Moje články

  • Obrázek uživatele ef77

    Testament

    Úvodní poznámka: 

    Už se mi stýskalo.

    Varování: 

    Temné aleje lásky jsou temné a plné hrůz.

    Drabble: 

    Zvony hlaholí, zvony jásají, zvony zpívají. Radost světlého Kristova vzkříšení zšedne v kouři papiros a beznaděje. Koňak je dopitý, lahev prázdná, zbyl stakan vodky v plesnivém pokoji a jedna kulka v revolveru. Trpký smích se zlomí v kašel, suchý jako opilcovy dásně, krev se rozstříkne na papír, bílý pro poslední pořízení. Co lze ještě komu odkázat?
    Mrtvé matce prokletí – za všechnu její necitelnost.
    Děvkám peklo – za všechna lhostejná objetí.
    Pozůstalým dluhy – za všechny prohýřené noci.
    Krčmářům pohrdání – za všechny vypité i nevypité lahve.
    Jedna kopějka pro Převozníka – za nejdelší cestu.
    „Ďas aby spral toho parchanta zvonickýho,“ je jeho poslední modlitbou.

  • Obrázek uživatele ef77

    Svatební ráno

    Úvodní poznámka: 

    Děkuji, jako každý rok to bylo krásné. Děkuji za každý komentář a (jako obvykle, už bych s tím opravdu měla něco dělat) se omlouvám, že jsem sama nekomentovala víc. Těším se, že to doženu v rámci květnových výběrů. A doufám, že se uvidíme na pikniku. Moc díky ještě jednou!

    Varování: 

    Slash (pokud by někdo cítil potřebu být před ním varován).

    Drabble: 

    Neslušně brzy jsem opustil oslavu, přípitky na budoucí šťastný život, stakany vodky, kouř a oschlé pirohy. Temnou Moskvou jsem pospíchal do pronajatého pokojíku, na jehož bídu svítila jediná ubohá petrolejka. Spěchal jsem do vstřícné náruče, mé kotvy, mého přístavu, mé skály.
    Ráno stál u postele, úplně oblečený. Důstojnická uniforma nepatřičně zářila v šedi kalného svítání. „Nepůjdu do kostela. Nemůžeš mě nutit dívat se, jak slibuješ věrnost… jinde,“ zašeptal a odešel. Chvatně oděný jsem vyběhl ven a vodkou zhrublý hlas bytné za mnou křičel: „Zhasínat a zavírat bude kdo, milej pane?“
    Ulice byla pustá, jen opilý metař chrápal opřený o lucernu.

  • Obrázek uživatele ef77

    Jaro v zahradách

    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma č. 2 - Mentální gymnastika. S fandomem souvisí velmi okrajově, opakovaně si z něj pro sebe kradu jednu vedlejší postavu.

    Drabble: 

    Když je jaro ještě pouhým tušením, probouzí se Mistr Jeřábí šat z hluboké meditace. Jeho nedostižná mysl se vynořuje pomalu, stále ještě pluje hlubinami všehomíra, proplétá se výšinami osudů a zákonitostí, kličkuje mezi tajemstvími. Něžně se protahuje bytím, dotýká se jemných tlukotů srdcí. Uvnitř něj probíhá souboj mezi touhou rozplynout se a splynout, stát se vším a ničím, a touhou prostého života. Tu jasný zpěv skřivana rozsoudí zápas a bělovlasá hlava pokorně přikývne.
    Mistr vejde do zahrady a zaboří ruce do úrodné prsti. Ještě není čas vzlétnout k obloze jako drak, zatím je nutno zavrtat se do země jako červ.

  • Obrázek uživatele ef77

    Ani jedna hvězda

    Drabble: 

    Jsou noci černé jako tuš, jako láska, jako vlasy černobrvých krasavic, jako oči cikánek.
    Jsou noci těžké jako přikrývka v horké letní noci, jako olověné sny, jako močál, jako touha, jako vina.
    Jsou noci beznadějné jako kyselé víno, jako poslední vlak, jako vypitá láhev.
    Jsou noci kalné tak, že nepomůže ani vodka, ani karban, ani kamarádi. Potrhané jako zákulisí zakouřených, zaplivaných šantánů.
    Jsou noci, ve kterých bloudíš městem sám a šeptem prosíš lampy, sloupy, nároží a laciné děvky, žebráš o vlídnou náruč, trochu něhy, o to, aby tě udrželi na nohou a nad hladinou.

    Ani jedna hvězda nezáří nad Petrohradem.

  • Obrázek uživatele ef77

    Její muž vodník

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    AU. Psáno pod heslem "Znáš-li klišé, vraž ho tam!"

    Drabble: 

    Bála se. Němých služebníků, studeného domova, ticha, které zahlušovalo. Jeho.
    Nenaléhal, trpělivý jako voda. Strach se změnil ve zvyk, zvyk v náklonnost. Když mu do náruče položila syna, řekl jí, proč ji utopil. Hlasem jako ševelení rákosu mluvil o hrabivosti její matky, která ji chtěla provdat za boháče, co dvě ženy do černé hlíny pohřbil.
    Šla za ní. Chtěla znát pravdu a pravdu poznala, pravdu vykřičenou hlasem hamižné, panovačné ženy, pravdu ostrou, zlou a hlučnou. Utekla před ní, běžela, plakala, klopýtala k jezeru.
    A voda ji přijala, voda ji tichem ukonejšila a její muž vodník ji něžně objal a držel.

