Moje články

  • Obrázek uživatele strigga

    Kdyby

    Fandom: 
    Drabble: 

    Nechtěl, aby se to stalo. Napadlo ho to, aby taky ne, když... ale neřekl jim to, ne aby nevzbudil podezření; prostě to tak bylo nejlepší. Když o tom oni nebudou přemýšlet, nehrozí, že by to vážně udělali. A dokud to nenapadne jeho... pořád je tu ta možnost, mihotavá naděje, že všechno dopadne nejlíp, jak může, a nikdo se nikdy nedozví, že on... uvnitř se děsil, jasně viděl tu zející černou propast. Ale mohl si ještě namlouvat, mohl tomu věřit.
    Dokud Sirius neřekl tu jedinou pitomou větu. Nenáviděl ho za to.
    "Poslyš, Jamesi, kdyby to místo mě vzal na sebe Péťa..."

  • Obrázek uživatele strigga

    Jen tak zaslechneš píseň v mnohosti Vesmíru

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Takový skvělý téma a mě na něj napadne jenom taková blbost.. měknu, nebo co!

    Drabble: 

    Chlad zatuchlého sklepního prostoru, mihotavé světlo svící a slabý zápach hub.
    "Odvrhněte všednodennost, ustrňte v povznesení ducha a naslouchejte moudrosti posvátných svitků."
    Visí na ní dychtivýma očima, ani nedýchají.
    "Össenská moudrost praví: nech oči své, aby splynuly s tmou, jen tak znovu nalezneš světlo. Nech uši své, aby splynuly s tichem, jen tak zaslechneš píseň Akkütlixovu v mnohosti Vesmíru. Nech duši svou, aby splynula s prázdnotou, jen tak pocítíš vesmírný kruh dokonalého bytí!"
    Trochu se zděsí. Co to plácá, takovou hovadinu jí přece nemůžou věřit!
    Dychtivě se naklánějí, chlap v rohu vypadá, že dosahuje extáze.
    Ëltaühl si povzdechne.
    Zřejmě můžou.

  • Obrázek uživatele strigga

    Pořád jsme tu

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Pro Carmen, protože vlastně tak nějak volně navazuje na tohle její. Omlouvám se, že ti do toho lezu, ale nějak na ně myslím celej den...
    Jo, a, ehm.. obligátně ♪♫♪

    Drabble: 

    Je tma a ticho a nad hradními hláskami pableskují hvězdy. Les mlčí, postříbřený sněhem, a on si nemůže pomoct, slíbil to, zatraceně, slíbil mu to a teď to nemůže porušit. Ne po všech těch letech, kdy ho ta vzpomínka řezala stejně hluboko jako všechno to, co přišlo potom. Proběhne chodbami jako stín, tiše a s bušícím srdcem.
    Lehce se otře čumákem o zhroucenou postavu na posteli. Všechny ty jizvy let, kdy u toho nemohl být. Vrásky mnohem staršího a mnohem osamělejšího člověka.
    Nezničilo nás to, Reme. Zatvrzelá, utkvělá myšlenka. Pořád jsme tu.
    V krku se něco tak hnusně, hnusně sevře.

  • Obrázek uživatele strigga

    Vrcholová

    Drabble: 

    Lehce oddechuješ, jen natolik, abys nenarušila okolní ticho a nedotkla se plujících mračen. Nad údolím se větrem nechává nést pták, asi kavče, na tu dálku to nepoznáš, pod tebou závratná výška a rozkvetlá stráň, na protějších vrcholcích se třpytí zbytky sněhu. Někdo úplně neznámý se s tebou podělí o svačinu, na oplátku lok z placatky. Svět je tady a teď a ty jsi nejmenší a nejbezvýznamnější tvor na planetě, a přesto máš hlavu v oblacích a je to tak strašně správně.
    Pomalu se trousí ostatní. Nikdo neplácne žádnou nemístnou hloupost. Jen mlčky usedají vedle tebe a cítí to úplně stejně.

    Závěrečná poznámka: 

    Ty chvíle naprostý sounáležitosti, kdy mají všichni přítomní tenhleten detektor emocí nastavenej jako zázrakem úplně stejně, mám na horách asi úplně nejradši. :)
    O téma to snad aspoň brnklo, ale když nebude uznáno, nebudu se zlobit :)

  • Obrázek uživatele strigga

    Ani přes mrtvolu

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nápad se mihl a už tomu nějak nešlo odolat. :)

    Drabble: 

    Odkojen přísnou sokolskou výchovou se celé mládí stravoval zdravě a sportoval, co to šlo, atletická postava, prsa vystrčit, břicho zastrčit, lopatky srovnat, morálka, zdraví, sport a zásady společně na prvním místě.
    S příchodem všech těch zatracených dějinných událostí pravda přišla doba, kdy sport musel výrazně omezit a zdraví zůstalo nahlodané jak červivé jablko. Jak dosažitelných hodnot ubývalo, o to zavileji se držel těch zbývajících. Možná z něj udělali trosku vděčnou za hnusný mazlavý vojenský komisárek, ale své zásady si vzít nenechá. Tehdy ani dnes.
    Proto měl v jedné věci zcela jasno. Nějaký zatracený rudý bolševický nok jeho práh nikdy nepřekročí!

    Neviditelný fandom: 
  • Obrázek uživatele strigga

    Potvorstvo malé i velké: atlas vašich horských přátel a nepřátel, str. 341

    Úvodní poznámka: 

    Vzbudit se v půl třetí ráno s tím, že mám nápad a musím si ho napsat, je fakt k nezaplacení.
    Začínám uvažovat, že tomu založím fandom, nějak se mi to množí a nabývá mystičtějších rozměrů :D

    Drabble: 

    TROLÍKY na horách bere každý smrtelně vážně. Málokdo neobětuje půlminutu, aby drobnému kamennému bůžku věnoval kamínek navíc. Zkušenější horal pro jistotu přidá po kamínku za každého člena výpravy, kdyby si některý trolíka nevšiml. Podle situace věří, že trolík zažene blížící se černotu, zajistí viditelnost značek, promění tu zatracenou suť v normální chodník a podobně.
    Horal ví, co dělá. Jsou zaznamenány případy, kdy záhadně přeskupení trolíci svedli provinilce do propasti, do náruče medvědů a podobně. Zkušený horal také ví, jak nádherně osvěžující je moci svést mizející značky, neexistující chodník, bouřku a krupobití na výpravu zahraničních ignorantů, která se na trolíky vybodla.

