Moje články

  • Obrázek uživatele Aveva

    Za kritickou hranicí

    Fandom: 
    Drabble: 

    Začalo to nenápadně. Skoro až nevinně, chtělo by se říct.
    Písmo. Tak užitečné. Tak sdělné. Tak nápomocné při sdílení informací. Stačilo pár tisíciletí a psát zvládali v podstatě všichni.
    Šlo to rychle. Od hliněných destiček, přes knihtisk, až k internetu. Lidstvo propadlo informačnímu obžerství. Počet slov narůstal. Kupila se. Bujela. Splétala do nepředstavitelných celků. A pak jejich počet překročil kritickou hranici. Slov bylo tolik, že už nikdo nevnímal jejich význam. Nikdo nečetl. Nikdo neposlouchal.
    Skoro nikdo.
    Zbývala jediná možnost. Přestat se bát slova redukovat. Bylo potřeba začít s dietou. A hned.
    Někdy je vůně stoupající z hořící knihy vysloveně osvobozující.

  • Obrázek uživatele Aveva

    Jedna

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 
    nahrazuji č. 12 - Malí a oškliví
    Drabble: 

    Na začátku je to jen malá jiskřička vzešlá bůh ví odkud. Stejná jako všechny ostatní.
    Hledá sobě podobné.
    Snaží se dopadnout na živnou půdu.
    Snaží se růst.
    Možná vyroste. Mnoha se to už podařilo. Některé z těch velkých nádherně září. Jiné jsou potemnělé, jejich ošklivost vzbuzuje strach.
    Je jich kolem ní hrozně moc. Velkých i malých. Krásných i ošklivých.
    Sdružují se a loučí.
    Rostou a umírají.
    Ona se jen snaží nezapadnout.
    Myšlenka. Myšlenka mezi myšlenkami v mé hlavě.
    Vlastně ani nezáleží na tom, zda je malá a ošklivá nebo velká a krásná. Záleží jen na tom, jestli ji pustím ven.

  • Obrázek uživatele Aveva

    Milostný dopis

    Drabble: 

    Když jsem tě viděla poprvé, připadal jsi mi ošklivý.
    Když jsem tě viděla podruhé připadal jsi mi drzý.
    Když jsem tě viděla potřetí, tiše jsi mi doléval gin s tonikem. A do každé sklenice přidal okurku.
    Nevím po kolikáté jsem tě viděla, když jsi mi zapálil vlasy, ale v tu chvíli jsem se zamilovala.
    Zdálo se mi, že se doplňujeme, ve všem mi rozumíš, na všechno máme stejný názor.
    Pak fáze akutní zamilovanosti přešla.
    Když jsem s tebou mluvila naposled, vysvětloval jsi mi, kde je zásadní chyba v konceptu DMD.
    Ale i tak si myslím, že jsi moje spřízněná duše.

    Závěrečná poznámka: 
    Napsáno podle skutečných událostí :o)
  • Obrázek uživatele Aveva

    Vyprodejme sportovní halu!

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 
    Těšíte se, až vydají své první CD? ;o)
  • Obrázek uživatele Aveva

    Vizionář

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 
    Správně bych je měla přidat až v neděli, ale když oni jsou stejně bez nároku na bodík :o)
  • Obrázek uživatele Aveva

    Kdo si hraje nezlobí

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 
    Já vím, že je dávno po termínu, ale když oni jsou stejně bez nároku na bodík :o)
  • Obrázek uživatele Aveva

    Rekvalifikace

    Drabble: 

    I nesmrtelnost a božská podstata maj svý nevýhody.
    No jo. Není každej den zlatej věk. Věřící jednou dojdou. Ani nashromážděný obětiny nevydržej věčně. Nemá smysl si něco nalhávat.
    Správnej bůh se tomu prostě musí postavit čelem. Takže ve chvíli, kdy už se vážně nedá dělat nic jinýho, nastupuje hledání novýho zaměstnání.
    Že Afrodita vede velkou internetovou seznamku v podstatě neudivuje.
    Ani Poseidón coby inspektor bezpečnosti ropnejch plošin mě nepřiměl překvapeně zvednout obočí.
    Ale že se starej Pan rozhodne nechat hudby a flákání po pastvinách a prohlásí se za uměleckýho podkováře specializovanýho na nutrie, toho jsem se asi ani dožít nechtěl.

