Moje články

  • Obrázek uživatele Kumiko

    S Bohem

    Fandom: 
    Drabble: 

    Drazí,

    nerada bych se dostala do křížku se svým svědomím, takže je na čase, abych se rozloučila. Teda hlavně poděkovala. Protože vděčnost je pocit, s jakým DMD opouštím.

    Děkuji moc KaTužce, Nifredil a sosačkám. Na jejich práci je frustrující právě to, jak je neviditelná. Vážím si jí. A neuvěříte, jak se u nás doma troubilo, když vyšlo téma!

    Děkuji vám všem, kdo jste kachničkovali (kachničky z paměti nezmizí!) a komentovali. Já byla bohužel spíše černým pasažérem – člověkem, který více psal, než četl. A o to více obdivuji ty, kdo vytrvale komentovali i četli.

    Tak tedy snad někdy opět na viděnou!

  • Obrázek uživatele Kumiko

    Shrnutí

    Drabble: 

    „Tak přátelé, budu mluvit zkrátka a na plnou hubu, jak se tak říká u nás v Ditrišce. Letošek byl vyloženě mizerný. Jestli to takhle půjde dál, můžeme se rovnou spojit s trojkou a - dámy prominou - jedničkou.“ V sále to začalo nesouhlasně bzučet.
    „Prosím, že přeháním? Tak promiňte, ale za celý rok tu máme co? No? Tak já vám to teda řeknu. Jednu uvědomělou farnici od Ignáce, pak jedno zmatené hlášení o nějaké lidové báchorce a jednu psychedelickou alegorii. To je vše! No a dnes konec šmitec a na rok máme utrum! Tak takhle příště ne, nebo to můžem rovnou zabalit!“

    Závěrečná poznámka: 

    Jedno meta drabble, kterým se také omlouvám, že letos jsem Prahu trochu zanedbávala.
    (Ad informandum Farnice, Báchorka a Alegorie.)

    Neviditelný fandom: 
  • Obrázek uživatele Kumiko

    Nešťastný vítěz

    Drabble: 

    Adrenalin stoupá, sportovec napíná každý sval, hlavně rychle. K mětě míří cílevědomě, nenechá se rozptýlit ani rozrušit všemožnými překážkami na cestě. Po čtyřech se pohybuje tak přirozeně, jako by byl psem nebo kočkou, ruka noha, ruka noha. Už je blízko cíli, stihne to včas, nestihne? Rychle oddechuje, už jen malý kousek, z pusy mu vylítne vzrušené zahaleknutí, "Ne!" slyší zpoza sebe, ale ne, on se nenechá vyrušit, ví kam, ano, áááá!

    Dvouletý sportovec dosáhl cíle a už se kutálí dolů ze schodů, půda mizí, slzy, křik, pláč, bolest. Malý Jeník leží, brečí, už nikdy, už nikdy nebude závodit! Má pravdu.

    Závěrečná poznámka: 

    Ve dvou letech Jan Zahradníček spadl z půdy, pohmoždil si páteř a žebra a následkem špatné léčby skončil s kyfoskoliózou páteře.

  • Obrázek uživatele Kumiko

    Zapomeň!

    Úvodní poznámka: 

    Ó Pane, jak po padlém stromu prázdno tu zůstalo po něm,
    jenž mizí vystřelen smrtí v tvář Tvoji planoucí ohněm,
    jenž uvěřil v Tebe při stažených smyslech si blaženě šeptaje:
    Ó Kriste, má duše volná je.

    (Jan Zahradníček, Odchod)

    Drabble: 

    Je tma. Teplá, načervenalá, příjemná tma. Čerpám, žiji z ní. Každou minutou pomalu rostu. Jsem tu!
    Ale občas se do mé tmy vylije modro. Chladivá - ne - studená mlha, pomalu vtékající do mých břehů. Z brokátové síně se stává vlhká kobka. Pomalu, nenásilně, lehounce mi modř proniká do žil. Ne, počkat, nechci. Mami, maminko!

    „Tebe neošálím, viď? Každého ano. Už mi nikdo nemusí říkat: nesmíš, nesmíte, kvůli tomu malému. Přede všemi jsem to zvládla. Překonala. Vytěsnila. A Ty, jediný, kterého se to skutečně týká, se ošálit nedáš. Ty jediný víš, že můj tajený smutek mě stejně prostupuje, umrtvuje. Nic není zapomenuto.“

    Závěrečná poznámka: 

    Věnováno Marii Zahradníčkové, ale také všem matkám, které v těhotenství přišly o někoho blízkého a nedovolily si truchlit.

  • Obrázek uživatele Kumiko

    Přílišné požadavky

    Úvodní poznámka: 

    Je to jen taková hříčka.

    Drabble: 

    1995:
    Vycházet z Regimina sanitatis salernitanum a Klaretova Medicaminaria je jistě základ, nicméně při studování latinské lékařské literatury 15. století je bezpodmínečně nutné zahrnout také díla Zikmunda Albíka z Uničova jakožto důležité lékařské kapacity přelomu 14. a 15. století.

    Hm, jenže Albíkova regimina zatím nevyšla v edicích, takže je nutná práce s rukopisy... A zrovna Albíkovu ruku bez několika semestrů paleografie nemám šanci přečíst.

    2055:
    Nicméně se domnívám, že při rozboru vlivů na C. S. Lewise není možno opomenout působení G. K. Chestertona.

    Chesterton? No to je hezký, ale jeho dílo není digitalizované, snad nechcete, abych pracovala s tištěnou knihou!

    Závěrečná poznámka: 

    Říká se, že vynález internetu byl stejně přelomovým bodem jako Gutenbergův knihtisk. Vzhledem k tomu, jak jsou dnes vnímány středověké rukopisy a co není vytištěné, jako by nebylo, pevně doufám, že se to nesplní.

    Albíkovi se jinak omlouvám, dnes už jsou jeho osoba a dílo samozřejmě více pokryté (jinak bych se k němu přeci nedostala, že :-).)

