Moje články

  • Obrázek uživatele tif.eret

    Dnes

    Fandom: 
    Drabble: 

    Pána jsme vídávali, když jezdil kolem našeho domu. Nejdřív jsem netušil, co ho k tomu vede, až se mi žena svěřila. Pán ji kdysi chtěl pro sebe, ale jí se podařilo uniknout a vzala si mě.
    Poněkud mě to znepokojilo, ale nic zvláštního se nedělo.
    Až dneska. Do domu vtrhli pánovi vojáci. Drží mě, ženu a naše dvě děti na dvoře. Co to má znamenat?
    Přichází pán. Zastaví se před ženou, lehce se usmívá. „Vyber si. Tvoje děti, nebo tvůj muž.“ Vítr mu čechrá dlouhé vlasy. Má andělskou tvář, ale v duši…
    Vojáci vytáhnou zbraně. Ženě tečou z očí slzy.

  • Obrázek uživatele tif.eret

    Poté

    Fandom: 
    Drabble: 

    Díval se na bílé průčelí hrobky. Tak tady skončila její cesta, život mladé ženy. Jaká škoda. Ne však pro něj.
    Nenáviděl ji. Nechal se okouzlit mládím a krásou a neviděl, co za zlo se skrývá v jejím nitru. Když konečně prohlédl, nebylo úniku. Byli k sobě připoutáni navždy.
    Až donedávna.
    Dnes je tedy po všem. Zamkl bránu hrobky a klíč zahodil daleko do křoví. Sbohem.
    Co je to za divné sny? Proč v nich slyší její hlas, jak volá ,přijď ke mně,? Co ta tíže na prsou?
    S výkřikem se probudí a užasle hledí na klíč, ležící na jeho hrudi.

  • Obrázek uživatele tif.eret

    Vidina

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Znovu tě vidím před sebou. Krásná tvář, připomínající anděla. Zářivé zlaté vlasy, vlnící se až na bílá ramena. Co říct o tvé jemné kůži, která se tak tence napíná přes lícní kosti, hladká a dokonalá? A ty jasně modré oči jako nejčistší letní obloha? A temná křivka obočí, úzké chřípí tenkého nosu, úchvatné rudé rty?
    Vždy se jen usmíváš, tvůj pohled je plný vlídnosti a neznámých příslibů. Nikdy se nezlobíš, nikdy nikoho nezklameš. Patříš jen a jen mně!“
    Našli ho, blázna, u starého obrazu. Snažili se mu říct, že je to jen barva na plátně, ale odpověděl jim šílený smích.

  • Obrázek uživatele tif.eret

    U jezera

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Vodní hladina se leskne pod paprsky slunce. Je rovná jako zrcadlo, ani vlnka po ní nepřeběhne. Voda je průzračná, je vidět až na dno, ale občas zahlédnu jakési stíny připlouvající z hlubin.
    Vejít do jezera se rovná sebevraždě. Stíny se vrhnou na kořist jako smečka vlků a hladina se zbarví krví.
    Vím, že na mě číhají, ale nedokážu utéct. Jako kdyby mě k nim něco táhlo, jako by můj osud byl spojen s jejich.“

    Večer ho viděli potulovat se po břehu u vody. Řekněte jim, že jdu, že už jsem skoro u nich doma, prý křičel. Pak vešel do jezera.

  • Obrázek uživatele tif.eret

    Krásnoočko

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Není to horor.

    Drabble: 

    „Konečně jsem ho zahlédla. Sice jen na periferii, ale byl tam.“ Nadšený hlas v telefonu.
    „Takže se zadařilo.“ Kamarádka má radost.
    „Ano. A ta zelená barva… Krásnoočko.“ Z telefonu tryská veselí.
    „Má zelené oči? To by se mi taky líbilo. Zelenoočko.“ Kamarádčin žárlivý hlas.
    „Myslím, že je jich více. Jeden jako druhý,“ pokračuje telefon.
    Kamarádka nevěří vlastním uším. „Jak více? To je snad tolik zelenookých?“
    Ta na druhé straně telefonu si vede svou. „Prostě bi...“
    „Aha, myslíš bicáčky.“
    „Tys mě neposlouchala? Měla jsem na mysli bičíky. Sedím u mikroskopu a sleduju bičíkovce. Víš přece, že píšu práci o krásnoočku zeleném.“

    Závěrečná poznámka: 

    Periferií zde myslím okraj zorného pole mikroskopu.
    Krásnoočko zelené (Euglena viridis) - jednobuněčný prvok, obsahuje zelené chloroplasty, pohybuje se pomocí bičíku.

