DMD č.17 pro 17.4.2010. Téma: Sedmnáct

Téma pro 17. 4. 2010: Sedmnáct
Toto téma bude uzavřeno 18. 4. 2010 v 23:59.

Na této stránce můžete sledovat statistiku bodů.
A tady pro změnu fandomový seznam od Ave.

Kdyby byla někde nějaká chyba, hlaste se, ať někomu neukřivdíme:o).
V případě nejasností konzultujte Pravidla.

Upozornění: Vzhledem k prapodivnému technickému problému, který se vyskytl okolo půlnoci, bude toto téma otevřeno až do půlnoci následující! Tedy do 18. 4. 2010 v 23:59.

Komentáře

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na „Uložit změny“.

Zlomový okamžik

fandom: Harry Potter

„Tos snad udělal schválně… Zavřený na ošetřovně zrovna když se má oslavovat Tvoje sedmnáctka.“
„Klídek, paroháči. Prostě to oslavíme o pár dnů později.“
James nechápal, jak flegmaticky Sirius tu tragédii bere.
„Rozumíš tomu, Moony? “
„Tichošlápek má pravdu. Navíc v tomhle stavu nemůže pít. Pojď, musíme se vrátit na kolej.“

…………………………

Konečně půlnoc…. S úlevným výdechem vytáhl placatku.
„Na svobodu!“ pronesl a sám si připil.

James měl pravdu, udělal to schválně. Nechtěl slavit, když se tak strašně bál, že jeho matka proti němu na poslední chvíli použije rodovou kletbu. Před minutou vůči němu ztratila jakákoli práva.
Zítra ho čeká velkolepá pařba…

No ty jo.

Nemám Siria ráda. Ale jsou chvilky, kdy s ním dokážu soucítit. Třeba tady.
Tohleto by si zasloužilo možná i delší rozvedení...
... i když by to zas mohlo ztratit na údernosti, což by byla škoda.

Díky!

Potěšeně se tetelím:-)
A k tomu rozvedení - původní verze byla skoro dvojnásobná, tentokrát jsem musela seškrtávat opravdu hodně...

Ani sa mu nedivím!!! Ktovie,

Ani sa mu nedivím!!! Ktovie, čo babu starú Blackovú napadlo...

Přesně tak...

Být na jeho místě, jsem paranoidní úplně stejně:-)

Jednání

Toužil si svlažit vyschlá ústa, ale neodvážil se kvůli tomu přerušit jednání. Mluvil už dost dlouho a byl odhodlaný to ještě chvíli vydržet.
Zvlášť, když se vyvíjelo tak dobře. Doufal, že si za ty roky vypěstoval dostatečně dobrý odhad. Srazit to ze sedmapadesáti na sedmnáct nebylo špatné, mohl by na sebe být hrdý. Možná by se jich dalo usmlouvat ještě pár. Tak dvě, tři? Hlavně nezajít moc daleko. Jenže riskovat je potřeba. Nenechá se přece natáhnout jako nějaký gój. Budoucí generace mu určitě poděkují.
Olízl si rty a přesunul pozornost k dalšímu bodu.

„Dobře, tak ‚nepokradeš’ bych tam asi nechal...“

Fandom: Bible

pod stůj padajík. Výborný,

pod stůj padajík. Výborný, přesně v duchu tradičních židovských anekdot.

:D:D:D Sedmapadesát! Umeko,

:D:D:D Sedmapadesát! Umeko, tohle je dokonalé!

Tyjo, no tohle je

Tyjo, no tohle je zlaté!!!
:-D:-D:-D
A on si to tam stejně vecpe v prováděcích předpisech...

Dobré. Hádám, že tím mluvčím

Dobré. Hádám, že tím mluvčím bude nejspíše Mojžíš, že? Asi se mu nechtělo tesat takového textu. Víš, co by to dalo do kamene práce?
Jak jsem věřící, tak se velmi bavím představou, co by asi mohlo být v původní nabídce.

Přelomový projev

fandom: avevina totalita
varování: Obsahuje strašné byrokratické žvásty.
----------------------------------------------------------------------
Ministryně školství nervózně přešlápla a odkašlala si.
Poměry se ani po státním převratu ve školství moc nezměnily. Stále trvalo léta, než se podařilo prosadit potřebné reformy. Starému RVPčku ale konečně odzvonilo. Navíc doporučení o genderové vyváženosti vyjadřování byla značně upravena a doplněna nařízeními, která byla i dalším menšinovým skupinám obyvatelstva nakloněna mnohem příznivěji. Nehledě na to, že politika vlády tyto skupiny podporovala i jinými způsoby.
Ministryně pohlédla na odpočitávadlo. Ještě sedmnáct vteřin do zahájení přímého přenosu jejího přelomového projevu. Nonšalantně sáhla do kapsy saka a sáhla po strojopisném konceptu. Našla však jen starý papírový kapesník. Už zase bude muset improvizovat.

