Hospodin svá stvoření sleduje pozorně. Hra je dlouhá, ale Ona má času, kolik si může přát.
Figurky, všechny v Jejím obrazu a přece každá jiná, stojí na dvou hracích deskách, jedné dole, jedné nahoře, nebo někde mezi nimi – tam je sledování hry obzvláště obtížné.
Začne to těmi dvěma – odporujícím nepochybujícím a neodporujícím pochybujícím. Nejdřív figury na opačných stranách, teď propojené nepřekonatelným poutem a docela vedle herního pole.
A teď dva další, zcela opační, každý na vrcholu (a na dně) svého pole, přesto spoluhráči. Jedna figura vypadává, její druhá klesá mezi desky. Potácí se uprostřed, dusí se v cárech přetrženého pouta.