Moje články

  • Obrázek uživatele strigga

    Nejhezčí chvíle v Záchranné stanici záporných postav

    Úvodní poznámka: 

    Tak jo. Letos jsem se s tim trochu trápila, nešlo mi to, ale víte co? Stejně to stálo za to. Vždycky to stojí za to.
    Tak zase napřesrok a dík za všechny ryby!

    Drabble: 

    Večer, když neprudí Asociace, Krakonoš ani nikdo jinej, si občas rozděláme před chaloupkou oheň a opejkáme chleba a jabka. Když je nálada extradobrá, dám kolovat i vodku a vedem řeči.
    "Hitlály, humíš," svěřuje mi Voldemort ve tři ráno svou životní filosofii, "sem se hoz-, hozto..."
    "Rozdělil, vole," nevydrží Vlk, zapřisáhlej abstinent, "na sedm částí, a k čemu ti to bylo, co?"
    "T... žiká ten levej, haha," přispěje do diskuse Santer.
    "Jo... nehobejt!" zahučí temně Sauron a zklamaně vytahuje z ohniště ohořelý zbytky těsnicího kroužku.
    "Perníček, neasi," nabízí všem smířlivě ježibaba.
    Otesánek zadumaně hryže kamení.
    V takovejch chvílích tuhle práci miluju.

    Závěrečná poznámka: 

    Tema je tam dokonce dvakrát. Akorát to chce rozumět Voldemortovi. :D

  • Obrázek uživatele strigga

    Jsme jedním

    Drabble: 

    Jsem vlk. Jsem svoboda, volnost i jistota smečky, nezkrotná síla a záruka dobrého lovu.

    Jsem kočka. Nevyzpytatelná, náladová, hebká jako mech i ostrá jako břitva. Toulavá. Vybíravá. A láskyplná.

    Jsem pes. Věrný až za hrob, s velkýma jantarovýma očima, ten, který se nikdy neunaví a vždycky dokáže utěšit.

    Jsem vlaštovka, věčně nespokojená, putující, hledající.

    Jsem orel. Nade vším a nade všemi, starý samotář, sídlím vysoko ve skalách, kam se nikdo nedostane. Letět se mnou má svou cenu, a ty ji znáš a platíš už mnoho let.

    Jsme tví, tvá rodina, tvá duše. Jsme uvnitř tebe, s tebou, pro tebe, navždycky.

  • Obrázek uživatele strigga

    Nikdy to není jen mezi čtyřma očima

    Fandom: 
    Drabble: 

    Když mu to navrhla, zeptal se jí, jestli se nezbláznila; myslet si, že v Číně kdykoli mluvíte jen mezi čtyřma očima, je nebetyčně naivní a ona to dobře věděla. Nechtěl se s ním scházet, nechtěl nikoho ohrozit.
    Jenže tu byla ta druhá stránka věci.
    Statisíce potichu uklizených, o kterých nikdo nemluví. Možná nic nezmůže, ale mohl by žít s vědomím, že to nezkusil?
    A tak se sešli. Mladý muž žmoulal v ruce kapesník, mluvil překotně. O převýchovných táborech, o drilu a disciplíně, o nekonečném memorování stupidních maoistických hesel a vymývání mozků.
    Nazítří beze stopy zmizel.
    A jemu definitivně odebrali vízum.

    Závěrečná poznámka: 

    Drabble je silně inspirovaný konkrétním rozhovorem s jedním novinářem (kterej teď nemůžu najít a zabte mě, nevzpomenu si ani, jak se jmenoval, ale ještě se to pokusím najít), kterej mnou docela otřásl. Historka je bohužel skutečná a jeho vlastní. Řeč je o Ujgurech a snaze Číny je "převychovat". Omlouvám se, že tady vytahuju takovýhle téma, ale prostě se mi to zaseklo v hlavě a asi bych to už nemohla nenapsat :(

  • Obrázek uživatele strigga

    Na všechny krásy světa

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Zcela nesoutěžní, nebodík, na neaktuální téma. A víte co, vůbec mi to nevadí. Já si prostě jen musela vyventilovat tu radost, že prší! :)

    Drabble: 

    Když se po týdnech horkýho sucha konečně přižene deštěm vonící vítr,
    když ti nafouká vlasy přímo do očí,
    když s sebou přinese vůni dálek a světů, co tě ještě čekaj,
    když vyhlídneš za obzor a spatříš pásmo nacucaných mračen,
    když zazní první hrom a rozechvěje skalní stěnu,
    když začneš freneticky hledat místo, kam se schovat,
    když ti první kapka vletí rovnou do oka,
    když celá mokrá dorazíš do úkrytu a sleduješ, jak tráva tančí štěstím, že zas může přijmout pár kapek...

    ... tehdy tě zahltí bláznivá radost a nevyslovitelná, šťastná lítost, že máš jen jedinej kratinkej život na všechny krásy světa...

  • Obrázek uživatele strigga

    Mistryně a adeptka

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Já se omlouvám, pořád mi ten fandom straší v hlavě. Musím se ho nějak zbavit, jinak už asi nikdy nic pořádnýho nenapíšu, protože psaní Zaklínače mi k uzoufání nejde. :D

    Drabble: 

    Nikdy ji neadoptovala. Jejich vztah vždy zůstal přísně vymezen rolemi mistryně a adeptky.
    Přesto jí byla matkou víc než kdokoli jiný.
    Myslela na ni, kdykoli pohlédla do zrcadla, třebaže žádnou připomínku minulosti už v něm vidět nebylo.
    Myslela na ni, kdykoli přijímala porážku se vztyčenou hlavou a pohrdavým úšklebkem, připravená znovu udeřit a naplivat protivníkům do tváře.
    Myslela na ni, když ji jedni i druzí nutili ke spolupráci, výhrůžkami, násilím. Myslela na ni, i když jim to oplácela.
    Myslela na ni, když poprvé uviděla Ciri.
    Není ošklivější pohled, předala své dcerce Tissaiina slova, než na uplakanou čarodějku.
    Nakonec plakaly obě.

    Závěrečná poznámka: 

    (Já vím, že spousta lidí Yennefer nemůže vystát. Nemůžu si pomoct; mám ji ráda. :))
    (Jo, a éhm, je to k uznání? Přece jenom je tam v těch matkách trochu zmatek.. ne?)

