Moje články

  • Obrázek uživatele akai

    Oni

    Fandom: 
    Drabble: 

    Plameny stoupaly k nebesům a vzduch se zabarvoval do černa.
    Spálily stovky myšlenek. Umlčely stovky nepohodlných.
    Víru však nikdy zničit nemohly.

    Krok.
    Nic nemá smysl.
    Otevření dveří.
    Ale pokud tu máme všichni zdechnout.
    V jedné ruce pevně sevřený dopis od rodiny a zbraň v druhé.
    Tak alespoň ne sami!
    Prásk.

    Cesta byla nekonečná. Nohy bolely a svaly naříkaly. Lidé padali. Jedinou skutečnou motivací byly výstřely ozývající se v dáli za nimi. A občas si říkala, jestli by přece jenom nebylo lepší zůstat na místě a počkat si na ně.

    Přišel uprostřed modlitby.
    Přišel, aby se někteří jiní už nikdy nevrátili.

    Závěrečná poznámka: 

    Skoro bych řekla, že to jediné, které jde dobře poznat, se tematicky v podstatě vůbec nehodí (ale mně se tak líbilo, že jsem si to nemohla odpustit).
    Každopádně k odhalení: 1) husité, protestanti, něco ve smyslu "kdokoliv s odlišnými názory", 2) Herschel Grynszpan (taky jsem si ho tam původně dala trošku z trucu, ale pak jsem si uvědomila, že zrovna on se sem hodí úplně úžasně), 3) brněnský pochod smrti, 4) Christchurch.

  • Obrázek uživatele akai

    A s čokoládou v ruce

    Fandom: 
    Drabble: 

    Pamatovala si přesně osm případů, kdy spolužačce slibovala, že si ty boty konečně odveze s sebou do Brna (ve skutečnosti se to stalo sedmnáctkrát). Ve středu po tom slavném dni, kdy je konečně nacpala do přeplněného batohu, si naplánovaly sraz u Svitavy.
    Na poslední chvíli jí to překazil blížící se deadline seminárky.
    Další úterý přišla po úmorném horku dlouho očekávaná bouře.
    Po víkendu, kdy své nohy bez varování protáhla všemi možnými pohyby, se rozhodla dát jim alespoň týden oddych.
    Další týden najednou bylo zkouškový.
    Sedíc ve vlaku domů (s botami v rukou; do batohu se nevešly) sledovala běžce kolem trati.

    Závěrečná poznámka: 

    * Já jsem stále ve stádiu slibů, pamatuji si tři čtyři takové případy.
    ** Tu seminárku nemám. Potřebovala bych téma do předmětu Perzekuce židovského obyvatelstva. Nějaký nápad? Ideálně takový, u kterého při tvoření seminárky nevyplavím slzami celý barák?
    *** Konečně vím odpověď na otázku, kdy se hodí přechodníky.
    (Z poznámek je snad jasné, že toto je moje předvídání budoucnosti xD)

  • Obrázek uživatele akai

    Bod za snahu

    Fandom: 
    Drabble: 

    Ráno vstal s unaveným, ale v zásadě spokojeným brbláním. Zahleděl se na vykukující slunce a uvědomil si, že by měl být šťastný.
    Do práce jel s pocitem, že by si měl více vážit svého jednoduchého světa.
    Po cestě zpět se styděl za myšlenky, které mu v hlavě řvaly, jak moc rád by zmizel.
    Nasadil úsměv a pokusil se, jako už tisíckrát předtím, přesvědčit se, že je vše v pořádku.
    Oklamal tím rodinu.
    Na nějakou dobu tím oklamal i sám sebe.
    Až do chvíle, kdy se jednou probudil do slunečného dne plného smíchu a radosti a něco v něm se zlomilo.

    Závěrečná poznámka: 

    Probrečené drabble. Věřím tomu, že se takhle nespočetně dní snažil dát sbohem čemukoliv, co ho to ničilo, a odteď být optimistou.
    Psáno s tichou modlitbou za to, aby to jeho nejbližší rodina přestála.

  • Obrázek uživatele akai

    Oběti okolností

    Drabble: 

    Kdybyste se Christiane zeptali, snad by řekla, že za ten první půllitr piva může otec, alkoholik s výbušnou povahou a sklonem k násilí, a za první cigaretu matka, která nikdy pořádně nebyla doma.
    Za první dávku tripu nesla vinu její první láska, za ty další pak ta druhá. Deflet ji taky dotáhl k háčku a pak, co hůře, zabraňoval úspěšnému pokusy o léčbu.
    Ani po dalších třiceti letech, po projetí Ameriky, Švýcarska, Řecka, po narození a nezvládnutí výchovy vlastního dítěte, nikdy si nedokázala přiznat, že za svůj život je nakonec zodpovědná ona sama.
    Nakonec není to občas problém nás všech?

    Závěrečná poznámka: 

    Christiane - zázrakem, jak ona sama říká - žije, ale stejně si takhle nějak představuji, že by mohl vypadat její budoucí "nekrolog" (zní to jako nějaký doktor mrtvol a to slovo jsem poznala až při spatření tohoto bonusu...). Netuším, jestli mi to bude uznáno, ale za zkoušku to stojí:)
    Jinak ve skutečnosti tohle je podle mě největší přínos její knihy; ne to, jak mluví o drogách (když to vyšlo, tak to bylo asi jiné, ale v této době toho můžeme vidět všude spoustu a už to není tak strašně šokující), ale způsob, jakým ona přemýšlí (nebo já si to aspoň myslím). Dává vinu za většinu věcí ve svém životě někomu jinému, jako by ji nikdy ani nenapadlo, že ona sama s tím mohla něco udělat. Jenomže je to něco, co děláváme my všichni - a tady je dokonalý příklad toho, kam takové smýšlení může vést. A proto si myslím, že vlastně největší přínos knihy není ani tak pro puberťáky kvůli myšlence "nezačínejte si s drogami", jako spíš pro nás trošku starší.