  • Obrázek uživatele Aveva

    Zázrak stvoření

    Úvodní poznámka: 

    Inspirováno scénou na konci čtvrté knihy Sandmana.
    A teď se mi ještě přiznejte, komu z vás jsem svoje Údobí mlh půjčila!

    Drabble: 

    Západ hořel. Nad mořskou hladinou zářila jedinečná a neopakovatelná kombinace barev.
    Lucifer přes špičky propletených prstů sledoval, jak slunce zapadá za obzor.
    Bůh byl opravdu umělec. Jeden každý západ slunce od stvoření do té chvíle byl jedinečným uměleckým dílem. Dokonce i v dobách, kdy ho mohly vnímat jenom améby v živném roztoku moří, plýtval Bůh svým uměním na dechberoucí podívanou končícího dne. Umělec od prvního do posledního dechu. Stvořitel.
    Lucifer lehce nakrčil obočí. V hlavě se mu formovala myšlenka.
    Tohle zvládnu taky, usmál se.
    A když slunce zmizelo docela, vstal z pláže a vyrazil na cestu za stvořením vlastního vesmíru.

  • Obrázek uživatele Aveva

    Jednou se tomu zasmějeme

    Fandom: 
    Drabble: 

    V důsledku zběhnutí agenta 003 jsem skončil připoutaný k složité kovové konstrukci v tajné základně ďábelského číňana. Proklatě!
    Mezi mnou a jistou smrtí stála jenom dobře skrytá výbušnina v hodinkách, omamný plyn v plnícím peru a můj šarm.
    Číňan, mistr mučení, se ke mně blížil.
    “Jak se do lesa volá, tak se z lesa salám,” pronesl. Vytřeštil jsem oči.
    “Letěl havran a zakopl,” přidal zlomyslně. Začal jsem se zmítat v mukách.
    “Šli dva a prostřední upadl,” triumfoval.
    Zoufale jsem se vzepřel v poutech a zakřičel: “Próč?”
    Číňan se ke mně naklonil a rozpačitě se zahihňal: “Protože měl v zádech kudlu.”

  • Obrázek uživatele Aveva

    Procházka

    Fandom: 
    Drabble: 

    Mnozí jsou přesvědčeni, že nejmagičtější byliny rostou na nepřístupných skalách a na dně roklí hlubokých tak, že tam zřídkakdy dopadne sluneční paprsek.
    Přísahají, že magické býlí má roztodivné tvary, nevídané barvy a opojné vůně.
    Věří, že k jeho získání musí být vynaložena nesmírná námaha.
    A přitom stačí k polednímu projít úvozovou cestou.
    Jen vědět, kde hledat. Ve slunné zatáčce. Pod lískou. U vrbiček.
    Většina z nejsilnějších bylin roste kolem cest, na hranici mezi hlučnými kroky lidí a tichem přírody.
    Cesty jsou lemovány tolika magickými květy, že nás to svádí považovat je za obyčejné.
    A přitom se stačí sklonit a sbírat.

  • Obrázek uživatele Aveva

    Road movie

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 
    Ještě nemáte malých apatosaurů dost?
  • Obrázek uživatele Aveva

    Návštěva

    Fandom: 
    Drabble: 

    Dům stojí na konci vesnice. Přišla jsem k němu od lesa skrz sad s pečlivě ošetřovanými stromy. Stařečkova pýcha. Co stařeček onemocněl, stará se o sad jeho syn.
    Paní domu mě uctivě uvítala, tvář plnou obav.
    Usmála jsem se na ni. Úsměv uklidňuje.
    Když jsem jejich stračeně zlomenou nohu kouzem vyléčila, dokázala mi paní domu úsměv i vrátit.
    Přešla jsem do světnice, požehnala domu, vyčistila jejich nejmladšímu děvčátku ošklivou odřeninu a zeptala se, jestli nedocházejí bylinky k utišení stařečkových bolestí. Zavrtěla hlavou. Smířeně a vyrovnaně.
    Pomohla jsem alespoň s přípravou pohřbu. Tak to je. Některé nemoci vyléčí jen věčný klid.

