Moje články

  • Obrázek uživatele tif.eret

    11x nej - první část

    Úvodní poznámka: 

    Letos jsem se rozhodla dát do deseti nej vše, co mám v oblíbených. Je to přesně 22 autorů, takže dva výběry. Řazeno abecedně podle autora.

  • Obrázek uživatele tif.eret

    Oči

    Úvodní poznámka: 

    Moje letošní nejoblíbenější drabble, taková vzpomínka na cvičení z anatomie strávená na pitevně :-)
    Proto varování.
    Psáno na téma Mezi šesti očima.

    Drabble: 

    Dívala se, jak asistent vstoupil do pitevny s miskou v ruce. „Dobrý den, dnes se podíváme na smyslové orgány. Každému dám několik očí, můžete si je prohlédnout a pak i rozpitvat.“ Před každého z nich položil hrst očí, které nabral z misky. „Dostali jsme čerstvou várku z prasečích jatek, takže materiálu je dost.“
    Stála u pitevního stolu a prohlížela si těch několik očí, které před ní ležely. Rohovky se už začínaly zakalovat. Ale co má být tohle?
    Pitevnou se rozlehl její jekot. Asistent přiběhl a překvapením ztuhl. Mezi šesti očima leželo jedno, ze kterého se právě odloupla modrá kontaktní čočka.

  • Obrázek uživatele tif.eret

    Vnitřní záležitost

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Jsme zde, už jsme zde. Dočkali jsme se. Nakonec to nebylo těžké. Čistota půl zdraví, špína celé. Je to tak, jsme zdraví ve špíně.“

    Začalo ho bolet břicho. Nechápal, přece jídlo nebylo zkažené. No nic, dá si trochu slivovice a bude vše v pořádku.

    „Ideální podmínky. Tolik potravy kolem. Množíme se, množíme se dělením. Jde nám to dobře.“

    Přišly křeče. Běhání na záchod. To určitě není samo sebou, takové bolesti.

    „Už jsou nás miliony. Rozdělili jsme se dost a můžeme postupovat dále, dále, až to tady celé ovládneme.“

    Vysoká horečka. Prý je to sepse, bakterie zaplavily celé tělo. Začíná boj.

    Závěrečná poznámka: 

    Moc všem děkuji za čtení a komentáře. Letos to chvílemi bylo tvoření ze zoufalství, když jsem nevěděla, kudy kam, a tak všelijak lepila. Ale zábava to bezesporu byla :-)
    Ať se všem daří a drabble zdar.

  • Obrázek uživatele tif.eret

    Pokuta

    Fandom: 
    Drabble: 

    a povinnosti
    a zákonem
    byla pokuta (chechtáky) stanovena
    deliktním jednáním
    evidence zvířat
    jak je uvedeno
    k faktu, že
    ke skutečnosti, že
    ke způsobu spáchání
    možného dosledování
    Na základě
    například v
    nebyla způsobena škoda (chechtáky)
    nevyvolalo
    nutná z důvodu
    o výši pokuty (chechtáky)
    polehčujícím okolnostem,
    porušení povinnosti
    první porušení
    předmětných zvířat
    Při rozhodování
    přihlédl k
    přihlížel k
    případě šíření nákaz
    přitěžujícím okolnostem
    správního deliktu
    stanovené
    těchto důkazů
    tímto deliktním jednáním
    tohoto příkazu (zaplatit chechtákama)
    u jednotlivých chovatelů
    u chovatelky
    ve výrokové části
    ve výši (chechtáky)
    výše uvedené
    závažnosti protiprávního jednání
    zejména ke skutečnosti
    žádné negativní následky
    že se jedná o… chechtáky

    Závěrečná poznámka: 

    Jedná se o část odůvodnění z pokuty, náhodně vybrané, doplněné a abecedně seřazené výrazy.