  • Obrázek uživatele ef77

    Anarchy in the UK

    Drabble: 

    Na dveřích zlověstný otisk černé ruky, na zdi anarchistický nápis, v ušáku mrtvý lord Peacock.
    Na dveřích kočáru bílý protimonarchistický leták, pod kočárem pekelný stroj, v kočáře zavražděný baron White.
    Scotland Yard byl v koncích, novináři šíleli, šlechta panikařila, monarchie se otřásala v základech a do Baker Street dorazil Lestrade.
    „Elementární,“ vzhlédl Holmes od rozpracované partitury a namířil na něj smyčec, „zatkněte syny, nemohli se dočkat dědictví.“
    „Ale my, podle přání Buckinghamského paláce, pátráme po anarchistech,“ špitl detektiv.
    „Ty naprosto zjevně zavádějící známky revolty Vás snad nemohly zmást,“ odtušil Holmes, „a vůbec, případy související s Korunou laskavě řešte s Mycroftem.“

  • Obrázek uživatele ef77

    Jeho žena vrba

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    AU básně Vrba
    Za toto drabble může Kitsune's Sun a ani o tom neví :). A další poděkování patří mé drahé kolegyni, která chtěla dobrý konec.

    Drabble: 

    Ustlal si v jiném pokoji, ložnici nechal té, která v ní noc co noc ležela jako bez života. Nedokázal vedle ní klidně spát. I tak mu do snů vstupovala představa, jak prorůstá kořeny a větvemi, jak se krev mění v mízu a on sám ve strom. Nevysvětlil jí to. Neptala se.
    Pak chtěl jejich syn uříznout z její vrby pár větviček na pobožnost o Květné neděli a on jej zarazil s děsem v srdci. A promluvilo k němu to, co nazýval něhou a péčí, ale co ve skutečnosti byla láska.
    Další ráno a všechna další rána se probouzel vedle ní.

  • Obrázek uživatele ef77

    Listopad

    Fandom: 
    Obrázek: 
    Drabble: 

    Šedé listopadové bezčasí. Šedé paneláky v šedé mlze. Šedá země. Šedý kouř z cigaret, který zaplňuje pokoj v šedém příšeří. Šedý život. Z vedlejšího pokoje zazní do ticha zvuk rádia puštěného na plné pecky a připojený pískot rušiček vysílání. Unaveně se zdvihne z křesla, já toho parchanta přizabiju, zas nás někdo udá. Pak si vzpomene na svého tátu, jak ho honil s řemenem v ruce kvůli úžasné muzice a Radiu Luxembourg a jak ho děda zastavil, neblázni, Pepku, taky jsme za války poslouchali Londýn. Tři pokřivené, zmrzačené generace, co znají svobodu jen z rozhlasových vln, pomyslí si. Jak dlouho ještě?

    Závěrečná poznámka: 

    Děkuji https://www.photopea.com/ za možnost vyrobit si plakát.

  • Obrázek uživatele ef77

    Pekka Rollins

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Obsahuje SPOILER ke knize Prohnilé město, ačkoli mám pocit, že v seriálu Shadow and Bone to prokopli už na začátku 2. série (ale najisto nevím, seriál kolem mě jen tak prošel, lépe řečeno projel v rychlíku).

    Drabble: 

    Náhle se chvěje strachem, on, nejlítější šelma celého Barrelu. Ten, který přesně věděl, jak rozdělit a jak panovat. Kdy lichotit, kde podmazat, kde přitlačit, kdy zabíjet, kdy trestat, koho odměňovat. To všechno je pryč. Stačila jedna jediná skulina ve zdi, jedna jediná nepatrná prasklinka v pečlivě stavěné hrázi nedotknutelnosti, kterou vyslídil ten parchant, ten kulhavý hajzl, se svou hnusnou přisluhovačkou, temným stínem, vrazil do ni hůl s vraní hlavou a zapáčil.

    Pekka Rollins svírá v dlaních malou ručku svého syna a bojí se o krev své krve.
    Do zahrady, do domu a do něj padá temnota, černá jako křídla vran.

  • Obrázek uživatele ef77

    Jablko nepadá daleko od stromu

    Fandom: 
    Drabble: 

    Vstával za kuropění, protože ranní ptáče dál doskáče. Od brzkého jara do pozdního podzimu se opaloval, protože kam nechodí slunce, tam chodí lékař. Vystřídal pět základních, tři speciální a čtyři zvláštní školy, protože žádný učený z nebe nespadl. Smál se každé pitomosti, protože veselá mysl – půl zdraví. Učil se německy, anglicky, polsky a esperanto, protože kolik řečí znáš, tolikrát jsi člověkem. Bral mnohé kondice u mnoha učitelů, protože víc děr – víc syslů, víc hlav – víc smyslů.
    Leč – marnost nad marnost – černá kočka prostě mívá černá koťata. Přes veškerou snahu zůstal Milouš, stejně jako jeho matička, užitečný jako díra do hlavy.

  • Obrázek uživatele ef77

    Zatracenej den

    Varování: 

    Klení, vražda, slova nevhodná k jídlu.

