Moje články

  • Obrázek uživatele JednoDuše

    Co nejde vyslovit

    Fandom: 
    Drabble: 

    Řekni vlkům, že už jsem doma. Řekni to i beránkům. Řekni to všem zvířátkům v sobě. Řekni jim, že se můžou toulat po světě. Řekni jim, ať pijou z potoků, ať běhaj po loukách, po horách, skrze všechny lesy. Řekni jim, ať mluví s měsícem.

    Řekni vlkům, že už jsem doma. Že se postarám, když budeš hořet. Řekni jim, že už znám každý strom, pole. Vím o všech tůňkách, co se v nich odrážejí hvězdy. I o těch, kde se odráží jen tma.

    Řekni vlkům, že se už nemusí bát. Ani já se nebojím.

    Stromy zašuměly větrem.

    Ozvalo se vytí.

  • Obrázek uživatele JednoDuše

    Jeden z vlků

    Drabble: 

    Co bys beze mě byl“, zavrčel někde uvnitř mě. Těžko říct kde. Někdy to nejde poznat. Mozek? Srdce? Žlučník? Trochu mi přišlo, že to řekl už tak nějak ze zvyku. Tolikrát sem se ho snažil odehnat. Tolikrát sem po něm v sobě pátral, kdeže přesně je. Ale i když sem ho nakonec našel, chytit se nedal. A sám odejít taky nikterak nehodlal.

    No tak co bys byl, bez všech těch, podle tebe, blbejch věcí, co si díky mě udělal?
    Zvykli sme si na sebe. Trvalo to. A stejně tak dlouho trvalo se za něj přestat schovávat.

    Tak co bys byl?

  • Obrázek uživatele JednoDuše

    Jen hodiny tikaly

    Fandom: 
    Drabble: 

    Najednou mám pocit, jako bychom nebyli sami.
    Ale jdi Ty brepto“, usmál se rozpačitě. Podal ji lahev červeného. Tváře ji hořely. Zachumlala se hlouběji pod peřinu. Pevně se přitiskli.

    Snad sme to nějak nepodělali, proběhlo mu hlavou. Máme rodiny. A navíc, je to Anča. Ta, co s ní zapíjel všechna hoře a radosti světa. Ta, co s ním hrála na vojáky, kryla záda. Nejen v dětství.
    Srdce jim bušila tak silně.

    Schováme si tohle na památku. Tam, jak jsme zakopávali naše poklady v dětství?

    Tak co já s tím“, povzdychlo si svědomí do prázdného pokoje. A utřelo si slzy rukávem.

  • Obrázek uživatele JednoDuše

    ...

    Fandom: 
    Drabble: 

    Je to jako dlouho čekat. Dlouho. Je ti deset, dvacet, třicet, furt nic. Přijde Ti, že nejsi celej. Bez ohledu na to, kolik lidí okolo sebe máš, jak moc chodíš nebo nechodíš do kostela, do hospody, na koncerty. Je úplně fuk, kolik si toho přečet a jestli to byly dobrý knihy nebo ne. Je jedno, jak byly složitý, jestli to byl Patočka, anebo Slabikář. Je jedno, co si napsal, jak moc se snažíš. Furt to není celý. Prostě máš pocit, někde uvnitř, že si sám. Někdy ho necejtíš.

    Do doby, než to udělá cink. Ve chvíli, kdy to vůbec nečekáš.

  • Obrázek uživatele JednoDuše

    Asi to budu mít vždycky

    Úvodní poznámka: 

    Psala jsem to na mobilu. Omluvte proto, prosím, snížený výskyt diakritiky.

    Drabble: 

    "Děkuji Vám, drahý Zajíci. Je to od Vas tak milé, ale to jste nemusel." Usmála se na něj a pohled ji zklouzl zpět na mrkve, které byly vyskladany do tvaru kuřete. "To já rád, vážená Lisko". Oblizla se. Snad si toho nevšiml, pomyslela si. Asi to tak budu mít vždycky. Inu, mám na něj chuť. Zajíce to jen tak jemne znervoznilo. Asi to tak bude mít vždycky, prohopkalo mu hlavou. Uši mu mírně zastrihaly. "Známe se tak dlouho, přece bych Vas nezakousla."

    Některé duše, když už se najdou, nerozdeli ani těla.
    Usmál by se les pod fousy, kdyby nějaké mel.