  • Obrázek uživatele tif.eret

    Návštěva

    Fandom: 
    Drabble: 

    Pozval jsem oba k sobě. Jsem vynikající hostitel a moje jídlo je vyhlášené, ale málokdo ode mě dostane pozvání. Mám své nároky a hosty si vybírám.
    Dnešní návštěva byla dlouho plánovaná. Věděl jsem, že neodmítnou a všechno bude dle mých představ. Měli jsme vzájemné rozepře a pozváním k sobě je chci vyřešit.

    Přišli. Byl jsem v nejlepší náladě a bavil jsem je, jak nejlépe jsem uměl. Vše proběhlo k mé největší spokojenosti. Ne ovšem dle jejich. Žádné rozepře netoleruji, proto oba leží v kádích naplněných červeným vínem. Jako jiní před nimi.
    V podsvětí jsem díky tomu znám pod přezdívkou Sklepmistr.

  • Obrázek uživatele tif.eret

    V zahradě

    Fandom: 
    Drabble: 

    Měl rád zahradu u svého domu, s desítkami bylin a keřů zasazených do úchvatných celků.
    Jednou ráno v ní byl nalezen mrtev. Lékař určil jako příčinu smrti zástavu srdce.
    Veškerý majetek připadl jeho manželce.

    Ten muž přišel jednou zrána, prý si chce prohlédnout zahradu. Takové přání ji sice udivilo, ale souhlasila. Sledovala ho, jak pomalu kráčí k záhonu levandule. Chvíli rostliny pozoroval a pak se obrátil k ní.
    „Váš manžel nezemřel na zástavu srdce. Zabila ho prudká alergická reakce na pyl z pelyňku. Vy jste o tom věděla a zasadila několik rostlin mezi levanduli.“
    Zalapala po dechu.
    „Půjdete se mnou.“

  • Obrázek uživatele tif.eret

    Rozhovor

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Rád bych se zeptal na vaši ženu.“
    Zbystřil. „Tohle téma zrovna není...“
    „Odjela někam na dovolenou?“
    Vida, něco ví. „Ano.“
    „Pohádali jste se?“
    Nějak tě to zajímá, pisálku. „Řekněme, že jsme měli rozdílné názory na některé věci. Moje žena si všechno chtěla promyslet. Je v zahraničí v hotelu A.“
    „Tam se ale zapsal pod jejím jménem někdo jiný.“
    „To je nějaký nesmysl. Bohužel už musím jít.“

    Příští den četl v novinách, že novinář údajně spáchal sebevraždu.
    Dostal ses až moc blízko k pravdě, pomyslel si. Do některých věcí není radno strkat nos.
    Podíval se na nedávno rozryté místo na zahradě.

  • Obrázek uživatele tif.eret

    Z pozůstalosti

    Fandom: 
    Drabble: 

    Našli jsme ten záznam v pozůstalosti. Jedná se o část konceptu dopisu, ale pomohla nám ledacos objasnit. Není známo, komu byl určen originál, ani kde se nachází. Nyní víme, jaký byl její názor na smrt P. Zdá se, že o věci něco věděla, možná i sehrála jistou roli v onom případu.
    Koncept je hodně přeškrtávaný a poslední část chybí. Škoda, že nemáme konečnou verzi dopisu, ale musíme se spokojit s tím, co zůstalo, verze psaná nanečisto. Minulost není ostrý obraz, jsou to jen nejasné útržky, ozvěny, ze kterých si skládáme představy věcí minulých, a jaká byla skutečnost, se nejspíš nedozvíme.

    Závěrečná poznámka: 

    Naostro zde beru jako ostrý obraz skutečnosti, kterého nelze dosáhnout.

  • Obrázek uživatele tif.eret

    Vzpomínky

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Není to horor.

    Drabble: 

    Hraji na klavír a vzpomínám na něj. Jak jsme se seznámili, procházky po pláži, jak jsme na klavír hrávali společně. Pak jednou odešel k moři sám, zaplavat si. Nikdy se nevrátil, nenašli ani jeho tělo. Nedávno byl prohlášen za mrtvého.
    Naděje mě opustila.

    Hraji na klavír a vzpomínám na ni. Jak je to dávno, co jsem od ní odešel. Drásá mi to srdce. Musel jsem, abych ji nestáhl s sebou. Myslí si, že jsem se utopil, ale já žiju daleko pod jiným jménem a zcela sám.
    Rád bych ji ještě někdy uviděl, ale nelze. Téhle naděje jsem se musel vzdát.

