DMD Bonus č. 6 pro 19.4.2011 Téma: Sedmikráska

Téma je prodlouženo až do 20.4.2011! Došlo k chybě při zadávání, za kterou můžu jenom já a za kterou se omlouvám.

Máme tu další z našich vykutálených bonusů a jak jsme varovaly, hra přitvrzuje! Tématem tohoto bonusu je Sedmikráska a podstatou této challenge je, aby toto double drabble bylo co nejstrašidelnější. Chceme, aby nám běhal mráz po zádech, chceme úzkostlivě naslouchat nočním zvukům bytu (v mém případě koleje), chceme být vyděšeny jít v noci na záchod nebo se - nedejbože - podívat v koupelně do zrcadla.
Strašidelnost drabble zhodnotí naše despotická dvojjedinost, nicméně dáme na vaše hodnotící komentáře.

takže:

musí se jednat o double drabble (200 slov!) a

drabble musí být hrůzostrašné, děsivé a plné úzkosti!

Připomínám, že toto téma, se nebude moci dohánět v nedělních bonusech.

Bonusové téma pro 19. 4. 2011
Toto téma bude uzavřeno 20. 4. 2011 v 23:59.

Bodíky můžete sledovat zde.
Avevin seznam fandomů můžete sledovat zde.

V případě nejasností konzultujte Pravidla.

Komentáře

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na „Uložit změny“.

O ztracené tváři

Téma: Sedmikrásky
Fandom: Budeč/Adéla ještě nevečeřela
Žánr: Mysteriózní horor
Poznámka: Drabble je volným pokračováním Saulovy cesty. Živel vody je hermetiky považován za „ženský“, pasivní a stahující; v tarotu symbolizován poháry (popisují zejména mezilidské vztahy a svět emocí)

V Damašku sedmikrásky nerostou, uvedl svůj první dopis domů a mrzutě se probíral chudičkou sbírkou pouštních úlovků ve svých herbářích… Odložil pero.

Návštěvu u Kabtů Pavel rozebírat nechtěl. Měl v úmyslu Aframově sestře Ramzí věnovat Květenu kraje Jindřichohradeckého se zvláštním přihlédnutím ke Kardašově Řečici, kterou zkrášlil vlastními ilustracemi, ale káva byla hořká a on to nepochopil…

Do dopisu přátelům to také nenapíše. Elzu zajímali spíš nemrtví.
Zvedl hlavu od psaní a zadíval se z okna. Z mešity, se kterou byla sedmibranská škola propojena, sem zalétaly útržky první ranní modlitby, se kterou se zde uvykl probouzet.

…As-salátu Chajrun Minan-naum…
Modlitba je lepší než spánek…

Snad mají pravdu… V téhle hodině je staré město, uzavřené sedmi branami nejmagičtější. Pavel bloumal po sánu – jediné viditelné části Bran, kde se studenti bez povšimnutí mísili s davem obyčejných, spěchajících každý po své práci.
Potřeboval dopis poslat. Ale k vyvolání spěšného džina neměl oprávnění a Aframa se na jiný způsob ptát nechtěl…

Načerno se připojit ke zdroji vody sice zavánělo průšvihem, ale lepší než nic. Naklonil se k mřížoví umajjovské studny a hodil do ní dopis. Po hladině se rozeběhly kruhy…
Když se voda ustálila, bylo v ní nebe, minaret i mříž. A to bylo všechno.

Hezká atmosféra.

Hezká atmosféra. Plná stesku a horkého slunce.

děkuji.

děkuji.

Já asi nechápu skoro nic, ale

Já asi nechápu skoro nic, ale děsně si užívám tu atmosféru! Ten stesk pod žhavým sluncem a chuť arabskéhu cukrkandlu na jazyku. A dovzdělám se a všechno pochopím!

Za to můžu já...

Nestihla jsem tam už dodělat vysvětlivky. :(
Ramzí Pavlovi neosladila kávu (čímž mu dle syrských zvyklostí dala najevo, že o něj nemá zájem - pochopila totiž ten nevinný dárek jako jednoznačnou výzvu...)
Dám to pak dohromady na Lj, aby to bylo srozumitelné.

Cizinec v cizí zemi. Zavání

Cizinec v cizí zemi. Zavání to steskem.
Palec nahoru za arabštinu.

dík

za milý komentář

Mně hrozně dlouho trvalo, než

Mně hrozně dlouho trvalo, než jsem pochopila Adélu. Každopádně je tam strašně moc nakousnutých věcí. Správným způsobem nakousnutých. Všichni (doufám, že se ostatní všichni budou hlásit) doufáme, že to dopíšeš (nebo rozepíšeš).

mně to nepřipadá hororový.

mně to nepřipadá hororový. Teda ten konec jo. Ale strašně se mi to líbí celé

Je to spíš smutný,

než hororový, to uznávám (a dík za čtenářskou věrnost), ale kdybych já ztratila odraz, asi by mě to solidně vyděsilo. Krom toho pro mě byl největší horor nastavit to ze stopadesáti na dvě stě za pět minut.
Hlavně doufám, že v tom je srozumitelná ta syrská tradice s tím kafem.

samozřejmě, z přeslazeného

samozřejmě, z přeslazeného arabského kafe jsem šílela pár let. Ale ten Orient je prostě nádhera a tohle se mi líbí ještě víc než ten začátek. Jen tak dál

Já ho naopak ráda :)

a i doma si do kafe sypu kardamom a mraky cukru. To mi totiž v Damašku vysvětloval kamarád, co tam studoval, že když nějakej kluk má zájem o holku(pokud je slušně zabezpečený a nejlépe Evropan :), tak přijde na návštěvu a ona mu uvaří kafe. A když ho neosladí, nebo dokonce osolí, znamená to, že bude proti. A on pak o ní rodinu nepožádá a nikdo tak neztratí tvář...

Tak tohle jsem ale nevěděla.

Tak tohle jsem ale nevěděla. Tolik potenciálních nápadníků přišlo vniveč, ach jo :-)

Sedmokráska

Fandom: originálny

Volal ju sedmokráska, lebo bola na sedemkrát krásna. Často zvykol chváliť veci, ktoré na nej najviac ľúbil: oči, pery, ušká, ruky, nohy, srdce a myseľ.

Venoval sa okultným vedám.

„Hľadám to, čo je skryté,“ povedal jej, keď sa stretli. „A v tebe som našiel sedmokrásku.“

Spočiatku ju to nezaujímalo. Raz však v jeho pracovni náhodne otvorila knihu; vyzerala stará a ošúchaná. Videla kresbu muža a ženy; výzorom jej boli veľmi podobní. Ich popisom bolo jedno slovo: sedmokráska. Obrátila stranu a začala čítať:

Oči sedmokrásky vidia veci iným neviditeľné.

Uši sedmokrásky počujú, čo je iným skryté.

Ústa sedmokrásky hovoria slová dávno zabudnuté.

Ruky sedmokrásky dokážu vykonať činy nepredstaviteľné.

Nohy sedmokrásky prídu kamkoľvek v hociktorom zo svetov.

Srdce sedmokrásky skrýva silu zeme.

Mozog sedmokrásky dáva múdrosť bohov.

Ponechaj si z kúsok zo všetkých, pre získanie schopnosti ochutnaj alebo vyrob talizman. Zvyšok zakop za jasnej noci na rázcestí, po treťom znamení tej, čo loví len v noci. Zatvor oči a povedz:

„Dávam zemi najlepšie, čo mám: sedmokrásku, vypestovanú a odtrhnutú vlastnými rukami, sedmokrásku, sedemkrát krásnu. Nech ma jej tajná moc osvieti a sprevádza.“

Zvuk dverí ju prinútil knihu zavrieť. Keď sa obracala, zachytila ju a zhodila. Blížil sa. Vyzrela z okna. Bol spln.

Br, tohle má atmosféru. Hodně

Br, tohle má atmosféru. Hodně dobré.

Brrr. Ale třeba to dobře

Brrr. Ale třeba to dobře dopadne...

Nesahejte na mrtvá zvířátka

Fandom: Originální
Poznámka: Tohle téma bylo pro mě horor (možná větší než kalorie). Snad alespoň trochu strašidelné to je. Jinak přísloví jsem si prachsprostě vymyslel.

V prefektuře Aomori existuje přísloví: „Nevěřte květinám rostoucím na sněhu.“
Adam ho samozřejmě nikdy neslyšel. Byl to Pražák a v Jižních Čechách byl na povinné vánoční návštěvě u babičky.
Ven utekl před nájezdem pratetiček. Nabalený jak na Sibiř.
Les byl tišší než obvykle, čehož si samozřejmě nevšiml. Pátral po čemkoliv zajímavém, ale všude byl jen sníh a stromy.
„V jaký díře to jsem?!“ zamumlal naštvaně, když se podíval na displej nového mobilu. Už se chtěl vrátit mezi pratety, když si všiml hromady kostí. Prostě tam jen pak leželi pod smrkem, čtyři mrtví zajíci ohlodaní na kost.
Přemohla ho morbidní zvědavost. Fascinovaně zíral do prázdných očních jamek. Nedalo mu to a rozhlídl se po okolí, po tom co je zabilo. Nic nenašel. Jak by taky mohl, když už museli být mrtví nějakou dobu.
Ulomil větev a rýpnul s ní do kostry. Rozpadla se a žebro se mu dokutálelo k botám.
Jeho pozornost upoutala žlutá tečka na sněhu, dříve skrytá kostmi. Podíval se blíž. Ze sněhu rostla malá květina. Připomínala mu sedmikrásku.
„Co ty tady děláš uprostřed zimy?“ zeptal se potichu. Klackem odházel kosti a sklonil se k ní, aby jí utrhl.
Najednou ležel na sněhu. Byl strašně unavený, tak zavřel oči.

Oh, horor. Velmi pěkné.

Oh, horor. Velmi pěkné.

To JE horor!

To JE horor!

Musím tě chránit

fandom: originální
A/N: tak trochu songfic na jednu opravdu blbou písničku - inspirace nekdy chodí podivnýma cestama. a nevím, jestli je to děsivé, ale na víc se asi nezmůžu

„Vymyslel jsem spoustu nápadů, aůůů...“
Nezapadal mezi ostatní. Upnutá košilka, vesta s výstřihem do véčka; takovej trochu staromódní, neškodnej ňouma. A ještě nikdo mě nikdy nezkoušel balit na tak pitomou písničku. Až večírek skončil, nabídl se, že mě doprovodí domů.
Neměla bys chodívat sama. Svět je plný nebezpečí.
Byli jsme spolu stále víc. Byl nesmírně galantní. O sobě nemluvil skoro vůbec. Zato poslouchat uměl. Velmi pozorně. Říkaval, že má pocit, jako by mě znal už věčnost. Já jsem ten pocit měla brzy také - překvapovalo mě, kolik toho o mně ví.
Někdy se zjevoval na nečekaných místech. Když jsem šla od kadeřnice, lékaře, nebo z nákupu, byl jakoby náhodou někde poblíž a nikdy mu nebylo zatěžko mě pak doprovodit.
Neměla bys chodit sama, miláčku. Svět je plný nebezpečí. Musím tě chránit.
Časem jsem toho láskyplného hlídání měla dost. Odjela jsem ke kamarádce, pročistit si hlavu; nic jsem mu neřekla.
Tys mi utekla, miláčku. Ale já tě najdu. Už to nikdy nesmíš udělat. Já tě přece chráním.
Jako bych konečně mohla volně dýchat. Myslím, že už se k němu-
Bolelo to? Omlouvám se. Teď tě zamknu. Jako v té písničce, pamatuješ? I sedmikrásky ti natrhám, když budeš chtít. Musím tě přece chránit.

Drabble má 198 slov, pošli

Drabble má 198 slov, pošli opravu a bude bodík.

Náhodou, já mám tuhle

Náhodou, já mám tuhle písničku docela ráda. A propojená s hororem všedního dne je zajímavá. Dobré.

Připomnělo

mi to Sběratele. Ta hrůza z toho čpí úplně stejně silně!

Brr, brr, brr. Člověk člověku

Brr, brr, brr. Člověk člověku největším hororem.

Tohle se mi moc líbí. A

Tohle se mi moc líbí. A naprosto tomu věřím.

tohle je dost reálně děsivý.

tohle je dost reálně děsivý. brr

Noční hrůzy

Fandom: originální

Tomík ležel ve svém pokojíčku a potil se pod tlustou přikrývkou. Mohl se odkrýt, to ano, ale na to byl příliš vyděšený. Bylo léto a venku zuřila bouře. Jeden blesk udeřil nedaleko jejich domu. Tomík se při zvuku hromu zaklepal a ještě více se zachumlal. Vzduch byl těžký, horký a dusivý.

Ozvalo se tiché zašustění. Slyšel jej i přes těžké kapky deště dopadající na parapet. Schoulil se do klubíčka a v ruce stiskl kytičku sedmikrásek, které odpoledne natrhal s maminkou na zahradě. Byl to moc pěkný den. Jezdil na kole, hrál si na pískovišti a u tety viděl dva roztomilé pejsky. Teď mu ale vůbec nebylo do smíchu. Naopak potichu zakňoural a cítil, že se co nevidět rozpláče.

Blýsklo se a zaburácel hrom. Tentokrát ještě silněji. Ve světle blesku spatřil velkou tmavou věc pod stolem. Byl to jen okamžik, ale Tomík si byl jistý. Příšera. Děsivá, temná, velká a zlá. Chce mu ublížit. Pevně zavřel oči a přál si aby byl u maminky. Dvě malé slzičky se skutálely na polštář.

„Mami,“ zavolal, ale jeho tenký hlásek zanikl přes zvuk bouře. Přikryl si peřinou hlavu a rozplakal se mnohem víc. „Mami,“ zakřičel znovu, ale marně.

