Moje články

  • Obrázek uživatele Erys

    Skládkosbírka

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Asi je to hrozná blbost, ale odmítá to vypadnout z hlavy a udělat místo něčemu rozumnějšímu.

    Drabble: 

    „Přiznáváme, následující část byla ovlivněna naší chutí dělat občas věci jinak, protože používat pořád formaldehydové roztoky je poněkud nudné,“ vysvětloval průvodce při cestě chodbou.
    Před skupinou se brzy otevřela další místnost s hromadou Tuxů v nejrůznějších tekutinách. „Směska různých alkoholů, ovocné roztoky,“ ukazoval průvodce do různých částí, „samozřejmě jsme si neodpustili věci jako mandragoru.“
    „Musím říct, že to je skutečně zajímavější než různé způsoby kompostování jablek,“ nechal se slyšet jeden z návštěvníků, „začínám přemýšlet, co jste vymysleli s okny.“
    Průvodce se usměje. „Nedělejte si iluze, moc jich tu není. Mrtvá okna nesmrdí, tak si s nimi lidi obvykle poradí sami.“

    Závěrečná poznámka: 

    Já jsem tedy už pár let zarytá linuxačka a ráda se tvářím, že počítač bez Windows, to je asi jako kakao bez kečupu :) Ale kdysi mě velmi pobavila hláška o tom, že tučňák, když chcípne, smrdí, jablko taky smrdí, ale okno, když se rozbije, aspoň není cítit.

  • Obrázek uživatele Erys

    Tváří v tvář

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma pro středu 11. 4. 2018: Upřednostňuji osobní setkání

    Bláznivost pár minut před půlnocí, ehm.

    Drabble: 

    Zarazí se. „Já… vy… nečekal jsem vás.“
    „Inu, spousta lidí mě nečeká, i když někteří mě hned vítají.“
    „Vím, ale přesto je to… zvláštní.“
    Pobaveně se usměje. „Zvláštní? Je hezké to slyšet od někoho, kdo o mně tolik napsal.“
    ,,,Ano, napsal, ale určitě vás nepřekvapí, že je hodně jiné o někom studovat a psát a doopravdy s ním mít tu čest.'''
    ,,,Nepřekvapí, jistěže ne. Proto také o lidech nepíšu, ani jim nepíšu dopisy, ale rovnou za nimi chodím.'''
    ,,,Poprvé a zároveň naposledy, že?'''
    ,,,Obvykle to tak bývá. S vámi to tak bude. Půjdeme?'''
    Přikývne. Nechá se Smrtí odvést ze života.

  • Obrázek uživatele Erys

    Obyčejná scéna

    Fandom: 
    Drabble: 

    Ťukání semaforu na červenou, zvuky projíždějících aut
    Anička: Myslela jsem, že ho přetrhnu.
    Lucka: Ale tak hlavně že to dobře dopadlo, ne?
    Anička: To rozhodně.
    Ťukání semaforu na zelenou
    Anička: Jdeme.
    Další rytmické ťukání
    Lucka: Slyšela jsem, že na horním kraji parku něco staví. Nevíš o tom něco?
    Anička: Jo, prý tam chtějí postavit nějaké občerstvení.
    Lucka: A tak to nemusí být špatné.
    Ťukání semaforu slábne, druhé rytmické ťukání pokračuje, z dálky se ozývá křik dětí při hře
    Anička: Je mi trochu líto těch kytek tam. Co myslíš?
    Lucka: Povzdechne si. Nevím, asi. Žádné kytky tam nevídám, přestože tam jsou.

  • Obrázek uživatele Erys

    Chvilku jen vzpomínej

    Fandom: 
    Drabble: 

    Na půdu chodíš po schodech nahoru, ale pak už se jen prohrabáváš níž a níž. Pod spoustou krabic s oblečením, z kterého někdo vyrostl, ale dalo by se unosit, pod krabicemi s různými přístroji, které přestaly fungovat, ale šly by použít na díly, pod hromadou krabic s věcmi, které by někdo ještě mohl chtít, pod tím vším je další krabička.
    V krabičce je spousta maličkostí. Obrázek od dětské lásky, prstýnek z pouťového štěstíčka, pohlednice ze všech stran světa, plyyšáček z jedněch Vánoc, kamínek ze školního výletu. Další a další střípky života.
    Občas si dovolíš krabičku vyhrabat a oddat se vzpomínkám.

  • Obrázek uživatele Erys

    Snadná kořist

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Chm. Nechci svým čtenářům podsouvat hodnocení, ale mám potřebu říct, že dnes mi to fakt nepíše.

    Drabble: 

    Prodejce pohledem vyhodnocoval postaršího muže. O chvíli později už k němu přistupoval a patřičně nadšeným hlasem vykládal o výrobcích.

    „Ale tady vedle máte něco podobného za poloviční cenu.“
    „Jistě, ovšem tento výrobek má jedinečnou kvalitu a za ty peníze navíc určitě stojí, vlastně ještě vyjde lacino.“

    „A opravdu myslíte, že je potřeba pořizovat ještě toto příslušenství?“
    „Na mou duši, ano. Úplně to změní váš prožitek, určitě té koupě nebudete litovat. Dokonce myslím, že byste měl zvážit ještě tady tohle.“

    „Zaplatíte kartou?“
    Muž se nebezpečně usmál.
    „Vlastně možná nezaplatím vůbec.“
    Odkryl rohy i ocas.
    „Budeme si muset promluvit o vašem postupu.“

    Závěrečná poznámka: 

    (A nikoliv, není to narážka na žádné konkrétní místo, značku, osobu, ...)