  • Obrázek uživatele JednoDuše

    Co nejde vyslovit

    Fandom: 
    Drabble: 

    Řekni vlkům, že už jsem doma. Řekni to i beránkům. Řekni to všem zvířátkům v sobě. Řekni jim, že se můžou toulat po světě. Řekni jim, ať pijou z potoků, ať běhaj po loukách, po horách, skrze všechny lesy. Řekni jim, ať mluví s měsícem.

    Řekni vlkům, že už jsem doma. Že se postarám, když budeš hořet. Řekni jim, že už znám každý strom, pole. Vím o všech tůňkách, co se v nich odrážejí hvězdy. I o těch, kde se odráží jen tma.

    Řekni vlkům, že se už nemusí bát. Ani já se nebojím.

    Stromy zašuměly větrem.

    Ozvalo se vytí.

  • Obrázek uživatele JednoDuše

    Povolání

    Fandom: 
    Drabble: 

    Ještě, že mám osm nohou. Ne, šest. Ne, osm. Ale představte si, jak se motá osm nohou. Ne dvě, ale osm. Nemluvě o těch sítích. Vidíte v nich najednou dvě mouchy a překvapivě se netrefíte ani na jednu z nich. Jo. Má to svý mouchy. Ale což, vzal jsem tuhle práci z úcty k tradici. Můj děd by na mě byl hrd. A kromě toho, je to velice důležitá práce. Kdo myslíte, že vytváří ten nádech času na těch předmětech, co v nich je ta tekutina. Vlákénko sem, vlákénko tam. Pečlivě připevnit. Tu tam mírně ledabyle.

    Jen si občas cucnu.

  • Obrázek uživatele JednoDuše

    Podivný příběh

    Fandom: 
    Drabble: 

    Prošel podél pelyňků. Příliš pobíhal, protože potřeboval pojíst podmáslí. Pospíchal.

    Polesný překvapen povídá: „Příště, prosím, pomaleji. Plašíte ptactvo, pane“.

    Ptactvo? Promiňte. Příště patřičně přibrzdím. Podívejte, plevel!“ Pohledem pohladil pelyňky podél potoka. Ploštice popoběhly, ptáci poskočili.

    Prosím, přestaňte pokřikovat. Povídám přeci, plašíte ptactvo. Prachem poletují, pípají, plácají perutěmi. Prostě potřebují poklidně pobýt!“, přísně pronesl polesný. Puškou pokynul po ptactvu.

    Pobít? Prokristapána.“ Pohoršen potichu popochází po pěšině. Přemítá, proč polesný pobíjí ptáčky. „Prazvláštní postava“, pronáší potichu. Pohleďme, pelyněk. Podruhé. Přání potěšit plevel prostoupilo pánem. Prozpěvoval potichu pro plevel písničku: "Pelyněk, pýcha, pytel, pysk, pyl, Přibyslav".

    Pelyněk postavě pěkně poděkoval.

    Pán popil podmáslí.

  • Obrázek uživatele JednoDuše

    Andělem jen tak

    Fandom: 
    Drabble: 

    Znám ji od miminka. Křídlama jsem jí chodila hladit, když bejvala nemocná. Někdy jsem ji houpala, když spala. Houpala jsem se s ní na hřišti, oplakávala spadlý zmrzliny, radovala se z dárků.

    Vyrostla. Už si nehrála se stínem mých křídel. Já sem jí viděla. Ona mě už ne.

    Stejně mě potřebovala.

    Umíme cestovat po tělech a duších. Tak jsem si začala půjčovat. Paní, co si k ní přisedla, jakoby náhodou, v kavárně a usmála se na ní. Artista, který ji hodil růži. Řidič autobusu, který ji podal kapesník, když plakala.

    Pro ni. Pro pocit, že se dějí věci bez příčiny.

  • Obrázek uživatele JednoDuše

    Pohled

    Fandom: 
    Drabble: 

    V mládí mě vyloučili z kroužku Malých fotografů. Odmítal jsem fotit zrcadlovkou.

    Zrcadel jsem se vždycky bál. Tak divně se na mě dívaly. Všude. A úplně ze všeho nejhorší bylo, když se v zrcadle objevily oči. Znáte to. Procházíte kolem výlohy. Zadíváte se na něco. A najednou zrcadlo. Zjistíte, jak jste vlastně zamračen. Cizí oči. Taky jsem přišel na to, že když zrcadlo pláče, tak pláču s ním. A tak mě vlastně mrzelo, jak se na mě zrcadla tváří.

    Pousmál sem se. Oplatilo mi to.
    Pousmál sem se. Oplatilo mi to.

    Došlo mi to.

    Se zrcadlem nakonec nikdy nejste sám.