  • Obrázek uživatele tif.eret

    Óda na dýku

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Veršování mi moc nejde, ale chtěla jsem to zkusit.

    Drabble: 

    Budou zde věci jen, jak je chci já.
    Vše kolem mi za pravdu dává,
    že udělám všechno, tak jak se má
    a tahle je pro mě ta pravá.

    Ta pravá a jediná, co jsem vždy chtěl,
    nikdy jsem nenašel lepší.
    Jasný lesk ocele, kde je čepel
    na hraně nejostřejší.

    Krásná jsi, krásná, jak jsem tě chtěl,
    když krev po tvé čepeli stéká,
    když nořím tě v hrdla svých nepřátel
    a zůstává krvavá řeka.

    Věci už nejsou tak, jak jsem je chtěl.
    Proč smutek se do duše vkrádá?
    Proč svědomí křičí nad mořem těl?
    Proč nejsi už pro mě ta pravá?

  • Obrázek uživatele tif.eret

    Nákaza

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Dnes trochu naučné.

    Drabble: 

    „Nemám pro vás dobré zprávy. Všechny výsledky vyšetření krve jsou pozitivní.“
    „Ale přece vypadají zdravě!“
    „Právě že jen vypadají. Je otázka času, kdy se objeví klinické příznaky.“
    „Může za to ten kůň, kterého jsem si přivezl ze zahraničí? Moc se mi nezdál, ale byl krásný…“
    „S největší pravděpodobností. Onemocněl jako první, nákaza se potvrdila, proto musel být utracen. Bohužel stihl nakazit i ostatní u vás ve stáji.“
    „Takže díky jednomu to odnesou ostatní. Jeho vina padne i na ně.“
    „Zvířata jsou vždy nevinná. Chyba je v chovatelích, v jejich nezodpovědnosti.“
    „Ano, rozumím. Neměl jsem si kupovat zvíře, když jsem pochyboval.“

  • Obrázek uživatele tif.eret

    O zrcadlech

    Fandom: 
    Drabble: 

    V úzké chodbě mám proti sobě pověšená dvě zrcadla. Když se takto navzájem odrážejí, vzniká dlouhá lesklá chodba. Často do ní nahlížím. Prý je možné tam vstoupit a podniknout cestu v čase. Vidím ale jen nekonečný zástup kopií sebe sama.

    Včera jsem se mezi zrcadla postavil s hořící svíčkou v ruce. Zrcadlová chodba se zlatě rozzářila a já zatoužil se v ní rozběhnout. Prsty jsem se dotkl odrazu v chladném lesklém povrchu.

    Dnes žádné světlo nemám, chodba však přesto zlatavě září. Se zatajeným dechem sleduji svůj odraz. Drží v jedné ruce svíčku a prsty té druhé natahuje směrem ke mně.

  • Obrázek uživatele tif.eret

    Krásné dny

    Fandom: 
    Drabble: 

    Jak krásné dny to bývaly. Procházívali jsme se v lesíku a drželi se za ruce. Občas se mi vysmekla a vběhla mezi stromy. Slyšel jsem jen její smích a sem tam zahlédl v zeleni listoví povlávat zlaté vlasy. Rozzářená a udýchaná se pak vrátila ke mně.

    Potom se něco pokazilo. Jednou na procházce vběhla zas mezi stromy, ale od té doby ji nikdo neviděl. Myslím, že ode mě chtěla odejít.

    Když za některého příjemného, krásného dne jdu do lesíka, tu se mi zdá, že mezi stromy zahlédnu vlající zlaté vlasy a zaslechnu tichý smích. Ale už se ke mně nevrátí.

  • Obrázek uživatele tif.eret

    Za noci

    Fandom: 
    Drabble: 

    Dům je tmavý a tichý, jen v mém pokoji svítí lampa. Bojím se usnout.

    Hodiny odbíjejí desátou a já cítím, že přichází. Dusot kopyt a řehtání a vzápětí rána na vrata, až se všechno otřese. Našel mě.

    Zabil jsem ho a jeho koně taky. S posledním výdechem mě proklel a od té doby nemám klid. Sny, kdy mě klapot kopyt a ržání děsí do morku kostí. Přes den za sebou neustále slyším dech, ale nikdo tam není.

    Tenhle dům je starý a vetchý, vrata dole se vyvrátila. Vrhám se k oknu, ale je pozdě. Klika cvakla a dveře jsou dokořán.