  • Obrázek uživatele strigga

    Píseň o samotě

    Úvodní poznámka: 

    Přece jen nápad na něco aspoň trochu poetickýho :)

    Drabble: 

    Stěny jsou tiché, když padá večer, silná vrstva kamene a hlíny mlčí poprvé za dlouhé týdny jako čerstvě vykopaný hrob. Poslední zvědavci, kteří ještě dole postávali v naději, že něco zaslechnou, se vytratili se soumrakem. Vzduch voní předjařím, sráží se v obláčcích páry vydechovaných němými ústy. Chvěje se včerejšími tóny jako ruka, která naposledy pohladila dřevo i struny, než strachem ztuhlá upustila smyčec.
    V noci se pak některým zdá, jako by to všechno bylo zpátky, jako by zase slyšeli plynout tichou tesknou melodii vladykovy ukolébavky. Kámen nasáklý vzpomínkami zpívá o samotě. Jen Daliborovy housle tu leží opuštěné a ztichlé navždycky.

  • Obrázek uživatele strigga

    Podprahové sdělení

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Ráda bych jenom poznamenala, že si velmi vážím času a nasazení všech rodičů, kteří teď válčí s domácí výukou, a naprostá většina z těch, s nimiž jsem v kontaktu, je naprosto úžasná. To jen, že na blbce jeden narazí prostě všude, a s jedněmi podobnými se snažím už drahnou dobu nějak vyjít...

    Drabble: 

    Paní učitelko, opravdu nemohu kontrolovat, zda vám můj syn posílá nějaké úkoly.
    Níže uvedené důvody jsou podle mne naprosto dostačující:

    - U počítače věčně sedí náš pes.
    - Čitelně psát u nás umí jenom manžel.
    - Telka je taky důležitá.
    - Koneckonců, učitel jste tady snad vy!!!
    - My stejně neumíme anglicky, tak co bych mu kontrolovala.
    - Vám se to řekne, že zadání je vždycky česky a stačilo by vyfotit stránku v sešitě, to určitě!
    - Na školu nemáme čas.
    - To je snad jasné, jsme přece na chatě.
    - Sebík potřebuje hlavně hodně volnosti.
    - Reparáty letos nebudou, tak o co jde?
    - Mezi námi, angličtina je stejně nanic.

    Závěrečná poznámka: 

    Řekla bych, že to podprahový sdělení je celkem jasný i bez šifry, ale abych dostála zadání, můžete si přečíst v každé větě první slabiku a poskládat je dohromady.. :D

    Řešení (pozor, jedno sprostá slovíčko): Paní učitelko, my vám na to sereme.

  • Obrázek uživatele strigga

    A dokud to funguje, dělá to rád

    Úvodní poznámka: 

    Už nějakou chvíli si říkám, jestli by nestálo za to podívat se na to i z druhý strany. Trochu mám pocit, že mu to dlužím, po všech těch letech, co si z něj tady dělám prču. Berte to jako moji omluvu :-) název je vlastně poslední věta, co už se nevešla.

    Drabble: 

    Nebyl hlupák. Vnímal svět okolo jasněji, než si ostatní mysleli. Měl docela slušnou představu o dospělém životě (koneckonců se mu sám blížil) a věděl, že jeho přístup je pro dospělost ryze nepraktický. A taky kvůli tomu často padal na hubu (v duchu se ušklíbl při představě, jak by se kluci tvářili na to, že i takový výraz dovede použít), jen jim o tom moc nevyprávěl.
    Nebál se, že před nimi ztratí tvář. Bál se, že oni ztratí motivaci ke všemu tomu dobrému, co má smysl.
    Držel se vyjetých kolejí, protože v ně věřil. Někdo za toho naivního blázna být musí.

  • Obrázek uživatele strigga

    A za odměnu si můžete třeba…

    Úvodní poznámka: 

    Zase jedna horská vzpomínka, snad už s tím moc nenudím :) ale když ta představa, že nejen teď, ale ještě pěkných pár měsíců nikam takhle nepojedem.. ach jo!

    Drabble: 

    Několik hodin jsme putovali sutí, škrábali se po kamenech výrazně větších, než mé osmileté já kdy dovedlo zdolat, přes potoky rozlévající se ve studeném zářijovém lijáku v drobné vodopády. Šinuli jsme se namrzající mlhou, větrovky nepříliš zdatně odolávaly stále častějším náporům mokrého sněhu, ruce se lepily na řetězy, těla chvílemi ke skále, obzvlášť při pohledu dolů.
    Když se z mlhy konečně vynořila chata, byla už sotva pár desítek metrů před námi. Ztracený, zasněžený příslib horkého čaje.
    A taky to kolo. Stálo opřené, přimrzlé a zrezivělé před chatou, z řídítek visely rampouchy a ze sedla cedulka:
    K PRENÁJMU, 20 Sk/hodina

    Závěrečná poznámka: 

    Ani po skoro dvaceti letech jsem nepřišla na to, kdo, jak a hlavně proč tam kdy to kolo vynesl (neb vyjet tam na něm opravdu nešlo). :D

    Počitadlo ukazuje 99, protože počítá Sk/hodina jako jedno slovo, já to beru jako dvě. Kdyby něco, opravím :)

  • Obrázek uživatele strigga

    Znatelné pokroky v Záchranné stanici záporných postav

    Úvodní poznámka: 

    Pardon. :D

    Drabble: 

    Objevila se kniha, kterou Santer neroztrhal. Měl bych jásat, ale letitá praxe mě varovala. Odmítal ji totiž ukázat.
    Když knihu odložil, odkráčel kus za chaloupku. S rýčem a lopatou. Voldemort se ho se zájmem otázal, zda si jde vykopat hrob, že by mu rád pomohl, ale Santer ho bohorovně ignoroval.
    K všeobecnýmu překvapení si založil záhonek. Šok mi vydržel do chvíle, než mi došlo, co pěstuje. Přes typický tvar vyrůstajících rostlinek a vůni, která přebila i všudypřítomnej perník, pořád zarytě tvrdil, že je to kopr.
    Procházelo mu to, než nás začal podezřele často navštěvovat Krakonoš. Pak jsem to musel utnout.