  • Obrázek uživatele Erys

    Vývoj matematika

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Z tohohle by se určitě taky dalo vykřesat i víc :-/

    Drabble: 

    Když jsme nastoupili do školy, s velkou slávou nás začali učit počítat do dvaceti. Počítat a sčítat, časem snad i odčítat. Někteří z nás to dávno znali, ale na konci roku to (teoreticky) uměli všichni.
    Pak přišly další roky, počítání do stovky a přes ni, násobení, dělení, funkce, proměnné, mnohočleny. Nezalekli jsme se a dali šanci šílenějším věcem, potkali jsme logaritmy, derivace, integrály. Šlo se dál, vektory a tělesa, rekurence, binomická věta, entropie, Langrangeovy multiplikátory, konvexní polyedry.
    Ke konci magisterského studia jsme jak blbci počítali tři plus pět na kalkulačce, protože náhoda je blbec a základní matematika kdesi v minulosti.

  • Obrázek uživatele Erys

    Plány jsou od toho, aby nevycházely

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Tak jsem po třech dnech nakoukla a říkám si, že se mi to téma vlastně hodí…

    Drabble: 

    Od začátku jsem počítala, že budu spadat do kategorie „problémová“. Porodnici jsem si ale vybírala podle toho a byla až překvapená, jak vstřícně a samozřejmě se v Neratovicích tvářili na má přání.
    Plány jsou super. Po krvácení, telefonické konzultaci a doporučení volat erzetu vzaly za své.
    Jakkoliv se všichni tvářili vyděšeně, možný signál problému se ukázal být zcela přirozeným jevem, ale to už mě samozřejmě nikam nepustili.
    Radost z toho, jak jsem si v systému našla svou cestu, poněkud ztrpkla. V nedobrovolně zvoleném místě mi většina přání neprošla. Trápit se ale budu leda časem, to dítě je úžasné i tak.

    Závěrečná poznámka: 

    Linda se narodila v úterý odpoledne, a minimálně když zrovna nevřeští, je vážně úžasná :)
    O důsledcích pro mé drabblení nic vyvozovat nebudu, mé plány… však víte, nevychází.

  • Obrázek uživatele Erys

    Cesty k porozumění, cesty k pomoci

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Dneska jsem z tématu zase zoufalá. Ale patřím k těm, kteří radši něco vykřešou, než aby odešli se ctí O:)

    Drabble: 

    Na rozloučenou Katka zvládla pár znaků. Ne že by byla na znakový jazyk expert, ale postupem času lecos pochytila. Vedle znaků a jednoduchých vět i znakovanou češtinu, kreativní použití gest, opravdu zřetelné vyslovování. Stejně tak si s pomocí jiných osvojila popisování toho, co se děje, šetrné, a přeci rychlé vedení člověka, automatické zmiňování důležitých nápisů. Uměla vézt vozíček tak, aby byl možný pohodlný rozhovor, vyhýbat se různým dírám i nastoupit do autobusu. Naučila se rozumět deformované řeči i vyjadřovat se dostatečně přímo a jednoduše. Ubývalo věcí, které neznala.
    Lormova abeceda se ale na seznamu neznámého stále krčila a děsila ji.

    Závěrečná poznámka: 

    Tedy, ono se ještě uvidí, jestli mi to jako téma projde. Neděle to přinejhorším jistí.

  • Obrázek uživatele Erys

    Zlom

    Fandom: 
    Drabble: 

    Naučila jsem se cestovat vlaky i autobusy, dokonce umím sama projít letištěm. Ovládla jsem základy vaření, zvládnu ošetřit drobná zranění, chodím k volbám. Jako organizátorka spousty akcí jsem kolikrát měla reálnou odpovědnost za další lidi. Přesto jsem se vždycky tvářila, že nejsem tak docela dospělá, tak docela velká a zodpovědná.
    Vydržela jsem se tak tvářit, i když mi štěně sebralo kus svobody, všemu venčení a krmení a výchově navzdory.
    Ale teď, když jsem si (konečně!) sbalila tašku do porodnice, když se (trochu zoufale) snažím zorientovat ve zděděných látkovkách, když ještě honem rovnám maličké oblečení… se tak dál tvářit nejde. Dospívám.

    Závěrečná poznámka: 

    (Ačkoli ta dospělost by se dala úspěšně zpochybnit otázkou, proč ty věci řeším teď a ne před třemi týdny.)
    A mrzí mě, že právě kvůli řešení toho všeho nemám čas zalézt si a pročítat ostatní drabble, reagovat na komentáře a vůbec. Ani odvahu slíbit, že si ten čas ještě najdu.

  • Obrázek uživatele Erys

    Dvě strany jedné nabídky

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Dneska mi to téma nějak dalo zabrat. Nu, nakonec takto.

    Drabble: 

    Několikero zničených bot (a batohů k tomu), noční vstávání co pár hodin, ruce a nohy poškrábané do krve. Spousta nervů, spousta strachu, velká trocha pochybností o svých schopnostech. Pohoršené pohledy lidí okolo a taky spousta nevyžádaných rad, které nejsou tak skvělé, jak si jejich autoři nejspíš myslí. Jako bonus jsamozřejmě jisté omezení svobody.
    Řekli byste, že do toho přeci nikdo nepůjde dobrovolně.
    Ale kdo zná ty zamilované pohledy, tu štěněcí hravost a nadšení, to živočišné teplo při přitulení se, tu roztomilou frustraci při snaze přijít na to, co ti páníčci vlastně chtějí… ten se možná jen usměje a chápavě přikývne.

    Závěrečná poznámka: 

    A to bylo (je) naše štěňátko zlaté.

  • Obrázek uživatele Erys

    Nějak se to stalo

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Mám pocit, že by z toho přeci mělo jít vykřesat víc, ale někdy není čas s múzou smlouvat O:)

    Drabble: 

    „Pro zítra, můj pondělní sen byl o pochodujících narciskách.“
    „Dobře.“ Zamyslím se. „Má dnešní večeře nebude nakládaná paprika.“
    S kolegyní se na sebe usmějeme, mávneme si a já vyrazím domů.

