DMD č. 21 pro 21.4.2010. Téma: Počátky daguerrotypie

fandom: Budeč

Petronila Palacká Kreblíková usedla k psacímu pultíku a vytáhla papír s poznámkami k dalšímu historickému výzkumu. Dnes si brala na mušku Kunhutu z Pardubic.
"Magické artefakty, které nesou její jméno, ve skutečnosti zpravidla nebyly dílem jejím, ale dílem mužů, kteří se jí dvořili a darovali jí je, chtějíce si tímto darem zajistit její přízeň. Kunhuta sama nestvořila nic skutečně významného kromě lektvaru pro zvýšení kadeřivosti vlasů."
Vedle odstavce by se hodil Kunhutin obrázek, pomyslela si Petronila, ale kreslím bídně, takže vyvolat Kunhutu ze záhrobí je k ničemu...
počkat, a co ta mudlovská novinka? Daguerrotypie?
Zkusil už někdo udělat daguerrotypii ducha?

Poznámka: Jsem zoufalá a půnoc se rychle blíží. Pokorně přiznávám, že fandom (je na konci) znám jen z filmů, což asi není dobře.

Otec seděl bez hnutí. Okolo něj tančil daguerrotypista se svými nástroji
„Až vyrosteš, taky ti jednu pořídíme,“ řekla maminka a pohladila chlapce, který celý proces zvědavě pozoroval. Po protějším stromě rozpustile šplhal chlapcův stín.
I stín pozoroval nový vynález. Nelíbil se mu. Připoutal by ho ke stříbru a otrávil rtutí. Kde by byla jeho svoboda? On chtěl běhat a skákat. Klouzat po zdech, vlnit se na vodní hladině, dopadat na trávník…
Představil si to. Studenou desku místo země vyhřáté slunce. Už žádná vůně ostružin. Jen jedovaté páry. Nehybnost…
Děsivá budoucnost. Musel existovat způsob, jak Petra přesvědčit, aby nikdy nechtěl vyrůst.

Fandom: Peter Pan

fandom: Jsou v tom i kouzla, takže to drze prohlašuju za Budeč
pozn. Divné téma - divné drabble. Ale bodík je bodík.

Měl slabost pro nové vynálezy.
- Nebude to bolet?
On zavrtí hlavou a láskyplně se usměje.
Uhladí jí vlasy, nasměruje pohled.
A světlo dopadá.
Je mnoho cest jak ukrást duši.
Byl zvyklý vylepšovat je kouzly.
- To jsem doopravdy já?
A ona byla tak trpělivá.
Ten sladký úsměv po celý čas dopadajícího světla.
Duše spoutaná na desce ze stříbra.
A dvakrát deset šťastných let.
Každé nové využití ho těšilo.
- Jak jsi mohl?
Výčitky plodí jedna druhou.
A sklo se tříští, stříbro stírá.
Když duše zemře, tělo odchází.
A ona padá mrtvá k zemi.
Vina. Nikdo doopravdy nedokáže ukrást duši, která se vzpírá.

Fandom: originál
Poznámka: Má oblíbená daguerrotypie
---
Dobrý den, dnes mám pro vás specialitu. Lapače duší.
Ano, černobílé snímky mají své kouzlo. Toto však nejsou fotografie, nýbrž daguerrotypie.
Nádhera, že? Kdysi někdo řekl, že dobrá daguerrotypie má díky dlouhé době expozice tak něžný a měkký charakter, jaký podle mého názoru pozdější fotografie už nikdy neskýtala. Ano, ano. Daguerrotypové byli umělci.
Vidím, že vám připadají jenom jako stěna plná ozdobných paspart. To je ovšem závažný omyl.
Techniku vynalezl Luis Daguerre v devatenáctém století. Jako záznamové médium použil vysoce lesklou stříbrnou destičku, následně ji zcitlivěl a exponoval. Pokud máte zájem, ve školní knihovně mají o počátcích daguerrotypie zdařilou monografii.
---
Zdroj citátu: wiki

Fandom: Doctor Who
Poznámka: Tady najdete oblíbený obrázek. A pokorně přiznávám inspiraci drabblem Nápadník od Umeko.