  • Obrázek uživatele strigga

    A navíc jim to sluší!

    Úvodní poznámka: 

    Já se omlouvám. Fakt. Přijdu do pekla nebo tak něco. Ale když mě ten dnešní článek tak rozesmál. :)

    Drabble: 

    "Crowley, to nemůžeš."
    "Prosím tě, vždyť se na ně podívej! Takovou pitomost by nevymysleli ani u nás."
    "Jsi démon, nemůžeš svévolně vstupovat do našich záležitostí. A navíc jim to sluší."
    "Jo? A stovky let pokoušení kněžích byly c- co že jsi říkal?"
    "Že jim to sluší. Vypadají tak... roztomile. Koukni třeba na támhletoho, jak to má až do pasu."
    "Anděli... a dost. Tohle odmítám dál poslouchat. Jdu jim tam něco vnuknout."

    Novinky.cz, 6. 4. 2020: Izrael zavedl roušky pro lidi s plnovousem. Úřad vrchního rabína po zralé úvaze zvažuje i povolení, aby se muži z ultraortodoxní komunity mohli oholit.

  • Obrázek uživatele strigga

    Na nástěnce

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Asi radši bez bodíku, myslím, že to ne úplně splňuje zadání :) ale když už ten nápad ve dvě ráno přišel, bylo by mi ho líto.

    Drabble: 

    Z NAŘÍZENÍ BRADAVICKÉ VRCHNÍ VYŠETŘOVATELKY

    Učitelům se s okamžitou platností zakazuje udělovat školní tresty, obzvláště pak ty zahrnující čištění bažantů.

    Profesoru Snapeovi se pod trestem propuštění nařizuje, aby si s vrchní vyšetřovatelkou ve Velké síni zatančil kozáčka. SPĚCHÁ!

    Všem studentům se důrazně ukládá, aby vrchní vyšetřovatelce po večerce lepili na dveře kluběnčí chlupy, po chodbách sypali netopýří trus, obsadili přístěnky na košťata, vyhlásili v nich nezávislost a vyvěsili nad Astronomickou věží Filchovy trencle.

    Výše uvedená nařízení jsou v souadu se vzdělávacími výnosy číslo jedna až tři. Další výnosy nebudou vydávány.

    Podepsána: Dolores Jane Umbridgeová, vrchní vyšetřovatelka, v zastoupení kolektivu autorů

    Závěrečná poznámka: 

    Kolektiv autorů se rozhodl, že netrpí natolik sebevražednými sklony, aby se podepsal, nicméně mám své dva zrzavé favority.

  • Obrázek uživatele strigga

    Kterak jel úplně poprvé

    Úvodní poznámka: 

    Já se omlouvám, ale první, co mě napadlo, je první, co mě napadlo! Naštěstí mám úžasně neurážlivého chotě, a navíc je to čistá pravda. :D

    Drabble: 

    Vykulil na mě nevinné udivené oči a ty oči říkaly:
    Pohorky? Do hor? Na co?
    Pokusila jsem se mu to vysvětlit. Pak znovu. Pak ještě dvěstěkrát.
    Nakonec svolil, že teda dobře, ale jedině nějaký levný, načež jsme je sháněli několik týdnů, protože takhle levný nikde neměli.
    Následovalo, v chronologickém pořadí:
    Bunda? Do hor? Na co? Hele, tuhle epesní mám od třinácti let a vždycky mi stačila!
    Popruhy na krosně? Na co? Hele, tahle je báječná, nosil ji už pradědeček, koukej, jak mi končí pěkně u kolen!
    Pohodlnější kalhoty? To zase proč? Mám snad džíny, ne?!
    Rezignovala jsem. Aspoň bude sranda.

    Závěrečná poznámka: 

    A byla :-)
    Abych to uvedla na pravou míru, dnes je z něj zkušený horský medveď, ale na tu první Malou Fatru už nikdy nezapomenu!

  • Obrázek uživatele strigga

    Terapie číslo jedna v Záchranné stanici záporných postav

    Úvodní poznámka: 

    Je to absolutní ptákovina, ale když jsem slíbila, že budu psát to první, co mě napadne... :D

    Drabble: 

    Oběžník o hrozící kůrovcový kalamitě, kterej nám kdovíproč zaslala Asociace, sice skončil roztrhanej a napůl sežranej, ale obsahově měl překvapivý dopady.
    "Žádnej strach, šéfe," ujistil mě odhodlaně Santer, "já ty bídný červy vystřílím." Ježibaba půl dne vařila nějakej šílenej insekticid. Vyšlo jí z toho něco, co podezřele připomínalo perníkový těsto, a s fanatickým leskem v očích se tím jala oblepovat stromy v okolí řkouc, že prevence je zásadní.
    "TÁMHLE! MRK NA MĚ Z TOHO SMRKU!" zařval Sauron, hory se otřásly a celý osazenstvo s bojovým rykem naskákalo do lesa.
    Řek bych, že občas je nepřítel nejlepší terapie.
    Teda kromě chlastu.

  • Obrázek uživatele strigga

    Nejkrásnější období v životě

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    A víte co, já si to přece napíšu. Třeba se mi pak bude líp soustředit na ten smrk. :-)

    Drabble: 

    Budík zvoní asi tak o padesát hodin dřív, než měl. Mátožně popadnout piškot, zapít vodou.
    Útrpně hledět na rohlík s medem a doufat, že se sní sám.
    "Co si dáš k obědu?" ptá se manžel, nenapravitelný optimista. Hystericky se uchechtnout.
    Hrdinně strčit do úst kartáček a následně zcela nehrdinně navštívit mísu. Vzdát kartáček a použít ústní vodu. Rychle, než její vůně začne být moc agresivní.
    V práci se tvářit, že nic, kafe věnovat kolegyním, v kabinetě pokoutně žvýkat suchary. Z druhé práce jezdit o půlnoci prakticky komatózní.
    Opakovat tři měsíce.

