SCÉNA:
skryté zahradní loubí, na lavičce sedí Maedhros a Fingon, vzájemně si projevují něžnosti
FINGON:
hladí Maedhrose po tváři, cosi mu šeptá
k divákům: Ne, již to nebudu déle skrývat.
otočí se k Maedhrosovi, vezme ho za ruce
Srdce mé pro tebe plane, zloději lásky mé!
zpívají duet:
MAEDHROS: Je tak krásné, co mi říkáš.
FINGON: Ne krásnější než ústa tvá.
MAEDHROS: Lži mi ta slůvka marnivá.
FINGON: Všechno je pravda průzračná!
MAEDHROS: Tedy mi pravdu, milý, říkej.
FINGON: Vykřičím pravdu v širý svět!
MAEDHROS: Otec můj nesmí se dozvědět-
hudba okamžitě ztichne
FINGON:
prudce vstane, otočí se na Maedhrose, vykřikne:
Povím mu všechno a klidně hned!
chystá se odejít
MAEDHROS: Ne, počkej, stůj! Zastav se!
FINGON: Nechci se dál skrývat ve lži!
MAEDHROS: Pravda je možná krásná, milý můj, ale též velmi nepraktická. Přinese nám spoustu potíží.
FINGON: Jsi snad zbabělec?
MAEDHROS:
vstane, udělá několik kroků k divákům, jímá ho smutek
zpívá: Tolik mě trápí, že to říkáš.
FINGON:
přistoupí k němu, hladí ho, navazuje v duetu:
Promiň mi, milý, pravdu’s měl.
MAEDHROS: Jak žena je pravda, zádrhel.
FINGON:
pokládá Maedhrosovi prst na ústa
Mlč, ze rtů tvých chci teď slíbat pel.
obejmou se, políbí, světla se pomalu zatmívají