DMD č. 28 pro 28.4.2010. Téma: Komu není rady…

Fandom: realita (s trochou poezie)
Poznámka: Poctivě přiznávám silnou inspiraci dnešním koncertem Jarka Nohavici a jednou jeho písní.

Je to nádherné místo. Tajemné. Modré. Miluju ho.
Skrývá v sobě spoustu úžasných věcí.
Teplo. Sny. Touhu. Lásku.
Volá mě, láká zpěvavými tóny a vábí hrou barev.

Je to příšerné místo. Obyčejné. Modré. Nenávidím ho.
Skrývá v sobě spoustu špatných věcí.
Chlad. Beznaděj. Strach. Nenávist.
Odhání mě, děsí zlou silou a zapuzuje pachem smrti.

Je to zvláštní místo. Magické. Modré. Díky němu žiju.
Skrývá v sobě spoustu věcí.
Uctívání.
Prokletí.

Měla bych zapomenout, ale nejde to. Něco mě k němu táhne. Nějaká mocná síla. A tak se stále vracím.
I dnes.
Píše se únor 1986.
A já jsem Halleyova kometa.

Fandom: Máj
Poznámka: Viléma a Jarmilu znáte, Valdemar je loupežník, který se objevil ve filmu (Hádek) a stal se součástí mé a hlavně Kleiny povídky. A Hynek je Vilémův svůdce z mé povídky.
Děkuji Karlu Hynku Máchovi za zapůjčení několika veršů.

Hluboké ticho. – Z mokrých stěn
kapka za kapkou splyne,
a jejich pádu dutý hlas
Zní –
„Zahrává si s tebou! Nejsi víc než jeho hračka.“
Zní –
„Jsou to jen znuděné děti, žádní loupežníci. Proč je k nám přivádíš?“
Zní –
„Je jako pavouk, její bílé šaty jako lákavá pavučinka. Zaplétáš se zase…“
Hyne –
Tělo bolestí zemdlené ztrácelo se v prachu. Neslyšně: „Hynku…“
A hyne –
Jaká to jejich dětinská chyba! Rychle udupat oheň a zmizet! Naléhavě: „Viléme!“
Hyne zas –
Její smích nese se nad jezerem. Květy kolkolem vadnou. Žárlivě: „Jarmilo!“
Dalekou kobkou rozložen,
jako by noční měřil čas.
„Valdemare…“
Zní – a hyne zas.

Fandom: Historie
Poznámka: Hvězdičky jsem nepočítala jako slova. Jestli jsem měla, tak mě, prosím, opravte.
______________________________________________________________

„I přítel příteli občas vrazí nůž do zad. Samozřejmě tím nemyslím zrovna tvého bratra, pane.“
*
„Zbabělý král je stále lepší než mrtvý král, Honzo.“
*
„Nechoď tam. Moje matka vždycky říkávala: ʼNikdy nevěř zrzkům!ʻ“
*
„Neotvírejte vozovou hradbu, bratři, je to past!“
*
„Dejte pod ta okna bodáky jako posledně!“
*
„Jene, nechceš si od toho slovníku nechat udělat kopii?“
*
„Už bychom měli vážně přestat s tím věčným sezdáváním bratranců a sestřenic.“
*
„Paní, nevdávejte dceru do Francie. Nějak se to tam poslední dobou mele.“
*
„Franci, zastavme automobil. Upadla mi rukavička!“

A když to slyšel Nejvyšší, bušil hlavou o oblaka tak silně, že nastala bouřka.

Fandom: Originál – Profesor von Drak
Poznámka: Domnívám se, že nastal čas, říci něco o našem milém profesorovi, proto je tento krátký text poněkud civilnější než ostatní.
---
Zprvu nevěděl, kde je. Okolí se mu rozmazávalo před očima. Dezorientovaně se posadil. Pokusil se zaostřit. Stále neviděl dobře, ale přinejmenším už poznával okolí. Mimo jeho zorné pole se ozval šramot. Otočil hlavu po směru zvuku.
Na židli seděla postava s rozmazanými konturami. Přesto poznal, že jde o muže.
„Zase jsi usnul v práci,“ konstatoval muž hlasem Jaroslava L. Podával kolegovi jeho brýle. Daniel von Drak zamumlal poděkování a nasadil si je.
„Zapomněl jsem na čas,“ odvětil prostě.
„A taky na posledně,“ připomněl Jaroslav historii, ve které figuroval duch, Melantrichův výtisk Matioliho herbáře a nemocnice. „Víš Dane, komu není rady…“