  • Obrázek uživatele Aveva

    Koloběh 2

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Jestli mi uznáte mé první drabble, tak tohle je bez nároku na bodík.
    Ale když už mě tahle ochcávka napadla, tak jsem ji sem prostě nemohla nedat :o)

    Drabble: 

    Jaro. Léto. Podzim. Zima.
    Jaro. Léto. Podzim. Zima.
    Jaro. Léto. Podzim. Zima.
    Jaro. Léto. Podzim. Zima.
    Jaro. Léto. Podzim. Zima.
    Jaro. Léto. Podzim. Zima.
    Jaro. Léto. Podzim. Zima.
    Jaro. Léto. Podzim. Zima.
    Jaro. Léto. Podzim. Zima.
    Jaro. Léto. Podzim. Zima.
    Jaro. Léto. Podzim. Zima.
    Jaro. Léto. Podzim. Zima.
    Jaro. Léto. Podzim. Zima.
    Jaro. Léto. Podzim. Zima.
    Jaro. Léto. Podzim. Zima.
    Jaro. Léto. Podzim. Zima.
    Jaro. Léto. Podzim. Zima.
    Jaro. Léto. Podzim. Zima.
    Jaro. Léto. Podzim. Zima.
    Jaro. Léto. Podzim. Zima.
    Jaro. Podzim. Zima.
    Jaro. Léto. Podzim. Jaro.
    Co se to sakra se světem stalo, že rok přestal mít dokonalý tvar?

  • Obrázek uživatele Aveva

    Koloběh

    Fandom: 
    Drabble: 

    Ohně už planou. Zaplašit mají z podsvětí strach. Končí se vláda předlouhých nocí. Slunce se vrací. Pod maskou skrývám ztrápenou tvář.
    Moraně šaty, v kterýchs mě líbal, obléknu hbitě. Se zimou láska ať po vodě plyne, v podsvětí zmizí, netrápí nás.
    Když voda s ohněm za krátké noci spojí se v jedno, slavnosti začnou, všude ryk, nepůjdu s tebou. Nepodám ruku. Pro jiného rozprostřu vlasy na naši stráň.
    Sklizeň je dobrá s posledním snopem dojedem do vsi. Všude rej. Při tanci pevně chytneš mou ruku a nepustíš už.
    Ohně zas planou. Slunce se vrací. Na jaře spolu budem se brát.

  • Obrázek uživatele Aveva

    Pod otrokářským bičem

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 
    Věnováno mé milé spolubydlící Julii a ještě milejšímu nepříteli Lunkvil.
    Drabble: 

    Druhé pivo? To přece nemůžeš, sacharidy by ti vyskočily až příliš vysoko!
    Že sis dneska nedala tvaroh? No to si snad děláš srandu? Koukej někde šupito presto nahnat bílkoviny!
    A tuky! Jak si to představuješ s tukama? Zase jsi mimo normu!
    A vůbec, zapomělas na zeleninu! Alespoň tři sta gramů! A žvýkám! Žvýkám! Žádný flákání.
    Transmastné kyseliny!
    Vápník!
    Vitamíny!
    Všechno musí bejt rychtyk v normě, jinak nebudem kamarádi!
    Protože jestli si děvče myslíš, že ještě někdy budeš jíst to, na co máš právě chuť, tak to jsi na omylu.
    Upsala ses mi. Teď tady velím já! Tvá tabulka spotřebovaných živin.

  • Obrázek uživatele Aveva

    Lov

    Fandom: 
    Drabble: 

    Pach strachu. Pach krve. Pach smrti.
    Slyšelas praskání větví, když se hnali kolem.
    Teď stojí před tebou.
    Pach potu. Pach násilí. Pach vítězství.
    Musíš.
    Odříkat slova.
    Žádost o smíření.
    Smíření za strastiplný běh.
    Za bolest.
    Za strach.
    Za zápas.
    Za smrtící ránu.
    Provedeš kouzla.
    Zlé abys odvrátila.
    Pomstu uložila k spánku.
    Abys mu vysvětlila.
    Aby pochopil.
    Byl pánem lesa.
    Důstojným. Hrdým. Mocným.
    Teď sytí hladové. Dává jim naději. Vítězství nad ním povzbuzuje pýchu.
    Rozdělí maso, stáhnou z něho kůži.
    Ta, hřejivá a měkká, až letos zase přijde tuhá zima, poskytne záštitu a teplem, které zdrží, snad někomu zachrání i život.

