Moje články

  • Obrázek uživatele Alasdair MacColla

    Vězeň temné oblohy

    Fandom: 
    Drabble: 

    "Co si počneš když padáš, máš 30 stupňů
    a přišels o vztlak?
    24 mil k majáku
    Trhlina v mracích
    Vypadl systém varování"

    V roce 1982 cestoval hudebník - skladatel a multiinstrumentalista Mike Oldfield malým letadlem nad Pyrenejemi. Kvůli nedorozumnění při hlášení předpovědi počasí si pilot myslel, že oblétá bouřku, ale dostali se přímo do ní.

    "Mayday, Mayday, Mayday
    Volám všechny stanice
    Zde je Golf-Mike-Oscar-Victor-Juliet
    mám velké potíže"

    Námraza na křídlech způsobila, že klapkami se nedalo pohybovat. Zastavily se vrtule...

    "Ztraceno v šumu, 18!!
    Vstupujeme do bouře
    Automatika, 18!!
    Musíš zkrz! Chycen v hotovém pekle."

    Zastavení vrtule ve vzduchu je příšerná věc.

    Závěrečná poznámka: 

    Na závěr je třeba dodat dvě věci. Jednak že duchapřítomný pilot fantastickým způsobem situaci zvládl a zachránil několik lidí a že překlad názvu Mikovy písně "Five miles out" opravdu není "Zbývá 5 mil". Znamená to něco jako "runway v dohledu". V uvozovkách jsou části textu písně, stejně jako v názvu drabblete.

  • Obrázek uživatele Alasdair MacColla

    Udělej áááá

    Úvodní poznámka: 

    Pokračování loňského drabble na téma Les náhod.

    Drabble: 

    Probral se na nemocničním lůžku. Nic ho nebolelo, jen měl pocit zmrtvělého obličeje. Vedle lůžka stála zdravotní sestra a kolegyně. Ve výrazu sestřičky nerozeznával nic, ale oči kamarádky ho trochu děsily. Pokusil se na ni promluvit ale překvapivě to nešlo a sám se polekal toho zvuku, který vydal. Jakési přihlouplé zasténání to bylo.
    "Nezkoušejte teď mluvit." ozvala se se sestřička. "Větev vás zasáhla přímo do úst." Ani ho nenapadne ji poslechnout. Tak dlouho hýbe ústy a jazykem až se mu podaří vyartikulovat prosbu o zrcátko. Kolegyně mu ho váhavě podala.
    "Pšedtím sem mel tsiset jedna žubů!!!"
    "Tak teď máš míň."

  • Obrázek uživatele Alasdair MacColla

    Ty zrádče

    Fandom: 
    Drabble: 

    Popadl jsem plotový dílec a vlekl ho dozadu za dům. Sousedův Agadir měl rozvernou, sledoval mě tam, má tam svůj uměle vytvořený tunel, kterým může na mou zahradu. Tázavě hleděl, když jsem vsadil plotový díl tak kam patřil a jeho tunel mu zahradil. Zkaměnel. Asi na sekundu. Pak sebou mrskl a byl pryč. Věděl totiž že hlavní vrátka jsou otevřena a to jak sousedova, tak moje. Přiletěl na mou zahradu regulérním vchodem a upřel na mě jantarové oči ve kterých naskočily dva otazníky.
    "Co si ksaksru Alasdaire myslíš, že děláš??" ptaly se oči.
    "Bude tu fenka, odpusť."
    "ANO??? Zrádče! HAF!"

    Závěrečná poznámka: 

    Fenku jsem dva dny hlídal kamarádovi a ona hárala. Agouš by to nedal. Dnes už má tunel pochopitelně zase dokořán.

  • Obrázek uživatele Alasdair MacColla

    Dny makových květů

    Drabble: 

    Taky vás tak irituje ta všudypřítonmná žluť řepky po polích napříč i nadél naší zemí? Připadá mi vybledlá, jedovatá, pravý opak hřejivé sluníčkové žluté pampelišek, na kterou se letos moc těším. Jsem nesmírně rád když občas narazím na pole, kde nevládne tahle zpropadenost. Vím, kde má jedna pěstitelka pole máku. Když kvete, chodím se tam uklidňovat pohledem na světlé, nafialovělé květy, kývající se ve větru. Tu a tam mezi těmi květy vykukuje i jejich červená vlčí sestřička. Loni si mě jednou majitelka pole všimla a když makovice dozrály, několik mi jich s úsměvem donesla. Mám je doma ve váze stále.

  • Obrázek uživatele Alasdair MacColla

    Zase ty nešťastné rohy

    Drabble: 

    "Nech to ležet!!!"
    Jean-Marie se pomalu narovnal, předstíral ztrátu rovnováhy, ale pytlák, mířící na něho kulovnicí, dobře poznal, že se shýbá pro opakovačku Marlin, opřenou o strom. Nosorožčí rohy ležely za ním.
    "Uhni! Uhni svině nebo tě zabiju!" pytlák si vzteky poslintal bradu.
    Jean-Marie začne ustupovat na opačnou stranu, než stojí Robin.
    "Tam ne!!" Pytlák pohne hlavní aby ukázal, kam se má strážce přemístit.
    Hlaveň na zlomek vteřiny přestane mířit na Jean-Marieho. Ten zlomeček Robinovi stačí. Bodec na popohánění slonů vyletí z jeho ruky jako blesk. Není to předmět určený k vrhání, přesto zasáhne přesně. Pytlák s výkřikem upustí kulovnici.

