Moje články

  • Obrázek uživatele strigga

    Krátký, avšak všeříkající úryvek z dotazníku pracovníka Záchranné stanice záporných postav

    Úvodní poznámka: 

    To bychom měli název skoro delší než drabble.. :D je to ptákovina děsná, ale mně už ti moji záporáci nějak chyběli. <3

    Drabble: 

    Pokroky chovanců, no... co bych k tomu řek. Voldemortův hysterickej výstup s červotočem, kterej mu začal žrát tu jeho nohu od židle, mě po těch letech fakt nevykolejil. Voldemort zmizel a vrátil se navečer s lahví Biolitu, netuším, kde to tady v horách splašil. Jenomže červotoč mezitím dokonal dílo zkázy. Voldemort začal ječet něco latinsky a vypadal, že hyperventiluje, ale vtom se zved Santer a se slovy "Škoda kvalitního moku" mu vytrh Biolit z ruky. Máčej si v tom moje rohlíky a temně pějou "Nech brouka shnít".

    Každopádně bych řek, že červotoč sem hodně dlouho nepáchne, jestli má špetku rozumu.

  • Obrázek uživatele strigga

    Nechat promluvit duchy

    Úvodní poznámka: 

    Hodně niterná horská vzpomínka. :-)

    Drabble: 

    Je konec října, chladno a tma, obzor posetý hvězdami. Tiše poblikávají někde tam, kde se brzy nad ránem, když si přivstaneme, rozlije jen pro nás narůžovělé světlo po svazích Dachsteinu. Je nekonečné horské ticho, jsou doběla rozpálená kamínka, jsou těstoviny s omáčkou ze skleničky, je černý čaj z ledové vody z pramínku opodál. Jsme my a je prázdná chata, kam už dnes nikdo nepřijde. Večer se kradmo překlápí do noci, slova se zakutálí pod palandu, všechno všední a lidské pomalu umlká a vládu přebírají duchové hor.
    Schoulíme se k sobě pod chlupatou dekou a poprvé to necháme jen na nich.

    Závěrečná poznámka: 

    (A téměř přesně na den za devět měsíců... no, ehm. :-D)

  • Obrázek uživatele strigga

    Pozvolné střízlivění docenta E. H.

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Absolutní a krystalické BJB, které vlastně nevím, proč jsem napsala, když
    30 jich stejně už ani náhodou nedám. :D

    (Když mně bylo líto nevyužít toho nápadu. Jen kdyby ho můj sežranej mozek dokázal využít nějak dobře, žejo..)

    Drabble: 

    Připravoval se zodpovědně. Nevzal si s sebou skoro nic, nejen proto, že se následující týden hodlal živit téměř výhradně stravou duchovní, ale také protože ho napadlo, že by ho stav naprostého vyhladovění mohl přivést blíž k Nim. Stejně tak přece Ony hladoví po svobodě! Taky Jí to řekl. Hučel do Ní do ochraptění, od rána do večera, vysvětloval Jí, že musí s ostatními založit politické hnutí, že jedině tak dosáhnou svobody mírovými prostředky, a to je přece nejvíc, čeho dosáhnout lze! Přesvědčoval, argumentoval, logicky... lidsky.
    To byla ta chyba.
    Sdílené vědomí z jeho plamenných řečí nepochopilo nic.
    Zatracené vesmírné slepice.

  • Obrázek uživatele strigga

    Pohodový život zhýčkaných mileniálů

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Pardon za upřímnost a tak, ale dnešní ráno je po tom posledním krásným týdnu zas jednou hustý jak kapr v medu a já prostě musela. :D

    Drabble: 

    Je tomu víc než rok, co můj muž naposledy pracoval jako turistický průvodce. Od té doby vystřídal noční směny ve skladech, absurdní dvanáctihodinovky v prázdném muzeu, čtyřměsíční zkušební dobu ve firmě, kde ho poslední den ujistili, že dále ho tam nepotřebují, a vposledku montáž pochybné výrobní linky. Naše miminko se mezitím stihlo narodit a přetavit v batole, přestěhovali jsme se jinam a jinak, než jsme chtěli, a za celou tu dobu jsme měli jeden jediný, nádherný týden klidu, který právě skončil. Neříkám, že si to neužívám, ale jestli zas vážně přijde ta čtvrtá či kolikátá vlna, už mě asi omejou.

  • Obrázek uživatele strigga

    Volným pádem

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuju téma číslo 22, V cizích botách.

    Drabble: 

    Je jako velká hadrová panenka, jako loutka, kterou nikdy nebyl, protože musel držet provázky jiných loutek. Nepustí je, ještě ne, hra není u konce, ale on právě dohrál a v tu prchavou vteřinu s drtivou jistotou ví, že sám sebe prohrál už dávno. V jediném krátkém výdechu vidí matku, otce, bratra i sestru a ví, že to, co dopadne na zem, bude jen skořápka, iluze a lež. Desítky let prožil jako někdo jiný, ale nestačilo to.
    Studený noční vzduch mu sviští kolem uší a je v tom zvláštní svoboda. Poslední, co se mu ještě mihne myslí, je Gellertova rozesmátá tvář.

  • Obrázek uživatele strigga

    Tváře války

    Úvodní poznámka: 

    Konečně nápad.. upozorňuju, že je tam podprahově hodně ošklivá myšlenka.

    Drabble: 

    Drobounká ručička sevře její malíček, dítě se nadechne, zkřiví tvářičku a ona ho okamžitě umlčí prsem. Je maličké, nedomrlé, ale pláče hlasitě. Jenže ona je taky vyhublá, hladová, vyčerpaná, mléko se netvoří, ví, že je to jen otázka času. Kalná řeka přitahuje pohled jako magnet a vědomí toho, co musí, ji dusí černou nicotou. Pláč znamená prozrazení, prozrazení smrt. Jich všech. Němci nemají slitování, tak jako oni nemají slitování s nimi.
    A přece tu stojí a nemůže.