  • Obrázek uživatele tif.eret

    Něco za něco

    Fandom: 
    Drabble: 

    Nenáviděl ho. Krutého a mstivého, zlého do morku kostí. Vládce města. Současně se ho bál. Krčil se ve své řezbářské dílně a v duchu se modlil, aby i na něj nepadla pozornost té stvůry.

    Všechno bylo jinak. Tyran si ke svým hrátkám vyhlédl jeho syna. Domů se už chlapec živý nevrátil.

    Žal mu svíral srdce, ale pak si vzpomněl na legendu. Prý lze život člověka pomocí zaklínadla uzavřít do neživé loutky.

    Po týdnu tyran náhle zemřel a ve stejný den našli i řezbáře mrtvého. V jeho dílně nalezli krásnou loutku v červených, zlatem vyšívaných šatech.

    Za zaklínadlo se platilo životem.

    Závěrečná poznámka: 

    š.š. možná tuší :-)

  • Obrázek uživatele tif.eret

    10, co se mi nejvíc líbilo

    Úvodní poznámka: 

    Nebylo lehké vybrat desítku nejlepších, nakonec jsem se rozhodla pro následující.
    Řazeno abecedně dle autora.

    Závěrečná poznámka: 

    Moc díky za DMD, jsem ráda, že existuje.

  • Obrázek uživatele tif.eret

    Říká se

    Drabble: 

    Říká se, že daleko za městem leží pole. Kus zanedbané země, na které neroste nic než bodláčí. Neví se, komu patří. Nikdo se o ně už léta nestará.
    Říká se, že lidé, kteří tím polem projdou, už nejsou takoví, jako byli dříve. Občas se prý stane, že někdo z porostu bodláčí nikdy ven nevyjde. Pak mají jeho fialové květy obzvlášť intenzivní barvu.
    Také se říká, že porost je stále zelený, neuvadá ani neusychá. Někdy se vlní jako ve větru, přestože žádný zrovna nefouká.
    Říká se, že to vůbec nejsou rostliny. Pod zemí číhá neznámý živočich a bodláčí jsou jeho chapadla.

    Závěrečná poznámka: 

    Drabble bylo napsáno na téma "Bodláčí"

  • Obrázek uživatele tif.eret

    Odcházím

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Už mě nic nenapadá.

    Drabble: 

    "…Ze Smrti žij, co ze života žije,
    smrt Smrti navždy smrtelnost z nás smyje."

    Odcházím. Žil jsem zde už dost dlouho a snad tedy vím, jak to na světě chodí. Většinou je nakonec všechno trochu jinak, než si člověk představoval v mládí. Ideály jsou krásná věc, ale při střetu s realitou často berou zasvé.
    Usiloval jsem o hodně věcí, ale už je to jedno, konec se blíží.

    Kde to jsem? Proč nejsem živý, ale ani mrtvý? Smrt už snad není? Co s námi bude, jestliže ona odejde, jediná, které nikdo neuteče a která by měla být ke všem stejně spravedlivá?

    Závěrečná poznámka: 

    Verše jsou ze Sonetu č.146, napsal William Shakespeare, překlad Martin Hilský

    Moc díky za DMD :-)

  • Obrázek uživatele tif.eret

    Znamení

    Fandom: 
    Drabble: 

    Jsou to dvojčata. Nevím, která mě viděla, proto musím zabít obě.

    Jednu jsem dostal. Šlo to rychle. Není dobré se vracet pozdě v noci sama. Tělo jsem odtáhl k sobě do sklepa, tam ho zakopu. Vida, na paži má zajímavé tetování.
    A už mám i druhou. Bylo to sice náročnější, ale podařilo se. I tahle má na paži stejné tetování. Asi nějaké sourozenecké znamení.
    Konečně jsem svůj problém vyřešil.

    Co je to za chlapa? Neznám ho. Budu si muset dávat pozor.

    Proč jsem svázaný? A ten chlap, proč má nůž?
    „Byli jsme trojčata.“ A ukáže mi stejné tetování na paži.

  • Obrázek uživatele tif.eret

    Výzva

    Fandom: 
    Drabble: 

    Svítí si baterkou a rychle prohledává zásuvky u stolu. Přece toho boháče nezabil zbytečně.
    Náhle se ozve jakýsi šramot a dveře do pracovny se otevřou. Vyděšeně vzhlédne. Sotva viditelný obrys v rámu dveří.
    „Ještě toho můžeš nechat.“ Špatně srozumitelný šepot.
    „Kdo jsi?“ Srdce v hrudi bláznivě buší.
    „Zavolej policii a přiznej se.“
    „A když odmítnu?“ Snaha o sebevědomí.
    „Vyzývám tě, abys udělal, co žádám.“ Šepotavý hlas je stěží slyšitelný.
    „Práskneš mě? Půjdeš za policajtama, když to neudělám já?“ Málem se rozesměje.
    „Sám ses rozhodl.“ Postava se blíží k němu.
    Poslední, co zahlédne, než ho pohltí tma, je záblesk čepele kosy.

