DMD č. 18 pro 18.4.2010. Téma: Nědělní ráno

Fandom: originální, realita
poznámka: pardón, je to z nouze ctnost.

Budík neodbytně pípá. Červené cifry agresivně světélkují přítmím pokoje.
Zamáčkne ho, aby se zvonění o devět minut posunulo. Ještě aspoň chvilku. Ještě je skoro tma.
Za oknem se prohání mrazivý vítr s deštěm a osamělým chodcům zalézá za nehty. Stromy jsou pořád holé a mrtvé. Na chodnících leží zbytky sněhu, kterými prokukují hory odpadků a starého psího trusu, a déšť z toho všeho dělá odpornou břečku.
Ani se nemusíte dívat z okna, stačí představa, a už z máte deprese.
I když vlastně...
Když si uvědomíte, že je neděle a můžete spát dál, najednou vám připadá, že je den jako malovaný.

fandom: ze života

Krásné, tiché ráno. Paprsky slunce září z azurově modré oblohy na probouzející se město. Zašimrají starší paní, která venčí svého pejska. Tu a tam pípne pták. Nesměle, jako by se bál, že probudí ty, kteří ještě spí spánkem spravedlivých. V dáli cinkne tramvaj. Strakatý kocour se slastně protahuje na hromadě dříví.
Ulice jsou téměř prázdné. Všude vládne klid, nikdo nikam nespěchá. Z otevřeného okna zazní dětský smích. Odkudsi se line vůně čerstvé kávy.
Navzdory padajícímu popílku z islandské sopky je skutečně mimořádně krásné nedělní ráno. Za chvíli si totiž jedu do servisu pro své po dlouhé době konečně opravené autíčko.

Fandom: Česká kouzelnická škola ve Vídni
(pozn.: fandom kromě Peggy skoro nikdo nezná, ale myslím, že v tomhle případě na tom tak nesejde, stejně to s ním souvisí jen dost volně)

Nedělní rána ve Vídni byla celkem obyčejná. Obvykle si trochu přispal, protože v sobotu chodíval pozdě spát, jinak pro něj začínal den jako každý jiný. Doma mívala nedělní rána vždycky trochu sváteční nádech. Měl je pevně spojená s vůní mámina vynikajícího pečiva, vyšívaným ubrusem a prostíráním na stole, uklizeným a vysmýčeným domem. Rodiče sice nechodili do kostela, ale neděli uznávali za významnější den, tak jako sousedé a všichni v kraji. Tady na tom nezáleželo, život tu běžel jinak. Patřilo to k rozdílům mezi domovem a ostatkem světa.
A doma bude příští týden. Pak zase jednou zažije to pravé nedělní ráno.

Fandom: Bjørkhallen.

Opatrné ťapkání kolem jeho dveří. Bezstarostný dupot o pár kroků dál.
(Okamžitě vyletěl z hlubokého spánku. Lisa? Vzhůru? Sama od sebe? – – Díky ti, Paní!)
Cinkání sběračky o džber. Kovové rachtání.
(Má žízeň...?)
Cvakání křesadla. Vítězné „Jo!“
(Nenápadně vykoukl ze dveří a velmi tiše znovu zalezl pod pokrývku.)
Kroky ke spíži. Klepnutí krajáče. Nespokojené brblání. Syčení hrnce na plotně. Chvilku nato vůně připalujícího se chleba.
(Zavřel oči a snažil se dělat, že spí.)
Ostré „Ne, to nesmíš!“ a chvatné hrkotání hrnce. Jakési škrábání, nějaké žbluňkání a několik klepnutí o dřevo stolu.
Nejisté zaťukání na dveře.
„Mistře...? Spíte...? Mistře, udělala jsem snídani...“

Fandom: prozradím až pak
Poznámka: Já se vážně omlouvám, ale už zase zostutuji slavné.
_______________________________________________________

Svítání přišlo jako rána kladivem. Do hlavy mu vhopkalo hejno bílých myšek; skákaly a každé jejich dupnutí odstartovalo další vlnu oslepující bolesti. Jeho duše sténala, ale z vyprahlých úst vyšel pouze bezhlasý obláček zatuchlého dechu. Ve chvílích, jako byla tato, by nejradši rozdupal všechna nedělní rána na prach.
Nebyl zvyklý na alkohol, svoji poslední skleničku červeného vypil před několika stovkami let, a když teď sledoval, jak mu víko od jeho rakve doslova tančí nad hlavou, zapřísáhl se, že příště bude opatrnější.
Onoho nedělního rána se tedy Dracula zařekl, že si té pivem nasáklé krve Jaroslava Haška už nikdy ani necucne.

