Moje články

  • Obrázek uživatele Giles Rigby

    Byla jedna loďka malá...

    Úvodní poznámka: 

    Někdy se těžko vyrovnávám s pojmem “romantická marína”... A s obsahem některých dětských písniček...

    Drabble: 

    Tragédie je prostá.
    Poryv větru nad mořem, které není rozbouřené. Bouře je všude okolo.
    Pět odstínů červené. Jste-li Francouz, trocha okru. Jste-li Angličan, hodně. Bílá jako plachty. Bílá jako smrt.
    Tragedie tak prostá, že trvá roky, než ji přijme plátno. To ústa jsou jí plná hned.
    Hladová ústa... Mrtvá ústa...
    Vezměte a jezte z toho všichni: toto je moje tělo...
    Tiché smíření oběti. A hněv.
    Vezmi mě za ruku, bratře. Obejmi mě, sestro. Není tak zlé spočinout bok po boku na dně moře.
    V náručí velryby.

    Co řekneš dětem, až se budou ptát?
    Nebylo to Středozemní moře.
    Zázrak se nestal.

    Závěrečná poznámka: 

    Byla jedna loďka malá, která se jmenovala Méduse...
    Byla jedna loďka malá, která se jmenovala Zong...
    Byla jedna loďka malá, která se jmenovala Essex...

  • Obrázek uživatele Giles Rigby

    Počátkem jara v Anglii

    Úvodní poznámka: 

    Náhrada za DMD č. 21. pro 21. 4. 2019. Téma: Jednou za sto let

    Drabble: 

    Ulice byly stejné. Kámen, břečťan i popínavá růže. I srdce lidí se změnila jen málo. Učil se neuhýbat nikomu z cesty. Nekrčit se. Nedívat se do země. Král nemůže ohýbat ramena a on tento úřad vykonával už dlouho. Nemohl určit jak, protože čas se krčil a natahoval, aby mu vyhověl. Čas si ho oblíbil, stejně jako stromy, ptáci a déšť.
    "Odkud sem ti barevný pořád lezou..."
    Ohlédl se. Muž, který pronesl tu hloupou poznámku, se držel za tvář poznamenanou nečekaným švihnutím větve. Stephen Black poděkoval stromu. Ještě po tolika staletích nemůže projít městem, aniž by někdo nekomentoval jeho barvu kůže...

  • Obrázek uživatele Giles Rigby

    Ve třetím plánu

    Úvodní poznámka: 

    De facto SPOILER WARNING, ale je vůbec spoiler, že Romeo a Julie žili šťastně až do smrti?

    Drabble: 

    Je to jen bělavý opar, který se k ránu převaluje na hladině. Není to... Nemůže to být přízrak bílého koně.
    Nejsem blázen, ujišťoval se.
    Nebylo ale větší šílenství věřit, že on jediný si zachoval příčetnost? Proč by jinak šel po cestě, která nikam nevede? Pár posledních kroků k lávce nad náhonem...
    Dřevo mu zavrzalo pod nohama. Kůň zvedl hlavu a zafrkal.
    “Mám jít tou cestou, kterou všichni odešli?”
    Kůň neslyšně přišel až k němu. Natáhl hlavu a nechal se pohladit po šíji.
    Já zůstávám.
    Hra skončila. Jen oni dva zbývali. Černý muž a bílý kůň na lávce u mlýnské hatě.

  • Obrázek uživatele Giles Rigby

    A jedenáctá bude...

    Fandom: 
    Drabble: 

    “Jak to myslíš, že čekáme další dítě?”
    “Jak to říkám... Může dostat Viliho pokoj.”
    “A kam dáš Viliho?”
    “Je mu dvanáct. Ať se rozhodne sám, ale nejspíš si vybere námořnictvo.”
    “Ty máš odpověď na všechno, že, drahá.”
    “Je tu jedna věc...”
    “Nech mě hádat. Zase tě nenapadá jméno.”
    “Drahý, nezapomeň, že jsi to byl ty, kdo nechal našeho nejmladšího pokřtít August. A to jsem jasně říkala, že Augusta už máme.”
    “Tak máme Augusty dva a Augustu k tomu. Navíc, náš nejmladší je Adolf. Jako bychom byli jediní. U Habsburků se všechny dcery jmenují Marie...”
    “Počkej! My Marii ještě nemáme, že?”

    Závěrečná poznámka: 

    Divíte se někdo, že se Jiří III. zbláznil? A to přijdou další čtyři.

  • Obrázek uživatele Giles Rigby

    Od času do času

    Fandom: 
    Drabble: 

    Tik tak.
    Pořád tu je. Někde blízko. Čeká. Číhá.
    Tik tak.
    Čekám. Co ve mě zvítězí v rozhodné chvíli? Strach, nebo hlad po pomstě?
    Tik tak.
    Zdává se mi, že ho zahlédnu. Občas ho slýchávám ze tmy. Cítím, že je blízko.
    Tik tak.
    Možná, že ví, že se ho bojím, ale musí vědět, že ho nenávidím. Nenechám ho vydechnout a sám nespočinu v klidu, dokud bude tady.
    Tik tak.
    Jednou se dočkám a změříme síly. Skončí pronásledování. Skončí noční děsy.
    Tik tak. Tik tak. TIK TAK.
    Blíží se? Kde je? Kde jsou moje pistole? Tak pojď! Nadešla naše konečná hodina.