  • Obrázek uživatele tif.eret

    Na břehu

    Fandom: 
    Drabble: 

    Viděl jsem ji ve svých snech, zabarvených horečkou. Na opačném břehu řeky na mě volala vábivým hlasem, přijď sem, připoj se ke mně. A já jsem nebyl schopen pohybu. Jak rád bych za ní šel!

    Je to skutečnost? Stojím na kraji řeky a upírám oči na protější břeh. A opravdu, vidím tam nějakou postavu, jak na mě mává. Musím, chci za ní jít.
    Rozběhnu se vodou. Proud mi náhle podrazí nohy a padám, nořím se pod hladinu. Kde jsi, neznámá, která mě volá? Což se k tobě nikdy nepřipojím?

    Žena na břehu se usmála. Získala další oběť pro říčního boha.

    Závěrečná poznámka: 

    Tohle téma pro mě nebylo vůbec jednoduché.

  • Obrázek uživatele tif.eret

    U moře

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Pozor na pláž na konci ostrova, vůbec tam nevstupujte do vody,“ snaží se rodiče varovat své děti. Několikrát se stalo, že v těch místech plavce ve vodě pokousal žralok. Jeden dokonce na následky zranění zemřel.
    Myslím však, že si děti říct nedají. Moře u pláže je krásné.

    Nevím, jak dlouho ještě dokážu přežít. Mám pocit, že mě už každou chvíli odhalí. Ale já toho nedokážu nechat, lákadlo je příliš velké. Proč jen jsem tehdy ochutnal maso?

    Skrytý za útesem vidím děti vbíhat do moře. Temno v hlavě, vrhám se do vody a cítím, jak se mi ruce mění v ploutve.

    Závěrečná poznámka: 

    Drabble vychází z polynéské legendy o muži, který se dokázal měnit ve žraloka.

  • Obrázek uživatele tif.eret

    Hrdinka

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Můžete sedět?“ Doktor má soucitný hlas.
    Pomalu se sesouvám do židle. Au. Ale je to sympaťák, přece se před ním neztrapním. „Jo, v pohodě.“ Podruhé už ti svou ránu na zadku neukážu.

    „Prý tě ten zloděj poranil,“ má v očích zvědavost kolegyně. Nebo tam vidím zlomyslnost?
    „Celkem o nic nešlo. Hlavní je, že jsem v pořádku.“ Skoro. Nebudu nikomu nic vysvětlovat.

    „Takže jak k tomu zranění došlo?“ Policistka mluví věcným tónem.
    „Do mého domu se vloupal zloděj. Vrhl se na mě s nožem a trefil…“ Můj křivý posed na židli je všeříkající. „Ale ještě jsem ho stihla praštit do hlavy.“

  • Obrázek uživatele tif.eret

    Odplata

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Už je tady!“ Děs v hlase nenechával na pochybách, o kom je řeč.
    Vyskočila na nohy a třásla se strachy. Zase se to bude opakovat.
    Vzápětí se dveře jejího pokoje rozletěly. „Ty děvko, je čas platit daně!“ Vrazil jí facku a začal si rozepínat kalhoty.
    Když skončil, pohrdavě se na ni podíval. „Vy šlapky mi neutečete. Mám vás v hrsti.“
    Po jeho odchodu zůstala ležet a cítila ponížení a bezmoc. Po tvářích jí tekly slzy.
    Pak se v ní něco zlomilo. Takhle to přece nenecháme. Pomalu se posadila a začala promýšlet plán.
    Oči jí zasvítily. Smrt. Nic jiného si nezaslouží.

  • Obrázek uživatele tif.eret

    Verše

    Fandom: 
    Drabble: 

    ...sedmerem výkřiků s krví,
    sedmi máky zdvojenými,
    matné luny v temných sálech
    zrcadel se roztříštily…

    Jak krásné verše. Vzpomněl jsem si na ně právě teď. Ležím a sotva dýchám. Bojím se snad blížící se smrti? Smrt je jen přechod do jiného stadia, tak proč se bát. A že se mnou nikdo není? Na druhou stranu nakonec každý musí přejít sám.
    Vzpomínky ke mně přicházejí a zase odcházejí. Jsou to jen útržky, co se náhodně vynořují z mé paměti. Brzy se vytratí.
    Ty verše jako kdyby byly o mně. Sedm výstřelů a z mého těla prýští krev rudá jako vlčí máky.

