Moje články

  • Obrázek uživatele strigga

    Jestli je ještě co slepovat

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Letos jsem popravdě napsala docela dost drabblat, která se mi líbí a mám je ráda. Možná proto, že jsem do nich dala přesně to, co jsem chtěla, a to se mi zas tak často nestává. A tak je mi snad poprvý líto zařadit jen jedno do výběru, ale na druhou stranu.. vždycky je nějaký, který vám přiroste k srdci nejvíc. Letos to pro mě byla dvě. To druhý bylo Zpívej..., který mám hrozně ráda hlavně proto, jak souvisí se svým tématem; tak jsem ho zařadila aspoň do e-knihy :)

    Jako bonus mám k tomu tentokrát i ♪♫ píseň, při který jsem to psala. Prostě k nim nějak patří.

    Drabble: 

    Bylo mu skoro sedmdesát, když se poprvé odvážil zaťukat na dveře vlastních vzpomínek.
    Kouzly si upravil tvář a nasadil si kapuci, než vstoupil, navenek klidný, uvnitř roztřesená rosolovitá hromádka strachu.
    Objednal si medovinu a oddechl si, když jí hostinský třískl o stůl stejně nerudně jako před kýmkoli jiným a dál si ho nevšímal.
    Vracel se stále častěji, cítil se tu nečekaně tak nějak... doma? Přesto před hostinským dál klopil zrak. Byl si jistý, že stačí kratinký pohled do očí a...

    "Vážně si myslíš, že jsem tě nepoznal už napoprvý?" zavrčel zničehonic Aberforth, když před něj stavěl sklenici.
    Pak si přisedl.

    Závěrečná poznámka: 

    Psáno na téma "Co jsi v mládí nestihl, ve stáří musíš dohnat". Tihle dva se mi drží v hlavě už od psaní letošní vánoční povídky. A pořád nemám pocit, že bych o nich řekla všechno. Že bych letos poprvý vážně zauvažovala o letní dobročinnosti? :)

  • Obrázek uživatele strigga

    Písně beze slov

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma číslo 1, Zázrak zrození. Mám to napsaný už asi deset dní, ale řekla jsem si, že vydržím :D
    Drabble vzniklo na základě téhle písně (je to samozřejmě zkrácená verze Písně o Durinovi, kterou zpíval Gimli v Morii), a je jí hodně ovlivněná, proto prosím o poslech. (Kromě toho je taky krásná. Fakt.)

    Drabble: 

    Byl první, kdo po ní kráčel, když byla ještě mladá, mladičká, zelená jako listí v zemích za mořem. Vítr voněl, byl to První vítr, a zpíval písně beze slov, neboť zem je ještě neznala. Kráčel po horách, stoupal do trávy bosými chodidly a jeho dotek byl První dotek; toužil však stále víc dostat se za clonu neprostupného kamene, dovnitř, do nitra hor.
    Postupně začal věcem kolem sebe dávat jména, a ony při jeho slovech zaplály novým životem.
    A pak objevil to místo. Jezero, v němž se věčně odráží zářící nebeská noc.
    Spatřil v něm sám sebe.

    S korunou z hvězd.

    Závěrečná poznámka: 

    A protože nevím, jestli ze sebe ještě dneska něco vymáčknu (po týdnu udatného boje mě konečně definitivně skolil mor :D), pro jistotou se loučím. A moc děkuju. Hrozně jsem si to s vámi letos užila. :)

  • Obrázek uživatele strigga

    O mlčení

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 
    Drabble: 

    Vídal je, protože někdy to jinak nešlo. Tiché odlesky minulých životů, promarněných chvil, chvil, kdy musel ničit, chvil, kdy se za to nenáviděl.
    Chvíle, kdy zapřel sebe sama.
    Oči vesmíru upřené neustále na něj, nikdy se neodvracející, věčně kontrolující, nehlasně chrlící nekonečný gejzír výčitek. Oči, o nichž nemluvil, protože nemohl. Dvě srdce nestačila, aby to břemeno dokázal unést, ne neustále, ne navěky.

    Občas zahlédla jeho schoulenou siluetu za pootevřenými dveřmi, hlava vražená mezi koleny, ruce pevně obemknuté, drtící zbytek těla, jako by vnější bolestí chtěly přebít tu vnitřní.
    Nikdy nic neřekl. Vyšel a zase se usmíval.
    A tak mlčela taky.

    Závěrečná poznámka: 

    (Wiki tvrdí, že kolika je "jakýkoliv bolestivý stav v krajině břišní". Takže emoční kolika by snad měla být jakýkoli bolestivý stav v krajině emoční.. nebo si to jenom obhajuju sama před sebou, protože jsem nutně potřebovala nějakou depresivní doctorovinu. :))

  • Obrázek uživatele strigga

    Vzpomínám, mami

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Bez mučení přiznávám, že mě k použití tohohle nápadu popostrčil polovičák. Ale aspoň to skutečně je můj nápad. Jen jsem ho původně chtěla použít na jiný téma. ;)

    Drabble: 

    "Nedloubej se v tom nose!"
    Protočil oči vsloup a odběhl za roh.
    "A nešilhej, myslíš, že jsem to neviděla?"
    Vyběhl do zahrady a posadil se pod strom. Chyba.
    "Nemni si to oko, proboha, chceš si ho vydloubnout?"
    Raději odběhl úplně. Vrátil se navečer, kolena sedřená, ve tváři škrábance, na jednu nohu došlapoval opatrně, měl pocit, že si do ní něco zapíchl.
    "Tobě to jednou zůstane, říkám ti, že ti to zůstane! Až ti bude padesát, bude ti chybět kus nosu, oko a půlka nohy, tak si na mě vzpomeň!"

    Alastor Moody se na sebe ušklíbl do zrcadla.
    "Nojo, vzpomínám, mami."

