Moje články

  • Jolandino požehnání

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Drabble (opět) bez ambicí, pokusil jsem se jen napodobit mystérium generátoru náhodných slov zvaného Jolanda. Ovšem můžete si vybrat, zda je záhadou vesmíru to, co Jolanda říká, nebo přímo sama Jolanda :-)

    Drabble: 

    „A tady, mám tě před sebou a vím, že to jsi ty. Ty víš, že ty tam budeš, že ti jednou osud připraví ty možnosti, který před tebou stojí. Vrátíš se tam, kam jsi přišel. A ty víš, že tam dojdeš. Tady ty karty nelžou. Ty karty říkají pravdu. Já ti to říkám. Ty jsi ten kterej může vidět, protože to ty tady vidím. Máš ty dary... a ty karty o tom tady mluvíš. Hodně vysoko míříš. Ty můžeš jednou poznat ty důležitý věci. Tydlety záhady vesmíru, ty do nich uvidíš, protože ty karty nelžou. Já ti žehnám, žehnám ti.“

  • Průhledný tele

    Úvodní poznámka: 

    Téma nevyhnutelně rozhodlo o fandomu, který je vlastně celý jeho dokonalým naplněním :-)

    Drabble: 

    „Ta kráva měla, pane nadporučíku, dvě telata. Jedno hnědý, ale to druhý bylo úplně lysý, takže bylo celý růžový, jako čerstvě umytý prase. Všechny tak vyděsilo, že mu začali řikat Průhledný tele. To jméno se doneslo jednomu arciknížátku, který se na ten zázrak přijelo podívat až z Vídně. Že prej chce skrz to tele vidět, jak žvejká trávu a ve vnitřnostech se mu proměňuje na mlíko. Vono vám to bylo vohromně nábožný arciknížátko a dávalo to nějak do souvislosti s proměněním těla Páně. Ale na víc se mě pane nadporučíku neptejte, poněvadž bych se hrozně nerad dopustil urážky Svatý stolice.“

  • Dušení srnci

    Drabble: 

    „A víš, že dušení srnci nemívají více potomků?“ pronesl zničehonic Richard, Mistr Duchovního učení XX. stupně.
    „Nevím...“ odpověděl jsem upřímně a snažil se v jeho podivném výroku najít nějaký smysl nebo aspoň souvislost.
    „Jde totiž o princip, víš?“ dodal na vysvětlenou tajuplně, zahleděl se mi to očí, přičemž pomalu hladil svoji čivavu.
    „Jistě, to je jasné, vždycky jde hlavně o princip,“ vykoktal jsem.
    Rozchechtal se bujaře zářícím smíchem osvícených.
    „Pochopils!“ zahlaholil v mezeře mezi smíchem, „to se mi líbí. Máš talent!“ a plácl mě po zádech.
    „Kristepane,“ proběhlo mi hlavou, „teď mi řekne, že chce, abych se stal jeho nástupcem.“

  • Oči v kopcích

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Další z mých zasmušilých drabble...

    Drabble: 

    Centurion Marcus vzhlédl do kopců a otřel si pot. Před soumrakem do pevnůstky jistě nedojdou. Ale rozkaz je rozkaz, sykl a zavelel setnině k dalšímu pochodu.
    Poslední dobou přicházely z pohraničí špatné zprávy. Barbaři jsou stále smělejší, napadají nejen pořímštělé usedlíky, ale dokonce i vojenské posádky.
    Cit zkušeného válečníka mu napověděl, že údolíčko před nimi může být smrtelnou pastí. Ale jinudy cesta nahoru nevedla.
    Boj byl strašný, krutý a krátký a když jeho setninu pobili, neviděl z barbarů o moc víc, než mnoho párů lesknoucích se očí. Představa mučení těmi zrůdami ho zděsila. „Pro Caesare!“ zařval a vyskočil jim vstříc.

  • Raritní exemplář

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Varování: drabble obsahuje výrazy běžného hovorového jazyka.

    Drabble: 

    „Čtrnáctka!“
    „Hovno, šestnáctka.“
    „Čtrnáctka říkám!“
    „Neřečni a podej šestnáctku!“
    „Zkus, uvidíš, že bude padat.“
    „Nojo, čoveče! Dej sem tu čtrnáctku... Je malá, co sem ti řikal?“
    „Ty vole, vona je to patnáctka!“
    „To se vyrábí? Počkej...“
    (hledá)
    „Hele! Já tady mám všechno. A šup tam s ní.“
    „Furt tam nejde.“
    „Kurňa, vždyť je to levotočivej šroub!“
    „Tak tu matku vobrať, ne?“
    „Si blbej jak troky. Když jí votočím, tak bude furt pravotočivá.“
    „Tak patnáctku levotočivou, to už chceš moc. Prdíme na to, já pro ní příští tejden dojedu na dílnu.“
    Tím akce „traktůrek“ skončila. Motor leží rozebraný v garáži dodnes.

    Závěrečná poznámka: 

    Ani jsem se nepokoušel o něco hlubokého, takže jestli jsem někoho malinko pobavil, účel byl splněn :-)

  • Srdce bez srdce

    Úvodní poznámka: 

    Nestihl jsem čas, takže bez nároku na bod.