  • Obrázek uživatele tif.eret

    Něco dalšího

    Fandom: 
    Drabble: 

    Dozvím se někdy něco víc? Některé věci nejspíš zůstanou navždy zahaleny tajemstvím. A přece bych rád věděl…
    Musí přece být ještě něco dalšího, nějaký jiný svět za tím naším. Hledal jsem a pátral, až jsem nalezl. Vstup do jiného vesmíru. Jak prosté to bylo, stačilo projít zrcadlem. Tady ovšem mé vzpomínky končí.
    Stál jsem před zrcadlem, vím, že se začalo kalit a obraz se rozostřil. Dál si nic nepamatuju. Probral jsem se na podlaze svého pokoje. Zrcadlo za mnou vypadalo úplně normálně. Podařilo se mi vstoupit do neznáma? Možná jsem jen ztratil vědomí. Proč mám ale vlasy bílé jako sníh?

  • Obrázek uživatele tif.eret

    Ve společnosti

    Fandom: 
    Drabble: 

    Miloval jsem to. Vešel jsem do dveří a rázem se všichni dívali mým směrem. Usmívali se a vítali mě, zvali mezi sebe. Přijímal jsem tu pozornost s blahosklonnou vlídností. Říkalo se o mně, že jsem okouzlující a šarmantní. Tehdy jsem si představoval, že si můžu vybírat, koho poctím svou přízní. Myslel jsem, že mi patří svět, mně, bývalému chudákovi.
    Jak jsem byl bláhový! Jak to, že jsem si nevšiml, že jsem jim pro smích? Měli mě za blázna, za usměvavými tvářemi si ze mě utahovali. Celou dobu věděli, odkud jsem přišel.
    I v pěkných šatech jsem pro ně jen ubožák.

  • Obrázek uživatele tif.eret

    On

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Už moc nevím, kudy kam.

    Drabble: 

    Zase se objevil a řádil. Jako zvíře. Tušil jsem, že se to stane, ale už jsem tomu nedokázal zabránit.
    Kdysi mi byl užitečný. Potřeboval jsem několikrát něco zařídit a on mi pomohl. Myslím, že se mu to líbilo, nechával jsem jen na něm, jak to proběhne, důležitý byl výsledek. V té době mě ještě poslouchal.
    Pak se něco zvrtlo. Při jedné záležitosti zůstala na místě zkrvavená mrtvola a od té doby si začal dělat, co chtěl.
    Vyvolal jsem ho z pekla a na nic jsem se neohlížel. Nechce se tam vrátit, nikdy odtud neodejde. Jeho vina padne na mou hlavu.

  • Obrázek uživatele tif.eret

    Oči

    Fandom: 
    Drabble: 

    Dívala se, jak asistent vstoupil do pitevny s miskou v ruce. „Dobrý den, dnes se podíváme na smyslové orgány. Každému dám několik očí, můžete si je prohlédnout a pak i rozpitvat.“ Před každého z nich položil hrst očí, které nabral z misky. „Dostali jsme čerstvou várku z prasečích jatek, takže materiálu je dost.“
    Stála u pitevního stolu a prohlížela si těch několik očí, které před ní ležely. Rohovky se už začínaly zakalovat. Ale co má být tohle?
    Pitevnou se rozlehl její jekot. Asistent přiběhl a překvapením ztuhl. Mezi šesti očima leželo jedno, ze kterého se právě odloupla modrá kontaktní čočka.

  • Obrázek uživatele tif.eret

    Bílý kůň

    Fandom: 
    Drabble: 

    Nejdřív si toho ve vesnici nikdo nevšiml. Občas přece někdo zemře. Ale teď se zdálo, že mrtvých pomalu přibývá. Leželi v polích, bledí, s krvácejícími modřinami. Jde o nějakou podivnou nemoc?
    Místní blázen začal tvrdit, že za nemoc může starostův bílý kůň, ale každý se mu vysmál. Jak by takové zvíře za něco mohlo? Avšak blázen vedl svou, prý je vtělený ďábel a jeden takový stačí na to, aby všechny ve vesnici zabil.
    Druhý den ráno našli blázna mrtvého. Bledý jako stěna ležel v ohradě, kde se proháněl bílý hřebec.
    Nikdo si nevšiml nepatrných skvrnek krve v koutcích jeho tlamy.

  • Obrázek uživatele tif.eret

    Otec je jistý.

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Dnes opět naučné.