Věc pod psacím stolem spokojeně zapředla…

Moc pěkné.

Moc pěkné.

A co za příšeru je ta věc pod

A co za příšeru je ta věc pod stolem? Kouše?

brr

nemá ráda bouřku
naopak má ráda své nohy, které byly ještě před okamžikem pod stolem...

Má ráda bouřku a s příšerami

Má ráda bouřku a s příšerami pod stolem si hraje.
Můžu adoptovat tu tvou?

U našich bydlí jedna za

U našich bydlí jedna za skříní. Nechceš raději tu?

Beru všechny! U mě se jim

Beru všechny! U mě se jim bude líbit.
Nebo jestli si ji chcete nechat, tak ji naučím slušněmu chování (žrát jen zloděje, Svědky Jehovovy a podomní obchodníky levnou elektřinou).

když ona by ode mě asi

když ona by ode mě asi nešla...
ale vezmu ji na sraz a uděláš školení, jo?

Úkoly

fandom: originální

Zase dostávám úkoly jeden po druhém nesmím být doma. Než otevřu popelnici musím třikrát obejít dokola obejít nebo se to stane. Dneska mě nechali spát jen než začly jezdit tramvaje a muži v uniformě vstávej z toho pelechu! kartonové krabice od rána chodím ulicemi obejít třikrát popelnici hledám sedmikrásku nebo se to stane.
Někdy i několik dní mlčí dovolí mi vrátit se domů a pustit vodu a jíst. Promluvit říct mámo tátovi ahoj pohladit psa. Doufám že to bude že už je konec ale nevěřím nevěřím strach.
A pak zase zařvou a úkoly úkoly úkoly musím poslouchat nebo se to stane. Mlčet a mluvit čísla jedno po druhém po třetím po čtvrtém až do sta. Bát se dětí obejít třikrát popelnici hledám sedmikrásku nebo se to stane. Musím dojít až k řece černá a hluboká velký most. Obejít třikrát koš vyhnout se děti na mostě první druhá třetí lampa sedmikrásku pustit do vody. Každý den každý den nebo se to stane.
Tráva není vidět sníh a bílé popelnice děti čepice žádné sedmikrásky. Klečím zebe hledám křičí křičí bojím se. Obejít třikrát koš první druhá třetí lampa žádná sedmikráska stoupám si na kraj mostu pustím do vody.
Nebo se to stane.

Děsivé. Absence čárek ten děs

Děsivé. Absence čárek ten děs ještě umocňuje - díky jejich vynechání text plyne opravdě zláštně, je silnější.

to je děsivé :(

to je děsivé :(

Uf bez dechu.

Uf bez dechu.

Víš co, na tohle se nedá moc

Víš co, na tohle se nedá moc říct, protože by se to shodilo... Taky mi to připomnělo jistou nepříliš radostnou (odbornou) literaturu.

Proboha, tohle je vážně

Proboha, tohle je vážně strašlivý. Kam se hrabou krvavý příšerky a duchové.

Brr! Danae, ty se nezdáš, ale

Brr!
Danae, ty se nezdáš, ale ty jsi zlá! (Na postavy ;o) a pro čtenáře je to dobře :o)

Mně je ho líto. Ale horor je

Mně je ho líto. Ale horor je horor.

chudáček...

Danae, jak dlouho sis pročítala ty praktické případy z klinické psychiatrie? Tohle je naprosto přesné. Chudák pán. (Nevím proč to podle mě není paní...)

Tak se to ve mně nějak

Tak se to ve mně nějak střádalo. Ale posledním impulsem bych velmi působivý popis manické ataky, o kterém sem o víkendu četla. Psala jsem to záměrně bezpohlavně, ale nakonec si taky myslím, že je to pán.

Hele, na mne to taky budilo

Hele, na mne to taky budilo dojem chlapa. ;-)

Brr

Souhlasím s ostatními tohle je prostě geniální.

Děkuju. Brr.

Děkuju. Brr.

Nemám slov. Silné a desivé.

Nemám slov. Silné a desivé. Kam sa hrabú horory.

Největší horory vymýšlí

Největší horory vymýšlí život. Díky!

*odrovnaná*

páni...
tohle je opravdu... to slovo ještě nevymysleli...
dechberoucí, geniální, děsivé, přesvědčivé

Děkuju.

Děkuju.

Brrrrrrrrr. To je naprosto

Brrrrrrrrr.
To je naprosto dechberoucí a mrazivé a dokonale napsané. Mám chuť se někam zalézt a schoulit se do klubíčka.
A taky bych měla konečně začít zas dýchat. Strašně, strašně mě to dostalo.

Zřejmě se mi podařilo přenést

Zřejmě se mi podařilo přenést něco vlastního děsu...

chtěla jsem napsat něco duchaplnýho, ale nevím co.

Asi jen, že tohle se mnou teda fakt zacloumalo

Tak to tam asi fakt je...

Tak to tam asi fakt je... děkuju.

Sedmikrásky na mýtině

Fandom: originální
Poznámka: hokuspokus

Na tomhle místě v lese ještě nikdy nebyla. Stromy tu rostly hustě, pod nimi panovalo šero. Pak došla na velký palouk. V nízké zelené trávě rostlo plno sedmikrásek. Byly velké, s dlouhými stonky, všechny s červeným okrajem. Několik jich utrhla.
Náhle pocítila nevysvětlitelnou úzkost. Mýtina se sedmikráskami se nezměnila, v trávě se nepohnulo ani stéblo, ale ji zachvátila hrůza. Celá se roztřásla, nebyla schopná se pohnout. Chtěla pryč, co nejdál odtud.
Konečně překonala ochromení a rozběhla se. Utíkala skoro až na kraj lesa. Tam se zastavila, udýchaná a najednou zase klidná. Nechápala, co ji tak vyděsilo.
Doma ji máma napomenula: "Neměla bys ses pořád tahle potulovat sama. Před třiceti lety tu v lese jedna holka zmizela. Nikdy ji nenašli."
Byla unavená a šla brzy spát.
Ve snu se opět ocitla na mýtině. Svítil měsíc, sedmikrásky bíle zářily.
Tu se přímo před ní vztyčila bílá postava. Tmavé vlasy jí zakrývaly obličej. Natáhla smrtelně bledou ruku, ukázala na ni v obviňujícím, hrozivém gestu...
Probudila se strnulá děsem. Měsíční světlo dopadalo na sedmikrásky ve vázičce na skříňce. Na okvětních lístečcích jako by se třpytila krev.
Ležela celá ztuhlá a neodvažovala se pohnout ani znovu usnout. Až ráno vstala a sedmikrásky zahodila co nejdál.

Fuj, děsivé. Strach z něčeho

Fuj, děsivé. Strach z něčeho blíže neurčeného je nejhorší. Proti tomu se špatně bojuje.

Jo

Strach z blíže neurčeného něčeho bývá nejděsnější

Normálně jsem se bála. Hlavně

Normálně jsem se bála. Hlavně v té druhé části.

Tma

Fandom: originální

Poznámka: jenom letím okolo, nemám čas číst ani psát, ale tomuhle tématu jsem neodolala. Předem děkuji za případné komentáře a omlouvám se, že je sama neuděluji, ale na čtení se dostanu možná o víkendu. Tak vydržte :-)

Vzbudil ji podivný šramot a pohyb záclony.
Že by se zvedal vítr? Někdo chodí pod oknem?
Podívala se na budík a zjistila, že spí teprve dvě hodiny.
Neochotně opustila teplou postel a zavřela ventilačku.
V polovině obrátky k posteli strnula.
Zarachocení se ozvalo za ní. U šatníku.
Pohlédla na noční stolek ozářený měsícem a zauvažovala o rozsvícení lampičky.
Ne, to není dobrý nápad. Byt zná potmě líp než vetřelec.
Vtom jí přeběhl mráz po zádech.
Vázička, do které si večer dala sedmikrásku od přítele, byla prázdná.
A chyběl slaměný věneček.
Zase zvuky u skříně, škrábání a ťukání.
Pomalu se obrátila, ale tma vzadu byla téměř absolutní.
Narazila na radiátor a potlačila bolestné zasténání.
Dva kroky kupředu, zapomněla na žehlící prkno.
Tentokrát vetřelci hlukem prozradila svou polohu.
Kdovíjak dlouho stála ve tmě a čekala na smrtící ránu.
Nic. Podivné šustění, shora.
Jakákoli jistota bude lepší než tahle černá hrůza.
Odhodlaně doběhla k vypínači a rozsvítila.
V pokoji nikdo nebyl. Zaskřípání na šatníku.
Popadla židli, odtáhla ke skříni a rychle na ni vyskočila, aby ji neopustila odvaha.
A v úžasu si hleděla z očka do očka se stejně vyděšenou strakou.
Chudinka se pokoušela budovat hnízdo ze zbytků věnečku.
Navrchu ležela zvadlá sedmikráska.

Prsk. Pěkné. To já bych

Prsk. Pěkné. To já bych stuhla hrůzou a na nějaký pohyb bych zapomněla, natož, že bych mohla rozsvítit.

Uf, hlavní hrdinka je odvážná

Uf, hlavní hrdinka je odvážná osoba - já bych všude rozsvítila při prvním zašramocení :)

Vynikající pointa! Já jsem se

Vynikající pointa!
Já jsem se bála, čekala, jaká příšera se objeví - a ona chudinka straka :-)

přiznávám se, že nějaké

přiznávám se, že nějaké přirozené vysvětlení jsem čekala. Ale stejně jsem se bála

Síla přírody

Fandom: originální

Vládce démonů právě umučil otroka a otřel si pařáty od krve. Zvedl ze země poslední zbytky ubožáka a hodil je mezi ostatní otroky. Ať vědí, co je čeká. Pak zavelel svým posluhovačům.
„Připravte se. Zítra vyrážíme do starého hvozdu.“

Starý druid se procházel po mýtině a smutně se rozhlížel kolem. Sehnul se a utrhl sedmikrásku, která kvetla pod nohama. Pak se rozplakal. Musí bojovat. Musí tohle místo zachránit. I za cenu vlastního života.

Druid se pomodlil k přírodě. Věděl, že je to naposled. Pak zaslechl výkřik. Ohlédl se a spatřil ženu blížící se k němu. Tvář měla zamazanou od čerstvé krve. V tu chvíli na ni skočil z lesa démon a jednou ranou ji usekl hlavu. Zatím co pil její krev, snesla se na něj čistá magie druidova a démon zmizel v plamenech. Druid bojoval statečně, ale i na něj přišla řada. Spár útočníka mu protrhl břicho, něhož se vyvalily vnitřnosti. Zatímco ležel na zemi, a již ani nevnímal bolest od zubů hodujících démonů, dal své poslední síly dříve utrhlé sedmikrásce.

Brzy se jeho zbytky přemístily na hnijící hromadu, na které měl pán démonů svůj trůn. A pod ním se čerstvě otevřel květ sedmikrásky, aby dal život novým potomkům přírody.

Pěkné, ale spíš smutné, než

Pěkné, ale spíš smutné, než hororové.

Teda, ty na to deš hopem.

Teda, ty na to deš hopem. Všude čtu šramocení, stíny, člověk do poslední chvíle neví, ale tohle je úplně jiné kafe. Moc se mi to líbí.

Dik

Dik, ale že by to bylo nějak děsivé se taky říct nedá:-)

Děsivosti na mě po pročtení

Děsivosti na mě po pročtení všech sedmikrásek bylo až dost ;). Zato něco takhle krásně naturalistického není nikdy dostatek :p

U Soumarského mostu

fandom: Rytíř na kajaku, Otto Janka
Pozn.: víc děsu už jsem z toho nevymáčkla, ale kdo to četl, ten se doufám aspoň trochu otřese

Vichr byl patetický. Rytíř potápějící se do rašeliniště s bublavými zvuky a teskným pohledem upřeným na sedmikrásku. Teskný! Používá to slovo někdo?
Po skutečném seznámení s rašeliništěm Zachařovi nebylo dobře. Převaloval se na lůžku v mrákotných snech.
K ránu radši vstal a šel k řece. Bylo mu horko, skočil do proudu a udělat pár temp. Když se vracel, stála na břehu Alena.
Zastavil se kus od břehu a šlapal vodu. "Co tu děláš? Je ještě skoro noc."
Vypadala smutně a přísně zároveň. Teď by ji těžko rozesmály nesmysly o volavkách a ledních medvědech.
"Ty si nedáš pokoj. Nezastavíš se, dokud ho nechytíš."
"Musím."
"Musíš? Kdo ti to přikázal?" ušklíbla se trpce.
Mlčel. Nohy mu ztěžkly.
"Slumba, Slumba... nic jiného neříkáš. Už to nechci slyšet. Chci zapomenout."
"A co Jiří?"
"Zapomenout, Zachaři. Ale to bys nepochopil." Hodila kytičku sedmikrásek do proudu a odcházela.
Voda byla divná, nohy v ní vázly. Nebyla to voda... byla to rašelinná kaše, a on v ní vězel po ramena.
"Slumba..." slyšel ještě povzdech, pak zahlédl stín a záblesk ostří. Tichý výkřik a tupý pád.
"Aleno! Aleno..." chtěl křičet, ale hlas mu uvázl v hrdle.
Propadal se hloub a hloub.
Sedmikrásky na břehu byly zkropené krví.
Teskné...

Oh, pěkné.

Oh, pěkné.

tak tohle neznám... Ale krev

tak tohle neznám... Ale krev na sedmikráskách je děsivá vždycky.

Bouře

Fandom: originální. Až moc.
Poznámka: není to horor, ale myslím, že je to děsivé. Rozhodně je mi z toho nedobře.