    "A na co máš největší chuť?"
    Chuť? Co to je?

    Závěrečná poznámka: 

    Kvůli ženskýmu údělu jsem zrovna dneska - opět - naprosto nepoužitelná, i když díkybohu už aspoň z jinejch důvodů :D, prosím tedy za odpuštění, pokud je toto drabble těžce neoriginální a tak vůbec :)

  • Obrázek uživatele strigga

    Soukromé Waterloo

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Tak zase jedno ze života, tentokrát asi tři roky zpátky :-) co už se mnou. Normálně bych řekla, že je to totální bujabéza, ale nějak nemám to srdce – ty cesty mi teď tak strašně chybí...

    Drabble: 

    V nohách přes čtyřicet kilometrů, v nevhodné obuvi, chodidlo samý puchýř, nechtělo se nám uvažovat nad místem k přespání. Dokonce i pes, jindy nevyčerpatelná zásobárna energie, působil poněkud schlíple. Přesto jsme vybírali pečlivě a na několikrát.
    Nemohlo to tedy dopadnout jinak, než že jsme si v závěru zvolili suverénně nejhorší místo široko daleko.
    Vzzzzz-, plesk, Bzzzzz!, plesk, Íííííí vzzzz bzzzzzz, PLESK, "Krucinálhergotaleužpotvoryštípavý!", *zoufalé kňučení*, *vytí*, "Áááá, mám ho ve spacáku!", se ozývalo nepřetržitě do čtyř do rána, kdy jsme potupně vzali opuchýřované nohy na ramena.
    Abyste věděli, do Českýho Brodu už mě nedostanete ani heverem.

    Závěrečná poznámka: 

    Počitadlo ukazuje 95, protože počítá "Krucinálhergotaleužpotvoryštípavý" jako jedno slovo, zatímco já jako šest. :D Jestli je to blbě, dejte vědět, opravím :)

  • Obrázek uživatele strigga

    Kterak málem házeli cepíny na trakční vedení

    Úvodní poznámka: 

    Letos se asi potřebuju hlavně rozepsat (úplně jsem zapomněla, jak se to dělá!), a tak budu nejspíš psát prostě to první, co mě napadne. Dávám tedy pro začátek k lepšímu historku z návratu z letošních Tater. Příběh tohoto večera byl značně delší, květnatější a vtipnější, ale bohužel by jeho vylíčení zabralo tak polovinu dubna. :D

    Drabble: 

    Únor, pozdní večer, lijavec. Čekací hala ve Starém Smokovci bobtná lidmi a nervozitou. Po pátém hlášení o tom, že súprava smer Poprad bude oneskorená, amplion nadobro umlká.
    "Ten vlak," hlásí jeden z promočených horolezců s mačkami na krosně, "stojí zastávku před náma. Srazil kance."
    Nervozita nabývá titánských rozměrů. Horolezci telefonují dopravci a přemlouvají ho, aby na nás v Popradě počkal, zatímco můj choť se jako obvykle snaží všechny zorganizovat.
    O další půlhodinu později se vyhrneme na perón. První, co spatříme, je stádo srn poklidně přecházející koleje.
    "Výborně," mne si cynicky ruce nejbližší horolezec, "teď se doplazí sem a srazí srnu!"

  • Obrázek uživatele strigga

    Životní obchod

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Asi ty témata fakt neumím brát jinak než doslovně.

    Drabble: 

    "Dáte si párek? Mám tady specialitu, Klačský klacky, tý barvy si nevšímejte, dávaj tam zelenej pepř, rozumíme, čichat k nim taky nemusíte, Jack Hniloba je spolehlivej dodavatel, tutovka, za to ručím vlastní, no, možná ne hlavou, ale dva zuby bych risknul, obzvlášť ty vyražený. A co omáčka, hele, Zhouba magikova je dneska v akci, správně uleželá, pětka za všechno, ať tratím, co?"
    Drobný mužík se s nadějí zadíval na vysokou zahalenou postavu. Kdyby to nebylo fyziologicky nemožné, řekli bychom, že kápě nabyla mírně udiveného výrazu.
    DÍKY.
    Kolík Aťsepicnu spokojeně vyřídil objednávku. Nevšiml si, že jeho tělo se přitom ani nehnulo.

    Závěrečná poznámka: 

    Těším se!

  • Obrázek uživatele strigga

    Nejhezčí chvíle v Záchranné stanici záporných postav

    Úvodní poznámka: 

    Tak jo. Letos jsem se s tim trochu trápila, nešlo mi to, ale víte co? Stejně to stálo za to. Vždycky to stojí za to.
    Tak zase napřesrok a dík za všechny ryby!

    Drabble: 

    Večer, když neprudí Asociace, Krakonoš ani nikdo jinej, si občas rozděláme před chaloupkou oheň a opejkáme chleba a jabka. Když je nálada extradobrá, dám kolovat i vodku a vedem řeči.
    "Hitlály, humíš," svěřuje mi Voldemort ve tři ráno svou životní filosofii, "sem se hoz-, hozto..."
    "Rozdělil, vole," nevydrží Vlk, zapřisáhlej abstinent, "na sedm částí, a k čemu ti to bylo, co?"
    "T... žiká ten levej, haha," přispěje do diskuse Santer.
    "Jo... nehobejt!" zahučí temně Sauron a zklamaně vytahuje z ohniště ohořelý zbytky těsnicího kroužku.
    "Perníček, neasi," nabízí všem smířlivě ježibaba.
    Otesánek zadumaně hryže kamení.
    V takovejch chvílích tuhle práci miluju.

    Závěrečná poznámka: 

    Tema je tam dokonce dvakrát. Akorát to chce rozumět Voldemortovi. :D

  • Obrázek uživatele strigga

    Jsme jedním

    Drabble: 

    Jsem vlk. Jsem svoboda, volnost i jistota smečky, nezkrotná síla a záruka dobrého lovu.

    Jsem kočka. Nevyzpytatelná, náladová, hebká jako mech i ostrá jako břitva. Toulavá. Vybíravá. A láskyplná.

    Jsem pes. Věrný až za hrob, s velkýma jantarovýma očima, ten, který se nikdy neunaví a vždycky dokáže utěšit.