fandom: Harry Potter

"Harry, já si myslím..."
"Je to dokonalé? Všechno musí být dokonalé!"
"Je to pěkné," uklidňovala Hermiona vystresovaného kamaráda, "ale..."
"Dal jsem si takovou práci, abych to připravil dokonale."
"Jasně... Jenom bys měl zvážit..."
"Tobě se to nelíbí?" zaregistroval Harry problém.
"Mně," zdůraznila Hermiona, "se to celkem líbí. Ale měl bys vzít v úvahu, že Ginny má dost jiný vkus."
"Blbost... Je to přece dokonalé."

"Dala mi facku," konstatoval o pár hodin později. "A přitom to bylo..."
"... dokonalé," dokončila rezignovaně Hermiona.

Ona se vážně snažila mu vysvětlit, že večeře při svíčkách v růžově vyzdobené Nouzové místnosti není zas tak super nápad...

fandom: buď depresivní realita nebo Shakespeare, vyberte dle chuti

Dva rody stejně staroslavné oba. Příběh má setrvačnost a pořád se sem vrací.
Pak spadne opona, diváci zatleskají. A příběh - rozběhne to znovu. V ulicích, v myšlenkách, všude, kde žijí lidé. Po tisící.
Náhodné oběti umírají. Co na tom? Nikdo je nepočítá. Příběh to zkouší. Znovu. Třeba to vyjde. Tentokrát.
A znovu. Po tisící prvé. Dva rody, dva milenci a brzká smrt. Vlastně je jedno, které dva rody, kteří dva milenci a která smrt. Každá se počítá. Ta uvnitř nadvakrát.
A znovu. Jako kolovrátek. Nedá si říct. Naivní příběh, co neustále doufá, že to někdy, někde, nějak - skončí happy endem.

fandom: Daleká cesta za domovem
poznámka 1: jak jsem uviděla tohle téma, tak to udělalo 'komu není rady - to se rovná El-hrér-an. blik!'
poznámka 2:
----
Frix zapadá, oblaka kolem rudnou.
Tady jsem, pane, v trávě vysoké.
Vezmi mě sebou, pane, za obzor chci klesnout,
v samém středu světla a ticha spočinout,
svůj dech i život rád ti odevzdám.
Bude jen slunce, zářivé slunce, a králík.
----
Richard Adams

Jednou si El-hrér-an usmyslel, že ochutná mrkev ze zahrady Duhového prince.
Urazil již přes polovinu cesty, když ho zastavil neznámý králík.
„Kam kráčíš, El-hrér-ane?“ otázal se.
„K Duhovému princi,“ odpověděl bezstarostně.
„A to se nebojíš stráží?“ podivil se.
„Na mou chytrost, odvahu a hbitost nikdo nemá,“ holedbal se.
„El-hrér-ane, El-hrérane,“ vzdychl králík a zlatě se roztřpytil. „Kdybych ti řekl, že jsou na tebe všude v zahradě nastražená oka, neodradilo by tě to, viď?“
„Jak řekneš, pane, tak učiním,“ zachvěl se.
„Neučiníš,“ zavrtěl hlavou králík. „Již zítra tě uvítám ve své Ousle.“
Pak zmizel.
A El-hrér-an dál hopkal vstříc slunečnímu světlu.

Fandom: Sherlock Holmes

Holmes se skláněl nad mrtvolou v bílých šatech. Poodsunul nebožtíkovi z hlavy čepici a prohlédl krvavou ránu na spánku.
"Jedna rána," řekl Holmes a otočil se na Watsona, "bylo to rychlé."
"Překvapili ho zezadu," poznamenal Watson.
"Nikoliv, bylo to zepředu a byl to zákazník. Zřejmě krejčí a bydlí nedaleko."
"Ale jak jste to tak rychle..."
"Dedukce, příteli," dodal Holmes klidně a zadíval se přitom na policistu hledícího pod jednu ze skříní.
"Konstáble, nestrkejte tam tu..." Nedokončil větu, ozvala se rána a policista s jekotem vyběhl ven.
"Jak jste mohl tušit tu pastičku na myši?"
"V pekárně, Watsone, jsou vždycky myši."