  • Obrázek uživatele strigga

    Stěny tam a tady

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Lejdynce, s poděkováním, protože mě ta bílá zeď nakonec fakt inspirovala. I když to teda není moc veselý, omlouvám se. Holt mi po včerejšku zase nějak vlezl do hlavy a nechce ven :)

    Drabble: 

    Někdy se tak dlouho dívá na jedno místo, až mu plesnivé, studené stěny cely začnou připomínat jiné stěny, a tehdy je zle, protože se roztočí spirála, kterou nelze zastavit. Tamty stěny jsou totiž tolik podobné, staré, kamenné, jenže vonící teplem ohně v krbu, studeným vichrem na chodbách, tisíciletou magií, skutečným domovem. Vonící nočními toulkami pod neviditelným pláštěm, lesem, tajemstvím, přátelstvím. Vonící světem, který není a nikdy už nebude.
    Tehdy ucítí, jak obrázky jeden po druhém mizí, jak je z něj vysávají, jak z nich zbývá jen lezavá šedá mlha a chlad. Přitiskne se ke zdi a zavře oči, jako tolikrát.

  • Obrázek uživatele strigga

    Za nocí

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuju téma číslo 14, Vítr ve vlasech.
    Moje první letošní potterovka! Věnuju Gwendolíně :)

    Drabble: 

    Někdy, přikrytý pláštěm noci, nedokáže odolat. Pozdraví rozechvělou vrbu a běží po tiše křupajícím sněhu, svištící vítr mu pleská ušima. Přeletí jezero, na jehož zamrzlé hladině se odrážejí hvězdy a obrovská, stříbrná koule Měsíce, nezpomalí, když se k němu u lesa přidají tři stíny. Neohlédne se, někde uvnitř ví, že tam nejsou, ale nechce vědět jistě, teď ne. Svět je čistý, nezkalený, potřebuje ho takový mít, aspoň na chvíli.
    Běží do úplného vyčerpání, dokud se větrem čechraná srst nezacuchá do nerozčesatelných chuchvalců. Ví, že až doběhne a přijde čas na nadechnutí a vzpomínky, bude obojí bolet.
    Právě proto běží dál.

  • Obrázek uživatele strigga

    Tady nejsi sama

    Fandom: 
    Drabble: 

    Celý život si připadáš sama, jiná, příliš vzdálená lidem, s nimiž se stýkáš. Sama mezi intelektuály obklopujícími tvého prvního manžela; sama v blázinci, když nedokážeš vysvětlit svou touhu po krásných věcech. Sama, když sedíš u umírajícího Kafky, sama na svou bolest, závislost i ztrátu, sama, když se hroutí tvůj svět. Sama bez druhého manžela, s holčičkou, kterou málem neporodíš. Sama, když odcházíš ze strany, které jsi věřila, sama, když mizí jeden po druhém kolegové z Přítomnosti. Sama, topící se mezi rozjásanými davy fanatiků všech stran.

    Jen tady v Ravensbrücku, tady sama nejsi. Poprvé; protože tady jste na tom všechny stejně.

    Závěrečná poznámka: 

    Před pár měsíci jsem si konečně přečetla knížku Ravensbrück: Příběh Mileny Jesensķé od švédského autora Steva Sem-Sandberga. Přesto, nebo možná právě proto, že jsem do té doby o Jesenské skoro nic nevěděla, mě ta kniha neskutečně zasáhla. Je nádherně napsaná; a když jsem viděla to téma, už jsem nedokázala Milenu a její osud vyhnat z hlavy.

  • Obrázek uživatele strigga

    Děsivá noční můra pana T.

    Fandom: 
    Drabble: 

    Sluníčko kreslilo úsměvy na tváře kolemjdoucích; rozhodl se, že si udělá pěkný den. Popojel tramvají, prošel se přes Nový svět, kolem Lorety, přešel nádvoří, nakoukl do svatého Víta. Koupil si trdelník a dolů to vzal zahradami.
    Domů jel autobusem, stavil se v oblíbené kavárničce. Posilněn sklenkou latté si přivolal výtah, vyjel mahoru, přivítal se se svou krásnou ženou. Navečeřeli se, pomilovali se jen tak, na pohovce. Takhle by mohl žít pořád...

    Byla sobota 20. dubna, první den svátku Pesach. Pan Moše Telermann, ortodoxní žid, se zbrocen potem probral ze strašlivé noční můry, v níž si odepřel vstup do království nebeského.

    Závěrečná poznámka: 

    Já se omlouvám, nemohla jsem odolat :)) pro vysvětlení - neodpustitelných hříchů je tam, ač to tak nevypadá, celkem dost. Některá ortodoxní hnutí totiž dodržují šabat velmi přísně. Chronologicky tak pan Telermann neměl jet tramvají (elektřina - zapalování ohně - zakázáno), nakukovat do sv. Víta (vstup do chrámu jiného náboženství - zakázáno), kupovat si trdelník (není košer, navíc o Pesachu se zapovídá zjednodušeně řečeno cokoli kynutého), jet autobusem (zapalování ohně), pít latté (nekošer mléko nejasného původu plus sklenka, které se nejspíš už něco nekošer dotklo), jezdit výtahem (elektřina) a milovat se se ženou jen tak (nedělila je od sebe žadná látka).
    Díky manželovi za to, že mi pomohl sesbírat různé zákazy a příkazy, jež skutečně dodržují někteří z turistů, které po Praze provádí. Jejich způsob života mě někdy doslova fascinuje. :D Ovšem ráda bych podotkla, že to nemyslím nijak zle :)

  • Obrázek uživatele strigga

    Puklina

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Konečně mě taky něco napadlo. Mně ty krásný romantický témata zoufale nejdou, všechno, co na ně vymyslím, mi přijde hrozně prvoplánový.. snad už budem pokračovat v tomhle kurzu :)

    Drabble: 

    Toho drobného kamínku si všiml už dávno. Ať zvolil jakoukoli cestu, byl tam, nevyhnutelný. První drobnou prasklinu vítal. Jenže pak...
    Za ta léta splynuli v jedinou duši, nekonečným vláčením zbavenou všech sobeckých hrbolků i úskočných výmolů, čistou a hladkou jak broušené sklo. Sdíleli puchýře, žízeň, únavu i bolest; nenávist se koncentrovala do jediného místa a hrozila rozbíjet skály, jenže on neměl sílu bohů, a tak se časem obrušovala, až zbylo jen smíření a nakonec snad i láska. On a jeho společník.
    Puklina rostla.
    A kámen pukl.
    Sisyfos, král korinthský, stál s prázdnýma rukama a cítil, jak v něm něco zemřelo.

