Když svět býval mladší, hloupější a tak,
vládl ve zvířecí říši moudrý pták.
Soudil moudře z výše svého úřadu,
každého, kdo v řadě přišel na řadu.
Uchýlil se k němu se sporem
hašteřivých opic celý sněm.
A že se tak převelice hádaly,
přeslechly i radu, kterou dostaly.
“Budou-li žít stále, ve vádě a sporu
neužijí dlouho našich krásných borů.”
Povzdechl pták smutně za nimi,
když splynuly se stíny lesními.
Měl pravdu moudrý pták
dokončilo se to tak.
V celém lese nezbyla ni opička,
tygr zahrál si na žravého strýčka.
Z toho, mezi námi, plyne poučení:
Naše moudré rady nikdo neocení.