DMD č. 24 pro 24.4.2010. Téma: Oblíbená hračka

fandom: avevina totalita
poznámka: Donuťme ji, aby měla ráda vlastní dítě!
--------------------------
Juliánkovi se dostávalo mu odpovídající výchovy pod vedením ministryně školství a osobního dohledu Diktátory. Rostl jako z vody. Stejně rostla jeho zvědavost.
Jednoho dne mu ukázali ve sklepení Vzoru, ale nikdo mu nedovedl vysvětlit, proč je za mříží. Vrtalo mu to hlavou.
V noci se mu povedlo nepozorovaně se připlížit zpátky k cele. Donesl vězenkyni mrkvový koláček.
Juliánek se s tetou Vzorou brzy skamarádil. Nosil jí tajně koláčky a ona mu vypravovala báječné vzrušující dobrodružné příběhy, aniž o tom někdo věděl. Jaké pak bylo překvapení Diktátory, když si chlapec jako dárek k narozeninám vybral mezi všemi plyšáky toho jediného šneka.

fandom: Zeměplocha
poznámka: kutáč=pohrabáč

Tylda a Gábin získali novú obľúbenú hračku. Pani Kamašná o presnej povahe a pôvode tohto nového úlovku svojich ratolestí nemala ani potuchy. To bolo len dobre, pretože by sa jej onen predmet zdal nechutný, morbídny, absolútne nevhodný do detských rúk a bezpochyby by bol letel niekam veľmi ďaleko. Lenže Tylda s Gábinom ho so zmesou fascinácie, pýchy a ľahkého odporu chránili ako poklad. Medzi handrovými bábikami, drevenými koníkmi, plyšovými zvieratkami, cínovými vojačikmi a ostatným typickým vybavením detskej izby mala významné miesto sklenená guľôčka. Ako pripomienka, že na každú obludu existuje kutáč. Sklenená guľôčka, ktorá ešte donedávna bývala okom Jonatána Časnačaja.

fandom: prozrazen bude na konci
poznámka: vzala jsem to s tou hračkou trochu doslova. a vůbec nevím, proč jsem tohle napsala. je to trochu symbolika a trochu zjednodušenější pohled. trochu mimo a možná i trochu divně ooc.
věnování: všem, kdo znají a vědí

Malá látková panenka nehybně leží v truhle a sní o lepších časech, které jí kdysi přináležely. Tělíčko má z mušelínu, místy protkávaného hedvábnými nitěmi.
Dívá se na Svět Uvnitř nevidoucíma lhostejnýma očima.
Cítí stesk, touhu a vztek.
Zapomněli ji tu. Odhodili jako bezcenný odpad. Odsoudili ke zkáze a pomalému rozkladu.
Vyplněná měkkou vlnou, její nitro je tvrdé, chladné a dokonale lidské.
Nemůže křičet, protože slovy nevládne. Nemůže plakat, protože temnota nepřeje hadrovým slzám. Nemůže milovat, protože jejím srdcem jsou jen tři drobné, vyschlé kůstky v barvě zašlé slonoviny.
Bezústý černovlasý chlapec marně přemýšlí, kdy si s ním Tobin hrál naposledy.

fandom: Tamířina trilogie

fandom: více méně Zeměplocha

Velký plyšový medvěd seděl a čekal. Tohle už zažil třikrát. Položí sem, a pak jde někdo kolem, natáhne se pro něj, řekne "ty můj chudáčku, copak tady děláš tak sám?" a odnese ho do Nového Domova.
Tam ho vyperou, přišijí mu utržené ucho, uvážou mašli a položí ho na polštář. Docela se těšil.
Popelnice se otevřela a na medvědovu hlavu dopadly nějaké papíry. Udělala se tma.

Vysoká postava v kápi vytáhla nůžky s modravým ostřím a přestřihla poslední nitku.
Medvěd se postavil a jeho pracky zaskřípěly v jemném písku. Rozhodl se, že už čekat nebude.
Do Nového Domova dojde sám.