    Jsem vlaštovka, věčně nespokojená, putující, hledající.

    Jsem orel. Nade vším a nade všemi, starý samotář, sídlím vysoko ve skalách, kam se nikdo nedostane. Letět se mnou má svou cenu, a ty ji znáš a platíš už mnoho let.

    Jsme tví, tvá rodina, tvá duše. Jsme uvnitř tebe, s tebou, pro tebe, navždycky.

  • Obrázek uživatele strigga

    Nikdy to není jen mezi čtyřma očima

    Fandom: 
    Drabble: 

    Když mu to navrhla, zeptal se jí, jestli se nezbláznila; myslet si, že v Číně kdykoli mluvíte jen mezi čtyřma očima, je nebetyčně naivní a ona to dobře věděla. Nechtěl se s ním scházet, nechtěl nikoho ohrozit.
    Jenže tu byla ta druhá stránka věci.
    Statisíce potichu uklizených, o kterých nikdo nemluví. Možná nic nezmůže, ale mohl by žít s vědomím, že to nezkusil?
    A tak se sešli. Mladý muž žmoulal v ruce kapesník, mluvil překotně. O převýchovných táborech, o drilu a disciplíně, o nekonečném memorování stupidních maoistických hesel a vymývání mozků.
    Nazítří beze stopy zmizel.
    A jemu definitivně odebrali vízum.

    Závěrečná poznámka: 

    Drabble je silně inspirovaný konkrétním rozhovorem s jedním novinářem (kterej teď nemůžu najít a zabte mě, nevzpomenu si ani, jak se jmenoval, ale ještě se to pokusím najít), kterej mnou docela otřásl. Historka je bohužel skutečná a jeho vlastní. Řeč je o Ujgurech a snaze Číny je "převychovat". Omlouvám se, že tady vytahuju takovýhle téma, ale prostě se mi to zaseklo v hlavě a asi bych to už nemohla nenapsat :(

  • Obrázek uživatele strigga

    Na všechny krásy světa

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Zcela nesoutěžní, nebodík, na neaktuální téma. A víte co, vůbec mi to nevadí. Já si prostě jen musela vyventilovat tu radost, že prší! :)

    Drabble: 

    Když se po týdnech horkýho sucha konečně přižene deštěm vonící vítr,
    když ti nafouká vlasy přímo do očí,
    když s sebou přinese vůni dálek a světů, co tě ještě čekaj,
    když vyhlídneš za obzor a spatříš pásmo nacucaných mračen,
    když zazní první hrom a rozechvěje skalní stěnu,
    když začneš freneticky hledat místo, kam se schovat,
    když ti první kapka vletí rovnou do oka,
    když celá mokrá dorazíš do úkrytu a sleduješ, jak tráva tančí štěstím, že zas může přijmout pár kapek...

    ... tehdy tě zahltí bláznivá radost a nevyslovitelná, šťastná lítost, že máš jen jedinej kratinkej život na všechny krásy světa...

  • Obrázek uživatele strigga

    Mistryně a adeptka

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Já se omlouvám, pořád mi ten fandom straší v hlavě. Musím se ho nějak zbavit, jinak už asi nikdy nic pořádnýho nenapíšu, protože psaní Zaklínače mi k uzoufání nejde. :D

    Drabble: 

    Nikdy ji neadoptovala. Jejich vztah vždy zůstal přísně vymezen rolemi mistryně a adeptky.
    Přesto jí byla matkou víc než kdokoli jiný.
    Myslela na ni, kdykoli pohlédla do zrcadla, třebaže žádnou připomínku minulosti už v něm vidět nebylo.
    Myslela na ni, kdykoli přijímala porážku se vztyčenou hlavou a pohrdavým úšklebkem, připravená znovu udeřit a naplivat protivníkům do tváře.
    Myslela na ni, když ji jedni i druzí nutili ke spolupráci, výhrůžkami, násilím. Myslela na ni, i když jim to oplácela.
    Myslela na ni, když poprvé uviděla Ciri.
    Není ošklivější pohled, předala své dcerce Tissaiina slova, než na uplakanou čarodějku.
    Nakonec plakaly obě.

    Závěrečná poznámka: 

    (Já vím, že spousta lidí Yennefer nemůže vystát. Nemůžu si pomoct; mám ji ráda. :))
    (Jo, a éhm, je to k uznání? Přece jenom je tam v těch matkách trochu zmatek.. ne?)

  • Obrázek uživatele strigga

    Stěny tam a tady

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Lejdynce, s poděkováním, protože mě ta bílá zeď nakonec fakt inspirovala. I když to teda není moc veselý, omlouvám se. Holt mi po včerejšku zase nějak vlezl do hlavy a nechce ven :)

    Drabble: 

    Někdy se tak dlouho dívá na jedno místo, až mu plesnivé, studené stěny cely začnou připomínat jiné stěny, a tehdy je zle, protože se roztočí spirála, kterou nelze zastavit. Tamty stěny jsou totiž tolik podobné, staré, kamenné, jenže vonící teplem ohně v krbu, studeným vichrem na chodbách, tisíciletou magií, skutečným domovem. Vonící nočními toulkami pod neviditelným pláštěm, lesem, tajemstvím, přátelstvím. Vonící světem, který není a nikdy už nebude.
    Tehdy ucítí, jak obrázky jeden po druhém mizí, jak je z něj vysávají, jak z nich zbývá jen lezavá šedá mlha a chlad. Přitiskne se ke zdi a zavře oči, jako tolikrát.

  • Obrázek uživatele strigga

    Za nocí

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuju téma číslo 14, Vítr ve vlasech.
    Moje první letošní potterovka! Věnuju Gwendolíně :)

    Drabble: 

    Někdy, přikrytý pláštěm noci, nedokáže odolat. Pozdraví rozechvělou vrbu a běží po tiše křupajícím sněhu, svištící vítr mu pleská ušima. Přeletí jezero, na jehož zamrzlé hladině se odrážejí hvězdy a obrovská, stříbrná koule Měsíce, nezpomalí, když se k němu u lesa přidají tři stíny. Neohlédne se, někde uvnitř ví, že tam nejsou, ale nechce vědět jistě, teď ne. Svět je čistý, nezkalený, potřebuje ho takový mít, aspoň na chvíli.
    Běží do úplného vyčerpání, dokud se větrem čechraná srst nezacuchá do nerozčesatelných chuchvalců. Ví, že až doběhne a přijde čas na nadechnutí a vzpomínky, bude obojí bolet.
    Právě proto běží dál.