    Neviditelný fandom: 
  • Obrázek uživatele strigga

    O supermamince

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Tak vám nějak nevím, jestli je to pohádka. Asi pohádky neumím. Ale snaha byla, přinejhorším bude nebodík. :)

    Drabble: 

    Bylo nebylo, v domečku za městem žila dvojčátka a ta měla maminku, která jim každý večer vyprávěla pohádku.
    V pondělí odvyprávěla celou dlouhou Sněhurku se všemi podrobnostmi, odpovídala u toho na všechny dotazy a pro větší úspěch tam přidala draka a dva Transformery.
    Ve středu vystřihla perfektního Otesánka, bez dotazů, draků a skoro bez Transformerů.
    V pátek sáhla po knížce, vybrala z ní nejkratší možnou pohádku a o Transformerech zcela odmítla diskutovat.
    V neděli řekla "Za sedmero horami..." a usnula.

    Dvojčátka ji něžně přikryla.
    Po vydatném spánku měla maminka své superschopnosti zpět.
    Byla to totiž Supermaminka.
    Jako všechny.
    Dobrou noc!

  • Obrázek uživatele strigga

    Est post aves

    Úvodní poznámka: 

    Ehm. Navazuje na lžičku ze 3. dubna. Takový krásný téma a já napíšu takovou békovinu. Poslední dny DMD jsou fakt horší než houbičky.
    A ten název je interní vtip, toho už si snad radši vůbec nevšímejte. :D

    Drabble: 

    Vše bylo připraveno. Všichni aktéři zaujímali své pozice, připravení udeřit. Agent Smith s obrovskou kartonovou krabicí plnou lžiček číhal na vhodnou chvíli. Do budovy právě vcházeli Neo a Trinity, tváře zachmuřené, Neo epicky odhalil kabát napěchovaný lžičkami. Týdny tvrdého tréninku. Po zuby olžičkovaná skřetí armáda se chystala vypochodovat z bran Mordoru, proti ní tisíce Gondorských a Rohanských, kteří nadělali lžičky i z podkov, vepředu mával Aragorn svým Andúlžičkorilem. Harry, blbec, si svoji lžičku zlomil, takže jednu šlohnul Dracovi a teď s ní dramaticky zaměřoval Voldemorta.

    A pak přišlo téma číslo 26, Překovat meče v pluhy, a všichni měli po lžičkách.

  • Obrázek uživatele strigga

    Mudlova neuvěřitelná dobrodružství

    Úvodní poznámka: 

    Přátelé, je to tady. Už mi hráblo. Potřebuju doktora. :D

    Drabble: 

    Jednoho dne se osmý trpaslík (původním jménem Šmudla, ale na matrice to nějak zmotali a udělali z něj Mudlu, čímž ho definitivně vypudili ze světa pohádek) vydal hledat bájný osmý div světa, jehož jméno však nikdo nesměl vyslovit, a tak místo něj našel jen Voldemortův osmý viteál: jakéhosi krkavce, který tvrdil, že je čísi zapomenutý bratr.
    Nakonec jim cestu zastoupila pohledná ženština a praví: "Nás statečných bylo původně osm, ale prej se nehodím!"
    Neví se, co pak spolu dělali, ale pravděpodobně šlo o osmý smrtelný hřích, protože chvíli nato se všichni propadli pod zem a svět byl zase jako dřív.

  • Obrázek uživatele strigga

    Tam, kde je tma

    Fandom: 
    Drabble: 

    Někdy zavře oči a je zase zpátky na svazích Caradhrasu, promrzlý až na kost, a znovu prožívá rozhodování o Morii. Znovu vidí Gandalfa padat do hlubin, a pak, po době, která se tehdy zdála věčností, stát znovuzrozeného nad postelí. Znovu se dotýká kůry stromů, mezi prsty spadané listí lórienských lesů. Znovu slyší zpívat elfy, melancholicky, ztraceně, ale přece. Znovu se plaví po Anduině a hledá naději za mordorskými branami. Znovu má po boku Společenstvo, cítí okolo přítomnost všech.
    A pak oči otevře, zalité slzami pro Středozem, jaká byla a jaká už nikdy nebude.
    Gandalf mu stiskne ruku.
    Je čas jít.

  • Obrázek uživatele strigga

    Krádež v Záchranné stanici záporných postav

    Drabble: 

    Včera večer, zrovna jsem otevíral novou vyhlášku od Asociace, vodku v pohotovostní pozici, dveře lopatou rozrazila totálně nepříčetná Ježibaba.
    "Kdo mi sebral kulatou formičku na perníčky, ten ji ale okamžitě vysolí zpátky!" zavyla a pod bradavicema jí naskákaly rudý fleky.
    Všichni okamžitě pohlídli na Otesánka, kterýmu se roztřásly brady, protože se už tejden poctivě cpal jenom macesem, a prchnul se z tý nespravedlnosti vybrečet ven, doprovázenej Santerovým křikem "Zhyň, bídný kojote!" a Voldemortovým cynickým smíchem.
    Jenom Sauron neříkal nic. Jednu ruku, tu, na který obvykle nosí těsnicí kroužek, schovával pod stolem.
    Nikdo jsme ho nepráskli. Dneska večer nebude perník. Cha!

  • Obrázek uživatele strigga

    Jestli je ještě co slepovat

    Fandom: 
    Drabble: 

    Bylo mu skoro sedmdesát, když se poprvé odvážil zaťukat na dveře vlastních vzpomínek.
    Kouzly si upravil tvář a nasadil si kapuci, než vstoupil, navenek klidný, uvnitř roztřesená rosolovitá hromádka strachu.
    Objednal si medovinu a oddechl si, když jí hostinský třískl o stůl stejně nerudně jako před kýmkoli jiným a dál si ho nevšímal.
    Vracel se stále častěji, cítil se tu nečekaně tak nějak... doma? Přesto před hostinským dál klopil zrak. Byl si jistý, že stačí kratinký pohled do očí a...

    "Vážně si myslíš, že jsem tě nepoznal už napoprvý?" zavrčel zničehonic Aberforth, když před něj stavěl sklenici.
    Pak si přisedl.

    Závěrečná poznámka: 

    Nějak mi ta moje vánoční povídka utkvěla v hlavě. Mám pocit, že pár věcí se do ní prostě nevešlo.. možná proto, že Albus toho v mládí nestihl víc než dost.