    Závěrečná poznámka: 

    Bodec na slony, neboli ankus je vynález z podstatně starší civilizace než je ta současná. Nyní ho ale používali na prodírání se křovím.

  • Obrázek uživatele Alasdair MacColla

    Nejsem jeho kořist, jsem jen nešika

    Drabble: 

    Nebyl to asi dobrý nápad, ztrácí ostražitost a kdysi získané reflexy se nějak ne a ne probudit. Takhle jim nepomůže, musí mu být jasné, že nebýt jeho mateřštiny, bylo by rozumnější, kdyby se poohlédli jinde. Tady nelze postávat, fofrem pryč. Propletl se mezi kmeny bleskově, stále mu to ještě jde, je na sebe hrdý...zbytečně. Vrazil rovnou do kruhů číhající krajty. Školácká chyba. Omotala se mu kolem nohy a zakousla do paže. Himlhergotdonnerwetterkrucajselement...ta má sílu jak svěrák, který utahuje šílený truhlář. Popadl ji za krk. Puuusť bestie...donutil ji aspoň povolit zákus. Sláva...přátelé jsou tu včas. Uhájil remizu.

  • Obrázek uživatele Alasdair MacColla

    Barevné vrtulníčky

    Drabble: 

    Nymfa se pevně přichytila k suché větvi trčící nad vodou. Zajímavé...zblízka ten tvor připomíná jednu z nejlepších představ pana Gigera který proslul rekvizitami pro filmové horrory. Kořist přitom loví podobně jako Gigerův nejslavnější filmový netvor. Má takovou vystřelovací masku. A přitom, jaká krása z něho za hodinu bude. Obal praskl a tvor se pomalinku dral ven. Když se mu to podařilo, seděl vedle exuvie, sušil si křidélka. Ještě chvíli nebude schopen odletět. Z ponuré nestvůrky, v jejíž podobě tvor strávil několik měsíců, se stalo krásné elegantní barevné stvoření, které bude žít jen asi týden. Déle nejspíš ne.
    Šidélko ruměnné.

  • Obrázek uživatele Alasdair MacColla

    Na výletě

    Drabble: 

    "Ne haverlanti, tady to nejde, půjdeme ještě dál. V chráněné zóně se tábořit nesmí."
    "Ty můžeš!"
    "Holoubku, já první musím jít příkladem."
    Došli jsme na přírodní písečnou pláž.
    "Strejdo, máš stan?"
    "Na co stan? Pomoz mi!"
    Sňal jsem pod batohem zavěšené stočené plátno nastříkané polyuretanem, s všitými háky a bodci. Za minutu se kolem stromu vypínal přístřešek. Pod ním se na igelitu uvelebily děti do svých spacáků. Pozdní letní slunce klesalo za les a rozlévalo tu a tam po zemi kaluže světla. I komáři dali pokoj. Miluji, když den usíná. Obě děti tvrdě usnuly. Ještě občas ze sna volají tatínka.

    Závěrečná poznámka: 

    Děti a přírodu si chraňme, nemáme nic cennějšího.

  • Obrázek uživatele Alasdair MacColla

    Rozšafná diskuse

    Fandom: 
    Drabble: 

    Belhal jsem se kolem plotu a zdravou rukou se opíral o branku.
    "Copak je ti tu špatně?!" sténal soused.
    Sousedka mu házela přes dvůr: "No jasně, že není! Přijdete z venku a nevíte hlady, co dřív strčit do chřtánu, furt vařím! Jsem učitelka a začnu konečně učit, smiř se s tím!"
    "Budeme oba dojíždět, to bude drahý!"
    "Ať to stojí, co chce!"
    "...řek flašinetář a za šesták šel koupit varhany!"
    "Neštvi mě, uteču k Alasdairovi!"
    Instinktivně jsem zaklapl závoru. Soused se rozesmál.
    "Nevadí, mám klíče!"*
    Pohlédli jsme na sebe se sousedovic psem.
    "No nemám skvělé páníky?", říkaly jeho jantarové oči.

    Závěrečná poznámka: 

    * - skutečně je má, stejně jako já od jejich domu, jsme sví vzájemní jediní sousedé, tak kdyby se něco stalo.
    Nutno dodat dvě věci. Za prvé, že prosadila svou a učí ve městě a za druhé, že přestože nejsou manželé, je to vzorný a milující se pár. :-)))

  • Obrázek uživatele Alasdair MacColla

    Filemon a Baukis

    Drabble: 

    Paní se belhala, pán byl na vozíčku. Prosil o ukázání pohodlné cesty k okraji lomu, říkáme tam tomu soukromě "konec světa". Když je mlhavé ráno, druhého okraje nedohlédneš. Nesmí se tam, je to nebezpečné, ale oni, nyní nemocní, se tam před 45 lety seznámili. Chtěli zpět vzpomínky. Pomohli jsme a dávali na ně pozor. Starouškové se drželi za ruce a byli moc šťastní.
    Otočil jsem se k borovici, aby nikdo neviděl moje mokré oči. Ucítil jsem na rameni Akerettinu dlaň a uslyšel tiché:
    "To jsi drsnej ranger?"
    Takto mě oslovuje, chce-li mě škádlit, ale v hlase ani očích neměla výsměch.

    Závěrečná poznámka: 

    Dodatek od Aki: ale vždyť já taky nad nima řvala a ještě víc než Al.