Bála se bouře. Bála se síly tetelící se ve vzduchu, bála se blesku, který nechával místo očí klikaté jizvy, bála se hromu, který trhal nebe i uši. Bylo jí sedm a maminka nebyla doma.
Tatínek doma byl. Měl ji rád nejvíc ze všech a bouři by ji nedal. Nedal by ji nikomu. Byla jeho. Jeho sedmiletá kráska, jeho Sedmikráska.
Když vypadl proud, rozsvítil svíčky a zavolal si ji k sobě na pohovku. Schoulila se k němu do klubíčka. Byla v bezpečí. Objal ji a vykládal jí pohádky o ctných rytířích a krásných princeznách. O princi, který překonal sedm hor a sedm řek a přinesl své princezně sedmkrát sedm sedmikrásek.
Ze spánku ji probral obzvlášť silný hrom a ruce, které se dotýkaly jinak. Znala ty příjemné dotyky, o kterých se nesmělo mluvit. Ale když poslední blesk rozčísl oblohu, odešel s bouří kus jí samotné. Zbytek smyl déšť.
Když povyrostla a mohla se dívat na zprávy, slyšela mnohé na adresu těch zlých pánů. Na adresu svého tatínka. Ještě mnohokrát ji varovali před cizími lidmi. Stavěli hromosvod po bouři…
Bouře se bojí dodnes. Nejsou to však hromy blesky, co ji děsí. Ale copak mohla už tehdy vědět, čeho se skutečně bát? Copak mohla?

Hezky napsané. Drsné.

Hezky napsané. Drsné.

Dík!

Dík!

Obchází mě mráz a hrůza. Uf,

Obchází mě mráz a hrůza.
Uf, uf.
*zhluboka dýchá*
Skvěle napsané!

Dík!

panečku, takže jsem přece jen napsala něco děsivého? to jsou věci 8+)
dýchej!

Tohle téma se píše hrozně

Tohle téma se píše hrozně těžce právě proto, že nahání hrůzu každému a automaticky. Ale tys to napsala... jinak. S přesahem a nejednoznačností z které jde nejen mráz po zádech a ale také lítost.

děkuji

děkuji za komentík, za lítost ne...
tak jo, už vystřízlivěla
děkuji Danae za ponechání možnosti upravit komentář

... Vážně nevím, co říct.

...
Vážně nevím, co říct. Napsané to je krásně.
*objímajík*

no jo...

na tohle se moc říct nedá
já bych to ani nenapsala, nebýt toho třináctistupňového Zeleného piva
ale to nic
*děkujík*

Dveře

fandom - originální

Jsou tam těžké okované dveře. Prochází kolem nich po špičkách, aby nechtíc neprobudil to, co za nimi odpočívá. Prochází kolem nich každý den.
Jsou tam těžké okované dveře. Jak dny plynou proklepává jejich dřevo, jestli je nenapadl červotoč, hladívá jejich petlice a kované zámky. Zamyšleně. Natírá je olejem, aby nezrezavěly.
Jsou tam těžké okované dveře. Jednoho dne prostě neodolá. Musí se podívat na to, co je za nimi. Vytáhne zpod kaftanu svazek klíčů a probírá se jimi. Ještě chvíli váhá.
Jsou tam těžké okované dveře. Mají sedm zámků. V jednu chvíli je začne odmykat.
První zámek. Ozývá se křapot lámaných kostí. Do jejich morku se zahryzne děsivý smích.
Druhý zámek. Vichřice lomcuje okenicemi ve věžích. Sníh protrhává střechy.
Třetí zámek. Skřípění zubů se rozlehne sklepením. Spěšné klapání podpatků.
Čtvrtý zámek. Zima se rozleze do všech koutů. Otřese se strachem.
Pátý zámek. Rozklepou se mu kolena.
Šestý zámek. Krvavá mlha před očima.
Sedmý zámek. Zavoní sedmikrásky. Obzor se projasní. Dveře se otevřou a za nimi je svět. Obyčejný a všední jako obyčejně. Uklidněn dveře zaklapne a zámky jeden po druhém zamkne. Ve správném pořadí.
Jsou tam těžké okované dveře. Všechno je v pořádku. Dál může žít ve slonovinové věži vlastní fantazie.

Tohle je takové zvláštní.

Tohle je takové zvláštní. Nejednoznačné a pěkné.

Balada

Fandom: HP
Poznámka: Mráz po zádech snad běhat bude, o strašidelnosti radši mluvit nebudu. Za komentáře děkuji ioannině a Arn Dair!!! Opět můžete hledat ukrytou sedmikrásku...

Procházela se po rozkvetlé louce, držíc za ruku sotva dvouleté děvčátko. Nasávala vůni blížícího se léta. Brouzdala nohama v trávě zvlhlé raní rosou; pociťovala čistou radost ze života. Náhle se holčička vymanila z pevného sevření a utíkala směrem k obzoru smějíc se klokotavým smíchem. Hermiona toužila popadnout ji do náruče a výskat spolu s ní. Jakmile se odněkud vynořil strhaný Severus, prozřela.
„Daisy! Počkej! Zastav!“ Holčička neviděla, neslyšela, ale bezhlavě se hnala dál k cíli, kterým byla obrovská propast ostře ukončující louku.
Hermiona nemohla běžet, nemohla plakat. Mohla spoléhat na Severuse. Běžel zpomaleně a až groteskně připomínal filmového panáka.
Daisy dosáhla rozhraní a jedním krůčkem se zřítila do hlubin. Vše ztichlo a zamrzlo uprostřed pohybu.
Nad jámou se objevila maličká bílá postava. Přestože Daisy v mnoha rysech připomínala, jednalo se bezpochyby o starší dítě opačného pohlaví.
„Zabili jste ji. Moje sestřička je mrtvá. Vaší rukou.“ Zatímco bytost pronášela tato slova, stávala se někým notoricky známým. Tělíčko se zvětšovalo a tvář nabývala obludných proporcí. „Proto budete stiženi trestem smrti. Oko za oko, zub za zub. Já, Lord Voldemort, strážce Říše mrtvých, jej neprodleně vykonám.“

Hermiona se probudila. Rozklepaná a vyděšená. Přitulila se k Severusovi a pokusila zapomenout. Hledala nejkrásnější vzpomínky. Vzdychla.

Pěkná atmosféra, smutná.

Pěkná atmosféra, smutná.

Jé, děkuju...

Jé, děkuju...

Černé jezero

Fandom: Harry Potter

Tone v hlubinách. Potápí se jako bělostný květ sedmikrásky.
Nemůžeš nic udělat. Nic jej nezachrání. Je ztracen. Neptej se proč. Může si za to sám! Nemá cenu se modlit. Nemá cenu volat o pomoc. Nemá cenu se za něj přimlouvat. Nemá cenu vytahovat hůlku. Předem prohraný souboj…
Je ztracen.
Zatracen.
Už zmizel. Černá hlubina jej pohltila. Voda nad ním se zavřela.
Klesá ke dnu. Cesta to bude dlouhá a nechutná.
Masožravé chaluhy jej omotávají. Ďasovci se na něj šklebí. Jezerní lid skřípe zuby. Bude se ti o tom zdát! Tyhle vize tě budou pronásledovat. Těš se!
Už to vidíš, že? Šlahoun chaluhy mrská po těle. Omotává se kolem něj. Je zelený a slizký. Představ si, že se dotýká tvého miláčka. A co teprve ďasovec. Pitvoří se a chytá jej svou odpornou rukou za nohu. Šklebí se víc, když vidí, že je bezmocný. Jezerní lidé připlouvají blíž. Kořist. Náčelník mu trojzubcem probodává hruď. Krev tónuje okolní vodu.
Třeseš se.
Bojíš se?
Máš strach?
Děsí tě to.
Myslíš si, že to bylo jen pro blbost? I za tu se platí. Zvykej si! Ve světě kouzel není slitování. Všechno má svůj řád! Koho zajímá vaše láska? Neměl dráždit oliheň. Tohle je řád jezera.

Velmi pěkné. Jeden si to

Velmi pěkné. Jeden si to skoro představuje.

Prokletý na vždy…

Fandom: Harry Potter
Poznámka: Tak si nejsem jist, jestli jsem vystihl podstatu strašidelné povídky. Zkuste a uvidíte.

Utíkal úzkou chodbou osvětlenou pochodněmi. Ač se snažil běžet, jak nejrychleji mohl, věděl, že ho to dohání. Z temných výklenků a chodeb, na něho svítily červené krví podlité oči. Musel uniknout. Ale celým tělem cítil, že kdyby vběhl do některé z postraních chodem, bylo by to poslední, co kdy v životě udělal. Osvětlená chodba skončila. Jeho pohltila tma. Tápat podle stěn. Ruce ho studili na vlhké kamenné stěně. Rukou přejel po chlupaté hlavě. Ucukl. Rozeběhl se tmou vpřed. Doufal že na nic nenarazí. Nenarazil.
Konečně uviděl konec. Tesaná chodba, ústila v lese, osvětleným úplňkovým měsícem. Jen tam může svého pronásledovatele setřást. Vběhl mezi stromy, kličkuje mezi nimi. Instinktivně se sehnul. Nad ním proletěl vrčící stín. Narazil do stromu za ním. Cosi zakňučelo a tlustý kmen praskl. Na nic nečekal. Rozběhl se dál. Všude kolem, se ozývalo Vlkodlačí vytí. Začínal chápat, že byl příliš pomalý. Byli všude kolem. Náhle se před ním otevřel velký prostor. Zabrzdil na louce. Ze všech stran k němu přistupovali vlkodlaci. Z tlam jim odkapávali sliny. Zezadu ho něco povalilo. Již věděl, co se s ním stane. Pětiletý Remus Lupin ležel na zemi dívaje se, na několik sedmikrásek rostoucí kousek od něho. Již nikdy nebude jako dříve.

Chudák Remus. Velmi hrůzný

Chudák Remus. Velmi hrůzný zážitek ty sedmikrásky působí opravdu groteskně hororově.

Chudák Remus.

Chudák Remus.

Mám z toho husí kůži. Nevinné

Mám z toho husí kůži. Nevinné dítě a takový hrůzný zážitek...

Poetický duše

Fandom: >DMD<
BJB :o)

Máme ve znaku sedmikrásku – no a co? Zkus se tomu zasmát, srabe.
Jsme totiž fakt poetický duše. Máme styl. A můžeme ti věnovat všechen čas na světě, tak se neboj.
Myslela sis, že to je všechno jenom jako, co? Můj ty bože, ty si to pořád ještě myslíš!
Ne na dlouho.
Sleduj.
Když nedodržíš limit poprvé, pošleme ti sušenou sedmikrásku. Někteří mí kolegové tomu říkaj poslední výstraha, ale já nechci být zbytečně melodramatickej.
Některým to stačí. Někteří se potom fakt polepší.
Když nedodržíš limit podruhý, vyryjeme tu sedmikrásku do tvýho monitoru.
Jo máš pravdu. Třeba bude počítač fungovat i tak. Ale chceš to riskovat?
Když nedodržíš limit potřetí, vlezeme ti na pevnej disk (jsme totiž fakt malí) a přemažeme ti všechny soubory dokumentama o sedmikráskách.
Říkáš, že ti to nevadí? Vážně? Takže až si budeš chtít pustit svůj oblíbený ilegálně staženej seriál, uvidíme, kdo se bude smát naposled.
Hele, poslední stádium je, že ti vyryjeme sedmikrásku skalpelem do mozku, ale tuhle možnost vážně nemáme rádi. Tak nás k ní nenuť.
Tak se sakra snaž a piš dobře, protože jestli nebudeš mít do půlnoci u svýho drabblete aspoň tři komentíky, přijdeme si pro tebe.
S komentíkovou policií si nikdo zahrávat nebude!

Uf, už se bojím. Asi začnu

Uf, už se bojím. Asi začnu lépe psát. A každé drabble pošlu češtináři na kontrolu.;-)

Tak to je ale vážně drsné! :D

Tak to je ale vážně drsné! :D

Hele, to není fééééér! To je

Hele, to není fééééér! To je moc krutý! Já nechcííííí!

Hihi :)

Hihi :)

Děs a hrůza!

Děs a hrůza!

ghí!

*vyděšená*
teda, tohle se fakt povedlo
jdu kontrolovat svoje stoslůvky

Checheche ;o).

Checheche ;o).

Hele, to je vážně dobrý!

Hele, to je vážně dobrý! Originální nápad, prima počtení. Líbí!

Děkuju, tohle bylo už fakt

Děkuju, tohle bylo už fakt zoufalství. Když se mi řekne, že mám být děsivá, tak to prostě nezvládám.

Bojím se skalpelu. DMD je

Bojím se skalpelu. DMD je samo o sobě hodně děsivé, dneska se mi o něm zdálo, až na to, že probíhalo ve škole.

Proboha, jak to ve škole

Proboha, jak to ve škole probíhalo? Všichni museli drabblovat?

Každý den jedno drabble a

Každý den jedno drabble a někteří nedostali body, protože profesor odmítal tolerovat chyby...

Šmarjá...XD

Tak to jsem v hajzlu...:D

:D:D:D Přinejhorším jsem si

:D:D:D
Přinejhorším jsem si říkala, že si vytvořím nějaké další účty, no...

*paranoidně se ohlíží*

Čekám, kdy dorazí sušená kytka. :)

Musíme si všichni povinně

Musíme si všichni povinně komentíkovat ;o). Od zítřka. Dneska jsem fakt una...unavenáááá.

Já se bojím! *s řevem zdrhá

Já se bojím! *s řevem zdrhá od mašiny*

Boj se, boj. Já tam původně

Boj se, boj. Já tam původně měla limit pět komentíků, ale potom jsem se začala bát, že bych to asi nesplnila, a nechci nic riskovat...:D

Na louce

Fandom: originální
Poznámka: Hned, jak jsem si přečetla zadání, bylo mi jasné, že se tohle drabble bude odehrávat ve dne. A na louce.