    Dotyk suché, teplé, velké, jisté dlaně.
    "Neboj se," šeptá. "Dostanu tě z fronty. Vás oba."
    Naposledy se ohlédne.
    Voda je zase jen vodou.

    Závěrečná poznámka: 

    Moc se omlouvám Faobovi, že jsem pro tenhle příběh bez dovolení zneužila jeho báječný loňský fandom, ale zjistila jsem, že jeho skutečnou verzi napsat nedokážu. A ani nechci. Vlastně jsem mu asi potřebovala napsat ten dobrý konec…

    Jedná se o jednu ze zaznamenaných skutečných vzpomínek v knize Válka nemá ženskou tvář od Světlany Alexijevičové. Kdo Alexijevičovou trochu zná, nejspíš tuší, že to nebude nic pěkného, ale tohle konkrétně je jedna ze dvou pro mě nejhnusnějších věcí, kvůli kterým jsem hrozně ráda, že jsem to četla dřív, než jsem otěhotněla.

    Ad téma: Je mi jasné, že je to trochu obezlička, ale žena po porodu celkem zákonitě cíťa je. I když je to uprostřed války někde na Sibiři.

  • Obrázek uživatele strigga

    Příručka prvorodičky

    Fandom: 
    Drabble: 

    "Maminko, zaviňte si ji, to je novorozenec, ten musí být v teple!" Venku je přes 30 stupňů, uvnitř tak 35.

    "To si ji nemůžete takhle houpat, to si zvykne!" No a?

    "Už jsi s ní byla venku? Ale to musíš co nejdřív!" Proč?

    "Tak se na to vykašli a dej jí Nutrilon, hlavní je spokojená máma..." Ale já takhle spokojená nebudu!

    "To ji kojíš nějak moc často, ne? To chce nějakou pravidelnost..." Jasně, taky mám hlad vždycky přesně po třech hodinách.

    "Měla bys ji začít přikrmovat, je nějaká malá." Má úplně normální váhu.

    "Řekni, co potřebuješ, pomůžu!" … nikdy nikdo neřekne.

    Závěrečná poznámka: 

    Fascinovalo mě a dodnes fascinuje, jak se, jakmile jednou porodíte dítě, všude vyrojí tolik lidí, co vám k tomu mají co říct. Chvíli trvalo, než jsem si na to zvykla.. dneska už to myslím docela zvládám odfiltrovat, ale ze začátku je to zbytečnej stres. Každej by vám v těch prvních měsících pomáhal, ale málokdy tak, jak potřebujete nebo jak byste chtěli…

    P.S.: Vloženo ve 23:59 v totálním trysku, později upravován název a doplněna poznámka :D

  • Obrázek uživatele strigga

    Znepokojivá zpráva o neutěšeném stavu našeho bratrstva

    Úvodní poznámka: 

    Pardon, napadají mě jen hrozný ptákoviny. :D

    Drabble: 

    Bratři,

    dovolte mi, abych vyjádřil hluboké znepokojení nad neutěšeným stavem našeho společenství. Vím, že prosadit se v této složité době s něčím skutečně hmatatelným není snadné, právě proto však nesmíme dopustit, aby léta živené kvalitní projekty upadaly! Kde je třeba konec takovým chemtrails? Jak máme vymývat mozky, když ty zatracený letadla furt stojí na zemi?! 5G na bodu mrazu, Obama za březen nadělal rekordně málo děr v silnicích, Kellnera unesou ufoni a nikdo to ani nepozná a Kalousek si klidně zmizí z očí! Říkám vám, já a moje mikročipy vás nebudeme zachraňovat věčně!

    Váš
    Bill Gates, předseda Nového světového řádu

  • Obrázek uživatele strigga

    Co má zůstat skryto

    Fandom: 
    Drabble: 

    Jejímu synovci byl rok a půl a byl o dost živější dítě než její syn. Nenáviděla to, nenáviděla, že se mu chtě nechtě musí věnovat víc. Všechno odevšad vytahal, neustále někam šplhal a odněkud padal… a dostal se i tam, kam by neměl.
    Oněměle ho pozorovala, jak se probírá hromádkou dětských obrázků, psaníček a fotek. Samozřejmě ho musela zaujmout ta jedna jediná.
    Dvě smějící se malá děvčata zuřivě mávají na fotografa, doopravdy mávají, ten pohyb nikdy neustává…
    Vytrhla fotku dítěti z ruky a spolu s tím ostatním haraburdím ji nastrkala zpátky do šuplíku.
    Nenáviděla ty krámy.
    Ale vyhodit je nedokázala.

  • Obrázek uživatele strigga

    Místopředsedou z donucení

    Úvodní poznámka: 

    Já se omlouvám. Psaní motivačních dopisů z duše nesnáším, protože jsou plné naprostých nesmyslů a kdyby je lidi měli psát pravdivě, vypadají úplně jinak. :D

    Drabble: 

    Vážení,

    neblahé okolnosti mě nutí se ucházet o uprázdněnou pozici místopředsedy vaší Demotivační ligy zoufalců a zkrachovalců. Stejně jako poslední místopředseda (čest jeho památce, i když jsem ho neměl rád) jsem životem zklamaný pesimista, na nějž není spolehnutí a mezi jehož záliby patří především prokrastinace, dlouhé zírání do prázdna a bezcílné bloumání světem. Na rozdíl od něj jsem však navíc ještě otravný fňukal a tragéd a rád dávám okázale najevo, jak je ke mně vesmír nespravedlivý. Jsem proto přesvědčen, že budu tuto funkci vykonávat přinejmenším stejně nezodpovědně jako můj předchůdce.
    Vlastně to místo nechci, ale peníze holt potřebuju.
    Váš