    Neviditelný fandom: 
  • Obrázek uživatele strigga

    A hvězdy svítí pořád někde jinde

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Omlouvám se, snad mě ještě napadne něco veselejšího. Ale teď na to nějak nemám náladu.

    Drabble: 

    Pořídíme si domeček. Uvidíme na hvězdy...

    "Víte, je to metr od řeky, ale záplavová zóna tu není, opravdu."

    "Tady je koupelna. A vlastně taky kuchyň. A obývák. Ono to babičce stačilo. Ale levnější tu neseženete, vážně!"

    Dobře... koupíme si pozemek a domeček postavíme.

    "No, není tam příjezdová cesta. Ale na obci se to řeší!"
    Místostarostka: "Obec to nezajímá."

    "Té strouhy si nevšímejte. Chápu, že vede prostředkem pozemku. A teče jí žumpa. Ale to nic!"

    Rovinatej pozemek na krásným místě. Trochu dražší, ale milujeme ho. Tak teď...

    "Víte, získat dnes hypotéku je táák těžké. Cože, vy podnikáte? Tak to už vůbec!"

    Závěrečná poznámka: 

    Pořád doufám, že to dopadne dobře (jsem chorobnej optimista). Ale ten proces, trvající už tři čtvrtě roku, mě neskutečně ubíjí.
    Závěrem bych ráda podotkla jedno: Nejsme prašiví. Jen podnikáme.

  • Obrázek uživatele strigga

    Světlo, které neřeže

    Úvodní poznámka: 

    Omlouvám se, že do toho fušuju povolanějším, ale jak se ten nápad vynořil, už nějak nechtěl odejít. Snad mi to odpustíte.
    (Je to univerzální a je to tak schválně, protože by bylo nefér vzpomenout si jen na jednoho. Tak si tam dosaďte, koho chcete. :))

    Drabble: 

    Dveře tiše zaskřípěly milovaným tónem, žárovka s důvěrně známým bzučením zahnala stíny. Její měkké světlo neřezalo, nepálilo oči ani duši.
    Neměl by takhle brzy svítit, nepochyboval, že si někdo všimne. Nebylo to poprvé ani naposledy, věděl, že číhají, že půjdou po jeho stopě a nakonec ho zase uštvou jako hladová smečka, protože si dovolí něco říct, napsat nebo zazpívat, protože on už z téhle cesty nesejde, nemůže ani nechce. A přece bylo v tom nadranním šeru něco strašně správně.
    Usmál se; mohl by jít a vzbudit ji, ale neudělá to, ještě ne, potřebuje si tuhle chvíli prožít sám. Je doma.

  • Obrázek uživatele strigga

    Na důkaz dobrých vztahů

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Já se fakt omlouvám. Je to rouhačský (a to tam ani není Harkness) a vůbec, ale nemůžu to vyhnat z hlavy! Ani na manžela to tentokrát nesvedu, sice mi tu historku vyprávěl on, ale ten nápad je bohužel opravdu můj. Pardon. :D

    Drabble: 

    Zdar Vašku, ty stará vojno!

    Řeknu ti, jsem fakt rád, že jsme ty naše vztahy nějak vyšmoulili. Jaks posledně nakráčel na sraz pozdě s celou tou okřídlenou suitou, to byl gól, to bylo entrée, o to bych fakt nechtěl přijít! Škoda že seš z takovýho zapadákova, moh bys jezdit častejc. No nic, posílám ti do těch vašich kotěhůlek aspoň Vítkův bicáček. Řek bych, že už ho nebude potřebovat.

    Zdraví
    Jindřich

    P.S. Na bráchu se vykašli, je to suchar!

    Kníže Václav zíral na dopis a seschlý pahýl, který s ním přišel.
    Ale tak co, ten kostel už chtěl dlouho postavit.

    Neviditelný fandom: 
  • Obrázek uživatele strigga

    Před začátkem

    Fandom: 
    Drabble: 

    Tehdy, ve šťastnějších časech, neměl na hlavě směšnou čepici a nevyprávěl nikomu svůj příběh: žil jím. Byl ve svém útulném bytě a roztržitě se pokoušel psát, zatímco myšlenky se rozbíhaly všemi směry (a zase se záhy sbíhaly v jeden), v krbu vesele plápolal oheň a oči mimoděk těkaly k malým okénkům do zahrady. Křupnutí, zadupání - a za okénkem těžké boty jakéhosi důstojníka. Zašustění - za sklem se mihne ocas toulavé kočky, mrskne sebou a zmizí. Ten, který ještě měl tehdy jméno, se znovu skloní nad papírem.
    A vtom to uslyší, nezaměnitelný, dychtivý, až taneční krok.
    "Markéto!" vydechne radostí a běží otevřít.

    Závěrečná poznámka: 

    Tady musím ze srdce moc poděkovat manželovi. Já bych si už asi nevzpomněla, že Mistr bydlel ve sklepním bytě - a byl tak dokonalý sklepmistr :))

    Neviditelný fandom: 
  • Obrázek uživatele strigga

    Zrada a kouř v Záchranné stanici záporných postav

    Úvodní poznámka: 

    Pozor, obsahuje děsivé odhalení!