  • Obrázek uživatele strigga

    Za dveřmi

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Pardon, nemohla jsem si pomoct.

    Drabble: 

    Uvnitř Tardis byly dveře věčně otevřené, další, které k otevření přímo vybízely, ale jen jediné jí Doktor otevírat zakázal.
    Musel tušit, že neposlechne. S bušícím srdcem vzala za podivnou, starobyle vyhlížející kliku, pootevřela a–

    Doktor nezabíjel. Nikdy. Vše, od čeho bylo třeba Vesmír uchránit, leželo tady – rotovalo v nekonečných spirálách černých děr, do nichž nahlédnout stálo všechny síly, sápalo se po ní chapadly, jazyky, ostny, paprsky oslňujících světel, křičelo o zabíjení, ničení, destrukci, zoufale vylo odkudsi z hlubin–

    Těsně předtím, než dveře zděšeně zabouchla, zpoza nich vyplula ruka a plácla ji po zadku.
    "Můžeš chodit častěji," ozvalo se ještě laškovně.

    Závěrečná poznámka: 

    A my dobře víme, kdo tam byl.
    Omlouvám se, že jsem nevarovala ani neuvedla stupeň harknessovosti, ale když ono by to přišlo o pointu..

  • Obrázek uživatele strigga

    Týnin tatínek

    Fandom: 
    Drabble: 

    Je jí sedm a s obrovským soustředěním píše domácí úkol. Dává si záležet, chce být ve škole co nejlepší.
    "Týno?" ozve se za zády a ona leknutím přetáhne.
    "Tati!"
    "Strejda Richard má lístky do akvaparku."
    Táta se usmívá. Týna si skousne spodní ret.
    "Nemám hotový úkol..."
    Táta spiklenecky mrkne. "Na to budeš mít čas potom."
    Týně trvá jen pár vteřin, než pochopí a s radostným zavýsknutím se vyřítí z pokoje, aby si sbalila věci.

    Teprve v šestnácti, až bude zkoprnělá stát uprostřed laboratoře a s hrůzou sledovat tikající přístroje, pochopí, že všechen ten čas, který dostávala navíc, nebyl vůbec její.

    Závěrečná poznámka: 

    Souvisí s tímhle, teda přinejmenším obsahuje stejné postavy. K téhle konkrétní už jsem se vracet ani nechtěla, ale ona si dupla :)
    Snad mi strachování se o domácí úkol v kontrastu s tím, co přišlo později, jako krásná starost projde :)

  • Obrázek uživatele strigga

    Vtip, který už nikdo nepochopí

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    A jako vždycky - co by to bylo za DMD, kdybych.. ?
    Případně ku poslechu :)

    Drabble: 

    Zazněl ohlušující výbuch, země zasténala a zpoza dveří vykoukla Ronova ohořelá hlava.
    "Nefunguje to," sdělila celkem zbytečně.
    "Tak tam prskni banán," houkl George od rozdělané práce.
    Ron něco nevrle zabručel, zaťukal si na čelo a zalezl zpátky.

    George se pro sebe usmál. Vzpomněl si, jak Fredovi kdysi do hmoty na výrobu omdlévacích oplatek, která odmítala fungovat, spadl kousek banánu od mamky na svačinu. Pokrčili rameny a vyzkoušeli to. George omdlel naprosto dokonale.
    Banán se stal jejich klíčovou přísadou a tahle průpovídka tajným heslem.
    Dneska už ten vtip nikdo nepochopí.
    Ale pořád tím může naštvat Rona. A to se taky počítá.

  • Obrázek uživatele strigga

    Nad ránem

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Případně ku poslechu :)

    Drabble: 

    Unaveně si promnul oči. Nemusel vstávat, nešel totiž spát: celou noc pročítal listiny. Za oknem barva oblohy přecházela z fialové v rudou, čerstvý ranní vítr si hrál se stébly trávy. Kolikrát už takhle probděl noc, a kolikrát ještě?
    Na chodbě šramot a pleskání bosých nohou, tiché zaskřípění dveří.
    "Eldarione?"
    "Nechtěl jsem budit maminku..."
    Chvíli mlčel, ale pak povytáhl obočí.
    "Co bys řekl menší vyjížďce na koni?"
    Eldarionovi se rozzářily oči.

    Vítr ve vlasech, v hlavě dokonale čisto. První ranní paprsek slunce a Eldarion, Eldarion a jeho radostný křik nesoucí se pláněmi. Jeho syn.
    Usmál se.
    Za tohle to všechno stálo.

    Závěrečná poznámka: 

    Snad je v tom téma aspoň trošičku vidět. A jestli není, dovysvětlím. A jestli nebude uznáno, nevadí - prostě jsem jen měla hroznou chuť si něco takovýho napsat :)

  • Obrázek uživatele strigga

    Nevýhody malířského náčiní

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Tak tohle je fakt bujabéza jak vyšitá. Pardon, je to vážně blbost, ale to téma mě strašně irituje a potřebovala jsem se ho něčím protestním zbavit...

    Drabble: 

    Čáru sem, čáru tam. Hodně černé. Zářivě zelenou, ne, ještě vlasy, je jich nějak málo. Dobrá, ale kam teď s očima? Co když to celé pokazí! Ale ne, ne, zkusí je umístit sem. Obkroužit tenkou linkou, tak - no, takhle to dopadá, když malujete mašlovačkou. Ale nakonec... ještě trochu černé sem, zelené tam. Omylem tam mázl žloutek, takže nad postavou zničehonic vychází slunce. Nevadí, přidá trochu žluté...

    Hruď se mu dmula radostí, když obhlížel své dílo. Harrymu Potterovi se jeho podobizna bude určitě líbit!

    "Dobby! Profesor Snape si stěžoval, že měl k snídani duhovou vánočku!"
    Jen kdyby nezapomněl umýt tu mašlovačku...

    Neviditelný fandom: 
  • Obrázek uživatele strigga

    Začátek

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Tak jo, no. Jelikož mi téma až podezřele nahrálo :D, drabble navazuje na tohle včerejší.