    Drabble: 

    „Promiňte, zdá se, že byste potřeboval pomoct.“
    „Co se do mě navážíš?“
    „Nenavážím se, já jen, že jste patrně sklouzl do bažiny a nemůžete ven.“
    „To je moje věc.“
    „To samozřejmě je. Já jen že mohu pomoci. Nic od vás nežádám, jen vás vytáhnu.“
    „Nestarej se.“
    „Vážně vás nechci obtěžovat, jen vám pomoct. Pak hned půjdu.“
    „Ne, já nic nepotřebuju.“
    „Ale vždyť se pořád propadáte! Za chvíli se utopíte!“
    „Řekl jsem, že si poradim.“
    „Ale jak?“
    „Nemontuj se do mě!“
    „A proč nechcete pomoct? Já vážně nic nechci, přísahám! Jen natáhněte ruku.“
    „Nerozuměls? Poradím si. A přestaň mě laskavě obtěžovat!“

    Závěrečná poznámka: 

    Nevím, jestli je to srozumitelné a spíše by to bylo na téma "Hřích, který nejde odpustit". Ale modří snad vědí.
    Ale jelikož bod stejně nemám, tak je to fuk :-)

  • Z nouze ctnost

    Fandom: 
    Drabble: 

    Jak tohle téma zpracovat? A který z nápadů vybrat?
    Něco o pilotech kamikaze, kteří chtěli všichni letět, ale nebylo dost letadel? Není to klišé?
    Nebo něco jiného, japonského – třeba o včele, která hledá první otevřený květ sakury? Hmmm, poetika tam je, ale ne hloubka.
    Tak to hodit do českých reálií? Něco o houbách, které se v lese nechtějí nechat najít? Takovou banální blbost, ještě tak.
    Co něco důvtipného? Duchovního, třeba o souputníkovi Duchu stáda, o němž psal Faob? To už nestihnu...
    Tak vám, milí nápadové, moc děkuji, jak jste se se ke mně nahrnuli, abyste mi pomohli napsat tenhle drabble.

    Závěrečná poznámka: 

    Opravdu popsaný postup mého tvoření, které jsem nakonec musel zkrátit asi na 10 minut (za chyby v interpunkci se předem omlouvám). Snad aspoň trošku pobaví.

  • Konvoj HX90

    Drabble: 

    „Třista námořníků na nákladních lodích. Transport vojáků, dva tisíce. Doprovodné korvety a torpédoborce, necelý tisíc“, vypočítával z hlavy První lord admirality složení konvoje HX90. K němu teď míří aspoň tucet německých ponorek.
    „Pošleme konvoji varování? Jenže když zničehonic změní kurz, Němci se mohou dovtípit...“
    Při představě následků vyzrazení nejcennějšího spojeneckého tajemství se i jemu sevřel žaludek. Usrkl skotské.
    „Ne... Němci prostě nesmí ani vytušit, že Enigmu umíme číst“. Viděl bezejmenné hrdiny plavící se nocí ledovým oceánem v životně důležitém konvoji na pomoc Velké Británii. Stiskl rty a v duchu za ně poslal kamsi vzhůru bezeslovnou prosbu. Dnes už asi potřicáté.

    Závěrečná poznámka: 

    Omlouvám se, poslední dobou mě napadají samá zasmušilá témata.

  • Noc na Dněpru

    Fandom: 
    Drabble: 

    Byla ještě tma, ale okénkem z kajuty jsem už zahlédl Jitřenku. Na palubě Jarkoj Zvezdy, rodinného pokladu na Dněpru, jež přežila dvě změny režimů, jsem dnes v noci konečně poznal Natašu, hvězdu svého života.
    Zálivem se začalo nést vrčení.
    „Nehýbej se, Natašo!“
    Zhasl jsem petrolejku.
    Člun hlídky Lidové revoluční říční stráže vplul do zátoky.
    „Pssst, loď se nesmí chvět!“
    Od vyhlášky Sovětů 42/1922 není dovoleno na lodích přespávat.
    Člun LRŘS se přisunul na 50 metrů. Když se usmyslí, vytáhnou nás a zastřelí jako špiony. Samozřejmě bez soudu.
    Deset minut mlčíme, než se odvážím vyhlédnout ven.
    „Duraki,“ špitám za odjíždějícím člunem.

    Závěrečná poznámka: 

    Bohužel jsem to musel hodně prokrátit, drabble je nemilosrdný formát :-)

  • Strana absolutní spravedlnosti

    Drabble: 

    Programové prohlášení Strany absolutní spravedlnosti, 2035.
    Článek 1

    Vybudujeme absolutně spravedlivou společnost. Absolutně. Ženy si budou rovny s muži ve všech ohledech! Tedy budou moci plodit a muži rodit anebo opačně dle svého uvážení. Všichni budou stejně vysocí, stejně hbití, stejně chytří. Leváky naučíme jíst pravou a praváky levou. Černochy dobře snášet mráz a Eskymáky rovníkový žár. Němce tančit a Romy stavět mrakodrapy. Vychováme Univerzálního člověka, který si bude absolutně rovný s kterýmkoliv jiným Univerzálním člověkem. Tedy kýmkoliv, kdo v naši ideu věří. Ostatních se náš dokonale spravedlivý svět netýká a za jejich zpátečnictví a nevěru je stihne zasloužený trest.

