Moje články

  • Obrázek uživatele mila_jj

    Právě deset z Vědy ve sto slovech

    Drabble: 

    Když jsem si procházela fandom Věda ve sto slovech, zjistila jsem, že do něj letos přispělo právě deset autorů. Kdo je tedy ta desítka statečných, kteří se rozhodli popularizovat svůj oblíbený vědecký obor?

    Děkuji všem autorům, všem čtenářům a komentujícím a přeji především zdraví a hodně inspirace a nápadů. Na shledanou při komentování, ale hlavně - zase v dubnu!

  • Obrázek uživatele mila_jj

    Byl to NUF!

    Úvodní poznámka: 

    Věnováno mým milým betám, především Toře, která vymyslela konkretizaci zadání:
    Napiš o tom, koho poprvé napadlo matlat ebonitovou tyč liščím ocasem!

    Drabble: 

    Copak liščí ocas, ten existoval od třetihor, ale ebonit! A kdo je dal poprvé dohromady? Musíme se ponořit hluboko do historie.

    • První, kdo objevil elektrostatické účinky tření, prý byl Thales z Miléta.
      Jenže - ten měl k dispozici jen jantar.
    • Posuňme se k Benjaminu Franklinovi, otci triboelektrické řady. Klatě! Vytvořil ji sto let před vynálezem ebonitu.
    • Charles Goodyear vůbec neplánoval ebonit na takové pitomosti. Chtěl náhražku ebenového dřeva. To, že získal vynikající elektrický izolant, se zjistilo až později.
    • Ještě v učebnici z počátku dvacátého století se doporučuje na pokusy pečetní vosk.

    Takže kdo to tenkrát poprvé zkusil?
    Nevím.
    Neznámý Učitel Fyziky.

    Závěrečná poznámka: 

    Vezměme to tedy po řadě.
    U Tháleta není jisté, co přesně s jantarem prováděl. Obvykle se cituje jen věta „Aristotelés a Hippiás praví, že přiřkl i neživým věcem účastenství na duši, a usuzuje tak podle magnetovce a jantaru.“ z díla Diogenes Laertius, Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Dá se soudit, že Thales pozoroval přitahování drobných předmětů - odlomků slámek, pazdeří, peříček ke třenému jantarovému šperku.
    Triboelektrická řada, jejíž jedna verze vznikla kolem roku 1749 v dílně Benjamina Franklina, obsahuje jen ty materiály, které on mohl znát. Schválně, zamyslete se nad tímto seznamem, v čem se od Franklinova liší.
    Vraťme se ještě k zadání otázky,
    k té učebnici
    a skončeme trochu veseleji: odkazem na místo, kde daný dotaz zodpověděli daleko fundovaněji..
    Přeji všem krásné finální drabblení a v komentářích a výběrech na shledanou!

  • Obrázek uživatele mila_jj

    Ani tahovou zkoušku nejde mít na háku

    Úvodní poznámka: 

    Začínající student se přichází seznámit s prostory, kde bude řešit svou bakalářskou práci. Provádí ho profesorova pravá ruka, mladý doktorand.

    Drabble: 

    "Vítej v zkušebně pevnosti. Máme tu zařízení pro zkoušky tahové, tlakové, střihové a tady jsou vzorky."
    "Kosti? Jak to můžeš vzít do ruky! Ony jsou..."
    "... z jatek, prasečí a neočištěné. Řešíme přece vliv namáhání na odolnost spojení medicínského implantátu a dlouhé kosti! Zahákni ji, teda zacvakni do držáku!"
    "Fůůůjjj!!!"
    "Fajnovko. Dobře, rozdělíme si to. Budeš měřit náhradní materiály."
    "Jaké?"
    "Podle studií lze vnější vrstvu kosti simulovat jasanovým dřevem, houbovitý vnitřek balsou. Nebo polyuretanovou pěnou. Ale nejprve musíme prokázat vhodnost náhrady, čili naměřit její tahové parametry a porovnat je s parametry dlouhých kostí, které ti naměřím já. Jinak profesor přetrhne nás."

    Závěrečná poznámka: 

    Medicínské implantáty jsou téma úžasně široké. Podává si tu ruku biologie a fyzika pevných látek. Biologie řeší především biokompatibilitu - zda tělo přijme implantát za svůj, fyzika mechanické vlastnosti - pružnost, pevnost, odolnost proti otěru. Většinou bývá implantát ocelový, pokrytý vrstvami, které tělo přijímá za své. Zkouškám na živých organizmech předcházejí mechanické zkoušky s náhradními materiály, s mrtvou kostí, a pak teprve je implantát vložen do živého těla - vepř je člověku geneticky nejpodobnější, tak to tedy bývá miniprase. Následují klinické zkoušky, řada ověřování, a pak schvalovací řízení. Běh na dlouhou trať, ale výsledek stojí za to.
    Jen na ukázku:
    bakalářská práce fyzika
    diplomová práce fyzika
    habilitační práce stomatologa.

  • Obrázek uživatele mila_jj

    Dům, kde se hrůza převaluje v oblacích kouře

    Úvodní poznámka: 

    osmnácté století, Paříž, Vídeň, Petrohrad a nejspíš i jinde

    Drabble: 

    Hlediště je přeplněné, davy rozechvělých diváků se zajíkají očekáváním. Nesmíme je zklamat.
    Zatemňujeme dlouze a okázale. Jakmile utichne šum, objeví se první světelný obraz. Kostlivec, promítnutý na stěnu. Ženy vyjeknou. A vyjeknutí se změní v jekot, když kostra roste. Zahalí ji oblaka kouře a ona se v nich zhmotní a rozletí se proti prvním řadám. Teď už ječí i muži.
    Jen jediný si ještě zachoval rozum. "Neblázněte! Je to laterna magika! Jen iluze! Má tu promítačku!"
    Běhá po místnosti, hledá lampu, která vysílá obrazy. Nenajde. Je ukryta za zrcadlem. Zpanikaří i on.
    Dav útočí na dveře. Nejvyšší čas strhnout závěsy.

    Závěrečná poznámka: 

    V osmnáctém století již byla Laterna Magica, kouzelná lucerna čili pramáti projektorů, známá věc. Tento vynález Christiana Huygense sloužil původně k bohulibým účelům, jako byla výuka zeměpisu či přírodních věd. Ovšem našla se skupina rebelů, kteří objížděli diváky s představeními plnými fantasmagorie. K jejich cti budiž řečeno, že používali nejmodernější technické fígle - pojezd magiky umožnil zvětšování a zmenšování obrazů, promítání na kouř umocňovalo dojem reálnosti. A vlastní lucerna byla pro větší zmatení často ukryta za polopropustnou skleněnou deskou.

    Iluze kostlivce je na této rytině, více o fantasmagorických představeních se dočtete zde a zde.

    A ještě něco pro radost. Když jsem probírala archívy desek do laterny magiky, narazila jsem na tohle roztomilé zvířátko (škoda, že nezíve :D). Kdopak ví, co to je?

  • Obrázek uživatele mila_jj

    Servis do domů, bůh do domu

    Úvodní poznámka: 

    Jednou za dva tři roky se objeví na vědeckém pracovišti milá návštěva. Servisní technik.

    Drabble: 

    Servis v laboratoři u zařízení, které funguje a je ho potřeba podrobit jen kontrolní prohlídce, je čistá radost. Přímo čistá - jako před každou návštěvou vygruntujete, napečete, zkontrolujete zásoby čaje a kávy (Pije černou nebo s mlékem? Tři roky tu nebyl, hurá!) a pak se těšíte.
    "Zdravím po letech!" ozve se ode dveří. "Ono to naše dítko nezlobí?"
    "Kdepak, na mikroskop je spoleh. Jen katodu vyměníte a zase půjdete."
    "To znám. A při té příležitosti se mám podívat na..."
    "...vývěvu. Má divný zvuk, cvrliká."
    "Cvrliká kanár, vývěva má příst."
    Smějeme se oba.
    Servisní technik vybaluje nářadí a dává se do práce.

    Závěrečná poznámka: 

    Tak tady je to jako s rybou a hostem - pokud je u vás servis pořád a zařízení nefunguje, je to k vzteku. Pokud přijede jednou za čas víceméně na pravidelnou zdravotní prohlídku přístroje (k ní patří u mikroskopu i výměna katody, ani žárovka přece nevydrží věčně, je to spotřební materiál), je to pro obě strany svátek. A ujištění, že mohou být na svou práci hrdí - jak výrobci mikroskopu, tak ti, kteří se o něj starají v laboratoři průběžně.
    A víte, čím jsem si udělala radost? Napsala jsem to z voleje. Bez přípravy, bez shánění podkladů. Za dvacet minut i s betací - díky, milé bety! :D. Joj, kdyby to tak šlo častěji!

  • Obrázek uživatele mila_jj

    Slyšíte, že neslyšíte?

    Úvodní poznámka: 

    Věnováno HCHO jakožto danajský dar, protože mě povzbuzovala, že nevadí, když píší o věcech, kterým nerozumím. :D

    Nejmenované místo, čas a prostor, protože některé věci jsou pořád a pořád stejné.

    Drabble: 

    Posluchárna anatomického ústavu praskala ve švech. Budoucí hygienici, optometři, učitelé. Profesor vzdychl. Hlavně je nevyděsit. Především musí vynechat latinu.
    "Střední ucho: na bubínek navazuje kladívko, kovadlinka a třmínek připojený k oválnému okénku. Jsou zde dva svaly, musculus tensor tympanii a musculus stapedius..."
    Sakra! Latinské zaklínadlo uvedlo publikum do polospánku.
    Pozvolna začal zesilovat: "Jmenované kůstky tvoří Jednu VELkou PÁKU!!!"
    Posluchačstvo zvedlo hlavy. Polohlasem dodal: "A stah těch svalů vás chrání před ohluchnutím! Jen nereagují okamžitě..."
    Udeřil do stolu.
    "Nezívejte tam vzadu! Anebo: zívejte! Tympanický reflex se zapíná i při zívnutí. Poslouchejte mě pozorně: Když zíváte, neslyšíte, co říkám."
    Třída konečně ožila.