    Drabble: 

    Projekt CHRONOS byl zastaven a ty, kdo se na něm podíleli, semlela vlna vyšetřování. Několik měsíců zuřily nejen na vládní úrovni spory o to, jak naložit s nyní zakázanou technologií. Aktivisté demonstrovali za její definitivní zničení ("Stop nehumánním experimentům!"), z druhé strany se volalo po oživení projektu a dalším výzkumu. Nakonec zvítězil kompromis: rodiny postižených dobrovolníků umlčela finanční kompenzace, veškerá dokumentace byla shromážděna, označena za přísně tajnou a zapečetěna v hlubinách trezoru jedné ze státních institucí.
    Rok nato proběhla médii bez většího zájmu zpráva o zmizení vědce a vynálezce potopené technologie Valtra Asimova.
    O několik měsíců později byl založen ČAS.

  • Obrázek uživatele strigga

    Humánní experimenty

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Upozornění: Tematicky souvisí s tímhle včerejším, i když číst se dá snad i bez něj?, a stejně jako ono je poněkud ošklivý. (Nějak jsem si donedávna myslela, že jsem chronicky hodná autorka.. :D)
    A ještě jednou se omlouvám za svou velikonoční neaktivitu. Je mi to hrozně blbý, že skoro nekomentuju :/ nestíhám, ale zítra večer a hlavně pozítří to napravím!

    Drabble: 

    Začalo to takzvanými humánními experimenty. (Humánními nejspíš kvůli obvyklému absurdnímu přesvědčení, že je přijatelnější sebrat čas zvířeti než člověku.) Pro potřeby první extrakce byli vybráni dva ikoničtí tvorové - jepice a želva. Počítalo se, že jepice při extrakci zemře, želvě "jen" sebereme pět let.
    Extrakce nezaznamenala chyby.
    Co znamená, že zvířata vnímají čas jinak než my, jsme si uvědomili, když dobrovolník, kterému byl darován jepičí den, spáchal sebevraždu. Za ten jediný den jako by prožil celý život.
    Želví dobrovolník byl ještě po týdnu přesvědčen, že je pořád s námi v laboratoři.
    Tahle první srážka s realitou celý projekt potopila.
    Oficiálně určitě.

  • Obrázek uživatele strigga

    Dušanova věčnost, Dušanova chvíle

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Rozhodla jsem se to ještě víc nezamotávat (neb si myslím, že už bychom spíš neměli). Tak snad jsem to svým rozhodnutím nezamotala úplně. :D

    Drabble: 

    Zavřel oči. Před ním se rozprostřel celý širý vesmír a na milisekundu měl pocit, že může úplně všechno. Nadechl se, aby uchváceně zakřičel - a doslova zařval, protože se mu něco bolestivě zahryzlo do nohy. Vesmír se roztočil a ztratil ve spirále sebe sama.

    "Fovy, kámo, hinak to neflo."
    Dušan se probral na mokrém asfaltu nedaleko povědomého přechodu. Pršelo. Z krvácejícího lýtka se mu odlepila psí tlama.
    "Jinak by mě to s tebou nevzalo," vysvětlil Pepa.
    Dušan se rozhlédl. Poznal siluety dětí kráčejících v hloučku ze školy.
    Poznal i kamion, který se jim řítil v ústrety.
    Věděl, že na červenou nezastaví.

  • Obrázek uživatele strigga

    Nezjistitelné

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Momentální nápad, který se možná jednou stane součåstí většího příběhu. Díky polovičkovi za popostrčení :) a omlouvám se předem, že dnes nebudu komentovat. Nemůžu mu ten mobil úplně vybít :D

    Drabble: 

    "Berete si zde přītomného..."
    Šéf ČASu se usmíval. Myslel na to, jak po obřadu předá dvojici svůj dar: malou lahvičku z broušeného skla, s nazelenalou substancí uvnitř. Jeho jediná dcera si zaslouží to nejlepší. Zaslouží si rok navíc - dal by jí víc, kdyby mohl, zatracená omezení, měl by s tím něco provést. Čas je tak drahocenná věc!
    Stiskl ozdobně zabalenou lahvičku v ruce.
    "Prohlašuji tímto váš sňatek..."

    -

    Za šera u řeky zastavila nenápadná dodávka. Dva muži pohodili mrtvolu na břeh a odjeli.
    Tělo bezdomovce najdou nad ránem zmrzlé jako led. Příčina úmrtí jasná.
    Nikoho nenapadne, že mohl ještě rok žít.

  • Obrázek uživatele strigga

    Nechápu, co nechápu, objasňuje Kozel exkluzivně pro náš deník

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Víte, já se tomuhle tématu od začátku směju. Kozel je polovičkova stará a stále užívaná přezdívka. (Neptejte se proč, nechcete to vědět. :D)
    Tak jsem si nakonec řekla, proč ne...

    Drabble: 

    Dnes jsme exkluzivně pro vás vyzpovídali muže, který si přál zůstat v anonymitě. Z úcty k jeho přání využijeme jeho letitou přezdívku.

    Tak jak to vidíš s tím balkónem, Kozle?
    S jakým balkónem? (zmatený pohled) Co? Něco nechápu. Nechápu, co nechápu!

    No ptám se, jak to vidíš s těma kytičkama na balkóně!
    Bledě. (vyhlédne do tmy) Nevidím je.

    A myslíš, že je ještě někdy v životě zasadíme?
    Ale jo, doufám v to... vždycky musím doufat v dobrý konec, ne?

    Chceš ještě něco dodat?
    Co? K čemu? K čemu bych něco dodával? Ne! Nežádej to ode mě! (ukončuje rozhovor nasazením sluchátek)

    Závěrečná poznámka: 

    .. nejsem si jistá, jestli ví, že právě absolvoval rozhovor. A jestli z toho nemá nějaké trauma. :D
    Na balkóně máme skutečně už několik týdnů květináče, pytle hlíny a semínka, ovšem sázení probíhá formou "uděláme to v sobotu.. tak v neděli.. pondělí by taky šlo, ne? Ve čtvrtek?"