  • Obrázek uživatele JednoDuše

    Klíčový řešení

    Každej někdy ztratil klíče. Každej pár někdy ztratil toho druhého. Někdo hledá po kapsách. Někdo hledá u třetího.
    On. Ona. Terapeut. Notový sešit / part. Zazvonit u dveří. První zvonění. Druhé zvonění. Pauza.

    Předehra: Dáte si něco k pití?

  • Obrázek uživatele JednoDuše

    Bohoslužba

    Fandom: 
    Drabble: 

    Ne, do kostela si rozhodně nemůžeš brát autíčka“, prohlásila. „To se prostě nesluší a navíc to není psáno.“ Naslinila si prsty a upravila mu patku. „V Leviticu o autíčkách nic není. Za tohle Ježíš rozhodně neumřel.“

    Už zase. Člověk se nenaděje a znova koukaj. Krev, voda. Černý, bílý. Pravda. Lež. Pleš. Věž. Než. Než se naděješ, je z Tebe farář. Rozdělovat lidi na ty, co splňujou a nesplňujou, už mě nebaví.

    Bratři a sestry, U Franců mají od devíti hodin otevřeno. Přemýšlím nad tím, jak by to Bohu slušelo jinde, než v kostelních lavicích.“

    Jo, holt s autíčkem odejde Zákon.

  • Obrázek uživatele JednoDuše

    Na závěr přednášky

    Fandom: 
    Drabble: 

    …a pokud chcete měnit svět k lepšímu, je potřeba se rozhodnout teď. Od teď jsem optimista“, prohlásil na závěr přednášky mírně nedůvěryhodně. Ve skutečnosti myslel na to, že má být za hodinu na oslavě narozenin vnuka svojí matky.

    To mi bylo jasný, pomyslel si, zácpa. Přemýšlel nad matkou. Co mu do života dala, kolik z toho, jaký je, je vlastně jeho matka v něm.

    Můžu Ti nandat, mami?“ Nejdřív řekla, že by si ráda nandala sama. Pak, že neví, co si může vzít. Nakonec nandával on.

    Po obědě koukal na toho dvouletýho prcka. Tak teď doopravdy, od teď jsem optimista.

  • Obrázek uživatele JednoDuše

    Co se hodí do bytu

    Fandom: 
    Drabble: 

    Děti si z venku přinesly bodlák v kbelíku. Prej je to podle nich moc hezká rostlinka. Nakonec jsme usoudili, že se do bytu hodí. Není moc veliká, přiměřeně náročná a koneckonců o jednu kytku víc nikdy neuškodí. Dětem udělá radost a nás to nic nestojí.

    Po pár dnech ale začala rodina pozorovat malé návštěvníky, kteří se podezřele systematicky pídili po čemkoliv, co by se dalo sníst. Chvíli to bylo roztomilé. S jejich rostoucím počtem ale bylo jasno: bodlák musí z bytu, než se stane něco horšího.

    „Příští týden proběhne hubení mravenců“, stálo o pár dnů později na vstupních dveřích domu.

  • Obrázek uživatele JednoDuše

    Muž s krabicí

    Fandom: 
    Drabble: 

    Ve kterym okně Tě najdu?, pípla jí esemeska.

    Tak fem Tě pfifel vytáhnout do sfeta“, pokusil se co nejzřetelněji říct se slunečnicí v puse a s krabicí s pizzou v levé ruce. Vylézt takhle do druhého patra o půl jedenácté v noci na balkon nebyla žádná sranda. Zvlášť v jeho věku. Teda on to nebyl velkej věk, ale s tím jak žil…
    Člověče zmizte, nebo zavolám policii“, ozvalo se podrážděně. „Co tu vlastně chcete s tou krabicí?

    Píp, píp. Který, že je to Tvoje okno?

    Píp, píp. To ne, u vočaře sem byl. Jen sem si zapomněl čočky. Brzo navi.

    Závěrečná poznámka: 

    Upřednostňuji osobní setkání

  • Obrázek uživatele JednoDuše

    Nešporův portér

    Fandom: 
    Drabble: 

    Dobrý den. Posaďte se a rovnou si nalejte“, řekl kolísavým hlasem terapeut. Ukázal na lahev vína.
    Být poslední klienti, má své úskalí, pomyslela si.
    Je to normální postup, na kterém není nic divného. Tedy u párových terapií“, dodal po chvíli mlčení.
    Na stěně si všimli portrétu Nešpora. S přimalovaným knírem. V krabici označené jako
    Použité terapeutické nástroje bylo patnáct prázdných lahví.