  • Obrázek uživatele akai

    Rozhodnutí na jeden den

    Drabble: 

    Probudil se s třeštící hlavou; automaticky nahmatal vodu a prášek. Podle ticha v domě usoudil, že manželka už odešla do práce a děti ještě nevstaly.
    Až po několika hodinách mu začal být klid podezřelý.
    Holky nenašel v jejich pokojíčku.
    Ani nikde jinde vevnitř.
    S bušícím srdcem a tisíci různými scénáři v hlavě vyběhl na zahradu - kde si zatím dvě holčičky vplétaly jarní květiny do vlasů.
    Jakmile si jej všimly, tichý hovor utichl.
    Na jeho tváři se však objevil něžný úsměv, v srdci rozhodnutí vše napravit.
    Další den se opět probudil s třeštící hlavou a planoucím vztekem.
    Na sebe.
    Na .

    Závěrečná poznámka: 

    Tak nějak si představuji otce Christiane F. A tak nějak mi připadá, že některé jeho vlastnosti ona dokonale zdědila...

  • Obrázek uživatele akai

    Jak málo stačí ke štěstí studenta

    Drabble: 

    Student bývá z principu druhem velmi nenáročným.
    Občas nalézá své neskonalé štěstí ve formě zásuvky, kterou objeví přesně ve chvíli, kdy mu jeho notebook ukazuje poslední žalostná procenta.
    Jindy dokáže potěšit podivná kombinace ořechů a čočky v karbanátku.
    Když si člověk láme hlavu nad tím, jak ze staroslověnského mūsis vznikla myšь, škodolibou radost vyvolává představa, že češtináři se toho musí učit mnohem více.
    Úleva po zaslání zadaného úkolu přesně 23:59 je nenahraditelná. Stejně tak úleva po zjištění, že jsi to sice do termínu nestihl, ale to ani tvoji tři spolužáci.
    Také se ovšem naučí ocenit spánek. Takže dobrou noc.

    Závěrečná poznámka: 

    Nejsem si jistá, jak se počítají hodiny co se týče slov, ale jak píšu - spánek je prospěšná a důležitá věc (a co, že ta esej, která měla být do minulé neděle, nebo do dneška - sama nevím - nějak uvízla na 63 slovech).
    A asi poprvé se mi stalo, že jsem něco napsala a mělo to přesně 100 slov. Což tedy znamená, že jsem to po sobě vůbec neopravovala, jestli se to negativně projevuje, tak se omlouvám :D

  • Obrázek uživatele akai

    Pětkrát

    Fandom: 
    Drabble: 

    Občas mu připadalo, jako by se celý život prodíral hustým bodláčím.
    Když jej odstrčili od nástěnky.
    Když se bezcílně stěhoval při hledání té správné cesty.
    Když přišel srdceryvný dopis jeho sestry.
    Vystřelit bylo oproti tomu všemu až směšně jednoduché, nahromaděná zlost byla vylita v jednom jediném výkřiku.
    A pak přišlo ticho; na tu krátkou chvíli přestal cítit šlahouny strhávající jej do hluboké propasti.
    Když v novinách spatřil první letmé zprávy o zvěrstvech Kristallnacht, ucítil místo toho tíhu tisíců zničených životů.
    Na svých ramenou.
    Tehdy si uvědomil, že těmi pěti ranami jenom přesunul ono bodláčí k někomu jinému.
    Tehdy se přiznal.

    Závěrečná poznámka: 

    Herschel Grynszpan byl židovský kluk, který na protest proti násilnému vystěhování své rodiny (nebo spíše v rozhořčením nad tímto zacházením?) zastřelil sedmého listopadu 1938 ve Francii Ernsta von Ratha (ačkoliv mu bylo celkem jedno, koho přesně zastřelí; prostě chtěl nějakého německého velitele). Tento čin se však stal záminkou pro tzv. Křišťálovou noc. Herschel Grynszpan se později sám přihlásil na policii. V létě 1940 byl předán Německu a přibližně od té doby o něm nejsou žádné zcela věrohodné informace; nejpravděpodobnější je, že zemřel někdy ke konci války. Najdou se však i teorie (vzniklé díky jeho údajné fotografii) říkající, že válku přežil, změnil si jméno, oženil se a má dvě děti.
    Nějak se mi tahle možnost zamlouvá.

  • Obrázek uživatele akai

    Zlato na dně propasti

    Drabble: 

    Každý den přežíval s vidinou obrovského města plného jídla, teplých peřin, pevných bot a milujících rodičů.
    Každý večer si o tom městě nechával vyprávět od malého kluka, který tam prý vyrůstal. V tom hlase bylo něco zvláštního, nepatřičného; on byl však zaslepený leskem schodišť ze zlata.
    Při každém kroku jeskyní, každém tempu v mrznoucí vodě před sebou viděl cíl.
    Každým metrem na laně se k němu blížil.
    Když se nad ním objevily hlavy jejich pronásledovatelů, překvapilo jej, jak bylo nakonec jednoduché to lano - a s tím i svůj sen - přeříznout.
    Na dně propasti si potom o městě nechal vyprávět.
    Naposledy.

    Závěrečná poznámka: 

    Mě se ten Malaz nepustí...
    (kdyby to nešlo poznat, jedná se o Bainiskův a Harllův útěk)

  • Obrázek uživatele akai

    Co rozděluje, co spojuje

    Drabble: 

    Začali spolu. V prázdných bazénech, na horkém asfaltu.
    Pak jeden začal jezdit prvotřídními auťáky a nosit stylové oblečení, druhý pomalu vystoupal do výšin žebříčku a třetí opakovaně prohrával a vyhrával svůj boj proti pravidlům.
    Tony prohlédl - ironicky - ve chvíli, kdy na svět koukal jenom jedním okem.
    Jayovi k tomu dopomohl slaný vzduch, trosky a flaška v ruce.
    Stacy to celé klidně pozoroval.
    A Sid je tím, kdo je nakonec dá dohromady.
    Opět naleznou jednoduchou radost z jízdy a soupeření bez světel a hlasitého vyvolávání komentátorů.
    A ačkoliv se život nevrátí o všechny ty roky nazpátek, něco důležitého se tím prolomí.