    Když konečně odemknu dveře, manžel už na mě čeká s neurčitým výrazem.
    „Momentální bylinka je rozmarýnka.“ Ne, počkat, to jsem si vymyslela už včera před nákupem. „Promiň, šach dá dneska střelec.“
    Usměje se. „Páté slovo knížky je dlouhovlasý.“
    Opětuju mu úsměv. Obejme mě a políbí.

    Kdy jsme se začali tak moc bát, že nás někdo nahradí? Nevím.
    Pochodující narcisky?!
    A kdy jsme zapomněli, že i ověřující informace nás můžou pobavit?

  • Obrázek uživatele Erys

    Lehký život vyvolených

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Tak dnes ještě lacině. (Ale laciné není vždy špatné, nebo ano?)

    Drabble: 

    Někdy nevím, jestli tě chci vídat.
    Líbí se ti mé historky ze života, obdivuješ, co všechno zvládám, jak si nakonec poradím.
    A vyprávíš, samozřejmě.
    O tom, jak je příliš horko nebo příliš zima, jak ošklivá je rozkopaná ulice, jak tě uzavírkou připravili o cenný čas. Tenhle ti hodil klacky pod nohy, na tamtoho se nedá spolehnout, s tímhle je škoda mluvit. Tohle už nemá smysl zkoušet, a stejně to nikdy nemohlo dopadnout dobře, a nekvalitní hodinu ti nikdo nenahradí.
    Občas přiznáš, že mi závidíš můj krásný život, ale já mám zatím pocit, že někdo z nás musí žít v iluzi.

  • Obrázek uživatele Erys

    Dar za minutu dvanáct

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Trochu jsem váhala, protože u bonusů mi nepřijde hezké psát je, jen aby je člověk měl, ale ze Zeměplochy mám přečtené tuším tři knihy (a pamatuju si jednu) a o Barbarovi Conanovi jsem možná tak někdy slyšela. A stejně mi to nedalo.

    Drabble: 

    Ticho domu prořízl zvonek. Namáhavě zamířila k hlavním dveřím, pomalá stářím.
    Když dveře otevřela, muž už odcházel pryč. Zvuk ho ale zadržel. Vrátil se, potěšený, vyděšený i nejistý zároveň.
    „Já jsem… ehm… já vám…“
    Stála tam, trpělivě, čekáním a úsměvem ho povzbuzovala.
    „Uklízeli jsme na půdě a tohle našli, možná ještě po dědovi, nevíme, ale vypadá to, že pro vás, jen si nikdy netroufl… já nevím, jestli chcete… nechci vás urazit, nebo trápit…“
    Krabičku si vzala, poděkovala.
    V křesle ji otevřela, našla dopisy, přívěsky ze dřeva i neumělé šperky.
    Snad i kvůli nim se stařenka Růžolíčková oddala věčnosti s úsměvem.

    Závěrečná poznámka: 

    (A tedy, někdy je sto slov fákt málo.)

  • Obrázek uživatele Erys

    Ať krásné skutky se dějí pro ni

    Fandom: 
    Drabble: 

    Přes den polykají dálku, ač nechodí tempem auťáků. Jejich rána jsou ve znamení šumícího lesa i chladné rosy na bundách, a večery, ty patří ohňům a kytarám. A v tom všem a nad tím vším jsou chvíle s ní. Tichý rozhovor v zádech skupinky, poslední písnička před spaním, podaná ruka před velkým kmenem přes cestu. Neleká se louží, ten kmen by překonala i sama a dříví na oheň tahá snad odhodlaněji než půlka z nich, ale stejně mají potřebu ji chránit a snad i rozmazlovat. Je jediná, je jiná, tolik jejich a tak moc svá. Je dívkou v partě tuláků.

    Závěrečná poznámka: 

    A zítra snad konečně čtení a komentování a vůbec!

  • Obrázek uživatele Erys

    Mé malé království

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Dnes z toho mám poněkud bod-je-bodovitý pocit, ale jestli to někomu vykouzlí úsměv na tváři, stojí to za to i tak.

    Drabble: 

    Jak šel čas, mým královstvím se stala nejmenší místnost v bytě, jen těsně nad hranicí obytné místnosti. V jednom rozměru trubky od topení, postel, sluha a kousek místa přede dveřmi, ve druhém zas to místo přede dveřmi, malířský stojan a skříň. Přesto se vešel i stůl, klávesy, nástěnka, nejrůznější dekorace.
    Nikdy jsem si nestěžovala, mé království bylo malé, ale útulné.
    Přesto jsem ho doopravdy ocenila, až když jsem přišla na kolej. Strahovské nudle jsou jako celek o kus větší, a přesto tak docela nepůsobí. Věřte mi, když dojde na dojem prostoru, čtverec, nebo aspoň skoro čtverec, je prostě k nezaplacení.

    Závěrečná poznámka: 

    Přísně vzato to není tři krát tři, nýbrž něco jako dva celá osm krát tři, ale… umělecká licence O:)
    (A kdo neměl nikdy tu čest, standardní strahovské pokoje jsou zhruba 2.3 x 5.8 metru.)
    (A to, že jsem nedávno řešila, jak do své současné dvacetimetrové ložnice nacpat manželskou postel i s dětskou postýlkou, je zas jiná pohádka.)

  • Obrázek uživatele Erys

    Pozorující nezasahující

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Co jsem stihla nakouknout, zrovna originání pojetí to není, ale změně se hlava brání.

    Drabble: 

    Jsou tady, vždycky jsou tady, a přece se ne vždy připomínají.
    Nesmějí se těm, kteří přijdou a pláčou, nepohrdají těmi, kteří si přijdou zoufat.
    Neprozradí ty, kteří se tajně schází, neudají ty, kteří jsou nemravní.
    Nevstoupí do cesty těm, kteří chtějí všechno vzdát, a nepláčí pro ty, kteří to opravdu udělají.
    Nezavolají pomoc členovi velké výpravy ani samotáři, neobměkčí je vymknutý kotník, zlámaná žebra ani ztracené vědomí.
    Nevymlouvají ohromení těm, kteří žasnou nad krásou světa, nepřesvědčují ty, kterým svět přijde pustý.
    Nejsou našimi spiklenci ani nepřáteli, jakkoliv se nebrání, když je tak sami označíme.
    Pokud jde o skály, prostě sledují.