Donna nikdy nebyla technický typ, ale během posledního půl roku si vypěstovala překvapivou slabost pro nějrůznější hejblátka. Nerozuměla jim, prostě ji začaly bavit. Dědovi pomáhala sestavovat dalekohled, a když máma jednou za čas vytáhla předpotopního kuchyňského robota, chtěla v rukou cítit jeho drobné součástky. Soboty opakovaně trávila v Britském muzeu na výstavě Počátky daugerrotypie. Fascinovaly ji stříbrné děstičky, vyvolávací skříň i misky na ustalovač. A hlavně první daguerrotypie. Nejradši měla obrázek pařížského bulváru du Temple, zastaveného v nehybném bezčasí - až na rozmazanou postavu muže, který rychle rázoval ulicí. Donna si nemohla pomoci. Měla pocit, že ty zbrklé pohyby odněkud zná.

Fandom: Originální
Poznámka: Dvě věty jsem sprostě ukradla. Bylo to silnější než já.
_______________________________________________________________

Přivoněl k růži. „Je krásná.“
„Uchovej si v hlavě její obraz, princi,“ řekl rádce. „Květiny jsou pomíjivé.“
„Co je to pomíjivé?“
„Odkvetou a zbudou jen trny. Listí ze stromů odpadá. Krásné hlavy zešediví.“

Povídá se, že se princ naučil uchovávat krásu. Květiny, které usušil, prý nikdy neztratily barvu. Kůra stromů voněla i po letech lesem. Oblázky z potoků se leskly stejně jako pod vodou.
„Kouzlo,“ šeptali mnozí a odvraceli hlavy.
Možná. Princ ale své tajemství nikdy neprozradil.
A nikomu také neukázal svoji největší uchovanou krásu. Za třemi zamčenými dveřmi na červeném polštáři ležela hlava jeho milé. Bez jediného šedivého vlasu.

Fandom: Harry Potter

„To je ale strašně zvláštní...“ prohlásil s pohledem upřeným na malou bedýnku a speciální roztok. „Nikdy bych nevěřil, že něco takového může fungovat. Opravdu, přijde mi to hrozně zajímavé, víš... jak to vlastně funguje? Pořád nechápu, co se s tím děje. Dá se to nějak vysvětlit?“
„Tady jsi v kouzelnickém světě. Jsou to kouzla, nic víc. Postavy na fotografiích se prostě hýbají a ten roztok je jen speciálně upravený lektvar.“
Chlapec stále s úžasem zíral do bedýnky.
„A opravdu se budou hýbat? Vážně? Nevěřím, že je něco takového možné. Vždyť přece...“
„Coline, skutečně už jsme hodně pokročili od počátků daguerrotypie...“

Fandom: Zeměplocha

Dvoukvítek už poněkolikáté vyndal obrázkovou skříňku, která Mrakoplaše přiváděla k zoufalství. Hledal nejhezčí pohled na malé, ušmudlané náměstíčko, na němž se mu bůhvíco líbilo. Zatímco chystal skříňku, přiblížil se k nim kulhavý, postarší muž.
„Promiňte, na jakém principu to funguje?“ zeptal se.
Dvoukvítek otevřel dvířka a ukazoval mu obrázkového démonka, který se pilně činil, aby spodobnil ono náměstí.
„Zajímavé,“ mumlal chlapík. „Ale je to poněkud zastaralá metoda. Kdybyste měl zájem, mohl bych vám ukázat svůj nejnovější vynález.“ Začal vykládat složitý výrobní postup něčeho, co nazýval fotografií.
Dvoukvítek vypadal zaujatě. „Podíval bych se velmi rád. Času máme dost…“
Mrakoplaš protočil panenky.

Fandom: Lovci mamutů
Poznámka: název jsem ukradla - je to název první knihy o laterně magice. Znamená to "velké umění světla a stínu".