    Závěrečná poznámka: 

    Lords of Dogtown je jeden z mých nejoblíbenějších filmů. Zabývá se příběhem tzv. Z-boys, partě, která stála za zrodem moderního skateboardingu a jejíž členy byly všichni výše jmenovaní. Vypráví o jejich začátcích i o těch chvílích, kdy byly na výsluní tohoto sportu, ale navzájem se odcizili. A co je svedlo opět dohromady, byl Sid, jejich společný kamarád z původní party, který je pozve k sobě domů - a do bazénu! - a oznámí, že má nádor. [Při oživování vzpomínek a koukání na videa jsem se málem rozbrečela.]
    Pokud někdo ocení sportovní, námětově poněkud dokumentární, film, který ale krásným a nenásilným způsobem vypráví příběh o starých přátelstvích a způsobech, jak se vyrovnat se slávou a penězi - je to všechno tu! :) (a navíc k tomu jeden neodolatelný, ačkoliv téměř nepoznatelný, Heath Ledger!:))

  • Obrázek uživatele akai

    Druhá apokalypsa

    Drabble: 

    [chrastění, praskání, nesrozumitelné hlasy]
    Crowley (zadýchaně): Už?
    [chrastění]
    Azirafal (bezradně): Myslím? Má to strašně moc drátů. A tlačítek.
    Crowley (výstražně): Hlavně nemačkej červený tlačítko
    Azirafal (zmateně): Proč bych ne- moment, jak v téhle tmě poznám červený tlačítko?!
    [ticho]
    Crowley: Proč je tu taková tma?! Že by-
    [Společně]: Apokalypsa?!
    Crowley: Tak moment, ta už snad byla?! Nemůžou být dvě hned za sebou.
    Azirafal (rozhořčeně): To tedy! Na to jsou určitě nějaké zákony.
    Crowley (zamyšleně): Ale není to náhodou důvod, proč jsme se sem vůbec vloupali? Abysme to pořádně ohlásili celému světa? Rozhla-
    [otevření dveří, cvaknutí vypínače, zvuky zápasení a tlumené výkřiky]

    Závěrečná poznámka: 

    Narazila jsem na drabble z tohoto fandomu. A spustilo to u mě neskutečné nadšení a touhu napsat na tyto dvě příšery nějaké to drabble taky!:) Protože tu knihu prostě zbožňuji (což je svým způsobem vtipné, když jsem jinak ještě nikdy nebyla schopná dočíst jedinou Pratchettovu knihu).
    [Edit: To téma. T0 TÉMA :D Asi bude ještě jednou drabble ze stejného fandomu no :D]

  • Obrázek uživatele akai

    S múzou v závěsu

    Fandom: 
    Drabble: 

    Nervózně přešlápl a pohlédl na čokoládu ve svých rukou. Ačkoliv o ní ještě téměř nic nevěděl - měl jen obecnou představu bez jasných tahů a křivek - počítal s tím, že čokoládou přece nikdo nepohrdne; byl to jeho nenápadný plán, jak ji pomocí maličkých úplatků přimět ke spolupráci. A kdyby nevyšla čokoláda, v tašce ještě skrýval flašku vína. Kdo ví, třeba se místo křehké dívky objeví cynická dáma ve středních letech?
    Tam už přichází!
    Objevují se první rysy, zatím napůl skryté v mlhavé nejistotě. Představa je to neučesaná a bez všelijakých doplňků, ale už teď se usmívá.
    Hlavní postava jeho nejnovějšího příběhu.

    Závěrečná poznámka: 

    Já už ani nevím... chtěla jsem klasicky napsat něco depresivního, ale nějak jsem nemohla najít správný fandom (nejhorší je, že i když už jsem něco viděla/četla, tak si to pořádně nepamatuji, takže to je nepoužitelné!). Ale pak jsem si řekla, že občas mohu udělat výjimku:)

  • Obrázek uživatele akai

    Hranice

    Drabble: 

    "Mohla bych vidět vaši občanku?"
    Už si na takové otázky zvykla a občanku měla vždy připravenou. Ve skutečnosti jí bylo téměř třicet. Jenomže deset let bez pořádné stravy se na jejím těle podepsalo a ona nedosáhla ani ke sto šedesáti centimetrům.
    Zdvořile se usmála a rychle odešla s flaškou vína.
    Po cestě domů se vmísila do davu desetiletých žáků. Nedokázala se ubránit otázce, kdy ona přestala být dítětem; při útěku z domovské země, kde se málem utopila v rozvodněné řece, za hranicemi, kde se na ní vystřídali tři chlapi za jednu noc, v Číně, kam ji pak prodali do bordelu?

    Závěrečná poznámka: 

    Asi se mi to úplně nelíbí. A chybí mi faktické znalosti o fungování života v Jižní Korei. Každopádně to tedy bylo o uprchlíku ze Severní do Jižné Koree.

  • Obrázek uživatele akai

    Klacek

    Fandom: 
    Drabble: 

    Každý klacek v té době mohl mít tolik různých podob.
    Mohl to být meč v rukou odvážného rytíře, který se bil za práva vesničanů z jejich údolí. Bojovat mohl takový válečník také katapulty, které do dálky vrhaly jablka, obvykle již mírně nahnilá. Klacky pod nohami se v takové chvíli proměnili na jedovaté hady čekající na svoji příležitost k útoku. Zabít je bylo možno jen tím, když je člověk rozlomil v půli; jindy však klacky představovaly poklad nedozírné hodnoty, kterému se za žádných okolností nemohlo nic stát.
    Dneska byl klacek jenom jednoduchým klackem, jenž odkopl do příkopy po cestě do práce.