    Mlčeli.

    Na co čekáte, pravda je na dně. Až ji najdete, zaklepejte“. Vrávoravě se odšoural ke dveřím, na kterých byla očividně kradená cedulka: Freudova toaleta.

    Po hodině zaklepali.
    Z úsměvů mu bylo jasné, že tam kousek té pravdy byl.

  • Obrázek uživatele JednoDuše

    Naděje pro všechny?

    Fandom: 
    Drabble: 

    Když věříte v reinkarnaci a máte rádi fakt velikou zimu a ještě k tomu navíc třeba ryby, co lepšího se vám může stát v dalším životě, než to, že se narodíte jako lední medvěd.
    Když věříte v reinkarnaci a máte rádi fakt veliký lesy a ještě k tomu navíc třeba med, co lepšího se vám může stát v dalším životě, než to, že se narodíte jako medvěd „lesní“ neboli hnědý.

    Než si jako duše řekneš svý přání, nauč se pořádně vyslovovat, pomyslel si v severní polární oblasti, odolávajíce síle zimního spánku.

    V lese se ozvalo: To je ale sakra med.

  • Obrázek uživatele JednoDuše

    a měli vlastní

    Fandom: 
    Drabble: 

    KČT má na mapách kde co. Značky. Vlakový zastávky. Lesy. Vesnice. „Vytisknem jenom tu trasu výletu, jo? Nebudem kupovat mapu, viď? Jo a zkontroluj tiskárnu, radějc“. Rybníky. Mohyly. Památný místa.
    Vlakový zastávky.
    Tak tady, jak končí ta zelená a měla začínat modrá, je bílej flek. A jak je ten bílej flek, tak tam měla bejt cesta. A jak tam měla bejt ta cesta, taky zpátky k vlaku. „Nějak se to nevytisklo.“ Usmáli se.
    Vrstevnice. Louky. Města. Kašny. Kostely.
    Hospody.
    Prosím Vás, ty dvě piva rovnou zaplatíme. Jo a můžete nám pučit propisku? Nám tak trochu zmizela značka.
    A měli vlastní.

  • Obrázek uživatele JednoDuše

    Kazatel

    Fandom: 
    Drabble: 

    V Kazateli se píše, že je čas sázet a čas sadbu vytrhat. Náš kazatel během mše řekl, že je čas hesel. Znejistilo mne to. Na dveřích kostela jsem ale narazil na: S Ježíšem na věky za vodou.
    Tak přeci. Zřejmě nějaký poberta pod heslo dopsal, že kdo dřív přijde, ten dřív mele.

    Pod cedulí o výluce na nádražní budově stálo: „Vlaky jedou, auta stojí“.
    Masna: „Lepší párek v hrsti, než zelenina za plotem“.
    Hospoda: „I muži mají své dny“.
    Dům naproti: „Žijeme jen jednou“.

    Na mém domě nic nestálo. Otočil jsem letáček „Nakupujte levněji“ a napsal:
    Bez hesel jsem vešel.

  • Obrázek uživatele JednoDuše

    Dva večery

    (Toho kluka je mi líto a to ten příběh ještě ani nezačal), pomyslela si žena. Dnes tomu bylo na den přesně dvacet let, co spolu začali psát hry. Rádi chodili do divadel a tak je tehdá napadlo, že si budou hrát vlastní. „Tebe to ještě nepřestalo bavit“, přerušil její vzpomínání muž. „Ale co, tak nějakou krátkou jednoaktovčičku bych si dal“, dodal. Odklepl popel z cigarety do popelníku na balkoně.

  • Obrázek uživatele JednoDuše

    Polední kapka

    Drabble: 

    „A to sem krad slepice, když sem byl malej, Bonnie.“ Clyde se přes výlohu cukrárny podíval na směs modrých uniforem, čumilů a novinářů. Ještě před hodinou se povalovali opřeni o auto. V kufru dost peněz minimálně na další měsíc. Jenže s jídlem roste chuť.
    „Tak uděláme ještě tuhle, Bonnie. Takový rozloučení se státem. Pojmenovat krám Polední kapka, to si o to vyloženě říkaj.“ Chvíli se na sebe jen tak koukali. Mlčeli.
    „Vždycky si připadám jak ve filmu, Clyde, kdy přemýšlím nad tím, jakej bude end… a kdy toho necháme.“ „Se neboj, Bonnie, po tomhle končíme a vypadnem s happy…“ Klapka

  • Obrázek uživatele JednoDuše

    Kolik je, prosím Vás, hodin?