Veverčák ležel na zádech, vyhříval se na sluníčku a sledoval, jak prolínající se stíny trav kreslí na téměř hladkou skalní stěnu proměnlivé obrazce. Do hlavy se mu vloudil zvláštní obraz: stádo býků postupující krajinou. Přivřel oči. Jako by zase viděl včerejší den: předstíraný útok na zvířata namalovaná na stěně jeskyně - a úspěšný lov. Kdybych dokázal zachytit duše zvířat ještě věrněji, myslel si, určitě by bylo kouzlo silnější. Třeba tak věrně jako... stín na kameni...
Zkusil obkreslit stíny trávy uhlíkem. Nebylo to ono. Představa byla zcela jasná, ale realizovat ji nedokázal.
Svět si bude muset na svého Daguerra pár tisíciletí počkat.

fandom: historie???

„Že Louisovi ty hodiny v laboratoři trpíte, drahá přítelkyně.“
„Milá Sofie, má to i výhody. Minule jsem tam našla takovou hnusnou flekatou destičku, ale podívejte, jaký krásný náhrdelník mi z ní udělal místní zlatník.“
Óchání.
„Jenom mě pak Louis málem zabil. No nic. A když jsem se omylem řízla o tu skleničku s fialovými krystalky, až mi úlekem vyšplíchlo brandy, rána se ani nezanítila. Ošetřuji tím teď dětem odřeniny.“
Áchání.
„Taky Louis říkal, že ta krásná těžká stříbrná tekutina je jedovatá. A fakt! Vyhubila jsem tím všechny krtky na zahrádce. Neroste tam teď ani tráva, ale člověk nemůže mít všechno.“

fanodm: Harry Potter

Harry v duchu zaúpěl. Před chvílí prosil nebesa o zázrak. O cokoli, co by ho vysvobodilo z předsvatebního šílení, které ovládlo ženskou část Weasleyovského klanu. Teď byl se svým budoucím tchánem v jeho kůlničce. Uvažoval, jestli neměl radši pomilionté první cídit slavnostní nádobí.

"A tohle," řekl Arthur se šťastným úsměvem, "využijeme na Tvé svatbě, chlapče. Úžasný vynález."
Harry hleděl na podivnou skříňku na nožičkách, která měla z jedné strany otvor a z druhé k ní byla připevněna tmavá látka.
Matně mu cosi připomínala.
"Ehm, Arthure," podotkl nejistě, "pokud chceš svatební fotky vyrábět mudlovským způsobem, myslím, že existují i modernější zařízení."

Fandom Harry Potter
Držím sa hesla... Každý bod sa ráta...
Nabudúce to bude snáď niečo čitateľnejšie...

-------

Teraz sa to podarí. Sedemdesiaty ôsmy pokus už musí byť úspešný.
Vkladal platničku z postriebrenej medi do zvláštnej čiernej skrinky.
Keby mu na to prišlo ministerstvo, zobrali by mu prútik.
Bol pripravený riskovať. Bol u susedov čarodejníkov, v podkroví domu starých rodičov našiel to, čo ho na dva mesiace pohltilo.
Ako to tam písali?
Presný postup, presný návod...
Potme a poslepiačky zakladal platničku, teraz už citlivú na svetlo, do camery obscury...
Niekto otvoril dvere... vniklo dnu svetlo... pokus zlyhal...
„Zošalel si?“ vyštekol na votrelca.
„Colin, konečne sa na to vykašli...“ prehováral Dennis. „Tu máš nový Canon a poď sa hrať...“

fandom: ukáže se na konci

Hledím na starý obrázek. Na podobenku člověka, který žil před dlouhými, předlouhými lety. Podobenka není příliš zřetelná.
Hledím na oválnou tvář rámovanou dlouhými vlasy.
Hledím na tvář člověka, který mnohé ví.
Hledím na tvář člověka, který hodně trpěl.
Hledím na tvář, z které vyzařuje moudrost a smíření.
Skrývá se snad pod vousy náznak vlídného a vědoucího úsměvu?
Hledím na ten starý obrázek a nic jiného nevnímám.
Z tváře na obrázku vyzařuje klid.
Tvář člověka na obrázku ukazuje důstojnost i laskavost. Vzbuzuje přirozenou autoritu i důvěru. Patří člověku zásadovému, ale spravedlivému, přísnému, ale soucitnému
Je to velmi stará podobenka.
Turínské plátno.