    Závěrečná poznámka: 

    Téma č. 6. pro 6. 4. 2018. Téma: Čas hesel. [nevím, jestli to v tom vlastně jde vidět, ale původně šlo o to, že popíši další aspekt toho času, který si já představuji jako čas hesel - tedy dětství]

  • Obrázek uživatele akai

    Nový svět

    Fandom: 
    Drabble: 

    Od narození se pohyboval v jasně daném rámci; v tom bezpečném světě, který byl vytvořen právě pro něj, a to ještě dřív, než se vůbec narodil.
    Pak přišlo pokušení udělat jednou něco jinak.
    Tak skončil v Timně.
    A tak ji poprvé potkal.
    Před očima se mu objevil nový svět plný barev, ostrých hran, o které bylo tak jednoduché pořezat se. Pocítil emoce silnější než kdy dřív, vášeň a potěšení se v něm mísily v jedno.
    Byl tímto novým světem tak uchvácen; vůbec jej nenapadlo, že v tu chvíli sestoupil z Boží cesty jenom proto, aby se nakonec podřídil té její.

    Závěrečná poznámka: 

    pffffff
    (Samson)

  • Obrázek uživatele akai

    Radostná zvěst

    Fandom: 
    Drabble: 

    Setkali se ještě v uniformě, s nechápavými pohledy a nedůvěrou vepsanou ve tváři.
    První pivo vypili na ex.
    Druhé jim přistálo na stole.
    Postarší pán u vedlejšího stolu hlasitě lamentoval. Opakovaně provolával slávu jejich zemi Československé, zemi medem oplývající, zemi posvátné-
    Zemi, co zanedlouho přestane existovat, vmísil se do toho hořce mladík s dlouhými vlasy.
    Vrhli se na sebe.
    Ostatní je pasivně sledovali.
    Tak, jak budou muset podle rozkazu sledovat obsazení vlastní země.
    Objednali si třetí pivo.
    A jakmile je vypili, s pevným odhodláním v srdci vstali od stolu.
    Tři králové si beze slov slíbili, že se bez boje nevzdají.

    Závěrečná poznámka: 

    Spokojená úplně nejsem, obzvláště protože to nemá žádný pořádný historický základ, ale ono to po nich úplně volalo... Obzvláště když mám pro tyto naše Tři krále takovou slabost.

  • Obrázek uživatele akai

    Oni

    Fandom: 
    Drabble: 

    Mlčeli, když mu poprvé sebrali sešit a se smíchem jej házeli jeden druhému, až nakonec skončil mezi zrovna vyhozenými slupkami z banánů, které měli ten den na svačinu.
    Beze slova mu uhnuli z cesty, když si šel pro hadru na skříňku pomalovanou červenou temperovou barvou.
    S nonšalantním protočením očí se koukali, jak jej zatlačili do rohu a donutili olizovat zeď.
    Pak se jeden z nich ozval.
    A nic se nezměnilo.
    Mlčeli. Usmívali se. Pohoršovali a vyvyšovali nad chování svých spolužáků. Snad je i litovali.
    Ale přesto mlčeli.
    ...snad proto ho jejich zděšený křik rozléhající se po celé jídelně tak těšil.

    Závěrečná poznámka: 

    Není to tak úplně dokonale sepsané o filmu Klass (český oficiální název zní Zkažená mládež), protože si jej zas tolik nepamatuji, ale přinejmenším konec sedí:)

  • Obrázek uživatele akai

    Rytíř

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Téma před tím a potom. Snad jej mám tak ráda proto, že pochází z mého celkově nejoblíbenějšího filmu.

    Drabble: 

    Dveře se za ním ještě ani nestihly zavřít, když na něj Rachel vrhla zářivý úsměv.
    Vyhráli.

    Světlo.
    Tma.
    Mince se otáčela.
    Zářivě zlatá barva vrhala odlesky na přední sklo.
    Temná strana všechno světlo pohlcovala.
    ...Tma.

    Viděl davy shromážděné na náměstí. Billboardy, nápisy, hesla.
    Přání.
    Byl pevně odhodlaný splnit jejich sny.

    Oheň za zády mu dodával pocit zadostiučinění.
    Levá strana obličeje nepříjemně pálila.
    Usmíval se.

    Polibky a sliby splývaly v jedno.

    Nenaplněná budoucnost leptala duši zevnitř.

    Harvey Dent byl člověkem, který měl změnit budoucnost. Měl se z něj stát milující manžel i otec, hrdina města Gothamu.

    Harvey Dent byl zlomený muž.

  • Obrázek uživatele akai

    Kam se náhodou dostala

    Fandom: 
    Drabble: 

    Padal sníh.
    Vločka za vločkou.
    Jedna spadne na zmrzlou půdu a zůstane tam až do jara.
    Druhá roztaje při prvním kontaktu s jabloní.
    Náhoda.
    Stejná jako řídí i životy lidí.
    Její.
    Jako ta vločka mohla dopadnout o kousek vedle a vše by bylo zcela jiné.
    Beton.
    Tráva.
    Hlína.
    Okap.
    Španělsko.
    Obchod.
    Sklad.
    Nizozemí.
    Lepší.
    Horší.
    Jiné.
    Někde uvnitř cítila nejasný tlak, neviditelný provázek táhnoucí její vyčerpanou duši zpět v čase. Do období loňského sněhu, loňských vztahů, loňského smíchu, loňského teď.
    Nemohla.
    Snad ani nechtěla.
    Přesto tlak nezmizel; sílil.
    Jako by se ta vločka drala proti větru, proti neúprosným pravidlům náhody.

    Závěrečná poznámka: 

    Nostalgie se říkalo, že?

  • Obrázek uživatele akai

    Protože svět nepotřebuje dalšího obchodníka s vínem

    Drabble: 

    Bez zájmu sledoval počínání svého otce.
    Dlouhé hodiny smlouvání vyvrcholily v koupi dvou tuctů lahví.
    Pak následovaly další nudné domluvy na druhé straně města.
    A znovu.
    S každým novým slovem, s každým cinknutím láhve začínal být netrpělivější. K čemu to všechno bylo? Jenom aby mohli vlastnit hromadu služebných a pořádat hostiny pro okolní šlechtu? Opíjet se a prohýřit celou noc, jenom aby další den znovu promarnili dohadováním se o ceně?
    Mladý Ganoes nevrle kopl do dlažební kostky.
    Tehdy se rozhodl odejít, prožít užitečnější život než jeho otec.
    Až o mnoho let později jej napadlo, kolik lidí tímto rozhodnutím zranil.
    Změnil.