    Drabble: 

    Zatracenej život. Dřina na ranči. Vokolo jenom kojoti, mouchy a chřestejši. K žrádlu fazole a hovězí. Samý krávy a kovbojové hnusný jako jejich prdel. Po tom všem chce chlap jen jedno. A ta mrcha, ta kurva zatracená, má keců plnou zmalovanou hubu. Že prej smrdím. Chtěl sem jí vrazit pár na poučenou. Moh sem vědět, že po jedný ráně zvadne jak fiala? Bordelmamá řvala, šerif vytáh pouta, kovbojové kvéry… tak sem se po nich vrh, prostřílel si cestu ven a skočil do tohodle vlaku.
    Zatracenej den. Zatracenej vlak. Nikde nestaví. A když jede přes výhybku, cinká to jak posranej umíráček.

  • Obrázek uživatele ef77

    V Ketterdamu, po všem

    Fandom: 
    Drabble: 

    Ketterdam je stůl prostřený pro všechny chutě a všechna přání – pro toho, kdo má peníze.
    Herna, hospoda, bar, restaurace.
    Ruleta, kostky, karty.
    Jesper stojí na nábřeží, točí bubínkem revolveru a rozhoduje se. Teď, když došli na konec cesty, teď když si může vybírat, kde a jak stráví večer, je podivně paralyzován vlastní nerozhodností. Brní ho až do konečků prstů.
    Smaragdový palác, Vraní klub, zapadlé hráčské doupě.
    Touha všechno vsadit.
    Strach všechno prohrát.
    Vytáhne minci a vyhodí ji do vzduchu. Než dopadne na zem, prostřelí ji jeho kulka.
    Konec rozhodování. Je čas dát do banku úplně všechno. Odejít domů. K Wylanovi.

  • Obrázek uživatele ef77

    Zuzana

    Drabble: 

    Zahltila ji prázdnota, když se tu hroznou zprávu dozvěděla, a ona ji přivítala, protože skutečnost byla příliš bolavá. Ostrá jako její šípy… tehdy… tam. Pila ji lačnými doušky, polykala v jídle, které jí nutili jíst, objímala ji za nocí, když se dívala do nikam.
    Dokud nezaslechla jednoho večera dětský pláč z vedlejšího pokoje. Dokud nevstala, neodešla tam a nezůstala. Utřela slzy, ukonejšila, a pak seděla a svírala malou ruku cizího dítěte ve své. Nad ránem se jí na chvíli zazdálo, že plyšový lev spící v dětském náručí se na ni usmál a povzbudivě zamrkal.
    Přikývla na souhlas.
    Byla zpátky. Živá.

  • Obrázek uživatele ef77

    Závěrem stranického aktivu

    Fandom: 
    Varování: 

    Obsahuje pokus o dobovou mluvu, nadto nářečně zabarvenou.

    Drabble: 

    Tož zavěrem si, soudruzi, zvopakujeme, že kontrarevoluce byla poražena a ja se nebojim teho slova, na hlavu. Mame opět klid na pracu, že, a žadny impralista nam nebude vykladat, co nebo jak. Enem bych chcel řict, že po praci legraci, ale s mirou, soudruzi. Protože po tych družbach a ROH zajezdech nam některe soudružky otěhotněly. Tož strana ma rada děcka, ale tyto soudružky neotěhotněly jaksi se svymi soudruhy manžely, ale s jinymi soudruhy, mnohdy s těmi ze spřatelenych zemi. A takova soudružka pak znejisti a do měsíce je kde? Vot tak stoji votazka, kde? U interrupčni komise. Tož takto ni.

    Závěrečná poznámka: 

    Práci čest!

  • Obrázek uživatele ef77

    Gumbo paní Gogolové

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Pokud nahradíte maso z bažiny masem kuřecím a vynecháte hadí jed, měl by ten recept být použitelný.

    Drabble: 

    Rozpalte hrnec se silným dnem. Na dvou lžících oleje opečte Svatou trojici* (cibule, paprika, řapíkatý celer) doměkka, osolte a opepřete. Vyjměte. Opečte klobásu. Vyjměte. Opečte maso, co bažina dala. Vyjměte. Vlijte další olej, vsypte mouku a připravte tmavou jíšku. Za stálého míchání nalijte do hrnce vývar z drůbeže, vyplakaných slz a potlačeného hněvu. Vraťte opečenou zeleninu a maso. Okořeňte česnekem, tymiánem, kajenským pepřem, worcesterem, hadím jedem, uzenou paprikou, špetkou nenávisti a hrstkou naděje. Na mírném ohni vařte asi hodinu. Deset minut před koncem přidejte klobásu. Podávejte horké, dokud nepadne tyranka a město nezlomí okovy. Podávejte horké každý další svobodný den.

    Závěrečná poznámka: 

    *Nemá nic společného s bohy (viz údaj v závorce). Bohové nejsou nakloněni tepelným úpravám. U mnohých z nich navíc není zcela jisté, zda jsou poživatelní. Pro každý případ - pokud by snad někdo chtěl do receptu přihodit některého z menších bohů - doporučujeme adekvátně prodloužit dobu varu.

  • Obrázek uživatele ef77

    Pohádka na dobrou noc

    Drabble: 

    „Po tisíci a jedné noci nechal král Šahrijár pro její moudrost Šahrazád naživu,“ zaklapla knihu a nahlédla do postýlek. Malý Ahmed už spal, Fátima se na ni vážně zahleděla: „A žili šťastně až do smrti?“
    Nadechla se.