    Pro připomenutí a uvedení do děje možno přečíst jedno prastaré drabble: http://sosaci.net/node/10439

    Drabble: 

    Sauron ráno ani nedošel ke dveřím a už je vyrazil podivnej chlap s obskurníma kotletama a na kolenou nás prosil o azyl. "Jsem záporná postava, hroznej buržoust!" přesvědčoval mě.
    Docela by i zapad, babu obměkčil pozitivním vztahem k perníku a Vlk ho dokonce jednou olíznul, ale za chvíli vyletěly dveře znovu a tentokrát to byl Krakonoš. Zahřímal, že Trautenberkovi ty lumpárny pěkně zhořknou, popad ho a vysublimoval.
    Řídnoucí oblak čmoudu odhalil vysmátýho Santera.
    "Zrádče, tys ho udal!" zahřměl Sauron.
    Santer se ušklíb. "Jasně. Směnil jsem to za informaci. Konečně vím, co Krakonoš kouří! Jdu trhat pelyněk, kdo jde se mnou?"

  • Obrázek uživatele strigga

    Některé věci se nikdy nezmění

    Fandom: 
    Drabble: 

    "Prosím vás, rabi, zatrhněte mu to nějak."
    "Ale no tak. Je to člověk jako každý jiný..."
    "Každý týden nám stojí před domem a rozdává letáčky. Na každé oslavě se všech dokola ptá, jestli už o tom přemýšleli. Z každého svátku udělá happening o Svaté zemi. Dokonce i dětem už se to pokoušel ve škole hustit do hlaviček, že prý i počasí je tam lepší než tady!"
    "Podívejte, já vám rozumím. Ale on cítí jako své nezadatelné právo pokusit se alespoň někoho z vás přesvědčit..."
    "Přesvědčit?! Tady jsme na Marsu, rabi, NA MARSU! Jestli někde nikdy nikdo nezorganizuje aliju, tak tady!"

    Závěrečná poznámka: 

    Před rokem jsem se zařekla, že když už se teda mám stát součástí židovský rodiny, tak si i o tom Izraeli něco víc načtu. V rámci plnění tohoto předsevzetí se mi dostalo do rukou jisté číslo revue Prostor, které bylo Izraeli věnováno úplně celé. Bylo to děsně zajímavý čtení a izraelský spisovatel Avraham B. Jehošua tam vyslovil myšlenku, že až jednou lidé kolonizují Mars, bude i tam malá židovská obec s rabínem a synagogou, v níž si budou učenci přát navzájem "Příští rok v Jeruzalémě!" a bude mezi nimi jistě i obcí placený zaměstnanec Židovské agentury, který se bude snažit zorganizovat mezi místními aliju. Ona ta esej byla jinak docela vážná, ale tahle pasáž mi nějak utkvěla. :D

  • Obrázek uživatele strigga

    Zkouška

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Tyjo, to byl adrenalin. Myslela jsem, že to nestihnu! Omlouvám se, že dopisuju poznámku po limitu. Ale drabble bylo hotový ve 23.59 :D když já si to prostě chtěla napsat. :)

    Drabble: 

    Dlouho byla sama. A vždycky si přála mít někoho, s kým by sdílela všechno, co miluje - cesty po horách, spaní pod hvězdami, vítr ve vlasech, svištění na lyžích ze svahu, ošlehané tváře, jízdu na kole a mouchy mezi zuby.

    Pak potkala jeho. Na kole nejezdil, z lyží měl hrůzu, pod širákem nespal a vlasy měl okudlané na ježka. Miloval dlouhé pěší toulky. A miloval ji. A řekl, že to zkusí.

    Od té doby sjel nesčetně červených sjezdovek, ujel na kole stovky kilometrů, zlezl spoustu hor a říká, že neví, jak bez toho mohl žít.

    Možná to předtím byla jen zkouška.

    Závěrečná poznámka: 

    To já jenom aby věděl, jak moc si toho vážím. (Jestli si to tady teda přečte. HMMM? *rejpnutí*)

  • Obrázek uživatele strigga

    Ranená breza

    Fandom: 
    Drabble: 

    Mám tě vyrytou v duši a ta tvář, co teď vidím, to nejsi ty, to je stín, tolik nepodobný milovanému předobrazu, tolik podobný tvářím okolo, vyčpělým, prázdným skořápkám, a uvnitř mě se něco sevře a jen se mlčky dívám. I ty mlčíš, možná mě ani nepoznáváš.
    Vlastně jsem ti přišla někoho představit...
    "Tohle je můj manžel," hlesnu.
    "Aký moderný," zašeptáš a koutky ti nadzdvihne šibalský úsměv, a nic víc se nestane, v očích nezasvitne jiskra, ale já najednou vím, že někde hluboko, hluboko pod tím unaveným vrásčitým nánosem tam pořád jsi, a tiše polykám slzy, protože na ničem jiném nezáleží.

    Závěrečná poznámka: 

    Věnuju mojej milovanej starkej, která letos začátkem února odešla tam, kde už ji za ruku nevezmu. Ta poslední návštěva byla.. no, nezapomenu na to.
    Název je názvem básničky, kterou mě jako malinkou naučila.
    Snad je tam vidět téma..

  • Obrázek uživatele strigga

    Rychlonožkova óda na Haha Bimbi aneb Jak mně by jen bylo líp...

    Úvodní poznámka: 

    Je safra nesnadné být Rychlým šípem, když s jedním cloumá puberta!
    Pardon. Je to kapitalní békovina. Ale mě to k tomu fandomu prostě hrozně svádělo. :D
    Refrén lze zpívat na melodii "Zapomněla vážení / na jahody mražený".

    Drabble: 

    Baba Himhi, to je kus
    má je jako autobus
    někdy se mi o ní zdává
    to pak vím, že je ta pravá

    Svůdná lýtka, přední skus
    určitě i meniskus
    Jen by mi to s ní šlo líp
    kdybych nebyl Rychlej šíp

    Mirek ten má normální
    kocovinu morální
    Mirek z nás má normální
    kocovinu morální!

    Každý správný plantážník
    kašle už dnes na bobřík
    Ve Stínadlech Vontové
    jsou někdy fakt volové

    Ale moje Bimbi Haha
    boky oblé, ústa vlahá
    Jak já bych se cítil líp
    kdybych nebyl Rychlej šíp!

    Mirek ten má normální
    kocovinu morální
    Mirek z nás má normální
    kocovinu morální...

  • Obrázek uživatele strigga

    Já jsem, ty jsi, my jsme

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Kdykoli si myslím, že napíšu něco legračního, vyjde z toho hrozná depka. Nebo něco hrozně divnýho, jako třeba teď. Ehm.