    Závěrečná poznámka: 

    Oni se mě nějak nechtějí pustit, tihle Parani...
    Protože svět pravděpodobně opravdu nepotřeboval dalšího obchodníka s vínem. Možná však Felisín s Tavore potřebovaly svého staršího bratra.

  • Obrázek uživatele akai

    Smutný klaun

    Fandom: 
    Drabble: 

    Zasněně stál před vysokou budovou. První kapky blížícího se deště mu stékaly po kabátu, několik procházejících mu věnovalo zvláštní pohled.
    Nic z toho neviděl.
    Před jeho očima stálo jeviště, jednoduché dřevěné pódium s několika málo rekvizitami. Pod ním, někde tam vepředu, seděl otec a pyšně se usmíval. Doteď si pamatoval jeho výraz, když jej poprvé spatřil hrát v jedné zapadlé hospodě u nich ve městě. O kousek vedle seděla tmavovlasá žena, jeho manželka. Vždy přítomná, vždy pevná.
    Slzy se míchaly s deštěm.
    Někdo do něj nevybíravě strčil.
    Pak už za zády slyšel jenom nadávky spojené s bezduchými výhrůžkami.
    A smích.

    Závěrečná poznámka: 

    Náhrada za 21.4., téma bestiář (ale byl to opravdu boj, vybrat jenom jedno téma ze všech těch krásných, co jsem nestihla/nezvládla).
    Vlasta Burian - jeden z těch, které si komunistický režim zapsal do svého vlastního "bestiáře".

  • Obrázek uživatele akai

    Malé bublinky štěstí

    Fandom: 
    Drabble: 

    "You look depressed."
    Překvapeně vzhlédla ze stolu, kam si položila hlavu.
    "Me? Depressed? Never."
    "Are you?" Bulhar se zeptal vážně.
    Ona odpověděla s úsměvem, který všechny ty starosti aspoň trošku zlehčil.
    "One second-" Rumun přikročil až k ní a prsty ve špinavých rukavicích jí manuálně zvedl koutky.
    Skladem se rozlehl pobavený smích. Všechna ta nahromaděná úzkost z posledních týdnů na pár vteřin zmizela.
    "Smile a little bit!"
    Věnovala postaršímu pánovi úsměv, který vymazal zamračené vrásky.
    To byly chvíle, kdy celý svět nevypadal tak složitě, její problémy nebyly vlastně vůbec důležité a ona díky tomu mohla volně dýchat.
    Pak přišlo vystřízlivění.

    Závěrečná poznámka: 

    To téma jsem zase trošku obrátila asi, co už.
    Letošní dmd je mi jaksi... Osobní. Tak něco málo z dnešní práce:)

  • Obrázek uživatele akai

    Vše pro ten okamžik

    Fandom: 
    Drabble: 

    Když zavřel oči, téměř mohl předstírat, že se v čase posunul několik let nazpět a stojí na mnohem menším stage v jednom z mnoha zapadlých klubů.
    Tam se kdysi naučil ovládat dav pod pódiem; teď to zručně zužitkoval.
    Pak oči otevřel. A na tváři mu stále zářil radostný úsměv, všemi šesti členy opětovaný. Každému z nich věnoval krátký pohled, protože důležitost malých gest se naučil tím nejtěžším způsobem; odchodem svých drahých.
    Náhle si byl jistý, že všechna ta zklamání, která na své cestě prožil, vedla k tomuto jednomu okamžiku, k této jedné skupině.
    A věděl, že tentokrát se to podaří.

    Závěrečná poznámka: 

    Sama bych nevěřila, že na DMD někdy napíšu něco o kpopu o.O (jelikož takový fandom tu opravdu neexistuje, budeme si hrát na realitu:)). Nic to tu asi nikomu neřekne, ale kdyby náhodou, tak to je o Zicovi a skupině Block B.

  • Obrázek uživatele akai

    Rozdílný, a přesto stále člověk

    Fandom: 
    Drabble: 

    Miloval Pesach, svátek patřící jenom jim. Přesto se však neubránil závisti, když uslyšel všechny děti chlubit se, jaký mazanec letos doma měly.
    Maminka mu vysvětlovala, že by měl být na svoji rozdílnost hrdý.
    Jak těžké je však být hrdý, když jeho dílo jako jediného ze třídy nepověsí na výstavu, protože je to podle nich jen prostá mazanice? Když musí jít dlouhé kilometry pěšky, protože jej řidič autobusu odmítl svézt? Nebo když se jednou uprostřed noci vzbudí za zvuků tříštícího se skla jejich malého obchůdku?
    Malý kluk, pocházející z jiného národa než ostatní, kouká z okna vlaku.
    Konečně je mezi svými.

    Závěrečná poznámka: 

    Já jenom opravdu chtěla sepsat tento nápad...

  • Obrázek uživatele akai

    Někdo jiný

    Drabble: 

    Byla si jistá, že se její hlas roznesl až k vojákům stojícím několik desítek metrů od ní.
    Nepoznávala jej.
    Rozkazy zazněly jasně a zřetelně.
    Netušila, kdy se ona naučila rozkazovat tisícům.
    Ani to, kdy se ty příkazy staly důvodem pro smrt. Ničení, krveprolití, zkázu.
    Proč jí při těch slovech na tváři hraje úsměv?
    Když se rozhodla postarat o dívenku s nešťastným osudem, pevně věřila, že její svěřenkyně bude mít všechny ty možnosti, které jí samotné byly životem odepřeny.
    Proto jí dala své vlastní jméno.
    To bylo její rozhodnutí.
    Pak jednou procitla s nepříjemným pocitem, že zapomněla něco důležitého.
    Nepoznávala se.