    Závěrečná poznámka: 

    Ucho je fascinující orgán. Dokáže analyzovat výšku tónu (o tom někdy jindy) a vnímat širokou škálu zvuků od těch nejslabších po ty nejsilnější (rozsah 0-120 decibelů nepůsobí tak monumentálně jako rozsah 10^{-12} až jeden watt na metr čtvereční). Mechanizmy zesílení zvuku ve středním uchu jsou právě kladívko, kovadlinka a třmínek, které tvoří páku, zesilující amplitudu kmitů bubínku až 17x. Protože čeho je moc, toho je příliš, dokáží svaly upnuté na tyto kůstky při příliš velké intenzitě zvuku mnohem více než při normálních intenzitách zvuku ztuhnout a zabránit tak mechanickému poškození bubínku a okénka. Tento tympanický reflex má ale relativně pomalý nástup - stovky milisekund, takže ochrání před zvukem hřmění (připravuje se slabounce někde v dáli, než dorazí v plné síle), ale neochrání před prudkou ranou, např. před zvukem výstřelu. Při zívání se zapíná spíše tak nějak jako bonus - chce-li se vám spát, můžete usnout, i kdyby hrom bil. :D

  • Obrázek uživatele mila_jj

    Co určitě platilo, to (možná) neplatí

    Úvodní poznámka: 

    DVD, čti Dost Velká Drzost. Těm, kteří mluví jazykem matematiky a s Maxwellovými rovnicemi elektrodynamiky pracují, případně znají správné a přesné znění oněch rovnic, se omlouvám.

    Drabble: 

    "Vyložím studentům Maxwellovy rovnice. Bez použití matematiky."
    "Cože???"
    "Připravil jsem čtyři pokusy."
    Pustil proud do drátu a magnetka se pohnula.
    "Magnetické pole vzniká kolem vodičů s proudem. Anebo tam, kde se mění pole elektrické."
    Zasunul magnet do cívky.
    "Elektrické napětí vzniká tam, kde se mění magnetické pole."
    Otřel ebonitovou tyč liščím ocasem a přejel s ní přes držák chocholu. Chochol se naježil.
    "Siločáry elektrického pole vycházejí z náboje. Kladný a záporný náboj mohou existovat samostatně."
    "Co čtvrtá rovnice? Tu jde demonstrovat?"
    Zlomil magnet, kousky oddálil a posypal pilinami.
    "Magnetické pole má vždy severní a jižní pól. Magnetické monopóly neexistují. Doufejme."

    Závěrečná poznámka: 

    Maxwellovy rovnice jsou čtyři pilíře, na kterých lze stavět celou elektrodynamiku, a co víc, i vlnovou optiku. Každou lze interpretovat jako konkrétní fyzikální zákon a jako takovou demonstrovat experimentem.
    Rovnice jsou po dvou párové - první vysvětluje, jak změna elektrického pole generuje pole magnetické, druhá, jak změna magnetického pole generuje pole elektrické.
    Třetí a čtvrtá se týkají statiky - třetí elektrostatiky, čtvrtá magnetostatiky - čili popisují, jak souvisí elektrická (magnetická) indukce s tím, že je v prostoru elektrický (magnetický) náboj.
    Zatímco v elektrostatice je normální, že kladný a záporný náboj jde oddělit (třeme-li ebonitovou tyč liščím ocasem...), severní a jižní pól od sebe neodtrhneme (zlomíme-li magnet, udělá se na jednom konci lomu pól severní a na druhém jižní). Je to zvláštní, ale experimenty až doteď potvrzovaly, že severní pól nemůže existovat bez jižního a naopak. Ovšem teď to vypadá na průlom, který by mohl se čtvrtou rovnicí otřást. Tedy v extrémních podmínkách ve vzácných případech, ale přece jenom by to snad a možná šlo. Popravdě - teoretici zajásají, protože budou blíže Teorii všeho, která sjednotí celou širou fyziku v jeden celek. Pro nás ostatní ale zůstane spíše ta zkušenost, že na zlomeném magnetu se zase udělají póly. :D

    https://www.osel.cz/7436-prelomove-pozorovani-magnetickych-monopolu-ve-k...

  • Obrázek uživatele mila_jj

    Tapetum lucidum

    Úvodní poznámka: 

    Věnováno KattyV a Toře, protože si přály drabble o kočičích očích.

    Uvažujeme-li o zvířeti, které dobře vidí i ve tmě, napadne nás jako první kočka. Podívejme se na vychytávky, které u nich příroda aplikovala pro zvýšení citlivosti při nočním vidění.

    Drabble: 

    První zlepšovák je extrémně roztažitelná zornice. Člověk zvětšením jejího průměru ze dvou na osm milimetrů zvětší citlivost na osvětlení šestnáctkrát. Kočka začíná ještě z užší škvírky.
    Další trik je přítomnost tapetum lucidum - odrazné vrstvy mezi sítnicí a cévnatkou. Detekujete ji snadno - posvítíte-li do oka člověku, uvidíte červenou skvrnu - světlo projde skrz tyčinky a odrazí se od cév naplněných krví. Posvítíte-li do oka kočce, světlo projde skrz tyčinky a narazí na dvacet vrstev cihliček z riboflavinu a zinku, které ho odrazí zpět do tyčinek k opakovanému zpracování.
    Tak ovšem vzniknou dva mírně posunuté obrazy. Nic není zadarmo, ani schopnost vidět potmě.

    Závěrečná poznámka: 

    Do drabble se vše nevešlo, tak ještě poznámku.
    Tapetum mají či nemají různí živočichové - pokud ho nemají, pak při posvícení do oka nastává efekt červených očí, pokud mají, při posvícení vidíte barvu tapeta - nejčastěji žlutou, zelenou, někdy i oranžovou. Co živočich, to originální řešení - tapetum má různé tvary a chemické složení. Předpokládá se, že konkrétní provedení závisí především na jídelníčku jedince - jiné tapetum mají koně, jiné psi, ryby, netopýři...
    U koček (Felis catus) pokrývá tapetum lucidum téměř padesát procent sítnice a má přibližně tvar zaobleného rovnostranného trojúhelníku s vrcholem nahoru a jeho
    základna prochází vodorovně těsně pod optickým diskem (žlutou skvrnou). Tapetální vývoj zpočátku vytváří u koťat nezralé kočičí tapetum světle modré barvy. Převládající barva u koček dospělých se mezi jednotlivci liší od žluté po zelenou. U novorozenců je téměř nezjistitelné, vývoj na dospělecké se ukončuje u tří až čtyřtýdenních koťat. Pak ovšem oko povyroste a tapetum se roztáhne. Tím se může jeho funkce poněkud zhoršit - i stárnutí napomáhá ke ztrátě počtu vrstev.
    Histologicky se kočičí tapetum skládá z 15–20 vrstev buněk v jeho středu, postupně se ztenčuje a nakonec zmizí směrem k periferii. Jde o strukturu jakoby postavenou z cihel, je vyplněna především reflexní látkou riboflavinem, uspořádanou do tyčinek.
    Tyčinky jsou 4–6 mikrometrů na délku a 0,1–0,12 mikrometrů v průměru a jsou přesně uspořádány v šestiúhelníkovém mřížkovém vzoru, alespoň ve středu tapeta.
    Dodejme, že kočka kvůli své orientaci na noční život vnímá užší barevné spektrum, a také to, že kočičí čočka dokáže zaostřit pouze do vzdálenosti šesti metrů a blíže. Což ale není žádná tragédie, protože zvíře se orientuje na lovu nejprve sluchem a čichem.
    Příroda prostě pracuje přesně na míru.

  • Obrázek uživatele mila_jj

    Medvěd lední var. zelený

    Úvodní poznámka: 

    Brno, 2015

    Řasy jsou v tom nevinně, ale jimi to celé začalo.

    Žilo bylo, vlastně žije a je, v Brně jedno gymnázium a v něm kroužek elektronové mikroskopie.

    Drabble: 

    "Studenti, máme spoustu práce. Zvířecí srst musíme očistit, přilepit a pozlatit."
    ***
    "Pane profesore! To je medvěd zelený?"
    "Ne, lední."
    "Jaktože má tedy zelenou srst?"
    "Pod mikroskopem se dozvíme víc."
    ***
    "Jsou to řasy. Ledním medvědům chovaným v zajetí se prý stává, že na nich rostou. Ale co ta díra?"
    "Medvědí srst prý je dutá kvůli tepelné izolaci."
    "Vzduchová dutina by nekončila na povrchu. Musíme udělat žiletkou podélný řez."
    ***
    "Divné. Jako by ten chlup něco žralo zevnitř. Ale co?"
    "Necháme si poradit."
    ***
    Vážený pane kolego, gratulujeme k dokonalým snímkům keratinolytických hub. Považovali bychom si za čest použít je v naší připravované publikaci.

    Závěrečná poznámka: 

    Ten příběh je odvyprávěný z rychlíku, tak ještě pár poznámek.
    Že je chudák medvěd porostlý řasami, to jeho ošetřovatelé věděli, ale o těch pod nimi skrytých houbách neměli tušení. Jsou to zvláštní stvoření, tyhle houby - nepochopím, jak se mohou krmit něčím tak odolným, jako je srst. Když chlup naruší, stane se křehkým a srst se může lámat. Nicméně, když byli tihle záškodníci odhaleni, je možné proti nim začít účinně bojovat.
    Vědci, to je jiná sorta - ti naopak jásají, že jsou to houby unikátní a k publikaci vhodné. No co už s nimi.
    A co studenti? Ti také mají z celé věci užitek. Akce medvěd pro ně byla velkou školou trpělivosti, preparační šikovnosti a mikroskopovací obratnosti. A odměna, kromě pocitu z dobře vykonané práce? Pochvala od profesionálů za technicky dokonalé a krásně koncipované snímky. To potěší.

    O srsti ledního medvěda a nejen o ní najdete podrobnosti zde: https://www.bigy.cz/ze-zivota-skoly/elektronovy-mikroskop?page=1&pg=2

  • Obrázek uživatele mila_jj

    Jména pro energetiku budoucnosti

    Úvodní poznámka: 

    ...až se naučili rozbíjet i atomy.
    V atomické éře život bude legrace.
    Kupředu se béře civilisace.
    Už nebude práce třeba, atom zadělá na chleba.
    Atom nám vypere prádlo a při tom vyškvaří sádlo.
    Energií atomickou nahradíme práci lidskou.
    Nahradí nám všechny stroje elektřinu nafty zdroje...

    (Kdo uhodne autora a název písně, má bod.)