  • Obrázek uživatele strigga

    Tady nejsi sama

    Fandom: 
    Drabble: 

    Celý život si připadáš sama, jiná, příliš vzdálená lidem, s nimiž se stýkáš. Sama mezi intelektuály obklopujícími tvého prvního manžela; sama v blázinci, když nedokážeš vysvětlit svou touhu po krásných věcech. Sama, když sedíš u umírajícího Kafky, sama na svou bolest, závislost i ztrátu, sama, když se hroutí tvůj svět. Sama bez druhého manžela, s holčičkou, kterou málem neporodíš. Sama, když odcházíš ze strany, které jsi věřila, sama, když mizí jeden po druhém kolegové z Přítomnosti. Sama, topící se mezi rozjásanými davy fanatiků všech stran.

    Jen tady v Ravensbrücku, tady sama nejsi. Poprvé; protože tady jste na tom všechny stejně.

    Závěrečná poznámka: 

    Před pár měsíci jsem si konečně přečetla knížku Ravensbrück: Příběh Mileny Jesensķé od švédského autora Steva Sem-Sandberga. Přesto, nebo možná právě proto, že jsem do té doby o Jesenské skoro nic nevěděla, mě ta kniha neskutečně zasáhla. Je nádherně napsaná; a když jsem viděla to téma, už jsem nedokázala Milenu a její osud vyhnat z hlavy.

  • Obrázek uživatele strigga

    Děsivá noční můra pana T.

    Fandom: 
    Drabble: 

    Sluníčko kreslilo úsměvy na tváře kolemjdoucích; rozhodl se, že si udělá pěkný den. Popojel tramvají, prošel se přes Nový svět, kolem Lorety, přešel nádvoří, nakoukl do svatého Víta. Koupil si trdelník a dolů to vzal zahradami.
    Domů jel autobusem, stavil se v oblíbené kavárničce. Posilněn sklenkou latté si přivolal výtah, vyjel mahoru, přivítal se se svou krásnou ženou. Navečeřeli se, pomilovali se jen tak, na pohovce. Takhle by mohl žít pořád...

    Byla sobota 20. dubna, první den svátku Pesach. Pan Moše Telermann, ortodoxní žid, se zbrocen potem probral ze strašlivé noční můry, v níž si odepřel vstup do království nebeského.

    Závěrečná poznámka: 

    Já se omlouvám, nemohla jsem odolat :)) pro vysvětlení - neodpustitelných hříchů je tam, ač to tak nevypadá, celkem dost. Některá ortodoxní hnutí totiž dodržují šabat velmi přísně. Chronologicky tak pan Telermann neměl jet tramvají (elektřina - zapalování ohně - zakázáno), nakukovat do sv. Víta (vstup do chrámu jiného náboženství - zakázáno), kupovat si trdelník (není košer, navíc o Pesachu se zapovídá zjednodušeně řečeno cokoli kynutého), jet autobusem (zapalování ohně), pít latté (nekošer mléko nejasného původu plus sklenka, které se nejspíš už něco nekošer dotklo), jezdit výtahem (elektřina) a milovat se se ženou jen tak (nedělila je od sebe žadná látka).
    Díky manželovi za to, že mi pomohl sesbírat různé zákazy a příkazy, jež skutečně dodržují někteří z turistů, které po Praze provádí. Jejich způsob života mě někdy doslova fascinuje. :D Ovšem ráda bych podotkla, že to nemyslím nijak zle :)

  • Obrázek uživatele strigga

    Puklina

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Konečně mě taky něco napadlo. Mně ty krásný romantický témata zoufale nejdou, všechno, co na ně vymyslím, mi přijde hrozně prvoplánový.. snad už budem pokračovat v tomhle kurzu :)

    Drabble: 

    Toho drobného kamínku si všiml už dávno. Ať zvolil jakoukoli cestu, byl tam, nevyhnutelný. První drobnou prasklinu vítal. Jenže pak...
    Za ta léta splynuli v jedinou duši, nekonečným vláčením zbavenou všech sobeckých hrbolků i úskočných výmolů, čistou a hladkou jak broušené sklo. Sdíleli puchýře, žízeň, únavu i bolest; nenávist se koncentrovala do jediného místa a hrozila rozbíjet skály, jenže on neměl sílu bohů, a tak se časem obrušovala, až zbylo jen smíření a nakonec snad i láska. On a jeho společník.
    Puklina rostla.
    A kámen pukl.
    Sisyfos, král korinthský, stál s prázdnýma rukama a cítil, jak v něm něco zemřelo.

    Neviditelný fandom: 
  • Obrázek uživatele strigga

    A hvězdy svítí pořád někde jinde

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Omlouvám se, snad mě ještě napadne něco veselejšího. Ale teď na to nějak nemám náladu.

    Drabble: 

    Pořídíme si domeček. Uvidíme na hvězdy...

    "Víte, je to metr od řeky, ale záplavová zóna tu není, opravdu."

    "Tady je koupelna. A vlastně taky kuchyň. A obývák. Ono to babičce stačilo. Ale levnější tu neseženete, vážně!"

    Dobře... koupíme si pozemek a domeček postavíme.

    "No, není tam příjezdová cesta. Ale na obci se to řeší!"
    Místostarostka: "Obec to nezajímá."

    "Té strouhy si nevšímejte. Chápu, že vede prostředkem pozemku. A teče jí žumpa. Ale to nic!"

    Rovinatej pozemek na krásným místě. Trochu dražší, ale milujeme ho. Tak teď...

    "Víte, získat dnes hypotéku je táák těžké. Cože, vy podnikáte? Tak to už vůbec!"

    Závěrečná poznámka: 

    Pořád doufám, že to dopadne dobře (jsem chorobnej optimista). Ale ten proces, trvající už tři čtvrtě roku, mě neskutečně ubíjí.
    Závěrem bych ráda podotkla jedno: Nejsme prašiví. Jen podnikáme.