    Závěrečná poznámka: 

    Vnímám, že idea tzv. „rovnosti“ často přerůstá v utopický a nebezpečný fetiš. Měl-li bych ji za něco vyměnit, pak za „vědomou umístěnost“ – vědět, kdo jsem, kam patřím a jaká je moje role a naplnit to je snad nejpodstatnější metou lidského života.
    Zkrátka, je mnohem lepší dobrý řidič traktoru než špatný ředitel.

  • Na blatech

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Sekera?“
    „U dveří, Petře“, hlesla žena.
    „Lucerny?“
    „U dveří, v chodbě a u zadního vchodu, jako vždycky.“
    „Kulovnice?“
    „Nabitá, na stole u okna v kuchyni.“
    „Koza?“
    „Ve sklepě.“
    „Děti?“
    „Jsou nahoře, už jsem je uspala.“
    „Děkuju, Anežko. Jsi skvělá.“
    To byla jediná hezká a bolestně kratičká chvilka v našem dni, vyplněným úmornou dřinou – těžením rašeliny na blatech, nuzným hospodařením, starostí o děti a posloucháním děsivého vytí, které se z mlhy začínalo ozývat vždy s prvním náznakem smrákání.
    Proutěné ploty nestíháme opravovat. Slepice má cenu tří nábojů, budeš ji dnes bránit, Petře?
    Další těžká noc na samotě na blatech může začít.

  • Tě ženo na bojišti

    „A vůbec, proč by žena nemohla být v armádě?“
    „Jo, proč by žena nemohla bojovat? Co je to za předsudky?“
    „Máte pravdu, kamarádi.
    Proč by žena nemohla být v armádě?
    Proč by jí nemohla být ustřelena ruka?
    Proč by nemohly její nohy létat vzduchem a její střeva viset na ostnaných drátech?
    Proč by nemohla být její děloha roztrhána na kusy výbuchem granátu?
    Proč by se nemohla dusit plynem, topit v ledovém oceánu, zalykat pískem v poušti?

  • Takovouhle ránu nemá ani Ronaldo

    Drabble: 

    „Peťásku, tak tam nejezdi.“
    „Mami, když nepřijedu, bude nás málo a prohrajeme kontumačně.“
    „Ale Peťásku, už nejsi nejmladší, nemáte někoho jiného?“
    „Nemáme, jinak bych fakt nejezdil!“
    V poslední větě Petr trochu lhal. Fotbal miloval a nevynechal jedinou příležitost nastoupit k soutěžnímu utkání. Věděl, že v devětatřiceti jich na něj už moc nečeká a byl rád i za hraní v nižší soutěži.

    Jeho máma dlouho nechtěla uvěřit, že Petrovi ukončil zápas zásah bleskem, který nepřežil. Znělo to jak špatný vtip.
    Před naložením do sanitky mu stáhli triko a odhalili na umírajícím těle kérku.
    „Co tě nezabije, to tě posílí,“ sdělovala odhodlaně.

    Závěrečná poznámka: 
  • Můj dům, můj hrad. Ale bez hradeb.

    Drabble: 

    To byl zas den. Kavárník Jan D. byl rád, že je doma před půlnocí. Utahaný, ale pořád nabuzený. Otevřít pivko, pustit si na Macu film a u něj nejradši vytuhnout, běží mu hlavou.

    Když vcházel do pokoje, něco ho zarazilo. Mac svítil, přestože měl spát. A přes den tu stoprocentně nikdo nebyl. Už stojí před obrazovkou a nemůže věřit svým očím. Kurzor se sám hýbe a kliká na nějaká nastavení v systému. Prováhal jen pár vteřin, pak rychle vytrhl kabel internetu a raději i ten napájecí.

    Ufff, blesklo mu hlavou, aplikace na vzdálené ovládání počítače mají i své stinné stránky.

    Závěrečná poznámka: 

    Skutečně se stalo.

  • Uhni!

    Fandom: 
    Drabble: 

    Rodila se tam šance. Cítil ji a šel za ní. S odhodlaností a důrazem, kterým proslul. Ale proč se tam motá ten mamlas?! Kdepak, v utkání mistrovství světa v kopané není prostor pro měkoty. Smůla, chlapče, neměl ses mi plést do cesty, proběhlo hlavou uruguayské hvězdě Luisi Suarézovi.

    A tak, když se italský obránce Giorgio Chiellini na vteřinku otočil zády, zahryzl se mu Suaréz do ramene takovou silou, že Ital bolestí upadl.

    Bylo to už potřetí, co Suaréz něco takového v profesionální kopané udělal, ale až toto kousnutí mu zajistilo nehynoucí a přece nechtěnou slávu, daleko přesahující jeho fotbalový um.

    Závěrečná poznámka: 

    Skutečná událost, doufám, že už tu není popsána dvacetkrát :-)

  • Vteřinka navíc

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Drž jí rovně!“
    „Ty drž rovně! A nekvedlej s tim!“
    „Krucinál, Pepo, klouže ti, drž jí!“
    „Tak jedeme, kluci, razdvatři...“

    Pepa začíná uvolňovat provaz. Obrovská plastová jímka se třese na dvou provazech nad ještě obrovštější jámou. Jeden provaz drží naproti sobě Mirek s Pepou, druhý já s Alešem.
    „...teď!“
    Začali jsme také spouštět. Ale Pepa je moc napřed.
    „Pepo, co děláš, drž jí, kluci rychlejc!“
    „Tady je hrozný bahno, hergot!“

    Pepa podkluzuje, jímka sklouzává z provazů a Pepa padá za ní.
    Díru od kamene bychom snad zacelit dokázali, ale otvor, který do jímky prorazil Pepa svým zadkem, prostě opravit nešel.