    Neviditelný fandom: 
  • Obrázek uživatele Giles Rigby

    Chvíle před úsvitem

    Drabble: 

    “Zdálo se mi, že jsem husa. A když můžeš létat... Hranice přestanou dávat smysl. Čáry na mapě i čáry v myslích lidí..."
    Artušovi dávno došly všechny rytířské příběhy a začal mluvit o věcech, co bratrovi neřekl, když byli ještě kluci.
    “Já vím...” ozvalo se konečně, “záviděl jsem ti... Pořád závidím. Mně žádné sny nezbyly...”
    “Uzdravíš se...”
    Kai zavrtěl hlavou: "Budu žít. Ale to není totéž."
    Bolelo to, jak pravda umí bolet. Ale právě kvůli tomu měl Artuš Kaie rád. Vracel na zem každého, kdo nechtěl vidět skutečnost.
    “Mám dost snů pro oba, ale pokud mě nikdo neprobudí, nemůžu je uskutečnit.”

  • Obrázek uživatele Giles Rigby

    Ty, kdož stíny kouzlíš po střechách

    Drabble: 

    Možná, že Bůh odpustí člověku zpupnost. Dal mu přece zemi, aby jí vládl. Ale nedovolil mu ji poznat.
    Chce-li Bůh člověka potrestat, obdaří ho odvahou. Jako kapitána. Činila jej velikým, strašným a slepým. Pro svůj cíl neviděl zlá znamení. Bůh ho srazil k zemi, protože chtěl vyrvat přírodě tajemství dříve, než byl shledán hodným.
    Toho strašného dne bylo snadné věřit, že přízrak, který jsme pronásledovali, je strašlivý leviathan. Ale dnes, sám a potmě, vidím, že chránil zemi před zpupností člověka, který z masa, krve, kostí a tuku jeho druhů stvořil svět bez tajemství.
    Možná, že Bůh člověku odpustí. Velryba ne.

  • Obrázek uživatele Giles Rigby

    Za dveřmi

    Drabble: 

    John Adams za sebou pečlivě zavřel. Jednání jsou neveřejná. Nikdo nemusí vědět, co komu nasliboval, aby byla Deklarace schválena jednomyslně.

    Aaron Burr zaťukal na okno. Otevřelo se, i když bylo k půlnoci. Diskrétnost je nutná, přestože si o tom cvrlikají vrabci.

    Alexander Hamilton kontroluje, že je zamčeno. Chystá se dokázat, že pro svůj záměr je ochoten udělat cokoliv.

    Thomas Jefferson se ve vlastním domě protahuje dvířky jako lupič. Co všechno děláme pro lásku...

    Benjamin Franklin jde hrdě středem ulice a píská si. Mrtvoly ve sklepě? Satanistické seance? Milenky libovolného věku? Jen bezvýznamné noticky pod čarou. Oni už to historici vycizelují.

    Závěrečná poznámka: 

    A ano, příště už založím fandom pro 1776.

  • Obrázek uživatele Giles Rigby

    Venušin povzdech

    Drabble: 

    Grande tragédie! To, co se mělo odhodlaně tyčit v majestátním objemu a velikosti, zplihle viselo, a co mělo viset ve dvou symetrických oblinách, nevzhledně povlávalo po stranách! Kdybych se , hraběnka de Vache, stala obětí takové hanebnosti, nechám jejího původce popravit!”
    “Třeba mu jindy stojí, co má stát, a visí, co má viset.”
    “Lisette, tohle není tvoje parketa. Bouffante?”
    “Madame la comtesse musí vědět, že se nestýkám s nikým, kdo si nevede zdatně, pokud jde o coiffure. A měla-li madame la comtesse na mysli onu jinou věc, markýza de Fufu je stará rašple, před kterou neobstojí ani méně opotřebovaný kus.”

    Závěrečná poznámka: 

    Aby bylo jasné mluví o tomto. Číslo 10, pokud se odkaz nezobrazuje správně. Jestli jste čekali něco jiného, stěžujte si autorovi tématu.

  • Obrázek uživatele Giles Rigby

    Den bez jitra

    Úvodní poznámka: 

    Poslední hvězdo, svítíš-li mu, zhasni,
    ty padající - hvězda padat má -

    -a pak je tma a pak je jenom tma.

    Fr. Hrubín: Jobova noc

    Drabble: 

    Ser Arthur Dayne dával přednost plamenům a slzám před pomalým neodvratným úpadkem. Bylo otázkou času, kdy z potlačované nenávisti a křivd vykvete zrada.
    Nebál se. Nelitoval. Nebyla jiná cesta. Byl rytíř a nad to čestný muž. Přesto...
    Teď, když umíral na rudém písku své domoviny, cítil, že k němu osud nebyl spravedlivý.
    Nevěřil v proroctví. Nevěřil, že kdy bude poražen. Nevěřil, že kdy bude pochybovat, zda jednal správně.
    Na jeho bílém štítě vykreslila krev znovu rodové znamení. Zdálo se mu, že slyší dětský pláč.
    Ach, bohové, jste si jistí, že při narození toho, který byl přislíben, neměla krvácet jiná hvězda...