Šli jsme na louku. V lese.
Daisy a já.
(Daisy je moje sestřička. Jsou jí jenom čtyři.)
Byla tam brána. Taková strašidelná s klikou jako hlava.
Ale Daisy se nebála a utekla mi dovnitř.
Všude bylo plno sedmikrásek. Ale nevoněly.
Svítilo slunce, ale vzduch se vůbec nehýbal a byla zima.
Daisy to vůbec nevadilo. Měla svetr od maminky. Já jsem si ten svůj zapomněl.
Chtěl jsem se vrátit domů, ale Daisy nechtěla. Smála se a poskakovala v trávě.
Trhala sedmikrásky.
Bylo ticho. Neslyšel jsem žádné ptáky. I komáři ztichli.
Stromy dělaly ošklivé stíny.
Daisy měla náruč plnou sedmikrásek a pořád se smála.
Potom upadla. Zdálo se mi, že padá hrozně dlouho. Vyhodila sedmikrásky do vzduchu a ztratila se.
Volal jsem na ni: 'Daisy! Daisy!'
V trávě nic nebylo.
Daisy stála za mnou. Poznal jsem to - poklepala mi na rameno.
Byla mi zima. Hrozná zima. Daisy mi dýchala na krk, ale nemohla to být ona – moje setřička Daisy je malinká...
Utíkal jsem pryč. Zpátky do lesa.
Vrátily se všechny zvuky a vzduch se zase hýbal. Ale pořád jsem běžel, honilo mě to.
Nesmí mě chytit!
Doběhl jsem domů. V kuchyni u sporáku stála maminka. Když se otočila, měla oči plné sedmikrásek.

Fuj. Velmi děsivé.

Fuj. Velmi děsivé.

Děkuji ;)

Děkuji ;)

*oklepala se* to je ale pěkně

*oklepala se* to je ale pěkně děsivé...

Děkuji

Děkuji

Připomělo mi to Strážce času.

Připomělo mi to Strážce času. Kytky jsou zlověstné.

Alefujtohleto! To mi zase

Alefujtohleto! To mi zase připomnělo Koralínu, jenom teď budu mít fóbii z kytiček!

Brrr! A hrozně se mi líbí,

Brrr! A hrozně se mi líbí, jak i komáři ztichli.

To "Brrr!" považuji za známku

To "Brrr!" považuji za známku toho, že se to jakžtakž povedlo :).
Komárama dokresluju letní atmošku, víš ;)

Byl krásný podzim

fandom: originální
poznámka: raději 15+, ačkoliv myslím, že tam nejsou popisné scény. Jsem znechucena sama sebou, co jsem to dokázala vymyslet. Ale realita bývá občas krutá. Podobnost čistě (ne)náhodná.
*

Byl krásný podzim, venku ještě kvetly sedmikrásky, bylo brzo po poledni a sluníčko svítilo.

Šla domů ze školy, poslední část cesty sama. Byla už velká holka.

Chtěla utrhnout pár kytiček do vázičky, jen tak, mamince pro radost. Bylo jich tady hodně, velká sídliště byly daleko a kousek dál bylo spoustu zahrádek a na nich i hezčí kytičky, ale jí stačili ty malé bílé chudobky, obyčejné a přesto krásné.

Najednou ji zastínil nějaký stín.
Podívala se vzhůru, aby zjistila, co se stalo, a uviděla siluetu muže.
Nebála se, ale kdyby tušila, co se bude dít v dalších chvílích, asi by měla strach.
Dal ji ruku přes pusu, v té chvíli si uvědomila, že to není jen kolemjdoucí.
Chtěla křičet, ale neměla jak, a kdo ví, jestli tu byl někdo, kdo by ji slyšel.
Netušila, co po ní bude chtít.
V aktovce byl její mobil, může mu ho dát, když ji pustí.
Hlavou běželo spoustu nápadů, co říkat, pokud dostane možnost mluvit.
Už tu možnost nedostala.
Nejprve ji dal do pusy kus hadru. Vypadalo to, že je připravený.
Potom ji začal svlékat.
Kroutila se, očima prosila, aby toho nechal.
Poté se svlékl i on.
Bolelo to.
Doufala, že to brzo skončí.
Skončilo.

Opravdová hrůza.

Opravdová hrůza.

co se k tomuhle dá říct.

co se k tomuhle dá říct. hrůza

Pohádka na dobrou noc

Fandom: Originální, s nádechem Broučků

„Dobrou noc, Beruško,“ říkávala maminka předtím, než zavřela dveře dětského pokoje. Barunka milovala ten večerní rituál. Nejdřív pohádka. Vůně staré ohmatané knížky, šustění křehkých nažloutlých stránek, maminčin hlas, ze kterého tak příjemně šimrá za krkem. A sotva se knížka zavřela, Barunka se ponořila do peřin a do maminčiny vůně. Pohlazení po vlasech, slůvka na dobrou noc – a pak už jen hřejivě hluchá tma.
„Dobrou noc, Beruško,“ říkávala maminka, když si prohlížela si nevinnou tvář své usínající dcerky. Působila tak křehce a zranitelně. Jako figurka z pohádkové knížky. Jako loutka, které zpřetrhali vodící nitě. Ale noc je ještě mladá a v kuchyni čeká hromada nádobí.
„Dobrou noc, Beruško,“ byla poslední slova, která se rozlehla domem. V kuchyni tlumeně hrálo rádio a do dřezu odkapávala voda. Maminka tam nebyla. Té noci znovu stála nad Barunčinou postelí a na úsměvem pokřivených rtech ji pálily slzy. Drobné tělíčko spícího děvčátka se dosud zdvihalo a klesalo v rytmu dechu, nad ním však visel napřažený kuchyňský nůž. Umytý obzvlášť pečlivě.
„Dobrou noc, Beruško,“ říkávala maminka předtím, než večer odešla ze hřbitova. Barunka spala. Jako Beruška. A na jejím hrobě mezi bílými kamínky kvetla sedmikráska. Jediná chudobička s kraječkem jako krev červeným.

Drabble má 195 slov, pošli

Drabble má 195 slov, pošli opravu a bude bodík.

Inu, z toho opravdu mrazí.

Inu, z toho opravdu mrazí.

Brrr, to je vážně mrazivé.

Brrr, to je vážně mrazivé. Hrozně moc mrazivé.

Šmankote, z toho mrazí! Moc

Šmankote, z toho mrazí! Moc dobrý, děsně smutný :-(

Tušení

Fandom: Bjørkhallen
Poznámka: Pamatujete na loňské Balancování na hraně naděje? Tohle se odehrává dva dny poté.
Věnováno dětem na Žlutém kopci. (Kdyby někdo nevěděl, tak tam je onkologie.)

Lisa byla u snídaně nezvykle potichu.
Mistru Severinovi, který byl z dob vlastního dětství naučený jíst mlčky (a přinejlepším poslouchat nějaké čtení), trvalo hodně dlouho, než si toho všiml. Až když uslyšel závěrečné „Děkuji,“ uvědomil si, že je to teprve druhá věta, kterou dítě od probuzení proneslo.
„Bolí tě něco?“
„Ne, mistře.“
Tenký, nejistý hlásek.
Mistr se znepokojeně zamračil.
„Bříško, jako předevčírem?“
„Ne, mistře. Je mi dobře.“
Pohled upřený na špičky bot.
Mistrovo znepokojení vzrostlo.
„Špatné sny?“ zeptal se a zároveň už načrtával kouzlo pro zviditelnění magické pečeti.
„Ne, mistře. Nic se mi nezdá.“
Slyšel v tom hlase správně pláč?
„Stýská se ti?“
„... ne. Ani ne.“ Odmlka. Pak: „Já vím, že nemůžu zpátky.“
Příliš dospěle, příliš rozumně. Najednou si všímal, jak se malá při diagnostice ani nehýbe... jak usilovně se snaží být mu nápomocná...
… nebo je ztuhlá strachem?
Už už chtěl nespokojeně zavrčet, když se tichounce zeptala: „Co tam... vidíte? Budu... v pořádku?“
Nechal linie kouzla rozplynout.
„Budeš.“
Vklouzla mu do náruče. Položila si hlavičku na jeho břicho. Chvěla se jako ptáčátko.
Bezděčně ji objal.
„Čeho se bojíš?“
Mlčky ukázala na truhlici. Stál tam pohár, ze kterého včera pila svůj lektvar.
Teď v něm byla voda a kytička sedmikrásek.
Zčernalých.

ty jí dáváš...

ty jí dáváš...

Nojo, já vím...

Nojo, já vím...

Chudinka malá.

Chudinka malá.

A potáhne se to docela

A potáhne se to docela dlouho. Měsíc, dva, tři...

Uf. Tohle má sílu. Lisa je

Uf. Tohle má sílu. Lisa je opravdu zahnaná do podivného stavu.
Jsem ráda, že je s ní Severin. I když její důvěra zavazuje.

Jo. Důvěra sedmiletýho děcka,

Jo. Důvěra sedmiletýho děcka, který ví, že umírá, a právě přišlo na to, že lék, co dostává, ničí kytky...
Severin měl ten pohár vypláchnout.
Ale ona by na to stejně přišla. Jinak. Děti vědí víc, než si dospělí uvědomují.

ou, smutno... :(

ou, smutno... :(

To víš, Lisa... Dohnali ji do

To víš, Lisa... Dohnali ji do stavu, ze kterýho si nepomůže sama. Je bezmocná.
A tolik Severinovi věří... Víc než si věří on sám...

Sice se toho nebojím, ale mám

Sice se toho nebojím, ale mám strach z toho, co bude dál. Působí to hrozně melancholicky. Jako zvadlé květiny.

No, malá je momentálně mezi

No, malá je momentálně mezi životem a smrtí.
To by nebylo tak špatný.
Kdyby to nezjistila, žejo. :-))
Já právě chtěla, aby z toho byl strach z toho, co přijde. :-)))))

Druhá, možná děsivější než ta první

...aneb co mou těžce zkoušenou mysl napadne jako první, když se řekne "sedmikráska" a "děsivé"

"Profesor Snape - Severus Snape - dělal co?" Brumbál se prudce otočil se šokovaným výrazem ve tváři.
"Souložil," neochotně odpověděla Minerva, která se netvářila o moc klidněji. "S tou... dívkou... z jiného světa."
"To je zdravé a v pořádku," mávl rukou ředitel. "Myslel jsem to, co jste říkala předtím."
Minervin výraz se změnil na zmatený a mírně vyděšený. "Plaval v jezeře... nahý?" zeptala se jakoby zkusmo.
"Noční studená koupel organismu taky jen prospěje," zasvítily oči za půlměsícovitými skly. "To ještě předtím."
"Sbíral sedmikrásky na břehu." zakroutila hlavou teď již naprosto zmatená profesorka.
"Severus sbíral sedmikrásky?!" z Brumbálovy tváře se vytratila barva. "Proč by to dělal? Do lektvarů je nemá..."
Minerva si opatrně odkašlala. "Chtěl z nich dělat věnečky."
"Věnečky?" přiškrceně ze sebe vypravil Brumbál. "K čemu?"
"Říkal..." Minerva vypadala, že by raději neodpovídala. "Říkal, že mu prý krásně kontrastují s jeho černými vlasy."
Ředitel zalapal po dechu.
"A taky prý chce jeden dát té slečně... místo toho, o který kvůli němu přišla." pípla ještě profesorka.
Vysoká postava Albuse Brumbála se v tu chvíli sesunula k zemi. Minerva se k němu rychle sklonila a pak vyslala svého patrona k madam Pomfreyové.
Venku se zatím ruku v ruce procházely dvě postavy s věnečky sedmikrásek.

Fandom: Měsíc v jináči (aneb zprzněný HP)

Oh, děsivé.

Oh, děsivé.

:)

zábavné, jak jsou ve všech mařenkách zastoupeny ty samé archetypy...

Sedmikrásky jsou sice

Sedmikrásky jsou sice nekanonické, ale geniální. Nečekala jsem, že se u tohohle tématu pobavím.

Panenkomariapodsrpenská, nééé... XD XD XD

Tohle jste mi neměli připomínat! XD
*cíp smíchy*

:D:D:D

:D:D:D

Vrahu!

Vrahu!

Checht

Jo, tohle je koncentrovaný děs :-)

ááá, Měsíc v jináči... taky

ááá, Měsíc v jináči... taky jsem měla čest tuhletu perličku, patřičně oglosovanou na Zapovězeném kabinetě číst. Tomu říkám horor! :o)))

Poprvé jsem vyprskla u

Poprvé jsem vyprskla u Minervina neochotného 's -' a pak už jsem umřela až do konce XDXD
A máš pravdu, tohle je plnohodnotně děsivé XD

*spadla smíchy z postele*

Hurónský řehot a pak pokus o pochvalný komentář: vtipné ... ha ha ha ... gratuluju, že sis vzpomněla na tuhle MS klasiku ... ha ha ha...
Mimochodem - netrhá Snape náhodou v originále kopretiny? Ne že by drabble jako takový i tak nebylo bombový :-)))

Jj, v originále jsou to kopretiny

...ale na ty věnečky se líp hodí sedmikrásky...kromě toho by jich musel natrhat víc.

Pomoc!

Já se bojím!

:D :D :D A sakra, tak to je

:D :D :D A sakra, tak to je vážně šíleně děsivý!