    XY

  • Obrázek uživatele strigga

    Někdy je lepší se nehádat

    Úvodní poznámka: 

    Malinko rozšířená scéna ze seriálu. :)

    Drabble: 

    Nebe bylo plné bobtnajících černých mračen, voda temná, vichr zlověstně hučel a vůbec se zjevně schylovalo k něčemu, co by bylo nejlepší pozorovat z tepla domova s hrnkem něčeho na zahřátí*, a Azirafal zoufale pobíhal po břehu a volal na mizející zvíře.
    "Ty si prostě nemůžeš pomoct, co?" okomentoval jeho snažení Crawly.
    "Jednorožci za nic nemohou!" zamumlal anděl. "Nezaslouží si smrt."
    Crawly nadzdvihl obočí. "Já myslel, že je to nevýslovné."
    "Dej pokoj, démone!"
    Crawly se kupodivu nehádal. Jinak by možná musel přiznat, že před chvílí zahlédl proletět kolem motýla a malým, docela nepatrným vnuknutím nasměroval jeho křídla zpátky k Arše.

    Závěrečná poznámka: 

    * Tedy za předpokladu, že se zrovna nejedná o světovou potopu. Což se bohužel zrovna jednalo.

  • Obrázek uživatele strigga

    Za mlhou

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Tohle prostě není veselý téma.

    Drabble: 

    Díváš se na mě a v očích máš mlhu. Vím, že ty nevíš. Víš, že já vím? Možná tě to už ani nenapadá.
    "Sesternica?" zkusíš nejistě.
    Všechna ta léta u tebe doma. Všechny ty návštěvy koupališť a zámku. Všechno to korzování po náměstí, pizza a večerní sklenky. Všechny ty básničky, příběhy a snídaně, večery na dvorku a krmení koček. Všechny ty dopisy a vzkazy a přání. A proti tomu všemu mlha, kterou už nic nerozežene. Beznaděj a zároveň neodbytný pocit, že už nemám nárok to od tebe žádat.
    "Ne. Pravnučka," vysoukám ze sebe. Uvnitř pláču, ale navenek nesmím, ještě ne.

  • Obrázek uživatele strigga

    Nikdy nekončící koloběh života

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Když vás v tý vaně ale opravdu nic nenapadne.. kategoricky popírám, že by snad šlo o BJB! :D

    Drabble: 

    Ó, jak mocně po tobě toužím! Jak úpěnlivě napínám všechny své modlitby k jedinému okamžiku, kdy konečně budeš jen má! Kdy si z tebe vyklidím lehátko, dvě nafukovací knížky, pět kelímků a čtyři gumová zvířátka, dopustím si horkou vodu do již studené, pokusím se nezapomenout sundat ponožky a uložím v tobě svou uvláčenou skořápku (Au, záda! Krucinál, gumovej krokodýl). Jak ze sebe smyju nános stereotypu, občasné beznaděje, únavy a pohankové kaše s malinami.
    Myšlenka na tebe se rozplyne v omamné vůni pěny a až se vynořím, znovuzrozená, bude zase malinká jako čerstvý zárodek budoucího miminka, připravená růst celý následující týden.

  • Obrázek uživatele strigga

    Na konci

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Asi celkem dost zásadní spoiler pro ty, kdo nečetli třetí díl a třeba by chtěli. Pardon :)

    Drabble: 

    Dívá se. Fascinovaně sleduje, jak se drobná blikající světélka plazí vzhůru do kopce jako had, jak si razí cestu hutnou prašinskou temnotou, jak si nezvratně zabírají území po staletí vyhrazené šeru a záhadám. Vítr shazuje kšiltovky, vzduch voní nadcházejícím deštěm a on cítí zvláštní směsici vzrušení a smutku. Myslí na tajné cesty, spleti chodeb a pavlačí, útočiště střech a skrytá zákoutí. Myslí na všechny, kdo budou muset z Prašiny odejít. Myslí na dědu.

    A někde dole pod tím vším, navěky mrtvý a odpojený, leží největší vynález Hanuše Nápravníka. Jako obrovské zvíře, které konečně přestalo dýchat.

    Jirkovi se lítostí sevře hrdlo.

  • Obrázek uživatele strigga

    Někdy to nejde jinak

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    (A jelikož depresivního Doctora není nikdy dost, je tu druhý depresivní Doctor během jednoho dne. :D Ale když byl Harkness, musí být i Desítka.)

    Drabble: 

    Mluví hodně, mluví prakticky pořád, o překot, jak se snaží předběhnout valící se proud myšlenek, mluví, jako by neustále utíkal, protože neustále utíká, protože musí, nesmí se zastavit, musí běžet dál, musí tomu utéct, musí přehlušit to křičící krvácející ticho a ledovou vesmírnou prázdnotu uvnitř. Mluví, protože když přestane, vlna se převalí a on s děsivou jistotou ví, že to bude poslední vlna, že tentokrát už nevstane. Mluví z šíleného strachu mlčet.
    A někdy, když se zapomene a zadívá se hluboko dovnitř, někdy to nejde jinak. Tehdy má sevřené hrdlo a pocit, že ze sebe už nikdy nevypraví ani slovo.

  • Obrázek uživatele strigga

    Stárnoucíma očima

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma číslo 10, Patová situace.

    Jeden opožděný slíbený Harkness pro Gwendolínu. Všechno nejlepší!

