Moje články

První song byla křeč. Druhej jakbysmet.
Pak jeden zpívala Aira a měl jsem čas se zamyslet. Robal je nervózní, jednou třískne moc brzy, jindy pozdějš, Gazen zas zrychluje a občas je půltón vedle.
"Co, nějaký poznámky?"
"Ne, tohle je na tobě."
Snažím se kompenzovat chyby, je to lepší.
Nervozita taje jak nanuk na chodníku.
I lidi začínaj bejt na pohodu.
Po přestávce do toho vlítnem, šlape to až se sám divím.
Blíží se konec, přichází Poisoned apple - ten song mám rád.
Položím se do toho, a je to paráda.
Všichni jsou jak u vytržení.
Zbylé dva fláky dojíždíme na vlně.

Zadýchaní doběhli Mael a Robal poslední spoj dne směrem k bydlišti.
"Máme osm docela solidních songů. Tři další, pokud to vydržej ty tvoje škopky. Dva Gazen pořádně nezná, ale nějak se chytí podle zbytku. Pak tu jsou ty čtyři, co je pořádně nezná Aira, a tu Koltirskou noc, tu zas neznám já," nervuje se Mael.
"Třeba nás ještě něco napadne."
"Třeba ne. A stále není jasný kdo bude zpívat."
"Možná potřebuješ trochu vyklidnit. Mám nějaký jointíky od Gazena, vem si dva nebo radši tři."
Mael vzal a rovnou jeden odpálil.
"Vole, nemyslel jsem hned," řve Robal do jekotu požárního alarmu.

"Tady Gazen to s náma zkusí na basu," představil Robal trávou vonícího týpka.
"Čůůsík, co se bude hrát?" vycenil doširoka zuby.
"Zkusíme třeba Night Crow, to známe všichni," ujmul se iniciativy Mael.
Odehráli song, Mael odložil nástroj: "Robo, tyhle bicí to je pěknej šunt."
"No já vim."
"Ta bonga by potřebovaly nový blány, radši na ně hraj co nejmíň. Ty Gazene si zkus doladit, a moc zrychluješ - vole, nehrajem čardáš."
"Jasňáák, pohoda."
"Airo, jaks přišla k Acodate Mithril? Vždyť ta stojí mega kreditů?"
"Po pravdě, je bráchy. Ale von na ní nehraje, a - mezi náma - je to napodobenina za bůra."

Jeden nevýznamný den se Mael poflakoval v Gorgon parku, kde na něj narazil Robal Kinsiv.
"Tě pic, sehnal už si brigádu?"
"Ani hovno, buď chtěj plnoletý nebo je to totální mrdárna."
"Hele, v kraken clubu vypadla kapela na příští pátek."
"To maj blbý, proč mi to říkáš?"
"Ty přeci hobluješ na kytaru, já trochu tluču, a mám dva dobrý tipy na basáky, proč si nevydělat?"
"A co budeme hrát, chytráku? Za tejden secvičíš půl tuctu songů při dobrý snaze a se štěstim."
"Provařený fláky! Vyjedu si seznam sta nejhranějších songů a to by bylo nenajít dvacet, co budou znát všichni."

Po útěku z haly se rozdělili a pokračovali každý na svou pěst.
Mael dorazil domů za dvě hodiny, unavený, ale s dobrým pocitem.
"Vidiš, dokázal jsem to docela sám!"
"Pravda, byls to jen ty."
Zamyslel, se a pozvolna znervózněl.
"Pětina kuřat sežere návnadu na krysy a roztečou se jim vnitřnosti."
"Eh?"
"Druhou pětinu rozsápou orli a jiní dravci - dva páry orlů i s mláďaty kvůli tomu uhynou."
"Jak?"
"Třetí pětinu požerou mývali, vlci, toulaví psi - i díky tomu se v oblasti přemnoží potkani."
"A zbytek?"
"Nimrodi, dopravní prostředky, děti s klackama, úzké prostory, vzájemné soupeření, hlad, nemoci."
Marně chtěl usnout.