  • Obrázek uživatele Giles Rigby

    Co Skot zahodí, Holanďan zvedne

    Drabble: 

    Jednou, bylo to zrovna na Štědrý den, nejlepší den z celého roku, seděl v kanceláři a pracoval. Dnes nesnídal porridge, jen neslazenou kávu. Ta mu ještě zhořkla pohledem do ranních novin.
    VÁNOČNÍ ZÁZRAK! SKRBLÍK ROZDÁVA JMĚNÍ! HAMOUN NEJBOHATŠÍM KAČEREM!
    Cože? Tohle není vítězství… Bez zadostiučinění...
    Mlčky hleděl před sebe. Potom šel a převlékl se z kiltu do černého obleku. Oholil se až na mohutné licousy. Na plotnu dal vařit kakao. Nalil si sklenku jeneveru.
    Nakonec vytáhl účetní knihy. A potom se usmál.
    “Ne, nezbavíš se mě. Takhle ne! Kolik že to rozdal? Milion sem, milion tam? Na to ještě mám!”

  • Obrázek uživatele Giles Rigby

    Tvé touhy i tvé viny v dětech tvých žít budou dál...

    Drabble: 

    Nikdy mu to nevyčetla, ale cítila, že všechen čas, který věnuje Tenzinovi, ho vzdaluje od Bumiho a Kyii. Věděla, že to ví. Ale ani přes všechnu empatii nemohla úplně poznat, jaké to je být sám. Všechny národy se po válce zvedaly z popela, ale jemu nezbyl ani ten. Musel tvořit z ničeho, ze vzduchu, z víry a odhodlání... A po něm bude jediným vládcem větru Tenzin. Musel mu dát něco navíc. I když ho bude obklopovat přátelství, láska a podpora, nikdo mu nedokáže ulevit od zodpovědnosti, že pokud selže, zůstane místo všech těch pracně vystavěných vzdušných chrámů zase jen vzduch.

  • Obrázek uživatele Giles Rigby

    A všechny ty věci, kterých se bojí

    Úvodní poznámka: 

    Pro Birute, neb si o to tak trochu řekla

    Drabble: 

    Klečela na studeném kameni a pozorovala odraz plamenů na tvářích dávno mrtvých Starků. Nevypadala jako jedna z nich. Necítila se tak.
    “Patřím sem vůbec?”
    Nečekala odpověď. Myslela si, že je sama.
    “Venkovani říkají,” vyrušil ji Ohařův hlas, “že vlčice občas vrhne štěně.”
    Ještě tu urážku prohloubil, když k ní přisedl a opřel záda o náhrobek.
    "Ale nikdy jsem neslyšel, že by se jim rodila ptáčátka.”
    "Moc piješ," odsekla.
    "A vy pijete málo, lady Stark. Kapka dobrého červeného vína by vás zahřála," navrhl, když jí dával přes ramena plášť.
    Netřásla se zimou. Byla přece ze Severu.
    Ale stejně mu poděkovala úsměvem.

  • Obrázek uživatele Giles Rigby

    Ani na konci světa není dost daleko

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Chtěla jsem napsat něco dojemného... No, nakonec ne tak docela, ale je to blízko...
    WARNING: Vulgarismy

    Drabble: 

    Bylo zvláštní nemít vážnější starosti než rvačky opilých vojáků a frivolní grizetky pozvolna stárnoucí do laciných kurev. Asi by si na to dokázal zvyknout, kdyby se ambice daly utopit ve víně... Aspoň kdyby tu domněnku zkusil ověřit a začal pít. Možná by i začal nebýt nepřekonatelného odporu k alkoholu a toho ospalého dne, přelomeného v půli vyděšeným křikem. Kdyby koutkem oka nepostřehl povědomé napnutí svalů. Nedávalo mu smysl, že muž, kterému paže patřily, měl tvář pana Madeleina. Proč měl najednou tak povědomé rysy?
    “Dikh pro miro bare kar!”
    Jsou chvíle, kdy i rozený policajt vezme za vděk slovníkem posledního zlodějíčka.

  • Obrázek uživatele Giles Rigby

    Škoda chlapců nastokrát

    Fandom: 
    Drabble: 

    “Dvanáct? Kapitán by tě měl vyvažovat zlatem.”
    Druhý důstojník, pan Gerard, pokrčil rameny a dál se plně soustředil na vepřový koláč. Jestli v něčem vynikal víc než ve verbování rekrutů, byl to jeho apetit. Jedno s druhým souviselo. Hezký obličej, absence svědomí a bezedný žaludek z něj udělali nejoblíbenějšího zákazníka všech hostinských a šenkýřek mezi Plymouthem, Bristolem a Portsmouthem. A mužům zpitým pod obraz se služba v královském námořnictvu jeví lákavější. Nebo je prostě snazší je odvléct silou.
    Poručil si další portské. Nechápal, co s tím všichni nadělají. Opíjet venkovany bylo o tolik snazší než chytat otroky proti proudu Nigeru.

  • Obrázek uživatele Giles Rigby

    Slova, slova, slova...

    Drabble: 

    “Pelyněk,” vyslovila zřetelně shovívavým tónem, kterým na něj obvykle mluvila, a podala mu nazlátlý kvítek. Vypadal drobně a nepatřičně v jeho ošklivé dlani.
    “Pelyněk...” zopakoval poslušně a snažil se vytušit význam toho slova. Květina? Plevel? Bylo to jméno? Barva? Byl to výraz pro lék, nebo pro horečku, kterou lék tišil?
    “Pelyněk...”
    Převaloval zvuk na jazyku, a pochopil, co znamená pro něj. Hořkost v ústech, která každé slovo, které ho naučila, mění v kletbu. Živoucí hořkost pokrytou stříbřitými šupinami. Hořkost vyhnanou do květu. Hořkost, která zapustila kořeny, a tráví zemi kolem sebe.
    “Pelyněk!” rozdrtil slovo mezi zuby a Miranda vyděšeně couvla.