    Drabble: 

    Patová situace byl jeho oblíbený podnik. Možná proto, že to tam trochu připomínalo dobu, kdy to pro něj všechno začalo. Že si u osamělé sklenky pokaždé vzpomněl na Doctora a na bezstarostné časy, kdy jenom zachraňovali svět.
    Možná proto, že jeho vlastní životní situace taky neměla řešení.
    Když žijete moc dlouho, vidíte umírat všechny své blízké, ale máte tu perspektivu, že jednou to pro vás taky skončí, je v tom jistá útěcha.
    Jenže on neměl ani tu.
    Se železnou pravidelností nakonec vždycky sbalil jakoukoli zelenou mimozemskou slizku, která se namanula, ale koketně mrkat stárnoucíma očima šlo čím dál tím hůř.

    Závěrečná poznámka: 

    Vesele mi to nějak nešlo, pardon. Už jsem říkala, že tenhle fandom vesele neumím? :D

  • Obrázek uživatele strigga

    Jednou to pomine

    Fandom: 
    Drabble: 

    Scéna připravena. Prostředí: postel. Pomůcka: kojicí polštář. Metoda: takzvané umlíkování, odborně mleeking. Trvání: 20 minut. Úspěch: nulový. Dítě využívá mléka jakožto urychlovače částic a šťastně mizí v dál, volajíc na neexistující kočičku.

    Scéna připravena. Prostředí: celý byt. Intimní přítmí, muž se snaží potmě trefit do úst quichem. Pomůcka: gymnastický míč. Metoda: udolání v šátku. Zvolen šátek s vysokým obsahem spacího prachu. Trvání: 45 minut. Úspěch: nejistý. Dítě chvílemi usíná a pak spatří rybičky, kolotoč, plakát s Havlem. Na všechno volá "čičí".

    Rodič zůstává stoicky klidný. Po osmi měsících ví, že jednou to skončí a on si půjde napsat to drabble.

  • Obrázek uživatele strigga

    Potvorstvo malé i velké: atlas vašich horských přátel a nepřátel, str. 232

    Úvodní poznámka: 

    Krapet zkatalogizovaná horská vzpomínka ze stejného soudku jako tahle loňská (nijak na sebe nenavazují, k pochopení naprosto netřeba číst).

    Drabble: 

    BABČU na horách rozpoznáte snadno. Obvykle vypadá přinejmenším na sto dvacet let a vyskytuje se již od kuropění na místě, kam jste po mnohahodinovém utrpení dofuněli ve tři odpoledne. Nabídne vám grog nebo domácí buchtu, usměje se a svižně odkvačí, přeskakujíc přitom balvany velikosti menšího nákladního vozu, protože má dnes v plánu stihnout ještě dva tři vrcholy.
    Zásadně také chodí ve vytahaném svetru a sandálech bez ponožek. Přes tuto zcela nedostačující výstroj se jí nikdy nic nestane, zatímco vám se postupně odlepí podrážka z nových pohorek, promokne nepromokavá bunda, kvůli nefunkční GPS ztratíte značku, zasype vás lavina a sežere medvěd.

  • Obrázek uživatele strigga

    Doufej, že to bude holčička

    Úvodní poznámka: 

    Šílená témata si žádají šílené fandomy. :D Tak trochu nenápadně navazuje na tohle předloňské a tohle loňské.

    Drabble: 

    Bylo po půlnoci, když překvapený Červenáček uslyšel zabušení na dveře.
    "To jsem já," ozval se nezaměnitelný Rychlonožkův hlas, "můžu u tebe dneska přespat?"
    "Jasně, mám panádlovou polívku, dáš si?" pokusil se o fousatý vtip, ale když spatřil kamarádův výraz, vzdal to.
    "Co se stalo?"
    "Bětka," doznal zkroušeně Rychlonožka. "Řekla mi, že čeká dítě."
    "U Jóviše, to je přece skvělá zpráva!"
    "Chvíli to tak vypadalo. Pak jsme se bavili o jménech, rozumíš... prostě mě to tak napadlo, Mirek je hezké jméno, nevím, co jí přelítlo přes nos!"
    Červenáčka polil ledový pot.
    "Co ti řekla?"
    "Že si mám jít oplodňovat třeba veverky."

  • Obrázek uživatele strigga

    Zpátky

    Fandom: 
    Drabble: 

    Zabořil ruce do vlhké, sluncem prohřáté hlíny. Fascinovaně sledoval, jak se mu sype mezi prsty, jak mění tvar i strukturu i barvu, jak kypí životem, v nějž ještě nedávno nedoufal. Chvíli pozoroval malou žížalu, jak vystrkuje hlavičku, jak kypří půdu, která díky ní může dýchat, a bylo tak krásné moci se volně nadechnout spolu s ní. Nasál do plic vítr s vůní jarního podvečera a nechal posledních pár smítek dopadnout zpět do záhonku. Překvapeně zamrkal, když mu na ruku spadlo pár slaných kapek. Ještě včera třímala meč...
    Na okamžik zavřel oči. Sam Křepelka byl zpátky doma a nepotřeboval nic víc.

    Závěrečná poznámka: 

    Já si nemůžu pomoct :) naskočil mi okamžitě po přečtení tématu a nezbavila jsem se ho celej den.

    Neviditelný fandom: 
  • Obrázek uživatele strigga

    Pár let po a pár let před

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Případně ♪♫♪

    (Jinak se omlouvám, o téma zase jednou spíš tak štrejchám..)

    Drabble: 

    Dny plynou jeden jak druhý, měsíc roste a ubývá a všechno je pořád stejný. Tvářím se, že žiju, že je to za mnou, jde to vůbec jinak? Ale je ve mně díra, víš, zející černá propast.
    Někdy si říkám, jestli to máš stejně.
    Většinou se snažím na tebe nemyslet.
    *
    Dny a noci se dávno slily dohromady, tady to vyjde nastejno. Ale stejně to poznám, víš? Když přijde úplněk. Za mříží je trochu víc světla, moře se trochu víc leskne.
    Tolik doufám, že žiješ, žes to už nechal za sebou. Že v sobě nemáš stejnou díru jako já.
    Jenže tě znám.