    Závěrečná poznámka: 

    Náhrada za 10.4. - zlé dvojče.
    Mám Felisín prostě moc ráda...
    [Vysvětlení k tématu - Felisín samotná se stává nástrojem bohyně Smršti. Do jisté míry to pak jsou dvě osoby v jednom těle.]

  • Obrázek uživatele akai

    Kdyby

    Fandom: 
    Drabble: 

    Podzimní vítr lehce překoná všechny tři vrstvy oblečení. Pravděpodobně by jich překonal i deset, a to včetně skafandru, pomyslí si hořce při dalším poryvu.
    "Ještě dvě minuty a bude tu místo mě ledová socha," postěžuje si nahlas kluk vedle.
    Usměje se.
    "Ještě, že ledové sochy nemají zakázán vstup do autobusu..." odtuší.
    "Ale já bych pak určitě přimrzl k sedačce a stal by se ze mě takový bludný Holanďan."
    "V Brně," zapochybovala.
    "V autobuse," přisvědčil.
    Dalších šest minut strávili v příjemné konverzaci.
    Pak autobus přijel.
    Snad kdyby měl ještě pár minut zpoždění, mohlo to něco znamenat.
    Takhle zůstalo jenom rychlé rozloučení.

  • Obrázek uživatele akai

    Její velká sestra

    Drabble: 

    Lostara Yil nedokázala odtrhnout zrak od svěšených ramen pobočnice Tavore. Nic z jejího postoje nenasvědčovalo faktu, že právě probodla srdce celého povstání a zastavila další boje téměř bez ztrát.
    Zabila svoji vlastní sestru.
    Věděla to snad?
    Lostara mírně zavrtěla hlavou; neměla jak. A bylo to tak nejlepší.
    Snad právě pro onu nevědomost, snad protože pobočnice nad tímto faktem plakat nemohla, začaly jí samotné z očí téct slzy.
    Jedna pro rozbitou rodinu.
    Druhá pro ztracené sourozence, kteří stáli každý na zcela jiné straně.
    Třetí pro jejich vzájemnou lásku.
    Lostara Yil se beze slova vydala za mizející postavou.
    A slzy padaly dál.

    Závěrečná poznámka: 

    Yep, ooc, I know.
    Mám takový pocit, že jsem začala hrát hru "jak nenápadně může téma v drabbleti být, než to bude příliš?".

  • Obrázek uživatele akai

    Daně

    Drabble: 

    "Ne, ne, to nemůže! Z čeho pak bude všechno platit?" ozval se pohoršeně Primus, zlostí vyskočiv z pohodlného křesla.
    "Jo. Víno, ženy... to něco stojí," přisadil si, ačkoliv mnohem mírněji, Tertius ze svého místa na široké posteli.
    "Měl by prostě sebrat královské vojsko a vytáhnout za těma vidlákama," zašklebil se nespokojeně Septimus.
    "To by ale nějaké vojsko musel mít..." poznamenal, věcně jako vždy, Secundus.
    "Tak ať si ho vytvoří! Vezme pár chlapů, slíbí trochu drancování a hned bude mít plno!" rozčileně se sedmý syn nevzdával svého původního nápadu.
    "Snižte daně o deset procent!" rozkázal namísto toho Tristran.
    Sedmero duchů zaúpělo.

    Závěrečná poznámka: 

    Mám pár problémů. Jako třeba že za chvíli odcházím do práce, ze které se pravděpodobně dřív jak o půlnoci nevrátím. Anebo že si Stardust už skoro vůbec nepamatuji, takže postavy zde vystupující jsou pravděpodobně nejenom naprosto ooc, ale navíc to ani nesedí do děje knihy. Nemluvě o tom, že to téma tam je... no... hm.
    Co už.
    [Téma: mrtvým se to rozhoduje mnohem jednodušeji, protože jenom můžou, zatímco živí musí.]

  • Obrázek uživatele akai

    Romantika

    Fandom: 
    Drabble: 

    Ruku v ruce došli na pomalu se svažující hráz u vesnického potoka. Voda jiskřivě zvonila a sem tam se na ně usmála v podobě hravé vlnky. Na hladině se odrážel svit měsíce.
    Lehli si do trávy.
    Okamžitě jí automaticky obmotal ruce kolem pasu a v odpověď dostal spokojený úsměv.
    Uklidňující ticho rušil jenom šepot vody, chvílemi doplněný o jeho sladká slovíčka a její následný smích.
    Dívčiny modré oči se náhle rozzářily. "Dívej, padá hvězda, něco si rychle přej!"
    Mladíkovy modré oči se naopak rozšířily děsivým poznáním. "Vždyť to není hvězda, ale letadlo. A padá přímo na nás!"
    Vlnky rozverně zamávaly.

    Závěrečná poznámka: 

    Považuji dílo, které jsem zde interpretovala, za rodinné dědictví a tudíž si nárokuji právo použít jej i bez souhlasu právoplatných autorů. Snad mi to odpustí...

  • Obrázek uživatele akai

    Rytíř

    Fandom: 
    Drabble: 

    Dveře se za ním ještě ani nestihly zavřít, když na něj Rachel vrhla zářivý úsměv.
    Vyhráli.

    Světlo.
    Tma.
    Mince se otáčela.
    Zářivě zlatá barva vrhala odlesky na přední sklo.
    Temná strana všechno světlo pohlcovala.
    ...Tma.

    Viděl davy shromážděné na náměstí. Billboardy, nápisy, hesla.
    Přání.
    Byl pevně odhodlaný splnit jejich sny.

    Oheň za zády mu dodával pocit zadostiučinění.
    Levá strana obličeje nepříjemně pálila.
    Usmíval se.

    Polibky a sliby splývaly v jedno.

    Nenaplněná budoucnost leptala duši zevnitř.

    Harvey Dent byl člověkem, který měl změnit budoucnost. Měl se z něj stát milující manžel i otec, hrdina města Gothamu.

    Harvey Dent byl zlomený muž.

    Závěrečná poznámka: 

    Něco k mému nejoblíbenějšímu filmu. Řekla bych, že dost zmatené, ale vlastně to asi byl i úmysl. Myslím teda...