  • Obrázek uživatele Alasdair MacColla

    O zvucích a lidech

    Fandom: 
    Drabble: 

    Náš život byl bez nich fádní a smutný, jen tak si plynul v bezútěšnosti. Nevěděli jsme, k čemu vlastně máme uši, že to není jen jedna z pomůcek, abychom se kolem sebe vyznali. Naštěstí, zželelo se nás jedné nádherné dívce s flétnou, dívka slula Euterpé. Ptáš se, co jest flétna? Ta dívka ji přiložila k ústům a z té flétny, k nám začaly proudit tóny. Ty tóny nás obklopily a vlastně celý svět. Díky tónům jsme teprve poznali, jaké zvuky umí být. Některé z nás Euterpé trpělivě naučila jak tóny vytvářet a jak se jimi těšit. Někoho Euterpé navštěvuje dodnes.

  • Obrázek uživatele Alasdair MacColla

    Na rozloučenou

    Drabble: 

    "Nemůžeš odjet, aniž bys viděl naši chloubu. Celou dobu nebyl čas sem zajít, ale vyřídili jsme ti povolení, tak půjdeme."
    Okouzleně jsem hleděl do pěkně zařízeného terária. Gaviál! Opravdový gaviál! A jak tu rybu drapnul, člověk by to do těch tenkých čelistí ani neřekl.
    "To není všechno, pojď se podívat."
    "Vejce?"
    "Obvykle je zahrabává do písku, tady jsme to nedovolili, potřebujeme je vidět. Vidíš, dneska se nějaká vylíhnou. Ten obal praskne a vylezou ven."
    "Budete je tady vysazovat?"
    Smutně zavrtěla hlavou.
    "To by nepřežili, tady jsou řeky příliš znečištěné. Tihle jsou prý pro Dánsko."
    Otočila se.
    "Vrať se někdy, Alasdaire."

    Závěrečná poznámka: 

    Celosvětová populace gaviálů dnes činí necelých 200 jedinců.

  • Obrázek uživatele Alasdair MacColla

    Konflikt na pomezí světů

    Drabble: 

    Robin se přitiskl ke kůře stromu a nevěděl, co si počít. Samice ásámského arniho se jako obvykle rozhodla, že bude bránit mláďata i proti nebezpečí, které neexistuje. Pracovní slon, na kterém vylekaní dřevaři seděli, se vyděsil, se zběsilým troubením ustupoval. Nebyl na útoky zvyklý a rozzuřená buvolice, která vodí mláďata, bezhlavě a nesmírně agresívně útočí naprosto na kohokoliv. Nikdo ji tam nečekal, buvoly zde naposledy viděli před pěti lety.
    Ani Robin nebyl v bezpečí, ale zvíře jej ještě nezaznamenalo. Ásámský arni je tak vzácný!! Jenže se sloního hřbetu s křikem spadl první dřevař.
    Třeskly tři rány z Robinova opakovacího Marlina.

  • Obrázek uživatele Alasdair MacColla

    Stínohra

    Úvodní poznámka: 

    Věnováno mému bratrovi.

    Drabble: 

    Byly 2 hodiny noční, naše hudební sezení se tentokrát protáhlo. Někdo odešel spát do hostinského pokoje, někdo odešel úplně. Zhasli jsme. Venku fičel vítr a rozkýval větve borovic na zahradě, skrze ně pak Měsíc kreslil po stěnách skákavé stíny. Bratr je chvilku pozoroval, pak začal něco vybrnkávat. Otočil se ke mně.
    "C,D,E pauza D,D,E pauza E,C".
    Položil jsem ruku na klaviaturu Oberheima.
    "Tempo?"
    Jen ukázal očima na tančící stíny.
    Zkusil jsem akord C,Dis1,G1 a k tomu tu jednoduchou melodii na vypůjčený Nord lead. Improvizovali jsme kolem základní linky. Skladba se stala bratrovým requiem.

    Závěrečná poznámka: 

    Adam MacColla (1973 - 2015)

  • Obrázek uživatele Alasdair MacColla

    To pravé*

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    * - věnováno faktu, že "the right stuff" tehdy neměli jen lidé.

    Drabble: 

    Je 31.leden, rok 1961. Na mysu Canaveral dospěli k názoru, že je na čase, aby program Mercury pokračoval ve svých suborbitálních misích tentokrát s živou posádkou. A protože člověk je příliš cenný materiál a do výcviku a přípravy lidí se vrazilo moc peněz, mají to, jako obvykle, odskákat zvířata. Opičák Ham, kterého raketa Redstone vynesla 253 kilometrů vysoko (oproti plánovaným 185 km) a v jehož kapsli byly potíže s udržením tlaku, přestože přetížení výrazně překročilo plánové hodnoty, přežil bez úhony a ve zdraví. Přesto si šimpanz od zkušebního pilota Chucka Yaggera, který se odmítl stát astronautem, vysloužil jen posměch.

  • Obrázek uživatele Alasdair MacColla

    Ze sféry ptáků

    Drabble: 

    Byl to zvláštní pocit, úžasný zážitek.
    "Tak jdeme, Alasdaire. Nahoře ti to půjčím, je to trochu podobné vrtulníku, takže to zvládneš. Na zemi se musíme rozjet."
    Malý stroj byl tichý a náramně obratný, chvilku jsem musel bojovat sám se sebou, potlačit staré reflexy, nešátrat rukama po kolektivu a cyklice, nesnažit se cpát nohy do kolébkového pedálu, užívat si let.
    Letěli jsme nízko, ale pak se pod námi konečně otevřela propast. Pocit z letu je v tomhle malém stroječku nesmírně intenzívní. Na zemi jsem pilotovi poděkoval a těšil se, jak mě šéf požene svinským krokem, až mu navrhnu koupi tohoto stroje.