    Závěrečná poznámka: 

    Inspirováno skutečnou událostí.

  • Hoďte na něj...

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Takové jazykově lehké (tematicky těžší) drabblátko s využitím jednoho mého starého nápadu.

    Drabble: 

    „Omlouvám se, nedostala jsem ho,“ sklíčeně líčila Zlomenina, „na té sjezdovce mi na poslední chvíli uhnul a já jsem smrčkem trefila paní za ním.“
    „Mě poslali k jeho mámě, abych ho přiměla zpytovat svědomí... A on místo toho vybral všechny její peníze,“ přisadila si Skleróza.
    „Je to takovej hajzl, ze všeho vyvlíkne a ještě to použije ve svůj prospěch. Nevím, jak to dělá, ale přísahám, že já mu nepomáhám!“ dušovala se Fortuna.
    „Ale kdo zjedná spravedlnost, když jsem se mu nedostal na kobylku ani já?“ zoufale vykřikl úředník z berňáku.
    „Klid, přátelé, já se postarám. Mně určitě neuteče,“ odtušila Smrt.

  • Vyšetřování problematiky vyžadující zvláštní citlivosti

    Úvodní poznámka: 

    Varování: drabble obsahuje výrazy běžného hovorového jazyka.

    Drabble: 

    „Takže vy tvrdíte, že tento občan za vámi přišel a nabízel vám intimní spojení...“
    „Nic mi nenabízel! Přišel ke mně a znásilnil mě!“

    Policejní úředník se trochu zakabonil.
    „Taková slova byste měla používat jen případě, že jste si jista, že vás chtěl znásilnit...“
    „Zatraceně, posloucháte mě?! Ten čmoud mě prostě zatáhnul do uličky a znásilnil!“

    Úředník zrudl.
    „Proboha, tedy pardon, neproboha, ale takovéhle výrazy vůbec nepoužívejte! Chcete snad říci, že útočník byl tmavé pleti? Rozmyslete si dobře, co odpovíte.“
    „Jděte do prdele, myslíte, že jsem slepá? Jak mi pomůžete?!“
    „Promiňte, ale uvědomujete si, že jste právě použila několika hrubých slov?“

    Závěrečná poznámka: 

    Snaha o „korektní“ popisování skutečnosti často obléká šat vznešeného cíle a v intelektuálním prostoru působí velkolepě - dokud si neuvědomíte, jak moc se týká skutečných osob, skutečných osudů a skutečné schopnosti jim pomoci nebo nepomoci.
    Kontroverzní téma je tedy záměrné a jde o s literární licencí zpracovanou zkušenost jedné osoby. Pardon, nikoliv osoby – reálné ženy.

  • Konec světa

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Opět psáno na jeden zátah metodou ŽaVeS (žádný velký sraní :-)).

    Drabble: 

    V páteční kavárně to divoce bzučelo.
    „...řikám, že Trump je úplnej magor a klidně rozpoutá třetí světovou válku!“
    „No snad... takovej magor zase neni, protože...“
    „...já jsem mu ale řekla, že takhle tam s ním nepojedu, chápeš, on si přijde ve čtyři ráno nalitej a v sedm nás má vézt k babičce, úplnej magor...“
    „...a jestli se s tou vodou něco neudělá, tak může být do tří let kolaps, Cílek psal...“

    Je šest ráno. V hlavě duní směs kocoviny a včerejších slovních dramat. Slunce vychází jako každý den za mým oknem a ptáci mě budí zpěvem.
    Konec světa zase nepřišel.

  • Tohle asi nestačí

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Fragment bez nároku na bod, psáno v pětiminutových pracovních pauzách... :-)

    Drabble: 

    Ve večer se otáčí
    a bílými chomáči
    prosvítají poslední
    paprsky a záblesky

    Na záda se stáčí, chladne
    záře odpolední za dne
    do látek pavučin letních
    natáčí se bodláčí

    Děti stále skotačí
    až maminka dosvačí
    rozhodne se, zda má či
    nemá vzít to bodláčí

  • Ve změně je život

    Fandom: 
    Drabble: 

    Zatracená mizerně udělaná okna. Ty řemeslníky aby čert spral. Sotva zafouká, hned v nich něco praská nebo rovnou shazují věci z parapetu. I do zavřených místností táhne. Ale zjišťujte odkud, když je možných škvír tolik! Sotva utěsníte jednu, objeví se dvě další. Tohle už snad není bezpečné ani pro zdraví.
    Takže dost, přátelé. Zavírám okna, což není jednoduché, neb některá jsou skříplá, jiná - zejména ta vícekřídlá - musejí jít v určitém pořadí, jinak je prostě nezavřete. Taková blbost a je to pomalu jak hlavolam.
    Konečně mám hotovo a mohu změnit prostředí. Rebootuji do Linuxu. Ten usměvavý tučňák mi vždycky zvedne náladu.