Večer sledoval Shangdanskou bestii, kterou mu matka kdysi zakázala.
Ráno ve škole - pololetní test.
"Jsem v prdeli."
Učitelka Montua diktuje otázky monotónně, jak automat.
Maelovi místo odpovědí zůstávají prázdná místa.
"Co takhle nápovědu?"
"Nápovědu od - hlasu v hlavě? Aby si všimli, že jsem blázen?"
"No když nechcš, tak klidně odevzdej prázdnej papír."
"Jasně, že chci, sem s ní!"
"Ale bude tě to něco stát."
"Whatever."
Prázdná místa se rázem zaplnila.
Učitelka vybrala testy a strčila je do vyhodnocovače.
Chvíle napětí.
Učitelka s údivem zvedne zrak od stroje: "Nejlepší test má Tongaki - plný počet bodů. To už tu pár let nebylo!"

Solidní dírou trojice vstoupila do haly.
"Jak to, že tu svítí? Maj tady nějak moc čisto, a smrad… Mám pocit, že jsem v nějaký pekárně," skoro zklamaně komentoval Mael.
"Toho žrádla a pití, jsou tu jak na večírku," přidal se Robal.
"Tahle odrůda funguje na čtyřhodinovejch cyklech, teď maj jako den. Automatika udržuje sterilní prostředí, jinak by pochcípali na nemoci," stačí se trochu zajímat, vy trubci, zpražila je Margalai," a to žrádlo do nich cpou proč asi, aby je mohli co nejdřív kuchnout a naporcovat."
Mael zahnal pochybnosti, rozhlédl se po myriádě krytých etáží štěbetajícího ptactva: "Jak je dostaneme ven?"

Robal Kinsiv přibyl do třídy z místa, jehož jméno si Mael nedokázal zapamatovat.
Dali řeč, pak pivo a za pár měsíců jakoby se znali odjakživa.
Pak tu byla Margalai - nevlastní něco od Kamala Drenza.
Řeči o svobodě zvířat šly klukům nejdřív uchem tam a kdovíčim ven. Margalai byla ta zapálená, a měla vícero způsobů jak přesvědčit.
"Jste srabi. Jenom kecáte nad pivem jak fotři."
Dva experti na potíže se nemuseli dlouho hecovat.
Tak se stalo, sešli se po západu slunce na okraji metropole, poblíž haly automatické velkovýkrmny jatečního kuru společnosti VEtimac s jasným cílem a nejasným plánem jak jej dosáhnout.

"Debile!"
"Tys vážně vyhodil pět set zlatejch ze společný kasy, za takovou kravinu?" rozvinula mou úvahu Jorcha.
"Co se vám nelíbí? Řekli jste ať koupím mapu, tady je," bránil se Fleuriot.
"Každej, kromě tebe, ty kokote, by pochopil, co sme mysleli! Potřebujem mapu tohohle kraje, nanejvejš celýho království, protože to tu nikdo z nás pořádně nezná. A ty, ty koupíš mapu, kurva, celý Odrie! Nač!? Potřebuješ snad doplavat na zasranej Xurh!?" ještě více to rozvedl Oktar.
Fleuriot fascinován rozložil mapu: "Ale podívejte přeci na ty překrásné iluminace."
"Ten zmrd si z nás dělá prdel?" nechápal Oktar.
"Příště obstarává mapu Jorcha."

Sedíme v hospodě, týden od Oktarovi smrti a pivo je nějak hořčí.
"Má cenu držet se pospolu? Každý sám máme lepší šanci ztratit se," propichuje bublinu ticha Jorcha.
"Každej sám nemáme co nabídnout, sotva máme na živobytí, přišli jsme o spoustu vybavení, spolu se z toho vyhrabeme snáz," kontruje Fleuriot.
"Musíme daleko, někam, kde nás nikdo nezná. Tam to ale nebudeme znát ani my. Alespoň sobě navzájem budeme moci věřit než se uchytíme."
"A můžeme? Před týdnem bych za Ježka dala ruku do ohně, skoro jsem to doslova udělala!"
"To, že nás Ježek napálil, neznamená, že jsme všichni, kurva, podrazáci!"