  • Obrázek uživatele akai

    Láska

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžní. Ale zato moje:))

    Drabble: 

    Nikdy nebyl zvídavým dítětem. Co si pamatoval, odpovědi na většinu otázek začínajících slovem "proč" byly tak jednoduché, že nestálo zato vůbec je vyslovovat.
    Přesto však vždy rozuměl, v jeho hlavě byla realita pomyslným puzzlem, kde každý jeden kousek zapadal do dalšího.
    To vše se změnilo s jejím příchodem.
    Nejprve se pokoušel najít logické pravidla v jejím chování, hledal opakující se vzory, které do té chvíle fungovaly v celém jeho životě.
    Neuspěl.
    Potom se pokusil najít totéž ve svém vlastním chování a s překvapením zjistil, že to se zdánlivě nepochopitelně změnilo.
    Až časem pochopil, že logické vysvětlení není vždy tím nejdůležitějším.

    Závěrečná poznámka: 

    Aneb zjistila jsem, že Temari a Shikamaru jsou prý nakonec spolu :))
    A internet funguje!

  • Obrázek uživatele akai

    Dveře

    Fandom: 
    Drabble: 

    Stojím před dveřmi a tluču.
    Už zase.
    Posté?
    Víckrát.
    Metafyzická brána reality přede mnou se ani nehne. Tisíckrát hozené „proč“ mi deseti tisíckrát vrátí zpět a vysměje se mi do obličeje.
    Bolí mě hlava, kterou mlátím do neexistující brány.
    Není tu. Je tu.
    Poznám vůbec, když mi odpoví?
    A co vlastně?
    Vrhám se po imaginárních vratech a se slzami v očích letím zpět.
    Nezvládám to.
    Vzdám to?
    Odejdu?
    Zlomeně se otáčím a vracím se. Do reality? Možná.
    Plížím se pryč.
    Pokolikáté? Po sto tisícé?
    Přijdu znovu. Po milionté a ještě jednou. Znovu budu stát před bránou a tlouct. A jednou...

    Závěrečná poznámka: 

    Bráškovo přispění.

  • Obrázek uživatele akai

    S úsměvem

    Drabble: 

    Pamatovala si dobu, kdy ji pár rozhněvaných slov dokázalo zahnat do bezpečí jejího pokoje, pod tlustou deku s tygřím vzorem.
    Dnes se namísto toho napřímila v ramenou a ukázala celému světu široký úsměv. V odpověď na hrubá slova úsměv zjemněl, ze rtů lehce splynuly smířlivé věty.
    A přestože je to neumlčelo, jejich následné urážky a otrávené protáčení očí už nedokázaly zranit, protože ona měla svoji hodnotu ukrytou jinde než v jejich pohledech či gestech. Nic z toho nebylo důležité; záleželo jenom na její odpovědi, jejím úsměvu.
    Ten nakonec dosáhl až k očím.
    Naučila se bojovat proti světu svým vlastním způsobem.

    Závěrečná poznámka: 

    Internet stále nefunguje. Výmluva trvá. A výjimečně jsem slova přidávala namísto osekávání. Jinak "kéž by realita" vyjadřuje vše.

  • Obrázek uživatele akai

    Popálené dítě

    Drabble: 

    Felisín byla ze tří sourozenců vždy ta nejpřístupnější.
    Pak ji opustil bratr. Křivda v očích rodičů vzplála naplno při zprávě, že opustil je všechny, celou říši.
    Sestra, vždy tak vzdálená a přesto ochranitelská, začala pomalu mizet, až se jednou nevrátila vůbec.
    A pak přišli pro ni.
    Lidé, které znala celý život, ji jeden po druhém opouštěli uprostřed zkrvavené ulice.
    Ona však přesto toužila po blízké osobě, objetí a později aspoň chtíči v očích mužů.
    Tak přišel Beneth.
    Tak přišla durhang.
    Až při pochodu přes rozžhavenou poušť pochopila. A vytvořila pevný kruh okolo své poničené duše, stejý jako Smršť na Raraku.

    Závěrečná poznámka: 

    Durhang = droga. Doufám, že jsem to opsala správně :D rod opravdu nevím.
    Vzhledem k tomu, že nám dnes nějak nefunguje internet, vzniklo to při sezení před Albertem (kde mají WiFi) na mobilu. Vinu za cokoliv špatného na drabbleti popírám, mohou za to okolnosti.
    Nemluvě o tom, že jsem to už jednou poslala bez připojení, takže jsem to upravovala dvakrát :D raději bych měla jít spát nebo něco.

  • Obrázek uživatele akai

    Procitnutí

    Fandom: 
    Drabble: 

    Mlha v jejích očích pomalu ustupovala polednímu slunci zářícímu skrz rozbité sklo. Místnost znovu získala původní tvar, na čtyřech zdech se nejistě formovaly nesčetněkrát přestříkané graffiti, deka pod ztěžklým tělem škrábala o nekonečnými vpichy poničenou kůži.
    A mezi nohama se začínala probouzet tupá bolest.
    Hlavou jí problesklo tisíce otázek, ona je však všechny vytěsnila. Nechtěla přemýšlet o budoucnosti, protože starost rodičů o její budoucnost ji nakonec vyhnala z domu.
    Zavřela oči.
    Mnohem později, když spěchala z první práce do druhé a dumala nad nejlepší školou pro svého dvouletého syna, vzpomínala na ten okamžik jako na chvíli, kdy život dostal smysl.

    Závěrečná poznámka: 

    Ačkoliv na to nejsem zrovna hrdá, v podstatě to vzniklo na základě denního poslechu Rockabye (aneb strávit přibližně osm hodin denně se zapnutým rádiem, kde hrají stále dokola pět písniček, se nějak projevit musí). Něco takového si představuji, že se mohlo stát před "dějem" písničky.

  • Obrázek uživatele akai

    Marnost

    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžní.