    Závěrečná poznámka: 

    Vírník neboli autogyra, je úžasná varianta pro někoho, kdo by chtěl létat a nemůže si dovolit vrtulník a nepotřebuje nakládat moc lidí nebo moc nákladu. A řídí se jednodušeji.

  • Obrázek uživatele Alasdair MacColla

    Kamenné koule

    Úvodní poznámka: 

    Hrdinou je dnes onen vědec s kamennými pneumatikami.

    Drabble: 

    "Copak jsou, prosím vás, ty velké koule, které jsou k vidění v kamenolomech na Slovensku? Teď jsem zase četl nějaké třeštění záhadologů o novém nálezu v Polsku, myslím..."
    Geolog se usmál.
    "Na mimozemšťany nevěř, Alasdaire."
    "V tomto případě nevěřím, Occamova břitva. Proto se ptám. Nejsou to sopečné pumy?"
    "Ne, ty mají kapkovitý tvar, tohle jsou běžné konkrece, jen prostě větší. Když mě vezmeš do města do obchodu pro svačinu, vezmeme to přes lom."
    Když jsme v lomu přeskákali pár hromad navršených balvanů, ukázal mi jich rovných osm. Ta poslední měla tvar protáhlý, ale jinak úhledné koule, asi metr v průměru.

  • Obrázek uživatele Alasdair MacColla

    Irbis

    Drabble: 

    IRBIS horský, lat. panthera uncia. Třída savci, řád šelmy, čeleď kočkovití. Zřejmě pro vizuální podobnost též nesprávně nazýván sněžný levhart, jeho nejbližším příbuzným je však tygr. Vyskytuje se v horských oblastech a náhorních planinách Asie. Proti chladu je chráněn dlouhou a hustou srstí (v zimních měsících může být přes 10 cm dlouhá) a speciální stavbou čenichu, kterým si při dýchání předehřívá vzduch. Doupě mívá i přes 10 metrů vysoko ve skalních rozsedlinách, kam bez obtíží doskočí. Potravu tvoří především horští kopytníci. Není schopen řevu.
    Negativní hrdina románu V. Ananjana Zajatci pardálí soutěsky.
    Úspěšně chován v zoo. V divočině ohrožený druh!

    Závěrečná poznámka: 

    Mládě irbisa je možno vidět na fotografii jako mého avatara. Není příliš dobrá, bylo to hodně z dálky a já neměl zrovna bůhvíjaký aparát.

  • Obrázek uživatele Alasdair MacColla

    Jdi si tam sám

    Úvodní poznámka: 

    Věnováno Toře.

    Drabble: 

    Raghul ještě naposledy překontroloval svár a vylezl z velké klece.
    "Můžeme. Na tohle jsem se netěšil."
    To nikdo z nás. Cheetah Star je neskutečný mazel, ale umí být strašně tvrdohlavá a nám se nechtělo ji na půlhodinu uspávat, nedělá jí to moc dobře. Těžkou levhartici jsme zdvihli raději oba a nesli ji do přepravky. Holka si těžce povzdechla a složila mi tlapy kolem krku. Smrdělo jí z tlamy, že se mi málem podlomila kolena, ale Raghul, který nesl opačný konec, na tom nebyl lépe. Pak to mazlíkovi došlo. Vyškubla se, mávla tlapou a vyjevený Raghu seděl v kleci místo ní.

    Závěrečná poznámka: 

    Vracela se k soukromému chovateli, Robin ji měl chvíli půjčenou na výzkum. Cheetah Star byla s lidmi od kotěte a měla je ráda.

  • Obrázek uživatele Alasdair MacColla

    Aby měl peníze na pití

    Drabble: 

    "Nechceš zavolat policii? Tobě to projde, ale já jsem cizinec a víš jakou má na mě smírčí soudce žízeň."
    "Klid, máš pět svědků."
    "Jak myslíš."
    Přikradli jsme se k boudě a kopli s Robinem do dveří oba současně. Opatrnost byla zbytečná, seděl tam u stolu, opile blábolil jakýsi popěvek. Mrtvý delfín visel za ocas u stropu.
    "Hlídej ho, Alasdaire. Já nemůžu, zabil bych ho asi", vycedil Robin, sňal delfína a vlekl ho z chatrče.
    Vzal jsem poloprázdnou láhev, zvedl rybáři v námořnickém tričku hlavu a nacpal jsem mu hrdlo láhve, vzteky bez sebe, do úst. Rum mu vyhrkl i očima.

    Závěrečná poznámka: 

    Mysleli jsme, kdovíjaký gang pytláků lovících sladkovodní delfínovce nerozkryjeme. Nakonec to byl jeden ožran.

  • Obrázek uživatele Alasdair MacColla

    Švihadlo

    Fandom: 
    Drabble: 

    Nerad běháš, tak zkusíme tohle. Ne, vezmi si větší, musíš to mít k ramenům. Tak a do toho! Ne tak vysoko, nízko skákej! A rychleji, rychleji! Narovnej záda! Zatáhni břicho! Hlavu nahoru, nečum pod nohy! Neodrážej se celou nohou, to je moc práce, odrážej se přední polovinou chodidla! A lokty pokrč víc, tvoje předloktí musí svírat se zemí úhel 45 stupňů! Kroužit v podstatě lokty, až pak zápěstím! Vydrž! Skvěleeee! A po jedné noze! To dáš, makej! A střídavě, jako když běžíš! A znovu po jedné noze a dokolečka! 12 minut, asi 50 přeskoků v minutě. Dost. Na poprvé super!