    Jistě, Šahrazád prožila plný život, zato královy dny byly sečteny a jeho smrt byla dosti bolestivá, když začal působit pomalý jed, který mu Šahrazád během vyprávění sypala do šerbetu - neboť usoudila, že žádný národ si nezaslouží mít takového krále, který bez mrknutí oka vyvraždí panny z celého města.

    Ale na některé životní lekce je ještě brzy.
    „Ovšem, maličká,“ odpověděla měkce, „až do smrti.“

  • Obrázek uživatele ef77

    Rukověť k identifikaci trpaslíka

    Fandom: 
    Drabble: 

    Věděl, že Angua je pozná na první… nádech. Bylo mu jasné, že většinou je rozezná i Karotka. Byla to taková malá hra, kterou hrál sám se sebou, ujištění, že nepatří do starého železa.
    Proto z drobných náznaků extrahoval ta téměř neviditelná znamení, tajená pod vrstvou kůže a kovu, zamaskovaná vousem a přilbou, ukrytá pod mácháním korbelem, lemtáním piva, zpěvem pijáckých písní*, maskovaná urputným výrazem, sekerou po pradědečkovi a krumpáčem po kmotrovi.
    Trpaslice. Nakonec to bylo vlastně docela jednoduché – jako u většiny lumpů** se stačilo pořádně se jim podívat do očí, nasadit elániovský kamenný výraz a počkat, až se prozradí samy.

    Závěrečná poznámka: 

    * Zlato! Zlato! Zlato!
    ** Za lumpa považoval Samuel Elánius každého, kdo kdy překročil*** práh jakékoli policejní stanice. Dále je dělil na podskupinu "už jsme mu/jí na to přišli" a "ještě jsme ho/jí neodhalili."
    *** Ať už přišel dobrovolně, nebo byl dotažen/donucen/přinesen.

  • Obrázek uživatele ef77

    V Azkabanu

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Za pět let bych mohl udělat na Ministerstvu kariéru,“ protáhl líně James, „vezmu si Evansovou a budeme mít nejmíň čtyři děti. Půjdete jim za kmotry.“
    „Nevychází ti počty,“ zamumlal Remus.
    „Třeba bude chtít Evansová poprosit Srabuse,“ zapištěl Červíček…

    …a vytrhl jej ze snění. Jak mladí byli a jak hloupí. A teď? James mrtvý, Remus ztracený a Péťa v bezpečí, ve své pravé krysí podobě. Kéž by z něj mozkomor vysál tu vzpomínku do dna, zatoužil náhle. Zasmál by se tomu, ale smích se změnil v bolestné zavytí. Roztříštilo se o zdi Azkabanu a spadlo do vln.
    Moře je lhostejně pohltilo.

  • Obrázek uživatele ef77

    Hlášení o chování subjekta "FRÁTER"

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Ty chyby jsou tam schválně.

    Drabble: 

    Dle pokynů jsem se dostal do party kopáčů, kde subjekt kope. Přestíral jsem, že jsem gulag, proto mě nevzali na školy. Subjekt neřekl nic a kopal. Pozoroval jsem, zda nekoná protistátní činnost, ale buď nekonal nebo konal nenápadně. Proto jsem zavedl řeč na kostel a na to, zda neprovádí euchran proměnu, ale řekl, že proměnu prováděl naposledy Kafka (prověřit u církevního tajemníka!) a do kostela nechodí, protože je tam něco – teriér, čemuž jsem nepochopil, o čem mluví. Nový farář chová psi?

    „Ten chlap je debil,“ pronesl důstojník Stb. „No nic, černoprdelníka zašijeme preventivně. Idiota přeložíme do cementárny na ty rozkrádačky.“

    Závěrečná poznámka: 

    Kdyby chtěl někdo vědět, kdo to byli takzvaní "paxteriéři", tak zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Sdru%C5%BEen%C3%AD_katolick%C3%BDch_duchov...

  • Obrázek uživatele ef77

    Santa Tecla

    Drabble: 

    Byla horká zařijová noc, když jsem se procházel ulicemi vyrostlými z římských staveb a bylo mi, jak kdybych chodil po hřbitově.
    Rudým španělským vínem jsem připil stínům gladiátorů přímo tam, v chodbě odkud kdysi vybíhali vstříc smrti nebo slávě, a víno chutnalo jako pelyněk.
    Tarragona vřela, Tarragona pulsovala, Tarragona slavila svou asketickou svatou – povykem, masou rozjařených lidí, řekou prskavek, petardami a ohňostrojem. Castellers, lidské hrady, pyramidy těl, tlačenice a bujaré veselí, a já byl sám, tak sám jako nikdy.
    Sešel jsem dolů do přístavu, v moři se míhala světla v divém reji a tesknota naplnila moje srdce až po okraj.

    Závěrečná poznámka: 
  • Obrázek uživatele ef77

    Hasičský bál, 1964

    Úvodní poznámka: 

    Ježek tam je. Oheň taky. Ale pochopím, když nebude uznáno :). Na druhou stranu jsem od 7 ráno stále ještě v práci, protože závěrka se neptá, a mentálně melu z posledního.