  • Obrázek uživatele Aveva

    Smysl

    Fandom: 
    Drabble: 

    Poslouchám. Dětské srdce bije. Zaháním spánek. Hlídám její první noc. Přemáhá mě únava.
    Má smysl okrádat se o spánek kvůli dítěti?
    Do roka se její matce narodí další dcera.
    Její životní cestu před sebou vidím jasnou a přímou. Bude růst. S věkem přijímat povinnosti. Dospěje. Vyhlédne si ji mladík ze sousední chalupy. Nebo možná přespolní. Stane se jeho ženou. Bude rodit děti. Některé z nich uvidí umírat. Bude dřít. Bude trpět. Nezbyde po ní nic, co by si dějiny pamatovaly.
    Dítě zakňourá. Vstanu. Dotknu se jeji tváře. Chráním.
    Bude se smát. Bude milovat. Bude.
    Dětské srdce bije. Má to smysl.

  • Obrázek uživatele Aveva

    Přírodní zákony

    Fandom: 
    Drabble: 

    Vodní žínku odlákala snadno, stačilo pár kamínků lesklých jako rosa. Důvtip vodního plemene se odvíjí od vydatnosti pramene, který je zrodil. A tahle vodní panenka patřila k malé lesní studánce.
    Anežka si podkasala suknici a vyhrnula rukávy haleny. Byl čas pustit se do práce.
    Odstranila mazlavou směs hnijícího listí a jen trochu nakrčila nos, když na břeh vyhazovala mokrý kožíšek mrtvé veverky. Pak se s pocitem dobře odvedené práce usmála.
    Kal, který při čištění rozvířila, se pomalu usazoval. Až se usadí docela, budou úmysly vodní žínky stejně křišťálové jako její studánka a každý, kdo přijde pro vodu, bude v bezpečí.

  • Obrázek uživatele Aveva

    Zalehlé uši?

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 
    Malí apatosauři se vracejí!
  • Obrázek uživatele Aveva

    Život po životě

    Fandom: 
    Drabble: 

    Neodvážili se riskovat. Pohřbili ji svázanou s kameny v ústech. Plíživé stíny Budče dokážou postrčit křehkou hranici mezi smrtelností a nesmrtelností špatným směrem tak snadno.
    Obřad byl proveden se zvláštní pečlivostí. Každý tón zapadal na své místo. Kněz se snažil, aby smrt byla definitivní.
    Dívce stojící stranou smutečních hostí došly slzy. Dívala se vzhůru skrz třepotající se větve stromů. Myslela na to, jak jí babička bude chybět.
    Ale když ji po tváři pohladil sluneční paprsek, dokonce se usmála. Vzpomněla si, jak ji babička právě tam hladila. A v tu chvíli věděla, že vzpomínky jí zůstanou napořád.
    Jsou různé druhy nesmrtelnosti.

  • Obrázek uživatele Aveva

    Přirozený řád věcí

    Fandom: 
    Drabble: 

    Přirozený řád věcí je třeba ctít.
    Pro dubovou kůru proto vyrážíme dřív, než stromy obrazí. Já a má vnučka.
    Hbitě se prodírá, kde já sotva dýchám. Je mladinká.
    Má dcera talent nezdědila. Vnučka ano.
    Od chvíle, kdy začala vnímat, předávám jí střípky vědomostí. Příliš rychle. Příliš pomalu.
    Už jen kouzla mě udržují naživu. Každé další jaro bolí víc. Chtěla bych se podvolit přirozenému řádu věcí, zemřít, ale kdo by Anežku teď a tady učil?
    Dívám se na ni, když strne.
    “Babi!” vydechne a ukáže k obloze.
    Zaostřím. Nad opuštěnou Budčí krouží vlaštovky. Po tolika letech.
    Možná. Možná je ještě naděje.

  • Obrázek uživatele Aveva

    Test

    Drabble: 

    Jsem synem slunečního boha. V mládí jsem otce vyzval na souboj. Porazil jsem Ho. Ohněm a mečem jsem vyhubil Jeho uctívače a sám se usadil v Jeho Chrámu.
    Jenže mí bojovníci tam nevydrželi. Ti, kteří neutekli, byli Chrámem jeden po druhém pohlceni. Zbyl jsem jen já.
    Měl jsem celá desetiletí, abych o svém sporu s otcem přemýšlel. Sledoval jsem, jak na protější straně údolí roste nový Chrám. A jak mé stárnoucí kroky pomalu odeznívaly prázdnými chodbami, přišlo ke mně kruté poznání. Zneužil mě. Nebojoval jsem proti němu. Bojoval jsem pro něj. Byl jsem jen testem seslaným na jeho uctívače.
    Neprošli.