  • Obrázek uživatele Kumiko

    Já, racionální člověk

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Varování: je to BJB jak hrom, konec dubna se blíží a já mám v hlavě prázdno.

    Drabble: 

    "Zdrávas Maria, milosti plná..." Kuličky růžence proklouzávají prsty. Zachovávám decorum, ale mysl se ušklíbá.
    Jeden za druhým. Mumláš, jedeš, modlitba za modlitbou, furt to samé, dnes a denně, kolovrátek jede. Kolikrát vyskočilo ono zdrávas z tvých úst? Co je na tom zbožného, jak vychází ta modlitba z tvého srdce, když slova skoro nedělíš, když věčně opakuješ jedno a totéž, beze špetky inovace, vyčpěle? Pomýšlím si moderně, pojídajíc po dvou tisícé sto osmdesáté čtvrté ve svém životě stejný chleba s žervé, sýrem a šunkou, zatímco za mými zády vychází slunce, úplně stejně jako sedm tisíckrát osm set třicet pětkrát před tím.

  • Obrázek uživatele Kumiko

    Slabá

    Úvodní poznámka: 

    Snad vzpomene, až krokem půjdou roků stáda
    a beránek se pásti bude prostranně,
    na svědectví, jež času dala ráda,
    má pravdymilnost bez chuti k příhaně...

    (Jan Zahradníček, Svědectví, 1937)

    Drabble: 

    „Co je pravda?“ ptá se opět, dnes a denně, výsměšně Pilát. Jeho sebeomlouvající relativismus na nás kouká ze všech těch masek, kdykoli to slovo vyklouzne z našich úst, jakoby nevědomky, jako bychom si mysleli, že to je pojem, kterému obě strany rozumí, který něco znamená.
    „Ale to není pravda!“
    Ten nejzoufalejší výkřik každého z nás a v odpověď se nám dostane pouze blahosklonného úsměvu (Jak jste tupí, což ještě stále nechápete?) a pak hrubé síly, která dokáže pravdu vybít ven, nebo vbít do nás, co na tom, podepisujeme, pravda neochrání před pěstmi, pravda netluče, nezabíjí, jen ji prostě nemáte, nemáte!

  • Obrázek uživatele Kumiko

    Sanguis martyrum...

    Fandom: 
    Drabble: 

    Horko. Vydýchaný vzduch. Prvorodička se potí. Sípe. Zatíná pěsti. Křičí. Zbylí muži stojí zády na druhém konci cely, kam byli zahnáni. Jen strážce zvědavě a beze studu zevluje hned u dřevěných mříží. V přestávce mezi kontrakcemi, kdy rodička jen namáhavě oddechuje, se ušklíbne.
    "A ty jsi chtěla rodit včas, abys mohla do arény s ostatními? Podívej se na sebe! Už teď křičíš, co budeš dělat, až se objeví šelmy?"
    Nadechla jsem se, abych mu odsekla, ale tu jsem uviděla záblesk ve Felicitiných očích. "Teď trpím já; tam ale ve mně bude trpět někdo jiný - Pán."
    Šelmou byla najednou ona sama.

    Závěrečná poznámka: 

    Svaté Perpetua a Felicita (+ zřejmě 203) byly kartáginské křesťanky, odsouzené ad bestias. Zpráva o nich se traduje v textu Passio Perpetuae, psaném jako vězeňský deník Perpetuy, ve kterém se objevuje i tato epizoda o Felicitině porodu.

  • Obrázek uživatele Kumiko

    Nebohé

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Za nápad patří velký dík Faobovi.

    Drabble: 

    Ten pajzl byl od začátku podezřelej.
    Podsaditější blondýnka právě připíjela vytáhlé brunetě. „Stejně ti závidím, že máš jen áčko! Mně se ti někdy začnou ty tři linky motat a dostanu z toho takovou koliku! Nemluvě o té strašné zácpě, kterou chytnu, kdykoli někdo skočí pod metro.“
    „No metro, Dvojko, to je hezký, ale ty moje hřbitovy! Já mám každý rok o Dušičkách takovou horečku ze všech těch svíček... “
    Blondýnka si zaklepala na ucho. „Promiň, zase mi zvoní v Ignáci, co jsi říkala, Trojko?“
    „Jéje, ta Viktorka tak kope,“ bruneta se chytla za břicho.
    „Máme my to ale život!“ zakňouraly jednohlasně.

    Závěrečná poznámka: 

    Hm, tak koukám do zadání a nevím, jestli se městská část vejde do skupiny obecné jevy, vlastnosti a předměty... Ale, tak v Praze 78 je existence části už vlastně jev s určitými následky, ne? No neva, každopádně mě to bavilo psát.

  • Obrázek uživatele Kumiko

    Málo povyku pro hodně

    Fandom: 
    Drabble: 

    Ve vlaku doopravuje písemky, písmo je tudíž roztřesené, což nesou žáci s nelibostí.
    ---
    „Ano mami, vždyť já ti rozumím.“ Nezmíní se, že už se o tom hádali stokrát.
    ---
    „Kafe nestihnu, musím letět.“ Pomlčím že na vlak do Klatov. Ne kvůli lyžování.
    ---
    „Promiňte, musel jsem narychlo do Kutné Hory, bylo to naléhavé, dnes tu zůstanu do večera.“ Ať se to už neopakuje? To Vám, šéfe, slíbit nemohu.
    ---
    „O víkendech nemůžu, promiň, dojíždím do Alzheimercentra v Chebu.“

    Příležitostná výpomoc u neziskovky? Uznalé pokývání. Jednou měsíčně docházíš do domova důchodců? Pochvala. Je-li však péče o bližního Tvým denním chlebem, málokdo o tom ví.

    Závěrečná poznámka: 

    Vždycky se cítím trochu zahanbena, když se jen náhodou dovídám, že člověk, kterého jsem myslela, že znám, dojíždí/dochází za prarodiči, rodiči, synem s postižením... Ty lidé o tom nemluví, nechlubí se, přitom to je často každodenní/každotýdenní činnost. A já o tom tolik let nevěděla.