    Drabble: 

    Odzvonilo vyhlašovaným regulačním stupňům - nedostatek elektřiny nastat nesmí, to by bral ledaskdo jako útok na osobní svobodu. Jak ale elektřinu vyrábět ve velkém? Voda, vítr, ..., atom.
    Štěpení či syntéza.
    Při jaderném štěpení se jádro uranu roztrhne na dvě menší plus neutrony udržující řetězovou reakci. Přitom se uvolní vazebná energie uranového jádra.
    Syntéza čili fúze funguje opačně - deuterium a tritium spojíme v hélium. Teď trochu matematiky: štěpení - necelý megaelektronvolt na atom, syntéza - sedmnáct!
    Tak proč nečerpáme energii z fúze jako Slunce? Teprve se učíme vázat řetězy, které spoutají svobodné plazma, aby sloužilo. Inerciální udržení plazmatu, stelarátor, tokamak. Jména pro energetiku budoucnosti.

    Závěrečná poznámka: 

    Na dnešní drabble má velký vliv odpoledne vyslechnutá přednáška o Tokamaku ITER (jestli bude její záznam zveřejněn, dodám sem odkaz). Jaderná fúze je opravdu směrem, kudy by se mohla energetika budoucnosti ubírat. V textu padla tři cizí slova: stelarátor, tokamak, inerciální udržení plazmatu.
    Jen stručně: tokamak je reaktor, ve kterém jsou atomy, které mají reagovat, teplem ionizovány a plazma stlačeno do tvaru prstence.
    Stelarátor vytváří místo prstence poměrně složitý řetězovitý útvar.
    Inerciální udržení plazmatu je nejvíce cool - malinká kulička materiálu je stlačena pomocí extrémně výkonných laserů tak, že se v ní zažehne termonukleární reakce jako v jádru hvězdy.
    Více informací si můžete najít na krásně zpracovaných stránkách https://energetika.tzb-info.cz/10045-elektrina-z-fuze-ii-fyzikalni-zaklady.

  • Obrázek uživatele mila_jj

    Hledání vesmírného přístavu

    Úvodní poznámka: 

    Litzbark, 1507

    Za předního vědeckého úderníka
    považuju Mikuláše Koperníka.
    Slunce zastavil, Zem uvedl do chodu,
    tak už tenkrát předělal nám přírodu!

    Emil Calda

    Drabble: 

    Unaveně zvedá oči k nebi. Bledý měsíc se vysmívá uznávaným pravdám - bláznivá Luna básníků pokořuje úctyhodný Ptolemaiův Almagest, vymyká se soustavě epicyklů a deferentů, ozubených kol, která pohánějí kolotání vesmíru.
    Otvírá jinou knihu. Božská Vergilliova Aeneisis. Z přístavu opět plujem - i tratí se země i města. Věta o hledání pevného bodu - jak je mu blízká! Počkat! Co když tím plovoucím korábem je... Opakuje tolikrát už osvědčený postup Ptolemaiův, vyčísluje trajektorie, jen vychází z jiného středobodu. Osmdesát koleček vesmírného orloje se redukuje na polovinu. A stále jich ubývá. Kopernik setřásá Ptolemaiovy střevíce, ve kterých se učil tak dlouho chodit, z nohou.

    Závěrečná poznámka: 

    V Koperníkově době vycházela astronomie z dokonale rozpracovaného modelu vesmíru podle Ptolemaia a jeho následovníků. Pohyb každého nebeského tělesa byl popsán pomocí nejdokonalejšího způsobu pohybu - rovnoměrného pohybu po kružnici (epicyklus) se středem v naší Zemi. Pokud tato představa neodpovídala pozorování (a to téměř nikdy), přidala se na tuto kružnici další kružnice, která se po ní odvalovala (deferent). Pokud ani toto neodpovídalo pozorování, model se patřičně upravil pomocí dalších kružnic, případně i úseček, na kterých ležely středy deferentů. Vše to perfektně popisovalo pozorování - s několik výjimkami. Jednou z nich byla trajektorie Měsíce.
    Koperník udělal revoluční krok - možná že i pod vlivem výše uvedené četby postrčil Zemi do prostoru a na místo středu vesmíru dosadil Slunce. A vše začalo vycházet podstatně lépe, a hlavně: jednodušeji.
    Koho tato problematika zajímá více, může trávit příjemně čas ve společnosti stránek https://www.physics.muni.cz/astrohistorie/

  • Obrázek uživatele mila_jj

    Kdybych byl vědcem...

    Úvodní poznámka: 

    Tak dneska má věda hosta, spisovatele z nejoblíbenějších. Snad to není příliš velká drzost.

    Drabble: 

    Tedy, řekli: napiš feuilleton o kmeni! Jářku, já na to, proč ne, ale jak začít? Kdybych byl lesníkem, chodil bych a hlídal, jestli jsou kmeny rovné jako svíce; kdybych byl básníkem, viděl bych v bělostném kmínku břízy dívčí dřík; kdybych byl vědcem, znal bych nejen kmeny, ale i podkmeny. Jenže já jsem spíš klukem, rozverným a zvědavě nenechavým, a umazal bych si o kmen pracičky, zkoušeje zaujatě a soustředěně, dokážu-li s jeho pomocí pohnout zeměkoulí. To už tak kluci a fysici dělávají, že chtějí všemu přijít na kloub, protože každý fysik je kluk, který nevyrostl. A tak to má být.

    Závěrečná poznámka: 

    Kdybych byl doma ve svém podkroví, psal bych další feuilleton do knihy Kalendář. Váš Karel Čapek.

  • Obrázek uživatele mila_jj

    I iontová vývěva potřebuje odpočinek

    Úvodní poznámka: 

    Další mikroskopické drabble - aneb reportáž z drsného světa použité vakuové techniky. Poněkud přetékám do poznámky, ale je to nutné.

    Jsem na vrcholu. Přístroje i celého potravního řetězce. Ale vezměme to od začátku.
    V mikroskopu musí být vakuum - jinak by nešlo zformovat elektronový svazek. Vysoké vakuum. Na to jedna vývěva nestačí. Dole maká scroll, čerpá od atmosférického tlaku. Na něj navazuje turbomolekulární pumpa - vyčerpá dobře komoru i tubus. Ale na nejfajnovější prácičku jsem tu já. Čerpám okolí katody, žárovky pro elektronový mikroskop. Když se žárovka přepálí, je problém, proto hlídám wolframovou katodu před útokem zlotřilých molekul kyslíku. Jsem iontová vývěva. A jak to dělám? Já celé dny prostě jen žeru.

    Drabble: 

    Cpu se jak nedovřená posledními molekulami vzduchu, které zbyly v čerpaném prostoru. Tvoří mě komůrky - stěny z magnetů, na nich katoda, uprostřed anoda. Vznikají tu elektrony, narážejí do molekul plynu a ionizují je. Ion se rozletí ke katodě a zaboří se do ní jako kulka do písku, vlastně jako kyslík do titanu. Ten se rozprskne a poprašek pohřbívá pod sebou další plyny.
    Pochopte, že takhle se cpát molekulami můžu jen do vyčerpání titanu. Pak je potřeba se zrekreovat. Přijde servisák, zapne vypékání. Titan se odpaří zpět na katodu, plyny odsají jiné vývěvy. V ten den nepracuji. Medituji a postím se.

    Závěrečná poznámka: 

    Velmi zoufalý pokus vysvětlit, jak funguje iontová rozprašovací vývěva (ten překlad je taky hodně zoufalý, běžně se používá anglické ion sputter pump). Obrázek a daleko lepší popis je tady:
    http://www.chem.elte.hu/departments/altkem/vakuumtechnika/CERN03.pdf

  • Obrázek uživatele mila_jj

    Revoluce kosmologických rozměrů

    Úvodní poznámka: 

    Albert Einstein již roku 1905 začíná přemýšlet o obecnější teorii gravitace, než je dosud uznávaná Newtonova. Poprvé ji publikuje roku 1912 a nazývá ji obecnou teorií relativity. Základ tvoří jediná rovnice, která slibuje, že při zadání vhodných vstupních podmínek vydá řešení popisující libovolný časoprostor. Roku 1917 Einstein podrobuje tuto teorii zkoušce z nejtěžších a ona obstojí - vzniká první matematický model našeho vesmíru (kosmologický model).
    O pět let později vychází Fridman (ano, nenápadný hrdina tohoto drabblete http://sosaci.net/node/45670) z Einsteinových předpokladů, ale - díky rozvolnění jednoho z parametrů výpočtu - dospívá k jinému výsledku. Einstein se s tím nedokáže smířit - publikuje dopis, ve kterém označuje Fridmanův článek za chybný (Výsledky... obsažené v této práci se mi zdají být podezřelé). Ale Fridman má oddané přátele...

    Pondělí 7. května 1923, byt Pavla Sigizmundoviče Ehrenfesta

    Drabble: 

    "Profesore Ehrenfeste, je tady?" hořel nedočkavostí Krutkov.
    "Juriji Alexandroviči, příteli, uklidněte se. Musíte na něj pomaloučku. Víte,..."
    "...vím, je to nositel Nobelovy ceny a excelentní fyzik. Ale Fridman má pravdu!"
    "Ano, má. Jenže Einsteina o tom musíme přesvědčit. Každý občas trpíme představou, že máme patent na rozum. Albert je génius, ale důvěřuje své fyzikální intuici. Váš přítel, Alexandr Alexandrovič, je zase skvělý matematik, věří pravdě diferenciálních rovnic. A tentokrát má pravdu matematika."
    "Ehrenfeste, Krutkove, co to chystáte?"
    "Revoluci, Alberte. Přímo kosmologických rozměrů. Započítáme si trochu..."
    ***
    "Nuže???"
    Einstein vzdychl.
    "Potřebuji čas... Fridmanova rovnice působí neuvěřitelně - ale je-li správná, je naprosto převratná!"

    Závěrečná poznámka: 

    31.5. 1923:
    V předchozí poznámce jsem podrobil kritice výše uvedenou práci. Ale má kritika, jak jsem se ujistil z Friedmannova dopisu doručeného mi panem Krutkovem, se zakládala na chybě ve výpočtech. Považuji Friedmannovy výsledky za správné a vrhající na problém nové světlo. Ukazuje se, že polní rovnice povolují spolu se statickými i dynamické (tj. v čase proměnné) centrálně-symetrické řešení pro strukturu prostoru.
    Albert Einstein

    Toto prohlášení způsobilo obrovský boom možných kosmologických modelů. Všechny mají jednu společnou vlastnost - dokážete-li do nich dosadit množství a typ hmoty ve vesmíru, předpoví vám, jak se bude vesmír vyvíjet v čase - totiž jestli skončí smrštěn zpět do svého počátku, jeho rozpínání postupně ustane anebo se bude rozpínat čím dál rychleji. Poloměr vesmíru byl totiž ten parametr, který Einstein považoval automaticky za konstantní a Fridman mu umožnil, aby se měnil v čase.