  • Obrázek uživatele Giles Rigby

    Nežertuj o provaze v domě oběšence

    Úvodní poznámka: 

    Konkrétně jde o deskovou hru Cluedo. Už jsem tu psala, jak to mám s deskovkami a role-playingem;)

    Drabble: 

    “Vaše ctihodnosti, jménem obhajoby požaduji, aby deník oběti nebyl v procesu použit. Soudíme vraždu a s ohledem na to bych chtěl ušetřit soud popisovaných zvráceností.”
    “Souhlasím," potvrdil soudce. "Otázka cizoložství není předmětem tohoto procesu.”
    Žalobce zavrženým důkazem uhodil o stůl. Veřejnost, která se na obscéní detaily naopak těšila, vyjádřila svůj nesouhlas: “Bojí se, koho tam poznáme!”
    “Absurdní! Je snad v této soudní síni někdo, s kým jste souložila, paní Pávová?"
    Nadechla se. Obhájce rychle pochopil, že svou klientku nutí ke lži. Kdo sakra?
    “Námitka, ctihodnosti!”
    Všechny pohledy se obrátili na žalobce.
    "Ano, pane?"
    S úsměvem pokrčil rameny: “Nepřípustný výslech obžalované.”

  • Obrázek uživatele Giles Rigby

    U moře

    Fandom: 
    Drabble: 

    Všechny zákazy světa by jí nezabránili prozkoumávat dosud nepoznané a proto cítila jen nesmírnou zvědavost. Pohlcovala ji tak dokonale, že překonala všechno ostatní. Strach. Nervozitu. Malinký střípek pocitu viny.
    Nadechla se čerstvého vzduchu.
    Opatrně se zvedla se a udělala první vratký krok. Upadla. Cítila se tak těžká a nemotorná...
    Setřásla slané kapky z ramen a zkusila to znovu.
    Jeden krok. Druhý. Třetí.
    Stála na vlastních nohou a všechno jí bylo nové. Chlad. Vlhko. Šimrání písku mezi prsty.
    Nutilo jí ke smíchu.
    Zvláštní. Mořská čarodějnice tvrdila, že to bude bolet.
    Necítila bolest.
    Nevšímala si krvavých krůpějí, které zůstávaly v jejích stopách.

  • Obrázek uživatele Giles Rigby

    Nediv se, jestli uslyšíš o sobě ptáčky zpívat

    Úvodní poznámka: 

    Na tohle téma ani nešlo napsat nic jiného. A ano, opravdu se to stalo...

    Drabble: 

    “Mluvilo se o té příšerné události ve Weehawkenu a ty víš, že jsem nechutně upřímný. Řekl jsem jí, co si opravdu myslím. Že pan Aaron Burr je závistivý ubožák, vrah a nenapravitelný sukničkář."
    "Plešatý mizero..."
    "Nermuť svou hezkou tvářičku, princezničko, naprosto se mnou nesouhlasila. Prý nestydatě urážím čestného člověka, který se nezištně stará o vdovy a sirotky a svou drahou ženu nikdy nepodvedl. Měl jsem k tomu sice, co říct, ale nechtěl jsem dostat slunečníkem.”
    I když měla jeho oči, Theodosiin výraz zadostiučinění přesně odpovídal její matce.
    “Tak vidíš, tati, to máš za to, že se schováváš za cizím jménem!”

  • Obrázek uživatele Giles Rigby

    Konceptuální umění

    Fandom: 
    Drabble: 

    Dokázal neodkladnou schůzku odkládat týden. Dál Patricijova trpělivost nesahala.
    “Tvrdí, že je to trpaslická záležitost," objasňoval Elánius. "Prý je jedno, kdo držel zbraň.”
    “Naši spoluobčané si přisvojili koncept kolektivní viny," odtušil Patricij. "Zrovna teď, když je čas na nové myšlenky... Koncept obětního beránka, řekněme...”
    Z Elániova výrazu bylo patrné, že je mu tahle novinka po chuti stejně jako sendvič bez slaniny.
    “Nezatknu někoho jen proto, že je jeden z nich! To nemyslíte vážně!”
    Patricij složil ruce do stříšky. Myslel na jiný koncept. Město jako stroj, který funguje efektivněji, když se tu a tam na to správné místo přikápne trocha oleje.

  • Obrázek uživatele Giles Rigby

    Svoboda vede lid

    Drabble: 

    Slávou buď navždy oděnná!
    Spravedlnost, kde hříchy činí,
    těžké je ptát se, čím jsme viní.
    Vší moc ti budiž svěřena!
    Nejsme přece zas tolik jiní
    než ti, kteří se neušpiní.

    Hanba a hrůza zvěčněná
    v děsuplné se jevíš kráse,
    velikostí tvou zalyká se,
    kdo pod tvou tíhou zasténá.
    Určen nebude k věčné spáse
    ten, který sotva zpovídá se.