  • Obrázek uživatele Kumiko

    Tvrdohlavec

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Jako my bez ornátů, jako my vyrváni z lidských lánů,
    jež v dechu Božím se kolébají a naklánějí,
    tvář ke zdi, ruce prázdné, voláme k svému Pánu.

    (Jan Zahradníček, Kněží v žalářích)

    Drabble: 

    Trvalo to dlouho. Moc dlouho. Praha začínala být netrpělivá. Spory s Vatikánem neustávaly. Jak by se teď hodilo nějaké to pikantní kompro! Představte si ty novinové titulky! Arcibiskup přistižen in flagranti s pečující jeptiškou! Znovu by mohly dokázat, že ve středu katolické církve stojí bohapustý chtíč, nic se nezměnilo od dob Karla Havlíčka, nic se nezměnilo od dob Husových! A z čí vůle že to byl vysvěcen ten zpustlík a sexuální nezřízenec? Koho jiného než papeže, pohůnka imperialistického Wall streetu!

    A tak přimíchávali, kontrolovali, nespustili z očí. Jenže na to, aby se zachoval jako dobytek, měl Beran moc tvrdou palici.

    Závěrečná poznámka: 

    Během internace mimo Prahu (1951-1963) byla arcibiskupovi Josefu Beranovi přimíchávána do nápojů afrodiziaka. StB doufala, že se jí podaří získat skandální záběry arcibiskupa s jeptiškami, které měly na starosti správu domu.

  • Obrázek uživatele Kumiko

    Eloi, eloi

    Fandom: 
    Drabble: 

    Jeho silácké chování bylo tatam. Jeho „božskost“ jakbysmet. Právě teď ztělesňoval jedině ubohost. Slabost. Vítězství moci a práva nad rouháním! Snad už bude aspoň chvíli klid. „Tak co, kdepak je ten tvůj Bůh? Nechal tě na holičkách, co? Jak jinak. Protože pravý Bůh svévolníky trestá, nežehná jim!“

    Jedno opuchlé víčko se nadzvedlo a trestanec spíše zaúpěl, než vykřikl: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“

    Znak naprostého zoufalství? Opuštěnosti? Přihlížející zaskřípal zuby. Jistě. Ale byl příliš vzdělaný, aby nevěděl, že žalm, který odsouzenec tak zpupně cituje, beznadějně pouze začíná. Vyčkejte jen dvacet veršů, abyste slyšeli - A tys mi odpověděl.

    Závěrečná poznámka: 

    Snad nikoho neurazím, dodám-li pro úplnost (ač mnozí jistě už dávno víte), že žalm 22, který začíná známým Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil, je prvních dvacet veršů zoufalým nářkem, nicméně pak se obrací a končí bouřlivým chvalozpěvem (Nepohrdl poníženým, v opovržení ho neměl. (...) Své sliby splní těm, kdo se ho bojí apod.)

  • Obrázek uživatele Kumiko

    Proklatci

    Drabble: 

    „Jen počkej, Tebe nenapadne přespávat u "kamarádky", jen co uslyšíš o hlasech z hlubin!“
    „A co jsou hlasy z hlubin?“
    „Nikdy jsi je neslyšela? Ozývají se po půlnoci zpoza zavřených stanic metra a děsí pejskaře kvílením z kanálů. Jsou odsouzeny k věčnému bloudění pod zemí, kde nejsou jasné hranice! Jsou to nebožáci, navěky trestaní za svůj nedostatek lokálního patriotismu, nebo dokonce otevřený unipragopolitismus! Provinili se - strávili noc na jiné části, než jim náleží - a proto byli zakleti k pobývání pod zemí a věčně marnému hledání domovské části, kterou tak bláhově opustili! Proto tak úpí a navěky skučí, rozežíráni výčitkami svědomí!“

  • Obrázek uživatele Kumiko

    Rady módního znalce

    Úvodní poznámka: 

    Varování: BJB.

    Drabble: 

    Drahý Tasemníku,

    módy a trendy Ti samozřejmě mohou být velice ku prospěchu. Nicméně základem je dobrá příprava. Nejprve v Tvém pacientovi musíš vybudovat velmi silný, ale nejlépe ne zcela vědomý pocit, že co je v módě, to je dobré, a hlavně jeho obrácenou podobu - co v módě není, není správné. Důležité je, aby zcela zavrhl myšlenku nadčasovosti!
    Teprve v takovou chvíli se zaměř na připomínání určité, Tebou vybrané módy. Přesvědč pacienta, že nenásledovat tento trend znamená být naprosto out, sám se vyloučit z moderní společnosti a být za zády vysmíván. Určité chování je v módě, tedy správné.

    Líbá
    Tvůj Zmarchrob

  • Obrázek uživatele Kumiko

    Moje první láska

    Fandom: 
    Drabble: 

    Ach, s úsměvem pamatuju na ty dny, kdy jsem se těšila na novinky, které mi přineseš. Jak jsem byla nešťastná, když naše společné setkání brzy skončilo pro Tvou nesdílnost! Cítila jsem se poctěna, když jsi promluvil...

    Ach kdeže loňské sněhy jsou! Ty zrzavče ukecaný, proč taky někdy nezmlkneš? Ve dne v noci furt jen úkoluješ, káráš, otravuješ! Nedopřeješ mi kousek klidu! A když byť na chvíli uteču, dáš mi to sežrat třikrát tolik, až se vrátím. Neúprosný, nemilosrdný otrokáři! Chybí mi doby, kdy jsi nade mnou neměl moc, kdy nás pojilo jen pár známých, a to přátel. Ty proklatý maile!

    Závěrečná poznámka: 

    Vysvětlivka pro uživatele gmailu - mail od seznamu má defaultně design řešený do oranžova a stejné barvy je i jeho ikonka na otevřené záložce.

    Nahrazuji téma č. 12 - Zrzavec.