    Drabble: 

    Hasičský bál je seriózní věc. Muži vytáhnou slavnostní uniformu (a zatáhnou břicho, hergot, mámo, jaks to prala, je to sražený). Manželky se ustrojí do krimplenových šatů, dcery vyženou účes na tři patra a černou linkou podtrhnou oči. Dechovka hraje z plných plic, parket se plní, drby kolují, vzduch vydýchává, pracující lid se baví.
    A kdo je opravdový pásek, ten nasadí roury kalhoty, kostkované sako, emana na hlavě vyztuží do ježků a projde po žhavých uhlech hněvu, spalován ohněm odsouzení, přímo do výhně absolutního nesouhlasu. Když to vydrží, možná se dočká i žáru lásky.
    Nebo dostane od rozohněných hasičů na hubu.

    Závěrečná poznámka: 

    Dotyčný mladík byl můj otec :). A to se mi tam nevešlo, že ještě k tomu všemu tančil tanec zvaný "protéza", který spočívá v tom, že se pohybujete na jakoukoli melodii, ovšem výhradně přísuny, bez zdvihání nohou, a nesmíte pokrčit kolena.

  • Obrázek uživatele ef77

    Moji milí babylónští spoluobčané!

    Fandom: 
    Varování: 

    Bible a taky trochu demagogie.

    Drabble: 

    Slyším vás říkat, jak krásné je žít, obdělávat a zušlechťovat zem. A ptám se – stačí nám to?
    Slyším vás říkat, že stavíme na skvělých činech našich předků. A ptám se – stačí nám to?
    Slyším vás kořit se předešlým pokolením jako nedostižným velikánům. A ptám se – stačí nám to?
    A rovnou si odpovídám: NESTAČÍ!
    Nechceme přece být malými syny velkých otců!
    Nechceme být trpaslíky na ramenou obrů!
    Říkáte: Noe si podmanil vody, Nimrod lesy, co zbývá nám? Což to nevidíte? Obraťte svůj zrak k nebi! Spojte cihlu k cihle a dobudete oblohu! Budete obry na ramenou obrů!
    NEBE BUDE PATŘIT ČLOVĚKU!

  • Obrázek uživatele ef77

    Soňka

    Varování: 

    Temné aleje lásky jsou temné.

    Drabble: 

    Bydlel jsem u nich na studiích, on byl penzionový voják, ona upjatá panička a jejich dcera, kolenaté, sotva odrostlé hříbě, klopila oči a žmoulala lem sukně, kdykoli měla promluvit. Svedl jsem ji vlastně z nudy, mlčky strpěla můj žár, jen tichá slza se vpila do sarafánu. Tolik let a žen prošlo od té doby mým životem!
    Dnes jsem ji potkal, tiše mě pozvala dál: Stále stejný byt, stejný samovar, jen čaj chutnal cize, po hořkých mandlích. A ona našla odvahu a studenými prsty mě tentokrát rázně odstrčila.

    Ten chlad proniká až na dno mojí duše.
    A je mi nějak mdlo.

  • Obrázek uživatele ef77

    Plivník

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Pane Málek, vy jste pil.“
    „Nepil, Lojzíku,“ mozolnatým prstem poklepe na tester s 0,00 promile oslovený. „Já mám pívo rád, ale ve službě sem si nikdá ani nelíz. A nespal jsem. Du na vobchůzku, vidim, jak ze sila šlehaj plameny, tak zmáčknu čudlík, že zavolám hasiče. Jenže von se votevřel ten udělátor a proch.., teda promočil celý silo. Co řeknu přecedovi?“
    „Ať to prodá na slad,“ zahučí nadporučík Lojzík, „vylil se tam celý sprinkler, obilí je durch, to vzklíčí.“

    Mezitím na střeše sila poskakuje rarach a mne si ruce. Ještě uvidíte, jak umí šotek škodit. Tohle byla jenom ochutnávka.

  • Obrázek uživatele ef77

    Glaška

    Úvodní poznámka: 

    Sice se mi podařilo spojit Temné aleje lásky s Mrtvým vlakem, ale nejsem spokojená. Takový krásný téma a já ze sebe dostanu akorát tohle bjb... Jistou útěchou je mi fakt, že jediná další myšlenka bylo porovnání Marji Morevny (jasná bílá vrána mezi carevnami) a toho trouby careviče, co pustil z basy Kostěje...

    Varování: 

    Smrt.

    Drabble: 

    „Byl to študovaný pán, ale s rodinou se nepohod, otec ho z domu vyhodil, že je skvrnou rodiny. Já hloupá mu věřila, živila jsem ho, šatila, a co jsem vydřela, on do poslední kopějky utratil. A přesto jsem ho měla ráda, snad i mord bych mu odpustila, ale taky jsem ho strašně nenáviděla. Pak ho přejel vlak a já zvostala sama.“
    „Nic si nevyčítej, Glaško,“ odpověděl jsem jí, své staré služebné, „jiná by ho dávno opustila. Jsi bílá vrána mezi ženami.“
    „Špinavá, milostpane, špinavá, vždyť já ho tenkrát na ty koleje sama postrčila,“ řekla a dál klidně vytírala zašlapanou podlahu.

  • Obrázek uživatele ef77

    Klenotník Jessie Morgan

    Varování: 

    Vražda.