  • Obrázek uživatele strigga

    Mozkomoření

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    U témat na -ení mě tradičně napadaj jenom kapitální békoviny. Ale jestli si tohle už někdo napsal, tak mě to štve, protože to bylo fakt mozkobouření :D
    (Jo, dovysvětlení tématu: všechna přítomná slova se dají z "mozkobouření" sestavit; občas je teda někde některý písmenko dvakrát, protože mi došla invence :D, ale nikde není nic navíc. Snad to jde uznat. Už mi asi hrabe..)

    Drabble: 

    Bouře. U moku. Bon – řízek, křen, kmín, koření nok okoření. Kouření. Kouř. Bueno.
    Oko: uzření, zření, oř! Okoř! Zboření.
    Moře. Bouření nebe. Nouze – moření, zmoření, umoření. Omokření, zmokření. Mření. Umření. Břímě... zkouření. Zen.
    Zem? Zoom – mez, buk, kořen, bez, eben, křín. Komín. Boření–
    Komoří Bořek ben Nemo! Nomen omen. Noobe! Oboření, míření, BUM. Ou, bok. Ou, zub. Ou, mozek. Ou.
    Okření... Řím. Bozk, nízko. Beník Eben zmok. Ono... mono? Boom. Bzzzz, buzení, bek bek. (Mek.)
    Kino. Kon, kon! Mník, koník, komoň mouřenín, umoření mokří kokři zří Boubín. Noří nebozízek, noření zoubku, řez, ne! Boubín – zmizík.
    Ó, kubík křemíku u Kóbe!

    Závěrečná poznámka: 

    Snad v tom jde vysledovat i cosi jako sled obrazů. "Příběh" se říct neodvažuju. :D
    Při výrobě nebylo ublíženo žádnému písmenku, ač uznávám, že během dloužení z padesáti slov jsem k tomu občas neměla daleko. :D (Kurňa, proč v tom slově jsou jenom dvě tři samohlásky! :D)

  • Obrázek uživatele strigga

    Nezačínat znova

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Prostě jen proto, že mi to leží v hlavě už někdy od listopadu, ale do vánoční povídky to nakonec nepřišlo. A taky proto, že ho mám prostě ráda. :)

    Drabble: 

    Byla to barabizna. Okna vymlácená kdovíčím, pod zbytky omítky odhalené maso cihel. Vývěsní tabule ležela v blátě přede dveřmi. Uvnitř to páchlo hnilobou a nevyvětratelným odérem alkoholem nasáklých stolů a lavic. Na stropě se houpaly metry prachem obalených pavučin. Několikrát šlápl na myší kostřičku.
    Zatracených několik let a z místa, kam chodíval rád, je tohle. Původní majitel býval jeho přítel. Válka se přelila světem jako přílivová vlna a smetla ho do ztracena.
    Nově omítl, okna vyspravil, pavučiny vymetl. Stoly nechal stát. Tabuli pověsil, jak byla. Nikdy neholdoval novým začátkům.
    Prasečí hlava byla zpátky a Aberforthovi to stačilo. Víc nikdy nepotřeboval.

  • Obrázek uživatele strigga

    Mimo všechny tabulky

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Teda, vážně doufám, že to ještě nikdo nenapsal, ale jistá si nejsem, dneska jsem skoro nestihla číst, omlouvám se..

    Drabble: 

    Zaregistrovali ji. Trvalo dva roky, než vůbec uznali, že je skutečná. Na všechno měli tabulky, do jejichž kolonek nezapadala, přehazovali si ji mezi sebou jako horký brambor a s ní stále větší horu papírů. Určili jí opatrovníka, kterého neznala a který se o ni nezajímal. Než stačila zaprotestovat, uvázali jí kolem krku červený šátek a poslali hopsat na spartakiádu. Ve škole ji pravidelně trestali za nošení nevhodných šatů a nesprávné oslovování soudružek učitelek. Tatínka směla navštěvovat jen potají, protože pro jejich tabulky neexistoval.
    Někdy snila o tom, jak zaklepe na Jendovy dveře a vrátí mu kopretinu.
    Jenže už to nešlo.

    Neviditelný fandom: 
  • Obrázek uživatele strigga

    Zrcadlo

    Fandom: 
    Drabble: 

    Spatřil, jak Bílé město polykají rudé plameny. Viděl všech sedm stupňů v jednom ohni, stále rozšířenější zorničky sledovaly kouř stoupající nad citadelou, špinavý, mastný, černý jako vzdálený pás mordorského nebe. Slyšel, jak se křik lidí pobíhajících tam dole, zoufalých, uvězněných v hořícím pekle, mísí se strašlivými skřeky nazgûlů, viděl, jak bránu města prolamují beranidlem a jak se armáda stvůr vrhá na bezbranné a nemohl s tím nic dělat, nemohl–

    Málem přepadl tváří do vody.

    Následující dny o tom zážitku mlčel. Jako ostatní si nechá své pro sebe.
    Jen jeho skrytá část, ta, která stále častěji pokukovala po Prstenu, uvnitř křičela.

  • Obrázek uživatele strigga

    Osud zneuznaného

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Kapitální békovina bez nároku na bod na téma Jsme tým (který je tam teda hodně volně). Ono samo, fakt!

    Drabble: 

    „Jó Zmijozel kus sejra měl,
    do kalhot už se nevešel,
    tak nachomejt se Nebelvír
    prej - vole, dej mi taky sýr!

    Zmijozel pohazuje vlasy,
    s nabídkou prudce nesouhlasí:
    Nadělám z tebe v sejru díru,
    králi pakoňů z Nebelvíru!

    A jak se ti dva lítě sváří,
    obraťme oči k sličné tváři:
    Helga, co se jí každý bál -
    dyť vona nejí ementál!

    K bitce už zvolna schyluje se,
    když vytasí se osud s esem:
    hromadu sejra ze spíže
    přináší Rowena v negližé!“

    Pracovnou se rozlehlo hrobové ticho.
    "Ještě to přepracujte, kolego," zaskřípal obraz Armanda Dippeta.
    Moudrý klobouk se uraženě odvrátil.
    "Suchaři," ucedil otráveně.