  • Obrázek uživatele Aveva

    Poslední Vánoce

    Obdarovaný: 
    Arengil
    Fandom: 

    Adresát: Arengil
    Fandom: Muminci
    Přístupnost: já vlastně nevím, není tam nic vyloženě závadného, ale asi to není pro děti
    Varování č. 1: Arengil si nepřála veselou a pohodovou vánoční povídku.
    Toto není veselá a pohodová vánoční povídka!
    Prý je dokonce morbidní a depresivní.
    Takže čtěte na vlastní nebezpečí a nestěžujte si, že jsem vás nevarovala.
    *spoiler* Smutek, samota a smrt. Odkaz na Karafiátovy broučky. A všichni tam umřou, ačkoli nespadne meteorit.*konec spoileru*
    Varování č. 2: Komiks. Není kreslený tak dobře jako kánon, ale není úplně špatný a má kousky, o kterých si myslím, že se mi povedly.
    Prohlášení: Příběh nebyl vytvořen za účelem zisku. Postavy a svět patří úžasné Tove Janssonové. Snad mě kvůli tomu nepřijde strašit ;o)
    Poznámka: Milá Arengil, přeju ti veselé Vánoce a v novém roce hodně žirafek!
    (A tiše doufám, že mi za svůj vánoční dárek nebudeš chtít ublížit.)

  • Obrázek uživatele Aveva

    Ten, který hledá

    Fandom: 
    Drabble: 

    Podrážky se bořily do vrstvy prachu. Byl to uzavřený prostor, už proto, jak se v něm choval zvuk. Ale stěny i strop se schovávaly v nedohlednu. Stísňující.
    “Haló?”
    Odpověď žádná.
    Tam! Silueta!
    Doběhl k ní. Zvedla hlavu, zastrčila si pár neposedných vlasů zpátky pod šátek, vyždímala hadr, opřela se o smeták a tázavě se na něj podívala.
    “Já... jsem mrtvý. Já to vím. Teď by tu měl být někde bůh, ďábel, nebo kdokoli, kde sečte a zváží můj život. Já...” klesl před ní na kolena a trhaně se rozplakal.
    Soucitně potřásla hlavou, opatrně ho obešla a pokračovala v umývání podlahy.

  • Obrázek uživatele Aveva

    Spojen se zemí

    Fandom: 
    Drabble: 

    Nezapadal. Jen proto, že je odjinud. Že se jako kluk neprocházel po stejných cestičkách jako oni. Že se poprvé nelíbal za stejným růžovým keřem. Že jeho “A” je protáhlejší než to jejich.
    Smáli se mu. I ti zdvořilí. Ti se vysmívali za zády. Bolelo to víc, než výsměch z očí do očí.
    Když ten skrývaný výsměch zahlédl i v těch nejkrásnějších očích na světě, uzrálo v jeho srdci to nejpevnější rozhodnutí. Sklonil hlavu a došlo mu, co musí udělat, aby ho konečně brali vážně. Musí se od rodné hroudy konečně radikálně odříznout.
    A tak šel a pořádně si umyl boty.

  • Obrázek uživatele Aveva

    Zde by měly kvést růže

    Fandom: 
    Drabble: 

    “Najít dnes klid, je téměř nemožné. Lidé spěchají, ženou se za pochybným potěšením, za slávou, za bohatstvím. Jsou jako dravá bystřina, kde by měli být líným veletokem.

    Hledal jsem své místo ve vnějším světě dlouho a nemohl je nalézti. Až jsem přišel sem.

    Tady mé tiché rozjímání ruší jen padající okvětní plátky. Čas tu plyne pomalu.

    Nechci o svůj ráj přijít,” dořekl, setřel spící princezně z tváře kapku princovy krve. Zahradnické nůžky otřel do princova pláště, jeho tělo si přehodil přes ramena a snesl ho dolů do sadu.
    I na desátém královském hrobě v řadě budou do roka kvést růže.

    Neviditelný fandom: 
    Pohádky
  • Obrázek uživatele Aveva

    Výhodná investice

    Fandom: 
    Drabble: 

    V noční temnotě bylo slyšet ale úplně všechno.

    Chrchlání a chrapoty v kvalitě nejméně Déčkových hororů. Tlumené nárazy hole o podlahu. Ty z třetího patra.

    Převalil se na druhý bok, ale nepomohlo to.