Fandom: Pýcha a předsudek

Dva roky poté, co provdala Lydii, měla paní Benettová všechny dcery z domu. Byl to absolutní úspěch, s kterým se nemohla měřit žádná rodina v hrabství. Ještě ji neomrzelo líčit paní Lucasové podrobnosti Maryiny svatby, citovat své švagrové z dopisů od Jane a Liz nebo vykládat novinky ze života Kitty každému, kdo před ní v kostele neutekl. Do všech pěti rodin vyrážela na neočekávané návštěvy a vyhlížela nanejvýš spokojeně.
Jen občas ji pan Benett zastihl, jak se probírá vyřezávanou skříňkou, kam si schovávala dětské dárky od svých dcerek. "Je tu moc ticho," hlesla. A na okamžik si oba dokonale rozuměli.

fandom: originální

Některé věci tajíme i sami před sebou. Obzvlášť sami před sebou. Ale on se rozhodl být k sobě upřímný. Upřímnost je první krok. Nemělo smysl to skrývat. Prostě a jednoduše ho miloval. Připadal si hloupě, ale byl celý nesvůj, když se ho nemohl co chvíli jakoby náhodně dotknout, zachytit jeho vůni, na chvíli slastně zavřít oči, představit si, že ho vezme pevně do ruky a...
Nezdravá závislost. Bylo to zvrhlé, ale nedokázal si pomoct.
Ano pokusil se ho zbavit. Odmrštil ho. Jako už tolikrát. A pak jen čekal až se vrátí. Vždycky se vrátil. Hračka, vzpomínka na dětství – jeho bumerang.

Smazáno organizátorkami - vloženo do špatného tématu. Hledejte vedle v DD bonusu:)

fandom: Angelika

Položil jí ruce na ramena. Ztuhla, ale neucukla. Zrychlil se mu dech. Že by přece jenom měl naději? Musí využít příležitost, která se mu naskýtá!

Byla unavená z té věčné přetvářky. Tak ráda by se o někoho opřela, alespoň na okamžik. Ten muž jí nabízel moc a bohatství, snad i lásku. Mohla si dovolit to odmítnout? Váhala…

„Ozdůbko,“ vydechl, „má milovaná, nedosažitelná. Nechte minulost spát. Neodmítejte mě. My dva spolu… budeme neporazitelní.“

Slova rozbila kouzlo okamžiku. Angelika se mu vysmekla a její oči plály.

„Zahráváte si se srdci příliš mnoha lidí, Sire. Já však nejsem a nikdy nebudu vaše hračka!“

Fandom: Harry Potter

Z přízemí se ozýval smích, hlasitý hovor a další tlumené zvuky.
Na co zapomněl?
Opatrně sestupoval ze schodů. Sahal už po klice, a když se dotknul chladného kovu, vzpomněl si.
Jak jen mohl zapomenout?
Tryskem vyběhl po schodech, vrhl se do pokoje a začal zuřivě hledat v kufru. Našel, co hledal, a s vítězoslavným úsměvem se vrátil do přízemí.

„Všechno nejlepší k narozeninám, pane Weasley,“ řekl Harry a srdečně mu potřásl rukou a po chvíli zaváhání i objal.
„No ne, Harry! Mockrát děkuju!“ Pan Weasley zdvihl do vzduchu digitální kameru, která dřív patřila Dudleymu. A vůbec mu nevadilo, že nefunguje.

Fandom: Originál
Poznámka: Tentokrát opravdu hra na "bodík je bodík". K tomuhle drabbli mě tak trochu inspirovala mamka v kuchyni =D.

V dětství si strašně rád hrál se sirkami.
Začalo to tehdy, když se mu ztratilo chrastítko a v jednom kuse brečel. Zoufalá maminka vzala první, co měla po ruce – krabičku sirek – aby ho uklidnila.
Chlapeček pozoruhodně rychle přestal plakat.
Později se chrastítko našlo, ale už stejně nebylo potřeba. Chtěl si hrát jenom s krabičkou zápalek a poslouchat, jak se přesýpají.
Když byl větší, skládal si místo čmárání po papíře obrazce ze sirek.
Jednoho dne zkusil škrtnout. Fascinoval ho plamínek, zvolna se plazící po dřívku. Ještě víc ho fascinovala přibližující se siréna požárního vozu.