    Drabble: 

    „Potřebuju pomoc!“
    „Zase koťata?“
    „Jo. Mám kocoura a dvě kočky. Obě porodily v jeden den, když jsem u toho nebyl. A teď leží v jednom pelechu a koťata lezou od jedné k druhé! Jak mám poznat, která je čí matka?“
    „Neboj, podíváme se na to.“
    „Prý že matka je vždy jistá. U mě je jistý otec!“
    „Mám jasno. Ta černobílá a trojbarevná koťata patří trojbarevné kočce. A mourovatá, černé a modré porodila mourovatá matka.“
    „Kde se vzalo modré? Otec je přece černý.“
    „On i ta mourovatá kočka mají genetickou vlohu pro modré zbarvení.“
    „No teda. Příroda je mocná, jak vidím.“

    Závěrečná poznámka: 

    Genetika barev koček - nadmíru zajímavá záležitost :-)

  • Obrázek uživatele tif.eret

    Fotka

    Fandom: 
    Drabble: 

    Tuším, že si pro mě dnes přijde.
    Dívám se na starou fotografii, dvě smějící se děvčátka v letním slunci. Prchavá chvíle navždy zajatá v čase. Jen mé vzpomínky a ten snímek jsou svědky její existence.
    Jsem to já a holčička, se kterou jsem si jako malá hrála. Kamarádka. Jednou jsme se pohádaly, já do ní strčila a ona upadla tak nešťastně, že si rozrazila lebku o kámen. Umřela. Rodiče mě pak odvezli domů. To já, pětileté dítě, jsem způsobila její smrt. Tehdy jsem si nic neuvědomovala, ale dnes…
    Fotka mi padá z ruky. V posledním záblesku vědomí slyším dětský smích.

  • Obrázek uživatele tif.eret

    Mládí

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Není to horor.

    Drabble: 

    Vzpomínám na své mládí. Život byl nekonečná přehlídka radostí. Bral jsem plnými hrstmi, co se mi nabízelo, a myslel pouze na sebe. Každý den něco nového, plno přátel a netřeba se na nic ohlížet. Všechno se zdálo čekat jen na mě.
    Dnes mi to celé připadá jako sen.
    Jak to, že jsem tehdy nepoznal, že dny mi protékají mezi prsty? Proč jsem neviděl slzy, co se kvůli mně občas objevily na něčí tváři? Proč až dnes vidím prázdnotu svého života? Kde jsou všichni ti tehdejší přátelé? Kolika lidem jsem asi ublížil?
    Ze snu o mládí se probouzím do hořké reality.

  • Obrázek uživatele tif.eret

    Město

    Fandom: 
    Drabble: 

    Dlouho jsme šli pustou krajinou, kde nebylo živáčka. Když se setmělo, v dálce se objevilo světýlko. Přidali jsme do kroku a vešli do města.
    Zvláštní, ulice jsou osvětlené, ale nikde nikdo. V oknech několika domů se svítí, ale uvnitř je prázdno. Jediný zvuk jsou ozvěny našich kroků. Začal jsem mít nedobrý pocit. Z města jsme odešli a přenocovali v polích.
    Další den jsme přišli do N., kde to známe. Ptali jsme se na ono zvláštní opuštěné město.
    „To prokleté místo se jednou za sto let vynoří na povrch na jedinou noc. Kdo v něm zůstane, nikdy už se zpátky nevrátí.“

  • Obrázek uživatele tif.eret

    Nevěsta

    Fandom: 
    Drabble: 

    Kráčím kostelní lodí k oltáři, na sobě bílé šaty. Kolem stojí svatební hosté a sledují mě radostnými pohledy. U oltáře na mě čeká on, můj ženich. Jak jsem se na tento den těšila!
    Najednou je kolem jakýsi rozruch. Přibíhá několik mužů v černém a začíná střelba. Jako ve zpomaleném filmu vidím, jak hosté zmateně pobíhají a můj ženich se kácí k zemi.
    Stojím ztuhle u oltáře, kolem plno naříkajících lidí, ale jako kdyby tam nikdo nebyl. Jako kdyby v celém kostele byl jen on, ležící mrtvý v kaluži krve, a já, zírající na něj, v bílých šatech s rudými skvrnami.