Fandom: Star Wars (crossover "Historie")

„Kdo to je?“
„Spad mi z nebe přímo do stohu,“ vykládal sedlák.
Farář se pokřižoval, lékárník protáhl obličej.
Starosta mlčel.
Pány z městečka na francouzském venkově sevřela tíseň.
Tiše přemítali nad potlučeným chlapem v kombinéze vojáka Povstalecké aliance.
Netušili, že na opačném konci vesmíru poškozený hyperdrive poslal pilota jinam než stíhačku.
„Pane lékárníku, vezměte ho k sobě,“ rozhodl starosta.
„Divný patron,“ vykládal o pár týdnů později lékárník. „Nemluví. Zaraženě kouká. Začal kamarádit s Daguerrem.“
„S tím malířem?“ podivil se starosta.
„Kradou mi v apatyce chemikálie. Ten chlap učí Daguerra dělat takové zvláštní obrázky. Naše Madeleine je na nich jako živá.“

Fandom: uvidíte na konci

„A tuhle daguerrotypii babičky udělal strýček Arnošt,“ ukázal táta synkovi.
Postava byla nezřetelná, rozmazaná.
„Arnošt byl náš génius. Nemohl studovat, a tak aspoň bádal doma,“ zavzpomínal tatínek. „Později se hodně zajímal o to, jak zachytit podobu na papíře. To ještě daguerrotypie nebyly. Jednou napsal, že už ví, ale ještě to potřebuje vylepšit. Ale pak odjel na cesty a někde ve Francii potkal v hospodě nějakého vědce, povídali si o tom a zanedlouho se ten pán přihlásil jako vynálezce. A náš Arnošt nic.“
„Teda, to je nespravedlivé.“ Syn se zamyslel. „Taky bych chtěl něco objevit. Třeba…“
Tatínek se usmál. „Uvidíme, Járo.“

(fandom: Jára Cimrman)

fandom: Harry Potter

Fred si vzal růžové provázky Ultradlouhých uší a přidal se k Georgeovi při odposlechu událostí dole v kuchyni.

„Ano.“
„Ano.“
„Ano... ne?“
„Ano.“
„Ano; n-ne... ano?“
„Ne.“
„Ne? Hmm... ne.“
„Ano.“
„Ano... ne, ne...“ Zarazil se. „Ano, ne? Ano.“
„A-ano. Nebo ne? Ale ano.“
„Tak ano, nebo ne?“
„No ano.“

Užasle se na bratra zadíval. „To se tam všichni zbláznili?“
„Ale ne, to jenom Sirius poprosil Hermionu, aby mu vysvětlila, na jakém principu fungují digitální foťáky. A že to má vzít hodně od začátku.“
„Myslíš daguerrotypii a tak?“
„Já? Já ano, ale Hermiona mu už půl hodiny vysvětluje dvojkovou soustavu...“

Fandom: Sherlock Holmes

Sherlock Holmes stál v těžké zástěře u pracovního stolu ve své chemické laboratoři. Na stole leželo několik misek s různě páchnoucími barevnými tekutinami.
"Tak milý Watsone, teď se pozorně dívejte," řekl Holmes svému příteli, který stál jen krok za ním. Ve stejnou chvíli pomocí dvou dlouhých pinzet přemístil skleněnou tabulku do vedlejší misky.
"Díky tomuto znamenitému vynálezu přítele Daguerra odhalíme tajemnou podobu Jacka Rozparovače," dodal zamyšleně, když přemisťoval tabulku do třetí misky.
"Ta past na nábřeží vyšla náramně dobře a Lestrade obsluhoval mašinku přesně podle instrukcí."
Na skle se začala objevovat tvář muže.
Ve světle se zaleskla čepel skalpelu.
"Watsone?!?!"

fandom: Pozdní host a Nemrtvý od Jenny Nowak. plus trocha originálního zvěrstva.
varování: možný náraz na hranice fandomu, možný slash, autorská sebestřednost. krátké vysvětlení děje bude zítra, ale doufám, že aspoň někdo pozná, o čem to je.