  • Obrázek uživatele strigga

    Jiná "my"

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuju téma č. 8, Jsme tým. Snad je to v tom trošku vidět..

    Drabble: 

    Odešla jsem, protože jsem musela - ale taky protože jsem chtěla.
    Nevzala jsem tě s sebou, protože jsem nemohla. Chybíš mi víc než kdo jiný, ač je asi hloupý to takhle říct. Jenže jestli bys někde byl opravdu nešťastnej, tak tady.
    Odešla jsem za životem, kterej můžu konečně nazývat vlastním. Popadla jsem příležitost za pačesy a jsem za to šťastná; už rok se učím říkat my a myslet to tak.
    Jen tobě to nedokážu vysvětlit, a tvý smutný jantarový oči mě provází pokaždý ještě týden potom, co tě navštívím.
    Jenže jak vysvětlit zvířeti, že jsou i jiná my než ta jeho?

    Závěrečná poznámka: 

    Omlouvám se, asi to zní pateticky. Ale je to hluboce osobní. Za poslední rok jsem se odstěhovala od rodičů; a zatímco rodičům a sourozencům slovy tak nějak všechno vysvětlíte (a popravdě, většinou máte i pocit, že je dobře, že jste šli), pes, kterýmu jste tolik dali a kterej dal tolik vám, váš nejlepší přítel, to nikdy úplně pochopit nemůže. Nemůžete mu vysvětlit, že v garsonce v šestým patře uprostřed města by mu nebylo líp než na zahradě u lesa. A tak vám nezbývá než snášet pokaždý jeho zraněnej pohled, když zase odcházíte, a poslouchat zprávy od rodičů (kteří to samozřejmě myslí dobře) o tom, jak po vašem odjezdu zase tři noci jenom vyl. Je mi z toho smutno, musela jsem se z toho nějak vypsat, promiňte..

  • Obrázek uživatele strigga

    Mrtvá čtvrť

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Úryvek z příběhu, kterej asi nikdy nenapíšu, přestože mi straší v hlavě už asi šest nebo sedm let. Možná proto, že mám dojem, že kdybych ho zkusila celistvě uchopit, rozplynul by se mi mezi prsty..

    Drabble: 

    Lidé a sny míjejí a mizí. Vím, že tam někde jsou: kamarádka z dětství, se kterou jsme vařily lektvary z mýdel; smečka neviditelných psů; zapomenutý imaginární přítel; sen, jakýkoliv, třeba úplně obyčejný, ach Bože, kam se všechny poděly?
    Pražské metro má jednu stanici, kde nikdy nikdo nevystupuje ani nenastupuje. Přesto je její existence pro cestující podvědomě přirozená: jen ti, kdo vědí, jí říkají "Mrtvá čtvrť".
    Vím, že tam jsou. Přistupuji k muži u dveří.
    "Chci vystoupit," hlesnu.
    "Co za to?" zeptá se.
    Natáhnu se pro peněženku. On mě probodne pronikavě modrýma očima a zavrtí hlavou.
    "Vy už jste ztracená," zašeptá.

  • Obrázek uživatele strigga

    Zpívej...

    Fandom: 
    Drabble: 

    Zpíval mu.
    Zpíval mu, i když přes burácení motoru sám sebe neslyšel a přes slzy a jimi zmáčené, pleskající slepence vlasů sotva rozeznával krajinu kolem nich.
    Zpíval mu, i když věděl, že to zní jako křik krkavce s těžkou angínou.
    Zpíval mu, i když se vysoko v mracích rozpršelo a on musel kromě řízení ještě chránit ten malý uzlíček před nápory ledového větru.
    Zpíval mu, i když neznal slova. Jemu samému ukolébavky nezpíval nikdy nikdo.
    Zpíval mu, i když už úplně ochraptěl.

    Když letěli nad Bristolem, Harry konečně zavřel oči.
    Hagrid mu povytáhl přikrývku a tiše, skoro neslyšně, zpíval dál.

    Neviditelný fandom: 
    Závěrečná poznámka: 

    Pro Regi. Za to, že jí lezu do zelí :) a hlavně za to, které napsala včera.

  • Obrázek uživatele strigga

    Snílci

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžní, nebodík.
    Nakonec jsem si to stejně musela napsat. Omlouvám se.

    Drabble: 

    Fotografie majestátního hradu s množstvím věží a věžiček na pozadí fialovějícího večerního nebe. Pohled přes rozlehlé jezero na zlověstně temnějící pás lesa. Podzimní obrázek listí padajícího na chaloupku, před níž rostou dýně velké jako auta. Zrzavý chlapec, kterému je evidentně špatně. Podivné zvíře s orlí hlavou a koňskými kopyty. Obrovský kočár tažený létajícími koňmi. Momentka s polovinou hlavy chlapce v kulatých brýlích, kterak se snaží vyhnout objektivu. Polorozpadlá, děsivě působící chýše nad malebnou vesnicí. Dva tolik podobné, rozesmáté obličeje...
    A dál - dál už nic.
    Roztřesenýma rukama zavře malé fotoalbum. Nápis na přebalu - Mámě, od Colina a Dennise - vypadá trochu rozmazaně.

    Závěrečná poznámka: 

    Vždycky mi jí bylo hrozně líto...

  • Obrázek uživatele strigga

    Znovuzrození Záchranné stanice záporných postav

    Úvodní poznámka: 

    Nechtělo se mi psát nic depresivního. A přece jsem nemohla nechat chaloupku zbořenou!
    Navazuje na Konec. Doufám, že tentokrát název nikoho nevyděsil. :D

    Drabble: 

    "Dejte mi hůlku," zahlásil nad apokalypsou Voldemort.
    "Jako že zrovna ty to tady postavíš znovu, jo?!" vyjela Ježibaba a rozmáchla se lopatou.
    Sauron se přestal dožadovat těsnicího kroužku, pustil napůl uškrcenýho Moriartyho a šokovaně hleděl na pohřbený zbytek dveří. Otesánek nenápadně okusoval polorozbořenou stěnu.
    "Já vám řeknu, co teď uděláte," zasyčela Ježibaba.
    Santera jsme jako nejreprezentativnějšího poslali pro sud medu, ostatní zatím s babou opravili pec.