_______________________________________________________
Fandom: Dracula

Fandom: Pýcha a předsudek

Sepjal ruce, až mu zbělely klouby, ale nepomohlo to. Nedokázal se soustředit na modlitbu ani na kázání. Zrak mu neustále bloudil o několik lavic dopředu, kde pramínek tmavých vlasů vyklouzával zpod čepce. Přihladila si je za ucho a on zavřel oči. Jeho uspořádaný příkladný život se otřásal základech. Bál se každého jejich setkání a zároveň v něj zoufale doufal. Čím dál víc si uvědomoval, že bude muset udělat to, před čím uchránil svého nejlepšího přítele.
Věděl, že je ve čtvrtek znovu pozvána na Rosings. Ve čtvrtek to udělá. Překročí všechna svá předsevzetí a učiní z ní nejšťastnější ženu na světě.

Sherlock Holmes seděl ve svém křesle na Baker Street a četl nedělní noviny otočen zády ke dveřím. Ozvalo se silné zabušení. "Dále," řekl Holmes, ale nepohnul se. Dveře zavrzaly. "Je velmi ohavné vtrhnout k někomu do domu bez ohlášení a ještě k tomu v neděli ráno, pane továrníku Hopkinsi," pronesl nevraživě Holmes a pomalu se v křesle otočil. Továrník stál na prahu jako přikovaný. "Ale odpouštím vám, vzhledem k tomu, že jste se mi přišel přiznat k dnešní vraždě sluhy Johna," dokončil Holmes. Zavalitý továrník obrátil oči v sloup a sesul se k zemi. "He, ti dnešní vrazi nic nevydrží."

Fandom: Pohádky

Hudba. Tanec. Smích. Celý sál splýval v pestrou duhu.
O půlnoci utekla z plesu. Na zámku se tančilo až do svítání. On netančil. Snad. Doufala. Ráno se vrátila do reality.
O půlnoci utekla podruhé. Ranní slzy smyly špínu ze tváří.
Utekla potřetí. Znovu o půlnoci.
A on? Věřil, že ji zadrží. Zmizela však, jako by se rozplynula s posledním úderem zvonu. Odešel také. Krásná neznámá si odnesla s sebou jeho srdce.
Ale co naplat.
Ráno musel oznámit jméno své vyvolené.
Neznal ho.
Všechno kolem se točilo. Blouznil.
„Pane, na schodech jsme našli střevíček...“
Ve svém žalu odehnal sluhu mávnutím ruky.

fandom: Harry Potter

Vzpomínal na nedělní rána. Na ty, co strávil jako malý kluk doma se svými rodiči a bratrem. Na ty, které měl nejraději. Na své tři přátele, spoustu skvělých okamžiků, kdy se zdál svět nádherný a veselý. Tehdy byl tak bezstarostný. Vzpomínal na všechny ty úplňky, probdělé noci, šrámy a zranění, které doprovázely každé jejich dobrodružství.

Vzpomínal na všechny holky, které tehdy milovaly jeho a na ty, které miloval on. Zvláštní, někdy mu přišlo otravné, jak na něj pořád koukaly. Teď to bylo jiné.

Vzpomínal na nedělní rána. Vzpomínal na věci a osoby, kterými oplýval jeho život před tím. Před Azkabanem.

Fandom: Star Wars

Coruscant byl zaraženě tichý.
Nedělním ránem to nebylo.
„Císař je mrtvý, Vader také,“ mumlal vezír Sate Pestage.
Neuvěřitelné!
Zdáli se být věční.
Ysanne Isard, ředitelka Imperiální rozvědky, pokrčila rameny: „Komu to vadí?“
„Myslel jsem, že vy a císař ...“
„Minulost. Teď jsme my dva.“
Pěstěnou rukou stiskla jeho kostnatý pařát.
V mnohém byl císařovi podobný. Ačkoli „Palpatinem“ nikdy nebude.
„Jste vládce Impéria, já jeho bezpečí,“ zašeptala. „Ochráním trůn i vás.“
„Ochránit a prahnout jsou synonyma?“ pomyslel si hořce.
Myslel na totéž, když mu kat pro velezradu lámal vaz.
Napřed její otec, teď on.
Impérium pokorně sklonilo hlavu: „Co poroučíš, má paní?“