  • Obrázek uživatele tif.eret

    Nejlepší koření

  • Obrázek uživatele tif.eret

    Urážka

    Fandom: 
    Drabble: 

    Býval mocným mužem. Bohatý, chytrý, protřelý politik, na jehož slova mnozí dali. Věděl, co chce, a dokázal jít za svým. Měl respekt ostatních, možná i jejich obdiv, nebo dokonce strach. Pak přišla autonehoda. Smyk, náraz do stromu… a kolečkové křeslo.
    Host před ním se při odchodu lehce ušklíbl a pohrdavým pohledem přejel jeho bezvládné nohy. Pak odešel.
    Díval se za ním a všechno v něm vřelo. Takhle mu ukázat převahu se ještě nikdo neodvážil. Nebýval mstivý, ale tohle si líbit nenechá. Dovolil sis moc, chlapečku. Urazils mě až do hloubi duše a já ti ukážu, že ještě nějakou moc mám.

  • Obrázek uživatele tif.eret

    Výprava

    Fandom: 
    Drabble: 

    Vyrazili jsme na výpravu do Černého lesa, kde prý žijí bílí koně, kteří přinášejí bohatství. Cesta byla nekonečná a už nás přepadalo zoufalství, když jsme najednou mezi stromy uviděli podivný červený dům. Měl jen jedny dveře a žádná okna. Velitel nás vyzval, aby někdo s ním vešel dovnitř, žádný však neměl dost odvahy. Šel tedy sám. Poslední, co si pamatuju, jsou jeho dlouhé zlaté vlasy mizící ve dveřích.
    Ozval se šílený křik a my v hrůze zbaběle utekli. Kdovíjak se nám podařilo vrátit domů. Velitele jsme už nikdy neviděli. U lesa se ale prý objevil bílý kůň se zlatou hřívou.

  • Obrázek uživatele tif.eret

    Starý zloděj

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Není to horor.

    Drabble: 

    Zas mě navštívili, když jsem nebyl doma. Už poznám, kdy mi prohledávají dům, vědí, že jsem míval tajné skrýše, a nevěří mým tvrzením, že jsem všechno prodal.
    Časy mých zlodějských výprav dávno minuly. Šperky byly moje vášeň, ale stáří mě doběhlo. Už mám sílu jen na své včely. Jsou mými společnicemi a nelze než je obdivovat. Neúnavně pracují celý svůj život ve prospěch společenstva. A teď taky pro mě.
    Otevírám poslední úl. Přivítá mě monotónní bzučení a nezaměnitelný pach. Vidím, že včely začaly stavět voskové můstky kolem několika náhrdelníků, které jsem zavěsil mezi plásty.
    Na stáří je nutno se pojistit.

  • Obrázek uživatele tif.eret

    Prasklina

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Není to horor.

    Drabble: 

    „Prasklina? Ale jak se to mohlo stát? Nikdy nespadla.“
    „Není třeba. Stačilo pár slabých úderů.“
    „Jakože když bych do ní několikrát klepl, tak se objeví trhlina?“
    „Jistě. Několik zdánlivě slabých úhozů, kdy každý z nich vytvoří nepatrnou prasklinku. Ty se posléze spojí. Takhle na váze vznikla prasklina jen taktak viditelná pouhým okem.“
    „A tou pak voda vytekla.“
    „Zřejmě. Po malých kapkách postupně prosakovala ven. Kvůli tomu květiny uvadly.“
    „Na první pohled se zdálo vše v pořádku...“
    „Právě že jen na první pohled. Tady vidíte, co může způsobit neopatrný úhoz, i když nechtěný. Možná se váza dalším dotekem rozpadne na kusy.“

    Závěrečná poznámka: 

    K tomuto drabble mě inspirovala báseň Puklá váza, kterou napsal francouzský básník Sully Prudhomme.

  • Obrázek uživatele tif.eret

    Až bere dech

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Není to horor.

    Drabble: 

    Na pódiu stojí klavír. Černé křídlo, od jehož lesklého povrchu se odráží světla reflektorů. Přichází žena v dlouhých šatech a za potlesku diváků sedá za nástroj. Prsty rozběhnou po klávesách. Sálem se rozlehne hudba, krásná, až bere dech.
    Když skončí, vstane od klavíru a uklání se. Posluchači nadšeně aplaudují, jí, zářivé hvězdě dnešního večera.
    Film končí. Žena chvíli hledí zamyšleně na monitor, pak hledá v počítači další soubor. Tady je, její nejoblíbenější skladba. Zrak jí padne na ruce, kdysi tak nádherné, ale nyní znetvořené k nepoznání. Po tvářích jí běží slzy.
    Pokojem se nese zvuk klavíru, krásný, až bere dech.

