSR, Svazu ruských pedagogů v Československu, Badatelské společnosti při Ruské svobodné univerzitě v Praze, a především pak předsedou Gallipolského krajanského spolku v Brně.
    V září třicátého osmého roku přišla mnichovská dohoda a o půl roku později pošmourná středa patnáctého března. Na úrovni ryze osobní však ani rok 1939 nebyl zlý; v září byl Grigorij, na návrh prof. Podpěry, jmenován mimořádným profesorem Masarykovy univerzity.

    Závěrečná poznámka: 

    Doufám, že téma je zřetelné. Tří (jmenovaných) organizací je Š. pouze členem, čtvrté je předsedou. Skoro bych řekla, že kdyby si měl vybrat jen jednu, dal by si tu čtvrtou... :)

    Předchozí ~ Následující

  • Obrázek uživatele Apatyka

    Arctium

    Úvodní poznámka: 

    Brno, 1928

    Drabble: 

    Některé okamžiky, jsou-li zvěčněny, oslovují celé generace. Jen někdy je ale přítomen fotograf a jen někdy jsou fotografie dostatečně ostré, aby měly to správné kouzlo. Oné neděle před oním domem se však žádný fotografický aparát nenacházel. Nezbývá tedy než si celou situaci představit.
    Přede dveřmi stojí děvče asi patnáctileté, u nohou kufr. Po ulici přichází manželský pár; on asi pětačtyřicetiletý, ona snad o deset let mladší. A teď právě byl by příhodný okamžik pro fotografa – nejprve hledí na sebe poněkud zmateně, pak se muž usměje, rozpřáhne náruč a dívka, napůl se smíchem, napůl v slzách, mu vbíhá do náruče.
    „Tatínku!“

    Závěrečná poznámka: 
  • Obrázek uživatele Apatyka

    15. kapitola

    Povídka: 
  • Obrázek uživatele Apatyka

    Onobrychis

    Úvodní poznámka: 

    Už jsme zase v Československu a trochu couváme v čase: Brno, květen 1927

    Drabble: 

    Třetího května 1927 obhájil Grigorij svou disertační práci, Onobrychis generis revisio critica, Pars I., a získal titul doktora přírodních věd. Věra soudila, že si to žádá oslavu. Když ovšem odmítl jak delší dovolenou (opustit herbáře?!), tak společnou večeři v restauraci (je mi líto, ale jediné tamější rostliny jsou buď určeny ke konzumaci, nebo dávno beznadějně uvadly), rozhodla se, že piknik by snad mohl být přijatelným řešením pro oba. V neděli osmého tedy vyrazili na Hády. S průběhem odpoledne byli oba plně spokojeni: Věra oslňovala kolemjdoucí v modrých šatech s řasenou sukní a Grigorij se mohl v poklidu věnovat rozkvétajícím vičencům.

    Závěrečná poznámka: 
  • Obrázek uživatele Apatyka

    Naděždino intermezzo: Fialová růže, oranžová lilie a růžový karafiát

    Úvodní poznámka: 

    Drabble z budoucnosti, úzce související s předchozím. Osobně ho považuji za jedno z drsnějších, ale na žádné větší varování nebo věkové omezení to není.
    Rok 1932, Ukrajina.

    Drabble: 

    Když mi bylo deset, věřila jsem, že mě unese drak, přijede princ, draka zabije a ožení se se mnou.
    Když mi bylo dvacet, věřila jsem, že se vdám a povedu klidný život.
    Když mi bylo třicet, věřila jsem, že mezi mnou a Grigorijem je věčná láska, že dítě, které se nám narodí, bude zdravé, chytré a krásné, a že komunismus je skvělý.
    Když mi bylo čtyřicet, věřila jsem, že po skončení války už budu navždycky žít ve svobodné zemi, že beztřídní společnost je spravedlivá.
    Teď je mi padesát. Vím, že brzy zemřu, a děkuji Bohu, že Julija je daleko odsud.

    Závěrečná poznámka: 

    Pokud by si někdo nebyl jistý, proč Naděžda brzy zemře, zadejte si do vyhledávače "Ukrajina 1932". Ale není to čtení na dobrou noc...
    Předchozí ~ Následující

Stránky

-A A +A