    Drabble: 

    Ne, to ne! Nemohla to být pravda!
    Pak se podívala na Benjaminův vážný výraz, na zoufalství v jeho tmavých očích, a všechno to na ni naráz spadlo.
    Boxera odváží na smrt.
    Na smrt.
    Ne!
    Napjala své staré svaly, opotřebované klouby zapraskaly, jak na ně vyvinula příliš velký tlak. Zoufale začala volat jméno svého druha, toho hloupoučkého koně, co každý den pracoval do setmění.
    Kára nabírala na rychlosti.
    Rozum jí říkal, že ji nemůže dostihnout, že se nemá ani snažit.
    Pak se ale zevnitř vynořila Boxerova hlava.
    Jenomže jeho boj dostat se ze zavřené káry byl stejně zbytečný jako její běh.

    Závěrečná poznámka: 

    Protože na tak dokonalé téma jako je Farma zvířat a obzvláště Boxerův konec se nedá napsat jenom jedno drabble. Musím říct, že jsem se pomalu rozbrečela i při samotném psaní...

  • Obrázek uživatele akai

    Mlýn

    Drabble: 

    Nespokojeně sledoval, jak Boxer s předstíranou lehkostí nosí nové a nové kameny. Levé zadní kopyto mu nepřestávalo krvácet - jak by taky mohlo, když jej pořád takhle zatěžoval? - a na to přední zase viditelně kulhal. Kameny na jeho hřbetě se zdály pomalu větší, než byl on sám.
    A přesto nepřestával.
    Benjamin si povzdechl.
    Přál si něco udělat. Klidně ho třeba praštit po hlavě, aby se konečně vzpamatoval. Aby si uvědomil, že nový mlýn není hodný toho, aby se on udřel k smrti.
    Jak výstižné jeho myšlenky byly si uvědomil až když viděl odjíždějící káru s velkým nápisem "Koňský řezník a klihař".

    Závěrečná poznámka: 

    Protože Boxer byl naprosto nejúžasnější, nejsmutnější charakter z celé knížky.

  • Obrázek uživatele akai

    Šermířský tanec

    Fandom: 
    Drabble: 

    Stín zakryl modř jejích očí jako se bezmračná obloha zatahuje před blížící se bouří. Dech se zrychloval, zatímco mozek naopak přestával fungovat - každý zvuk, každý dotek, každé uklidňující slovo k ní doléhalo jako by z dálky, zamlžené a nejasné.
    Mysl se topila ve stínech.
    Pochybnosti, strach, nejistota.
    Bojovaly ve tvaru neprůhledných temných figur; ladné pohyby tanečníků v rytmu neslyšitelné hudby - anebo hudbou bylo to hučení v uších? - se doplňovaly s ostrými výpady, které cítila v podobě palčivé bolesti po celém těle.
    Chtěla pryč.
    Potřebovala světlo, které by zahnalo stíny.
    Místo toho však přišel jenom další výpad následovaný jejím zlomeným vzlykem.

    Závěrečná poznámka: 

    Slyšela jsem něco o depresivnosti?

  • Obrázek uživatele akai

    Pyrrhovo vítězství

    Fandom: 
    Drabble: 

    Odtrhla pohled od spokojeně přežvykujících spolužaček, avšak kniha v jejích rukou byla zoufale nezáživná; mysl se nakonec vždy zatoulala ke křupavému dalamánku nebo višňové kapse.
    Ta vůně ji dováděla k šílenství.
    Sevřela list, který právě otočila, přestože si z celé stránky pamatovala jenom dvě slova - "kobliha" a "jídelna".
    Nepodlehne, zapřísahala se v duchu.
    Zakručení v břiše jako by jí to chtělo potvrdit. Anebo vyvrátit?
    Pohled upřela na hodiny. Už jenom sedm minut a bude hodina.
    Skončí spokojené přežvykování, vůně právě upečeného pečiva vymizí, její žaludek se uklidní.
    A ona bude moct spokojeně konstatovat, že znovu porazila nenáviděného nepřítele; své tělo.

  • Obrázek uživatele akai

    Důvěra

    Fandom: 
    Drabble: 

    "Věříš mně?" zeptal se jí těsně předtím, než ji poprvé políbil a z učitele se stal milencem. Přestože v tu chvíli nedokázala odpovědět, příliš zmatená, příliš roztěkaná, druhý den si se svítáním uvědomila, že ano, věří.

    "Věř mi," uklidňoval ji tu noc, kdy mu s pláčem vpadla do náruče a oznámila novinu, která měla být šťastná, ale okolnosti a společnost ji obrátily v hořké slzy. Rukou si tehdy ochranitelsky držela zatím ploché břicho a tiše mu slibovala, že věří.

    Upřeně sledovala ruku nataženou přes temnou propast.
    Vybavily se jí všechny společné momenty a ona se usmála.
    Věří mu.
    A skočila.

    Závěrečná poznámka: 

    Legenda o Abélardovi a Heloise. Ehm, v podstatě.

  • Obrázek uživatele akai

    Jenom na chvíli

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    V podstatě navazuje na drabble z předchozího tématu. (Anebo možná tamto navazuje na tohle?)

    Drabble: 

    Zdálo se mu o mořském vzduchu. Hvízdal mu kolem uší, cuchal už tak dost zacuchané vlasy a tahal za oblečení. Houpavý pohyb mu vykouzlil na rtech úsměv, vlnky skotačící na mořské hladině vrátily zářivou jiskru do jinak matných očí.
    Úsměv i jiskra pohasly s příchodem rána.
    Postel byla příliš měkká, pohodlná. Vzduch příliš čistý, bez štípavé soli zvláštně jemný.
    Věděl, že takhle je to správně.
    Moře by mělo být přenecháno nové generaci, novým snům. Nová dobrodružství čekala na své strůjce.
    Přesto však zavřel oči a nechal se pohltit představami.
    Jenom na pár minut, než se ocitne zpět ve své kleci.

    Závěrečná poznámka: 

    Takže znova: proč do háje píšu One piece?! :D (Ha! Už jsem na to přišla - to je nenápadný náznak toho, že mi OP chybí! S tím bych něco měla udělat:))

Stránky

-A A +A