Dobrou noc, má plavovlásko

Fandom: Valerie a týden divů
Varování: sny, incest, femslash a kánon vůbec
taky moje neschopnost děsit

Netvor. Je zpátky. Je na jejich dvoře. Přišel po setmění. Nesmíš ho pozvat dál, babičko!
Stále mění podobu. Nikdo neví, jakou tvář si nasadí. Sleduje její kroky. V křivolakých uličkách. V kočáře biskupa. Za bílým vějířem v kazatelně.
Mezi jejími koleny. Ale to se nestalo!
Nestalo!
Jen polibek. Ošálil ji. Držel ji v náručí. Na rtech krev, slepičí. Jako tchoř!
Tchoř! Rána. Kůže zavěšená na zdi.
Zvedl ji. Něžně, až by ji málem ošálil znovu. Hlava jí bezmocně visela dolů. Byla vláčná, když ji uložil do rakve.
Ošálila ho.
Vstala z mrtvých, z truhly plné zelených jablek.
„Jsou mé rty poskvrněné, Hedviko?“ ptala se přítelkyně.
„Jedla jste přece ovoce,“ odpověděla s úsměvem.
Držela ji v náručí, na rtech dotyk jablka.
Netvor. Chce jí dát srdce jejího bratra a šeptá jí o nesmrtelnosti, o tom, že je alabastrové podání ruky, dosud nerozpůlené granátové jablko, ale on, že je s ní,
že je sní,
na místě anděla strážného a žehná nejskvělejší krví.
Její ústa. Její ňadra. Její klín…

„Orlíku!“ probudí se s výkřikem v rozházené posteli.
Včera našla ve svých šlépějích sedmikrásku s kapkou krve na květu.
Týden divů se vrátil a s ním i netvor v nových podobách, s novými lstmi.

Je to pěkné. (Já osobně bych

Je to pěkné.
(Já osobně bych to ale týdnem divů nenazývala.;-)

To já ne, to Nezval!

Někdy je div to ustát bez větších dramat.

úchvatné!

Můj milovaný fandom! A granátová jablka... och!
Víc Valerie! Je to spíš ta filmová, že? Nezvalovskou sice miluju úplně stejně, ale řekla bych, že Krumbachové s Jirešem se to důležité podařilo podchytit (a o čtyři roky mladší má Valerie přece jen jiný půvab)

Filmová Valerie je jeden z

Filmová Valerie je jeden z českých filmů, které můžu vidět pořád dokola.
Když jsem ho viděla poprvé, říkala jsem si jenom "jé" a "to je ono!". Neuvěřitelně mi sedl.
Jaroslava Schallerová je nádherná.

Tohle bylo skvělé! A moc

Tohle bylo skvělé! A moc děkuji za fandom, Valerie je úžasná!

Je to můj zamilovaný film (a

Je to můj zamilovaný film (a knížka). Dřív nebo později na něj prostě muselo dojít.

To je nezvalovské! Naprosto

To je nezvalovské! Naprosto skvěle nezvalovské.
Líbí líbí líbí!

Děkuju. Zbožňuju jazyk

Děkuju. Zbožňuju jazyk předlohy.

(A když nepočítám loňskou sanitčí romanci, tak je můj první femslash :D

Otrávená jablka a jiná nebezpečí

Poslední, co si pamatovala, byla cesta na každoroční trh, skupina cizích obchodníků a darované jablko. Probudila se v cele. Dveře se otevřely, stará žena jí hodila bílé šaty, podobné rubáši, a černý závoj.
"Připrav se na oslavu!" přikázala.
Když se dveře otevřely podruhé, byla oblečená. Dva strážci ji vyvedli temnými chodbami ven. Sluneční světlo ji oslnilo a závoj, který jí přetáhli přes oči, jí zastínil výhled. Všimla si jen kruhu lidí s podivně nepřítomnými pohledy. Uprostřed stál muž, který hleděl na - nebo skrz? - ni. Vydala se k němu, přitahovaná jeho pohledem. Nevšimla si, že ji stráže opustily.
Poklekla před tím mužem, jako poslušná loutka. Šeptal stále dokola nějaké slovo, ale rozuměla jen samohláskám - EIAA - nedávalo to smysl. Strhl jí závoj. Něco za sebou uslyšela, ale nemohla se otočit.
Pak její mysl zaplavily obrazy.

Dívka v bílém, podobná jí samé, klečící uprostřed kruhu.
Za ní přibližující se monstrum - znetvořený člověk s hlavou ryby.
Dívka se otáčí, vykřikuje.
Příšera trhá křičící hlavu od zmítajícího se těla.

Dívka se otočila. Uviděla přesně toho samého netvora, jako v představách. Vykřikla a snažila se zvednout a utéct. Ale neměla šanci. Poslední, co uslyšela, bylo její jméno, vyslovené ústy všech shromážděných. Poslední, co uslyšela, bylo "Sedmikráska".

Fandom: originální, mělo být trochu ve stylu Stephena Kinga

Co je děsivé?

Fandom: Originální
Poznámka: Nevím, jak moc je to ve skutečnosti děsivé, ale holt BJB...

Nikdy bych nevěřil, jak může být ticho strašlivý. Vždycky jsem po něm toužil a nikdy se mi ho nedostávalo…
Ticho a klid. Teď je ho až moc. Zatraceně moc. A já se o něj přitom už dávno neprosím. Tak už to asi chodí, nakonec dostanete něco, co už vůbec nechcete.
Jo, samozřejmě je tu taky tma. Hnusná, všudypřítomná, absolutní tma.
Ale sakra, samozřejmě, že se tmy nebojím, už dávno ne. Jen je jí prostě zatraceně moc.
Myslíte, že tohle je děsivé? Tak to nevíte o hrůze a děsu vůbec nic.
Děsivé je totiž to, že se nemůžu pohnout.
Děsivé je to, že se dusím, že cítím obrovský tlak na hrudi a že už začínám propadat panice…
Dokud si nevzpomenu, že dýchat vlastně nepotřebuju.
Zatraceně děsivé je, že budu stále při vědomí a nejspíš mi z toho hrábne úplně definitivně.
Abych nezapomněl, děsivé je i to, že mě hlína šíleně škrábe v očích, kdykoliv se zapomenu a otevřu je. Zapomínám se často. Možná naivně věřím, že jednou uvidím světlo, až je otevřu. Taková blbost!
Ale momentálně mi připadá naprosto nejděsivější, že se ani nedozvím, jestli mi na tom zkurveným hrobě rostou aspoň ty sedmikrásky, jak jsem si vždycky přál! Fakt smutný.

Nevím proč, ale mne to

Nevím proč, ale mne to pobavilo. Možná kvůli tomu cynismu.

Nevím proč, ale vztahuju si

Nevím proč, ale vztahuju si to na Jacka a jeho zaživapohřbení. Taky by tam chtěl dostat sedmikrásky. :)

Jenom by u toho možná byl

Jenom by u toho možná byl méně cynický. :D A jak jsem psala Lejdy, Jack se pořád dokola dusil, ale tenhle zmetek dýchat nemusí. :D

Guška napsala něco tak

Guška napsala něco tak opravdového, až na mě dolehla tíha zeminy.

Tak ti děkuju, že dneska

Tak ti děkuju, že dneska nebudu spát, pže tohle JE moje noční můra *děsík*
Ale zase si můžeš gratulovat, žes to napsala tak zatraceně sugestivn; ;)
Hele? Víš, že to je Jack? V TÉ epizodě s bratrem? A vůbec?

Hehe, to jsem nechtěla. Ale

Hehe, to jsem nechtěla. Ale aspoň si můžeme povídat na fb. :D
Díííky!
Nevím. Teda, byl mi nejspíš inspirací, ale on pořád dokolečka umíral,protože se dusil, kdežto tenhle potvor žije.. teda, žije... ehm. A taky pochybuju, že Jack myslel zrovna na sedmikrásky. :D
No prostě Jack, Owen, asi tak milion upírů... Dá se to vztáhnout na jakékoliv mrtvé/nemrtvé/nesmrtelné individuum.

Nevěřím, tos určitě udělala

Nevěřím, tos určitě udělala schválně! ;)
(a neměl už na tom fb NĚKDO BÝT?? ;))
Taky tak mile cynicky řečeno, že by se jeden otřásl. Uvědomuješ si ten fakt, že - ne, fuj, ne.
Žije? A jak dlouho bude? A jednou?
(uch. hele, Owen spíš má na to slovník)
(a nemluv mi o upírech, nebo to ještě vztáhnu na Belu)
;)

pro nás, co trpíme

pro nás, co trpíme klaustrofobií, to je teda zatraceně děsivé

Tož hurá! :D Ale jinak se

Tož hurá! :D Ale jinak se omlouvám, já vlastně děsím nerada. Asi proto, že jsem sama strašpytel. :D

Sedmikráska

Fandom: originální

Nechala štěteček řasenky pomalu pročesávat řasy. Rtěnkou se dotýkala úst téměř láskyplně. Nakonec si do uší zavěsila své oblíbené náušnice – skleněné sedmikrásky. To podle nich jí říkali. Pak si ještě požitkářsky protáhla chodidlo, než si nazula lodičky. Vyšla do noci.
Nechala se pozvat na skleničku. Měla ráda, když jí muž sám začal říkat Sedmikrásko, ale neostýchala se mu to ani sama navrhnout. Při první skleničce. Další už nikdy nepila. Zato on většinou ano.
„Půjdeme ke mně, Sedmikrásko?“
Podobně se dříve nebo později zeptal každý. Dokázala skvěle napodobit nevinné rozpaky, když ho zvala raději k sobě. Pěšky, má nějak chuť se projít (stydlivý smích).
Ulice už byly téměř prázdné, i ty hlavní působily děsivě. Ona však bez váhání zamířila do těch zapadlých.
„Nebojíš se jít tudy v noci?“ zeptal se. Tma skryla její pobavený výraz.
„Zvykla jsem si,“ odbyla ho a setřásla jeho ruku ze svého boku. Už brzy budou na místě. Nespěchala, dnes vyšla o něco dřív než obvykle. Pak se odehrálo tradiční divadlo.
„Co to bylo?“ zeptala se vyděšeně, když spadlo víko od popelnice. Zastavili se a on se na ni konejšivě podíval. To byl moment, kdy si naposled mohl užít vědomí.
„Dobrou noc, Sedmikrásko,“ popřál jí hrubý hlas.

Tohle je hezké, ale ten konec

Tohle je hezké, ale ten konec jsem nějak nepochopila.

Já to asi nepochopila :( Ale

Já to asi nepochopila :( Ale je to takové zneklidňující, a líbí se mi ten její přesný popis, dá se hezky představit.
(uch. první drabble, co tu čtu, a už je to nápad, co jsem měla. díkybohu, že jsem napsala něco jiného :))

Těžké sny

fandom: Budeč

Neexistují tam přímé cesty.
Na stropě kondenzuje vlhkost. S typickou zlomyslností dopadne slizká kapka přímo za krk. Muž je kouzlem svázaný tak dobře, že se nemůže ani otřást odporem.
Má svérázný smysl pro humor.
Ostrá křídla vlaštovek bičující tváře v náhlém uragánu. Bolest. Příliš málo strachu. Příliš odhodlání.
Vstupujete na vlastní nebezpečí.
“Pojď,” šepot ženského hlasu se mnohonásobně odráží od kleneb a strhává duši do nicoty. Cítí její zatínající se prsty. Cítí nenávist.
Ať překračujete kterýkoli z jejích prahů, vězte, že skrz procházíte jen sami za sebe.
Pozorovatel se drží o pár kroků dál. Neví, že zabředává někam, kam vstupovat nechtěl. Teď! Překročil hranici. Už se nemůže vrátit. Ne nezměněn. Jemná přediva kouzel se začínají uvolňovat.
Znát Spirálovou chodbu znamená držet se od ní dál.
Chtěl by varovat, ale nemůže vyloudit žádný zvuk. Svázaný muž se vytrhne moci kouzel a srazí ženu na kamennou podlahu.
Takže?
Pozorovatel zapomíná na krytí a automaticky se jí vrhá na pomoc. Zmatek. Zeleně se zableskne...
“Sedmikrásky... hromadu sedmikrásek,” zalapá po dechu student vytržený z transu.
“Ano, správná odpověď,” přitaká podezřívavě učitel, “Chodba toho roku skutečně zaplavila hlavní nádvoří sedmikráskami.” Pokračuje ve výkladu.
Student se třese v zimnici. Doufá, že to byl jen těžký sen.

Velmi pěkné. Takové správně

Velmi pěkné. Takové správně děsivé. Je to něco mezi zlým snem a realitou.

strašidelný

ale z opětovného objevení chodby mám radost, jen houšť a více sedmikrásek :)

Ehm. Druhé drabble a taky

Ehm. Druhé drabble a taky záplava sedmikrásek. Bezva :))
Ale děsně se mi to líbí, ačkoli se nebojím, spíš je to - já nevím, ambivalentní.
Ale těžký sen to asi nebyl, co? Není radno spát/tranzovat při hodinách...
*ale jo, chvějík*

já se nakonec do Budče budu

já se nakonec do Budče budu bát vlízt

Byla pozdní noc, čtyři hodiny, večerní Máj, na vraždy čas

fandom: Noční strana
poznámka: věnováno Regile (cynik by řekl, že nikdo jiný stejně ten fandom nezná, ale on se někdo najde :)), Veselé Vánoce!
varování: kromě toho, že se budete bát kytek, je to prvoplánové, ačkoli do kategorie BjB to ještě nespadá ;)

Je jaro. Ano, i tady na Noční straně.
Poslední dobou to tu ale vře jako v kotlích Lady Macbeth Group (amatérské čarodějnice, co prodaly duši, aby si mohly hrát na Shakespeara).
Objevil se tu totiž nový originální maniak. Ne, žádný Břitvák Eddie. Na toho jsou všichni zvyklí. Tohle je vážně maniak.
Vypichuje obětem oči a do důlků jim vkládá květiny. A protože ty potvory jsou živé, množí se tam. Živí se krví a – ne, dobře, nebudu nechutný. Ti chudáci pak nakonec vypadají jako zanedbaný trávník, který někdo polil červenou barvou.
Nikdo to ještě zblízka neviděl, protože pokaždé, když se přiblížíme, kytky začnou syčet, seberou se a rozutečou. No vážně. Říkám, že jsou to mrchy.
Vyšetřuji to, protože nemám co dělat (cynik by řekl, že všichni elfové pochcípali a jeden se musí udržovat v kondici). Nevím, co vlastně hledám, magické oko velice předvídatelně nefunguje. Ale co už. Aspoň to bude stylovější.
Zrovna s trenčkotem odcházíme. A kde se vzala, tu se vzala, přichomýtne se ke mně stará babka s košíkem, že prý když je to jaro a slečince udělají radost a kdesi cosi.
No co. Vážně je jaro a já mám díky té záhadě dobrou náladu. Vezmu ty sedmikrásky domů Suzie.