  • Obrázek uživatele tif.eret

    Dnes

    Fandom: 
    Drabble: 

    Pána jsme vídávali, když jezdil kolem našeho domu. Nejdřív jsem netušil, co ho k tomu vede, až se mi žena svěřila. Pán ji kdysi chtěl pro sebe, ale jí se podařilo uniknout a vzala si mě.
    Poněkud mě to znepokojilo, ale nic zvláštního se nedělo.
    Až dneska. Do domu vtrhli pánovi vojáci. Drží mě, ženu a naše dvě děti na dvoře. Co to má znamenat?
    Přichází pán. Zastaví se před ženou, lehce se usmívá. „Vyber si. Tvoje děti, nebo tvůj muž.“ Vítr mu čechrá dlouhé vlasy. Má andělskou tvář, ale v duši…
    Vojáci vytáhnou zbraně. Ženě tečou z očí slzy.

  • Obrázek uživatele tif.eret

    Poté

    Fandom: 
    Drabble: 

    Díval se na bílé průčelí hrobky. Tak tady skončila její cesta, život mladé ženy. Jaká škoda. Ne však pro něj.
    Nenáviděl ji. Nechal se okouzlit mládím a krásou a neviděl, co za zlo se skrývá v jejím nitru. Když konečně prohlédl, nebylo úniku. Byli k sobě připoutáni navždy.
    Až donedávna.
    Dnes je tedy po všem. Zamkl bránu hrobky a klíč zahodil daleko do křoví. Sbohem.
    Co je to za divné sny? Proč v nich slyší její hlas, jak volá ,přijď ke mně,? Co ta tíže na prsou?
    S výkřikem se probudí a užasle hledí na klíč, ležící na jeho hrudi.

  • Obrázek uživatele tif.eret

    Vidina

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Znovu tě vidím před sebou. Krásná tvář, připomínající anděla. Zářivé zlaté vlasy, vlnící se až na bílá ramena. Co říct o tvé jemné kůži, která se tak tence napíná přes lícní kosti, hladká a dokonalá? A ty jasně modré oči jako nejčistší letní obloha? A temná křivka obočí, úzké chřípí tenkého nosu, úchvatné rudé rty?
    Vždy se jen usmíváš, tvůj pohled je plný vlídnosti a neznámých příslibů. Nikdy se nezlobíš, nikdy nikoho nezklameš. Patříš jen a jen mně!“
    Našli ho, blázna, u starého obrazu. Snažili se mu říct, že je to jen barva na plátně, ale odpověděl jim šílený smích.

  • Obrázek uživatele tif.eret

    U jezera

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Vodní hladina se leskne pod paprsky slunce. Je rovná jako zrcadlo, ani vlnka po ní nepřeběhne. Voda je průzračná, je vidět až na dno, ale občas zahlédnu jakési stíny připlouvající z hlubin.
    Vejít do jezera se rovná sebevraždě. Stíny se vrhnou na kořist jako smečka vlků a hladina se zbarví krví.
    Vím, že na mě číhají, ale nedokážu utéct. Jako kdyby mě k nim něco táhlo, jako by můj osud byl spojen s jejich.“

    Večer ho viděli potulovat se po břehu u vody. Řekněte jim, že jdu, že už jsem skoro u nich doma, prý křičel. Pak vešel do jezera.

  • Obrázek uživatele tif.eret

    Krásnoočko

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Není to horor.

    Drabble: 

    „Konečně jsem ho zahlédla. Sice jen na periferii, ale byl tam.“ Nadšený hlas v telefonu.
    „Takže se zadařilo.“ Kamarádka má radost.
    „Ano. A ta zelená barva… Krásnoočko.“ Z telefonu tryská veselí.
    „Má zelené oči? To by se mi taky líbilo. Zelenoočko.“ Kamarádčin žárlivý hlas.
    „Myslím, že je jich více. Jeden jako druhý,“ pokračuje telefon.
    Kamarádka nevěří vlastním uším. „Jak více? To je snad tolik zelenookých?“
    Ta na druhé straně telefonu si vede svou. „Prostě bi...“
    „Aha, myslíš bicáčky.“
    „Tys mě neposlouchala? Měla jsem na mysli bičíky. Sedím u mikroskopu a sleduju bičíkovce. Víš přece, že píšu práci o krásnoočku zeleném.“

    Závěrečná poznámka: 

    Periferií zde myslím okraj zorného pole mikroskopu.
    Krásnoočko zelené (Euglena viridis) - jednobuněčný prvok, obsahuje zelené chloroplasty, pohybuje se pomocí bičíku.