    Závěrečná poznámka: 

    Vysvětlení pro ne-IT čtenáře: operační systém Linux má ve znaku tučňáka.
    A trochu se omlouvám se za takový primitivní, jednorozměrný fórek, ale snad ajťáky aspoň pobavil. A komu došla pointa již v prvním odstavci, má u mě jednu neexistující, virtuální kachničku.

  • Ztracená varta

    Úvodní poznámka: 

    Možná je divné, neveselé a asi je znát, že jsem to musel v rámci 100 slov hodně prosekat, chtělo by to ještě dočesat, ale co už...

    Drabble: 

    Poručíka jsme našli v polorozpadlém hospodářství za lesíkem.
    „Na konci údolí máme poslední opěrný bod, bývalou vodárnu. Tam vám poradí, kudy do zákopů. Z nich provedete průzkum směr jihojihovýchod. Jasné?“
    „Ano, pane.“
    Z vodárny zůstalo návrší a kus zdi. Za ní se krčili čtyři špinaví vojáci.
    „Hodně štěstí,“ opáčil desátník, „my už dopředu ani nechodíme, ani nevíme, jestli tam někdo z našich ještě žije.“
    Pádíme s Tomem přes pláň, ale v půlce už o nás vědí a šijí do nás. Srdce v krku. Konečně zákop. Skáčeme po hlavě dolů do bezpečí na blátivé dno.
    Zničehonic mě zaplavuje iracionální pocit štěstí.

  • A čo je to také „stanoviť prioritu“, Kefalín?

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Fandom by měl být ještě lépe: Ze života - bohužel mého.

    Drabble: 

    „Nemůžeme vám říct, jestli si to objednáme, dokud váš návrh neuvidíme. Nejdřív nám tedy něco navrhněte a my se pak rozmyslíme, jestli podle toho budeme dělat reklamní kampaň nebo ne.“
    „A nestačila by vám jen skica? Dělat kompletní návrh je dost pracné.“
    „Ne, my potřebujeme vidět, jak to bude vypadat ve skutečnosti. Až potom se rozhodneme.“
    „Dobře, ale už tady od vás mám 6 úkolů a nedá se všechno stihnout najednou. Takže abychom to zvládli, tak teď stanovíme pořadí podle toho, co potřebujete mít hotové nejdřív, souhlasíte?“
    „Ano.“
    „Výborně. Takže který z těch úkolů pro vás má nejvyšší prioritu?“
    „Všechny.“

    Závěrečná poznámka: 

    Platili samozřejmě vždy jen za přijatý a použitý návrh, jen občas jsme z nich vydyndali nějaké směšné skicovné.
    Nejsem živnostníkem už 7 let, ale ještě dnes se mi při vzpomínkách na některé zákazníky současně stahuje žaludek a ježí vlasy.

  • Eschede

    Úvodní poznámka: 

    Na včerejší téma jsem měl dobrý nápad, ale nestihl jej napsat, tak jsem si schladil žáhu dnes a napsal drabble hned na dvě témata najednou :-)

    Drabble: 

    „Nemáte sem lístek!“ vyštěkl Peter W.
    „Co si to dovolujete k dámě?!“ odsekla vdova Gertruda M., „já vždycky sedím tady, tohle je prostě moje místo!“
    „Vaše?!“
    „Ano, tady vždycky sedím!“
    „Ale já sem mám místenku!“
    „Co je mi po tom, tady vždycky sedím já!“
    Ač byl Peter W. obchodníkem, tento typ hádek pravidelně prohrával, zejména se svou ženou. Raději tedy zvolil dobrovolný ústup z první třídy dozadu do druhé.
    Jeho obchodní metody se navždy změnily poté, co mu v nemocnici oznámili, že díky svému umístění přežil železniční neštěstí u Eschede, kde zemřelo 101 lidí. Gertruda M. byla mezi prvními mrtvými.

    Závěrečná poznámka: 

    To druhé téma bylo samozřejmě včerejší "Kyselé vítězství a sladká prohra" :-)

  • Ty znáš, Bože, moji pošetilost

    Drabble: 

    „Vážený pane, zvažte prosím mou nabídku. Obhospodařuji přes deset tisíc kněží, kteří mohou vaše zprávy rozhlásit celému světu během pár dní...“
    „Nechci se dotknout tohoto pána, ale upozorňuji, že jeho organizace je přeci jen organizací. My jsme mnohem méně formální a tudíž skrze nás Vaše zpráva dojde přímo k těm správným uším...“
    „Prosím, pane,“ vpadl mu do řeči vitální střízlík, „s úctou k předešlým pánům, my dokážeme vaši zprávu jistě doručit nejrychleji...“
    „A my nejsprávněji,“ usadila jej vousatá důstojnost neurčitého věku i vyznání v dlouhém černém hábitu.
    „Děkuji vám za nabídky,“ uváženě pronesl Hospodin, „ale s dovolením... upřednostňuji osobní setkání“.