    Drabble: 

    Zrodilo se z naděje i zoufalství, úpěnlivého volání i napjatého očekávání. Táhlý tón, jediná slabika, a bylo tu.
    Protáhlo se a promnulo oči. Svět okolo byl v mlze, nebo možná byl mlhou. Marně se rozpomínalo, kde je, kdo je a především – proč je.
    "Jsem..." zaleklo se vlastního hlasu – protože to nebyl jeden, ale tisíce hlasů, letěly mlhou jako ozvěna a v jediném chóru šeptaly "Jsem, sem..."
    "Jsi Kolektivní vina," zacinkalo za ním. Otočilo se a znovu nadskočilo hrůzou, když náhle spatřilo tisíce rukou, nohou, očí, a přece jedinou nestvůrnou, strašlivou bytost - samo sebe.
    "A já jsem Zrcadlo, tvůj nejlepší přítel."

    Neviditelný fandom: 
  • Obrázek uživatele strigga

    Záchranná stanice záporných postav nastavuje zrcadlo

    Úvodní poznámka: 

    Už mi chyběli! :)

    Drabble: 

    Včera nám do chaloupky dorazilo starožitný zrcadlo. Mou prvotní myšlenku - konečně delirium! - záhy uťal zvuk trhanýho papíru.
    Letáček jsme poslepovali, Santera poslali za trest zdobit perníčky a odhalili novou revoluční metodu od Asociace.
    Teorie je, že se záporák zahledí sám sobě do očí, odvypráví si všechny svý hříchy a zkrotne.
    Praxe je, že ježibaba si u toho čechrá bradavice, Vlk si dlouze a útrpně prohlíží jizvu a Voldemort nahlas uvažuje o plastice nosu. Otesánek pak ve slabý chvilce zrcadlo sežral.
    "Nás rohlíkem neopijou, šéfe," zavrčel Santer.
    Tak jsem si řek, proč ne. Máčím je ve vodce a jde to skvěle.

  • Obrázek uživatele strigga

    Mezi dvěma světy

    Fandom: 
    Drabble: 

    Žijeme ve zvláštním mezisvětí, někdy na Vinohradech, někdy tak úplně ne. Naši se teda tváří, že jsme občané Prahy 2, ale fakt je, že celou zimu topíme v kamnech a největší mrazy trávíme u babičky. Že ledničku jsme odpojili, protože aspoň pětkrát do měsíce zkratovala celej byt. A že když lampa dole na ulici zhasne, nepřijdou ji opravit.
    Když se někdy vydám ulicí na druhou stranu než normálně, jako by mě to vtahovalo do temnoty. Volání Prašiny.
    Otevřu okno. Zvon na věži kostela, kterej nikdo z nás nikdy neviděl, odbíjí desátou.
    Lampa venku vrhá kruh měkkýho světla.
    Dneska máme štěstí.

    Závěrečná poznámka: 

    Znáte Prašinu? Jestli ne, docela doporučuju :) aspoň mně se líbila. Je to taková současná temnější skorofoglarovka s aspoň trochu vyrovnanějším podílem ženského pohlaví. :D Původně jsem měla vymyšlenej celej příběh z tohohle světa a myslela jsem, že budu psát sérii - ale díkybohu jsem to pak přehodnotila, protože větší depku byste hledali asi těžko. Ale stejně myslím, že letos mě bude Prašina občas zachraňovat - jako třeba dneska :)

  • Obrázek uživatele strigga

    Daně a smrt v Záchranné stanici záporných postav

    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžní. Tomuhle už fakt nešlo odolat. :D

    Drabble: 

    Druh činnosti
    Název hlavní (převažující) činnosti

    Tupě civím a vodka teče proudem.
    "Napište tam pekař," mrmlá úslušně baba.
    "Nebo jenom perník," zasípá cynicky Moriarty.
    Sauron ho zaměří těsnicím kroužkem a pronese něco, po čem si přeju, aby ta vodka byla čistej líh. Santer se ve chvíli nepozornosti zmocní Přílohy č. 1 a udělá z ní dvě. Nakonec píšu "Chráněná dílna".

    Chtěl jsem s tím poslat na finančák Voldemorta, ale zvítězil matnej dojem, že by se možná něco pokazilo.
    Ve frontě se svěřuju chlapovi přede mnou, než se ke mně otočí.
    "TO NIC. PŘEDSTAVTE SI, CO TAM POKAŽDÉ MUSÍM PSÁT JÁ."

  • Obrázek uživatele strigga

    Ve tmě mezi světélky

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžní, nezakládejte mi kolonku kvůli těm pár plkům, co ze sebe letos vymáčknu :) tomuhle jen nešlo odolat, je to pro mě jedno z nejkrásnějších témat vůbec a na něj jako šitý.

    Případně ♪♫ ku poslechu

    Drabble: 

    Byla jediná místnost, do níž se bál chodit, a byla hluboko uvnitř. Utvářela se s ním, s každou jeho cestou. S každou z nich přibyl na veliké, složité, mnoharozměrné mapě jeden zářící bod, malá připomínka světa, který navštívil. Kdysi se mu líbilo jen tam tak stát a dívat se, utopený ve tmě mezi světélky, mít celý vesmír jako na dlani. Představovat si všechna ta místa, která se ještě časem rozsvítí.
    Děsilo ho, že nedokázal postřehnout přesný okamžik, kdy se to zlomilo, kdy světélka začala mizet.
    Když na místě Gallifrey uviděl jen nekonečné křičící nic, zavřel dveře místnosti s mapou navždycky.

  • Obrázek uživatele strigga

    Ta-runda runda runda rom

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 
    Drabble: 

    Jejich kořeny prorostly hluboko do základů země. Srůstali jeden s druhým, pomáhali si. Oblékali se do mechu a nechali lišejník, aby do jejich kůry vyrýval barevné mapy. Někdy na nich zahlédli záblesk svých ztracených družek, ale z místa se nepohnuli. Smířili se s tím, že už je neuvidí, že zemřou a smrt bude pomalá, pomalá jako jejich životy, a odejdou ze Středozemě zapomenutí, zasutí ve starých legendách.
    A pak se nějak stalo, že se země otřásla, když z ní své kořeny vytrhali ven, když vyrazili na Železný pas a duněli svou bojechtivou píseň.
    Protože smířit se šlo, ale zapomenout nikdy.