  • Obrázek uživatele tif.eret

    Návštěva

    Fandom: 
    Drabble: 

    Pozval jsem oba k sobě. Jsem vynikající hostitel a moje jídlo je vyhlášené, ale málokdo ode mě dostane pozvání. Mám své nároky a hosty si vybírám.
    Dnešní návštěva byla dlouho plánovaná. Věděl jsem, že neodmítnou a všechno bude dle mých představ. Měli jsme vzájemné rozepře a pozváním k sobě je chci vyřešit.

    Přišli. Byl jsem v nejlepší náladě a bavil jsem je, jak nejlépe jsem uměl. Vše proběhlo k mé největší spokojenosti. Ne ovšem dle jejich. Žádné rozepře netoleruji, proto oba leží v kádích naplněných červeným vínem. Jako jiní před nimi.
    V podsvětí jsem díky tomu znám pod přezdívkou Sklepmistr.

  • Obrázek uživatele tif.eret

    V zahradě

    Fandom: 
    Drabble: 

    Měl rád zahradu u svého domu, s desítkami bylin a keřů zasazených do úchvatných celků.
    Jednou ráno v ní byl nalezen mrtev. Lékař určil jako příčinu smrti zástavu srdce.
    Veškerý majetek připadl jeho manželce.

    Ten muž přišel jednou zrána, prý si chce prohlédnout zahradu. Takové přání ji sice udivilo, ale souhlasila. Sledovala ho, jak pomalu kráčí k záhonu levandule. Chvíli rostliny pozoroval a pak se obrátil k ní.
    „Váš manžel nezemřel na zástavu srdce. Zabila ho prudká alergická reakce na pyl z pelyňku. Vy jste o tom věděla a zasadila několik rostlin mezi levanduli.“
    Zalapala po dechu.
    „Půjdete se mnou.“

  • Obrázek uživatele tif.eret

    Rozhovor

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Rád bych se zeptal na vaši ženu.“
    Zbystřil. „Tohle téma zrovna není...“
    „Odjela někam na dovolenou?“
    Vida, něco ví. „Ano.“
    „Pohádali jste se?“
    Nějak tě to zajímá, pisálku. „Řekněme, že jsme měli rozdílné názory na některé věci. Moje žena si všechno chtěla promyslet. Je v zahraničí v hotelu A.“
    „Tam se ale zapsal pod jejím jménem někdo jiný.“
    „To je nějaký nesmysl. Bohužel už musím jít.“

    Příští den četl v novinách, že novinář údajně spáchal sebevraždu.
    Dostal ses až moc blízko k pravdě, pomyslel si. Do některých věcí není radno strkat nos.
    Podíval se na nedávno rozryté místo na zahradě.

  • Obrázek uživatele tif.eret

    Z pozůstalosti

    Fandom: 
    Drabble: 

    Našli jsme ten záznam v pozůstalosti. Jedná se o část konceptu dopisu, ale pomohla nám ledacos objasnit. Není známo, komu byl určen originál, ani kde se nachází. Nyní víme, jaký byl její názor na smrt P. Zdá se, že o věci něco věděla, možná i sehrála jistou roli v onom případu.
    Koncept je hodně přeškrtávaný a poslední část chybí. Škoda, že nemáme konečnou verzi dopisu, ale musíme se spokojit s tím, co zůstalo, verze psaná nanečisto. Minulost není ostrý obraz, jsou to jen nejasné útržky, ozvěny, ze kterých si skládáme představy věcí minulých, a jaká byla skutečnost, se nejspíš nedozvíme.

    Závěrečná poznámka: 

    Naostro zde beru jako ostrý obraz skutečnosti, kterého nelze dosáhnout.