    Sklo v okně se rozdrnčelo. První houkající sanitka. Druhá houkající sanitka. Třetí houkající sanitka. Tramvaj.

    Převalil se zase zpátky. Ani nedoufal, že by to mohlo pomoci a nebyl ve svém očekávání zklamán.

    Hučení ve zdi. Zase si někdo dával noční koupel. Vyjící pes v přízemí. Cupitání švábů po podlaze. Podezřelé rány.

    Přikryl si hlavu polštářem.

    Ale čemu se divil, když za ten byt zaplatil tak zatraceně málo.

  • Obrázek uživatele Aveva

    Na hřišti

    Fandom: 
    Drabble: 

    Na hřišti byli jen oni dva. On na kolotoči, ona nahoře na skluzavce. Ostražitě se na sebe dívali. První krok udělala ona. Sklouzla se a loudavým krokem vyrazila ke kolotoči. V ruce držela růžovou dečku s bílými králíčky.
    “Mám kouzelnou deku, heč,” naklonila hlavu
    “Kouzla neexistujou!” zamračil se.
    “Tak si to zkus!”
    “A co to dělá? Lítá to aspoň?” vytrhl jí deku z ruky.
    “Ne! Mizí to lidi!”
    “Kam?”
    “To nevím,” řekla vyhýbavě.
    S despektem se na ni podíval a přehodil si její růžovou deku přes hlavu. Když deka dopadla na zem bylo na ní o jednoho vetkaného králíčka víc.

  • Obrázek uživatele Aveva

    Autorská krize

    Fandom: 
    Drabble: 

    Mayský kameník Tleocz se zadíval na poslední kamennou desku. Vytesal do ní krásné líčení konce světa. Použil všechny oblíbené atributy od ohně z nebes po potopu. Zamyslel se. Na desce pořád zůstávalo nevyužité místo.
    “Pozór!” ozvalo se náhle z terasy nad ním. Stačil tak tak uskočit padajícímu jaguárovi.
    “Promiň Tleoczi,” šklebila se na něj shora tlupa výrostků, když jaguár dopadl, stáhl ocas mezi nohy a urychleně zmizel. “Chtěli jsme vyzkoušet, jestli jaguár dopadne na všechny čtyři.”
    Tleocz zahrozil za jejich vzdalujícím se smíchem. Ale pak se podíval na prázdné místo na desce... Déšť jaguárů! Takový konec světa tu ještě nebyl.

    Závěrečná poznámka: 
    To, že podle Mayů může svět skončit i deštěm jaguárů mi dneska tvrdil nejmenovaný zdroj. Google o této skutečnosti mlčí, ale já se té představy nedokázala zbavit :o)
  • Obrázek uživatele Aveva

    Hrdina

    Fandom: 
    Drabble: 

    Martin P. byl objektivně řečeno prase. V týdnu, kdy na něj připadly noční směny, padal do postele okamžitě po příchodu z práce a byl schopný nosit ponožky týden v kuse. A o jeho slipech se radši nebudeme zmiňovat, děkuji za optání.
    Na druhou stranu, když se v jeho prádelníku vylodil plukovník Fuska, předvoj to invazního sboru, spletl si ho s černými bavlněnými ponožkami.
    A tak bylo odvráceno nejděsivější nebezpečí za posledních padesát let. Neboť když se plukovník Fuska konečně dostal do koše na špinavé prádlo, znělo jeho hlášení takto: Obyvatelstvo planety disponuje mocnými chemickými zbraněmi a nezavrhuje mučení. Invazi nedporučuji!!!

    Neviditelný fandom: 
    Ze života ponožek
  • Obrázek uživatele Aveva

    Ptačí soud

    Fandom: 
    Drabble: 

    Když svět býval mladší, hloupější a tak,
    vládl ve zvířecí říši moudrý pták.

    Soudil moudře z výše svého úřadu,
    každého, kdo v řadě přišel na řadu.

    Uchýlil se k němu se sporem
    hašteřivých opic celý sněm.

    A že se tak převelice hádaly,
    přeslechly i radu, kterou dostaly.

    “Budou-li žít stále, ve vádě a sporu
    neužijí dlouho našich krásných borů.”

    Povzdechl pták smutně za nimi,
    když splynuly se stíny lesními.

    Měl pravdu moudrý pták
    dokončilo se to tak.