  • Obrázek uživatele strigga

    Světlo, které neřeže

    Úvodní poznámka: 

    Omlouvám se, že do toho fušuju povolanějším, ale jak se ten nápad vynořil, už nějak nechtěl odejít. Snad mi to odpustíte.
    (Je to univerzální a je to tak schválně, protože by bylo nefér vzpomenout si jen na jednoho. Tak si tam dosaďte, koho chcete. :))

    Drabble: 

    Dveře tiše zaskřípěly milovaným tónem, žárovka s důvěrně známým bzučením zahnala stíny. Její měkké světlo neřezalo, nepálilo oči ani duši.
    Neměl by takhle brzy svítit, nepochyboval, že si někdo všimne. Nebylo to poprvé ani naposledy, věděl, že číhají, že půjdou po jeho stopě a nakonec ho zase uštvou jako hladová smečka, protože si dovolí něco říct, napsat nebo zazpívat, protože on už z téhle cesty nesejde, nemůže ani nechce. A přece bylo v tom nadranním šeru něco strašně správně.
    Usmál se; mohl by jít a vzbudit ji, ale neudělá to, ještě ne, potřebuje si tuhle chvíli prožít sám. Je doma.

  • Obrázek uživatele strigga

    Na důkaz dobrých vztahů

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Já se fakt omlouvám. Je to rouhačský (a to tam ani není Harkness) a vůbec, ale nemůžu to vyhnat z hlavy! Ani na manžela to tentokrát nesvedu, sice mi tu historku vyprávěl on, ale ten nápad je bohužel opravdu můj. Pardon. :D

    Drabble: 

    Zdar Vašku, ty stará vojno!

    Řeknu ti, jsem fakt rád, že jsme ty naše vztahy nějak vyšmoulili. Jaks posledně nakráčel na sraz pozdě s celou tou okřídlenou suitou, to byl gól, to bylo entrée, o to bych fakt nechtěl přijít! Škoda že seš z takovýho zapadákova, moh bys jezdit častejc. No nic, posílám ti do těch vašich kotěhůlek aspoň Vítkův bicáček. Řek bych, že už ho nebude potřebovat.

    Zdraví
    Jindřich

    P.S. Na bráchu se vykašli, je to suchar!

    Kníže Václav zíral na dopis a seschlý pahýl, který s ním přišel.
    Ale tak co, ten kostel už chtěl dlouho postavit.

    Neviditelný fandom: 
  • Obrázek uživatele strigga

    Před začátkem

    Fandom: 
    Drabble: 

    Tehdy, ve šťastnějších časech, neměl na hlavě směšnou čepici a nevyprávěl nikomu svůj příběh: žil jím. Byl ve svém útulném bytě a roztržitě se pokoušel psát, zatímco myšlenky se rozbíhaly všemi směry (a zase se záhy sbíhaly v jeden), v krbu vesele plápolal oheň a oči mimoděk těkaly k malým okénkům do zahrady. Křupnutí, zadupání - a za okénkem těžké boty jakéhosi důstojníka. Zašustění - za sklem se mihne ocas toulavé kočky, mrskne sebou a zmizí. Ten, který ještě měl tehdy jméno, se znovu skloní nad papírem.
    A vtom to uslyší, nezaměnitelný, dychtivý, až taneční krok.
    "Markéto!" vydechne radostí a běží otevřít.

    Závěrečná poznámka: 

    Tady musím ze srdce moc poděkovat manželovi. Já bych si už asi nevzpomněla, že Mistr bydlel ve sklepním bytě - a byl tak dokonalý sklepmistr :))

    Neviditelný fandom: 
  • Obrázek uživatele strigga

    Zrada a kouř v Záchranné stanici záporných postav

    Úvodní poznámka: 

    Pozor, obsahuje děsivé odhalení!

    Pro připomenutí a uvedení do děje možno přečíst jedno prastaré drabble: http://sosaci.net/node/10439

    Drabble: 

    Sauron ráno ani nedošel ke dveřím a už je vyrazil podivnej chlap s obskurníma kotletama a na kolenou nás prosil o azyl. "Jsem záporná postava, hroznej buržoust!" přesvědčoval mě.
    Docela by i zapad, babu obměkčil pozitivním vztahem k perníku a Vlk ho dokonce jednou olíznul, ale za chvíli vyletěly dveře znovu a tentokrát to byl Krakonoš. Zahřímal, že Trautenberkovi ty lumpárny pěkně zhořknou, popad ho a vysublimoval.
    Řídnoucí oblak čmoudu odhalil vysmátýho Santera.
    "Zrádče, tys ho udal!" zahřměl Sauron.
    Santer se ušklíb. "Jasně. Směnil jsem to za informaci. Konečně vím, co Krakonoš kouří! Jdu trhat pelyněk, kdo jde se mnou?"

  • Obrázek uživatele strigga

    Některé věci se nikdy nezmění

    Fandom: 
    Drabble: 

    "Prosím vás, rabi, zatrhněte mu to nějak."
    "Ale no tak. Je to člověk jako každý jiný..."
    "Každý týden nám stojí před domem a rozdává letáčky. Na každé oslavě se všech dokola ptá, jestli už o tom přemýšleli. Z každého svátku udělá happening o Svaté zemi. Dokonce i dětem už se to pokoušel ve škole hustit do hlaviček, že prý i počasí je tam lepší než tady!"
    "Podívejte, já vám rozumím. Ale on cítí jako své nezadatelné právo pokusit se alespoň někoho z vás přesvědčit..."
    "Přesvědčit?! Tady jsme na Marsu, rabi, NA MARSU! Jestli někde nikdy nikdo nezorganizuje aliju, tak tady!"