  • Obrázek uživatele tif.eret

    Vzpomínky

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Není to horor.

    Drabble: 

    Hraji na klavír a vzpomínám na něj. Jak jsme se seznámili, procházky po pláži, jak jsme na klavír hrávali společně. Pak jednou odešel k moři sám, zaplavat si. Nikdy se nevrátil, nenašli ani jeho tělo. Nedávno byl prohlášen za mrtvého.
    Naděje mě opustila.

    Hraji na klavír a vzpomínám na ni. Jak je to dávno, co jsem od ní odešel. Drásá mi to srdce. Musel jsem, abych ji nestáhl s sebou. Myslí si, že jsem se utopil, ale já žiju daleko pod jiným jménem a zcela sám.
    Rád bych ji ještě někdy uviděl, ale nelze. Téhle naděje jsem se musel vzdát.

  • Obrázek uživatele tif.eret

    Óda na dýku

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Veršování mi moc nejde, ale chtěla jsem to zkusit.

    Drabble: 

    Budou zde věci jen, jak je chci já.
    Vše kolem mi za pravdu dává,
    že udělám všechno, tak jak se má
    a tahle je pro mě ta pravá.

    Ta pravá a jediná, co jsem vždy chtěl,
    nikdy jsem nenašel lepší.
    Jasný lesk ocele, kde je čepel
    na hraně nejostřejší.

    Krásná jsi, krásná, jak jsem tě chtěl,
    když krev po tvé čepeli stéká,
    když nořím tě v hrdla svých nepřátel
    a zůstává krvavá řeka.

    Věci už nejsou tak, jak jsem je chtěl.
    Proč smutek se do duše vkrádá?
    Proč svědomí křičí nad mořem těl?
    Proč nejsi už pro mě ta pravá?

  • Obrázek uživatele tif.eret

    Nákaza

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Dnes trochu naučné.

    Drabble: 

    „Nemám pro vás dobré zprávy. Všechny výsledky vyšetření krve jsou pozitivní.“
    „Ale přece vypadají zdravě!“
    „Právě že jen vypadají. Je otázka času, kdy se objeví klinické příznaky.“
    „Může za to ten kůň, kterého jsem si přivezl ze zahraničí? Moc se mi nezdál, ale byl krásný…“
    „S největší pravděpodobností. Onemocněl jako první, nákaza se potvrdila, proto musel být utracen. Bohužel stihl nakazit i ostatní u vás ve stáji.“
    „Takže díky jednomu to odnesou ostatní. Jeho vina padne i na ně.“
    „Zvířata jsou vždy nevinná. Chyba je v chovatelích, v jejich nezodpovědnosti.“
    „Ano, rozumím. Neměl jsem si kupovat zvíře, když jsem pochyboval.“

  • Obrázek uživatele tif.eret

    O zrcadlech

    Fandom: 
    Drabble: 

    V úzké chodbě mám proti sobě pověšená dvě zrcadla. Když se takto navzájem odrážejí, vzniká dlouhá lesklá chodba. Často do ní nahlížím. Prý je možné tam vstoupit a podniknout cestu v čase. Vidím ale jen nekonečný zástup kopií sebe sama.

    Včera jsem se mezi zrcadla postavil s hořící svíčkou v ruce. Zrcadlová chodba se zlatě rozzářila a já zatoužil se v ní rozběhnout. Prsty jsem se dotkl odrazu v chladném lesklém povrchu.

    Dnes žádné světlo nemám, chodba však přesto zlatavě září. Se zatajeným dechem sleduji svůj odraz. Drží v jedné ruce svíčku a prsty té druhé natahuje směrem ke mně.

  • Obrázek uživatele tif.eret

    Krásné dny

    Fandom: 
    Drabble: 

    Jak krásné dny to bývaly. Procházívali jsme se v lesíku a drželi se za ruce. Občas se mi vysmekla a vběhla mezi stromy. Slyšel jsem jen její smích a sem tam zahlédl v zeleni listoví povlávat zlaté vlasy. Rozzářená a udýchaná se pak vrátila ke mně.

    Potom se něco pokazilo. Jednou na procházce vběhla zas mezi stromy, ale od té doby ji nikdo neviděl. Myslím, že ode mě chtěla odejít.