    Závěrečná poznámka: 

    Ahoj kamarádi,
    jen jsem vám chtěla dát vědět, že letos to s vámi asi neprožiju. Kombinace "dvoje roky odkládané státnice - roky odkládaná bakalářka - roky odkládané nedodělané předměty - opakování už dodělaných předmětů - práce a svatba pár dní po státnicích" mě poněkud vyčerpává. Je mi jasný, že jsou tu borci, co by to zvládli i při DMD a ještě u toho stihli vymyslet teorii relativity, ale bohužel se mezi ně neřadím. :D Takže to vidím letos spíš na příležitostný čtení, a jestli neodolám nějakýmu tématu, tak i něco napíšu.
    No, ale nějak už jsem neodolala tomu nultýmu. Ehm. :D

  • Obrázek uživatele strigga

    Tajnosti

    Obdarovaný: 
    Rebelka
    Fandom: 

    Milá Rebelko,
    moc se Ti za to zpoždění omlouvám. Přiznávám, že kromě nemoci a všech dalších blbejch věcí jsem měla taky tvůrčí blok jak Lipno. Nakonec jsem musela zavrhnout nejen svůj první, ale taky druhej a třetí nápad. Ale víš co? Možná je to dobře. Protože nakonec se tak nějak samo od sebe začalo psát tohle. Nejsem si jistá, jestli to plní tvé přání přesně tak, jak sis přála. Asi je to trochu jiný. Přesto se odvažuju doufat, že tě tyhle střípky snad moc nezklamou. :)

  • Obrázek uživatele strigga

    Jestli je ještě co slepovat

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Letos jsem popravdě napsala docela dost drabblat, která se mi líbí a mám je ráda. Možná proto, že jsem do nich dala přesně to, co jsem chtěla, a to se mi zas tak často nestává. A tak je mi snad poprvý líto zařadit jen jedno do výběru, ale na druhou stranu.. vždycky je nějaký, který vám přiroste k srdci nejvíc. Letos to pro mě byla dvě. To druhý bylo Zpívej..., který mám hrozně ráda hlavně proto, jak souvisí se svým tématem; tak jsem ho zařadila aspoň do e-knihy :)

    Jako bonus mám k tomu tentokrát i ♪♫ píseň, při který jsem to psala. Prostě k nim nějak patří.

    Drabble: 

    Bylo mu skoro sedmdesát, když se poprvé odvážil zaťukat na dveře vlastních vzpomínek.
    Kouzly si upravil tvář a nasadil si kapuci, než vstoupil, navenek klidný, uvnitř roztřesená rosolovitá hromádka strachu.
    Objednal si medovinu a oddechl si, když jí hostinský třískl o stůl stejně nerudně jako před kýmkoli jiným a dál si ho nevšímal.
    Vracel se stále častěji, cítil se tu nečekaně tak nějak... doma? Přesto před hostinským dál klopil zrak. Byl si jistý, že stačí kratinký pohled do očí a...

    "Vážně si myslíš, že jsem tě nepoznal už napoprvý?" zavrčel zničehonic Aberforth, když před něj stavěl sklenici.
    Pak si přisedl.

    Závěrečná poznámka: 

    Psáno na téma "Co jsi v mládí nestihl, ve stáří musíš dohnat". Tihle dva se mi drží v hlavě už od psaní letošní vánoční povídky. A pořád nemám pocit, že bych o nich řekla všechno. Že bych letos poprvý vážně zauvažovala o letní dobročinnosti? :)

  • Obrázek uživatele strigga

    Písně beze slov

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma číslo 1, Zázrak zrození. Mám to napsaný už asi deset dní, ale řekla jsem si, že vydržím :D
    Drabble vzniklo na základě téhle písně (je to samozřejmě zkrácená verze Písně o Durinovi, kterou zpíval Gimli v Morii), a je jí hodně ovlivněná, proto prosím o poslech. (Kromě toho je taky krásná. Fakt.)

    Drabble: 

    Byl první, kdo po ní kráčel, když byla ještě mladá, mladičká, zelená jako listí v zemích za mořem. Vítr voněl, byl to První vítr, a zpíval písně beze slov, neboť zem je ještě neznala. Kráčel po horách, stoupal do trávy bosými chodidly a jeho dotek byl První dotek; toužil však stále víc dostat se za clonu neprostupného kamene, dovnitř, do nitra hor.
    Postupně začal věcem kolem sebe dávat jména, a ony při jeho slovech zaplály novým životem.
    A pak objevil to místo. Jezero, v němž se věčně odráží zářící nebeská noc.
    Spatřil v něm sám sebe.

    S korunou z hvězd.

    Závěrečná poznámka: 

    A protože nevím, jestli ze sebe ještě dneska něco vymáčknu (po týdnu udatného boje mě konečně definitivně skolil mor :D), pro jistotou se loučím. A moc děkuju. Hrozně jsem si to s vámi letos užila. :)

  • Obrázek uživatele strigga

    O mlčení

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 
    Drabble: 

    Vídal je, protože někdy to jinak nešlo. Tiché odlesky minulých životů, promarněných chvil, chvil, kdy musel ničit, chvil, kdy se za to nenáviděl.
    Chvíle, kdy zapřel sebe sama.
    Oči vesmíru upřené neustále na něj, nikdy se neodvracející, věčně kontrolující, nehlasně chrlící nekonečný gejzír výčitek. Oči, o nichž nemluvil, protože nemohl. Dvě srdce nestačila, aby to břemeno dokázal unést, ne neustále, ne navěky.

    Občas zahlédla jeho schoulenou siluetu za pootevřenými dveřmi, hlava vražená mezi koleny, ruce pevně obemknuté, drtící zbytek těla, jako by vnější bolestí chtěly přebít tu vnitřní.
    Nikdy nic neřekl. Vyšel a zase se usmíval.
    A tak mlčela taky.