    Nebylas nikdy stvořená
    lidem pomoci v beznadějí,
    slabé pak chránit před zloději,
    než mise bude splněna.
    Vždyť vždy působí nelidštěji
    ti, jež se nikdy neusmějí.

    Hlava za hlavou ať se stíná!
    Marné je ptát se, kde je vina...
    Vládne nám Madame Guillotina!

  • Obrázek uživatele Giles Rigby

    Na druhou stranu deště...

    Drabble: 

    “Ne.”
    Pan Norrell nepotřeboval žádnou magii, aby věděl, nad čím Jonathan Strange přemýšlí.
    “Opět vám uniká podstata. Opět propadáte své staré nectnosti - konat, aniž byste zvažoval možné důsledky.”
    Jonathan založil ruce v odmítavém gestu. Okolnosti ho donutily zvyknout si na mentorský tón svého bývalého učitele: “Ale když chcete dosáhnout něčeho nového, nemůžete pořád jen opakovat staré vzorce!”
    “Měl byste si pořádně přečíst Lanch...” pohled druhého mága ho umlčel. “Dobrá, když už tam musíte chodit... Nač tak teatrálně? Mě tím neohromíte, příteli.”
    Strange si rezignovaně povzdechl. Musel uznat, že je mnohem bezpečnější vyměnit nejistou vodní stěnu za poctivou práci lidských rukou.

  • Obrázek uživatele Giles Rigby

    Taky způsob, jak strávit léto...

    Fandom: 
    Drabble: 

    Byly dny, kdy se válka zdála tak vzdálená, jako kdyby to nebylo jen nějakých 70 mil. Dny, kdy slunce příjemně hřálo, místo aby dusilo vše živé. Kdy ptáci sladce zpívali, místo aby všechny obtěžovali po probdělé noci strávené v nekončících diskusích. Dny, kdy se John Dickinson s ostatními dělil o meruňkové koláče, co pekla jeho žena Polly. Kdy s nohama na stole poslouchali historky, o všech nadějných mladých pánech z Washingtonova vojska, které John Witherspoon učil. Dny, kdy Thomas Jefferson pospával na okenním parapetu.
    Dny, kdy John Adams musel načas odjet a přestal otravovat s tou jeho zatracenou americkou nezávislostí!

  • Obrázek uživatele Giles Rigby

    Zvony v Old Bailey

    Fandom: 
    Drabble: 

    Byla pro něj jako plamen pro můru. Nedbal na popáleniny, ani mnohem horší důsledky. Nemusela by dělat nic a stejně by celé noci nespal jen z touhy po ní.
    Jenomže ona se usmívala, smála a posmívala se mu s kousavým vtipem, který dokázal překonat i bolest z posměchu, co si z něj tropili jiní.
    Nedivil se jim. Jeho tvář v zrcadle neproměňoval dohasínající plamínek lampy ani noční stíny. Byl stejný jako ráno. Stejný jako bude zítra.
    Poslouchal poslední tóny večerního vyzvánění.
    Věděl, že za ní nakonec půjde, a lhal si, že to nedopadne špatně.
    Ne všechno, co vzplane, musí uhořet...

  • Obrázek uživatele Giles Rigby

    O dvou koncích

    Fandom: 
    Drabble: 

    Byl svět vždycky zkažený a zkorumpovaný? Když vzal do ruky zbraň, rozřízl jen vřed a všechen hnis se vyvalil ven, nebo to byl on, kdo způsobil tu otevřenou mokvající ránu? Nepožadoval odpověď. Děsil ostatní, i když nemluvil s prázdnými pokoji. Nedokázali vidět skutečnou postavu s očima, co neodrážejí nic, zatím co všechno vidí. Očima, co vidí, kam povede jakékoliv rozhodnutí. Co vidí všechna rozhodnutí, která mohla nasměrovat cestu sem. Vidí masky karnevalu pomíchané s maskami vrahů. Odraz ohňostrojů na hladině, zaměnitelný s odrazem plamenů požáru.
    Pro ty, kdo nemají omezené lidské obzory, je rozdíl mezi stejným a naprosto jiným nerozlišitelný.

  • Obrázek uživatele Giles Rigby

    Zmateni v překladu

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Vzhledem k tomu, že bonusy čte málokdo, připomínám ve výběru drabble na téma Shoď skopce z kopce;)

    Drabble: 

    Byl poklidný podzimní den jako každý jiný... Jeho poklidnost proto nutně skončila dvacet minut po začátku otevírací doby, kdy do kavárny vtrhl britský agent přestrojený za strážníka.
    "Rony, musíš okamžitě na mě, Michelle shodila skopce!"
    René si sdělení chvíli přebíral. Tajuplný plán odboje zahrnující ovci speciálně vycvičenou pro špionážní akce, dopravenou letecky z Británie a shozenou na padáku, nebyl ani zdaleka nejpodivnější věc, která ho za poslední půlrok potkala...
    "Vždyť jela pro zásilku výbušného vánočního pudinku! Proč do toho najednou plete berana?"
    Crabtree se zatvářil zmateně: "Burana?"
    "Yvette, co ten praštěnej policajt říká?"
    "Potřebuje pomoc, René. Michelle cestou přejela Skopčáka."