    Jak jsem tak na ně koukal, došlo mi, že nějakou změnu za ty roky prodělat museli. No řekněte, sakra, dovedete si představit Saurona, jak lepí na dveře perníkový srdce a hvízdá si při tom?

    Závěrečná poznámka: 

    Pardon. Ale tenhle fandom byl šílenej vždycky! :D

  • Obrázek uživatele strigga

    Aby bylo jasno

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nějak mi ten nápad furt leze do hlavy, tak co už s ním :)

    Drabble: 

    "... jsou nazelenalí, jako když v noci světélkuje ztrouchnivělé dřevo. A mají extrémně citlivá tykadla, díky kterým rozpoznají mysli lidí stovky mil daleko. Jakmile jimi najdou vhodnou oběť, jsou schopní celou tu cestu urazit, aby se vybranému člověku přisáli do vlasů a sebrali mu svým sosákem vzpomínky, jimiž se živí. Tohle je jediná ochrana proti nim, chápeš? Poprosím taťku, aby mi poslal jedny i pro tebe..."

    Neville zachytil pohled okolojdoucího Rona, který se prohýbal smíchy, a zčervenaly mu uši.
    "Jen jsem se zeptal, proč nosí na uších ty ředkvičky," zamumlal nesrozumitelně.
    Ani sám sobě nechtěl přiznat, že Lenku poslouchá vlastně rád.

    Neviditelný fandom: 
  • Obrázek uživatele strigga

    Tardis

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Omlouvám se. Nějak mi ta představa nejde z hlavy. (Na Doctora asi neumím psát vesele. A to už jsem se pokusila tolikrát!)
    Ku poslechu

    Drabble: 

    Vydrží dlouho, ale po všech těch létech, která nejdou spočítat, se v ní konečně utvoří trhlina. Udělá to jen tiché plonk, zvuk, který nekonečnost Vesmíru pohltí jako polknuté "promiň" - a přece se právě do toho Vesmíru, rozlehlého a netečného, vysype všechno, co v sobě za tu dobu nastřádala: bolest proměn a radost přátelství a smutek ztrát a střípky nadějí a zoufalství samoty Toho, který zůstal jediným, a oči všech, již mu v srdcích zanechali rýhu, a její lítost, nevyslovená, strašlivá lítost nad tím vším. Otřásá se, jako pláčem, a zrníčka se sypou a sypou.
    A nakonec zůstane jen prázdná skořápka.

  • Obrázek uživatele strigga

    Lžička jako zbraň hrdinů? Literatura stojí před novou výzvou

    Úvodní poznámka: 

    Ehm, jo, asi mi hráblo. Co na to říct, když se prostě probudíte s myšlenkou na tohle... :D

    Drabble: 

    Nový globální zákon o pacifikaci světa, schválený stejnojmennou komisí, přináší nejdiskutovanější změnu posledních let - ustanovení dezertní lžičky jedinou možnou zbraní literárních hrdinů. Náš deník exkluzivně vyzpovídal ty, jichž se zákon bezprostředně týká.
    "Hůlky byly praktičtější, ale představte si tu legraci při lektvarech," krčí rameny Albus Brumbál, ředitel Školy čar a kouzel v Bradavicích. Ježibaba, jež si nepřála být jmenována, zastává jiný názor: "Na tohle děti nenacpu."
    Elrond Půlelf rozhovor s námi zrušil, neboť pro svého adoptivního syna právě nechává zkout střípky legendární lžičky Narsil. Vyzpovídali jsme tedy alespoň Ramsayho Boltona, kterému nové omezení nevadí: "Ale jo, to půjde," praví lakonicky.

  • Obrázek uživatele strigga

    Konec Záchranné stanice záporných postav

    Úvodní poznámka: 

    Pozor, spoiler na čtvrtou řadu Sherlocka.

    Drabble: 

    Letos poprvý jsme oficiálně přijali Moriartyho. Jo, schylovalo se k tomu roky, ale znáte to - pořád srandičky, srandičky, Moffat to nějak vyšmoulí, a nakonec prdlajs a Asociace vám to hodí na krk. Tak teda dorazil. Ježibaba napekla perník. Atmosféra hutná jak kefírový mlíko.
    Přivítání se ovšem odbylo rychle. Netrvalo ani pět vteřin, Perníková chaloupka ležela v totálních troskách, přežil jsem, jelikož mě Santer včas prohodil oknem, a uprostřed rumiště se řvoucí Sauron sápal na Jima, kterej mu sebral jeho milovanej těsnicí kroužek od vodovodu.
    Což o to, chaloupku zas postavíme. Ale vodka je fuč. S Moriartym se jen tak nesžiju.

    Závěrečná poznámka: 

    Pokus prolomit nějak totální beznápadovost. Kapitální békovina jako vždy. Mám pocit, že letos Záchranná stanice zachraňuje mě :D
    (Doufám, že je v tom vidět téma a těsnicí kroužek se taky počítá. :D A jestli ne, neuznejte, nevadí :))

    Pro ty, které vyděsil název - nebojte, má to pokračování! :D

  • Obrázek uživatele strigga

    Vytýkací dopis ze Záchranné stanice záporných postav

    Úvodní poznámka: 

    Já musela :) ahoj!

    Drabble: 

    Vážená Asociace záchranných stanic ČR,

    dovoluji si upozornit na několik zásadních nedostatků, které spatřuji ve Vašem novém terapeutickém cvičení "Zamávejme kachnám":

    1. Většině mých svěřenců novinářské kachny nevadí. Někteří je o sobě dokonce nechávali úmyslně vypouštět.
    2. Santer navrhuje cvičení přejmenovat na "Střílejme kachny". To snad ani nepotřebuje komentář.
    3. Ztratila se nám Vaše příručka. Přesněji řečeno byla sežrána, jen nevím kým, hlásí se k tomu Vlk, Otesánek a pravděpodobně z recese i Moriarty.
    4. Osobně jsem pro, abyste radši poslali opravdovou kachnu. Na víně. Nebo líp, na vodce.