    Pokud se chce někdo pokochat azbukou, článek, v kterém jsem dohledávala poslední detaily, je zde: http://th1.ihep.su/~soloviev/Naukograd.pdf

  • Obrázek uživatele mila_jj

    Síly nebo jiný důvod?

    Úvodní poznámka: 

    Další střípek z fyzikálního nebe
    Věnováno KattyV, Regi a Toře, protože si tyto síly přály.

    Drabble: 

    "Mami, proč Země obíhá kolem Slunce?"
    Svatí patroni fyzikální, co říct?
    "Pánové, máme práci!"
    "Jen já. Planety obíhají po elipsách, v jejichž jednom ohnisku leží Slunce," zabručel spokojeně Kepler.
    "Ptali se proč, pane kolego," rýpl Newton. "Nejlépe to vysvětluje můj gravitační zákon."
    "Pouze popisuje. Stejně jako představa zakřiveného časoprostoru," zamyslel se Einstein. "Ale tu laikovi nevysvětlíme jednou větou."
    "Zkusme gravitony," navrhl Bronstein a hbitě přirazil dveře před Dysonem a zástupci CERNu.
    "Už jste je detekovali?" optal se Newton kousavě. "A vůbec, kolik je tazateli?"
    "Osm."
    "Sakra, kde je Komenský???"
    Matka chytila syna za ruku, roztočila ho a zasmála se: "Proto!"

    Závěrečná poznámka: 

    Jak by mělo být poznat z drabble, odpověď na tak jednoduchou otázku je nesmírně těžká a táhne se skrz celou fyziku. Od ujasnění si, že opravdu obíhá Země kolem Slunce a ne naopak (Kopernik se poněkud zlobí, že ho kolegové do diskuze nepozvali) k experimentálnímu důkazu, že tomu tak je (naštvaný Galilei vykřikuje, že fáze Venuše poprvé pozoroval on) k vysvětlení, proč tomu tak je, vedla dlouhá cesta. Newton byl považován za génia, protože dokázal gravitační silové působení popsat vzorcem. Einstein vyšel z Newtonovy gravitační teorie a rozšířil ji do podoby, kterou nazýváme obecnou teorií relativity. Zde se již nepracuje se silami, ale s představou, že časoprostor se po vložení hmoty zakřiví. Další možný přístup je tvrdit, že gravitace je realizována částicemi, které se nazývají gravitony - jejich existenci předpověděl Bronstein. Jenže dosud je nikdo nedetekoval, i když se o to snažila a snaží řada teoretiků (Dyson a plejáda dalších) i experimentátorů (celý CERN, LIGO a další). Takže proč pro potřeby výkladu osmiletým dětem nevytvořit představu, že Slunce si Zemi přidržuje za ručičku?

    (Trošku vážněji k problematice: https://iopscience.iop.org/article/10.1070/PU2005v048n10ABEH005820)

  • Obrázek uživatele mila_jj

    Dělníci moře

    Úvodní poznámka: 

    Reportáž ze života jednoho podkmene.

    Drabble: 

    My, rozsivky, jsme na Zemi dlouho, už od druhohor. V jednoduchosti je krása a náš život je jednoduchý. Filtrujeme mořskou vodu, bereme si z ní oxid křemičitý, abychom našim tělům zajistili pevné kostry. Dokud žijeme, jsme obecně prospěšní jako producenti kyslíku, a i když umřeme, sloužíme dále.
    To, co zbyde z našich těl, se stane jemným sedimentem - křemelinou. Je plná drobounkých otvorů, které už zaživa byly v našich schránkách, proto ji lidé využívají k filtrování. Dobrá, čistí přes nás pivo a víno, ale proč nás i pojídají? Skončit na konci trávícího traktu si po všech zásluhách o blaho planety nezasloužíme!

    Závěrečná poznámka: 

    Tentokrát se do sta slov vešlo jen zlomek informací. Křemelina se například používala i k výrobě dynamitu a dodnes má užití ve stavebnictví. Krom toho je možné ji zakoupit i jako potravní doplněk - primárně prý je zdroj minerálů, ale prý i čistí organismus, především střeva.
    Rozsivky nejsou jen druhohorní relikt, je to hodně rozvětvený podkmen, který dodnes najdeme nejen v mořích, ale i v rybnících či ve vlhku pod kameny. Jejich schránky jsou mnohotvaré a krásné na pohled - a velmi drobounké, kolem desetiny milimetru. Ty pravé objekty pro zobrazování elektronovou mikroskopií: https://www.e-kremelina.cz/user/upload/800px-Diatoms.png

  • Obrázek uživatele mila_jj

    Dáma musí umět zpívat, hrát na piáno, vést salón a ...

    Úvodní poznámka: 

    Po 1728, Velká Británie a vůbec leckde v Evropě

    Drabble: 

    "Další výdaje?" naježil se lord Peter. "Proč, drahá? Cožpak kolem naší dcery neobletuje dost nápadníků?"
    "Ano, jenže - v našem postavení musíme."
    "Tak co? Šaty, boty, koně..."
    "Nikoliv. Výklad Principií."
    "Cože???"
    "Neznat Newtonovo dílo je stejné faux paus jako míchat čaj dezertní vidličkou."
    "Pembertonovo vydání jste přece v knihovně vystavila!"
    "Ano, ale pro naše dítě je naprosto nestravitelné."
    "K čertu! Kupte Filozofii Isaaca Newtona pro potřeby dam. Tu mi nedávno - mezi čtyřma očima - doporučil lord Henry. Jeho syn ji prý přelouskal během lovu na křepelky. On vůbec zachází lépe s puškou než s rovnicemi."
    "Mladý lord Edward?... Ten je svobodný, že?"

    Závěrečná poznámka: 

    ...a hovořit o principech přírodní filozofie. :D

    Hlavní postavy dialogu jsou smyšlené, ale zbytek je čistá pravda.
    První vydání Principií vyšlo v roce 1687 v mizivém nákladu několika set kusů. Vědecký svět se na ně vrhnul, ale řada čtenářů byla zklamána. Sám Newton se později vyjádřil, že "záměrně svá Principia učinil málo přístupná, aby jej nemohli sužovat matematičtí nedoukové, ale aby jim přitom rozuměli lidé matematiky znalí." Jenže Newtonovi příznivci se rozhodli udělat ze svého idolu - dnešním jazykem řečeno - celebritu, a k tomu bylo potřeba dostat jeho dílo do povědomí širší veřejnosti. První takový pokus zahájil rok před Newtonovou smrtí, v roce 1728, mladý lékař Henry Pemberton - zpracoval zmíněné dílo v podobě bez vzorců, zato s výpravnými rytinami, aby "čtenáři mohli pohlížet na Newtonovy myšlenky jako na vznosné stavby a nemuseli se pouštět do nudných výpočtů, nutných k jejich zbudování." Také letos zde již zmíněná matematička Émilie du Chatelet přispěla k popularizaci Principií, když je přeložila do francouzštiny a opatřila vlastními poznámkami. Záměr Newtonových popularizátorů se zdařil - hovory o gravitaci a optice začaly plnit salóny. A co s tím ti, kteří těmto disciplínám neholdovali? Pro ně tu byla například výše zmíněná kniha Filozofie Isaaca Newtona pro potřeby dam, psaná formou dialogu mezi shovívavým vychovatelem a nedovtipnou šlechtičnou. Co se dalo dělat, tehdejší mrav si žádal alespoň nátěr fyzikálních znalostí, aby bylo o čem konverzovat. :D

    Zpracováno podle knihy Patricia Fara: Newton - formování génia

  • Obrázek uživatele mila_jj

    Křehká, ale praktická krása

    Úvodní poznámka: 

    Jaroslav Seifert: Motýli

    "Když chlapci jarem rozcuchaní
    bělásky v hrsti nosili,
    běloučký pel jim zůstal v dlani.
    Ubohá křídla motýlí!"

    Drabble: 

    Křídla přitisknuta k sobě, nohama sotva plete, ale jde. Za sluncem. Paprsky ohřívají černou spodní stranu. Solární elektrárna jede na plný výkon - infračervené záření topí přímo, ultrafialové díky přítomnosti melaninu prohřívá hemolymfu - hmyzí krev. Konečně začíná proudit do svalů. Výkon stoupá. Ještě trochu tepla a cvak! Plochy křídel se rozevřou.
    Účelnou čerň vystřídá barevná, mámivá, matoucí krása. Drobné šupiny na krátkých stopkách, zdobný pel, pro každý druh jedinečný. Poezie paprskové i vlnové optiky - odrazná zrcátka, interferenční filtry, difrakční mřížky, barevné iluze - se chvěje v lázni slunečních paprsků. Teplota lymfy stoupá.
    Křídla se opřou o vzduch. Jarní motýl vzlétá vstříc nebi.

    Závěrečná poznámka: 

    Motýlí křídla jsou neuvěřitelný orgán. Fyzika se na něm opravdu vyřádila. Lehká, ale dost velká a pevná, aby zvedla tělo do vzduchu. Pokrytá šupinami, které jsou mnohoúčelové - chrání před vlhkem, pomáhají ohřívat krev (hemolymfu, já si nezvyknu), pomáhají s aerodynamikou letu a dělají dojem - na druhé pohlaví, lidé jsou motýlům ukradení, s nimi potomstvo nezplodí. Na dělání dojmu používá příroda hodně mechanizmů, některé jsou popsány v tomto článku.
    https://ziva.avcr.cz/files/ziva/pdf/pribehy-z-elektronoveho-mikroskopu-4...