  • Obrázek uživatele Kumiko

    Tenkráte

    Úvodní poznámka: 

    vždy nějak slavně se nám poodrhnul
    cípek skutečnosti
    a my zahlédli budoucnost harcující
    Ale celkem nikdo na to víc nedal
    než na nějaký sen zmatený pozdě k ránu
    nebo na hřmění vzdálené

    (Jan Zahradníček, Tenkráte)

    Drabble: 

    Nebyla to jistota. Žádné přímé zjevení. Jen občasné záblesky budoucnosti. Záblesky temnoty do naší doby povinného optimismu.
    Není to vděčná role. Sotva skončila válka. Je zle. Je strašně zle. Ale všichni věří. Každý chce věřit. Nikdo nehodlá poslouchat temná proroctví. Nesdílet naději je mrzoutství. Rouhání. Znak kolaborace.

    Smyčka se utahuje. Ale osočovat Zachránce? Mrzké. Upírat mu nároky? Podlé. Varovat? Nebezpečné. Zalez, zmizni, ztrať se! Mlč, už toho bylo dost, dost, dost! Zlo je poraženo! Zúčtujeme a bude dobře! Přežili jsme! Žijeme!

    A tu jsem se probudil jednoho studeného únorového rána a zjistil jsem, že už i zde zítra znamená včera.

  • Obrázek uživatele Kumiko

    Nedocenitelné

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Cože, i tohle je málo?“ durdíš se, když Ti neúprosně ukazuji, že to, co jsi nabídl, ještě zdaleka nestačí.
    Nezdá se Ti to. Má být lehounké, nicotné a místo toho tě nutím vytáhnout další měšec. Ale ani ten stačit nebude, to Ti mohu prozradit. Ale Ty víš, že chceš koupit. Protože mávání perutí víří prach. Protože pírko je to jediné, co Ti v této prázdné temnotě symbolizuje svobodu. Takže jen přidávej, přihazuj, třeba se jednou doplatíš. Jednoho dne, budeš-li mít štěstí, přikloním se blíže ke středu a uznám Tě za hodného koupě. Pak bude Tvé - to pírko z křídel pegasů.

    Závěrečná poznámka: 

    Tento fandom stojí na stolní hře Dixit a jejích vynalézavých obrázcích.
    Zde vzor pro toto drabble.

  • Obrázek uživatele Kumiko

    Blbej den

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Uznávám, že spíš by sedlo až zítra, ale tak už máme po setmění...

    Drabble: 

    a. d. VII. Idus Apriles

    Mizernej den. Správa této země je trest! Judsko je jedno velké semeniště lotrů. A velerada je stejná, akorát nebezpečnější, kluzká jako had.

    Takže se vlastně nic moc nestalo. Mrtvej žid, dobrej žid. Ale žere mě, že mě k jeho odsouzení dotlačila ta jeduplná sebranka a tupý plebs.

    Ráno ještě šílela Antonie, že prý ve snu viděla bohy. Pak ten otravný proces s chlápkem, kterej si snad přál být odsouzen. Odpoledne řídím rozesílání vojenských hlídek, protože celý Jeruzalém se může zbláznit z hloupého zatmění.

    Pevně doufám, že k tomuto dni se už nikdy nebudu muset vracet.

  • Obrázek uživatele Kumiko

    Zocelený

    Drabble: 

    Vážený pane,

    píši Vám jako velká fanynka Vaší práce. Poslední dobou si všímám, že v mnohých obchodech nejste dostupný... Naprostý vrchol jsou pak Vaše (zřejmě čínské) napodobeniny, jež nejenže zdaleka nedosahují kvalit Vaší činnosti, ale ještě mnohdy kazí Vaše dobré jméno, které je pro spoustu lidí ekvivalentem praktičnosti, užitečnosti a dobře vykonané, ač neokázalé práce. Tímto dopisem bych Vám chtěla vyjádřit svou plnou podporu v boji proti těmto chabým náhražkám a poděkovat Vám za Vaše dosavadní úsilí, neboť bez Vašeho přispění by byl můj život značně ochuzen.

    S pozdravem
    Vaše oddaná ctitelka

    Pan
    Kráječ Nasýr
    Eidamová 30
    Myšákov
    30 045

  • Obrázek uživatele Kumiko

    Bez hranic

    Fandom: 
    Drabble: 

    Proč? Proč mě stavíš na hranici, jejíž překročení nelze vrátit? Proč musí být nějaké rozhodnutí, které nelze vzít zpět?

    Ano, vím, co je správné. Ale vyřčené slovo už nelze spolknout a podpis na nevhodném papíře se nezapomíná! Co když si budu přát, abych mohl vrátit čas? Ne kvůli změně názorů, vím, co je správné. Ale kvůli následkům, které brzy pocítím.

    Vím, co je správné. Vím. Takže... Děkuji. Zeslábl bych, vzal zpět, zradil. Teď ale vím, co musím udělat.

    Řekni, jak jsi to, Pelikáne, vůbec dokázal, když jsi mohl své utrpení zastavit v každou jednotlivou vteřinu? Když pro Tebe nebylo hranic?

  • Obrázek uživatele Kumiko

    Dceři

    Úvodní poznámka: 

    A modlím se: Ať Bůh Tvé kroky chrání,
    až sama rozeběhneš se za štěstím.
    Ať na tvou cestu jasnou od svítání
    nepadne z hříchů našich ani stín.

    (Jan Zahradníček, Dceři)

    Drabble: 

    Nebudeš to mít snadné. Nikdo z nás v životě nemá. Ale Ty budeš pykat za svého otce. Ty budeš vždy srovnávaná se svými staršími sestrami, které jsi neměla šanci poznat. Díky jejichž smrti tady jsi. Jak bolestné dědictví.
    Nevzdávej se! Rosť, rozkvétej, raduj se z každého paprsku slunce. Nenech se pohltit leviatanem této doby. Nedovol, aby Tě Tvá předminulost spoutala řetězy smutku. Tancuj životem, i když budeš mít na nohou koule s pískem. Odpusť mi, nám, druhým.
    Nemohu Ti teď být nablízku, ačkoli si nic nepřeji více. A až přijdu, bude to jen nakrátko - necelých pět měsíců. Nestačíš si zvyknout.