Vezme si záhadu domů.

Vezme si záhadu domů. Lidožravý sedmikrásky. Ale fujky. :-))

Celej Taylor :) On ty

Celej Taylor :) On ty problémy prostě přivolává.

Mhííí! Děkuju! To mě mohlo

Mhííí! Děkuju! To mě mohlo napadnout, že dostanu takhle hrůzostrašnej dárek. :D
Ale íííp! Jak to děláš, že je tvůj John tak strašně kanonickej?!

Ale to nebylo schválně (navíc

Ale to nebylo schválně (navíc mě to tvoje vyděsilo mnohem víc!), jen... no, ono si to o Taylora řeklo, potřebovala jsem ty sedmikrásky fakt totálně zdegenerovat :)
Íp? No... ehm, nevím, jsem cynik? Jak jsem říkala, já mám z tohohle dojem tak totálního nekánonu, že fakt nevím, kdo z nás se zbláznil, ale děkuju moc! XD

Hlásím se do klubu znalců fandomu!

Oh, tohle je mrazivé drabble... Líbí a moc.

Huráá! *vzpomínajík, já ti to

Huráá! *vzpomínajík, já ti to doporučovala?*
Děkuji moc! *radost*

Ne, tohles mi ty

Ne, tohles mi ty nedoporučila. To mi před tebou stihl doporučit kamarád z fakulty.

Hih, tak tím jsem radši ;)

Hih, tak tím jsem radši ;)

odporně skvělé

odporně skvělé

Užaslík, moc děkuji! To je

Užaslík, moc děkuji! To je dobře, ideální kombinace :)

Tedy Lejdynko, to je tak

Tedy Lejdynko, to je tak strašně realistické a sugestivní, že by tam mělo být upozornění, aby to člověk nečetl po jídle, ale raději na lačný žaludek.
Čímž Ti ten horor chválím.

*ještě pořád nepřestala

*ještě pořád nepřestala užasle kroutit hlavou*
Moc děkuju, jsem strašně ráda, že to působí! Sama jsem se u toho spíš zlomyslně bavila, ehm.
A upozornění mě nenapadlo, asi už jsem otupělá, omlouvajík :)
<3