  • Obrázek uživatele mila_jj

    Teorie, na kterou je možné zapomenout

    Úvodní poznámka: 

    Curych, 1905
    A tady je máme:

    Drabble: 

    Procházeli se parkem. Ona, zkrásněná mateřstvím, tlačila kočárek. On, nadějný zaměstnanec patentového úřadu a čerstvě dostudovaný fyzik, podmračen bůhvíjakými myšlenkami, šel vedle ní. V hlavě se mu hádal pokus, jehož výsledky byly nezpochybnitelné, s vysvětlením, které se dosud vždy osvědčilo.
    Komu z nich uvěřit? Lenardův experiment jásal: změřil výstupní práci při fotoelektrickém jevu. Rezonanční teorie plakala: nepředpověděla existenci infračerveného prahu. A navíc...
    "Hansi, děťátko, neplakej. Houpy, houpy... proč tak trvá, než tě ukolíbám?"
    ...nevysvětlila, proč fotoefekt nastává hned po osvícení kovu! Takže elektrony nepříjímají energii neustále, jako rozhoupávaný kočárek, ale po porcích!
    Vysvětlení fotoefektu rezonancí skončilo právem v propadlišti dějin.

    Závěrečná poznámka: 

    „Tradiční názor, že energie světla je rozložena spojitě..., působí při snaze o objasnění fotoelektrických jevů popsaných v Lenardově průkopnickém článku velké potíže.“ píše v roce 1905 Albert Einstein. A rovnou navrhuje, aby k vysvětlení fotoelektrického jevu byla použita teorie Planckova. Dvěma základními nedostatky, které vyřadily teorii rezonance ze hry, bylo, že a) nevysvětlovala, proč fotoefekt nastává až při osvětlení zářením vyšší energie, a že b) nevysvětlovala, proč k němu dochází hned (teoretický výpočet touto teorií dává hodnotu několik let). Více se může zájemce dočíst v https://www.physics.muni.cz/media/3236795/fotoefekt.pdf

  • Obrázek uživatele mila_jj

    Nežádám, ucházím se

    Drabble: 

    Vážení Pozemšťané,

    žádám vás, i když bych žádat nemusela. Jsem paní tohoto světa - někteří to odmítáte připustit, ale říkám pravdu. Od kolébky až do hrobu musíte dodržovat moje zákony, ať se vám to líbí nebo ne. Vládnu rukou pevnou, ale spravedlivou - měřím každému stejným metrem, vážím stejnými vahami. A proto mě Váš nezájem i Vaše pohrdání zraňují. Rozpomeňte se na časy, kdy jste s čistou myslí soudili bez předsudků, a dopřejte mi sluchu.

    Ucházím se o Váš zájem, o Vaše logické uvažování, o Vaši hravost a radost z poznání. Ucházím se o místo ve Vašich myslích a srdcích.

    Vaše fyzika

  • Obrázek uživatele mila_jj

    Ohněm a plazmatem

    Úvodní poznámka: 

    Úvodní přednáška kurzu Úvod do fyziky plazmatu, v podobě, ve které nikdy nezazněla a nezazní.

    Drabble: 

    Milí studenti,
    kdosi řekl, že objem je dílo boží, ale povrch dílo ďáblovo. Měl pravdu. Atomy uvnitř látky žijí ve spokojeném minimu potenciální energie, obklopeni jinými svého druhu, všechny vztahy vyřešeny, všechny vazby zavázány. Ale život na povrchu je plný rizik - je zde příliš mnoho energie, náboje, neuzavřených vazeb...
    Tohle bohatství k sobě přitahuje lecjakou sebranku - to je ze slovního základu sebrat, vážení - a na povrch se nasbírá opravdu leccos. Například atomy kyslíku - lidově "ono to zrezlo". Anebo zrnka prachu, přebytečný náboj, látky snižující povrchové napětí...
    Té sebranky se naštěstí dokážeme zbavit. Ohněm a mečem, jak praví klasik. Redukčním plazmatem!

    Závěrečná poznámka: 

    To, co říká přednášející, je pravda. Plazma má schopnost snižovat povrchovou energii, a tak tyto plochy čistit (konkrétně redukční plazma "opaluje" z povrchů přichycený kyslík). A některá provedení plazmové trysky vypadají hodně dramaticky

  • Obrázek uživatele mila_jj

    Z deníku poněkud natvrdlého plavčíka

    Úvodní poznámka: 

    Co je to za téma? Která věc bude zas malá? Už vím!

    Věnováno Toře a KattyV, které drabble mnohokrát s gustem rozcupovaly a pomohly zase složit. Ono mu to prospělo, moc. A taky Regi, která už v tuhle nekřesťanskou hodinu spí, ale přes den peče výborný perník. ;)

    Drabble: 

    Co jsem se stal plavčíkem, pořád jen meju palubu. Nepochopím, jak na ní kapitán neuklouzne, s tou protézou. Drsnej jednookej týpek. Zornička, kterou kouká do dalekohledu, jak špendlíková hlavička, přes druhý oko nosí pásku.
    "Do kuchyně!"
    Prima, takže brambory. Ne? Oběd do kapitánské kajuty?
    ***
    "No konečně!... Proč hážeš jídlo na zem, suchozemská kryso?"
    Lekl jsem se!!! Kapitán má obě oči! Nechápu. Jak to??? Klapku zvednutou, zle na mě ze tmy zahlíží, zornice se černají jako dvě díry do lebky. Zlatý malý oko, vrať se, špendlíková hlavičko!
    Počkat, co ta noha?
    "Protézu máte taky sundávací, pane?"
    Sakra, myslel jsem nahlas.
    "Ven!"

    Závěrečná poznámka: 

    Jak je jasné z předchozího drabblíku, ne každý pirát s páskou přes oko byl jednooký.
    Zornice mění svůj průměr od dvou do šesti milimetrů (u dětí v tomto rozmezí, u dospělých méně). Ve tmě se přizpůsobí tak, že se roztáhne, na silné osvětlení zareaguje stažením, přičemž v obou případech chvíli trvá, než se oko "rozkouká". Páska, která zakrývá na palubě jedno oko, se při vstupu do temného podpalubí odklopí, čímž získáme jedno funkční oko, které je již přizpůsobeno slabému osvětlení. Osobně to považuji za geniální řešení. :)

  • Obrázek uživatele mila_jj

    Světlo, které vidí gravitační vlny

    Úvodní poznámka: 

    Zoufale málo slov, tak přetékám do poznámek.

    Savana se chvěje horkem, kolem dusá stádo zdivočelých slonů, ale vaše prsty se dotýkají země a snaží se vycítit chvění křídla včely, která sedí na květu vzdáleném desítky mil.

    Úkol, který plní denně detektor LIGO (Laser Interferometer Gravitational-wave Observatory), je stejně těžký, ne-li obtížnější.

    Drabble: 

    LIGO se snaží zachytit gravitační vlny - zdroj informací o událostech ve vesmíru, jako jsou srážky supernov či splynutí černých děr.
    Je to obrovský Michelsonův interferometr - rozdělení a zpětné složení signálu dokáže zviditelnit i ty nejmenší změny způsobené otřesy. Ramena interferometrů jsou několik kilometrů dlouhá, proto detektor zachytí změny drah o velikostech menších než je průměr atomu. Detektory na třech vzdálených místech zeměkoule zvládnou zaměřit, odkud gravitační vlny přicházejí. Týmy nejlepších teoretiků vytvářejí knihovny možných scénářů - takto se projeví splynutí galaxií a takto zborcení hvězdy do sebe.
    Pak zbývá jen čekat. Na událost kosmických rozměrů, která prověří funkčnost zázraku moderní techniky.

    Závěrečná poznámka: 

    Projekt má stoletou historii - roku 1915 publikoval Albert Einstein první předpověď existence gravitačních vln, v šedesátých letech se začalo na tomto problému pracovat experimentálně (jiná technická koncepce, Weberovy válce, která se neosvědčila), po roce 2000 byl zprovozněn detektor LIGO a krátce po dokončení jeho modernizace v roce 2015 byla zaznamenána první gravitační událost.
    "Je to na nobelovku!" byla předpověď, která byla o dva roky později naplněna.
    Přemýšlela jsem, co sem ještě napsat, ale nakonec jsem se rozhodla přidat odkaz na stránky projektu LIGO - je psán srozumitelnou angličtinou a doplněn řadou fotografií - a na povídání na Technetu, které je česky a dost z uvedených stránek vychází.

  • Obrázek uživatele mila_jj

    Omluva za všechny moje komentáře aneb Jediné písmenko!

    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ - jako omluva všem, kdo občas pochybují o mém zdravém rozumu.
    Varování - obsahuje sprosté slovo

    Drabble: 

    Roky plynou a můj blízký bod se posouvá dále od oka. Laicky řečeno - zkracují se mi ruce. Potřebuji brýle na čtení. Anebo jiné pomůcky.
    Ten nový tablet bude ideální. Přenosný, možnost zvětšit písmo, a hlavně - našeptávač, abych nemusela psát celá slova.
    Povaluji se, čtu, komentuji a najednou prásk! manžel drabblista vletí do dveří: "Co to píšeš? Moč vám děkuji!"
    Taktak že nedostal vynadáno. Já??? Takové blbosti nepíšu! Ale ano - na háčky už nevidím.
    Zostražitěla jsem. A dobře udělala. Na poslední chvíli jsem odchytila tuhle perlu - na "Děkuji." odpovídám "Rádo se sralo."!
    Kdo tomu zázraku techniky programoval slovní zásobu?
    Zatracená autoerekce!

    Závěrečná poznámka: 

    Takže pokud vám můj komentář bude připadat poněkud zmatený, nemusí to být jen z mé hlavy.

  • Obrázek uživatele mila_jj

    Co tím mínil?

    Úvodní poznámka: 

    Jedno BJB ze školních lavic

    Drabble: 

    "Já tomu nerozumím," kroutila hlavou češtinářka. "Mluvila jsem se žáky o síle imaginace, o schopnosti vyjádřit se jinotajem, o zašifrovaných poselstvích. Požádala jsem je o krátké slohové cvičení na téma Jak vidím své blízké. A Honza Válek odevzdal tohle. Nepopletl si předměty? Nezadal jsi jim referát z chemie?"
    Kolega jí vzal z rukou sešit a četl:

    Jaká je paní učitelka?
    Tvrdší než bór, vzácnější než rhenium. Hoří plamenem jako bílý fosfor. Nabíjí mě jako tantalový elektrolytický kondenzátor. Je právě to, o čem píši.

    "Kdepak, holka. Přečti si to znova: Borium, RhEnium, Phospophorus, TAntalum. To je pro tebe i o tobě."

    Závěrečná poznámka: 

    Poznámka pro kontrolora: Téma je ukryto v latinských názvech použitých prvků.