    Závěrečná poznámka: 

    Verše jsou z básně "Mrtvý láskou", napsal Federico García Lorca, překlad Miloslav Uličný

  • Obrázek uživatele tif.eret

    Svatba

    Fandom: 
    Drabble: 

    Můj svatební den. Jsem v kostele, je plný lidí. Jdu zvolna k oltáři, kde na mě čeká. Můj ženich, moje velká láska.
    Pak se něco stane. Stojím před oltářem, ale on nikde. Zmateně se rozhlížím kolem. Dívám se na hosty v lavicích. Kde je, kam jste ho schovali? Křičím na ně, ale nikdo mi neodpovídá. Jen tiše zírají. Nechápu to. A pak náhle tma.

    „Už zase křičela.“
    „Ano. Nejspíš se té představy nikdy nezbaví.“
    „Je mi jí docela líto. Zbláznit se kvůli svatbě...“
    „My jí rozhodně nebudeme připomínat, že žádnou svatbu neměla, protože ženich těsně před ní utekl s jinou.“

  • Obrázek uživatele tif.eret

    Všechno je v pořádku

    Fandom: 
    Drabble: 

    Seznámili se náhodou. Okamžitě se mu zalíbila a rozhodl se ji získat. Posílal jí drahé dárky, psal dopisy. Konečně souhlasila se schůzkou. Seděl večer u okna, slunce zapadalo. Zaslechl na cestě klapot podpatků. Přibližovaly se k jeho domu, až se za plotem zahrady objevila ona.
    Od té doby k němu chodila pravidelně. Byly to nejkrásnější okamžiky jeho života.
    Jednou nepřišla. Donesla se mu zpráva o její smrti. Nejdříve myslel, že to nepřežije. Celé dny nevycházel z domu a jen upřeně zíral do stropu.
    Pak se rozhodl. Všechno je zas v pořádku, věřím tomu. Usmál se.
    Zvenku se ozval klapot podpatků.

  • Obrázek uživatele tif.eret

    Staré kosti

    Fandom: 
    Drabble: 

    Pod srázem našli staré kosti. Lebka však mezi nimi nebyla a ani konce končetin. Zanesli je tedy na univerzitu. Písemně přišla odpověď, že jsou ovčí.
    V dopise však nezmíněna jistá věc o jedné z těch kostí. Byla lidská.
    Na tom místě pak byly nalezeny ještě další, ale všechny pocházely z ovcí.

    Víc o té věci nevím. Znám ovšem pověsti o obřadech konaných nahoře nad srázem. Prý se při nich obětovaly nejen ovce.
    Nedávno se mi zdálo, že tam vidím stoupat dým. Ale už jsem stará a asi mám jen bujnou fantazii. Možná, že takovou lidé narození ve znamení Skopce mívají.

  • Obrázek uživatele tif.eret

    Kolega

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Vážené kolegyně a kolegové, rád bych uctil památku jedinečného člověka.“ (Zas takový ideál nebyl.)
    „Vždy jsem si ho vážil a nyní mi připadl smutný úkol se s ním rozloučit. Znali jsme ho dlouhá léta a jeho náhlá smrt nás všechny zasáhla.“ (No, jak koho, třeba mně se docela šikla.)
    „Smutek mi nedovolí si na všechno vzpomenout, proto zmíním zejména jeho působení ve funkci vedoucího katedry.“ (A na to místo teď nastoupím já.)
    „Drahý kolego, děkujeme. Zůstanete navždy v našich vzpomínkách.“ (Nezapomenu, jak jsem tě strčil ze schodů. Ale co. Mě, tichého a nenápadného, nikdo nepodezřívá. Byla to přece nešťastná náhoda.)

    Závěrečná poznámka: 

    Nejsem si jistá, jak moc splňuje zadání, ale prostě mi to nedalo.

  • Obrázek uživatele tif.eret

    Dcera

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Účelově přitažené za vlasy.