  • Obrázek uživatele Erys

    Něco mezi tím

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    První téma a už nevím, jak ho přesně uchopit. A přece to nechci vzdát, ač letošní duben bude (snad!) příšerně hektický a čas se prý vypaří. Snad je ale DMD z těch věcí, které mají smysl, i když je člověk nezvládá dokonale.

    Drabble: 

    Patřilo to k našim nejčastějším otázkám, zda musím tohle, jak moc vadí nedělat tamto, jestli je odpustitelné někdy vynechat to či ono. Ne snad, že bychom nechtěli usilovat o ten ideál, ač ne všichni jsme našli cestu ke všemu, ale jsme lidští, nedokonalí, někdy unavení, někdy zapomínající.
    Naši průvodci se trpělivě usmívali a uklidňovali nás.
    Ano, člověk občas neudělá, co by měl. Co hůř, někdy to neudělá, přestože ví, že by měl. Vědomě odmítneme, co je dobré.
    Ale i když někdy škobrtneme, má smysl jít dál, nepřestávat se snažit. Život není černobílý, ani my nejsme, a drobné nedostatky rozhodnutí nevymažou.

    Závěrečná poznámka: 

    (Psáno se vzpomínkami na naše otázky o zapomenutých modlitbách a vynechaných mších… ale o to zas tolik nejde.)

  • Obrázek uživatele Erys

    Začátek práce

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Já tu abecedu prostě neumím ^^;;
    Co říct? Bylo to krásné, mám chuť říct krásnější, než si zasloužím.
    Ovšem rozlučkové drabble bude doufám ještě v květnu.

    Drabble: 

    „Akce!“
    Skupina před kamerou se rozejde a zmizí v dálce.
    „Stop!“

    Záběry mají.
    Další fáze bude je ještě jednou zkontrolovat. Upravit ty, které to budou potřebovat nebo u kterých se to bude hodit. Doladit představy o jejich propojení a hudebním doprovodu. Obstarat doprovod. Nějakým způsobem sestříhat. Předabovat záběry, kde zvuk nedopadl dobře. Vybrat efekty ke scénám, které je potřebují. Všechno to slepit dohromady v nějakém šikovném programu. Vyrobit si titulky, protože ty ke správnému filmečku prostě patří. Vymyslet, komu, kdy a jak případně filmeček ukázat. Užívat si své drobné dílo.

    Takový je život. Práce končí, práce začíná. Hlavně když baví.

  • Obrázek uživatele Erys

    X-krát zapomeneš, jednou najdeš

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma 28 – Emoční kolika

    Drabble: 

    Papíry čekající na roztřídění přesuneš ze stolu do šuplíku.
    Spoustu různých papírů přestěhuješ ze šuplíku na poličku.
    Vyhradíš krabici, do které odsuneš směs papírů, letáků a kdovíčeho.

    A pak ten čas to všechno procházet najdeš.
    Dětská kresba s neúhledným věnováním. Krásná vzpomínka. Na holčinu z rodiny, která kamsi zmizela. Vzpomínka zhořkne.
    Velice milá margaretka od kluka, s kterým ses o tři roky později neznala a o dalších pět let později zhádala.
    Několik fotek od človíčka, který to v životě asi vždycky bude mít těžký. Na fotkách se smějete, na pravdu fotky nehrají, nakloní váhy.
    Hned sladce, hned smutně je ti.

    Závěrečná poznámka: 

    (Původně mi ani nedošlo, jak nejednoznačné je to názvové "jednou". Zjevně na mě diplomka nenechala až tak hrozné následky.)

  • Obrázek uživatele Erys

    Yen, sponka, karta, vzpomínka

    Fandom: 
    Drabble: 

    Yen, dánská koruna, se svou dírkou uprostřed, a mince neznámého původu.
    Už několik let neplatná kartička, s fotkou o kus mladší holky, s adresou, která tak nějak napůl platí a napůl neplatí.
    Stará jízdenka z první opravdu samostatné výpravy přes půl republiky.
    Karta, zalaminovaný kus papíru v té velikosti, v jaké karty bývají, se srdcovým áčkem, s nakreslenou kostlivčí dámou. Nikdy nepoužitá v karetní hře, a přesto využitá v postupce.
    Když se to nasčítá, je to spousta místa a hodnota žádná, jen návnada pro zloděje.
    A přece je v peněžence pořád nosím s sebou, ty připomínky různých drobných krásných chvil.

    Závěrečná poznámka: 

    Přiznávám, na to, aby to bylo opravdu ze života, by se muselo provést pár substitucí.

  • Obrázek uživatele Erys

    Webžrout

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    (Um, nedopadlo to vůbec tak hezky, jak jsem chtěla. Psát v místnosti plné dohadujících se organizátorů asi není nejlepší nápad.)

    Drabble: 

    Bylo nebylo, v jednom webovém království žil malý robůtek, který moc rád kradl ukazatele. Problém byl, že návštěvníci pak nevěděli, kudy chodit. Jednou se o tom všem dozvěděl mocný pavouk, který chodil celým webovým světem. Byl hodně rozzlobený a snažil se robůtkovi domluvit, ale ten si nechtěl nechat říct. Pavoukovi se ale nakonec podařilo získat nad robůtkem moc. Ovšem robůtek se nemusel sbírání ukazatelů úplně vzdát. Musel pavoukovi slíbit, že bude sbírat jenom ukazatele, které už neplatí, a odevzdávat je. Z písmenek pak někdo vyrobí nové ukazatele. A tak byl robůtek i pavouk spokojení a mohli se spokojeně věnovat svému.