  • Obrázek uživatele mila_jj

    Jaké na ně použít páky?

    Úvodní poznámka: 

    Nejhorší je ocitnout se v pákové situaci a nemít patu. Nebo snad naopak?

    Drabble: 

    "Já nevím," lkal čerstvý absolvent učitelství, "co s našimi studenty. Já říkám: 'Učte se!', oni: 'Nás to nebaví!'. Přitlačím a kladou odpor. Povolím a expandují a taky houby dělají. Sakra, to je patová situace!"
    "Musíš najít rovnováhu," usmála se zkušenější kolegyně. "Fyzika ať je poučná, ale zároveň i zábavná. Zkus něco praktického."
    "Teď? Vždyť bereme páku!"
    ***
    Za půl hodiny se ze školního hřiště ozýval hurónský řev: "Do toho, vy padavky! Kolik vás musí být, abyste na pákové houpačce převážili jednoho učitele, no?"
    "Co se to tam děje?" vyhlédla ředitelka.
    "Klid. Náš nový kolega právě nasadil na studenty ty správné páky."

  • Obrázek uživatele mila_jj

    Z okraje do středu aneb turistou v cizí zemi

    Úvodní poznámka: 

    V cestopisu může cestovatel popisovat nejen cizí kraje, ale i zvyklosti jejich obyvatel. A tihle jsou fakt... specifičtí.

    Drabble: 

    Když jsem se rozhodl opustit svůj okraj a vstoupit do oné země, začal jsem se zájmem studovat všechny zvyklosti jejich obyvatel, abych mezi ně zapadl. Samozřejmě, nechtěl jsem, aby mi někdo říkal "vypal!" nebo dokonce "vypadni!".
    Jejich uniformita mě ale děsila. Postupoval jsem stále hlouběji a pořád to bylo stejné. Jeden jako druhý, každý se chtěl družit, stisknout moje ruce a už je nepustit. Jenže oni měli každý čtyři. Já jen dvě. Jednou to musí prasknout.
    Vzduch kolem se rozvibroval.
    "Cizinec? Těm je vstup zakázán! Připravte zonální tavbu!"
    Nechte mě! Jsem obyčejný kyslík! V křemíkovém ingotu jsem se ocitl omylem!

    Závěrečná poznámka: 

    Křemíkový monokrystal (ingot), potřebný pro výrobu polovodičových součástek, se získává tavbou oxidu křemičitého v křemičitém kelímku. Přitom se občas uvolní atom kyslíku a putuje do monokrystalu, kde setrvává v takzvané intersticální poloze - tj., že v něm pouze je, ale není zde chemicky vázán (a málokdy z ní vypadne sám, musí se většinou odstranit drastičtěji). Křemík je čtyřvazný, kyslík dvouvazný. Koncentrace kyslíku v křemíku se zjišťuje pomocí FTIR, což je jedna z metod infračervené spektroskopie - kyslík po dopadu infračerveného záření kmitá jinak než křemík. Pro jeho odstranění z monokrystalu se používá takzvaná zonální tavba - krystal se pomalu protahuje rozpáleným prstencem, kyslík klesá ke spodnímu konci krystalu a ten se následně odřízne (je mimo jiné křehčí, při řezání by praskal). A má po putování, kyslík jeden, dost už se narajzoval, kudy neměl.

  • Obrázek uživatele mila_jj

    Od nanotrubek k nanotroubám

    Úvodní poznámka: 

    Mikroskopička je zpět, a s ní někdo v nadějeplném nanoočekávání.
    Věnováno Toře za megatrpělivost s betováním.

    Drabble: 

    "Dobrý den, nesu vzorky, pan profesor přijde hned. Ne, seďte, založím je sám, mám na ně být opatrný, jsou jedinečné."
    ***
    "Zdravím, mládeži, to zíráte! Uhlíkové nanotrubky, přímo nanotrouby. Celých šest milimetrů dlouhé! Průměr třicet čtyřicet nanometrů, předpokládám. Očekávám publikaci v prestižním časopise, musíte se překonat! Ukažte, co jste vyfotila!"
    "Nic, pane profesore. Nerada to říkám, ale žádné trubky tam nejsou."
    "Ukažte! Kruci, hladké jako dětská prdelka! Kam jste mi zašantročili nanotrubky, vy dva? Pouhým okem bylo vidět, že tam budou! Vyndejte vzorky, podívám se... Do háje! Pane kolego, vy jste je nalepil obráceně! A vzorky i publikace jsou v... nanotroubě!"

    Závěrečná poznámka: 

    Současné rekordy v délce nanotrubek jsou kolem několika centimetrů, ale to víte, byly časy, kdy i milimetr byl unikát...

    https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S0008622320310368#...

  • Obrázek uživatele mila_jj

    Vstup do ráje zakázán

    Úvodní poznámka: 

    1734, Paříž, Café Gradot, kde se scházejí matematici a vůbec elita své doby

    Drabble: 

    "Milý Maupertuisi, na svou chráněnku čekáte marně. Ani Amazonka, která šermuje a jezdí na koni, obranu našeho útočiště neprorazí."
    "Má plné právo zde být! Tady i v Akademii. Je jednou z žen obdařených nejen šarmem, ale i jasnozřivým myšlením a moudrostí starých učenců. Kdyby byla mužem, zářila by v čele vědeckých společností a sbírala mistrovské tituly."
    "Takto je jen směšná. Když ji minulý týden odsud vyvedli, přísahala, že se vrátí. Takový nesmysl!"
    "Dobrý den, pánové," pozdravil prošedivělý muž. "Dovolte mi vás pohostit u příležitosti mého proniknutí do vaší učené společnosti."
    Maupertiovi zaskočilo. "Émilie? Vy taškářko! Vy jste i mistryně převleků?"

    Závěrečná poznámka: 

    V drabbleti vystupují slavný matematik Pierre Louis Maupertuis a pozoruhodná žena, Gabrielle Émilie Le Tonnelier de Breteuil Marquise du Châtelet. Jestli přijde vhodné téma, povíme si o ní víc. V každém případě mohu už teď napsat, že byla opravdu renesanční bytost s velkým zájmem o matematiku.
    Bohužel, tehdejší doba nebyla nakloněna tomu, aby se ženy společensky realizovaly jinde než ve svých salónech. Příhoda je pravdivá - na místě, kde Émilii nevpustili do kavárny jen proto, že je žena, ji o týden později obsluhovali, když se převlékla za bohatého staršího muže. Inu, šaty dělaj člověka.
    P.S.: A v drabbleti nepadlo slovo stará. To se o dámě neříká, nikdy. Použijme politicky korektní "jedna z klasiků ve svém oboru".

  • Obrázek uživatele mila_jj

    Vysuň tyč, zachráníš ve-ve-er-ku

    Úvodní poznámka: 

    Kamery najíždějí, světla se rozžíhají a moderátor vědecké redakce se chystá zpovídat známého odborníka.
    Nebijte mě, téma si to žádalo.

    Drabble: 

    "Pane profesore, prozradíte nám, kolik je druhů veverek?"
    "Ve-ve-er-ky jsou velmi variabilní a stále jich přibývá. Mají typové řady..."
    "To diváky nejspíš nezaujme. Povězte, jak je možno u veverek zabránit nadkritickému rozmnožení?"
    "Nadkritické zmnožení? To je prosté - stačí vysunout tyče z aktivní zóny..."
    "Domnívám se, že nemusíme zacházet až do takových intimních podrobností, pane profesore. Dovolte mi ještě jednu otázku - existuje opravdu i krizové řešení, jak tuto, dalo by se říci, řetězovou množivou reakci zastavit?"
    "I jen se ptejte. Stačí použít kyselinu trihydrogenboritou..."
    "Moment, vy nejste profesor Šaněk, známý odborník na antikoncepční metody veverek?"
    "Dovolte? Jsem profesor Daněk, jaderný fyzik!"

    Závěrečná poznámka: 

    Jak to, že jaderný fyzik s takovým nadšením vykládá o veverkách?

    VVR, čti ve-ve-er-ka, je slangový název pro vodo-vodní energetický reaktor (ano, takový je v Temelíně, Dukovanech i Jaslovských Bohunicích). Mají různé typové řady, označení typových řad udává výkon, další číslo typ projektové dokumentace (Temelín má dva reaktory typu VVER 1000, čili tisíc megawattů každý - dobře, 1125 MW).

    Probíhající štěpná reakce, má-li se udržet, musí být mírně nadkritická, tj. na jeden dopadající neutron musí při rozštěpení atomu uranu vzniknout více než jeden neutron, který způsobí další rozštěpení. Množení se opravdu řídí zasunutím nebo vysunutím tyčí - tyče mají spodní část naplněnou palivovými tabletami a horní moderátorem (ne, proboha, ne tím, co vedl dialog s profesorem, ale materiálem pohlcujícím neutrony). Kdyby selhaly úplně všechny mechanizmy ochrany, spadnou tyče vlivem gravitace. Tím se vysunou z palivové zóny ty aktivní části a zasunou se tam ty neutrony pohlcující, takže reakce se ztlumí až zastaví.

    Poslední nouzové řešení je zalití reaktoru kyselinou trihydrogenboritou, která by měla reakci zcela zastavit.

  • Obrázek uživatele mila_jj

    Vzestup nenápadného hrdiny

    Úvodní poznámka: 

    Když jsme včera začali s balóny...

    červen 1925, Petrohrad

    Drabble: 

    Do balónu nastoupili dva - pilot Fedosejenko a ředitel fyzikálního institutu, ověšený přístroji - nenápadný muž s brejličkami. Alexandr Fridman.
    V výšce šesti tisíc metrů praskla nádrž s kyslíkem, ze které dýchali. Fridman se rozhodl. Pilot je pro přežití potřebnější. Zadržel dech. Pomalu se sesouval na dno gondoly. On si mohl dovolit skončit v bezvědomí, na něm jejich život nezávisel. Probral se až po chvíli - když s ním Fedosejenko třásl a křičel, ať kouká dýchat.
    Co ušetřil, stačilo. Vystoupali do rekordní výšky a vrátili se oba živí.
    Fridman je slavný díky svým vědeckým výsledkům. Na jeho krátké hrdinství pomalu usedá prach zapomnění.

    Závěrečná poznámka: 

    Informace o Alexandru Alexandroviči Fridmanovi najdete například ve velmi zajímavé knize Karla Pacnera Hrdinové dvacátého století.