    Když za některého příjemného, krásného dne jdu do lesíka, tu se mi zdá, že mezi stromy zahlédnu vlající zlaté vlasy a zaslechnu tichý smích. Ale už se ke mně nevrátí.

  • Obrázek uživatele tif.eret

    Za noci

    Fandom: 
    Drabble: 

    Dům je tmavý a tichý, jen v mém pokoji svítí lampa. Bojím se usnout.

    Hodiny odbíjejí desátou a já cítím, že přichází. Dusot kopyt a řehtání a vzápětí rána na vrata, až se všechno otřese. Našel mě.

    Zabil jsem ho a jeho koně taky. S posledním výdechem mě proklel a od té doby nemám klid. Sny, kdy mě klapot kopyt a ržání děsí do morku kostí. Přes den za sebou neustále slyším dech, ale nikdo tam není.

    Tenhle dům je starý a vetchý, vrata dole se vyvrátila. Vrhám se k oknu, ale je pozdě. Klika cvakla a dveře jsou dokořán.

  • Obrázek uživatele tif.eret

    Něco za něco

    Fandom: 
    Drabble: 

    Nenáviděl ho. Krutého a mstivého, zlého do morku kostí. Vládce města. Současně se ho bál. Krčil se ve své řezbářské dílně a v duchu se modlil, aby i na něj nepadla pozornost té stvůry.

    Všechno bylo jinak. Tyran si ke svým hrátkám vyhlédl jeho syna. Domů se už chlapec živý nevrátil.

    Žal mu svíral srdce, ale pak si vzpomněl na legendu. Prý lze život člověka pomocí zaklínadla uzavřít do neživé loutky.

    Po týdnu tyran náhle zemřel a ve stejný den našli i řezbáře mrtvého. V jeho dílně nalezli krásnou loutku v červených, zlatem vyšívaných šatech.

    Za zaklínadlo se platilo životem.

    Závěrečná poznámka: 

    š.š. možná tuší :-)

  • Obrázek uživatele tif.eret

    10, co se mi nejvíc líbilo

    Úvodní poznámka: 

    Nebylo lehké vybrat desítku nejlepších, nakonec jsem se rozhodla pro následující.
    Řazeno abecedně dle autora.

    Závěrečná poznámka: 

    Moc díky za DMD, jsem ráda, že existuje.

  • Obrázek uživatele tif.eret

    Říká se

    Drabble: 

    Říká se, že daleko za městem leží pole. Kus zanedbané země, na které neroste nic než bodláčí. Neví se, komu patří. Nikdo se o ně už léta nestará.
    Říká se, že lidé, kteří tím polem projdou, už nejsou takoví, jako byli dříve. Občas se prý stane, že někdo z porostu bodláčí nikdy ven nevyjde. Pak mají jeho fialové květy obzvlášť intenzivní barvu.
    Také se říká, že porost je stále zelený, neuvadá ani neusychá. Někdy se vlní jako ve větru, přestože žádný zrovna nefouká.
    Říká se, že to vůbec nejsou rostliny. Pod zemí číhá neznámý živočich a bodláčí jsou jeho chapadla.

    Závěrečná poznámka: 

    Drabble bylo napsáno na téma "Bodláčí"

  • Obrázek uživatele tif.eret

    Odcházím

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Už mě nic nenapadá.

    Drabble: 

    "…Ze Smrti žij, co ze života žije,
    smrt Smrti navždy smrtelnost z nás smyje."

    Odcházím. Žil jsem zde už dost dlouho a snad tedy vím, jak to na světě chodí. Většinou je nakonec všechno trochu jinak, než si člověk představoval v mládí. Ideály jsou krásná věc, ale při střetu s realitou často berou zasvé.
    Usiloval jsem o hodně věcí, ale už je to jedno, konec se blíží.

    Kde to jsem? Proč nejsem živý, ale ani mrtvý? Smrt už snad není? Co s námi bude, jestliže ona odejde, jediná, které nikdo neuteče a která by měla být ke všem stejně spravedlivá?

    Závěrečná poznámka: 

    Verše jsou ze Sonetu č.146, napsal William Shakespeare, překlad Martin Hilský

    Moc díky za DMD :-)

Stránky

-A A +A