    Závěrečná poznámka: 

    (A dnešní drabble asi nedám, nu.)

  • Obrázek uživatele Erys

    Vrátím brzy

    Fandom: 
    Drabble: 

    Snad mají něco v sobě, tihle novodobí tuláci. Ve vlacích, v autobusech, na zastávkách, žijou si svoji cestu a občas potkají někoho svého druhu. Neví přesně jak, zapovídají se. Přání a pochopení a radost a politování a rady a prostě život, co je potřeba, dají do rozhovoru. Sdílí triky a tipy, dělí se o ledacos. Když se to zrovna hodí, třeba půjčí knížku nebo časopis nebo cédéčko nebo šátek nebo něco, co mají u sebe.

    Když knížku dočtou, loví zapsaný kontakt z cest. Snad hlavně ze strachu, aby ji nezapomněli vrátit, snad ze zájmu na chvilinku obnovit to dočasné pouto.

  • Obrázek uživatele Erys

    Války přesvaté

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Ehm, dnes lehce interně Budu Já Blábolit. Tedy pokud mi to jako konec války projde.

    Drabble: 

    Atmosféra v místnosti houstne.
    To nemyslíš vážně, Java? Vždyť je tak příšerně ukecaná.
    Jak, ukecaná? Je robustní!

    Ostrá slova létají sem a tam.
    Ty bys snad psal v plusplusku? Vždyť je tak zbytečně složitý!
    A ty bys snad psal v céčku? Vždyť je tak primitivní!
    Zato máš kontrolu nad tím, co se děje!

    Lidi se mezi dvěma tábory přelévají podle jazyka, který je zrovna zdrojem sváru.
    Pak někdo nadhodí Perl.

    Ten je naprosto příšernej!
    To teda, kdo moh' vymyslet měnící se sigily.
    Moje řeč, Ještě že nemusíme dělat v tom.
    Tak tak.
    Poplácají se po zádech a jdou zase programovat.

    Závěrečná poznámka: 

    (Ale kdyby se někomu chtělo flameovat, já mám Perl ráda. Vlastně v něm páchám skoro celou diplomku, dobrovolně.)

  • Obrázek uživatele Erys

    Už to budu mít

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Tak ještě jednou ze života, dnes snad o kousek veseleji (ne tedy, že by to mělo závratnou literární hodnotu).

    Drabble: 

    Bylo ráno, den první.
    Prsty běhaly po klávesnici, hotová práce utěšeně přibývala.
    Byl večer, den první.
    Zbývala toho tak půlka.

    Bylo ráno, den druhý.
    Práce naskákalo snad víc včera.
    Byl večer, den druhý.
    Zbývala toho tak třetina.

    Bylo ráno, den třetí.
    S nadšením prstíky ťukaly.
    Byl večer, den třetí.
    Zbývala toho tak čtvrtina.

    Bylo ráno, den čtvrtý.
    Tady pár oprav, tady něco doplnit.
    Byl večer, den čtvrtý.
    Zbývala toho tak pětina.

    Bylo ráno, den pátý.
    To už musím dodělat.
    Byl večer, den pátý.
    Zbývala toho tak šestina.

    Bylo ráno, den šestý.
    Sklenku vody vystřídal silný čaj.
    Nehotovo. Co bude zítra?

  • Obrázek uživatele Erys

    Ťukání

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Uááá, dnes bych pro samé dohánění práce úplně zapomněla na drabblení.
    Spíš pro pocit, že jinak už se třeba nedokopnu zkusit tenhle fandom napsat, než že by to bylo tak úžasné.

    Drabble: 

    Dolehlo k němu tiché ťukání. Ťuk, ťap, ťuk. Nějaký chlápek šel o holi a hůl ťukala o dlažbu.
    Nebylo by to špatné maskování, protože to jsou věci, kterých si lidi všimnou. „Šel o holi.“ A možná že měl tmavé vlasy. Ale když se zeptáte na obličej, na nos, uši, nebudou lidi tušit.
    Zastesklo se mu. Nalepit si tak falešný knírek, provést něco vychytralého s vlasy, pořídit si pořádně tlusté falešné brýle nebo třeba právě takovou hůl. Být ten s knírkem, nebo třeba ten s holí. Být zas poznaný, a tím skrytý.
    Vlahoš von Rosret si povzdychl a pokračoval k poště.

  • Obrázek uživatele Erys

    Takhle to fungovat nemá

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Dnes asi o epsilon smutněji

    Drabble: 

    Je spousta času. A nějak se ti nechce. Zkontroluješ zprávy, najdeš novou hru, zkontroluješ zprávy, hledáš něco. Cokoliv. Večer jsi na sebe naštvaná, žes nic neudělala.
    Ráno tě zamrzí včerejší flákání. Ale čas pořád je. Řekneš si, že dneska to napracuješ. Jenom zkontroluješ hru. A zkontroluješ zprávy. A dávno nesledovaná fóra. Den uteče sám a vztek se smísí se zklamáním.
    Další den to chceš nahnat. Dokud nezkontroluješ cokoliv. Hledáš cokoliv, co tě odvede od práce. Skoro cokoliv. Odpovědět na komentáře, vyplnit dotazník? To si nedovolíš, když práci flákáš. Večer tenhle úhyb umocní zklamání.
    Tušíš, že další den tři dny nenapracuješ.

    Závěrečná poznámka: 

    Já vím, že s tím asi nebojuju jediná. Ale asi že už skoro dva týdny na všechny strany tvrdím, jak nestíhám, nějak to na mě dopadlo.

  • Obrázek uživatele Erys

    Študentíci

    Úvodní poznámka: 

    Mám pocit, že by si tihle dva zasloužili lepší zpracování, než je rozumně možné za patnáct minut do půlnoci. Ale ta myšlenka, jakkoliv neúplná a nejasná, nechce dát pokoj.