  • Obrázek uživatele Giles Rigby

    Už nejsme slepí

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    „You may choose to look the other way but you can never say again that you did not know.“
    William Wilberforce, 1791

    Drabble: 

    Hluk se stupňoval a s ním i bušení krve ve spáncích. Zbytečná slova se splétala v silné provazy, tepáním prázdných argumentů byly ukuty řetězy a takto vytvořená pouta zotročovala bytosti, které Bůh stvořil jako svobodné.
    Přes urputnou bolest hlavy a ještě horší křeče v žaludku věděl, že vidí jasněji než kdokoliv v této místnosti. Znal slepce, kteří viděli lépe...
    Vstal a promluvil jasným hlasem, který byl jeho silnou zbraní. Nikdo v jeho nemocném a útlém těle neočekával takovou vytrvalost a nezlomnou vůli.
    "Obchod s otroky je zvrácený, strašný a neodčinitelný. Ať budou následky jaké budou... Nepolevím, dokud nedosáhnu jeho zrušení."

    Závěrečná poznámka: 

    Pokud neznáte, doplním jen citát z mého oblíbeného filmu Amazing Grace: "Každé jaro vykvetly narcisy, každé léto dozrály třešně a každý podzim William Wilberforce předkládal v Parlamentu svůj návrh."

  • Obrázek uživatele Giles Rigby

    Když se s vámi rodiče nebaví...

    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji DMD téma č. 27 - Bez připojení

    Drabble: 

    Nevzdával se. Nemohl. Neuměl to. Zavřel oči a soustředil se.
    "Už toho nech," šťouchl ho bratr. "Svět je plný velekaprů koi, vydřích tučňáků,... A ty sedíš doma a zkoušíš se bavit s duchy, kteří se s tebou nebaví."
    Tenzinovi zacukalo víčko.
    "To je právě jeho problém," přerušila Bumiho sestra. "Pan Povinnost se neumí uvolnit."
    Víčko cuklo znovu. Pod ním se objevila slza. Kya položila Tenzinovi ruku na rameno. Bumi ho rovnou objal.
    "Notak, bráško, kdy už pochopíš, že nemůžeš být ve všem jako táta."
    "Kdo jiný by měl?"
    Kya a Bumi si vyměnili pohled. S nimi jako obvykle nikdo nepočítal.

  • Obrázek uživatele Giles Rigby

    Through the Loving War

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Trochu ignoruji generické maskulinum, trochu obcházím téma skarifikací a trochu korzuji po ostré hraně raitingu. Takže 15+ (případně PG-13).

    Drabble: 

    Protáhla se a přivřela oči ve slastném kočičím výrazu. Možná by i předla, ale to mohou jen malé kočky. A ona byla velká šelma.
    "Ještě to bolí?" zeptala se.
    Políbil ji kousek za ucho, kde začínalo její tetování.
    "Bolí a bolet nepřestane, má lásko."
    Tak jako mají jiní milenci zálibu v počítání pih, ona ráda počítala jizvy a značky na jeho kůži. Jen s tou novou jizvou, kterou zanechalo na jeho duši zklamání a zrada si nevěděla rady.
    Přivinula se k němu jako nasycená lvice k antilopě.
    "Už jsem tě potrestala dost, má lásko. Teď bychom se měli naučit odpouštět."

    Závěrečná poznámka: 

    Tak nějak jediné, co mi v tom filmu chybělo... Okoye je nejlepší bytost v MCU a nikdo mi to nevymluví! A naprosto chápu její slabost pro W'Kabiho, neboť ji sdílím...

  • Obrázek uživatele Giles Rigby

    Dvě zrůdy v baru

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Někdy už jsem asi psala, že Giles, po kterém mám přezdívku, je má univerzální CP "zlého policajta", volně se pohybující v libovolném fandmu.

    Drabble: 

    "To všechno, co jsem dělal pro Hydru... Steve si myslí, že mě donutili, ale co když je to prostě ve mně? Nikdy jsem neodporoval. Nepochyboval. Co kdybych řekl ne?"
    Giles se pousmál. V jeho očích byly vidět všechny ty roky zkušenosí. Dávné zkušenosti týraného dítěte. Nové zkušeností brutálního vyšetřovatele. Jestli ho utrpení něco naučilo, tak dobře rozumět utrpení.
    "Víš, Barnesi, nejhorší není bolest. Ani ponížení. Nejhorší je, že nemáš nic. Jen to, co ti řekne tvůj mučitel. Nakonec mu uvěříš. Nechá ti tu zdánlivou možnost volby, aby tě udržel v ponížení a pocitu viny. Nejhorší je, že nemůžeš říct ne."

    Závěrečná poznámka: 
  • Obrázek uživatele Giles Rigby

    Svatá trpělivost

    Drabble: 

    První nabídka ji urazila. Přišla jí odporná a ponižující. To si myslí, že je neodolatelný? Byla ale moudrá žena a nikdy nejednala impulzivně. Nechala tedy nabídku uležet. Dlouho. Hluboko.
    Později mu odpověděla, že šlo o návrh nedůstojný a naprosto nepřijatelný.
    Přišla druhá nabídka. Tentokrát mnohem honosnější. Po formální stránce jí nemohla nic vytknout. Spálila ji se vším všudy.
    Asi si to vyložil tak, že jako žena jen neví, co chce. Nezbylo jí, než vyřešit to jednou provždy. I když to znamenalo, setkat se s ním osobně. Určitě bude opilý jako prase.
    Proč jen muži nikdy nepochopí, že ne znamená ne…

    Závěrečná poznámka: 

    Myslím, že není problém v tom poznat kněžnu Olgu. A kousala tedy fest!