    Závěrečná poznámka: 

    „Ty znáš, Bože, moji pošetilost. Čím jsem se kdy provinil, ti není skryto.“
    (Žalm 69/6)
    Pro titulek drabblu jsem pln víry záměrně náhodně otevřel bibli a vnitřně věděl, že nějaký „pointózní“ verš přijde. I stalo se podle mé víry :-)
    (pro jistotu dodávám výklad verše: týká se "zaručených nabízečů" Božího sdělení, nikoliv (doufám) autora ;-))

  • Prst plukovníka Schrödera

    Úvodní poznámka: 

    Jsem vůbec rád, že jsem to stihl do půlnoci a do 100 slov. Drabble patrně jen pro znalce tématu a ty doufám aspoň maličko pobaví.

    Drabble: 

    Prst plukovníka Schrödera se popaměti posouval po velké stolní mapě bojiště.
    „Also, meine herren, toto je jediná část fronty, kde neznáme sílu ani složení nepřítele. Tudíž je třeba provést zde důkladný průzkum našimi nejlepšími jednotkami.“
    Zamlčel se, shlédl hlouček přítomných důstojníků a pokračoval:
    „Na tomto místě, pánové, máme rozhodující šanci k průlomu.“
    Několikadenní tiché úvahy bez korekce vyvrcholily ve velké rozrušení plukovníka Schrödera.
    „Zde Železná brigáda prolomí frontu a naprosto změní situaci ve válce s Ruskem a tím i ve válce celkově!“ vykřil plukovník Schröder a vehementně udeřil prstem do kočiččího lejna, zanechaného v mapě předešlé noci kocourem písaře Zwiebelfische.

  • Prakticky zadarmo

    Úvodní poznámka: 

    Tentokrát jsem měl opravdu potíže nacpat hlavní myšlenku do 100 slov, tak doufám, že tím neutrpěla srozumitelnost...

    Drabble: 

    „Nu, kamaráde? Můžu ti tak říkat, ne? Vždyť nakonec oba sloužíme jednomu stvořiteli. My si nemusíme na nic hrát. Oba víme, jak to dopadne a že ten tvůj táta zařídil, že nakonec musím prohrát. Proto už tě ani nesvádím a mluvím na rovinu. Říkají, že jsem vládcem světa? Cha cha. Už mám těch hloupejch lidí plný zuby. Vezmi to za mě. Prosím. Budeš skvělým vládcem. Já se ti podvolím, slibuju! A až budeš potřebovat radu, jak s lidma zacházet, rád pomůžu. Víš, že s nima mám víc zkušeností.“
    „Je psáno: Hospodinu, svému Bohu, se budeš klanět a jemu jedinému sloužit.“

  • Nech mě vejít

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Další rychlý výstřel bez velkých ambicí :-)

    Drabble: 

    „Nácka ve vládě nechceme!“
    „Bolševika ve vládě nechceme!“
    „Nic než národ!“
    „Stejná práva pro všechny!“
    „Uber bere práci!“
    „Stop vraždění zvířat!“
    „Praha patří cyklistům!“
    „Sparta – Praha! Sparta – Praha!“

    Ufff... Konečně jsem se probil kričícími skupinami do tiché uličky, kde bydlím. V hlavě mi hučí všechna ta naléhavost, s níž skupiny halekají na sebe, proti sobě i mimo sebe, nikdy ale k sobě. Ta vehemence vlastní pravdy, která neposlouchá, protože už všechno ví, je někdy až děsivá.
    Přicházím k našemu domu s automatickým vstupním systémem. „Letmein“, ťukám na displej. Pokud se nepřeklepnu, bude to dnes nejspíš jediné heslo, které bude vyslyšeno.

  • Bohouš

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Ale co když to nepřijme?“, přemítal Bohouš nad způli vypitým velkým panákem slivovice.
    „Je to liška všema mastma mazaná a určitě zase vymyslí nějakej podraz. Ale jakej, doháje?“
    Trochu se mu sevřel žaludek. Nebyl typem hrdiny. A díky tomu, kolik sil ho stál poslední vnitřní zápas o své odhodlání, pochopil, že jím nikdy ani nebude.
    „Kdyby tam tak za mě mohl jít někdo jiný...“
    Nakonec se přeci vzmužil.
    „Všechno nebo nic“, pomyslel si při posledním pohledu na papír, tak oficiálním a strohým slohem oznamujícím demisi vlády. Kopl do sebe zbytek panáka, vyšel ven a oznámil řidiči:
    „Na hrad. K prezidentovi.“

    Závěrečná poznámka: 

    Drabble bez ambicí, zkrátka jsem - patrně ovlivněn sloupkem v týdeníku Echo - zvolil téma a rychle vystřelil na první dobrou :-)

  • Eso bez éček

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Konečně téma, na kterém mohu zužitkovat svoji letitou zkušenost psaní recenzí na piva! :-)

    Drabble: 

    Vítej, příteli, a seznam se se mnou. Nebudu tě příliš trápit, nejsem z rodu vyjímečných, ale z rodu prostých, poctivých a čistých. Nechci tě omámit či omráčit, chci se jen seznámit s Tebou a Tvými čivy.
    Nestyď se, nech mě vejít a piš.

    Tmavě hnědorudá barva s rubínovými odlesky. Čiré. Vůně pryskyřice i karamelu. Drobné bublinky na jazyku. Nasládlost, karamel, pryskyřičná hořkost v ústech. Trocha kávy, jemná hořkost v závěru.
    Vše dohromady tvoří ucelený příběh, s každým dalším seznámením srozumitelnější a zdomáčtělejší (existuje to slovo?).