    Závěrečná poznámka: 

    (Wiki tvrdí, že kolika je "jakýkoliv bolestivý stav v krajině břišní". Takže emoční kolika by snad měla být jakýkoli bolestivý stav v krajině emoční.. nebo si to jenom obhajuju sama před sebou, protože jsem nutně potřebovala nějakou depresivní doctorovinu. :))

  • Obrázek uživatele strigga

    Vzpomínám, mami

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Bez mučení přiznávám, že mě k použití tohohle nápadu popostrčil polovičák. Ale aspoň to skutečně je můj nápad. Jen jsem ho původně chtěla použít na jiný téma. ;)

    Drabble: 

    "Nedloubej se v tom nose!"
    Protočil oči vsloup a odběhl za roh.
    "A nešilhej, myslíš, že jsem to neviděla?"
    Vyběhl do zahrady a posadil se pod strom. Chyba.
    "Nemni si to oko, proboha, chceš si ho vydloubnout?"
    Raději odběhl úplně. Vrátil se navečer, kolena sedřená, ve tváři škrábance, na jednu nohu došlapoval opatrně, měl pocit, že si do ní něco zapíchl.
    "Tobě to jednou zůstane, říkám ti, že ti to zůstane! Až ti bude padesát, bude ti chybět kus nosu, oko a půlka nohy, tak si na mě vzpomeň!"

    Alastor Moody se na sebe ušklíbl do zrcadla.
    "Nojo, vzpomínám, mami."

    Neviditelný fandom: 
  • Obrázek uživatele strigga

    O supermamince

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Tak vám nějak nevím, jestli je to pohádka. Asi pohádky neumím. Ale snaha byla, přinejhorším bude nebodík. :)

    Drabble: 

    Bylo nebylo, v domečku za městem žila dvojčátka a ta měla maminku, která jim každý večer vyprávěla pohádku.
    V pondělí odvyprávěla celou dlouhou Sněhurku se všemi podrobnostmi, odpovídala u toho na všechny dotazy a pro větší úspěch tam přidala draka a dva Transformery.
    Ve středu vystřihla perfektního Otesánka, bez dotazů, draků a skoro bez Transformerů.
    V pátek sáhla po knížce, vybrala z ní nejkratší možnou pohádku a o Transformerech zcela odmítla diskutovat.
    V neděli řekla "Za sedmero horami..." a usnula.

    Dvojčátka ji něžně přikryla.
    Po vydatném spánku měla maminka své superschopnosti zpět.
    Byla to totiž Supermaminka.
    Jako všechny.
    Dobrou noc!

  • Obrázek uživatele strigga

    Est post aves

    Úvodní poznámka: 

    Ehm. Navazuje na lžičku ze 3. dubna. Takový krásný téma a já napíšu takovou békovinu. Poslední dny DMD jsou fakt horší než houbičky.
    A ten název je interní vtip, toho už si snad radši vůbec nevšímejte. :D

    Drabble: 

    Vše bylo připraveno. Všichni aktéři zaujímali své pozice, připravení udeřit. Agent Smith s obrovskou kartonovou krabicí plnou lžiček číhal na vhodnou chvíli. Do budovy právě vcházeli Neo a Trinity, tváře zachmuřené, Neo epicky odhalil kabát napěchovaný lžičkami. Týdny tvrdého tréninku. Po zuby olžičkovaná skřetí armáda se chystala vypochodovat z bran Mordoru, proti ní tisíce Gondorských a Rohanských, kteří nadělali lžičky i z podkov, vepředu mával Aragorn svým Andúlžičkorilem. Harry, blbec, si svoji lžičku zlomil, takže jednu šlohnul Dracovi a teď s ní dramaticky zaměřoval Voldemorta.

    A pak přišlo téma číslo 26, Překovat meče v pluhy, a všichni měli po lžičkách.

  • Obrázek uživatele strigga

    Mudlova neuvěřitelná dobrodružství

    Úvodní poznámka: 

    Přátelé, je to tady. Už mi hráblo. Potřebuju doktora. :D

    Drabble: 

    Jednoho dne se osmý trpaslík (původním jménem Šmudla, ale na matrice to nějak zmotali a udělali z něj Mudlu, čímž ho definitivně vypudili ze světa pohádek) vydal hledat bájný osmý div světa, jehož jméno však nikdo nesměl vyslovit, a tak místo něj našel jen Voldemortův osmý viteál: jakéhosi krkavce, který tvrdil, že je čísi zapomenutý bratr.
    Nakonec jim cestu zastoupila pohledná ženština a praví: "Nás statečných bylo původně osm, ale prej se nehodím!"
    Neví se, co pak spolu dělali, ale pravděpodobně šlo o osmý smrtelný hřích, protože chvíli nato se všichni propadli pod zem a svět byl zase jako dřív.

  • Obrázek uživatele strigga

    Tam, kde je tma

    Fandom: 
    Drabble: 

    Někdy zavře oči a je zase zpátky na svazích Caradhrasu, promrzlý až na kost, a znovu prožívá rozhodování o Morii. Znovu vidí Gandalfa padat do hlubin, a pak, po době, která se tehdy zdála věčností, stát znovuzrozeného nad postelí. Znovu se dotýká kůry stromů, mezi prsty spadané listí lórienských lesů. Znovu slyší zpívat elfy, melancholicky, ztraceně, ale přece. Znovu se plaví po Anduině a hledá naději za mordorskými branami. Znovu má po boku Společenstvo, cítí okolo přítomnost všech.
    A pak oči otevře, zalité slzami pro Středozem, jaká byla a jaká už nikdy nebude.
    Gandalf mu stiskne ruku.
    Je čas jít.

  • Obrázek uživatele strigga

    Krádež v Záchranné stanici záporných postav

    Drabble: 

    Včera večer, zrovna jsem otevíral novou vyhlášku od Asociace, vodku v pohotovostní pozici, dveře lopatou rozrazila totálně nepříčetná Ježibaba.
    "Kdo mi sebral kulatou formičku na perníčky, ten ji ale okamžitě vysolí zpátky!" zavyla a pod bradavicema jí naskákaly rudý fleky.
    Všichni okamžitě pohlídli na Otesánka, kterýmu se roztřásly brady, protože se už tejden poctivě cpal jenom macesem, a prchnul se z tý nespravedlnosti vybrečet ven, doprovázenej Santerovým křikem "Zhyň, bídný kojote!" a Voldemortovým cynickým smíchem.
    Jenom Sauron neříkal nic. Jednu ruku, tu, na který obvykle nosí těsnicí kroužek, schovával pod stolem.
    Nikdo jsme ho nepráskli. Dneska večer nebude perník. Cha!