    Závěrečná poznámka: 

    Píše Jan Zahradníček své dceři Marii (*1957). Když roku 1956 zemřely na následky otravy houbami Zahradníčkovy dcery Klára a Zdislava a on sám byl propuštěn na jejich pohřeb, všechno nasvědčovalo tomu, že do vězení už se nebude muset vrátit a zbytek trestu mu bude prominut. Nicméně do věznice znovu nastoupil a seděl ještě další čtyři roky. Z dvoutýdenního pobytu doma se o tři čtvrtě roku později narodila dcera Marie, kterou Zahradníček poznal až po svém propuštění v květnu roku 1960, necelých pět měsíců před svou smrtí.

  • Obrázek uživatele Kumiko

    Sobec

    Úvodní poznámka: 

    Dnes ještě jednou na stejné téma, ale nějak se to nabízelo.
    A zatímco jsme tak seděli
    za zády kdosi nám začal přerovnávat svět
    vzhůru nohama
    jak číšníci koncem noci stavějí židle na stůl
    ohánějí se mokrým hadrem
    a větrají

    (Jan Zahradníček, Tenkráte)

    Drabble: 

    Promiň mi to.
    Nikdy jsem nechtěl, aby to zašlo tak daleko.
    Nikdy jsem nemyslel, že by mohlo.

    Je těžké popsat ten pocit, kdy se pod vámi pomalu láme větev a vy to víte, víte! A přece nemůžete udělat nic. A přece nevěříte, že se skutečně zřítíte. Až do chvíle, kdy se ozve PRÁSK a pak vám náraz drtí kosti. Jako mně.

    Veronikou jsem ještě chtěl varovat. Ale Znamení? To už bylo jen vykřičení vlastního zoufalství. Bez naděje na úspěch. A modlitba. Nebyla to provokace. Ale záleží na tom, když tak zapůsobilo? O povolení publikovat jsem Tě nežádal.

    Promiň mi to.

    Závěrečná poznámka: 

    Po Zahradníčkově zatčení (1951) byla jeho žena Marie i se třemi malými dětmi vystěhována nejprve z brněnského bytu, později i ze statku v Uhřínově, skončila v domě bez elektřiny, topení...
    V drabbleti odkazuji na sbírky Rouška Veroničina a Znamení moci.

  • Obrázek uživatele Kumiko

    Kdy, jak a kde

    Úvodní poznámka: 

    Nevím, jak na mapě budoucnosti Dům Strach je označen.
    Ale dokud takové domy, takové hrozné domy
    budou stát v našich ulicích, v našich městech,
    vychýlen úpěnlivě tak zůstane
    Kříž Číhošťský.

    (Jan Zahradníček, Dům Strach)

    Drabble: 

    Jsou chvíle, kdy se nechcete probudit.
    Dvě hodiny po budíku v den státní zkoušky. V půl jedné ráno toho dne, kdy se máte ženit.

    Jsou způsoby, jak se nechcete probudit.
    Pláčem syna, který je to nejdražší, co v životě máte, a přesto v tu chvíli drtíte mezi zuby nadávky. Sirénami, které varují před bombardováním a ženou vás do krytu.

    A pak jsou místa, kde se toto všechno spojuje.
    Probouzíte se ve tři ráno. Nebo ve tři odpoledne. V místnostech bez oken je to brzy jedno a totéž.
    Nelidským křikem mučeného. Vlastně, promiňte, vyslýchaného.
    V temnotě a samotě cely.
    Bez naděje.

    Závěrečná poznámka: 

    Nahrazuji téma č. 7 - Místa, kde se nechceš probudit.
    Při psaní jsem myslela na Zahradníčka, ale zde by to sedělo na leckoho.

  • Obrázek uživatele Kumiko

    Chvála šetrnosti

    Drabble: 

    Nezdobíváš se příliš. Ba vlastně, nejčastěji jen v rouše Evině chodíš, rudou hlavu sveřepě zdviženou, v takovém kontrastu k Tvému štíhlému tělu.
    Jak jsi šetrná! Od Tebe by se měl každý učit. Nesnášíš, když vyhazuju jídlo. Vždy se náhle objevíš a jen svou vyzývavou přítomností mi připomínáš, že to není správné. A nabízíš mi svou pomoc.
    Miluješ pečení. Tak ráda vedeš mou ruku, jakpak bych asi bez Tebe správně nanesl krém nebo rozetřel těsto?
    Neumím si Tě vážit. Považuji Tě za samozřejmost. Ale jen se někde ocitnu bez Tebe a už poznávám, jak moc jsem na Tobě závislý.

    Kuchyňská stěrko!

    Závěrečná poznámka: 

    Fandom je nově založený, a jak jeho jméno napovídá, jeho cílem je oslava malých, denně užívaných a tolik přehlížených věcí, bez kterých by ale svět byl o mnoho horším místem.

  • Obrázek uživatele Kumiko

    Verš psaný okem na zeď cely

    Úvodní poznámka: 

    Chtěj málo, méně, nejméně, -
    chtěj všechno: chtěj být Boží.
    ...I z toho verše na stěně
    jednou se účty složí.

    (Václav Renč, Verš na stěně)

    Drabble: 

    Šlo to pomalu. Tak pomalu! O tolik pomaleji než jeho mysl, vybuchující dalšími a dalšími verši.

    „I zželelo se patřit králi,
    jak těžce lidé umírali
    bez útěchy a doufání.
    A - však to věděl od počá-“

    „Ne, ne však to! A jakož věděl od počátku! Však to je znak básníka v konc-“

    Ostrý pohled mu připomněl, že opravovaný to dělá dobrovolně. Pod hrozbou trestu.

