Kdyby to někdo viděl, řekne si, že jsem cvok. Je velmi brzy ráno, terpve svítá a já už se proplétám do samého srdce blízkého lesa. Zatím je všude vůkol ticho, občas se jen dotčeně ozve živočich, kterého vyruším i přes svou nemalou snahu o tichý krok. Už jsem u své oblíbené skalky, na kterou se posadím a čekám. Už je to tady, už se probudili. Lesní ptáci. Drozd, sojka, budníček, sýkorky, králíček, linduška, dokonce včelojed. Přestávám je rozlišovat. Velebné chrámové zelené ticho naplňuje úžasný sbor. Vytahuji zobcovou flétnu, kterou mám od dětství a improvizuji s tím sborem. Jsem dokonale šťastný.