    Inu – můžete se seznámit sami. Mé jméno je Konrád Eso, jinak polotmavá jedenáctka z Vratislavic.

    Závěrečná poznámka: 

    Recenze píši na http://www.atlaspiv.cz a i u nich se snažím, aby nebyly literárně nudné.

  • Putovní lejno

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Jedno rychlé nepřemýšlivé drabble „na jeden zátah“.

    Drabble: 

    Sežral jsem něco zkaženého. Ale majonézový salát to nebyl. Pravděpodobně ani ruské vejce, americké brambory, francouzská paštika, anglická slanina, polský salám, dokonce ani arabská guma... Ne, tihle za to nemohou.
    Spíš jsem měl něco od protivného řidiče autobusu, pak od sarkastického kolegy, následoval neúspěšný projekt, špatné zprávy v novinách a opravdový blbec, telefonicky nabízející zbohatnutí i zhubnutí zároveň - zoufale neodbytný, přestože „hovor je pro zvýšení spokojenosti zákazníků nahráván“.
    Nebyl jsem spokojený. Moje nitro tolik šlichty najednou prostě nedokázalo strávit.
    Odnesla to chudák nevinná paní na poště.
    Kéž bych se jí mohl omluvit a očistit tak svět od jednoho putovního lejna.

    Závěrečná poznámka: 

    Pokud by se někomu zdálo, že se vracím do dětského období fekální obscese, tak ujišťuji, že nikoliv a opravdu jde jen o shodu náhod :-)

  • Nebe

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Bezostyšně jsem pokrátil jeden svůj písňový text na 100 slov. Tímto se mu omlouvám za úbytek smyslu i rytmu :-) Chcete-li slyšet plnou verzi, přijďte na koncert skupiny Náš člověk v Havaně :-)

    Drabble: 

    Ptáš se, co je to nebe
    kdo půjde na věčnost
    Řekl bych: „místo, kde bude
    na všechno času dost“

    Ptáš se, co je to nebe
    kdy přijde ta věčnost
    Řekl bych: „doba, kdy bude
    na všechno místa dost“

    Narovnat silnice,
    založit vinice,
    vypláchnout střeva,
    vyfouknout ega

    Konečně přetavit děla v pluhy
    a splatit všechny spánkový dluhy

    Nejlepší z nejlepších věcí spolu
    něco jak sestřih nejhezčích gólů
    tam, kde i prohry jsou radostné
    a po čokoládě se netloustne

    Kde všechny šaty jdou na míru,
    prachy maj cenu papíru
    kohout tam smrt opravdu plaší
    a ztracené ovce bezdomovce
    shánějí večer do salaší

    Závěrečná poznámka: 

    Doufám, že "přetavit děla" bude chápáno jako jiné slovní vyjádření stejného principu jako "překovat meče".

  • Básnička pro krávu

    Fandom: 
    Drabble: 

    Napsal jsem ti báseň. Snad aby ses nenudila. Snad abys mě ocenila. Snad abys mě pochopila. Vyšla ze mě jako plamen. Plamen nových plemen plných vemen. „A tuhých hoven“, dodala bys snad. A přeci mě tvůj názor zajímá tak pevně, až do gulagu táhne. Za jatky čekám na tvůj verdikt, edikt či interdikt. Mám ještě devatenáct slov a jejich čas nehnutý a tuhý nikdy nevykřikně „čehý!“.
    Jako já za jatky.

    „Pro letošní dávku něhy
    potřebuji leccos
    rozevřít břehy
    zakřičet „čehý“
    očistit běhy.
    Jenže ve mně teprv
    tají loňské sněhy.“

    Ušklíbla ses mé naivitě.
    „Kdybys místo hloupých básní radší
    dělal sedy-lehy“...

    Závěrečná poznámka: 

    Omlouvám se za zasmušilé drabble, jehož základní myšlenkou je prostě "dáte-li do něčeho celé srdce neznamená to, že budete pochopeni vemenem".

  • 42

    Úvodní poznámka: 

    Moc pěkné a pro mě aktuální téma.

    Drabble: 

    Vyšplháš na Mount Everest. I Mont Blanc by stačil, ale Sněžku zvládneš určitě. Budeš prezidentem nebo aspoň získáš svůj sloupek v novinách. Proslavíš se. Objevíš lék na rakovinu, chudobu a lenost. Naučíš se latinsky. Řecky. Hebrejsky. Francouzsky. Svahilsky, Hindsky, Afrikánsky, Brazilsky, Dominikánsky... Porozumíš všem kulturám i lidem ve vesmíru. Pochopíš, co nikdo před tebou nepochopil. Poznáš lidské myšlení. Naučíš se létat. Zažehneš pochodeň. Změníš svět.
    Opravdu? Já jen – kdybys to všechno náhodou nestihl než pomine tvé mládí, mám pro tebe výzvu skromnější, téměř nehodnou tvého zápalu: pronikneš do svého nitra a zjistíš, kdo vlastně jsi a proč jsi sem přišel.

    Závěrečná poznámka: 

    Věk 42 (u mně za 6 dnů) bohužel stále není odpovědí na smysl života, vesmíru a tak vůbec, ale snad alespoň dovoluje klást lepší otázky.

  • 310. peruť

    Úvodní poznámka: 

    Mů(o)j(e) první letošní drabble...