Fandom: Sherlock Holmes

„Dostal jsem zprávu o zajímavém případu,“ začal Holmes.
„Povídejte,“ vyzval ho Watson.
„Považte. Lestrade byl unesen.“
Watson zalapal po dechu.
„Je tomu tak,“ pokračoval Holmes. „Inspektor je takový… tak neobratný a nechal unést. Únosci požadují dva tisíce liber.“
„Odporné!“
„Ale poslal jsem jim telegram svým jménem. Jsou ochotni přijmout tisíc.“
„Není to léčka?“
„Odhalil bych ji,“ ušklíbl se Holmes.
Ozvalo se zaklepání a vstoupil poslíček. Mlčky předal Holmesovi obálku.
„Výborně!“ zvolal Holmes, když ji otevřel.
„Pustí ho?“
„Proč?“ podivil se Holmes. „Zaplatil jsem, aby si ho nechali.“

Lestrade se díval na mořský příboj.
„Nádhera,“ pomyslel si. „Měl jsem požadovat víc.“

fandom: realita
pozn.: Inspirováno historkou, která se měla odehrát na začátku 90. let na Heathrow.

„Ty seš fakt chodící pohroma! Neříkal jsem ti, že na to nemáš sahat?!“
„Já myslel…“
„Tys myslel a pojišťovna se… doufám, že máš blbostní pojistku.“
„… ehm… ty vrata přece nejsou vodotěsný, ne?“
„Neměly by… aspoň že už je ta palivová nádrž prázdná…“
„A ještě pořád tě baví sedět na tom stole? My aspoň můžeme zalézt do kabiny…“
„Ano, díky za optání. Jackova blbostní pojistka mně nový boty nezaplatí.“
„… toho je snad dvacet čísel… myslím, že…“
„Prosím tě, radši už nemysli!“
Hysterické uchechtnutí. „Nouzový vypouštění paliva za letu… na zemi to stejně nefunguje, že jo… kdyby aspoň Nick nechal votevřený vrata…“

edit: Tým Bleskobrk

Fandom: viz předposlední věta :)

Cupity cupity…
„Ale pane Bruci…“
Zaváhání. Mírně provinilé ťapity ťap.
Po chvíli už je v kuchyni klid…
Cupity hopky hop. Dveře mražáku skřííípou. Chrupky chroup.
Cupity opatrně zpátky.
Ráno se vykulil z postele.
Cupity cupity…
„Pane Bruci?“
Rychle nazul pantofle.
Šoupy šoup.
Ještě dopoledne bylo všechno vpořádku, ale k večeru bylo jasné, že je tu vážný problém…
Hepčá! Hepčí. HEPČÁ!
„Pane Bruci, kolikrát jsem vám říkal, že nemáte po kamenné podlaze chodit bos. A že vy jste ještě k tomu jedl nanuk? A hltal, viďtě?“
Hepčá!
Na obloze svítí profláklé znamení v podobě netopýra. Batman ale dneska nedorazí. Má rýmičku.

fandom: realita
poznámka: jakákoliv podobnost se skutečnými osobami je čistě náhodná...
-----------------------------------------------------------------------

Nový ředitel velké správcovské firmy se usmál. Konečně se dočkal.
Výběrové řízení na výměnu oken. Jasné náznaky. Ředitel potřebuje opravit auto. Pět procent je dobrých. Jistá firma vyhrála.
“Neber ty úplatky, Karle, nebo se z toho zblázníš,“ řekla mu mezi čtyřma očima bývalá kolegyně, nyní podřízená. Brzy odešla dohodou.
Výměna stoupaček. Zájemců je hodně. Sedm procent.
“Neber ty úplatky, Karle, nebo se z toho zblázníš,“ řekl mu bývalý kolega, nyní podřízený. Brzy odešel dohodou.
Celková revitalizace paneláku. Ředitel potřebuje opravit chalupu. Deset procent.
Poslední akce nevyšla. Bývalý ředitel tráví podzim svého života v útulném zdravotnickém zařízení s mřížemi na oknech.