    Drabble: 

    Pohodlně se uvelebí ve starém ušáku, nalije si na dva prsty bourbonu a klidně a systematicky rekapituluje: Manželka, svázaná, s roubíkem, leží na kolejích v Pustém kaňonu. Zanedlouho ho vlak zprostí manželského slibu s definitivní jistotou. Tomu potrhlému mastičkáři napíše zprávu o ohledání raději sám, zakomponuje do ní ženinu melancholičnost, slabost pro dlouhé procházky, návaly mdloby a nějaká ta fatální zranění neslučitelná s žitím. Pak sbalí nejlepší šperky, pár košil na převlečení a hlavně Isabel, ohnivou Isabel, a začne nový život. Když v kopcích zasupí lokomotiva, pozdvihne sklenku k přípitku a pranic netuší, že v odpověď mu houká Mrtvej vlak.

    Závěrečná poznámka: 

    A jak to dopadlo s klenotníkovou ženou se dozvíte zde: https://www.youtube.com/watch?v=qFCQ6IqBm34

  • Obrázek uživatele ef77

    Domů

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nuž rcete, kde jste tenkrát byla?
    A pod jakými zeměpásy?
    Nuž, rcete, čí jste jaro žila?
    Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy?
    (A. Sova)

    Drabble: 

    Tolikrát si představoval, co všechno by na ni naplival, kdyby mu ji osud znovu přivál do cesty. Roky střádal všechnu zlobu, hněv, osamění, výčitky, opuštění, samotu. Všechna slova, kterými by ji pořezal. A ona teď stojí na prahu jeho domu, předčasně zestárlá, pokorně skloněná s němou otázkou v očích. A on zdvihne ruku, lehce se dotkne její tváře a přehrada nevyřčených slov se vylije do řečiště tenkých vrásek od smíchu kolem očí, pokračuje dál v hlubokých korytech na tváři vyrytých bolem, ztracenými láskami, životem, až skončí v něžném pohlazení v deltě u jejích úst a on ji mlčky odvede domů.

  • Obrázek uživatele ef77

    Týdeník Zlaté tele přináší: Kvíz pro dlouhé putování

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Výherce získává zdarma výtisk 5 knih Koktových, tedy chceme říci pochopitelně Mojžíšových - hned, jak to Áron konečně sesmolí.

    Drabble: 

    Když se vody Rudého moře rozestoupily, měla dítka izraelská:
    a) Vody po pravici i levici
    b) Vodu v botách
    c) Mokro v kalhotách

    Kokta bloudí po poušti, protože:
    a) Potřebuje, aby poumírala generace, která pamatuje Egypt
    b) Potřebuje, aby měl Áron materiál na pět knih Bible
    c) Odmítá se zeptat na cestu

    Áron vytvořil zlaté tele:
    a) Z nudy
    b) Z trucu
    c) Ze šperků našich ubohých žen

    Když sestoupil z hory, rozbil Kokta:
    a) Áronovi nos
    b) Svoje kolena
    c) Kamenné desky

    K večeři se dnes, zítra, pozítří a zřejmě furt bude podávat:
    a) Mana
    b) Mana
    c) Mana

  • Obrázek uživatele ef77

    Jsemť černá, ale milostná, ó dcery Jeruzalémské

    Varování: 

    Erotika, sice náznakově, ale přítomná.

    Drabble: 

    „Jsem malíř,“ řekl jí. „Namaluj mi svět,“ rozkošnicky se protáhla, snědé tělo na bílém povlečení, beduínská dívka, dcera pouště. „Dolů svažuje ulice Krále Davida,“ prstem přejel po šíji, „strmá je Via Dolorosa,“ pokračoval žlábkem páteře, každý obratel jedno zastavení. „Jeruzalém není svět,“ namítla, ale on ji obrátil na záda a umlčel polibkem. Když se ústy zastavil na hrdém pahorku Siónu a v ruce svíral výšiny Olivové hory, oba už zapomněli, co měl vlastně kreslit.
    Ráno byla pryč, tiše odešla z hotelu u Jaffské brány, zpátky k svému lidu.
    Odjel z Jeruzaléma, opustil Palestinu.
    Prázdnotu Judské pouště si odnesl v duši.

  • Obrázek uživatele ef77

    První a jedinečná

    Drabble: 

    „Jako gymnazista jsem tu byl na prázdninách,“ řekl, když vlak zastavil a čekal na přípoj. „Horké dny? Chladné tůně, hluboké lesy, přihlouplý domácí a jeho povolná dcera?“ zeptala se ho manželka. „Povídej, mám ráda nudné příběhy.“
    „Černovlasá, černobrvá,“ odpověděl. „Měli ji trochu za blázna, s ničím si nedělala hlavu, svobodná duše.“ Pak se odmlčel. Rákosí toho léta podmanivě šumělo, on byl mladý, ona veselá, a přesto se mu zdálo, že vidí temný smutek na dně rozesmátých očí, když ji líbal, když ji hladil…
    „Prima et unica,“ zašeptal.
    „Říkal jsi něco?“ našpulila rty a byla mu v té chvíli dokonale cizí.

  • Obrázek uživatele ef77

    Měla jsem, smutná, milého, život bych dala pro něho!

    Fandom: 
    Varování: 

    Smrt a umrlci.