    Drabble: 

    „Jaký zločin?“ Mladá žena nevěřícně hleděla na policisty. „Otec by nic špatného neudělal!“
    „Slečno…“
    „Tomu nevěřím. Určitě jde o nějaký omyl!“ Hlas se jí třásl.
    „Bohužel se s největší pravděpodobností o žádný omyl nejedná.“ Policisté se snažili mluvit věcně. „Víte, kde jste se narodila?“
    „Pokud vím, tak doma, matka nechtěla jít do porodnice. Ale už zemřela, potvrdit to nemůže.“ Setřela si z tváře slzy.
    „Ano, a také nikomu neřekla, že je těhotná. Najednou tu prostě byla s dítětem. Ovšem ve stejné době se jednomu manželskému páru ztratila právě narozená holčička.“
    „Ne!“
    „Potřebujeme vzorek vaší DNA. Od vašeho otce už máme.“

  • Obrázek uživatele tif.eret

    Výhra

    Fandom: 
    Drabble: 

    Myslel si, že tahle kráska je pro něj výhra. Miloval ji. Zahrnoval penězi. Splnil jí každé přání, jednou dokonce i zachránil život. Byla mu za všechno vděčná, ale nemilovala ho.
    Byl zoufalý. Když se náhodou setkala se svým bývalým přítelem, zaplavila ho žárlivost. Má dost peněz, aby se toho chlapa zbavil. Když to šikovně zařídí. Nějaká nešťastná náhoda třeba...
    Než celou věc stihl promyslet, odešla od něj. Jeho žárlivost už nemohla snášet. Touha po pomstě mu zatemnila rozum.
    Když ji a jejího bývalého přítele našla policie mrtvé, dopis na rozloučenou je přesvědčil, že šlo o společnou sebevraždu.
    Jeho nepodezříval nikdo.

  • Obrázek uživatele tif.eret

    Říká se

    Fandom: 
    Drabble: 

    Říká se, že daleko za městem leží pole. Kus zanedbané země, na které neroste nic než bodláčí. Neví se, komu patří. Nikdo se o ně už léta nestará.
    Říká se, že lidé, kteří tím polem projdou, už nejsou takoví, jako byli dříve. Občas se prý stane, že někdo z porostu bodláčí nikdy ven nevyjde. Pak mají jeho fialové květy obzvlášť intenzivní barvu.
    Také se říká, že porost je stále zelený, neuvadá ani neusychá. Někdy se vlní jako ve větru, přestože žádný zrovna nefouká.
    Říká se, že to vůbec nejsou rostliny. Pod zemí číhá neznámý živočich a bodláčí jsou jeho chapadla.

  • Obrázek uživatele tif.eret

    Parazit

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Dnes lehce naučné.

    Drabble: 

    „Je vám snad na té pitevní zprávě něco nejasné?“ Doktor se založenýma rukama hleděl na návštěvníka.
    „Ne, myslím, že jsem tomu porozuměl. Takže příčina smrti je sepse vzniklá následkem zánětu pobřišnice způsobené protržením střeva?“
    „Ano. Střevo bylo zcela ucpané tasemnicemi. Je to vzácný druh, nevím, jaké zvíře je mezihostitel. Pokud jedl nějaké syrové maso...“
    „Ten mrtvý byl kdysi na výpravě v Antarktidě.“ Návštěvník se zamyslel. „Hned jsem zpátky.“
    Doktor při jeho návratu zvedl obočí.
    „Tohohle si přivezl z výpravy.“ Návštěvník držel nádobu s formaldehydem, v něm naložený tučňák. „Pokud vyšetříme vzorky svaloviny, původ těch parazitů v jeho střevě bude potvrzen.“

    Závěrečná poznámka: 

    Tasemnice mají vývojový cyklus zahrnující hostitele a mezihostitele. Nakazit se jí je možné pozřením syrového masa, které obsahuje cysty se zárodkem. Ve střevě hostitele pak ze zárodku vyroste dospělý jedinec.
    Tasemnici, která má za mezihostitele tučňáka a hostitele člověka, jsem si vymyslela. Pokud nějaká taková náhodou existuje, nevím o tom.

  • Obrázek uživatele tif.eret

    Studna

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Se známým dílem známého seriálu nemá nic společného.

    Drabble: 

    Oknem se dívá ven na studnu v rohu zahrady. Je poslední, kdo ví o její existenci.
    V noci ho poslední dobou budí podivné sny. Vidí v nich svou první lásku. Sedí na okraji studny, lehce se usmívá a pohybem ruky ho zve k sobě.
    Nikdy nikoho nemiloval tak jako ji. Udělal by cokoli, jen aby mu patřila. Ona se ale líbila i jinému a nedokázala si mezi nimi vybrat. Dohánělo ho to k zuřivosti.
    Rozhoduje se. Vychází ven z domu a kráčí zahradou. On tě tehdy nedostal. Jsi moje, už navždy. Ležíš na dně studny a já jdu za tebou.