  • Obrázek uživatele strigga

    Hore zdar

    Fandom vzniknuvší v roce 2020, kdy se mi hory a cesty vůbec staly jenom vzpomínkami. O rok později tomu nebylo jinak a malé horské historky a momentky se poněkud pomnožily, pročež jsem usoudila, že by mohly dostat název :)

  • Obrázek uživatele strigga

    Asi tak šedesát hodin

    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuju téma číslo 1, Ještě tam budem. Přítomnost tématu je v drabblu doufám patrná. :D

    Drabble: 

    V noci cosi začíná.
    Ráno Bulovka. Prej nic.
    Prodáváme byt, přežijem rodinnou oslavu. Všechno mám v mlze.
    Večer Bulovka, zase nic. Takže to bude ještě horší?!
    (Spoiler: Bude.)
    Párty pokračuje, celou noc počítáme kontrakce. Pořád sedm minut, bezva. Nad ránem to vzdáváme.
    Kontrola na Bulovce. Je to nadějný, dejte procházku. Čtyřicet hodin nespím a trpím, ty procházko!
    Hodiny zdoláváme chodníčky v Troji. Pak Stromovka. Čučící důchodci. Být kočka, zalezu na půdu.
    Manžel doma odpadá, taky nespal. Jsou čtyři odpoledne. Nepočítám už nic.
    Půlnoc. Bulovka, prasklá voda. No jasně, teď to půjde rychle, uvidíte!
    Uvidím. Za dalších jedenáct hodin, ale uvidím.

    Závěrečná poznámka: 

    Já si to prostě musela napsat, omlouvám se :D a nejlepší byla moje mamka, která mě přesvědčovala, že hlavně musíme jet včas, že u nás v rodině se rodí rychle... :D
    Ale aby bylo jasno – další den ráno jsem se probrala s myšlenkou "Sakra, já bych do toho šla znovu". Stálo to za to <3

  • Obrázek uživatele strigga

    Soumrakem k noci

    Úvodní poznámka: 

    Nevím, jestli si někdo vzpomíná na moje loňské horské vzpomínky.. já vzpomínám pořád. Někdy hořce. Strašně mi to už chybí...

    Drabble: 

    Někdy už na chatě hrajeme karty, vyprávíme si příběhy, sušíme svršky, shlukujeme se co nejdál od dýmajících pohorek, majetnější z nás večeří v jídelně, šetřivější pokoutně vaří těstoviny venku v závětří. I to má svý kouzlo.
    Ale někdy... někdy jsme ještě na cestě. Protože jsme to nestihli, protože nám první chatu zavřeli, protože nebylo místo nebo protože chceme přespat venku. A tak trochu protože to vlastně milujem. Stmívá se, v houstnoucí tmě se třpytí jen sníh a hvězdy v jezerech. Vzduch chladne, noc voní a my jdem, mravenci shrbení pod tíhou krosen, jdem dál, trochu ustrašení, hodně fascinovaní. Nevyslovitelně šťastní.

  • Obrázek uživatele strigga

    Proměna

    Drabble: 

    Občas Azirafalovi ten jeho Nevýslovný plán záviděl. Jistě, nebylo to vždycky jednoduché, ale když už se něco podělalo, mohl prostě říct, že cesty Boží jsou nevyzpytatelné a šmytec. To jeho nadřízení, třebaže tupí a zaseklí ve středověku, co se týče víceméně všeho, byli ve svých požadavcích vždy velmi explicitní. Mam, pokoušej, přiveď na scestí, jednu, dvě, tisíce duší žeň do věčně hladového chřtánu pekel.
    Chtělo to pár tisíc let a jeden nezdařený Armageddon, aby si uvědomil, že už nepatří k jedněm ani druhým. Že stojí opodál a má možnost volby.
    Svobodná vůle mátla, komplikovala, někdy bolela. Ale neměnil by. Nikdy.

  • Obrázek uživatele strigga

    Uwe vynálezcem

    Fandom: 
    Drabble: 

    Vedro k zalknutí. Silnice je nekonečná, plíšky z plechovek znaveně cinkají, fotka rodiny visí na proužku izolepy výrazně povadleji než dmoucí se dekolt fešandy z Playboye vystavené hned vedle. Uwe se potí jako kůň. Zakládá si na klidu, ale když už se mu pramen vlasů nalepí na brýle podvanácté, škubne volantem jak při tanci svatého Víta.
    "Herrgott!" zasupí.

    A vtom se to stane. Zahřmí, zableskne se a hlas shůry k němu dolehne za doprovodu andělských trub. A Uwe náhle ví. Zastaví na nejbližší benzince a zažádá o nůžky.

    Řidič černého Bentley, jedoucího za kamionem, se za černými brýlemi nenápadně uchechtne.

    Závěrečná poznámka: 

    Z Wikipedie, internetové encyklopedie: "Pravděpodobný vznik účesu je připisován profesionálním řidičům kamionů, kterým za jízdy padaly dlouhé vlasy do obličeje a tím jim znemožňovaly bezpečné řízení. Vhodným řešením bylo zachování dlouhých vlasů pouze v zadní části hlavy, kde už ve výhledu nepřekáží a zároveň zachovávají řidičský účes."