    V celém lese nezbyla ni opička,
    tygr zahrál si na žravého strýčka.

    Z toho, mezi námi, plyne poučení:
    Naše moudré rady nikdo neocení.

  • Obrázek uživatele Aveva

    Budoucí město

    Fandom: 
    Drabble: 

    Slunce stoupalo nad obzor. Střechy se po dešti leskly. Z lesů stoupala pára a zahalovala Budeč do lehce snového oparu. Teď a tady ještě nebyla městem. Ale dorůstala tomu. Stavbu po stavbě. Kámen po kameni. Stačilo by se posadit, dívat se a čekat.
    Ve vzduchu voněla zvláštní předzvěst. Nový budečský představený se rozhlédl. V očích měl nepopsatelnou hloubku. Nehodlal čekat nečinně. Soustředil myšlenky a v těch se odrážela nevyhnutelná budoucnost. Před očima mu povstávalo to druhé město.
    Město, které se zrodí z kamene, potu a krve. Kouzlo vestavěné do přirozeného řádu světa.
    Sklonil se ke stolu a začal kreslit plány.

  • Obrázek uživatele Aveva

    Krásná neznámá

    Úvodní poznámka: 
    A ještě strip bez nároku na bodík :o)
    Fandom: 
  • Obrázek uživatele Aveva

    Neznámý krasavec

    Fandom: 
    Drabble: 

    Byla osamělá. Obdivovatelů přicházelo čím dál míň, takže si začala připadat zoufale neatraktivní. Občas se zasnila a zavzpomínala na mládí. Tehdy se jich kolem ní točilo tolik! A jakých krasavců!
    Teď se čas od času musela spokojit se zájmem nějakého nedochůdčete, ale nebylo to to pravé.
    A pak se objevil On. Nejdřív to vypadalo, že ji bez zájmu mine, ale ona udělala všechno, aby zvýšila svou přitažlivost a nakonec ho skutečně upoutala. Nemohla uvěřit svému štěstí.
    Když se konečně dotkli jeden druhého, slastně vydechla prašný oblak.
    A kromě toho jí dopad milovaného meteoritu pomohl vyřešit vleklé plášťové problémy s lidstvem.

  • Obrázek uživatele Aveva

    Za řeku

    Úvodní poznámka: 
    Založeno na skutečných událostech.
    Fandom: 
    Drabble: 

    Zalovil ve sklenici a vytáhl pěkně uleželého utopence. Láhev piva otevřel o stolní desku a pak se spokojeně rozvalil do křesla. Konečně volný večer.
    Derby začínalo, když začal zvonit telefon.
    “Musíš přijet! Mladej převážel ňáký ožbrundy, co mu místo penízků dali každej cucnout ňákýho patoku. Je pod vobraz. V takovym stavu už ho nemůžu pustit k bidlu. V Barmě je hladomor. V Číně zemětřesení. Už se jich tu na břehu nahromadilo tolik, že mi přepadávaj do řeky. Do hodiny tě čekám, musíš to místo mladýho vzít!”
    Cháron od Černého Mostu si povzdechl. Tihle mladí. Vůbec nevydrží tolik, co stará garda.

    Neviditelný fandom: 
    Mytologie
  • Obrázek uživatele Aveva

    Stará škola

    Úvodní poznámka: 
    Další strip bez nároku na bodík.
    Fandom: 
  • Obrázek uživatele Aveva

    Dáreček

    Úvodní poznámka: 
    Náhrada bez nároku na bodík za téma 20.
    Fandom: 
  • Obrázek uživatele Aveva

    Předtucha

    Fandom: 
    Drabble: 

    Když se ocitl v dosahu vhodné zídky, vyškrabal se na ni a s pocitem provazochodce šel po vrcholu. To byl ještě kluk.
    Neodolal šikovně vystouplému obrubníku, kde mohl klást nohu před nohu a cvičit rovnováhu.
    Při tělocviku byl na kladině jako doma. Zvládl i dvě hvězdy za sebou.
    Na výlety chodil nejraději podél kolejí, protože věděl, že když se blíží vlak, kolejnice se rozechvěje.
    To bylo. Teď klade nohu před nohu s křečovitou nejistotou. Snaží se nemyslet na zázrak, který kolejnici nad náhle otevřenou propastí drží neporušenou.
    Snaží se nemyslet na vedlejší kolejnici, která se před pár vteřinami zřítila dolů.

Stránky

-A A +A