Má milá rozmilá

fadnom: originální
žánr: femslashový horor
varování: Babička mi v útlém dětství četla Kytici.
prosba: Vezmete si mě někdo domů, když se se mnou spolubydlící po tomhle začnou bát bydlet?

~~~

Má milá rozmilá, kytičku jsem ti uvila. Kytičku z modrých pomněnek. Jak tvoje oči, má milá.
Má milá rozmilá, kytičku jsem ti uvila. Kytičku z rudých máků. Jak tvoje krev, má milá.
Má milá rozmilá, kytičku jsem ti uvila. Kytičku z bílých chudobek. Jak tvoje zoubky, má milá.

Má milá rozmilá, chleba jsem tobě upekla. Chléb je to kyprý, má milá.
Má milá rozmilá, lože jsem tobě ustlala. Lože je zelené, má milá.
Má milá rozmilá, náramky jsem ti koupila. Náramky s kamínky, má milá.

Má milá rozmilá, kvítky jsem kolem házela. Kvítky modré, jak tvoje oči, má milá.
Má milá rozmilá, kvítky jsem kolem házela. Kvítky rudé, jak tvoje krev, má milá.
Má milá rozmilá, kvítky jsem kolem házela. Kvítky bílé, jak tvoje zoubky, má milá.

Má milá rozmilá, chleba jsem tobě ukrojila. Chléb puklý, jak tvoje hlava, má milá.
Má milá rozmilá, ke spánku jsem tě uložila. Ke spánku na dno rybníka, má milá.
Má milá rozmilá, náramky jsem ti připjala. To abys na dně zůstala, má milá.

Má milá rozmilá, klidně spi. Byla jsi moje neštěstí.
Má milá rozmilá, zůstaň tam. Když vylezeš, už tě nepoznám.
Má milá rozmilá, dobrou noc. Dík že jsi nevolala o pomoc.

nestydíš se?!

...Už si chystám provaz!

Brrr, to je melodicky

Brrr, to je melodicky morbidní! To mi teď bude znít celý den v hlavě!

Jak jsem říkala večer, tak se

Jak jsem říkala večer, tak se tě sice nebojím, ale asi ti něco ošklivého provedu.
Už od rána si tvoje drabble broukám a prozpěvuju a nemůžu se ho zbavit... ti teda pěkně děkuju za takovýho ušního červa ;o)

Je to děsivě boží. A jsem

Je to děsivě boží. A jsem ráda, že tady nejsem jediná morbidní (mám v záloze jedno malinkaté drabblíčko, po kterém mě na sraz asi taky moc zvát nebudete O:-)).

Po tomhle by se s tebou začal

Po tomhle by se s tebou začal bát bydlet každý.
*otřásla se*
Sakra. To je - to je TAK dobré! A TAK hororové.
Hrozně mi to něco připomíná, ale ne Kytici... jo, trochu Svatební košili, ale - hm. Já na to přijdu. Nějakou pohádku.
Bonus za femmeslash, ale hlavně za tu úchvatnou sugestivnost a poezii.

PS: Šla jsem prohrabat knihovnu, nedalo mi to. Jako první na mě vypadla pohádková sbírka Sedmikráska a hned po ní Atlas rostlin. Já se FAKT začínám bát :)) A knížka se jmenuje Pohádky (originálně), od F.Stránecké, pohádka O hodné Bětce a zlé Julianě (a ne, to jsem si vážně nevymyslela XD) a ten řádek, co mi to připoměl, bylo 'Já, pádymuž, na loket brada, otevři mi, děvenko mladá.' Je to úplně stejný horor. Hlavně ta puklá hlava tam tak jako - hm, sedí.
A je mi jedno, že tě to asi nezajímá, ale já jsem děsně ráda, že jsem si vzpomněla :))

Nějak se mi pomíchaly tvé

Nějak se mi pomíchaly tvé poznámky a vidím v tom babičku a její vnučku. ;)
Je to krásně melodicky děsivé. <3

To je tak krásně morbidní...

To je tak krásně morbidní... Hlásím, že mám doma volnou palandu, takže pokud nejsi alergická na psa, želvy či akvarijní rybičky, tak by tu taky bylo místo pro jednoho vyděděnce ;-)

No jako... vpašuju tohle mezi

No jako... vpašuju tohle mezi Kytici, schválně, kdo pozná, že tam nepatří.
A gauč je volnej, jen nevím, jestli by tě Kočka neodpravila jako první. ;)

Neodpravila. Julinko, náš

Neodpravila. Julinko, náš gauč je zelený jako jarní lístky sedmikrásek... ;)

No, JÁ se tě nebojím ;o)

No, JÁ se tě nebojím ;o)

Přestože jsem se nebála, tak

Přestože jsem se nebála, tak se mi to moc líbilo. Takže já mám doma volno. :)

Brutální...:D

Vskutku brutální. Líbilo! :D
Na baobabu je málo místa, ale až si pořídím odnož, klidně tě adoptuju...:D

Nádherné.

Temné, hodně, ale přestože jsem se bála, přesto se mi to líbilo. Ta úžasná forma, to dělení, to opakování... Nádherné. Mrazilo mne.
A k tvé prosbě: Až zabiju svou spolubydlící, tak si tě na kolej vezmu hned.

ježíšmarjá

kdyby něco, tak já tě hned beru. Ale bát se tě asi budu taky, to je nádhera

Adéla ještě nevečeřela

fandom: Česká kouzelnická škola ve Vídni

Nádherně zelená louka. Nekonečná jako oceán, jen tráva a už nic. Trávu občas rozvlní jemný vánek a v pohybu je cítit síla přírody i radost ze života, který Stvořitel vdechl nejen živočichům, ale i rostlinám. Blankytně modrá obloha bez mráčku se klene nad idylickou scenérií.
Nekonečná zeleň je narušena ostrůvkem drobných žlutobílých kvítků. Sedmikrásky. Mám je ráda. Že bych si jich pár natrhala? Tyhle jsou ale nezvykle velké. Skoro jako kopretiny. Větší. A stále rostou!
Přestává se mi to líbit.
„Tak my se ti nelíbíme?“ zeptá se přísně jedna květina a nepřátelsky si mě měří.
„Ty mluvíš?“ optám se a šokovaně si uvědomuji, že obří sedmikrásky nejenže mluví, ale zjevně jsou schopné číst myšlenky.
„Ona se tomu diví,“ reaguje pohoršeně na mé úvahy jiná kytka.
„Sakra, aby ne,“ pomyslím si.
„A neklej,“ napomene mě první sedmikráska - no, spíš sedmikrása.
„Co s ní uděláme?“ zauvažuje květina, která dosud jen tiše pozorovala dění.
„Babča ještě nevečeřela,“ vykřikne pomenší chudobka, zřejmě ještě pubertální výrostek.
„Co prosím?“ nechápu.
„Jen že vypadáš jako obstojný kus žvance pro naši prapraprapraprababičku,“ zlomyslně se pochechtává kytka.
Konečně mi to dochází: tohle nejsou obyčejné chudobky, to je masožravá Bellis major!

„Alíku, vstávej, zvoní ti budík!“ třese s Alenkou Pavla.

ty jsi taky použila Adélu? :D

Ono to tak nějak ani jinak

Ono to tak nějak ani jinak nešlo :-)

Hele, Alenka! Ta tu ještě

Hele, Alenka! Ta tu ještě nebyla.
Taky mi to trochu připomíná tamtu Alenku. To dohadování s květinami.
Trochu škoda, že z toho byl jen sen - ne že bych někomu přála skončit jako večeře pro prababičku sedmikrásek, ale trocha napětí a dráma neškodí.

Přece bys nenechala Alenku

Přece bys nenechala Alenku doopravdy sežrat :-) Stačí, že má chudinka občas tak hororový sny.

Ale mohli by ji zachránit.

Ale mohli by ji zachránit.

Já o tom pouvažuju :-)

Já o tom pouvažuju :-)

Híí, ale mně to připadá

Híí, ale mně to připadá docela roztomilé! (jsem morbidní)
A taky mi to připomíná Alenku. Moc hezké, a chvějivé, ten konec zvlášť.

Kuju! Ty ráda masožravé

Kuju!
Ty ráda masožravé kytky? :-)))

Já ráda všechny kytky, kromě

Já ráda všechny kytky, kromě sedmikrásek :))
Ale masožravé jo-o, pže mám ráda, když kytičky trochu žijou.

:-)))))

Tak to už je mi jasný, proč Ti to připadá roztomilé :-)))
Jsem ráda, že se Ti ten horůrek líbí :-)

Hezké. Laskavě strašidelné.

Hezké. Laskavě strašidelné. Probudit se z takového snu, tak se asi klepu. Ale pořád to není má nejhorší noční můra. I když do ní se chudobky taky celkem hodí, jsou bílé.

Díky! :-)))

Díky! :-)))

Za ztracenou lásku

Prznila jsem svoje vlastní město, tak mě prosím nekamenujte, jestli tu někdo Náchod znáte. :)
Fandom: realita

Za ztracenou lásku,
kup si sedmikrásku...

Podvečerní halou továrny Rubena se ozýval sladký zpěv. Pach stáří a hniloby se válel na betonových podlahách a vymlácenými okny dovnitř fičel ostrý severák. Ledové vločky se mísily se zrnky prachu ve zvláštní směsici zoufalství. Dívka s leskem v očích tudy procházela a potichu, trhavě zpívala.

A za všechny slzy -
i ty co tě mrzí

Zastavila se před zhroucenou hromádkou přivázanou k podpěrnému sloupu u severní stěny. Postava se ani nehnula. Dřepla si před ní a zašátrala v kapse, vytáhla drobný skalpel.

Kup si ještě jednu
Že nekvetou v lednu?

Zesílila hlas, ale ani tak muže neprobrala. Přiblížila nůž k jeho tváři a řízla. Postava sebou škubla a prudce otevřela oči. Pokoušela se vyplivnout roubík, ale nepodařilo se jí to.

„Drahý, jsem doma,“ zašeptala muži do ucha.
„Ty mi ani neodpovíš? Jsi to ale necita!“ zasyčela uraženě a udělala mu šrám na druhé tvář. Zaškubal sebou a přes roubík se dostalo bolestné huhlání. Políbila ho na ústa a, když se odvrátil, řízla jej pod bradu.
Projíždějící auto ji vylekalo. Stoupla si a očistila nůž o mužovu košili. „Tak zas zítra,“ šepla a pomalu odcházela víříc prach bosými chodidly.

Za ztracenou lásku,
kup si sedmikrásku...

Parádní zápletka, ze které by

Parádní zápletka, ze které by se klidně dalo vykřesat i něco víc.

Nevím proč, ale ona mi je

Nevím proč, ale ona mi je sympatická a u něj mám pocit, že si to zasloužil. Ale jo, jasně, je mi ho líto. Trochu.
Anebo je to naopak - opustil ji, ona to neunesla a přeskočilo jí?
Takové zápletkové, to je dobré.

Sedmikrásky v řece krve

Fandom: Profesor von Drak
Poznámka 1: Tohle je jedna ze zkoušek, které musí absolvovat Jaroslav L., aby se ukázaly jeho schopnosti.
Poznámka 2: Takovýhle patos mi moc nejde, takže doufám, že je to aspoň trochu děsivé.
---
Říkali mi, že se můžu probudit kdekoli, ať se připravím na všechno.
***
Probouzím se na louce plné sedmikrásek. Nic jiné tady neroste. Od obzoru k obzoru jenom sedmikrásky. Slunce ustrnulé napůl cesty k západu. Okruží má z bílých lístků.
*
Kolem krku mi visí řetěz utržených květů. Vine se přes hrudník dolů k břichu, obtáčí nohy i ruce.
Když ucítím pohyb na skráni, vím už, co najdu. A skutečně. Sedmikrásky. Zpanikařím a pokusím se je strhnout. Nejde to. Svírají se víc. Bolí to.
*
Nejdřív ztrácím zrak. Srdce buší jako splašené. Nic neslyším. Zběsile tápu kolem sebe. Nic. Jenom ty kytky. Jemné a drsné zároveň.
Pak přestávám cítit prsty. Bolest sílí. V hlavě vybuchuje oheň. Musí být neuvěřitelně horký, protože je bílý. Bílý, žlutý a růžový. Krvácí.
Vím, že je to má krev. Plavou v ní sedmikrásky s odvrácenými středy. Myslím, že se smějí.
*
Bolí to. Slábnu. Cítím každou kapku. Každou květinu, která si máchá kořínky v rudé kapalině.
*
Teď už vím, že se smějí. Jsou surové.
*
Bože, ne! Kytky neumí plavat!
*
Proč s sebou mají ty šedivé kousky?
Hele! Tahle má červený. Ten znám! Ten nosí kyslík. Daniel mi to ukazoval.
*
Sedmikrásko, na co chce královna mé plíce?!
Já fotosyntézu neumím!

Io a Bil,

děkuji vám za komentáře.
Bil: Dík.
Io: A můj bráška prohlásil, že je to špička. Složil mi úžasnou poklonu. --- Nemění se v kytku, ani ho necupujou. Já se to pokusím vysvětlit ještě v tomhle dmd. --- Smějící se kytičky ne? Jsou to vážně příšery.

Další pěkný fujky. :-)) On se

Další pěkný fujky. :-))
On se mění v kytku, nebo ho kytky cupujou na kousky?
Stejně je nejpříšernější představa, jak se kytky smějou.

Uf!

Tohle je síla.

Úsporná odpověď

Peggy: Opravdu...
Aries: Děkuji za poklonu.
Lejdynka: Dětský sen? To mne nenapadlo. Ale mohlo by vzhledem k tomu, jaké jsou Jaroslavovy schopnosti. Díky.

To mi připomíná dětský sen,

To mi připomíná dětský sen, který se vrací v dospělosti.
Je to sakra dobré, hodně sugestivní, měla jsem se tendenci držet za krk.
Ty sedmikrásky jsou tam úžasně rozsypané, a vkombinaci s bolestí a krví... uch.
Výborné!

U tohohle jsem měla pocit, že

U tohohle jsem měla pocit, že se dusím. Sugestivně podaná hrůza

Já se bojim...

Já se bojim...

Svobodná Chudobka

Fandom: Budeč
Poznámka: Snad jsem zase nějak nevyšinula z kánonu. A snad je to alespoň trošku děsivé. :)

Zacpala si uši, zavřela oči, stočila se do klubíčka.
Hlasy stále šeptaly.
„Chudobko. Chudobkó...“ Vtíravě. Podbízivě. Vrzavě.
Plakala, ale nijak je to neobměkčilo. Pořád za ní slídily a zle našeptávaly.
Měsíční louku jedovatými hlasy proměnily v rozvrácenou krajinu. Mechové lůžko se proměnilo v nehezký zvířecí brloh. Lesy napadli lidé, vyvrátili je, zabili stromy.
„Les tě potřebuje. Vrať se, Chudobko. Chudobkó...“
Vykřikla. Vzteky tloukla do stěn, do podlahy. Do něj. Ostatně, byla to jeho vina.
Kvůli němu skončila tady.
Podvedl ji.
Lhal.
Sliboval jí štěstí.
Cítí se nešťastná.
Tělo bolí. Srdce bolí. Bolí celý svět.
Tloukla víc, až tekla krev.
Krev!
„Krvácíš, Chudobko. Chudobkó...“
Mlčte, nechte mě být, mlčte. Nikam nechci. Chci pryč.
Bolest v břiše.
Další krev.
„Co se děje, Chudobko?“ Jeho hlas ji konejší. Pevně mu sevře ruku.
I po jeho paži stéká krev. Snaží se jí pomoc, ale brání se.
Kvílí a cítí, že se mění.
Padá na zem a dovolí bolesti, aby unikla z těla.
Chalupou se rozléhá silný dětský pláč. Syn.
Ale milý se děsí. Haleká o proklatém děcku.
Synáček není prokletý. Synáček je vílí.
„Chudobko... Chudobko...“
Už není víla. Stala se divoženkou.
Konečně svobodná. Utekla pryč. Divoká Chudobka.
V noci chodívala zpět. Zpívala malému Jáchymovi...

Ze začátku to byl celkem

Ze začátku to byl celkem horor, ale děs potom vystřídal smutek.

Hrozně, hrozně moc mi to

Hrozně, hrozně moc mi to připomíná Viktorku.
A proto jsem nadšeník.
Obraz světa, co bolí, je krásný. A konec je ještě krásnější.

To se mi moc líbí, doufám, že

To se mi moc líbí, doufám, že se bude líbit i Julii.

Sedem krások

Fandom Originál

„Ušiel...“
Jonathan bol skúseným vyšetrovateľom. Tá správa ním však silne otriasla. Pamätal si každý okamih a v snoch sa mu pripomínal...

Sedmička, šťastné číslo. Kvety, krásne ženy. Zmiznutie siedmych krásnych žien. Sedem krások, sedmokrások...
V pivnici našli štyri truhlicové mrazničky, bez prúdu. Našli v nich rozporciované telá šiestich žien. Tú siedmu zjedol. Celú. Až na hlavu. Jeho kolega sa z toho hnilobného puchu rozkladajúceho mäsa, na ktorom sa hemžili červíky, povracal.
Hlavu našli spolu s ostatnými v ďalšej miestnosti. Miestnosť bola oltárom, hlavy ležali poukladané v kruhu, na okvetných lístkoch sedmokrások. Tváre žien boli zabalzamované, i tak im z krkov viseli sčerneté cievy a zdrapy svalstva. Ďalší kolega sa povracal.
Na stenách boli obrázky. Sedmokrások a žien.
Našli ho o dve poschodia vyššie, pri slávnostne prestretom stole. Servíroval si pečené rebrá, ktoré nemohli byť žiadneho zvieraťa. V pohári bola zelenkavá žlč. Plávali v nej ľudské, modré oči.
„Prečo ste to robili?“
„Len tak.“ Jeho ľadový smiech, bez štipky ľútosti, ho bude prenasledovať do konca života. „Milujem kvety a ženy. Ženy mi chutia. A sedmička, to je moje šťastné číslo. Sedmokrásky...“

Ušiel, dostal sa na slobodu. Koho ďalšieho zabije, zje?
Jonathan sa strhol zo spánku. Na kraji postele našiel kvet sedmokrásky...

A já si právě udělala něco k

A já si právě udělala něco k snědku. Už nemám chuť.;-)
Opravdu děsivé.

Hmm...

Napsáno je to samozřejmě naprosto skvěle, ale je to hnusné tak, až z toho bylo trochu špatně i mě. To ber samozřejmě jako pochvalu, Jani! Super!

Parada, Jani. Teda nevim,

Parada, Jani. Teda nevim, jestlit o je to prave slovo, vzhledem k tomu, co si napsala.
Bylo mi z toho trosku soufl, zvlast z konce. A takhle to chodi... buh vi, kolik takovejch haj*** existuje a neprislo se na ne a buh vi, kolik jich zdrhlo pred zakonem... Bleeee!
Ale dobre napsane!
(nepozvracela jsem se, neb jsem jeste nic nejedla :D)

Džízs! Ještě že jsem se

Džízs! Ještě že jsem se nakonec nenapila!