Daguerrotyp z roku 1860.
Opírá se o krb.
Tmavé vlasy má delší, než předepisuje móda. Oči jiskří. Zvedá koutek úst: na lékaře Eugena se usmát dokázal.

Podobizna z třicátých let 20. století.
Nestárne.
Tmavé vlasy sčesal nazad. Lhostejné oči, rovná ústa. Dean je přítelkyně.

Černobílý obrázek z roku 1970.
Čeká.
Tmavé vlasy si zkrátil. Přivírá oči, ústa trnou.
Iniciály B.L.
Fotografii zklamaně přetrhne.
K čertu s publicitou.

Digitální fotografie z roku 2009.
Jmenuje se Bela.
Navštěvuje mne.
Když zavře oči a skloní hlavu, tmavé vlasy mu spadnou do čela.

Střípky duše - album starých vzpomínek.
Dagguerotyp, kontrast, technika.
Věčnost bolí.

Fandom: Sherlock Holmes

Lestrade zaklepal na dveře Holmesova bytu.
„Nevstupovat!“
„Holmesi, jeden případ...“
„Právě vkládám postříbřenou destičku do jodového roztoku. Odejděte.“
„Nepoužíváte trochu zastaralé metody?“ otázal se Lestrade a v jeho slovech byl jedovatý podtón. „Mimochodem, zmiňoval jste se, že Gregsona považujete za inteligentního. Já ne, ale třeba…“
Ozval se třesk. „Kdyby byl každý vědec vyrušován, žili by lidé stále v jeskyních,“ odsekl Holmes.
„Pravda. Vědec nesmí být vyrušován. Aby nebyl vyrušován, musí být pořádek. Aby byl pořádek, musí fungovat policie. Policie funguje spolupracuje-li
Sherlock Holmes. Aby mohl spolupracovat, musí nechat jód jódem.“
Holmes pomalu otevřel. „Přesvědčil jste mne.“
„Jistě. Používám zastaralé metody.“

Fandom: Historie (velmi alternativní a velmi moje historie)
Věnování: pro talí <3

Listoval stránkami a sem tam se ironicky uchichtával. Nejhlasitěji se zasmál, když se zadíval na titulní stranu.
„Máj… Neuvěřitelné.“
„Vzali si tě za vzor, měl bys být potěšen.“
„Já jen… viděl jsi tu podobenku, kterou mi vyvedli?“ Zněl víc zklamaně, než by chtěl.
„Sluší ti to.“
„Lháři. I teď vypadám lépe.“
„Měl jsi svou smrt předstírat později. V roce 1837 už bys měl podobenku na fotografii.“
Hynek se zasmál. Přitáhl si Viléma k sobě a políbil ho.
Než se v objetí svalili do postele, obrátil nenápadně almanach titulem dolů. Nelíbilo se mu, jak se na ně ten cizí muž dívá.

Fandom: Tajuplný ostrov

Kolonisté stáli na břehu Grantova jezera a kochali se pohledem na Franklinovu horu. Gedeon Spillet učinil několik náčrtů, ale nebyl schopen ani vzdáleně vystihnout majestátnost oné scenérie.
„Škoda, že si to nemůžeme vyfotografovat,“ povzdechl si.
„A proč myslíte, příteli?“ otázal se ho inženýr Smith.
„Přílišná citlivost kolodiové techniky…“
„A co daguerrotypie? Stříbrné destičky vyrobíme snadno a rtuťové páry můžeme získat z rumělky, jejíž ložiska objevil Harbert na jižním konci našeho ostrova, jednoduchým pražením…“
Nab obdivně zíral. Pencroff zapalující si dýmku si tiše povzdechl. Čeká je přednáška z chemie, fyziky, historie fototechniky a snad i alchymie.
Cyruse Smitha to zase popadlo.