    Aneb když nevíš, vraž tam Crowleyho. :D

    Neviditelný fandom: 
  • Obrázek uživatele strigga

    U okna

    Úvodní poznámka: 

    Já vám ani nevím proč, ale když přemýšlím nad výběrem, vytane mi vždycky tohle. Možná proto, protože tohle jsou pro mě prostě oni dva. A protože ve výběru mívám skoro vždycky něco potterovskýho. A tak přestože možná bylo nejhůř uchopitelný a pochopitelný z mých letošních (koneckonců je to taky součást příběhu, kterej jsem se nikdy neobtěžovala sepsat), přestože ho okomentovalo nejmíň lidí a tak.. mám ho prostě nejradši :-)

    Psáno na téma Masky (doteď se divím, že mi to kontrolor uznal :-)).

    Drabble: 

    U okna je chladno, venku padá sníh. Přesto ho otevře dokořán a uchváceně se dívá ven - nevnímá špinavé šedivé noční náměstí, zaparkovaná auta, oprýskané stěny domů, přetékající popelnice ani tlumená světla zaprášených lamp. Jako by nahlédl pod masku toho všeho, najednou vidí úplně jiný svět - mihotavá světla v oknech hradu, věže a hlásky, temnotu lesa, jezero odrážející oblohu plnou hvězd. Skoro se usměje, i když mu něco říká, že tohle všechno je dávno pryč.
    Na parapetu před ním přistane hrnek kakaa.
    "Chybí ti to, viď?"
    Nemá cenu nic předstírat, znají se příliš dobře. Dál se prostě jen mlčky dívají spolu.

  • Obrázek uživatele strigga

    Ukolébavka pro hvězdy

    Úvodní poznámka: 

    Tak ještě naposledy. Nějak mi přirostl k srdci. :)

    Drabble: 

    Poslední píseň je jen pro něj a hvězdy. Není smířená, protože není s čím se smiřovat; není hořká, protože není k čemu hořkost vztáhnout. Je plná touhy ještě jednou uvidět nebe, obrovskou, blikající temně modrou báň a pod ní spící kraj. Je plná bolesti, že není s kým se loučit. Je plná strachu z ticha, neznáma, z všeobjímající, dusivé nicoty kamenných stěn. Plná samoty, kterou ani sebenadšenější publikum dole pod oknem nezaplaší.
    Je tichá a vzniká za pochodu, přímo při hraní, a přesto je nejlepší, kterou kdy složil.
    Je to tak správně.
    Smyčec se v ruce chvěje jen zimou, určitě.

    Závěrečná poznámka: 

    Děkuju moc všem, kteří jste tu letos byli a dělali DMD tím, čím je. Letos to pro mě bylo asi nejnáročnější ze všech mých dosavadních ročníků, byla jsem unavená, vyždímaná, padala jsem na ústa, lovila nápady z hlubin sežranýho mozku po jedenácté večer; navíc jsem nevím proč poprvé za všechny ty roky měla tu bláznivou ideu, že prostě chci napsat třicet a musím a basta.

    A stejně jako všechny ty ostatní roky, a možná ještě o to víc, to zatraceně stálo za to a už teď se mi stýská.

    Děkuju a zase napřesrok!

  • Obrázek uživatele strigga

    Marná snaha

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Rating: Můžete to číst, dokonce i pokud vám dítě ještě nesežralo mozek
    Pairing: To je tajný! (A vlastně tam žádnej není..)
    Prohlášení: Fandom mi nepatří (i když si skoro myslím, že i zombie se sežraným mozkem by možná některý díly posledních sérií dokázala vymyslet líp než jejich tvůrci *rejp*).

    Drabble: 

    Strašně se snažil. Projevovalo se to tak, že zuřivě pobíhal kolem (užasla by, kdyby zrovna tohle nedělal), mumlal si pro sebe tak rychle, až zcela nesrozumitelně (to má nacvičené moc pěkně), chaoticky popadal jeden kus nářadí za druhým, tahal za páčky a tiskl tlačítka (a tohle už taky dovedl k dokonalosti!), několikrát se zatvářil jako raněné štěně (tohle odmítla komentovat) a nakonec frustrovaně vykřikl něco, čemu bohužel pro skotský přízvuk vůbec nebylo rozumět.

    "Tak co, spokojená?" zeptal se pak.
    TARDIS slastně zavrněla.
    Oba věděli, že by ten chameleoní okruh mohl spravit, kdyby chtěl.
    Ale tenhle rituál měl prostě svoje kouzlo.

    Závěrečná poznámka: 

    Už jsem byla smířená s tím, že bonus vzdám... a pak mi došlo, že jsem si letos nenapsala ani jednoho Doctora! To by přece nešlo.. :-)

    (Pro ty, kdo by si náhodou pamatovali mé dřívější doctorovské drabbly: Tak je to tady, po asi pěti letech snahy se mi povedl první nedepresivní kousek! *pláče radostí*)

  • Obrázek uživatele strigga

    Hngh!

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Protestsong pro Ryu. Omlouvám se, už mám fakt dost, nic jinýho mě prostě nenapadlo :D vyřízený "hngh" je poslední dobou moje nejčastější reakce na téma, i kdyby bylo sebehezčí...

    Drabble: 

    Už je tady zase téma
    a já už jsem vyšťavená
    nemám nápad, nemám nic
    brzo půjdu do Bohnic

    Hngh! Hngh!

    Už je tady téma zase
    ňákej tanec, cože, prase?!
    Poezie jako pěst!
    K čemu úpím ostošest?

    Hngh! Hngh!

    Zase je tu téma už
    a zase to má dřív muž
    nemám drabble ani bonus
    zato v zádech pěknej tonus

    Hngh! Hngh!

    Zase už tu téma je
    a já civím do kraje
    v hlavě duto jako v kobce
    ohleduplnýho sobce

    Hngh! Hngh!

    Téma už je zase tu
    To je konec, odkvetu!
    Jeden by nejradši zdrh
    a pak si to přečte: TRH?!