    Drabble: 

    V bílém vojenském kabátu směle vykračuje, chlapec jako jedle. Naleštěné knoflíky, vyblejskané holínky, strach v očích skryje pod furiantsky nasazenou čapkou, na rtech úsměv.
    U našich kasáren, stojí v noci stráž, nečekej, má milá, mě se nedočkáš, nečekej, jdi už spát, nech si o mně zdát.
    Zvesela se odchází po verbuňku.
    Písnička umře, spolu s kamarády, zajde na úbytě v tympánech děl, v bubnech kopyt, v žestích výstřelů. Prach, popel, krev, úplavice, vedro a mouchy, stále dokola až k smrti.
    Na malém hřbitůvku požehnané ticho a klid.
    Dokud se hlína nepohne, víko rakve neodskočí a umrlci nespustí pekelný půlnoční čardáš.

    Závěrečná poznámka: 

    „Pěkná noc, jasná — v tu dobu
    vstávají mrtví ze hrobů,
    a nežli zvíš, jsou tobě blíž —
    má milá, nic se nebojíš?“

  • Obrázek uživatele ef77

    Generál Émile Fayolle

    Úvodní poznámka: 

    Už je to tak, založila jsem jim fandom.

    Varování: 

    Sebevražedné myšlenky.

    Drabble: 

    Když zavře oči, vidí své vojáky, výkvět Francie. Bojovali pro ni, krváceli pro ni, aigles et lions. Šest divizí statečných mužů defiluje pod víčky, tváře, postavy i jejich sny a touhy. François, věčně usměvavý, s gauloiskou v koutku úst, Jean, sotva odrostlý kluk z předměstí Paříže, Louis, nejlepší v útoku na bodáky. A další a další, se jmény i bezejmenní.
    Přicházejí k němu ve vzpomínkách, tiší, s němou výčitkou ve tváři.
    Jen proto, že si přál, aby dojeli domů na Vánoce.
    Kdyby věděl, že umřou na kolejích, nikdy by nenamířil zbraň na protestujícího strojvedoucího. Raději by prostřelil hlavu sám sobě.

  • Obrázek uživatele ef77

    Poslední stanice / Mrtvej vlak

    Když na konci písně bratří Ryvolů Mrtvej vlak (to je ten, který sváží hobos, co umřeli na kolejích) "ďábel veksl přehodí a stáhne šraňky", kam ten vlak dojel? A opravdu veze jen ty, co dobrovolně ukončili svůj život pod koly vlaků? Nebo jsou jeho pasažéři i další z(a)tracené duše? Kam přijdou po smrti plánovači tras vlaků s transporty? A co dozorci vězňů poslaných budovat vlakové tratě? A další? Vedoucí part trhačů, kteří nutí svoje dělníky k nebezpečné práci? Nebo ti, co strčili pod vlak svoje milenky nebo manželky?
    Pro ty všechny je tu Poslední stanice, místo, "kde slunce nevychází a cesty zpátky nevedou". Tady skončili, v šedém bezčasí, a své osudy si táhnou s sebou.

  • Obrázek uživatele ef77

    Mučenka a kozlík

    Úvodní poznámka: 

    Já nevím, neměla bych jim založit fandom, těm ztraceným duším?

    Varování: 

    Sex, vražda a sebevražda - ale ani jedno z toho není nijak explicitní.

    Drabble: 

    Byla to nejkrásnější squaw, když přišel k jejímu kmeni, nedostudovaný flanďák, greenhorn, jehně. Smála se, když na květu mučenky vysvětloval Spasitele. „Tvůj Bůh je ospalý Bůh, žije v ospalé květině“, řekla a pak ji svému muži namíchala společně s kozlíkem a byla s ním a pod ním a on byl v ní.
    Když chtěla odtáhnout se svým lidem a nechat ho jeho Bohu a smála se jeho údivu, sevřel jí krk a držel, dokud se smát nepřestala. Ztratil ji, pak ztratil Spasitele a nakonec sám sebe a ustlal si na kolejích.
    Nikdy už neucítí mučenkovou vůni. Jen kouř Mrtvýho vlaku.

  • Obrázek uživatele ef77

    V čekárně

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na toto (zkušební) drabble: https://www.sosaci.net/node/53647. Nečekala jsem, že bych nějak pokračovala, ale čekárna Poslední stanice se náhle začala zalidňovat (nebo zadušovat, když jsou tam všichni mrtví?). A s mojí dnešní mizernou náladou pochmurné drabble ladí.

    Varování: 

    Drabble obsahuje nehezké historické konotace a vraždu. Nic explicitního, ale když si to člověk domyslí, je to fuj.

    Drabble: 

    V nádražní čekárně nevidomě zírá do zaprášeného okna a kouří jednu papirosu za druhou.
    Má v očích smutek Sáry, Rebeky a Ley, tisíců bezejmenných židovek, pro které Karl Bischoff projektoval Auschwitz-Birkenau. Má tělo indiánek, pro které hobos zabíjeli a byli zabíjeni. Má rusé vlasy bělogvardějských žen, které rudí komisaři posílali těžit zlato na Vorkutu. Má tisíc tváří, pro každého zatracence jinou. Všichni po ni touží k zešílení.
    Ji samotnou žádný z nich nezajímá. Čeká, stále čeká, až zahouká Mrtvej vlak a přiveze jejího muže – ochlastu, hochštaplera, děvkaře a karbaníka, který ji kdysi nechal chcípnout na kolejích.
    Miluje ho a nenávidí.

  • Obrázek uživatele ef77

    Páteční večer

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Drabble je sice o jeden den opožděno, ale když už jsem "na místě činu"...

