Zpoza sloupu vyjde Martina, kráčí blíž, tápe jako slepá, Drahoš jí podává ruku, Xénie ho chce zadržet, záblesk a hroutí se zakrvácená k zemi, kolem Evžena se ovíjejí pouta, nedokáže se vyprostit, Martina se usměje a svrhne chlapce z ochozu, sama klesne na kolena, zakrývá si obličej, Evžen náhle nevidí, před očima jen ohnivé kruhy, obloukem letí dolů, vzápětí tvrdě dopadne na dlaždice, ohnivé panny se řadí na ochozu, začínají zpívat, Temná paní dychtivě rozevírá chřtán, rozpíná náruč, rezonuje s táhlou melodií, příšery kloužou z piedestalu sochy, zuby, drápy a ostny nedočkavě skřípou.
Muži v hrůze ustupují.
Už není kam.