    Závěrečná poznámka: 

    Trenérka mě tehdy dřela jako koně a stejně mě pak na závody nevzali, protože jsem s tím začal pozdě. Nemrzelo mě to, nejsem soutěživec. Ale pak se to stalo mým každoranním rituálem. A dodnes jím je, i když intenzita už není taková, člověk nemládne.

  • Obrázek uživatele Alasdair MacColla

    Pád samozvané modly

    Drabble: 

    Byl to takový rázný otec rodiny. Během výletu poučoval děti i ženu o tom co je kde za květiny či stromy, pak je z toho přísně zkoušel a rozčiloval se, když odpověď nebyla dána včas, či byla dokonce chybná. Otrávené obličejíky dětí byly reakcí na jeho lamentaci, že on když byl malý tak to uměl, i kdyby ho o půlnoci vzbudili. Na dřevěném mostku se otočil, šel pozadu aby ratolestem četl levity za pochodu, uklouzl a skončil v chladném potoce.
    "Tak mi přece pomozte, nebo se utopím!" Bylo tam vody sotva po kolena.
    Žena vycedila: "Mlč a umři jako chlap!"

    Závěrečná poznámka: 

    Já se opodál svíjel smíchy a když mě to přešlo, dumal jsem, zda ho ještě nezpražit třeba že plaší raky :-)) ale ta studená voda ho zkřísla dost.
    Že se mu nic se mu nestalo, jsem se pochopitelně přesvědčil.

  • Obrázek uživatele Alasdair MacColla

    Jsou chudí

    Drabble: 

    "Tak se podívejte, konstáble, tohle zvíře sice umí strhnout dobytek, ale sem ani nepáchlo! Posledně když jste jim uvěřil, tak jsem vás osobně dotáhl k překupníkovi a jakou krásnou kůži teď máte ve skladu! I ty jejich kozy jsem pro vás přepočítal!"
    Policista hleděl na velký dřevěný sklopec a kousal se do rtů. Nebylo mu to vůbec jedno, to bylo sympatické. Ostatně i z něho dělali blbce, ale měl svázané ruce nařízením o maximálním ohledu na dělníky, co sázeli plantáž. Už tak jsou to ubožáci. Levhart obláčkový je zde ale naprosto ojedinělý!
    Vzal jsem do ruky sekyru. Policista se odvrátil.

    Závěrečná poznámka: 

    Teď už je to jedno. Je tam jen popel a dým.

  • Obrázek uživatele Alasdair MacColla

    Návštěva

    Drabble: 

    Robin stáhl brýle, zaklonil hlavu a prohlížel si věže Trosek. Pak se na mě
    otočil.
    "Viděl jsem zblízka syrské kraky. Vaše pevnosti nemají tu mohutnost, ale jsou ve své strohosti elegantnější."
    Potěšil mě tón jakým to řekl. Zdánlivě lhostejně, ale znám ho a poznám, kdy je nadšený, jen to trochu skrývá. Becky se ale nezapřela, více než hrad ji zajímala zvířata v ohradě.
    Minule u večeře ji kolega omylem obřadně oslovil "Rebecco". Ona, jmenujíc se Beckaran, mlčela, neb netušila ke komu se hovoří. Nejsem zkrátka dokonalý hostitel, zapomněl jsem je představit plnými jmény.
    Ale bezpečné koupání v řece oba nadchlo.

  • Obrázek uživatele Alasdair MacColla

    Nezkazíš mi to!

    Drabble: 

    Stála na verandě jako vykřičník. Věděla, že o ni byl zájem a že za ni otec dostane spoustu věcí, ale Robin už jí dávno natloukl do hlavy samostatnost a sebeuvědomění. Otec slintal vzteky a chrlil na Becky výčitky a rozkazy. Vstal jsem a vykročil pryč, nechtěl jsem být svědkem rodinné hádky, ale Becky mě pevně drapla za ruku. "Buď tady, Alasdaire!" Otec mluvil bengálsky ale Becky mu tvrdohlavě odpovídala anglicky.
    "Přijmi tati jednou pro vždy, že si nevezmu toho zmetka jen proto, že ty chceš nové auto! Něco jsem tu dokázala a nezahodíš mi to!"
    Hrdě pohodila hřívou havraní vlasů.

    Závěrečná poznámka: 

    Není snadné jít proti něčemu, v čem byl člověk vychováván po celé dětství. Všichni jsme na ni byli moc pyšní. :-)

  • Obrázek uživatele Alasdair MacColla

    Múza v lese

    Drabble: 

    Seděla sama v polostínu na skládací židli, před sebou měla stojan a na něm čtvrtku. Pastelky držela všechny v hrsti, v takovém špalíčku. Každou chvilku si z něho některou vytáhla a krátkými, rychlými a jistými tahy pokrývala čtvrtku zelenou barvou. Kreslila, co viděla před sebou. Mýtinku se skalkou a osamělou malou břízkou, rostoucí na jejím vršku. Kreslila jen zeleně, všechny pastelky, které držela, měly nějaký odstín zelené, pochopitelně každá jiný. Bylo jich asi pět nebo šest. Obrázek, který vznikal, jiné barvy tudíž neměl, přesto byl naprosto úžasný! Stál jsem za ní a okouzleně sledoval po papíře se míhající zelené pastelky.