    Varování: 

    Obsahuje náboženství.

    Drabble: 

    Když poslední tón naříkavého volání muezzina spadne z mešity Al-Aksá do ticha Západní zdi.
    Když se zvonění z kostela Dormition na Siónu rozbije o Olivetskou horu a zmizí v olivách Getsemanské zahrady.
    Když utichne vyřvání trhovců na Via Dolorosa.
    Když ustane drmolení Otčenášů v Chrámu Božího hrobu.
    Když na obloze zazáří první hvězda.
    Tehdy zazní troubení na šofar a beraní roh svolá k slavení svátku – ortodoxní i vlažné, z Mea Šearim i z Nového města, sefardské i aškenázské. Ať oblékají džíny nebo kaftany, na hlavách nosí klobouky, štrajmly nebo jen kipy, tento večer patří Jeruzalém, svaté město, jim.
    Šabat šalom!

    Závěrečná poznámka: 

    Já vím, že na šofar se má troubit na Roš hašana, ale tady jedou i na začátku šabatu.

  • Obrázek uživatele ef77

    Poslední stanice

    Varování: 

    Lehce se dotkne sebevraždy a násilí.

    Drabble: 

    Některé noci jsou jako těžká deka. Olovo spánku dusí nádraží i vechtrovny a neviditelná ruka stáhne šraňky pro Mrtvej vlak.
    Rezavá a špinavá lokomotiva, popraskaná skla, dveře kotle visí na posledním pantu. Vagóny s vytřískanými skly i dveřmi drží pohromadě snad jen silou vůle. Telegrafní dráty se rozezvučí a do noci monotónně šeptají jména cestujících: Těch, kteří skončili svůj život na kolejích. Těch, kteří skončili jiné životy při stavbě tratí. Těch, kteří do dobytčáků nakládali živé mrtvé a posílali je do Osvětimi, Bergen-Belsenu, do Vorkuty, na Kolymu.
    Jedou až na konečnou. Do Poslední stanice, černé jako peklo samo. K nám.

    Závěrečná poznámka: 

    Ostatně vždycky jsem zastával názor
    že tak jako v jiných katedrálách
    i na nádraží
    by měly byt instalovány varhany.

    (Václav Hrabě)

  • Obrázek uživatele ef77

    Orientační běh / MMA / Boj bez pravidel

    Fandom: 
    Drabble: 

    Těsně před zahájením atmosféra houstne. Ti, kdo dnes závodí ve dvojicích, dolaďují strategii, jednotlivci naposledy studují itinerář.
    Úderem sedmé se startovní brány otevírají a ring je volný!
    Borci se po hlavě vrhají do boje, rychle se vybavují potřebnými pomůckami, a pak už vyráží – každý se snaží udržet na trati, dodržet plán cesty a nasbírat všechny stanovené předměty. Dochází k prvním střetům a závodníci si neberou servítky – jako zbraň lze použít naprosto všechno, dokonce i zdravotní pomůcky.
    Nejzdatnější už jsou v cíli a dostávají zaslouženou odměnu. Poslední platí vysokou cenu.
    Středeční ráno v Albertu končí. Další kolo je hned zítra. Kaufland.

  • Obrázek uživatele ef77

    Začarovaný kruh

    Fandom: 
    Drabble: 

    Sál zatají dech, když začne hrát. Čarovné tóny stoupají ke křišťálovým lustrům a ještě mnohem výš, něžné, krásné, prach z andělských per. Hudba jásá, silná, vítězná, aby se vzápětí zlomila v nářek, pohyb hbitých prstů a další zvrat – ďábelsky zběsilé tempo, poslední ostrý tah a ticho a pak bouřlivý potlesk.
    Očarováni odchází posluchači a netuší, že v sále nechali nepatrný kousek duše. Noc zaplní mezeru temnotou. Už nikdy nebudou stejní.
    V zákulisí shrne houslista všechny nasbírané ústřižky do futrálu a potisící zadoufá, že jednou jich bude dost, aby zalátaly prázdnotu v jeho nitru, kterým kdysi zaplatil, aby takhle mohl hrát.

    Závěrečná poznámka: 

    Neměla jsem na mysli žádnou konkrétní skladbu, ale můžete si k tomu pustit třeba tohle: https://www.youtube.com/watch?v=z7rxl5KsPjs

  • Obrázek uživatele ef77

    Na konci

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 
    Drabble: 

    Kolem domu ohnivý kruh, v oknech dvě strachem bledé tváře: Natálie kouzlit nesmí, Františkův táta neumí. Zbývá poslední vrstva ochrany.
    Ester zaboří ruce do půdy své milované zahrady a roztrhne ji až do kostí země. Těžké hroudy dopadnou na plameny. Shora se žene Frantova bouře, déšť a krupobití.
    „To není všechno,“ zasyčí Marcela. „Už žádná neschopná chudinka, teď, na konci, jsem mocnější, než myslíte,“ a mrští po nich plamenem.
    „Magie nemá konec, stejně jako vývoj každého člověka,“ odpoví Franta, přetvoří oheň, obrátí ho proti ní a spoutá ji.
    „Je vaše,“ řekne vyšehradským a vezme Ester kolem ramen.
    „My jdeme domů.“

    Závěrečná poznámka: 

    A to je konec :)

Stránky

-A A +A