    Drabble: 

    Když zvonil budík, ptal se Pažout Horáčka, opravdu musíme vstávat, a ten mu povídal, musíme, tak vstávej. Potom se nasnídali a vyrazili, cesta jim ubíhala pěkně, a pak potkali takového klučinu, který stál vyděšeně před silnicí, tak se ho ptali, co se děje, a on jim povídá, že se bojí přejít, tak na sebe jenom koukli a pomohli mu přes silnici, a pak s ním šli ještě dál a on se ptal, kam jdou. Tak mu to pověděli, že jdou na univerzitu třetího věku, do takové školy pro velké, že se kdysi málo učili a pak jim to bylo líto.

  • Obrázek uživatele Erys

    Spolu

    Úvodní poznámka: 

    Tady jsem hodně váhala, jestli drabble na sílu zkoušet napsat, když parodie spíš neumím a… a to je vlastně dost zásadní. Navíc když bonus, ne běžné téma. Ale nakonec to přeci jen zkouším.

    Drabble: 

    „Ale Pane,“ durdila se Lyra.
    Její anděl si z toho nic nedělal.
    „Salcilia je mi velmi…“ Panpeirazon se demonstrativně zamyslel, „sympatická,“ popoletěl tak daleko, jak mu neviditelné pouto dovolilo (věřte, že když chcete provokovat a zůstat na živu, je povinná blízkost poněkud nepříhodná), a nepřestával se culit.
    „Čím by jen něco takového mohlo být? Nevíš? Ach, jistě, jak jsem mohl zapomenout! Naše city reflektují ty vaše. Líbí se ti Roger?“
    „Panpeirazone! Je to kamarád!“
    „Myslíš, že když se Salciliou předvedeme naši blízkost, ušetříme vám nesmělá vyznání? Mohli bychom vás trochu rozmazlit. Usnadnit nesnadný úkol. Přeci jste tak trochu my. Takže?“

    Závěrečná poznámka: 

    Původně jsem jako protiklad ke Zlatému kompasu chtěla nějakou maličkost z Ráje znovu nabytého, ale za ty dva dny (velice neintenzivního hledání) jsem nic vhodného nepotkala. Co už.
    V originále je Lyřin daemon nazývaný Pantalaimon, prý volně něco jako s všemi soucítící. Nakolik Panpeirazon je všechny provokující nevím, ale tvařme se, že ano O:)

    A ze zcela jiného soudku, je mužský přechodník od culit se cule se?

  • Obrázek uživatele Erys

    Řekni, že to zvládneme

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nejsem si jistá, nakolik byl ten příběh takový, aby se v něm ta scéna opravdu mohla stát, možná se mi už i postavy a místa míchají. Ale snad Padlí poslové, přinejhorším divná směs nedokončených příběhů.

    Drabble: 

    Kera listovala knihou, občas jí pohled klouzal po textu, občas se zastavil na obraze. Mračila se.
    Ena seděla naproti ní. Nádherná, vzdušná místnost ladila k nádherným vyobrazením. Veliká místnost, veliká zvířata.
    „Opravdu tam tohle všechno žije?“ ptala se Kera. „Potkáme je? Můžou nám ublížit? Můžeme se schovat?“
    Eně letěly hlavou odpovědi. Neboj se, dokážeme to? Možná. Neublíží nám? Když je nepotkáme, tak rozhodně ne. Kdyžtak se schováme? Před některými z nich vážně ne. Nikdo z nich není zlý? Haha. Báli by se nás víc než my jich? Někteří jistě.
    Zamyšleně pohladila knihu. „Nevím, ale nebudeš tam sama. Zjistíme to společně.“

  • Obrázek uživatele Erys

    Rád jsem tě tehdy praštil

    Úvodní poznámka: 

    Je to asi slabší (snad ale ne proti kánonu), v podstatě prvoplánové a vůbec. Řekla bych to zhruba tak, že „dvacet minut do půlnoci a já nemám drabble“ je o kus krásnější starost než „za týden jsem chtěla mít dopsanou diplomku (a zatím ani nemám data)“ O:)

    Drabble: 

    Tolik let byli malí nepřátelé. Tedy nepřátelé byli velcí, ale oni sami byli malí.
    Proháněli se po redmontském panství a prováděli si různé naschvály a lumpárny. Občas do svých sporů zatáhli další lidi, občas je další lidi krotili.
    Vyrostli, zestárli, ale jejich spory to neutlumilo. Na jejich souboj o dožínkové slavnosti se nedalo tak docela zapomenout.
    Pak na okamžik postupně stáli tváří v tvář smrti a nepřátelství se přetavilo v přátelství. Přáteli zůstali dalším smrtelným nebezpečím navzdory.

    Myšlenky Willovou hlavou jen prolétly, na víc nebyl čas.
    Viděl hořící most. Horáce.
    Jejich dávné nepřátelství a spory najednou vůbec nevypadaly tak vážně.

  • Obrázek uživatele Erys

    Quasiklidný večer

    Fandom: 
    Drabble: 

    Nejdřív ho možná šmírovala Ufňukaná Uršula.
    Díky ní odhalil tajemství vejce. A zjistil, že si bude muset poradit s jezerními lidmi. A s jezerem – on, nepříliš dobrý plavec.
    Pak na Pobertově plánku zahlédl Bartemia Skrka.
    Zapomněl na ten pitomý schod a uvízl.
    Přilákal Filche a paní Norrisovou, která ho nejspíš cítí i pod neviditelným pláštěm.
    Do toho se přimíchal Snape, rozčilený kvůli vetřelci ve svém kabinetu.
    A Moody. Moody, který Harryho viděl a neprozradil.
    Moody, kterého zaujala Skrkova přítomnost.
    Moody, který si půjčil Pobertův plánek.
    Moody, který mu navrhoval, aby zvážil dráhu bystrozora.

    Harry opravdu potřeboval klid a lehnout si.