  • Obrázek uživatele Alasdair MacColla

    Tak kolik?

    Drabble: 

    "Musíme zjistit, jestli se tady tolik tygrů uživí, takže počítejte pečlivě, pak budeme extrapolovat. Kdo to odflákne, sní durian bez kolíčku na nose!", vyhrožoval Robin.
    Civím do dalekohledu na samičky jelenů hřívnatých (samci žijí osamoceně). Pokojně se pasou, ale zkušené oko rozezná, že si majlza dávají. Je to nutnost.
    Máčí se mi okuláry, prší. Prší už týden.
    Před chvilkou byly tři? Namáhám zrak skrz clonu kapek. Kde je ta největší? Otřu skla dalekohledu a když do nich znovu pohlédnu, už je tam jen jedna! Dlouho mi trvalo než jsem zjistil, že se rozestoupily a posměšně na mě z dáli hledí.

    Závěrečná poznámka: 

    Koho by třeba zajímalo, co je to ten "sámbhar", často zmiňovaný v Knihách džunglí, tak to byl on. Nazval jsem ho jelenem hřívnatým, ale on se v časuběhu nazýval různě. Univerzálně platné jméno sámbhara je Rusa unicolor, a je to až 300 kg těžká potvůrka. :-)

  • Obrázek uživatele Alasdair MacColla

    iPrales

    Drabble: 

    Nemohli jste se dočkat, přiznejte to! Je tady váš věrný Tabákí, nebojte se. Nenecháme vlky vydechnout, neutají před námi nic! Tentokrát jsem byl na rozpacích, mohu-li s takovou informací na veřejnost, ale vem to sup.
    Jakoby nestačilo, že Rákšasí si sama není jistá, které vlče má s kterým vlkem (důkaz: poslala mně do tygřího zadku, když jsem s ní o tom zapředl hovor), Akéla se sice k Šedákovi nezná, ale my víme své. A teď dokonce, považte dotáhla do doupěte člověčí mládě!!! Klaďme si otázku: jak to, že to Rákšasí prošlo?! Co za tím je??
    Dusno bylo v Seónijské pahorkatině...

  • Obrázek uživatele Alasdair MacColla

    Nedotknete se jich!

    Drabble: 

    Všichni jsme zkoprněli i když místní kolegové o něco méně. Skupinka odraných, roztřesených děvčat se snažila co nejrychleji zmizet někde v lese, klopýtaly, některé bosé, zrovna přes typický biotop kobry královské. Podařilo se je zastavit a uklidnit, Robin chrlí věty úžasně rychle, ten jazyk zatím takhle nestíhám. Psi začali zle vrčet. Dav děvčata dohání, doufal jsem, že tuhle příčinu jejich zděšení nemá. Robin nás rozestavuje kolem nich.
    "Altair! Deneb! Albireo!" křičí na psy a ukazuje, kde mají stát.
    Tlupa sexuchtivých chlapů se zarazila a nespokojeně brebentí. Pohnou se dopředu, naši ovčáci zle cení tesáky. Zvedám pušku a střílím do vzduchu.

    Závěrečná poznámka: 

    Byli jsme strachy bez sebe, bylo nás málo a ten dav čítal odhadem 100 dospělých chlapů. Kolega vysílačkou volal policii, naštěstí jsme udrželi na uzdě do jejího příjezdu. Co chtěli, myslím nemusím zdůrazňovat. Nejstaršímu děvčeti prý bylo 14. Tenhle jev není v Indii nijak nový, jen poslední roky se o tom u nás víc mluví.

  • Obrázek uživatele Alasdair MacColla

    Co mohu dělat jiného? Jen zemřít.

    Drabble: 

    Strašidelný zvuk, prásknutí jako když se zlomí větev, ale daleko silnější. Doprovodila ho příšená bolest v zadní tlapě.
    "Co se mi to stalo? Auuuuuuu! Bojím se! Bolí to! Moc to bolí!"
    Bolest byla stále stejně silná, ale pomalu přestala být ostrá a změnila se v tupé bolavé pulsování. Strach se transformoval ve vztek.
    "Kdo mi to udělal?!"
    "Nemohu skákat! Nemohu se pořádně odrazit!"
    "Támhle ten nádherný axis se mi vysmívá!"
    "Nechytím už ani toho koloucha, umřu hlady!!!"
    "Hele, co to... utíká to nějak pomalu, bodejť ne, má jen dvě nohy...to doskáču po třech, hurá! Chramst!!!!!!"
    Člověk je levná kořist.

    Závěrečná poznámka: 

    Příčinou vzniku lidožravých tygrů je bohužel ve velké většině případů člověk sám. Střelná zranění, zranění od pastí, způsobí, že šelma nestačí na svou obvyklou kořist a zaměří se na tu snadnou. A člověk je kořistí snadnou, přesnadnou. Dělají to pak i zdraví tygři, protože je to naučila poraněná máma.

  • Obrázek uživatele Alasdair MacColla

    Věrozvěst?