Ježkovo tělo padá k zemi. Za ním v pokleku Jorcha svírá jílec šavle, slzy jí kanou z očí. Mlčí.
Proč nic neřekneš? Já stále nemůžu, kouzlo mě svírá nadále.
Ani Fleuriot se nehýbe.
Ohlušující ticho drásá ušní bubínky.
Tlukot tří srdcí.
Trvá to nekonečně dlouho, než se můžu pohnout.
Cloumám Oktarem: "Můžem ho ještě zachránit?" podvědomě ale znám odpověď.
Fleuriot šeptá: "I za předpokladu, že bysme měli čím zaplatit, a dokázali se do dne nějak dostat do civilizace, kde nás nechtějí na potkání zabít, s rituálním obětováním se beztak nic nenadělá."
Pohřbíme Oktara.
Ježkovu mrtvolu necháme na pospas divoké zvěři.

Chci mu skočit do úsměvu, ale nemůžu se ani pohnout. Cítím, jako by mne oblepila lepkavá, studící pavučina, ale je to jen v hlavě a zřejmě to potkalo i ostatní, protože taky jen tak seděj ani se nehnou, ale fyzicky na nich není nic vidět.
Ježek si nás prohlíží: "Tak s kerým začít, to ješť otážka?"
Otázka, na kterou mu nikdo neodpovídá.
"Je to jédno, štejně dojde na všický," přistupuje s odporně zdobenou dýkou k Oktarovi, "šmiknu hezky tepničku, jak mlaďoučků kočičku, potom píchnu maličko, těpající srrdičkó."
Jímá mne hrůza, v duchu nadávám Fleuriotovi - Dělej mamtáku! Kouzla jsou tvoje práce!

"Parchanti nenažraný, dřív podobnejm stačilo podstrčit chlast a pár cinkrlátek!" nadává Jorcha.
"Oškubali nás pěkně, jediný štěstí, že nás nepodrazili."
"To je tím, že se poučili. Byly doby, kdy se jim věřit nedalo - pak s nima nikdo nechtěl nic mít," vysvětluje Fleuriot.
"Jsme venku z města i podzemí, ale ne v bezpečí, předčasně se neradujte. Třeba nás naprášili kudyma zdrháme," hořekuje nervózně Oktar.
"Ještě jednouc vám ďjekujů za pomoc, kamarádí. Kdyšžtak mužů poradit, pár hodinek cšesty odsůd mám skrejš. Je tam pár druóbnejch pro štrejčka příhodůů a taky se tam dá chvílejc skrejt," zabrebentí Ježek.
Lepší nápad nemáme.
"Ukaž, kudy."

Nedávná zpráva o Wittgardské výpravě k Měsíci, spojená se stavbou základny, kde už možná dnes žijí lidé, mne přiměla se zamyslet. Je před námi doba, kdy Měsíc bude těhotný davy průzkumníků a snad i osadníků?
Pobyt na povrchu Měsíce není jen tak - žádná atmosféra. S dýcháním si poradíme, větší problém je tlak. Na oběžnici jsme jak hlubokomořské ryby vytažené na hladinu - pár minut života bez adekvátní ochrany.
Další problém je působení exotických elementů, zejména Gamma. Vše výše zmíněné je překážka, ale také příležitost pro nás - čaroděje, vyvinout prostředky, které umožní komukoli (viz. 1) udělat si nezapomenutelný piknik za východu Odrie.

Prásknu do koní (elfismus jak říká Fleuriot) - ve skutečnosti jen tak trochu cukám opratí a ta jedna hajtra se dala do pohybu.
Pomalu se proplétáme uličkami k městské bráně, když náhle Jorcha sykne.
Kus před náma zátaras, gardisti prohledávaj každého, kdo jde kýženým směrem.
Snažím se nenápadně stočit vůz do boční uličky.
Zatraceně!
Pozorný seržant vyráží směrem k nám.
Fleuriot cosi zamumlal - skupinka lidí u kontroly se z ničeho nic rozběhla.
Gardisti včetně všímavého se za nimi vrhli.
Mizíme v nenápadné slepé uličce.
Jorcha ukazuje na orezlý poklop: "Odtáhni to, rychle!"
Pod ním zeje černá díra.
"Hybaj všichni, skočte dolů!"