    Závěrečná poznámka: 

    Uznávám, že se zřetelností (a uznatelností) témat si zahrávám čím dál tím víc, ale přísahám, že dneska tam je :) A raději je i zde, ať si kdyžtak ušetřím vysvětlování (click-and-drag, CTRL+A, však ty triky znáte): V té době bylo heslo do nebelvírské věže Lívanečky s banány.

  • Obrázek uživatele Erys

    Půjdeme po téhle stopě

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Uhm, dnes ve stylu „slíbila jsem, že půjdeme spát, a pak mi došlo, že nemám drabble“. (Jak jsem mohla zapomenout, že nemám drabble?)
    Mé o mnoho let mladší já mělo těch nedotažených příběhů mnoho, mé o pár týdnů mladší já se je rozhodlo v DMD aspoň malinko oprášit (ač často v podobě, která ten fandom ani tolik nepotřebuje). Dnes Mlžné nádraží.

    Drabble: 

    Slunce se pomalu sklánělo k západu a oni byli stále na cestě. Momentálně podle všeho navíc bez průvodce. Věřili, že nadšená dívenka jim nechtěla utéct, že si jen neuvědomila, jak moc na ni ztrácejí.
    Pořád mohli jít po její stopě. Ohnutá stébla trávy, otisk boty v blátě, snad i nějaké čerstvě ulomené drobné větvičky. Když se to zkombinuje s představou o terénu, dosavadním směrem a možná trochou odhadu, musí být cesta jasná. To naznačovaly příběhy o zálesácích z jejich světa i jejich setkání se stopaři tohoto světa.
    Samozřejmě až na jeden drobný detail: nikdo z nich neměl žádný stopařský výcvik.

  • Obrázek uživatele Erys

    Opři se, ještě tolik kilometrů zbývá

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Začalo to jednoznačně jako BJB. Jestli to tak i dopadlo, si nejsem jistá.

    Drabble: 

    Pomalu dojí. Ještě se napije vody. Pak zabalí zbytek velikonočního pečiva do šátku, i s vodou ho uklidí do batohu, hodí batoh na záda. Vyrazí na další cestu.

    Naslouchá Pánu i přírodě, naslouchá sobě.
    Pouť je omezení světa na jádro.
    Jídlo, spánek, meditace, poznání.

    Kráčí, kráčí dál. Ještě ho čeká tolik kilometrů, ještě ho čeká tolik myšlenek.

    Borja snad není typickým poutním cílem, ale to nevadí.
    Kvalitní výsledek je důležitý, ať děláme, co děláme.
    Kvalitní výsledek je radost i dar umělců.
    Ale dobrý úmysl má také svoji hodnotu, nebo ne?
    Co si myslet o fresce, která čeká na konci cesty?

    Závěrečná poznámka: 

    A jestli to neprojde na téma, budu velice smutná, ač je tam jen dost implicitně, jako dva body jeho cesty.

    Mazanec samozřejmě v podobě velikonočního pečiva, které si s sebou nese jako jakousi jistotu, jakousi železnou zásobu jídla.
    Mazanice v podobě fresky Ecce homo / Ecce mono.
    Pokud nevíte, to bylo tak. Okolo roku 1930 namaloval španělský malíř Elías García Martínez na zeď kostela ve španělské Borje fresku Ecce homo (Ejhle, člověk) zobrazující Krista s trnovou korunou. Freska, podle odborníků z uměleckého hlediska nikterak významná, začala postupně chátrat. V roce 2012 se ji bez předchozího restaurátorského tréninku či zkušeností s malířstvím pokusila zrestaurovat Cecilia Giménez. Výsledek se od originálu dosti odlišoval, média ani další lidé se nezdráhali použít právě pojem mazanice. Původní název navíc změnili na latinsko-španělské Ecce mono (Ejhle, opice). Dlužno podotknout, že navzdory nechvalnému hodnocení přinesl tento počin městečku zvýšený zájem turistů.

  • Obrázek uživatele Erys

    Ňouma má klid

    Fandom: 
    Drabble: 

    „A pak prostě přijdu před její třídu, počkám, až vyjde, a dám jí do ruky pozvánku.“

    Člověk má pocit, že je v tom strašně moc problémů.
    Co když se do školy nepůjde jen tak dostat?
    Co když bude mít problém najít její třídu?
    Co když tam zrovna ten den nebude?
    Co když stihne odejít dřív, nebo se naopak hodně zdrží?
    Co když půjde v hloučku dalších lidí?
    Co když se nebude chtít jen tak zastavit?
    Co když si nebude chtít pozvánku vzít?

    Nemělo by tohle všechno být rozmyšlené?
    Nakolik se to může nechat jen tak běžet?
    Někteří myslí, že dost.

    Závěrečná poznámka: 

    Přijde mi to asi nejslabší letos, ale nechtěla jsem vás příliš ovlivňovat v dojmu ze čtení O:)
    A mám pocit, že spíš než ňouma a rozumný člověk je to normální člověk a člověk příliš upnutý na plánování, ale pšt O:)

  • Obrázek uživatele Erys

    Na první pohled

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    (Pardon, už zase nečtu, teď asi ani neodpovídám na komentáře, ale už zase taky věřím, že to někdy v dohledné době napravím.)

    Drabble: 

    Pohled do dálky se změnil, zúžil, zaostřil.
    Zdálo se, že je tam. Ano, ano, vypadalo to tak.
    Původní pohled z dálky přešel v pohledy z blízka.
    Ten krásný tvar, ty ladné křivky. Ta nádherná čepička.
    Vše slibovalo, že to není jen prázdná skořápka, jen vyschlý obal.
    A ta hra barev, ten základní tón i ty odlesky, ten úžasný kontrast s čepičkou.
    Pohledy z blízka nenápadně přešly v první, nesmělý dotek.
    Ta hladkost, ta radost dotýkat se.
    K zulíbání. K sežrání.
    Úžasný, nádherný žalud. Kryserku zaplavila obrovská radost. Těžko říct, co přinese budoucnost, ale určitě si do ní vezme tenhle žalud.