    Závěrečná poznámka: 

    Před rokem jsem se zařekla, že když už se teda mám stát součástí židovský rodiny, tak si i o tom Izraeli něco víc načtu. V rámci plnění tohoto předsevzetí se mi dostalo do rukou jisté číslo revue Prostor, které bylo Izraeli věnováno úplně celé. Bylo to děsně zajímavý čtení a izraelský spisovatel Avraham B. Jehošua tam vyslovil myšlenku, že až jednou lidé kolonizují Mars, bude i tam malá židovská obec s rabínem a synagogou, v níž si budou učenci přát navzájem "Příští rok v Jeruzalémě!" a bude mezi nimi jistě i obcí placený zaměstnanec Židovské agentury, který se bude snažit zorganizovat mezi místními aliju. Ona ta esej byla jinak docela vážná, ale tahle pasáž mi nějak utkvěla. :D

  • Obrázek uživatele strigga

    Zkouška

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Tyjo, to byl adrenalin. Myslela jsem, že to nestihnu! Omlouvám se, že dopisuju poznámku po limitu. Ale drabble bylo hotový ve 23.59 :D když já si to prostě chtěla napsat. :)

    Drabble: 

    Dlouho byla sama. A vždycky si přála mít někoho, s kým by sdílela všechno, co miluje - cesty po horách, spaní pod hvězdami, vítr ve vlasech, svištění na lyžích ze svahu, ošlehané tváře, jízdu na kole a mouchy mezi zuby.

    Pak potkala jeho. Na kole nejezdil, z lyží měl hrůzu, pod širákem nespal a vlasy měl okudlané na ježka. Miloval dlouhé pěší toulky. A miloval ji. A řekl, že to zkusí.

    Od té doby sjel nesčetně červených sjezdovek, ujel na kole stovky kilometrů, zlezl spoustu hor a říká, že neví, jak bez toho mohl žít.

    Možná to předtím byla jen zkouška.

    Závěrečná poznámka: 

    To já jenom aby věděl, jak moc si toho vážím. (Jestli si to tady teda přečte. HMMM? *rejpnutí*)

  • Obrázek uživatele strigga

    Ranená breza

    Fandom: 
    Drabble: 

    Mám tě vyrytou v duši a ta tvář, co teď vidím, to nejsi ty, to je stín, tolik nepodobný milovanému předobrazu, tolik podobný tvářím okolo, vyčpělým, prázdným skořápkám, a uvnitř mě se něco sevře a jen se mlčky dívám. I ty mlčíš, možná mě ani nepoznáváš.
    Vlastně jsem ti přišla někoho představit...
    "Tohle je můj manžel," hlesnu.
    "Aký moderný," zašeptáš a koutky ti nadzdvihne šibalský úsměv, a nic víc se nestane, v očích nezasvitne jiskra, ale já najednou vím, že někde hluboko, hluboko pod tím unaveným vrásčitým nánosem tam pořád jsi, a tiše polykám slzy, protože na ničem jiném nezáleží.

    Závěrečná poznámka: 

    Věnuju mojej milovanej starkej, která letos začátkem února odešla tam, kde už ji za ruku nevezmu. Ta poslední návštěva byla.. no, nezapomenu na to.
    Název je názvem básničky, kterou mě jako malinkou naučila.
    Snad je tam vidět téma..

  • Obrázek uživatele strigga

    Rychlonožkova óda na Haha Bimbi aneb Jak mně by jen bylo líp...

    Úvodní poznámka: 

    Je safra nesnadné být Rychlým šípem, když s jedním cloumá puberta!
    Pardon. Je to kapitalní békovina. Ale mě to k tomu fandomu prostě hrozně svádělo. :D
    Refrén lze zpívat na melodii "Zapomněla vážení / na jahody mražený".

    Drabble: 

    Baba Himhi, to je kus
    má je jako autobus
    někdy se mi o ní zdává
    to pak vím, že je ta pravá

    Svůdná lýtka, přední skus
    určitě i meniskus
    Jen by mi to s ní šlo líp
    kdybych nebyl Rychlej šíp

    Mirek ten má normální
    kocovinu morální
    Mirek z nás má normální
    kocovinu morální!

    Každý správný plantážník
    kašle už dnes na bobřík
    Ve Stínadlech Vontové
    jsou někdy fakt volové

    Ale moje Bimbi Haha
    boky oblé, ústa vlahá
    Jak já bych se cítil líp
    kdybych nebyl Rychlej šíp!

    Mirek ten má normální
    kocovinu morální
    Mirek z nás má normální
    kocovinu morální...

  • Obrázek uživatele strigga

    Já jsem, ty jsi, my jsme

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Kdykoli si myslím, že napíšu něco legračního, vyjde z toho hrozná depka. Nebo něco hrozně divnýho, jako třeba teď. Ehm.

    Drabble: 

    Zrodilo se z naděje i zoufalství, úpěnlivého volání i napjatého očekávání. Táhlý tón, jediná slabika, a bylo tu.
    Protáhlo se a promnulo oči. Svět okolo byl v mlze, nebo možná byl mlhou. Marně se rozpomínalo, kde je, kdo je a především – proč je.
    "Jsem..." zaleklo se vlastního hlasu – protože to nebyl jeden, ale tisíce hlasů, letěly mlhou jako ozvěna a v jediném chóru šeptaly "Jsem, sem..."
    "Jsi Kolektivní vina," zacinkalo za ním. Otočilo se a znovu nadskočilo hrůzou, když náhle spatřilo tisíce rukou, nohou, očí, a přece jedinou nestvůrnou, strašlivou bytost - samo sebe.
    "A já jsem Zrcadlo, tvůj nejlepší přítel."

    Neviditelný fandom: 
  • Obrázek uživatele strigga

    Záchranná stanice záporných postav nastavuje zrcadlo

    Úvodní poznámka: 

    Už mi chyběli! :)

    Drabble: 

    Včera nám do chaloupky dorazilo starožitný zrcadlo. Mou prvotní myšlenku - konečně delirium! - záhy uťal zvuk trhanýho papíru.
    Letáček jsme poslepovali, Santera poslali za trest zdobit perníčky a odhalili novou revoluční metodu od Asociace.
    Teorie je, že se záporák zahledí sám sobě do očí, odvypráví si všechny svý hříchy a zkrotne.
    Praxe je, že ježibaba si u toho čechrá bradavice, Vlk si dlouze a útrpně prohlíží jizvu a Voldemort nahlas uvažuje o plastice nosu. Otesánek pak ve slabý chvilce zrcadlo sežral.
    "Nás rohlíkem neopijou, šéfe," zavrčel Santer.
    Tak jsem si řek, proč ne. Máčím je ve vodce a jde to skvěle.

Stránky

-A A +A