    Hngh!

  • Obrázek uživatele strigga

    Musí sama chtít

    Úvodní poznámka: 

    Horská vzpomínka. Říkala jsem si, že by to ještě jednu chtělo, a bylo to první, co mi na to téma vytanulo. :)

    Drabble: 

    Stoupáme. Je nádherně, pod námi sněhová pole, kosodřevina, kamzíci. Za celý den jsme nikoho nepotkali.
    První pohled přes hřeben sevře útroby ledovým strachem. Bouřka na horách není legrace. Nepředpovídaná černota se valí jako předzvěst zkázy, není kam utéct, není čas. Choulíme se pod převisem. Hora, lhostejná k nám bezvýznamným, stoicky čeká.
    A pak to přijde. Fascinovaně sledujeme souboj titánů. Černota narazí do vrcholu, zahřmí, vzduch citelně ochladne – ale vrchol mračno nepustí dál, drží ho v kleštích, dokud vítr temnou masu nerozcupuje do neškodných obláčků.
    Jistěže víte, že je to hoře jedno. Ale stejně vám to bleskne hlavou.
    Pustila nás nahoru.

  • Obrázek uživatele strigga

    Po návratu

    Fandom: 
    Drabble: 

    Večerní vzduch voní ozónem, je klid a ticho, brzy se spustí déšť a on si na to všechno znovu zvyká, jako by nebyl pryč pár měsíců, ale půlku života.
    Pach hniloby a všudypřítomný chlad.
    Oheň vesele praská, dívá se do krbu a nepřítomně převaluje na jazyku griliášovou hrudku.
    Noční běsi, bezedné prázdné oční důlky, vztahující se strupaté prsty.
    Vrtí se v křesle a upíjí horký čaj. Třesou se mu ruce.
    A vzpomínky. Nekonečný sled vzpomínek – vyhazov z Bradavic, máma, tátova smrt. Raddle, všichni ti mrtví.
    Je rád, že za ním dnes Harry s Ronem nepřišli. Tenhle příběh jim vyprávět nechce.

  • Obrázek uživatele strigga

    Jak jsme čekali na příjezd motostřelecké divize majora Ticháčka

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Oujé, stíhám! Dvě drabblata za hodinu! *nevěřícně*
    Jak jsme chovali užitečné zvíře je jedna z mých oblíbených povídek.
    Nedělám si naděje, že bych mistrům sahala třebas jen po palce u nohou, ale musela jsem si to napsat, pardon :-)

    Drabble: 

    "Sousede," zaúpěl vyčítavě Pulchart, jakmile mu otec otevřel, "že mám místo kuchyně chlév, to jsem si zvykl. Ale bít mne prasečí nohou do hlavy, to už přestává všechno!"
    Na spánku se mu rýsovala boule velikosti pštrosího vejce. Jeho žena zdola souhlasně prorazila podlahu smetákem.
    Otec, rozený diplomat z boubínských hvozdů, kde léta piloval své umění rozmluvami s rozložitým dubem, mu vysvětlil naši situaci, a Pulchart následně nedal jinak, než že musí Bivoje vidět na vlastní oči.
    O minutu později vyletěl dírou po řezníkovi s hlavou ve tvaru šťouchaného bramboru.
    "Vidíte, sousede, vás prasečí nohou nikdy neuhodil," poznamenal otec vítězně.

    Závěrečná poznámka: 

    Ehm, je to k uznání? Pořádný tanec to určitě byl a prase tam je každopádně, přimhuřte oko... :D

  • Obrázek uživatele strigga

    Vetřelec v Záchranné stanici záporných postav

    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma z 25. 4., Práce všeho druhu.

    Drabble: 

    Včera ráno, mám to pravda trochu v mlze (baba se rozhodla v rámci prevence rozstřikovat moji vodku po chaloupce v podobě aerosolu, což způsobilo nádhernou třpytivou mlhu a následně epesní kocovinu), se ozvalo odporně vesele znějící zaklepání.
    Dveře zaskřípěly a do hlavy se mi zaryl obří hřebík:
    "Ferda Mravenec, práce všeho druhu!"
    "Sauron, dveřník. He?" zaznělo ochraptěle v odpověď.
    "No, říkal jsem si... Rozumějte, jdu kolem a koukám, chata z perníku, to není zrovna ideální materiál na stavbu, že-"
    Z kouta se vypotácela baba s lopatou a zamířila ke dveřím.
    Nevím, co bylo dál, nastříkal jsem si vodku do očí.

  • Obrázek uživatele strigga

    Memoriál Psa baskervillského, Chloupka a jiných, kteří se také nevešli

    Úvodní poznámka: 

    Upozornění: drabble nese patrné známky únavy materiálu, rozuměj autorky.

    Drabble: 

    "Je to tady, přátelé, blíží se poslední kolo! Do vedení se po vyloučení dopujícího Idefixe poněkud překvapivě dostala Dášeňka, ovšem pozor, dopředu se dere 101 dalmatinů, smetli Dášeňku jako přílivová vlna a řítí se - neuvěřitelné! Přímo ze středu dalmatiní záplavy VYSKAKUJE MAXIPES FÍK NA PRUŽINÁCH a jediným mocným skokem je v cíli, tak tohle je skutečný zvrat! Nyní je na rozhodčích, zda uznají tuto neotřelou fintu- ale to je neskutečné, přátelé! Fík je až druhý! Celkový vítěz před okamžikem vylezl z hlíny těsně za cílovou páskou..."

    "Ty Pejsku," pravila Kočička, "víš, že už mě vážně točíš? Běž se laskavě zahrabat!"