  • Obrázek uživatele Giles Rigby

    Tisíc tváří hrdiny

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Věnováno *SPOILER* (však oni se poznají)

    Drabble: 

    Má krásný palác, spousty služebnictva a všechny rozkoše světa na dosah ruky. Když ji natáhne, zjistí, že jsou otrávené.
    Má vlastní sanatorium, movitou klientelu a konečně samostatnost. Jediné, co jí chybí, je soucit.
    Má šerifskou hvězdu. Je jediný zákon v tomhle městě. Tak proč utápí svůj smysl pro spravedlnost ve whiskey?
    Má smečku chrtů. Každý den je karneval a všichni se smějí. Nevšiml si, že za maskami se ukrývá zášť a vztek.
    Má zlatý důl. Vykazuje zisky a nepočítá ztráty. Ztratil jen jakoukoliv ohleduplnost.
    Zatímco my sedíme na zadku. Hrajeme Dračák. Protože kolik charakterů máš, tolikrát jsi člověkem... půlelfem... gnómkou...

    Neviditelný fandom: 
  • Obrázek uživatele Giles Rigby

    Daně a smrt jsou jistoty, říkali...

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Věnováno mým druhům ve státní službě, kteří okusují byrokracii i z té druhé strany

    Drabble: 

    Daňový úředníci se vždy vyznačují neoblomností a absencí smyslu pro humor. Neexistuje nikdo neústupnější než daňový úředník a ani v Ankh-Morporku tomu nebylo jinak. Pokud tedy mluvíme o tradičním významu slova existence.
    "Mám to tady - černé na bílém. Daň z nemovitosti, silniční daň, daň z příjmu..."
    "Bohužel, pane Půlbotko, opravdu to nejde."
    "Všechno jsem to několikrát počítal! Vždyť využívám silnice stejně jako živí! Dokonce mi město platilo pohřeb! Proč nemůžu odvádět daně jako ostatní? To je diskriminace mrtvých!"
    Úředník zkontroloval svou chladnoucí kávu a uchýlil se k doporučenému postupu pro takové případy. Pokýval hlavou a procítěně pronesl: "To máte těžký."

  • Obrázek uživatele Giles Rigby

    Vlk v exilu

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Jde o manželskou korespondenci mezi Takagi Tokio a jejím manželem, mužem mnoha jmen. To nejslavnější, pod kterým vystupuje v nespočetné řadě fiktivních příběhů je Saitou Hajime.

    Drabble: 

    Svět už se změnil,
    tak co nám stojí v cestě?
    Kde tě mám hledat?
    Jsi smutný rybář v Sumě,
    či slavný v hlavním městě?

    S rukávem vlhkým
    čeká rybář neznámý.
    Čím ten tvůj zvlhne?
    Se mnou příbojem v Sumě,
    či beze mě slzami?

    Noci jsou delší
    strachem až dech se tají.
    Odcházíš nerad,
    když teď podzimní rána
    cáry mlhy ukrývají?

    Bývá mi smutno,
    když opouštím tvá vrátka.
    Co na tom změní,
    zda noc, co s tebou trávím
    je dlouhá nebo krátká?

    Přicházíš za tmy
    a před svítáním vstáváš.
    Pověz mi, milý,
    copak se bojíš pomluv,
    že s vlastní ženou spáváš?

    Závěrečná poznámka: 

    Jedná se o japonské básně ve formě waka (tanka), ve kterých používám některé tradiční obraty. Jsou vcelku srozumitelné. Snad jen vysvětlím, že přístav Suma je metafora pro politický exil, který si Saitou ve skutečnosti odbyl v provincii Aomori.

  • Obrázek uživatele Giles Rigby

    Consonanza

    Úvodní poznámka: 

    De facto je to Pro pár dolarů navíc, ale netřeba zakládat příliš mnoho fandomů.

    Drabble: 

    "Stůj, ty bastarde!"
    Černý kůň reagoval na trhnutí opratí pohybem hlavy a úkrokem zpět. Jezdec zůstal klidný, ačkoliv na něj mířily tři zbraně. Dva revolvery a opakovačka.
    "Já věděl, že tě nakonec najdu. Zastřelils mýho bratra."
    Ramena pod zaprášeným ulsterem se sotva pohnula.
    "Nepamatuješ se?"
    Kůň přešlápl na místě.
    "Ani na těch pět tisíc dolarů si nepamatuješ?"
    ...
    "Zapla..."
    Šepot větru přehlušil výstřel. Druhý následoval vzápětí. Třetí doplnil symfonii finálním tónem. Těla banditů dopadla unisono. Lovec odměn schoval revolver a ohlédl se. Po cestě přijížděl hnědák a muž v jeho sedle právě uklízel pušku.
    "Proč ses s nima tak dlouho vykecával?"