    „Promiň.“

    Na chvíli ho zaplavil pocit marnosti z této mravenčí práce. Přidává pomalu, verš po verši. Ale bude v této podobě jeho dílo také zapsáno? Stěží.
    Nejde to jinak, musí, musí se dostat k papíru a tužce!

    Závěrečná poznámka: 

    Drabble se tentokrát věnuje Václavu Renčovi (1911-1973) a genezi jeho básně Popelka nazaretská. Báseň se učili nazpaměť Renčovi spoluvězni, aby ji mohli po propuštění zaznamenat. Za svůj vlastní pokus zapsat dílo na tajně získaný papír si Renč vysloužil samotku.

  • Obrázek uživatele Kumiko

    Pozor na fámy

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Věnováno mé milované tetě s omluvou za ty zmatky. Všechno nejlepší k narozeninám!

    Drabble: 

    To si takhle člověk musí dávat pozor, když má jeho kamarádka za švagra policajta. Nesmí se lekat, když se chvíli před půlnocí ze zvonku ozve: „Policie, otevřete!“ (Já ten infarkt málem dostala.)

    To se takhle člověk nemůže divit, že pro správný role playe jsou půjčené byty nejlepší. Když chcete přesvědčit bandu teenagerů, musí se Vaši příbuzní skutečně chovat jako kriminálka, vyvádějící nebezpečného dealera.

    To je ale pak jeden zaskočen, když se k majitelce bytu do Ameriky dostane jen: „V prosinci policajti, v březnu kriminálka, co bude příště?“

    No jo, když myši nejsou doma, kočky mají pré. Nebo to bylo naopak?

    Závěrečná poznámka: 

    Přísloví již prozrazeno - když kocour není doma, myši mají pré.

  • Obrázek uživatele Kumiko

    Slečna Marplová

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Pane faráři, vy to nebezpečí normálně podceňujete.“
    „Jaké nebezpečí, paní Kapustňáková?“
    „Zdalipak víte, z jakýho dřeva jsou naše kostelní lavice?“
    „Z dubu. Vyplňoval jsem to do-“
    „A to já zase vim, že dubový dřevo je tvrdý, to vám nesežere ledajaký červík!“
    „Červotoč.“
    „A stejně sou naše lavice samá díra!“
    „Všiml jsem si.“
    „A nepřijde vám to divný, že se to tak zkazilo až před nedávnem?“
    „Nevím, kam tím míříte.“
    „Vy ste tu byl tehdy novej, ale pamatujete přece na ty cizí lavice, co tu ňákou dobu byly?“
    „Měly je tu dočasně uschované sestry Boromejky.“
    „Boromejky! Z jedničky! Já to věděla!“

    Závěrečná poznámka: 

    Odehrává se v libovolném kostele mimo Prahu 1.

    Neviditelný fandom: 
  • Obrázek uživatele Kumiko

    Na první dopis z vězení

    Úvodní poznámka: 

    Vy písně snadné, co jich v srdci známe,
    kéž unikneme z vašich osidel,
    vy písně kruté, jimiž vyzráváme,
    vy neste nás, nás orly bez křídel

    (Václav Renč, U kořenů písně)

    Drabble: 

    Mezi jiným čtu také v psaní Tvém...

    Ano, kvetou. Po tak dlouhé době mučivé nejistoty Ti smím napsat o... filodendronu na jaře. Jak šlechetné.

    Bude krásně k večeru na balkóně...

    Není. Ani s kvetoucími petúniemi. Ne bez Tebe.

    Oči zavírám, vidět nechci...

    Jsi v pekle. A já zde. Sama.

    Milióny očí jsou v této chvíli...

    Ach ano, nikdy jsi nezveličoval své utrpení. Jsi jeden z mnoha. Taky bych to chtěla umět.
    Proč mi to vlastně píšeš?! Copak si zasluhuji ty čtyři sloky plné bolesti?

    Otočila list a na vteřinu se usmála. Ach ano, přeci jen je tu ještě ta pátá.

    Závěrečná poznámka: 

    Promlouvá Marie Zahradníčková.
    Citace v kurzivě pochází ze Zahradníčkovy básně Na první dopis z domova. Její pátá sloka zní: Prostřednost pekel ohavnější zde hubí nás./ Zuby nehty já naděje držím se./ Věř mi. Tma přejde. K vám vrátím se zas.

  • Obrázek uživatele Kumiko

    Jednu, nebo druhou, nekombinovat!

    Drabble: 

    Milý Tasemníku,

    k životnímu bilancování svého pacienta můžeš přistoupit dvěma způsoby. První z nich je zdůrazňovat v minulosti všechno špatné. Každou chvíli, kdy Tvému pacientu někdo ublížil, každý moment, kdy selhal on sám. Kolik příležitostí promarnil, čeho všeho se vzdal pro rodinu a druhé! Takto dosáhneš toho, že se u pacienta rozvine pocit ublíženosti, případně méněcennosti.
    Druhá možnost spočívá naopak ve vyzdvihování minulosti. Každá událost, která Tvého pacienta rozčílí, by se za jeho mládí nestala! Tehdy se děti uměly chovat, lidé se nepodráželi, jablka byla jablkovější... Cílem je mrzoutství.
    Zvaž, ke které možnosti inklinuje Tvůj pacient víc.

    Líbá
    Tvůj Zmarchrob

  • Obrázek uživatele Kumiko

    Kříž

    Úvodní poznámka: 

    Naléhají. Rozkřikují se. Udeří kolikrát.
    Ó páchne tu krví, páchne tu slzami.
    Není to nic tak nevinného,
    jak by se zdálo.

    (Jan Zahradníček, Dům strach)

    Drabble: 

    Bylo by to směšné, kdyby zde, na tomto místě, smích nebyl rouháním.
    Zářivá budoucnost třesoucí se před sbírkou básní.
    Historická nevyhnutelnost v panickém strachu z několika autorů.
    Železná pěst bojující proti nepříteli. Vlastizrádci! Básníku – mrzákovi.