  • Obrázek uživatele tif.eret

    Sám

    Fandom: 
    Drabble: 

    Je ti devadesát let a jsi sám. Sedíš za stolem, hledíš do prázdna a přemýšlíš o svém životě.
    Zažil jsi toho opravdu hodně. Procestovals kus světa, poznals spoustu lidí. Na rodinu čas nezbyl.
    Práce tě stále baví, máš úspěch. Klienti za tebou chodí, abys jim svou radou pomohl, ale jednáš vždy v jejich zájmu? V hloubi srdce víš, že ti jde především o vlastní prospěch. Jen díky tomu se topíš v penězích.
    Teď někdo vchází do místnosti. Možná některý z klientů? Pak uvidíš jeho tvář a náhle je všechno jasné. Tenhle zákazník nepřichází pro radu. Přišel si pro tvou duši.

  • Obrázek uživatele tif.eret

    Ovoce

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Vidíte, pane? Tadyhle moje ovoce. Překrásné! A počkejte, až ochutnáte. Nejlahodnější chuť, co existuje.“ Trhovec se snažil, co mohl, aby své zboží vychválil.
    Ze zvědavosti si pár kousků koupil. Nic od toho nečekal, ale skutečnost předčila očekávání. Bylo to nejlepší ovoce, jaké kdy jedl.
    Další den se ke stánku vrátil. „Koupím všechno, co máš. Tvé zboží je vynikající.“
    Trhovec se zazubil. „Ovšem, pane. Moje ovoce je první třída. Jak jsem říkal.“
    Doma radostně ukázal ženě utržené peníze. „Vidíš? Měl jsem pravdu. Takže přiveď ještě další děti, na ulicích jich žebrá dost. Mladé maso je nejlepší hnojivo pro naše ovocné stromy.“

  • Obrázek uživatele tif.eret

    Druhý

    Fandom: 
    Drabble: 

    Nestihl jsem to. Snažil jsem se, přesvědčoval, že opravdu spěchám a musím se vrátit, ale nic nepomohlo. On dostal přednost. Prý přišel s žádostí jako první, navíc je nezbytně nutné, aby odletěl, snad i národní zájmy do toho zamotali.
    Těžko jsem se s tím smiřoval. Proč pořád je on na prvním místě, proč mě musí pokaždé porazit? Nemyslím si, že by byl lepší než já. Asi má jen více štěstí.
    Zpráva přišla na druhý den. Letadlo havarovalo a on, vždycky první, vždycky dítě štěstěny, při té katastrofě zahynul.
    Je mrtev. A já, doteď druhý, doteď jím porážený, tady zůstávám. Živý.

  • Obrázek uživatele tif.eret

    Schůzka

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Proč bych se nemohl s panem E. vidět osobně?“
    „Pan E. je velice zaneprázdněn.“
    „To už říkáte poněkolikáté. Copak je tak těžké si s ním sjednat schůzku?“
    Povzdech. A potom: „Přijďte zítra na následující adresu...“
    Konečně, pomyslel si, když zaklepal na dveře v chodbě určeného domu. Tiše se otevřely. Vešel dovnitř a rozhlédl se. Podivné, místnost neměla žádné okno. Jen zářivka svítila u stropu. Uprostřed stálo křeslo otočené zády.
    Netrpělivě šel k němu, konečně chtěl vidět tajemného pana E. Ke svému překvapení viděl, že křeslo je prázdné. Horší však bylo poznání, že v místnosti nebyly dveře. Ani ty, kterými vstoupil.

  • Obrázek uživatele tif.eret

    Legenda

    Fandom: 
    Drabble: 

    Legenda říká, že je možné z hlubin moře vyvolat zvláštního tvora. Je k tomu zapotřebí jen buben, který svým hlasem ono stvoření přiláká. To prý pak dokáže splnit přání.
    Ptal se, jak ten tvor vypadá. Řekli mu, že se na něj nesmí nikdo podívat. Jen je slyšet kroky po písku, když se blíží.
    Půjčil si od místních buben a v noci šel na opuštěnou pláž. Začal zlehka bubnovat a překvapil ho hluboký hlas nástroje. Pak náhle uslyšel na písku kroky.

    Další den měli domorodci buben potažený novou lidskou kůží. Jak snadné bylo toho cizince povídačkou vylákat samotného na pusté místo.

Stránky

-A A +A