Když dokončil školu, rozhodl se stát hasičem.

Fandom: Život
Poznámka: Doufám, že AU.

Pojistil se dobře. Ostnatý drát, slzný plyn, malé minové pole. A nápis ZÁKAZ VSTUPU v devětasedmdesáti jazycích. Přesto byly dveře temné komory uvřené na dva palce.
„Tlásná modlouštá tulišto. Tatíntova tulišto. Alíšek tě teď loztoulí, tulili, tulili z topečta dolů.“

Dali si papírové sáčky přes hlavu, modlili se a čekali, až zemětřesení ustane.

„Alláhu juniore, že ty si zase hraješ u tatínka v pracovně?“
„Ne, maminto. Alíšet ví, že nesmí.“
Znovu se vrátila k přípravě sekané.
„Pojď se mnou tulišto, něco zkusím.“
Vytratil se z pracovny s nevinným úsměvem a naditou kapsou.
„Maminto, Alíšet si jde hlát ven fotbal, jo?“

Fandom Harry Potter
Aj keď je zbytočné to uvádzať...

Z izby sa ozval tlmený výbuch. Okná sa slabo otriasli.
Severus sediaci v kresle pozrel na svoju manželku.
„Už zase?“ zamračene vrkol. „Jasne som povedal, že to v dome nechcem...“
„To si možno povedal,“ Hermiona zdvihla hlavu od knihy. „Ale nezabúdaj, že je to jeho obľúbená hračka.“
„Na to zvysoka kašlem,“ prskol podráždene. „Nebude sa zbytočne zapodievať takými hlúposťami...“
„Nie sú to hlúposti...“
„Je to čarodejník!“
„Má štyri... Ešte nevie, že je čarodejník.“
„Keby to aspoň vybuchlo pri elixíry...“
„Zvozil by si ho...“
„Určite... Granger je to...“ zabrblal.
„Čo?“ vyvalila oči. „Čo máš vlastne proti Malému chemikovi?"
„Ešte sa pýtaš?“

fandom: realita?
Poznámka: omlouvám se, ale mám poslední dobou nějaké morbidní období...

„Dneška ši to š tebou vyžídím, šmjadlavý škunku!“
Kolem zajatce přivázaného k ovocnému stromu na zahrádce skáče malý chlapeček oblečený v působivé napodobenině kovbojského oděvu s kolty zavěšenými proklatě nízko.
„Tohle máš ža žpžnění tanečniče Žužu!“
Na obličeji zajatce přistane nahnilé rajče.
„A tohle ža vykjadení banky v Dodže Šity!“
Střela z kuličkovky zasáhne zajatce do stehna.
„A tohle ža...“
Nedokončí. Ve dveřích se objevuje maminka.
„Tak, Jiříčku, odvaž už dědečka od toho stromu, musíme ho vrátit do Domova důchodců před večerkou.“
Mrňous našpulí pusu.
„A můžu ši ho žítja žaše půjčit? Neštihnul šem vyškoušet ten nový koštým Džeka Jošpajovače.“

Fandom: Sherlock Holmes

Sherlock Holmes a jeho bratr Mycroft kráčeli ulicí Pall Mall. Sherlock byl zamyšlený a Mycroft mlčel, takže vše vypadalo jako obvykle.
„Vysvětli mi, jak jsi mu to mohl říct,“ vyhrkl náhle Sherlock.
„Co jsem komu řekl?“ podivil se naoko Mycroft.
„Watsonovi. Jak jsem sousedům zkoušel krást jablka a chytili mne.“
„Píše o tvých úspěších. Měl by znát i něco ze soukromí.“
„Ale… slíbil jsi, že budeš mlčet!“
„Mladší sourozenec poslouchá staršího, ne naopak,“ upozornil Mycroft svého bratra.
„Hm. Opravdu?“
„Hodlám vládě navrhnout, aby to uzákonila.“
Sherlock si povzdechl.
„Teď vážně. Jak jsi mu mohl říct o té kachničce do vany?“

Prosím, snažte tenhle komentář, já jsem pitomec nepozorná.