Starověká milostná magie se řadí do magie agresivní, protože je docela tvrdě přinucovací – svatá Trojice a archanděl Gabriel (logika tam je, byl to anděl zvěstování) tam dělají hodně drsné dohazovače - mají zajistit, že vyvolená žena (nebo, méně častěji, muž) nebude spát, jíst, bude stále v ohni, nevydrží na místě, atd., dokud za tím, kdo si čarování objednal, nepřijde a neskočí na něj. Použitá přirovnání jsou často realisticky převzatá z živočišné říše. Badatelé předpokládají, že potíže, které chce kouzlo v oběti vyvolat, jsou popisy příznaků lásky, kterými trpěl zadavatel sám.
Cyprián z Antiochie byl dle legendy uznávaný pohanský čaroděj. Jednou byl požádán, aby vykonal milostné kouzlo, jemuž měla padnout za oběť mladá Justina, která se tajně zasvětila Kristu (dle některých verzí ji chtěl Cyprián přímo pro sebe). Nepovedlo se, Satan naopak pokoušel Cypriána, toho napadlo, že se bude bránit křížem … no, a stal se z něj biskup a mučedník. (Napsal o něm úžasné drama i Calderón)
V magických papyrech máme ale jinou, AU verzi příběhu: Cyprián si nejprve zoufá, že ho porazila Justina a je na tom mizerně, pak si uvědomí, kdo je a co dokázal („já jsem Cyprián, velký čaroděj, ten, který byl přítelem draka propasti, který ho zval svým synem … vystoupal jsem k Plejádám a plul jsem na nich jako na lodi “ , atd.), pochopí, že nikdo z pohanských bohů nemůže vyplnit jeho žádost, pouze svatá Trojice, a přivolá si archanděla Gabriela, který vše zařídí k jeho spokojenosti (erotické kouzlo Cypriána z Antiochie, rukopis Heidelberg. Kopt. 684).