    Alexandr Fridman byl fyzik širokého rozpětí zájmů - věnoval se především obecné teorii relativity (Fridmanova rovnice), ale i dynamice proudění, stavbě složitějších atomů anebo meteorologii. Právě jako ředitel První geofyzikální observatoře se účastnil výše popsaného výškového letu, který byl dlouho rekordním výstupem v Sovětském svazu.

  • Obrázek uživatele mila_jj

    Rozhovor nad hlavami nepřátel

    Úvodní poznámka: 

    Předchází drabbleti Do Egypta, profesore!
    26.6.1794 u Fleurus

    Drabble: 

    "Už si nás všimli," vzdychl Beauchamp. "Tak co, jako obvykle? Budou se napřed modlit nebo střílet?"
    "Dávám přednost modlení," pousmál se Coutelle. "U Maubeuge to bylo taktak - naštěstí neuměli mířit, první ranou přestřelili a druhou podstřelili. Měl jsem nahnáno, ale zařval jsem Ať žije republika! Ať vědí, kdo proti nim stojí."
    "Věda ve službách armády." pronesl Conté. "Generál Bonaparte se zajímal o nový Lavoisierův způsob vyvíjení vodíku i o to, jak dokážeme balón udržet ve vzduchu měsíc bez doplňování plynu. Napouštění prý máme urychlit. Ocenil noční komunikaci pomocí barevných luceren a denní... "
    "...pomocí gravitace," zasáhl Coutelle. "Hoďte zprávu. Přeskupují se."

    Závěrečná poznámka: 

    Ve dne se zprávy posílaly dolů tou nejpřímější cestou, a to v pytli se zátěží, spouštěném po provaze.

    Jsme svědky jednoho z prvních nasazení pozorovacího balónu. Odvážní vědci, vybavení dobrými dalekohledy, vystoupali do výšin, a hlásili dolů informace o pohybu nepřátel. Proč zrovna oni a ne někdo z jejich pomocníků? Ona je jedna věc ten ďáblův vynález postavit a druhá ztratit duši tím, že do něj vlezete a vznesete se k nebesům. (Navíc dodejme, že vše v Napoleonově armádě bylo organizováno zcela vojensky, takže pánové měli i svou hodnost, jednotku a z nouze dělostřeleckou uniformu - aviatickou měli slíbenou, ale jaksi na ni nikdy nedošlo.)

    V rozhovoru je zmíněno první nasazení balónu u Maubeuge (2.6.1794), nyní jsme byli 26.6.1794 u Fleurus, kam byl balón posléze přeložen.

    Balón celou dobu letu přidržovaly dvě skupiny mužů pomocí lan v jakési obrovské síti, takže ho mohly kdykoliv stáhnout dolů, vystřídat osádku anebo jej nechat připoutaný u země (napouštění před každým letem by bylo nehospodárné a dlouhé).
    Více podrobností o Napoleonových vzduchoplavcích včetně obrázků najdete zde: http://napoleon-knihy.blogspot.com/2014/11/bez-spojeni-neni-veleni-3-cas...

  • Obrázek uživatele mila_jj

    Vědecká rozprava za zaseklou mulou

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na drabble Do Egypta, profesore!, které ještě dodatečně věnuji Regi za ten skvělý, a jak to vypadá, vícekrát použitelný nápad.

    Toto drabble je věnováno Toře a KattyV za trpělivou betaci.

    1. července 1798, zátoka Marabut, asi 30 km západně od Alexandrie
    Napoleonova expedice se právě vylodila a pochoduje k městu.

    Drabble: 

    Třírohý klobouk se chvěl v rozpáleném vzduchu daleko vpředu. Trén si musel pospíšit.
    "Zvíře pitomý, táhni! Zatracenej písek! Zatlačte, chlapi! Všichni!"
    "Zde, pane kolego, bude váš silový moment větší."
    "Děkuji, příteli."
    "Potěšení na mé straně."
    "Je nejvyšší čas nahradit soumary. Což například pára? V Anglii již třicet let čerpá parní stroj vodu z dolů. A proslýchá se cosi o parolodi."
    "Ach, parní samohyb! Bude, až zvládneme teorii hybné síly ohně, pane Conté. Hned, jak dořeším, co s tímhle vedrem..."
    "Teoretické výpočty nenahradí technickou praxi, pane Fouriére."
    "A kecy nenahradí fachu, vy dva flákači! Zaberte, fajnovky! Vědce nám byl čert dlužnej!"

    Závěrečná poznámka: 

    Ti dva, kteří vedou dialog, patří mezi nejslavnější účastníky expedice. Ve svém zaměření rozdílní jako oheň a voda. Fouriér, matematik a především teoretik, Conté, prakticky zaměřený experimentátor. Jestli spolu rozmlouvali, nevím. Fouriér bohužel zůstal u toho vedra, je jeden z prvních, kdo rozvíjel teorii skleníkového efektu (i když je známější díky Fourierově řadě a transformaci), ale Conté byl opravdu vzdáleně spojen s vynálezem samohybu. Spolupracoval s Lazarem Carnotem, jehož syn Sadi je autorem teoretické práce O hybné síle ohně, která položila teoretické základy moderní termodynamiky (ano, Carnotův cyklus). To se ale stalo až v roce 1824. Soumaři měli ještě nějakou dobu šanci.

  • Obrázek uživatele mila_jj

    Do Egypta, profesore!

    Úvodní poznámka: 

    "Začalo to v Toulonu 19. května v roce 1798. Čtyřicet tisíc vojáků, deset tisíc námořníků a dvě stovky vědců se vydávají na moře, aniž by znali cíl své cesty! Od revoluce jsou Británie a Francie zapřisáhlí nepřátelé. Francouzská vláda pověřila Napoleona úkolem zmocnit se Británie. Vzhledem k nereálnosti tohoto projektu se Napoleon rozhodne raději zaútočit na britské koloniální državy, zdroje jejího bohatství… Úspěch tohoto plánu je podmíněn tím, že celé toto obrovské tažení, zůstane utajeno."
    (vzala jsem to Ctrl+C Ctrl+V včetně jazykových chyb a věcných nepřesností z https://www.ceskatelevize.cz/porady/11826526340-napoleonovo-tazeni-do-eg...)

    To, co nás zajímá, se ovšem stalo o dva měsíce dříve, před schůzí Commission des sciences et des arts (česky přibližně Komise pro vědu a umění), která se konala 16. března 1798. Předpokládám, že pár dní před ní měl mladý francouzský generál Napoleon Bonaparte schůzku s ctihodným profesorem Gasparem Mongem.

    Drabble: 

    Napoleon upřel svůj pohled na matematika: "Stručně, profesore. Sbalte se, jedete do Egypta."
    Monge jen zalapal po dechu.
    "Rozhodl jsem se vzít s sebou sto padesát vědců. Organizace vojenská: oddíly čisté vědy, aplikované vědy, intelektuálové, umělci a tiskaři. Výzkumný úkol pro každého určíte vy. A budete jim velet."
    "Ale generále, já opravdu nemohu odjet." vzpamatoval se Monge. "Jsem vytížený člověk. Metrická soustava není zažitá, řízení zbrojovek mě stojí spoustu času. Ten kradu svému výzkumu a hlavně výuce a velmi se za to stydím. Naše země potřebuje vzdělané dělostřelce, to sám víte nejlépe..."
    "Je mi líto, profesore, ale rozkaz je rozkaz."

    Závěrečná poznámka: 

    To tažení stojí za větší popis, takže se k němu snad ještě několikrát vrátím, dá-li téma.
    Mongemu se pochopitelně nechtělo - dokončil zavedení metrické soustavy (ano, systém jednotek SI používaný dodnes), zbavil se ministerského křesla a doufal, že už bude jen velet zbrojovkám, učit a bádat. Jenže člověk míní...

  • Obrázek uživatele mila_jj

    Báseň oslavná na muže vytříbeného ze vnějšku i ze vnitřku

    Úvodní poznámka: 

    Tak schválně, kdy uhodnete, o koho jde?

    Drabble: 

    Kdo vypadá k světu,
    když staví raketu
    ze starého kola?
    Pomocí pružiny
    a též elektřiny
    zastaví i vola?
    Ocet sodu smíchá
    hned je bomba tichá,
    termofor jen kyne.
    Švýcarským nožíkem
    s velikým povykem
    útočí na jiné.
    Křivku balistickou
    opíše konzerva
    zakoupená v akci.
    Padouši padají
    přitom vypadají
    trochu jako šašci.
    Hrdina je fešák,
    ideál všech žen,
    věda mu jde skvěle.
    Řemen na kalhoty,
    tkanička od boty
    ničí nepřítele.
    Zpod trysek rakety
    cvičí si útěky
    pomocí kanady.
    Únik kyseliny
    úspěšně zastaví
    kusem čokolády.
    Kdo je ten frajer,
    jestlipak ho znáš?
    Blonďaté vlasy,
    na nich účes náš,
    který téma žádá.
    ***
    McGyver???
    Paráda!!!

    Závěrečná poznámka: 

    https://www.youtube.com/watch?v=A1ZB8C6u9dE
    Můj dětský idol - bojový vědec McGyver. A koukněte na to háro...

  • Obrázek uživatele mila_jj

    Ze vzpomínek volných elektronů: Špatně kvantované sebevědomí

    Úvodní poznámka: 

    Tak jsem si říkala, že budu psát o omylech a nedopatřeních, co něco někam posunuly. A když neposunuly, tak jak si někdo parádně uřízl ostudu. No to jsem zvědavá, jak to půjde.

    Drabble: 

    "Zopakuji nobelovský experiment a vy budete u toho!"
    Třída zašuměla a my se připravili. Náš úkol je jasný: z ebonitové tyče přeskočit na zinkovou desku, na světelný signál překonat výstupní práci, opustit zinek a vybít elektroskop. Parodie na Millikanovo měření Planckovy konstanty - vy jste to nečetli?
    Učitel taky ne, ale tváří se sebevědomě. Jenže pokus nevychází - elektroskop se nabije, ale nevybíjí se, i když kantor svítí ultrafialovým zářením.
    Třída se zlomyslně baví.
    Posedíme si v tom kovu ještě dlouho, my nešťastné elektrony. Kdyby ten chlap myslel, věděl by, proč měl Millikan v aparatuře zabudovaný nůž. A on nemá ani šmirglpapír.