    Hrozí nás znetvořit tak "že už se nebudeme podobat člověku" a sami přitom nemají lidské tváře. Jen škrabošky z půjčovny masek.

    Výslech, ale nikdo neslyší. Neposlouchá. Nepotřebuje slyšet. Stačí podpis pod vylhané přiznání.

    Ó jak je kruté odtržen ode všeho, co mi přirostlo k srdci, k podobě Kříže dorůstat.
    Jak je to kruté s Kristem být.
    Jak sladké...

    Sladký. Krutý.
    Výslech, při němž jsem křižován.

    Závěrečná poznámka: 

    Vypráví básník Jan Zahradníček (1905–1960), kterému mezi jinými bude věnován tento fandom, snad se mi podaří v dohledné době napsat k němu nějaký úvod. Název fandomu je jméno knihy, ve které vyšly Zahradníčkovy dopisy z vězení.

    Citace v kurzivě pochází z básně Uctívání kříže od téhož autora.

  • Obrázek uživatele Kumiko

    Vytrvalost

    Drabble: 

    Drahý Tasemníku,

    je pro mě velkým zklamáním, že nedokážeš těžit z úspěchu našich východních bratří. Důkazem tvé naprosté neschopnosti je fakt, že namísto toho, abys u svého pacienta posiloval užitečné emoce, jako je strach a nenávist, jsi dopustil, že je přetavil do aktivní pomoci! Musíš jednat okamžitě. Nejlépe uděláš, budeš-li svého pacienta nejprve nabádat, aby do toho šel po hlavě, chodil na noční směny a věnoval pomoci veškerý volný čas. Později v něm polehoučku začni živit pocit nedocenění a únavy. Čas bude pracovat pro nás. Naše kapacity, které mají v gesci Moskvu, nám ho jistě získají dostatek.

    Líbá
    Tvůj Zmarchrob

  • Obrázek uživatele Kumiko

    Tam dole

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Věnováno tentokrát dědovi.

    Drabble: 

    Byl jako řasa. Hluboko dole. Zapomenutí, ale přesto tak potřební. Ona potřebovala alespoň trochu světla. On každým pohybem světlo udržoval. Ona přinášela kyslík. On teplo. Teplo pro nemocné. Pro zraněné. Pro operované.
    Málokdo na ně vzpomněl. A přesto tam dole museli být. Protože bez nich by to nešlo.
    Jaká potřebná práce! Jaká vzácná užitečnost! Jaký smysl, v tolika jiných případech vytracený! Měl být vděčný! Nebyl.
    Protože něčím se přece jen navzájem lišili. Ona naplnila svůj potenciál. Dělala to, k čemu byla určena. A byla v tom dobrá. Nejlepší.
    A on, vystudovaný filosof a bohemista, pracoval jako topič polikliniky ve Spálené.

  • Obrázek uživatele Kumiko

    Občerstvení

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Odehrává se po Neviditelné.

    Drabble: 

    Již Sól svůj vůz pomalu stáčel ke chladným vodám Ókeánu,
    když hostitelka, povinností k Božskému vládci dbalá
    i znalá hrůzných příkladů zprotivení se příkazu Iova, ochránce
    pocestných, vždyť Tantalův osud jí nebyl zatajen,
    přináší již nápoj svým hostím, který ze země vzdálené,
    kde božský Sól má svůj palác, odkud každého rána vyvádí
    ohnivé své spřežení, pochází; přináší i med ze sicilských luk
    i sviteček casiae, jak je v tom místě zvykem. Pověst se nese
    městem tímto, že dryáda Kasia, dcera Achelóova, v kmen toho stromu,
    z nějž dnes skořice se získává, změněna délskou bohyní byla,
    když chráněnce její pohostinně nepřijala.

    Závěrečná poznámka: 

    casia = druh skořice
    Poněkud neuměle jsem se pokoušela napodobit římského poetu natus přelomu letopočtu - Publia Ovidia Nasa. Na metriku jsem teda rezignovala, ale snaha byla...

  • Obrázek uživatele Kumiko

    Vážnost nade vše

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Ještě jednou mi ukradneš boty a...“ je přerušeno sestřiným „Bože, pospěš...“.

    Úryvek slunce ať nezapadá nad vaším hněvem působí poněkud paradoxně. Nejenže už je dávno tma, ale házíme po sobě s bratrem zlé pohledy už od druhého verše, protože jsme se neshodli na rozdělení chórů.

    Sestřino "Vesel se, nebes..." přechází v půlce sloky do forte a zase se vrací zpět v závislosti na tom, jak se mladší provokatér opět natahuje po cizích bačkorách.

    Bezprostředně po doznění poslední prosby se ozve tupá rána, jak vzal jeden bratr druhého breviářem.

    Promiň, Bože, jestli je to neuctivé. Ale když se modlí čtyři sourozenci...

    Závěrečná poznámka: 

    Možná lehounká vysvětlivka (snad nikoho neurazím):
    Breviář je modlitba, v níž se střídají po verších dvě skupiny - chóry (resp. v našem případě dvě dvojice) a jejíž texty se nachází ve stejnojmenné knize (docela bichli). Slovy "Bože, pospěš mi na pomoc" začíná večerní modlitba, "Vesel se, nebes královno" se zpívá ve velikonoční době na konci této modlitby.

  • Obrázek uživatele Kumiko

    Neviditelná

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Bezprostředně navazuje na Kontakt.

    Nějak to v minulém drabble nezaznělo, ale jméno té dívčiny je Aneta.

    Drabble: 

    "Dete brzo. Rezervace je od čtyř," odpověděla servírka opět bez zájmu, ale ukázala na stolek s cedulkou Rezervováno . Aneta, mile překvapená, že to vyšlo, požádala o kafe a sedla si na místo. Kavárna byla vkusně vybavena, ale jinak působila obyčejně. Čas se vlekl. Hosté přicházeli a odcházeli. Ve čtvrt na šest se dovnitř nahrnula čtyřčlenná skupinka a už od dveří halekala na servírku.
    "Guten Abend, viermal Tee, bitte!"
    "Abend! Heute keinen Kaffee?"
    "Keinen, es ist Fastenzeit, das heißt Kaffee nur am Sonntag."
    Pak se nově příchozí beze slova, jako by se to rozumělo samo sebou, rozesadili ke stolu okolo Anety.