    Závěrečná poznámka: 

    Berte to pozitivně. Taky jste tu mohli číst horor o Pejskovi, kterého Kočička vlastnoručně zakopala na zahradě, protože už jí z něj hráblo (jako vážně, nic lepšího mě za celej den nenapadlo, pardon :D).

  • Obrázek uživatele strigga

    U okna

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    O téma to spíš jen štrejchlo, omlouvám se. Když nebude uznáno, nevadí..

    Drabble: 

    U okna je chladno, venku padá sníh. Přesto ho otevře dokořán a uchváceně se dívá ven - nevnímá špinavé šedivé noční náměstí, zaparkovaná auta, oprýskané stěny domů, přetékající popelnice ani tlumená světla zaprášených lamp. Jako by nahlédl pod masku toho všeho, najednou vidí úplně jiný svět - mihotavá světla v oknech hradu, věže a hlásky, temnotu lesa, jezero odrážející oblohu plnou hvězd. Skoro se usměje, i když mu něco říká, že tohle všechno je dávno pryč.
    Na parapetu před ním přistane hrnek kakaa.
    "Chybí ti to, viď?"
    Nemá cenu nic předstírat, znají se příliš dobře. Dál se prostě jen mlčky dívají spolu.

  • Obrázek uživatele strigga

    Plantážníkem na věčné časy a nikdy jinak

    Úvodní poznámka: 

    Pardon, mě to k tomu fandomu hrozně svádělo. :D

    Drabble: 

    "Zahajuji mimořádnou schůzi klubu ve věci..."
    Mirek se poněkud zadrhl. Atmosféra v klubovně byla hustá jak panádlová polívka.
    "Jak jí vlastně, ehm, říkáš? Předpokládám, že Haha Bimbi už to úplně dneska ve třiceti..."
    "Říkám jí Bětko," ošil se nervózně Rychlonožka.
    "Ano. Ehm. No. Takže, abych tak řekl, Haha- tedy, Bětka za mnou tuhle přišla s tím, že byste rádi, no..."
    "Mirku, přísahám, že jsem jí řekl, že se nejdřív musím poradit s tebou a ostatními!"
    "Jo. To bude asi ten problém," vzdychl Mirek a sundal si ručník z tváře, přičemž odhalil epesní monokl.
    Nastalo hrobové ticho.
    "Takže můžeme?" pípl Rychlonožka.

  • Obrázek uživatele strigga

    Poslední nocí prozpívat se k ránu

    Úvodní poznámka: 

    Tak já se k němu ještě jednou vrátím :)
    K poslechu možno využít ♫♪♫ toto

    Drabble: 

    Ten den hraje už od rozbřesku, déle než jindy, ochotněji než jindy. Venkovské odrhovačky i písně bardů, rytmické, rychlé i pomalé, a dav lidí dole výská a tančí, suknice se točí kolem dokola zamřížovaným výřezem a s nimi celý svět. Hraje bez odpočinku, k čemu taky, hudba sama je tak plná energie, těší, dává zapomenout, přehluší úzkost ze zítřka.
    Hraje dlouho do noci, poslední tichá ukolébavka je jen pro něj a hvězdy, tušené, vzdálené, mrkající. Jsem vám blíž než kdy dřív, sestřičky.
    Teprve když obloha znachoví příslibem rána, upustí smyčec a roztřese se.
    Ticho mrazí a jde z něj strach.

  • Obrázek uživatele strigga

    Jednoho slunného rána roku 1926

    Drabble: 

    Když toho rána spatřil Azirafala uprostřed ulice celého od barvy, zmohl se Crowley jen na povytažené obočí.
    "Někdo s tím musí něco udělat," obsáhl anděl rozrušeným gestem prázdnou cestu. "Je to čím dál nebezpečnější. Včera večer se mi přímo před obchodem prořítil nějaký šílenec v černém autě a málem mě srazil, určitě jel aspoň třicítkou. Takový šok jsem nezažil od roku 1815!"
    Crowley účastně přikývl. "Tohle k ničemu nebude," zhodnotil umělecké dílo na vozovce. Luskl prsty a dlouhý varovný dopis se změnil ve dva úhledné bílé pruhy.
    Byl hrozně rád, že své včera zakoupené bentley zaparkoval o dvě ulice dál.

    Závěrečná poznámka: 

    Fascinující je, že když jsem (výjimečně tentokrát i trochu) pátrala po informacích, zjistila jsem, že první přechody pro chodce (ve formě dvou pruhů) se skutečně začaly objevovat v roce 1926 v Londýně (zdroj). Crowleyho auto je Bentley 1926. To nemůže být náhoda! :-)

  • Obrázek uživatele strigga

    Pravidelný vrchol nedělního blaha

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Vždyť vlastně celej víkend furt něco rekonstruuju...

    Drabble: 

    "Prosím tě, nevíš, co tohle může být? Á, é, ó, něco jinýho?"
    "Myslím, že to máš vzhůru nohama."

    Dorazila další várka malých čtverečků s neidentifikovatelnými hieroglyfy. Všechny se honosí vznešenými názvy jako IMG_87551242826, aby bylo snadné poznat, co se za nimi skrývá. Třetina z nich nejde otevřít, třetina přečíst a zbývající třetina obsahuje několikrát to samé cvičení, které jsem nikdy nikomu nezadala a o jehož existenci jsem doteď neměla tušení. Se zápalem rodilého egyptologa následující hodinu luštím, co chtěl jediným čitelným obrázkem básník říci, až mi před očima jasně vytane výsledek vrcholného vzepětí žákyně:

    DID SHE IS ENGLISH? DIDN’T ENGLISH.

    Závěrečná poznámka: 

    Já už nemůžu. :D
    Jo, vlastně - IMG_87551242826 a DIDN’T počítám obojí jako jedno slovo, může být?

Stránky

-A A +A