Fandom: Avevina totalita

Je nedělní ráno. Alespoň myslím. Čas mi vzala jako první. Prý se tak budu moci lépe soustředit.
Nemám ani obligátní malé zamřížované okénko. I oblohu mi vzala. Aby mě nerozptylovala.
Vzala mi slunce, vítr i déšť. A moře. Sakra, jak mně se jen stýská po moři! Po vodní hladině…
Nejhorší je, že mi vzala možnost psát. Slova na papíře by dokázala prorazit tyhle zdi. Vrátit mi oblohu, slunce i to moře. Nejen to. Položila by mi vesmír do dlaně.
Jenomže já psát nesmím. Tu radost jí neudělám.
Sedím na podlaze a hlavu mám plnou příběhů, které si nikdy nikdo nepřečte.

Fandom: Muminek (překvapivě ;) )

Muminek miloval nedělní rána. Ta časná rána, kdy skoro všichni ještě spali, a on mohl předstírat, že je tajemný dobrodruh, který právě objevil tenhle dům a zkoumá ho. Přitom musí být opatrný, aby neprobudil jeho obyvatele. Nemůžeme být tajemný dobrodruh, když šlápneme na malou Miu.
A ta vůně! Nedělní rána vždycky voněla maminčinými lívanci.
Kdyby si muminek měl vybrat mezi povoláním dobrodruha a lívanci, zvítězily by lívance.

Dnes se probudil mrzutý.
Byla středa.
Muminek se zavrtěl v peřinovém doupěti a dostal nápad.
Dotlapkal do kuchyně, přistavil si stoličku a začal zadělávat lívancové těsto.
Proč by nemohla být neděle ve středu?

Fandom Harry Potter
Upozornenie od 15 (dajme tomu)

Ranné lúče šteklili obávaného profesora elixírov po tvári.
Lenivo pootvoril oko, pred sebou mal tvár svojej manželky.
Napoly zakryté telo odhaľovalo to najkrajšie.
To, čo ho nemohlo nechať pokojným.
Obsypával ho drobnými bozkami.
S úsmevom sa k jeho hre pridala.
Nevedeli si pomôcť, bolo to silnejšie, ako oni.
Prečo by sa vlastne mali vzpierať?
Milovali sa.
Dotyky boli stále vzrušujúcejšie a nástojčivejšie.
Boli len krôčik k dokonalému splynutiu.
Len kúsok od vĺn extázy.
Keď tu...
Domom sa začali ozývať výkriky dvoch malých chlapcov...
„Do čerta... zabil by som toho, kto dostal ten blbý nápad
a nechal v nedeľu zavrieť škôlky...“

Fandom: Harry Potter

Probudil se a hned věděl, že něco není v pořádku. Podíval se na hodinky. Půl deváté. Půl deváté?! To není možné. Jak to, že ho nevzbudili? Vždyť už má být dávno na vyučování.
Ale ne! První hodina jsou lektvary. To je zase den! Snape ho zabije.
Tak rychle oblečený ještě nikdy nebyl. Vyběhl z ložnice, ani se nerozhlížel, vypadl do chodby, běžel celou cestu bez zastavení. Zabrzdil až před učebnou a přerývaně se nadechoval. Dveře se otevřely a ukázala se hrozivá tvář Severuse Snapea.
„Promiňte profesore, já jsem zaspal.“
„Děláte si srandu, Longbottome? V neděli ráno? Odebírám deset bodů Nebelvíru.“

Fandom: Sherlock Holmes

Zítra se ženíte. Je to jako kdybyste měl zemřít. Tedy spíš já, vy ne, vy budete šťastný. S ní.
Neřekl jsem vám, co k vám cítím. První den bylo moc brzy. Teď je pozdě.
Mlčel jsem, neboť vím, že pro vás jsem jen přítel. Nic víc.
Ženíte se. Nenávidím neděle.

***

Poslední den v Baker Street.
Vy jste se, Holmesi, nikdy nezeptal, proč jsem s vámi chtěl bydlet. Ale na tom už nezáleží. Zítra se žením. Odstěhuji se. Je to tak lepší. Kdybych tu zůstal, jednou bych se podřekl. A to nemohu.
Budu k vám chodit na návštěvy. Toho se nevzdám.