    Drabble: 

    "To máš tak," zamyslel se nahlas Robin, upíraje zraky do plápolajících plamenů. "Tohle všechno se děje proto, že žijeme v pátem věku bídy a utrpení, starostí a neštěstí, nemocí. My už se v tomto vtělení, Alasdaire, nedožijeme lepších časů, protože věk šestý bude nejhorší, nejtěžší. Bůh nepomůže, ne proto, že by neexistoval, ale za své činy, jsou odpovědni jen lidé a nikdo před odpovědností neuteče. Věky blahobytu nastanou, jako tomu bylo vždy a vždy tomu tak bude. Mohl bys blaženosti jistě dosáhnout dřív, ale když ty se tak rád cpeš hovězím!!!"
    Oči mu blýskaly, ale to byl jen odraz plamenů.

    Závěrečná poznámka: 

    Robin je příznivec filosofického systému, kterému se říká džinismus. Džinisté sice existenci božských bytostí připouštějí, ale nepovažují je za stvořitele. Všehomír podle nich nikdy nebyl stvořen a nikdy nezanikne. Chápou ho jako nekonečný oběma směry v čase. Mají patero přikázání: nezabíjet, nekrást, nelhat, být zdrženlivý a nebýt požitkář. Součásti symbolu džinismu je svastika. Věrozvěst této filosofie, se pak nazývá....DŽIN (česky vítěz).

  • Obrázek uživatele Alasdair MacColla

    Zůstala jen vzpomínka

    Drabble: 

    67 tisíc tun ropy se hrne do vod u mělčin poblíž pákistánského Karáčí. Lidé jsou rádi, že z rozlomeného 24 let starého řeckého tankeru Tasman Spirit zachránili aspoň své holé životy. Obětavým záchranářům se podařilo včas odčerpat jen asi 20 tisíc tun této látky, která je tak cenná a přitom dokáže být tak smrtící, protože my lidé jsme se dodnes nenaučili s ní správně zacházet. 14 kilometrů pobřeží bylo naprosto zničeno, hnízdiště mořských želv se podařilo uchránit jen tak tak. A po těch nádherných, barevných krabech, se kterými si Becky hrála na pláži, když byla malá, nezůstaly už ani stopy.

    Závěrečná poznámka: 

    Tuším, že téma Stopy korýšů, které si nahrazuji, souvisí spíše údajem na cedulkách složení potravin a to často těch nejneočekávanějších,musím se podívat na ostatní drabblata zda to tak někdo pojal.

  • Obrázek uživatele Alasdair MacColla

    Tichá země

    Drabble: 

    Rovná, tichá planina je zalita měsíčním světlem. Je noc, může být okolo druhé. Je takové ticho, že je slyšet zvonění mrazivého vzduchu. Nehýbu se a naslouchám tomu zvonění. I můj dech tady zní nějak nepatřičně. Nakonec se vydám na cestu, pod nohama mi křupou zmrazky. Každé křupnutí se nese jistě daleko. Planina se v měsíčním světle fantasticky třpytí, získává zcela nezemský, cizí vzhled, který neděsí, nýbrž fascinuje. Znovu jsem se zastavil a pohlédl vzhůru. Luna odrážela světlo, které ukradla Slunci, připadal jsem si jako pod ohromným okem, vidícím mi do nejzazších hlubin duše. Mare serenitatis je jako zřítelnice. Noční patrola.

  • Obrázek uživatele Alasdair MacColla

    Co je to?

    Úvodní poznámka: 

    Někteří z vás ten příběh už znají podrobněji.

    Drabble: 

    Měl starosti zda vydržím plnit úkoly několik dní zcela sám, ale uklidnil jsem ho. Jenže ono to v samotě není jednoduché. Je večer a zas tu je. Brousí ve tmě kolem, hned tam, hned tady. Někdy zpívá, je-li to vůbec zpěv. Podivná modalita, nikdy jsem nic takového neslyšel. Tam na rozhraní džungle, odtamtud přichází. Jektají mi zuby, v šupleti je revolver a támhle puška, ale to přece nemohu. Tahám z bedny pumu na plašení medvědů, silou mocí potlačuji strach, jdu ven. Rozmach, hod, rachot a oslepující bílé a rudé světlo. V něm černé kontury pokřivené lidské postavy. Tma a ticho.

    Závěrečná poznámka: 

    Komentovat to místní odmítl. Jen povzdech, ustaraný výraz. Později jen řekl, že na tomhle pointu už nesmí nikdo zůstat sám. Uvědomnění si jak málo víme, je někdy docela bolestné.

  • Obrázek uživatele Alasdair MacColla

    Mimikry

    Drabble: 

    Stihl do kůry cedru vyřezat srdce, blbec. Těchto stromů roste v naší zemi...hm, celé čtyři, asi si myslel, že to je moc. Aki se mu zjevila za zády a shrnula mu stručně co provedl, co ho to bude stát. Nevěřil, což vyjádřil slovy "co mi uděláš, kytičko?" Vytahoval se před svou dívkou.
    Aki rychle odhadla jeho dispozice, bafla jeho ruku, zkroutila mu ji jak to viděla v nějakém filmu a eskortovala ho až k dvěma kolegům. Poslušně cupital.
    Doma pak šla štípat dříví, aby ji přešel vztek. "Já mu ukážu, kytičku". Sekyra sjela dolů jako blesk boží na hříšníka.