Hanibal Lecter hadr, člověče. Tohle je ještě šílenější.
Ale líbí!
(a i tady vidím paralely se svými výmysly. je krásné, jak všichni myslíme stejně morbidně)

Och, ja sa bojím....

Och, ja sa bojím.... Sedmokrások!
(DMD si žiada obete)

Zakrvácené dlaně

fandom: Buffy, přemožitelka upírů
poznámka: psaní strašidelných věcí mi fakt nejde

Zabila jsi mě, Willow.

Nemohla mluvit, nemohla dýchat. Tara je tady. Tara je tady a zvedá proti ní zakrvácené ruce.

Co jsi mi to provedla?

„To jsem nebyla já, to ti udělal Warren,“ konečně se jí podařilo promluvit.
Tara se jen usmívala. Willow se podívala na své ruce a viděla v nich pistoli.
„Tak to nebylo! Tohle není, není... to tak...“

Zabila jsi mě. Pořád mě zabíjíš, Willow. Proč nedokážeš přestat, bolí to!

„To není pravda!“ zakřičela a stiskla kohoutek.
Kulka proletěla Tařinou košilí přesně v místě, kde zela krvavá díra.

Tara stála bez hnutí.

Na hrobě mi rostou sedmikrásky. Sedmikrásky jsou slzy, věděla jsi to?

„Nech mě být! Ty nejsi Tara. Tara by mi nikdy neublížila.“

Willow by mi taky neublížila. A podívej...

Okolo Tary se rozlévala kaluž krve, bylo jí stále víc, krvavé jezero se dotýkalo chodidel Willow a bylo horké.

Už na hřbitov nechodíš. Máš strach.

Tentokrát zasyčela.

Na hrobě mi rostou sedmikrásky.

„Ty nejsi Tara.“

Dívka se usmála a najednou to byla zase ona. Tak krásná, tak její. Willow ji musela obejmout. Hnijící tkáň se jí rozpadala pod rukama.

----------

Willow se probudila s pláčem, jako ostatně každou noc. Nikdy si neměla zahrávat s démonem snů.

Drabble má 199 slov, pošli

Drabble má 199 slov, pošli opravu a bude bodík.

Náhodou je to docela

Náhodou je to docela strašidelné.

Dvě slova: Neměla. Umíš. :)

Dvě slova:
Neměla.
Jde.
:)

Apokalypsa

Fandom: originál
A/N: inspirováno hororovou adventurou Exmortis, 18+

Řítil jsem se po okraji silnice a přidával plyn. Přímo po cestě jsem jet nemohl. Každých pět metrů ji blokovalo poničené auto.
Snažil jsem se upírat pohled před sebe, ale moje oči stejně nesčetněkrát zachytily krvavou změť uvnitř stojících vozů.
S každým kilometrem mne svírala větší úzkost.
Rozum mi říkal, že je na spěch pozdě. Byli už i tady...
Nikdo nevěděl, odkud se ty vraždící bestie vzaly. Někteří věřili, že se otevřely brány pekel, jiní, že jsou následkem experimentů, které provozovali Američani.
Mně to bylo fuk. Jediné, na čem mi záleželo, byla rodina.
*
Synova hlava mě přivítala hned za dveřmi. Roztřásl jsem se hrůzou, ale nohy mě nesly dál. Těla mojí ženy a dcery ležela nahoře v tratolišti krve. Roztrhané k nepoznání.
Nemohl jsem dýchat. S očima zalitými slzami jsem vyklopýtal ven.
Obloha nade mnou se barvila do ruda.
Padl jsem na kolena a rozplakal se.
*
Před mužem klečícím v prachu cesty se chvěla zelená rostlinka. Drobná sedmikráska.
Na obzoru se objevily černočerné mraky. V dálce zazněl děsivý jekot a pořád se přibližoval. Ohromující rychlostí. Muž si pádící smrti nevšímal.
Vřískot a řev obludného zástupu byl stále hlasitější. Květinka zvadla a na všechno padla tma plná zuřivé touhy po krvi.

Pěkné. Moc. A taky děsivé.

Pěkné. Moc. A taky děsivé.

Teda, Witch. Dobre ty!

Teda, Witch. Dobre ty! :D
Doufam, ze mi o tematu prozradis vic. Ja tohle rada, tak trochu zvracene ;-)
Libilo se mi - americky experiment :D Mozna nejsi daleko od pravdy, kdo vi, co v tajnych laboratorich vytvareji...
Mam jedno slovo: Husty!!!

:)

Arn! Teda děkuji! Jsem samozřejmě velmi potěšena, že se ti to líbilo! :D Měla jsem takové období, kdy jsem byla dost zažraná do různých hororových a záhadných adventur, které se dají hrát online na internetu. Exmortis byla jedna z nich. Momentálně to má tři části, ale tu třetí jsem nedohrála. Jsou to jen takové jednoduché věci, ale každopádně na mě tahle hra dost zapůsobila atmosférou a pak z toho vzniklo tohle... Já právě Amíky moc v lásce nemám a nějaké ty tajné experimenty na ně sedí jako prdel na kbelík... Ještě jednou moc děkuji. :)

*třese se*

br, jak já teď usnu?
tohle je úžasně popsané, děsivé...

Tak doufám...

Tak doufám, že se ti to podařilo. :) Děkuji!

Au, úúúú :/ Fuj. Už se pomalu

Au, úúúú :/
Fuj. Už se pomalu začínám bát zvuků za okny.
(a ozvalo se tu fakt ošklivé mlasknutí. doufám, že sedmikrásky nemají zablácené kořínky)

Já bych řekla...

Já bych řekla, že po dešti by je mít zablácené mohly... :D Ani se ti nedivím, po přečtení některých drabblů mi taky bylo všelijak... :D

to je super. děsnej nervák

to je super. děsnej nervák

:)

Děkuji moc!

Docela děsivé (takovím tím

Docela děsivé (takovím tím způsobem amerických béčkových hororů, což není nic špatného) a sedmikráska je zde použita jako moc hezký symbol.

Hlavně že

Hlavně že jsem něco napsala a je to děsivé. :D Díky!

Brrrr

Já nemám slov, tohle je pořádná depka. Ovšem moc dobře popsaná, to samozřejmě :-)

:)

Děkuji, angie, to jsem ráda, že se to povedlo. :)

Sedmokráska

fandom: originál

Tmavá noc, po nebi plávali riedke mraky, ktoré striedavo odkrývali a zakrývali úzky kosáčik mesiaca. Lujza kráčala rýchlymi krokmi zakrútená do kabáta a preklínala svoje nápady.
Zastala pred ošarpanou budovou. Niekde na poschodí búchali uvoľnené okenice a z podkrovia počula vrhanie holubov. Vytiahla z vrecka odkaz.

Príď sama po zotmení, uvidíme, čo sa dá robiť.
Prines si sedmokrásku.

Zhlboka sa nadýchla a vošla cez vŕzgajúce dvere.

Okamžite ju omráčila silná aróma bylín. Uprostred izby sedela pri sviečke veštica obklopená rôznym nábytkom a zväzkami bylín.
"Ty sa chceš spojiť s tvojím mŕtvym priateľom, pravda?" oslovila ju škrípavým hlasom. "Ale chce sa stretnúť aj on s tebou?"
"Neviem. Ako to mám vedieť?"
"Daj mi sedmokrásku a ja ti to poviem."
Lujza vložila kvietok do natiahnutej ruky a sadla si oproti. Okamžite ju obstúpilo podivné kúzlo, sviečka žiarila ako slnko a ona nemohla odtrhnúť pohľad od sedmokrásky.
Starena obtrhávala lupienky a popritom mrmlala. Odtrhnuté lupienky sa znášali k zemi, vzbĺkali a mizli. Každý ďalší sledovala Lujza s rastúcou hrôzou.
"Chce sa stretnúť... Nechce... Chce... Nechce! Okamžite odíď!!!" zvrieskla starena.
Lujzu kúzlo pustilo a vybehla z domu, čo jej nohy stačili. Ešte dlho ju desili kroky za chrbtom a v nose zápach spálenej sedmokrásky.

Uf, dobré. Strašidelné.

Uf, dobré. Strašidelné.

Brr, to se mi líbí.

Brr, to se mi líbí.

Takhle by to ale dopadlo.

Takhle by to ale dopadlo. Takhle tyhle věci dopadají v reálu, tohle je prostě realistické.
No nic. Líbík.

nuž, ja veľmi nie som na

nuž, ja veľmi nie som na hrôzostrašnosti... aj toto som napísala s veľkým trápením

Úkol

Fandom: Originál

Když mi bylo osm, já a pár mých kamarádek jsme založily tajný spolek Květinové víly. Každá z nás si vybrala jméno jedné květiny – já byla Sedmikráska.

Růže, nejstarší z nás, jednou vymyslela, že budeme skládat zkoušky odvahy.
Já jsem šla jako první. Mým úkolem bylo donést na půdu jednoho opuštěného domu kytičku sedmikrásek.
Ten dům nás vždycky fascinoval. Jeho pomalu pustnoucí zahrada, rezivý plot, zaprášená okna a oprýskaná omítka. Ale nikdy jsme se neodvážily tam jít.
Do domu jsem se protáhla rozbitým oknem. Uvnitř to bylo cítit zatuchlinou.
Potily se mi dlaně. Trochu jsem se bála.
Dřevěná prkna na schodišti praskala a přiživovala tak můj strach.

Na půdu dopadaly úzkým světlíkem poslední paprsky zapadajícího slunce. Chtěla jsem odložit svazeček sedmikrásek a vrátit se zpátky.
Jenže pak jsem před sebou spatřila něco příšerného.
Vykřikla jsem.
Sedmikrásky mi vypadly z ruky.

K holkám jsem přiběhla k smrti vystrašená, neschopná jediného slova.
Nikdy se nedozvěděly, co jsem spatřila na půdě onoho domu.

O rok později zveřejnily místní noviny článek, s tučně vytištěným nadpisem: Mrtvola ležela dvacet pět let na půdě domu. Pod tím stálo menším písmem: U mrtvé ženy se našla kytička sušených sedmikrásek. Policie zatím neví, jestli se nejedná o podpis vraha…

Uf, tfuj, to je horor. Chudák

Uf, tfuj, to je horor. Chudák holka.

Tohle mi připomínalo ten dům

Tohle mi připomínalo ten dům z Temné věže, kudy musel projít Jake. Brr.

Taky realistické, moc. I

Taky realistické, moc. I tyhle věci se stávají. Ale chudák holka... teď s tím bude dlouho žít.
Nebo se stane Sedmikráskovým vrahem.
Líbí, sugestivní, moc.

Uch, připomněla jsi mi jeden

Uch, připomněla jsi mi jeden děsivý dům u Litoměřic...

Uf!

Tak tohle je regulérní horor!
Dost dobrý!

Sedmikráska

Fandom: originální
Poznámka: Nevím, nakolik to bude čitelné a strašidelné, ale snaha byla... :) Za inspiraci děkuji Kaiovi (snad se brzy uvidíme), věcičkám, na kterých právě pracuji a taky úžasným výtvarníkům od LUTS. Protože, víte - ten polda má naprostou pravdu.:)

Když vstupoval na schodiště, byl už vlastně mrtvý. Jenom to nevěděl. Byl až moc zaměřený na svůj cíl, než aby cítil, jak mu ubývá čas. Byl TAK sebejistý! Rukavice. Pytlíky na botách. Škrtící struna ve sportovní tašce. Nevěděl to ani v okamžiku, kdy nad ním cosi skříplo a do kolen mu narazilo jednasedmdesát centimetrů k nepříčetnosti rozzuřeného resinu.
Bylo to rychlé. Pád. Zlomený vaz. Zvláštní. Dokonce i existenci natolik odpornou, jako ta jeho, může ukončit jedno jediné křupnutí...
Policie přijela okamžitě. Právě probuzenou, zcela šokovanou Alici, která je okamžitě zavolala, samozřejmě nikdo nepodezíral. Nakonec, proč taky. Nehoda. Klopýtnutí. V podstatě obrovská klika, protože kdyby její ex ty schody dokázal vyjít, byla by mrtvá.
A já bych byl sám.
Což by se mi vůbec nelíbilo.
Na odchodu se jeden z policajtů ohlédl a podíval se mi přímo do očí.
"Páni... Jedna z těch drahejch korejskejch věciček, že jo? Hezká. Jako živá."
Oh, to je vážně milé. Víte co? Mít vizáž roztomilého studentíka v džínách a tričku se sedmikráskou má někdy nesporné výhody.
Krásné pomyšlení, že právě ta nevinná sedmikráska byla tím posledním, co ten zatracený parchant ve svém mrzkém životě viděl.
Stejně krásné jako nezpochybnitelný fakt, že už Alici NIKDY neuhodí.

Oh, tohle je parádní

Oh, tohle je parádní thriller.

:)

Děkuju, to mě těší, to mě těší...:D

to je dobrý

to je dobrý

:)

Děkuju!:)

Jak říká Lejdy: je to živé -

Jak říká Lejdy: je to živé - není to živé, ale vlastně je to živé...
Panenky jsou děsivá věc.
A takhle dokonalý panenky už teprv.
Proč by vlastně nemohly cítit?
Brr, fujky...

Jo, souhlasím

Jo, souhlasím - na jednu stranu se vůbec nedivím, že se někteří lidé panenek k smrti děsí. A zvlášť tyhle dovedou koukat VELMI působivě.:) Fakt by je jeden podezíral... :D

Víš, co mi to připomíná?

Víš, co mi to připomíná? Takový ten Bradburyho horor, kd malé dítě postupně zabije celou rodinu, aby bylo s matkou samo. A pak i matku, myslím. Jak jen se to... jo, Malý vrah! (byl to Bradbury, že jo?)
Takže otřásajík. Hlavně ve chvíli, kdy mi došlo, že to NENÍ živé a přitom to JE živé.
Mám ráda jméno Alice a nebudu si představovat tu vizáž.

Bradbury taky dovedl být pěkný drsňák, koukám...

Ačkoli miluju jeho Kočičí pyžamo.:D
A jméno Alice mám taky ráda. (Že to není vidět? XD)
Ale on je ve skutečnosti TAK rozkošný! Ty smutný oči, ty řasy, ty prstíčky! Myslím, že bys ho nic zlého netuše potlapkala po vlasech a dala mu žvejku. :D

Wow! A taky jsem ocenila

Wow! A taky jsem ocenila odkaz. ;)

:)

Děkuju!:)
Já se obávala, že tu tenhle kousek zapadne a zůstane bez komentu, protože tyhle věci tu asi moc lidí nezná...:)

Ale híml! :D Mohla bych některého ze sosáků poprosit

o opravení toho fujpřeklepu? (Na oDchodu se jeden z policajtů...)
Všimla jsem si ho pozdě a už mi opravit nešel. Stydík, omlouvajík a děkujík!

Skvělé!!!

Ten odkaz byl opravdu potřeba, když jsem si prohlédla ty "panenky", tak to na mě teprve správně zapůsobilo. Správně creepy...

Děkujík! :)

Byla bych na kluky odkázala už v textu, ale nevěděla jsem, jak na to. Také by to mohlo být považováno za reklamu...:) Nevadík, každopádně jsem ráda, že se líbilo!;)

Hm, tady tedy Wees poněkud

Hm, tady tedy Wees poněkud nechápe. Co je resin?

:)

Resin je syntetická pryskyřice, ze které se vyrábějí tyhle jemné věci: http://www.eluts.com/shop/step1.php?number=10

No nebýt tohohle drabblu,

No nebýt tohohle drabblu, chtěla bych to domů. Ale teď už nechci. *creeping away*

Ten obrázek to dělá ještě víc

Ten obrázek to dělá ještě víc creepy!

:) Chí...

Tak juché, úkol splněn. :D
Děkujík!

Acháá, tak to už chňápu.

Acháá, tak to už chňápu. Brrr. To bych asi domů nechtěla.

:D

Chápu. Vem si, že by na tebe pořád koukal!:D A žvanil by ti do psaní. A navíc, co jsem slyšela, většině koček cenovka s nápisem 600 USD nic neříká a pokoušejí se je odvléct a sníst!:D Nebo aspoň tu paruku... (30 USD). :D

ah

tak to vysvětlení to chtělo. Jo, je to děsivý. Takové panenky bych se bála, i kdyby nic nedělala

Děkujík!:)

Některé jsou neuvěřitelně krásné, ale zároveň TAK přesvědčivě "člověčí", až z toho mrazí. Nepřestávají mě fascinovat ty jemné detaily. Hubené prsty, nehty, schopnost schoulit se do klubíčka. Jo, jsou kapku děsivé, ale na rovinu - oproti některým těmhle kouskům se "ta pravá od Mattela" může jít klidně bodnout...:D

Uměla bych si na to

Uměla bych si na to naroubovat asi tak tři fandomy najednou. Je to skvělý!

Děkujík mnohokrátík...

To mě těší!:)

Případ starého domu

Fandom: originální
Poznámka: Zas tak originální ne. :o)

Kdysi to mohlo být reprezentativní sídlo, dnes spíš ruina. Rozbořené, zčernalé zdi, vytlučená okna. V opuštěných pokojích teď roste tráva, zjara jedovatě zelená, posetá bílými hlavičkami sedmikrásek. Čistá vůně jara se mísí s kovovým pachem krve. Seržantka Králová se otřese.
„Ošklivý případ,“ poznamená fotograf. „Tu holku něco doslova roztrhalo na kusy.“
„Tohle místo maléry přitahuje,“ zahučí soudní lékař, který právě dorazil na místo činu.
„Co, už se tu něco podobného stalo?“ ptá se seržantka.
„Majitel tohohle sídla padl v první světové. Jeho žena pak zešílela a zavraždila všech svých sedm dětí. Říká se, že tu straší,“ patolog pokrčí rameny.

Večer se sem Lenka Králová vrátí. Stmívá se, a dům obrostlý kvítky vypadá kdoví proč depresivně. Ticho na ni padá jako kámen. Najednou na ni přijde strach a dýchá se jí těžce.
Cosi za ní zašramotí. Otočí se, s rukou na zbrani.
Ale je to jen drobná holčička v dlouhých bílých šatečkách, která na ni přemýšlivě hledí. Má světlounké vlásky a tmavé kruhy pod očima.

„Ahoj,“ řekne seržantka. „Lekla jsem se tě.“
„Ahoj,“ odpoví děvčátko. Usměje se; má malé ostré zoubky. Napřáhne k ní ruku. „Nechceš sedmikrásku?“
„Nechceš sedmikrásku?“ ozve se jí za zády šestihlasá ozvěna.

Seržantce Králové naskočí husí kůže.

Oh, je to pěkné. Pořádně

Oh, je to pěkné. Pořádně strašidelné.

Hodně zlý to začalo být už u

Hodně zlý to začalo být už u těch zoubků, a pak přišla ozvěna. Hu.

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na „Uložit změny“.