    Neviditelný fandom: 
  • Obrázek uživatele Erys

    Marná snaha

    Fandom: 
    Drabble: 

    „A co Lukáš, jak jste spolu chodili na základku?“
    „Ne, mami, ten mě opravdu nepřitahuje.“
    „Nebo Honza, z vedlejšího vchodu?“
    „Mami, prosím —“
    „Můj kolega – Petr, toho vlastně znáš – má syna na ženění. Dokonce kluk dostane od rodičů byt a auto. Nechtěla by ses —“
    „S ním seznámit? Ne, tati, to opravdu nechtěla. Já už —“
    „Ostatně, i my s mámou bychom ti do takového vztahu mohli ledacos dát. Koupit vybavení, ať se vám lépe začíná.“
    „Díky za nabídku, ale jak už jsem řekla —“
    „Ani to nemusí být Petrův syn, určitě máš nějaké sympatické spolužáky.“
    „Už vybráno mám. Vezmu si Katku, a hotovo.“

  • Obrázek uživatele Erys

    Léto zůstalo, vše ostatní se změnilo

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Návrat k dalšímu z nikdy nedotažených příběhů mého o mnoho let mladšího já: Futuegg

    Drabble: 

    Listí víří. Víří ve větru. Vítr fouká. Fouká odkudsi.
    Slunce ozařuje krajinu. Krajina je zvláštní. Zvláštní je slabé slovo.
    Okolí se změnilo. Změnilo se úplně. Úplně zmatení jsou i lidé.
    Stany stojí v kruhu. V kruhu je kruh. Kruh z kamení.
    Všichni se dívají. Dívají se na svět. Svět neznají.
    Hvězdy zmizely. Zmizely i stráně opodál. Opodál šplouchá voda.
    Výkřiky řežou ticho. Ticho vlastně není. Není klid.
    Mapa se směje. Směje se do očí. Oči šálí. Šálí svět kolem.

    Rozum se brání. Brání se neznámému. Neznámé mává.
    Myšlenek je smršť. Smršť je pocitů.
    Pocity jsou při smyslech, když rozum zešílí.

  • Obrázek uživatele Erys

    Královna IT: Jen Barber

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Eh, dnešní drabblata vznikají během krátkých přesunů s nadějí, že je stihnu dopsat, než dojedu domů, abych je mohla jen nahrát a jít dělat ten úkol, co má termín o půlnoci… znát to asi bude, snad ne tolik.

    Drabble: 

    Čím vás zaujala pozice vedoucího IT oddělení?

    Přišlo mi to jako skvělá příležitost uplatnit své manažerské schopnosti, vstoupit do nového kolektivu a pomoci mu.

    Čím jste přesvědčila vedení, ať vás přijme?

    Myslím, že pomohlo popsat, co vše umím s počítači. Kliknutí, dvojkliknutí, klikání pravým tlačítkem, psaní emailů, posílání emailů, odpovídání na emaily, mazání emailů, …

    Jak vycházíte s novými kolegy

    Jsou velmi svérázní, ale jinak milí. Už mi myslím odpustili, jak jsem se snažila pracovat na nezapojeném počítači.

    Co je vaše nejcennější dosavadní zkušenost?

    Určitě to, že už jsem se naučila zeptat „Zkoušeli jste to vypnout a zapnout?“.

    Díky za rozhovor

  • Obrázek uživatele Erys

    Jednoduchá pomoc

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Chtěla jsem si je napsat, už před začátkem DMD. Ale to jsem ještě myslela, že je napíšu o kousek vážněji ^^;;

    Drabble: 

    „Tak zbavíš mě tý housenky?“ vřeštěla Misty, ukazujíc na drobnou Caterpie.
    Ash si pomyslel něco o holkách a sáhnul po jednom ze svých nových pokéballů.
    „Pokéballe, leť!“
    Původně nenápadná kulička se ještě v letu rozevřela a pokusila se Caterpie pohltit.
    Pokéball dopadl na zem a povážlivě sebou cukal. Převaloval se, jak se Caterpie snažila uniknout. Chvíle klidu, pak ještě divočejší pohyb. Nakonec klid. Červené světlo zbělalo. Caterpie byla chycená.
    Misty měla stále v očích hrůzu, zato Ashe se zmocnila radost.
    Caterpie možná nebyla kdovíjak velký pokémon, kdovíjak silný nebo vzácný, ale byla první, kterého chytil. A to se vždycky počítá.

  • Obrázek uživatele Erys

    Iluze všednosti

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Já od loňska zapomněla, jaká je to zodpovědnost a strach zapojovat se do rozjetého příběhu.
    Nemluvě o tom, že čím jsem starší, tím neuchopitelnější je pro mě manipulace časem.
    Doufám, že nezklamu autory přede mnou a příliš nezkomplikuju život autorům po mně.

    Drabble: 

    Libuška svou sestřenici objímala. „Myslím, že by sis měla s Božetěchem promluvit. Zajdi za ním,“ promlouvala jí do duše.

    Mezitím jinde

    „Mamí, von mě praštil!“
    Povzdychla si. „Ctirade, okamžitě nech svou sestru na pokoji.“
    Napadlo ji, že Dušan by jistě zasáhl, ale radši nepřemýšlela, co by se muselo stát, aby svého brzy-snad-už-bývalého muže chtěla vidět.

    A ještě jinde

    „Prostě se tam zničehonic objevil.“
    „Nezdá se ti trochu divný, že by se na silnici jenom tak objevil člověk?“
    „Na mou duši. A měl takovej divnej koberec.“
    „Divnej koberec, říkáš?“
    V očích se zablýskne. Ruka sama sáhne po zbrani.

    Závěrečná poznámka: 

    Netuším, jak moc jsme se v čase posunuli zpět, ani kdo jsou ti dva poslední. Jestli někdo víte, povězte.

Stránky

-A A +A