    S úctou Váš
    Pracovník Záchranné stanice záporných postav, Perníková chaloupka, Krkonoše

  • Obrázek uživatele strigga

    Čáry

    Milý Owsi,
    letos jsem trochu porušila svou zásadu, že budu vždycky obdarovávat někoho, koho osobně neznám. Tebe jsem už poznat stihla (a jsem za to moc ráda), ale tvému přání se prostě nedalo odolat :) chtěl jsi něco, co by tě zahřálo, čímž si teda nejsem úplně jistá, jo. Ale jinak se to snad číst dá. Přeju ti krásné Vánoce, veselé svátky, slunce v duši a tak vůbec!
    P.S.: Omlouvám se za drobounké zpoždění. Kdy jindy už má vypadnout wifi, když ne čtyřiadvacátého prosince večer!

    Obdarovaný: 
    Owes
  • Obrázek uživatele strigga

    EMANCIPACE

    Úvodní poznámka: 

    Aspoň jednou ještě :)

    Drabble: 

    Popište krátce, co pro vás daný pojem vyjadřuje.

    Když se na to Nšo-či vyto, sebere tátovi pušku a zastřelí mě už v prvním díle. Čili blbost.

    To je to, co skřetům a domácím skřítkům nikdy nesmíme dovolit!

    A mně to nepřijde tak špatný. Kdyby Karkulka byla trochu emancipovanější, tak se vykašle na rodiče, babičku, les i toho blba myslivce a já bych měl normální veget.

    Emancipace bude, až vám tady přestanu péct!

    To nebude emancipace, to bude ráj. Anonym

    Abych tě emancipovaně nesežral, anonyme! Otesánek

    Pozn. Pracovník: Zasílám Asociaci vyplněné. Obzvláště doporučuji reakce na pojmy "Dobro", "Mír" a "Práva bezbranných".

  • Obrázek uživatele strigga

    Dokud dýchám...

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Tak jsem si říkala, že po včerejšku napíšu nadějeplnější drabble.
    Vybrala jsem si takový nadějeplný téma.
    Odehrává se po konci osmý série, což asi nadějeplně hovoří za všechno.
    Tak aspoň hezkej soundtrack. *omluvně*

    Drabble: 

    Šest měsíců se protáhlo na sedm. Projeli Alabamu, Mississippi, Louisianu, mířili dál na Texas a pak… třeba do Mexika. Kamkoli. Benzinky, penziony, chlast, cesta nekonečně se vinoucí před nimi, nebe nekonečně rozprostřený a nekonečně modrý. Dobrý a hnusný kafe, dobrý a špatný dny. Dny, kdy bolest znemožňovala vstát, natož nasednout na motorku. Dny, kdy vstát musel, protože Wilsonovi bylo zle. Dny, kdy nevstali ani jeden a jen na sebe pokřikovali přes pokoj a volali si přes půl státu poslíčky s pizzou.
    Sedm měsíců se protáhlo na osm. Wilson žil. Cesta nekonečně se vinoucí dál... bylo jedno kam.
    Zatím ještě bylo.

    Závěrečná poznámka: 

    Téma je tam zase tak zastřeně, uvidíme, jestli to projde :)
    Pro neznalé fandomu nebo ty, kdo nedokoukali do konce (neviditelně, ať někomu nespoiluju): Wilson umírá na rakovinu. Šest měsíců je lhůta, kterou mu vyměřili. Po dost drastickým pokusu o léčbu se rozhodne to vzdát a radši si ten zbývající čas užít. A tak vyrazí.. na cestu. Prostě někam. Umírající chlap a jeho nejlepší přítel, kterej zinscenoval vlastní smrt. Ten seriál má prostě hrozně pozitivní konec. :D

  • Obrázek uživatele strigga

    Už není na co

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Aspoň jednou. Musela jsem.
    ♪♫♪

    Drabble: 

    Čekání je vždycky ta nejhorší věc.
    V prvním ročníku, se zaťatými pěstmi, na to, kam tě zařadí.
    Ve třetím, s obličejem bolestně staženým do lhostejné masky, na to, kam zařadí bratra.
    V pátém. Až rodiče přijdou na to, že nejsi doma. A že už nebudeš.
    V šestém. Na to, jestli Rema ještě někdy pustí z ošetřovny. Jestli s tebou ještě bude mluvit, po tom, cos mu udělal.
    A teď. Na to, až celý svět pochopí, co se stalo, a dojde k jedinému nevyhnutelnému závěru.
    Vstáváš, oči ti padnou na hůlku v třesoucí se ruce.
    Už nechceš čekat. Není na co.

  • Obrázek uživatele strigga

    Pověst o dobytí ráje

    Úvodní poznámka: 

    Z učebnice Dějiny lidstva a příbuzných entit, druhé, přepracované vydání, L. P. 12 872.

    Upozornění: Asi už mi úplně hráblo. Ale může za to L., protože ty tyčinky tak zavrhoval.

    Drabble: 

    Kdysi dávno, na úsvitu věků, žili, byli bratři Kolumbus a Remus. Odkojilo je bájné zvíře a kentaur jim vyvěštil, že spolu založí město veliké, medem a strdím oplývající. I založili město Bern a v něm první čokoládovnu. Brzy se však poškorpili; Kolumbus naložil své tři lodě, Pintu, Půllitr a Tuplák, tyčinkami Twix a odplul do Ameriky, kde všechny tyčinky bez meškání rozdal místnímu obyvatelstvu. To jej odměnilo královskou korunou a během několika staletí samým blahem vymřelo.
    Dobrý král Kolumbus vládl Americe pět set osmdesát let. S Remem se, jak předpovězeno, usmířili po smrti: společně na nebi tvoří souhvězdí Čokoládové tyčinky.

Stránky

-A A +A