    Fandom: 
    Drabble: 

    Pepe nikdy neodpovídal na otázku: Kolik je hodin? pravdu. Popravdě většinou
    hledal nejméně vhodné slovo, které by se dalo použít. Třeba třešeň. Vlastně
    stromy využíval poměrně často, ale to jen na okraj.
    A teď si představí, že potřebujou vědět, kolik je hodin. Příkladmo proto, že
    spěchájí na setkání s rodiči Vaší snoubenky. Peněz nemají zrovínka na rozhazování
    (drožka přeci něco stojí, obzvláště tady v Budapešti), tak se zeptají seriózně
    vyhlížejícího pána. A odpověď? Třešeň.

    „Pojď Eriku! Tvá matka a šest sourozenců na nás čekat dlouho nebudou“ Rozčílil
    se Rabbi Weisz a odplivl si. Malému Erikovi zněla v hlavě odpověď: Eso.

  • Obrázek uživatele JednoDuše

    Sezení

    Fandom: 
    Drabble: 

    ,,Jak se dnes cítíte?" zeptal se mě můj psychiatr.
    To je mi otázka. Jak to vlastně myslí? Jestli cítím sám sebe? Jestli jsem veselej?
    Jestli jsem se myl? ,,Asi je pro Vás těžké o tom začít mluvit…Představte si, že Váš pocit sídlí někde uvnitř Vašeho těla.’’ Mlčím. Snažím se na to nemyslet …a už vůbec ne, že by to mohlo mít co do činění s mým psychickým stavem.
    ,,Přemýšlím, kolik toho ve Vás je…Zkuste napovědět, ať se posuneme. Řekněte první myšlenku, která Vás napadne!” Rudnu.
    Cožpak takovém doktorovi přes duši můžu říct něco tak přízemního, že bych se nejradši po…?

  • Obrázek uživatele JednoDuše

    Tři víly

    Fandom: 
    Drabble: 

    Byly, nebyly. Tři víly v království: Re, Cykl a Ce.
    Cykl a Ce spolu tu a tam vykouzlily někomu pár jablek, trocha polínek do kamen, nějaké ty brambory.
    Re opakovala první větu, kterou slyšela, ale tak, že zněla jako posmívání. A protože víly nejsou vidět, lidé v království se začali hádat.
    O půlnoci prvního pondělí, druhého měsíce, třetího roku se král, který si už nevěděl rady, vydal za vílí královnou.
    „Za to určitě může Re. A tak od dnešní půlnoci bude chodit s Cykl a Ce a opakovat jejich dobro.“
    V království se naučili, že záleží na tom, co opakuješ.

  • Obrázek uživatele JednoDuše

    Nepřenáší

    Fandom: 
    Drabble: 

    V mozku máme podle některých zdrojů až 100 miliard neuronů. A tohle se v něm děje, když máme dojem, že nám to nemyslí.
    1: „Ty vooole, dneska je to samej vzruch.“
    2: „Nepindej a přenášej! Jak dlouho na to maj ty moje synapse čekat.“
    3: „Cože? Co máš v kapse?
    2: „Ty se do toho nepleť. Ty seš pseudounipolární.“
    3: „Zato Ty seš nějak moc elektricky negativní.“
    2: „Sem elektricky negativní, protože nepřenáší.“
    1: „Beztak přenáším jen nějakej tik, ťak, tik, ťak.“
    2: „No, tak jen ať Ti ten tik nezůstane! Minule ses přecpal neuroregulátorama a přenes si jen půlku.“

  • Obrázek uživatele JednoDuše

    Bez houslí

    Fandom: 
    Drabble: 

    Od malička mě zajímalo, co to vlastně mezi tím mečem a pluhem je.
    "Na takový blbosti vůbec nemáme čas!"
    "Drž ty housle pořádně! Mečem na ně nehraješ! A nehrb se!"
    Závěr z dětství zněl: jestli něco mezi mečem a pluhem je, housle to rozhodně nebudou.

    Dospěl jsem.
    Bez houslí.

    Asi sem si přál platit.
    "Takže dvě a jedno zavěšený, pane vrchní."
    Vlastně je docela hezký pozvat někoho, koho vůbec neznáte.

    "A dáte si ještě kávu? Upekla jsem ten štrúdl."
    Cestou od rodičů domů mě napadlo, že jsem na housle dlouho nehrál.
    Možná v té skříni ještě jsou.

    Nedozvěděl jsem se...

-A A +A