    Závěrečná poznámka: 

    Nejsem si vůbec jistá, jak je to s povolenými cizími jazyky při psaní drabble, ale ona je tam ta němčina příběhově docela podstatná, takže se mi ji nechtělo vyhazovat. Tak když tak holt bez bodíku.
    Překlad:
    "Dobrý večer, poprosíme čtyřikrát čaj."
    "Dobrej, dneska žádnou kávu?"
    "Ne, je doba postní, takže kávu pijeme jen v neděli."

    Omlouvám se němčinářům mezi vámi, musí to být trochu utrpení číst moje slátaniny.

  • Obrázek uživatele Kumiko

    Zpozdilci

    Drabble: 

    Byl to naprosto převratný vynález, na který nejen odborná, ale i široká veřejnost čekala už dlouho. Výrobků bylo objednáno přes miliardu kusů ještě dřív, než byla jeho finální verse uvedena na světových technologických veletrzích. Média nešetřila chválou a mluvila o revoluci podobné, jako byl vznik knihtisku nebo internetu.
    Malý datový čip se implementoval pod kůži na spánku a napojoval přímo na nervovou síť v mozku. Zároveň se dokázal připojit k internetu. K vědomostem!
    Čip měl tvar patentky, proto „Zapni si patentek!“ se začalo výsměšně říkat těm, kdo se na něco ptali. A pak i všem těm, kdo nad něčím žasli.

  • Obrázek uživatele Kumiko

    Kontakt

    Fandom: 
    Drabble: 

    Byla rozmrzelá. Chápala to, šla po nich velká a finančně podporovaná skupina LOPAT. Těžko mohli někam vyvěsit: „Sejdeme se tehdy tady, přidejte se.“ Ale takhle nevěděla, jak se s nimi spojit.
    Přemýšlela nad větou, která se před ní během hledání občas neočekávaně vynořila. Až budeš zase malá růžička.
    Zamyšleně zírala na celistvou mapu Prahy. Co když to nebyl jen nesmyslný začátek říkanky?

    O hodinu a půl později vcházela do kavárny U Zlaté růže na Malé Straně. Zamířila rovnou k pokladně.
    „Budete si přát?“
    „Už jsem malá růžička.“
    Ani náznak zaujetí. „Rezervace na jméno ... ?“
    Okamžik paniky. Pak řekla pevně: „Josef Beran.“

    Závěrečná poznámka: 

    Nahrazuji téma č. 13 - Až budeš zas malá.

  • Obrázek uživatele Kumiko

    Neopatrnost

    Fandom: 
    Drabble: 

    Sekretářka se nahnula do dveří a omluvně se usmála. „Paní starostko, je tu Lubomír Haterijský.“ Zvedla se od stolu. Včerejší noční SMSka, že akce přinesla ovoce, zaujala její pozornost.
    Velitel útvaru pro potírání unitářských aktivit vešel dovnitř.
    „Prosím, rovnou k věci, jistě toho máte i vy momentálně spoustu,“ vybídla ho.
    „Našli jsme box pro předávání materiálů.“
    „Kde?!“
    „U Kněžské louky 45. Je tam zvenčí poštovní schránka. A je to nedaleko hranice s devítkou.“
    „Jak jste to vypátrali?“
    „Ta schránka je na jméno Bonaventura Kolibřík.“
    „No a?“
    „Opravdu máme v záznamech občanů člověka s tímto jménem. Ale zemřel před třemi lety.“

    Závěrečná poznámka: 

    Já se omlouvám, opravdu bych chtěla něco positivnějšího, snad nějaký odboj... Ale téma mrtvá schránka mi zrovna moc nenahrálo.

  • Obrázek uživatele Kumiko

    Poslušnost

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Cože, zase?! To se musí furt všichni špinit jako čuňata?! To fakt není možný! Vždyť jsem šla snad předevčírem.“
    „Jéje, ty naděláš, buď ráda, že můžeš k vodě, aspoň nebudeš furt pod dohledem. Šla bych hnedka, bejt tebou.“
    „Ale to je snad každej druhej den, abych se vláčela k řece a máčela a rozdírala si prsty s těma jejich špinavejma hadrama.“
    „Ty budeš asi věčně nespokojená, že?“
    „Navíc koukni, dneska bude pěkný vedro, kolem řeky bude plno komárů, to zas budu vypadat.“
    „Prosím tě, jen běž, co ty víš, Boženo, třeba se na tebe zrovna dneska u řeky usměje štěstí...“

    Neviditelný fandom: 
  • Obrázek uživatele Kumiko

    Neboj se

    Fandom: 
    Drabble: 

    Zůstal tam snad jediný. Zapomenut. Nepohnul se, když duněla země, jak se druzí hnali do boje konečně zvítězit. Spoutanému zbylo jen vzpomínat. Na doby, kdy stačilo jediné mávnutí křídel. Jediné mávnutí křídel a celý svět pod ním.
    Zůstal ležet i tehdy, když se snad každé stéblo trávy radovalo z porážky zimy. Když každý strom zpíval novým vládcům a dryády tančily do zemdlení.
    Ležel a přemýšlel, jak dlouho to potrvá, než se z něj stane skutečný kámen. Bez citu. Bez vzpomínek. Bez bolesti.

    Náhle na něj padl mocný stín.
    „Nezapomněl jsem na tebe,“ pravil Aslan a jeho dechem bylo pouto zlomeno.

    Závěrečná poznámka: 

    Řeč je o tomto motýlu (cca 1:46 dál).

    Neviditelný fandom: 

Stránky

-A A +A