  • Obrázek uživatele strigga

    Jestli je ještě co slepovat

    Fandom: 
    Drabble: 

    Bylo mu skoro sedmdesát, když se poprvé odvážil zaťukat na dveře vlastních vzpomínek.
    Kouzly si upravil tvář a nasadil si kapuci, než vstoupil, navenek klidný, uvnitř roztřesená rosolovitá hromádka strachu.
    Objednal si medovinu a oddechl si, když jí hostinský třískl o stůl stejně nerudně jako před kýmkoli jiným a dál si ho nevšímal.
    Vracel se stále častěji, cítil se tu nečekaně tak nějak... doma? Přesto před hostinským dál klopil zrak. Byl si jistý, že stačí kratinký pohled do očí a...

    "Vážně si myslíš, že jsem tě nepoznal už napoprvý?" zavrčel zničehonic Aberforth, když před něj stavěl sklenici.
    Pak si přisedl.

    Závěrečná poznámka: 

    Nějak mi ta moje vánoční povídka utkvěla v hlavě. Mám pocit, že pár věcí se do ní prostě nevešlo.. možná proto, že Albus toho v mládí nestihl víc než dost.

  • Obrázek uživatele strigga

    Za dveřmi

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Pardon, nemohla jsem si pomoct.

    Drabble: 

    Uvnitř Tardis byly dveře věčně otevřené, další, které k otevření přímo vybízely, ale jen jediné jí Doktor otevírat zakázal.
    Musel tušit, že neposlechne. S bušícím srdcem vzala za podivnou, starobyle vyhlížející kliku, pootevřela a–

    Doktor nezabíjel. Nikdy. Vše, od čeho bylo třeba Vesmír uchránit, leželo tady – rotovalo v nekonečných spirálách černých děr, do nichž nahlédnout stálo všechny síly, sápalo se po ní chapadly, jazyky, ostny, paprsky oslňujících světel, křičelo o zabíjení, ničení, destrukci, zoufale vylo odkudsi z hlubin–

    Těsně předtím, než dveře zděšeně zabouchla, zpoza nich vyplula ruka a plácla ji po zadku.
    "Můžeš chodit častěji," ozvalo se ještě laškovně.

    Závěrečná poznámka: 

    A my dobře víme, kdo tam byl.
    Omlouvám se, že jsem nevarovala ani neuvedla stupeň harknessovosti, ale když ono by to přišlo o pointu..

  • Obrázek uživatele strigga

    Týnin tatínek

    Fandom: 
    Drabble: 

    Je jí sedm a s obrovským soustředěním píše domácí úkol. Dává si záležet, chce být ve škole co nejlepší.
    "Týno?" ozve se za zády a ona leknutím přetáhne.
    "Tati!"
    "Strejda Richard má lístky do akvaparku."
    Táta se usmívá. Týna si skousne spodní ret.
    "Nemám hotový úkol..."
    Táta spiklenecky mrkne. "Na to budeš mít čas potom."
    Týně trvá jen pár vteřin, než pochopí a s radostným zavýsknutím se vyřítí z pokoje, aby si sbalila věci.

    Teprve v šestnácti, až bude zkoprnělá stát uprostřed laboratoře a s hrůzou sledovat tikající přístroje, pochopí, že všechen ten čas, který dostávala navíc, nebyl vůbec její.

    Závěrečná poznámka: 

    Souvisí s tímhle, teda přinejmenším obsahuje stejné postavy. K téhle konkrétní už jsem se vracet ani nechtěla, ale ona si dupla :)
    Snad mi strachování se o domácí úkol v kontrastu s tím, co přišlo později, jako krásná starost projde :)

  • Obrázek uživatele strigga

    Vtip, který už nikdo nepochopí

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    A jako vždycky - co by to bylo za DMD, kdybych.. ?
    Případně ku poslechu :)

    Drabble: 

    Zazněl ohlušující výbuch, země zasténala a zpoza dveří vykoukla Ronova ohořelá hlava.
    "Nefunguje to," sdělila celkem zbytečně.
    "Tak tam prskni banán," houkl George od rozdělané práce.
    Ron něco nevrle zabručel, zaťukal si na čelo a zalezl zpátky.

    George se pro sebe usmál. Vzpomněl si, jak Fredovi kdysi do hmoty na výrobu omdlévacích oplatek, která odmítala fungovat, spadl kousek banánu od mamky na svačinu. Pokrčili rameny a vyzkoušeli to. George omdlel naprosto dokonale.
    Banán se stal jejich klíčovou přísadou a tahle průpovídka tajným heslem.
    Dneska už ten vtip nikdo nepochopí.
    Ale pořád tím může naštvat Rona. A to se taky počítá.

  • Obrázek uživatele strigga

    Nad ránem

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Případně ku poslechu :)

    Drabble: 

    Unaveně si promnul oči. Nemusel vstávat, nešel totiž spát: celou noc pročítal listiny. Za oknem barva oblohy přecházela z fialové v rudou, čerstvý ranní vítr si hrál se stébly trávy. Kolikrát už takhle probděl noc, a kolikrát ještě?
    Na chodbě šramot a pleskání bosých nohou, tiché zaskřípění dveří.
    "Eldarione?"
    "Nechtěl jsem budit maminku..."
    Chvíli mlčel, ale pak povytáhl obočí.
    "Co bys řekl menší vyjížďce na koni?"
    Eldarionovi se rozzářily oči.

    Vítr ve vlasech, v hlavě dokonale čisto. První ranní paprsek slunce a Eldarion, Eldarion a jeho radostný křik nesoucí se pláněmi. Jeho syn.
    Usmál se.
    Za tohle to všechno stálo.

    Závěrečná poznámka: 

    Snad je v tom téma aspoň trošičku vidět. A jestli není, dovysvětlím. A jestli nebude uznáno, nevadí - prostě jsem jen měla hroznou chuť si něco takovýho napsat :)

Stránky

-A A +A