    Drabble: 

    „One more round!“ křičí britský seržant. „Jdi do háje,“ odsekne mu Pepa česky, „mám nalítáno víc hodin, než ty naježděno s trakařem.“
    Ale nedá se nic dělat - točíme před hangárem ve trojici další kolečko. Na bicyklech. Všichni už jsme vylétaní z Československa, Francie nebo Polska – a přesto se na letadla, nádherné Hurricany, se kterými bychom mohli sundavat Němce jako švestky, zatím smíme jenom dívat. Na nebi bručí německé bombardéry letící naložené nad Londýn. A my? Místo boje cvičíme s dřevěnými puškami a šprtáme teorii a angličtinu. Člověk tady v Anglii opravdu zkusí, než mu dovolí za svobodu nasadit vlastní krk.

  • Babička

    Drabble: 

    V babiččině bytě jsou cítit houby. A majoránka a křížaly a další vůně, které neznám.
    Všechny svoje zvyky z vesnice si vzala s sebou do panelákového bytu.
    Na houby chodívá ráno do malinkatého lesíčku za sídlištěm a nějakým zázrakem tam pokaždé nějaké najde.
    Svoje zvyky si přinesla s sebou do panelákového bytu.
    Navečer se obě převlékáme do flanelového pyžama, ona o číslo, já o dvě většího. Že prej do něj dorostu. Já snad, ale ona?
    Pak půlhodinka čtení u lampičky, zhasnout a od teď se spí.
    Svoje zvyky si přinesla s sebou.
    Na světě bylo něco krásného, když měl řád.

    Závěrečná poznámka: 

    Dobrou noc :-)

  • Emanace?

    Fandom: 
    Drabble: 

    Úzká cigaretka. Kávička ve stylové restauraci. Notebook. Ale my, zaměstnankyně nadnárodních firem, víme, že anglicky se říká laptop. A víme spoustu dalších věcí. Že ženy mají svá práva. Proto jsou přednostně povyšovány a na firemních plakátech zobrazovány ve vedoucích pozicích. A to je jedině dobře, pomyslela si Petra, připomněla si mužské kolegy a pohrdlivě se ušklíbla. Žádný se ji neodváží postavit. Za chvíli sem přijdou na firemní večírek a budou trousit trapné mačo fórky. A přijde i ta vysmátá nána Jarka z recepce! Flirtuje, směje se a stoprocentně s těma nejvytrvalejšíma potom půjde do nonstopu.
    Petra se zašklebila.
    Nenáviděla jí.

  • Domonosov

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Přivolávám jaro :-)

    Drabble: 

    Jeden z nich svedl souboj s obočím. Druhý se nořil do úst a třetí nesměle stepoval před nosní dírkou. A bylo jich tam víc. Každý závan větru dával jejich dotírání novou, nečekanou podobu. Útoky se nápaditě střídaly od nesměle lechtivých po agresivně přímočaré. Konečně kapituloval, zvedl padací mosty svých očních víček a vpustil stíny trávy na sítnice. Stébla tančila v rytmu větru, vanoucího už od počátku světa.

    Těžko se dá slovy vyjádřit to prosté klidné spočinutí, které cítím pokaždé, když si lehnu do trávy a dívám se na oblohu.
    Jako bych najednou věděl, kam patřím a kde je můj domov.

  • Pepé námočník

    Úvodní poznámka: 

    Fandom by samozřejmě patřil spíš do kategorie "starý mořský vlk vypráví příběhy dámám z lepší společnosti", ale takový tady není - a myslím si, že fandom "Ze života" při nejlepší vůli nelze použít :-)

    Drabble: 

    „Starej Dirk byl už tak sťatej, že se neudržel na palubě ani vleže. Ten mladej smrkáč Tommy se ho snažil posadit, ale proč, ksakru, říkáme mu. Jen ho nech ležet. Ale on se porát vo něco snažil. Prostě mladý ucho pitomý, ale vono ho moře naučí. To starej Tommy, myslim starýho Tommyho, ne toho mladýho, ten dycky hodně vydržel a ani necek. Ani tentokrát – dyš chcal přes palubu, tak nebyly cejti chcanky, ale džin. Džin, kamaráde! Až mi připomněl nebožtíka Pepého. Na toho kluka malýho nešťastnýho si dycky vzpomenu. Dycky. Kurva. A ráno mi pak smrdí deka pod hlavou rumem.“

  • Cesta do Písku

    Úvodní poznámka: 

    První pokus o tematický drabble.

    Drabble: 

    Závodčí byl tak opilý, že ztratil pojem, kde je. Domnívaje se, že je stále na četnické stanici, počal hostinského oslovovat „pane vachmajstr“. Švejk s hostinským zvedli závodčího ze židle a vytáhli ho ven, kde ho trochu probral studený vítr. Závodčí se napřímil, zasalutoval proti větru a snažil se vánici překřičet starou prušáckou písní „Ostwind wird uns nicht stoppen“.
    Švejk se hostinského vyptal na cestu do Písku, dloubl závodčího pod žebra, ten hekl a takto se namáhavě vydali vpřed.
    Vraceje se do tepla hostince, nabral hostinský několik polen, přiložil do kamen, a nechal celou tu zatracenou válku ve vánici za dveřmi.

Stránky

-A A +A