    Závěrečná poznámka: 

    Učitel se pokusil demonstrovat fakt, že světlo dostatečné energie dokáže uvolnit elektrony z kovu. Podle Planckovy hypotézy si lze světlo představit jako kousky energie (kvanta), jejichž velikost je úměrná frekvenci světla (a konstanta úměrnosti se dnes jmenuje samozřejmě Planckova). A jak ji změřit? Třeba pomocí fotoelektrického jevu, jak to udělal Millikan.

    Kvantum světla narazí do elektronu a předá mu energii, kterou elektron použije částečně na uvolnění z kovu (tato část energie se označuje jako výstupní práce a tento pokus ji také dokáže změřit), částečně na to, aby povrch kovu opustil. Jenže jestliže je výstupní práce příliš velká, nezbude elektronu dost energie na to, aby odletěl - toho se dá využít k výpočtu Planckovy konstanty. Millikan provedl určení Planckovy konstanty (a jen tak mimochodem i určení výstupní práce tří alkalických kovů) tak dobře, že za to získal Nobelovu cenu.

    Průšvih začíná, když člověk zkusí po někom něco zopakovat, jak to udělal náš učitel. Jenže on odflinkl přípravu a zapomněl desku před pokusem očistit od oxidů, které mají výstupní práci daleko vyšší než čistý kov. (Vím to dobře. Sama jsem si kdysi tak naběhla.). Takže ve chvíli, kdy hlásil, že elektroskop se začne vybíjet, jev prostě nenastal. :D

    Millikan se na svůj článek odvolává v druhé části nobelovské přednášky https://www.nobelprize.org/uploads/2018/06/millikan-lecture.pdf Pěkné vysvětlení celé problematiky je zde: http://spiff.rit.edu/classes/phys314/lectures/photoe/photoe.html

  • Obrázek uživatele mila_jj

    Banán, co nebyl v televizi

    Úvodní poznámka: 

    Tak jsem tady zas, ale co s tímhle tématem... :)

    Drabble: 

    "Mám úkol přesně pro tebe," poklepal šéf oddělení na stůl fyzičce. "Napiš scénář televizního vzdělávacího pořadu. Dvouminutový šot."
    "Tak s tím ať jdou do háje! Za dvě minuty nestačí pomalu ani zapnout kameru. Chci deset."
    "Zkusíme to domluvit. Co potřebuješ ode mě?"
    "Banány."
    "Cože?"
    "Mohlo by to být o vnímání barev. Skládání světla - osvětlení červenou a zelenou dává žlutou. Žlutý banán je v červeném světle..."
    "Jasně! Nakoupíme a vyzkoušíme. Banány, rajčata, zelené hrušky a modré... hrozny?"
    "Radši švestky. Musíme ověřit, že to funguje..."
    Televize projekt uložila ad acta.
    Jediným pozitivem bylo zlepšení zdravotního stavu pracovníků ústavu díky zvýšené konzumaci vitamínů.

    Závěrečná poznámka: 

    A takový měla fyzička pěkný plán. Osvětlení bílého plátna červeným a zeleným světlem dává žlutou, takže banán v něm vypadá normálně. Ale co když svítíme jen červeným?
    https://tisnovskenoviny.cz/wp-content/uploads/2018/03/Foto-Mark%C3%A9ta-...

  • Obrázek uživatele mila_jj

    Až si budu chtít hezky počíst, otevřu si fandom...

    Úvodní poznámka: 

    Jak píšu v nadpisu, vybírám věci, které se hezky čtou. A děkuji jejich autorům (nejmenuji, ale o to víc), že to tak pěkně sepsali. A omlouvám se za minimalismus.

    Drabble: 

    Cesty k sobě - HP, potrestaný záporák, Hagrid - co si přát víc?

    Pomezí Liškomág Evžen opět v akci!

    Tenkrát na světě Ne vždy lehké, ne vždy optimistické, ale vždycky zajímavé, Faobe.

    Odria je zajímavý svět a Hydraščuk sympaťák!

    Ze života pražského tramvajáka je prostě skvělé čtení.

    Na Cimburku drabble přibývají pomalu, ale stojí za to!

    Pan Kaplan nikdy nezklame!

    Novinky ze světa sportu jsou prostě na nobelovku.:D

    Čajový cyklus mám moc ráda, hlavně Doramo, ale v poslední době se nějak vylupuje Tonička.

    Minerva KattyV letos prokreslila krásně nejen tuto postavu, ale i Pražské jaro - zajímavé čtení.

    Výtvarné umění Někteří píší, Aplír kreslí slovy.

    Statek je rodu ženského Moje srdcovka. Potřebuji trochu léta, prázdnin a borůvek...

    Alžběta a drak Dede, doufám a věřím v souhrnné dílo!

    Hotel U devíti koček už má vlastní knížku!!! Přečteno, skvělá! Chci další, pěkně prosím, smutně koukám...

    A letos přibyli mladí, nadějní autoři:

    Andulkoviny začaly s Pepíčkem a Honzíčkem, ale díky tématům se pomnožily. Vzhůru do klecí a koupacích misek pro malé milé ptáčky!

    Čtyři z tanku a pes Šarik, Šarik! Více zábavy s psem tankové brigády, než autor knihy vůbec tušil!

    Havajské problémy jsou možná problémy pro obyvatelé Havaje, ale my ostatní se skvěle bavíme!

    Zaklínač Klasika fantasy ság! A letos přibyla mladá nadějná autorka Annie. Například její použití kopru v magii je veeelmi kreativní... :D

    Určitě jsem na někoho zapomněla, ale pro začátek by to stačilo... tak do konce března. :D

    Závěrečná poznámka: 

    Tak a letos končím, děkuji všem za trpělivost.

  • Obrázek uživatele mila_jj

    Věda ve sto slovech - výběr

    Úvodní poznámka: 

    Milí DMD účastníci, letos to nebylo vůbec jednoduché, ale děkuji všem, kteří do Vědy ve sto slovech přispěli. Tak jmenovitě do toho:

    Drabble: 

    Hned na Apríla přiletěl Netopýr budečský a drápky se chytil na celé DMD (díky, díky, díky!). Začal kouskem Nehostinná zima.

    Vzápětí se objevil Dr. Dark Current a Cínová hora malých rozměrů s velkým ničivým potenciálem. Doslovné použití tématu. :D

    Od Katie mě dostalo drabble Pohádka o viru a pískovišti, protože tyhle už máme zvládnuté.

    TeMné vzpomínky vyvolalo drabble od a.j.rimmer jménem Školka pro geniální děti. Nesoutěžní, ale geniální! Varování: může parádně zamotat šišku!

    Co s koprem? A proč je takový, jaký je? To ví Esti Vera, která nám to vysvětlila v drabblu Bráška.

    Ráda jsem zase viděla Lodní šroub, který se objevil, aby zadal šifru. A vzal si s sebou hosty Hermés z vesmíru a další.

    Další báječná šifra byla Chemická pohádka od Keneu.

    Obdobné téma zpracovává i Chrudoš Brkoslav Štýřický v drabble s podivuhodným názvem Prométheus, Európa a prasata... Chemie se letos prostě urodila. :D

    Téma Karanténa bylo drsně naplněno Evangelistou biologem a drabbletem Smrtící výcvik. Skvělá práce se závěrečnou poznámkou!

    Krásná óda na lakmusový papírek od MataPeprna se objevila v jiných výběrech, tak dávám její drabble Kluci neposední.

    Do hájemství biologie se vydala Achája, aby nám vysvětlila, jak je to s cizopasníky: Copak jmelí, ale jmelí.

    A vzhledem k zásluhám o fandom si netopýr budečský zaslouží ještě jednu zmínku - neodolatelné je drabble Jako na trhu.

    Děkuji všem za čtení i přispívání a těším se doufám za rok na shledanou!

  • Obrázek uživatele mila_jj

    Naslouchejte i těm nejmenším

    Úvodní poznámka: 

    Páni, poslední téma? Ale s pokusy nekončíme, že ne?

    Drabble: 

    Polehávají a pospávají, čekají, až budou moci posloužit. Brčka, sponky, gumičky, kousky papíru, špejle. Takové smetí k ničemu, řeknete. Ale není.
    Záleží na tom, jak se na ně podíváte - najednou je to materiál pro úžasné dobrodružství poznání.
    "Natáhni mě na krabičku," radí gumička. "Budeme koncertovat!"
    "My si chceme taky hrát!" povykují sponky a brčka. "Vždycky jsme chtěly být plachetnicí."
    "A my raketou!" pokřikují odřezky instalatérské trubky a list papíru.
    Naslouchejte a splňte jim jejich sny.
    ...
    "A co já, já jsem tu jen na úklid?" žárlí koště.
    "Ne," uklidníte ho. "Ty jsi přece kouzelné. Vyzkoušíme, kdo tě udrží na jednom prstě."

    Závěrečná poznámka: 

    Každý z nás si občas s chutí zabrnkal na gumičku, nataženou přes krabičku. Konstrukce z brček a sponek jsou naprosto úžasné - takové nic, a jak to krásně funguje! http://fyzikalnisuplik.websnadno.cz/voziky_z_brcek.pdf
    Raketky na foukání jsou zde http://fyzikalnisuplik.websnadno.cz/mechanika/papirove_rakety.pdf a plány k nim zde http://fyzikalnisuplik.websnadno.cz/mechanika/papirova_raketa_-sablona.pdf.
    A aby koště nežárlilo: http://fyzikalnisuplik.websnadno.cz/mechanika/tezistova_tycka.pdf
    Tímto děkuji Václavovi Piskačovi, že má tak úžasný web. :)

    Duben se nachýlil ke konci. Jak jsem si jiné roky myslela, že je to náročný měsíc, letošek to překonal. Tak jen doufám, že letošní experimentální série alespoň někoho pobavila a pomohla mu zabavit nudící se děti/dospělé.

    Je mi ctí poděkovat především mým milým betám KattyV, Toře, Regi a Arenze, které se zasloužily o to, že drabblata jsou ve finále o hodně srozumitelnější než v první verzi. Díky, trpělivá a milá děvčata.

    A v neposlední řadě mé skvělé rodině a čtenářům, jejichž komentáře mě držely nad vodou. A přidávám omluvu - číst a komentovat jsem letos zoufale nestíhala a v květnu to nejspíš o moc lepší nebude.

Stránky

-A A +A