    Závěrečná poznámka: 

    Nebyl jsem u toho, ale osobně soudím, že ho spletla ta kopretina, co Aki ráda nosí ve vlasech. Někdy ji podezřívám, že ji tam má proto, aby chlapi nepoznali co za amazonku před nimi stojí. :D

  • Obrázek uživatele Alasdair MacColla

    Gumárenská vsuvka

    Fandom: 
    Drabble: 

    Bavím se s geology, kteří mají nedaleko průzkumné vrty. Jeden se na mě obrátil: "Alasdaire, já se bojím jezdit, normálně mi to klouže v zatáčkách i na suchu, nepodíval by ses na to?"
    Zkoumám pneumatiky jeho vozu. Vzorek nic moc, ale na suchu by neklouzal. Jsou tvrdé, jako vytesané z kamene. Tuším, kde je zrada.
    "Pane doktore, jak dlouho tam ty gumy máte?"
    Chvíli v duchu počítá.
    "14 let,", odpoví nakonec bezelstně.
    Chvíli přemáhám šok. "Tohle musí z těch kol pryč, jinak se někde zabijete. Pojďte, dáme to ven z toho přístřešku."
    Přednášku o stárnutí pneumatik jsem mu posléze doplnil.

    Závěrečná poznámka: 

    Byl to odborník na přeměny hornin za velmi vysokých tlaků a teplot. Přeměny měkčících látek v pneumatikách ale byly pod jeho rozlišovací schopností. Někdy ta jednosměrnost v zaměření může být i životu nebezpečná.

  • Obrázek uživatele Alasdair MacColla

    Co není v hlavě, musí být v plechu

    Drabble: 

    Sám to nezvládne, co naděláme." pravil Robin. "Zkusíš to? Mám chromou ruku."
    "Neuspíme ho raději?"
    Můj návrh se nesetkal s pochopením. "Máme jen ketamin, na něj je to málo a nedělá mu dobře."
    Kývl jsem, ať mi podá klíčky.
    "Tohle zvláštní auto si musíš spíš obléct, než do něj nastoupit, ale ochrání vás."
    Nasoukal jsem se do obrněnce a pomalinku se blížil k místu, kde ležel pochroumaný kolega. Krokem...neuspěchej to...už jsem u něho. Otvírám boční dveře a Rajeev se těžce sápe dovnitř. Nosorožci to neušlo. Rozbíhá se.
    "Couvej! Couvej!"
    Dupu na plyn, křoví nekřoví ujíždím. Jsme rychlejší, sláva.

    Závěrečná poznámka: 

    Indický nosorožec sám vypadá jako obrněnec, jednotlivé pláty jsou na něm dobře patrné. Tenhle se za živý svět nechtěl vzdálit od kolegy s prasklým kotníkem. Ujeli jsme mu, ale myslel jsem, že se strachy zblázním. On totiž na rovince rychlost 40 km/h klidně vyvine.

  • Obrázek uživatele Alasdair MacColla

    Dohazovač

    Drabble: 

    Pečlivě po sobě uklidil, takže jsem nechtěl řešit, že sešel z cesty a rozprostřel ubrousek Prostři se pro snídani v trávě. Chtěl znát cestu k jedné krásné hájence, ale ani za boha mě nenechal domluvit a líčil mi jak ho nebaví chodit po krajině samotného a vlastně ho vůbec nic nebaví dělat samotného. Nakonec to byl hrozně sympatický člověk. Vím, kdo do té hájenky chodí provázet návštěvníky, znám ji osobně. Je sama a moc ji to trápí. Zarazil jsem jeho výřečnost a k popisu cesty jsem přidal důrazné upozornění, kdy přesně se v hájence objevit. Snad si padli do oka.

  • Obrázek uživatele Alasdair MacColla

    Náhoda je vždy rychlejší

    Drabble: 

    Strážce hledí na strženou výstražnou pásku a mozek mu pracuje na plné obrátky. Co dělat? Za nimi? Musíš! Támhle jsou, sláva. Formality stranou.
    "Jste normální?! Jak jste se sem dostali?!"
    "Proč řvete?!"
    "Jste v zakázaném pásmu, copak to nevidíte?"
    Rozhlíží se, ale podemleté kořeny a nalomené stromy neregistrují.
    "To byla náhoda pane." Jistě, náhodou strhli pásku a odhodili ji stranou.
    "Okamžitě zmizte, nebudu to řešit, ale tamtudy pryč! Je tu ještě někdo?"
    Jeden mávne neurčitě kamsi do hlubin lesa.
    "To nespadne, to by byla velká náhoda", odmlouvají, ale jdou.
    Ošklivé vlhké křupnutí, pád těžké hmoty a zvířecký řev nešťastného strážce.

    Závěrečná poznámka: 

    Přežil se zraněním úst a několika zlomeninami.

  • Obrázek uživatele Alasdair MacColla

    Poběž!

    Drabble: 

    Měli jsme v nohách patnáct kilometrů v těžkém terénu, a je nám vedro, ale víme, že v chatě v chladicí bedně je jeden kousek něčeho, co máme oba strašně rádi. Aki nenápadně zrychluje. To si fakt myslí, že to neregistruji? Najednou vystřelila vpřed a mezi stromy zní její zvonivý smích a vyzývavé "srabe!" Skočil jsem přes vodní strouhu, proletěl křovím, pádil přes mýtinu co jsem jen mohl. Aki se řítí do dveří chaty, a já skáču šipku za ní dovnitř, natluču si koleno. Balíček ruské zmrzliny chytáme do rukou prakticky oba současně. Jak malí... a to je nám dohromady 82.

    Závěrečná poznámka: 

    Jistěže jsme se o ni rozdělili.

Stránky

-A A +A