  • Obrázek uživatele Giles Rigby

    Zmateni v překladu

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji DMD č. 20. pro 20. 4. 2018. Téma: Shoď skopce z kopce, protože v pátek jsem už nestíhala;)

    Drabble: 

    Byl poklidný podzimní den jako každý jiný... Jeho poklidnost proto nutně skončila dvacet minut po začátku otevírací doby, kdy do kavárny vtrhl britský agent přestrojený za strážníka.
    "Rony, musíš okamžitě na mě, Michelle shodila skopce!"
    René si sdělení chvíli přebíral. Tajuplný plán odboje zahrnující ovci speciálně vycvičenou pro špionážní akce, dopravenou letecky z Británie a shozenou na padáku, nebyl ani zdaleka nejpodivnější věc, která ho za poslední půlrok potkala...
    "Vždyť jela pro zásilku výbušného vánočního pudinku! Proč do toho najednou plete berana?"
    Crabtree se zatvářil zmateně: "Burana?"
    "Yvette, co ten praštěnej policajt říká?"
    "Potřebuje pomoc, René. Michelle cestou přejela Skopčáka."

  • Obrázek uživatele Giles Rigby

    Odplulo s proudem

    Úvodní poznámka: 

    I'm gonna lay down my sword and shield
    Down by the riverside
    Down by the riverside
    Down by the riverside

    I'm gonna lay down my sword and shield
    Down by the riverside
    I'm gonna study, study, war no more

    I ain't gonna study war no more
    Ain't gonna study war no more
    I ain't gonna study war no more

    Louis Armstrong: Down by the Riverside

    Drabble: 

    Oči mu zavírala únava a lepila krev. Po pár krocích zastavoval, aby nabral síly. Bušil prackami do země, aby nekřičel bolestí.
    "Kapitáne..."
    "Co je za tím kopcem, Zvonku?"
    Jeho společník vyběhl pár kroků vzhůru a pozoroval svah v měsíčním světle.
    "Stříbrná řeka a zlaté petrklíče, kapitáne."
    "Další kopec? Otevřená pastvina, kolem které krouží sovy, a lasičky si na nás brousí zuby?"
    "Oh, kapitáne, nemluvte takhle."
    "Musím najít Tlauliho a..."
    "Zatknout ho za podněcování vzpoury?"
    "Říct mu, že jsem omezenec. Já..."
    Kapitán Cesmína ze sandelforské Ously lehl na bok a začal naříkat.
    "Tiše, kapitáne, tiše. Najdeme ho a už bude dobře."

  • Obrázek uživatele Giles Rigby

    Princezna ve věži

    Drabble: 

    "Všichni mě zradili."
    Nikdy jsem se nespokojila s ničím menším než s dokonalostí. Musím být dokonalá i jako vězeň.
    "Opustili mě moji spojenci. Dokonce i nejdůvěrnější přátelé"
    Samozřejmě, že jsem čekala, že zradí. Všichni vždycky zradí.
    "Připravili mého otce o moc. A já stála bratrovi v cestě k trůnu. Byla chyba věřit tomu, že v exilu pochopí... a změní se."
    Pochopil a změnil se. Přesně, jak jsem předpokládala, ale jinak, než jsem si přála.
    "Odtržená od těch, kteří mě milovali"
    I vlastní matka mě nenáviděla.
    "Zůstal jsi jen ty..."
    Naivní policajt, který vidí zakletou princeznu místo šílené dcery šíleného krále.

  • Obrázek uživatele Giles Rigby

    Jamajský dar

    Drabble: 

    Už se vzdal pokusů zastavit pláč. Hamilton ho držel kolem ramen a utěšoval ho. Burr s ním ale žádný soucit neměl.
    "Nedostal jsi žádné pokyny? Krmit třikrát denně? Dostatek čerstvé vody? Špatně snáší zimu... A teplo?"
    Lafayette ho radši kopl do kotníku: "Ty jsi monstrrum!"
    "Já? Proč já? Mohl se zeptat Herca, když neví, jak se má starat o..."
    "Aarrone!"
    Zmlkl, ale jeho výraz přesně vyjadřoval, co si myslí o nezodpovědných rodičích a rozmazlených dětech.
    "Neboj, Jackie, přežije to. Je to jenom úžeh."
    "Proč mi to táta udělal? Proč mi ho posílal?" otíral si slzy. "Vždyť ví, že odmítám otroctví!"

    Závěrečná poznámka: 

    Příště snad už zvládnu být v tomhle fandomu vážná... Ale tentokrát jedna téměř skutečná historka o tom, že není žádná výhra, pokud Vás vlastní abolacionista;)

  • Obrázek uživatele Giles Rigby

    Jedna je pro žalost, dvě zase pro radost

    Drabble: 

    Užívala si sluneční paprsky, vůni hlíny a chmýří bodláčí unášené větrem.
    "Chybí vám?"
    Lady Arabela zavrtěla hlavou, ale odpověděla jinak: "Ano, chybí mi oba."
    "Proč musí být vždycky dva? Aby jeden měl pravdu a druhý se mohl mýlit? Protože světlo jde poznat jen vedle stínu?"
    "Ne, protože jsou dvě cesty. Cesta odříkání, dlouhého studia a trpělivých příprav a cesta odvážné rozhodnosti, riskování a štěstí. Jeden člověk nemůže projít oběma. Někdy je mi líto, jak málo lidí pochopí, že byli opravdu přátelé."
    "Ještě nedávno jsem je tak nenáviděla..."
    "Anglické mágy?"
    "Ty taky," přikývla lady Poleová a oprášila bílá vlákna z šatů.

    Závěrečná poznámka: 

    Překlad anglické říkanky o strakách v názvu jsem si vypůjčila od pana Kantůrka z Carpe Jugulum

Stránky

-A A +A