Ono taky s tím složením,

Ono taky s tím složením, které je v čele totalitního režimu, nelze než podporovat menšiny. Ostatně, Podvrchní cenzora a milovaná ministra školství plní stránky totalitního magazínu. XD
A jsi na mě zlá, nicméně improvizace je mi vlastní. ;)

Ty jsi ale na ministru

Ty jsi ale na ministru školství zlá :o)
Ale ona improvizovat umí, ona to zvládne! ;o)

Jo, improvizovat ona umí! :)

Jo, improvizovat ona umí! :)

Jo, jsou to žvásty, ale v

Jo, jsou to žvásty, ale v kontextu mne to pobavilo. Cynik se zachechtal.

Osudová chyba

Fandom: James Bond

Bond vášnivě políbil nádhernou blondýnu v hotelové posteli. "Hezký den, uvidíme se večer," řekl jí. Přikryla se a usnula. Vstal, oblékl se a vyrazil z pokoje. Na schodišti mu zapípaly hodinky. "Prokletý krám," pomyslel si, "pípá už od večera." Na malé obrazovce se objevila tvář starší ženy: "Jamesi, zapomněla jsem vám říct, že to děvče je ministrova dcera a jestli se jí dotknete, ministr si vás osobně podá!" Nasadil nevinný výraz a hovor ukončil. Když zadním vchodem opouštěl hotel, ozval se za ním hlas: "Pan Bond?" Výstřel už neslyšel. Ani to, jak jeho vrah zašeptal: "Bylo jí sedmnáct, ty prasáku."

Skoro bych řekla, že mu to

Skoro bych řekla, že mu to patří. Ale sedmnáct ještě ujde, to kdyby jí bylo pod patnáct či přímo patnáct, tak bych se být vrahem rozčilovala víc.
A Bonda ty ženské stejně nebavily. Jen neměl v nevypjatých chvílích v těch filmech co dělat, tak vzal zavděk první zábavou.
Ale je to smutné.

Tak, to má konečně za to,

Tak, to má konečně za to, děvkař jeden.

ach

to je drsný, ale nemůžu se ubránit pocitu "dobře mu tak"

Po oslavě

Ηarry Potter
(No jo, hegemon. Ale když tohle snad neumožňuje pomyslet na jinej fandom.)

Zírala na zadání matematické úlohy a snažila se pochopit, o čem příklad je.
„Po pátém panáku vidíš dvojmo. Po osmém si dokážeš zapamatovat jen třetinu toho, co se uděje. Ráno se ti vybavuje sedmnáct skleniček. Kolik jsi jich ve skutečnosti vypila?"
Svraštila čelo. Její vlastní rukopis byl několik let starý, přesto popisoval včerejší večer přesně.
Pokusila se soustředit. S bolavou hlavou to šlo dost těžko.
Jak to, že se jí takhle vrací zapomenutý vtip na účet pratetičky? A kolik že to vůbec vychází?
Podivné následky oslavy dosažení plnoletosti.
Vzdala přemýšlení a jako vyprošťováka dozunkla poslední hlt sherry přímo z lahve.

Ať to doslavil kdokoli, ta

Ať to doslavil kdokoli, ta alkoholická rovnice je prostě stylová.

Počkej, chceš říct,

že ji nepoznáš? To abych se nad svým psaním zamyslela... (A ten příklad je ve skutečnosti můj starej vtípek na účet kamarádky. Takovejch slovních úloh s tématikou alkoholu, cigaret a tak jsme si o různejch spolužácích vymyslely několik. Zadání použito beze změny včetně čísel! Takže si připadám maličko jako hrdinka drabblete, hehe.)

Á sherry! Teď mi to došlo! Já

Á sherry! Teď mi to došlo! Já byla tak zaujatá tou kocovinovou náladou, že mi jaksi unikl detail :) Ale ono je to tak působivé, že si člověk dokáže za tím stolem klidně představit sám sebe.

Ehm, nejen sherry...

Ještě jedna malá věc.

Máš mě na svědomí - beru

Máš mě na svědomí - beru papír a počítám...
... půlpanáky taky platí?
*zmatená*
*odhodlaná nevytahovat kalkulačku, ani kdyby se jí měl zavařit mozek*

Půlpanáky

k ničemu nepotřebuješ. Ale jdeš na to správně, jen ten, kdo si to spočte, pochopí!

Neslavila to tu náhodou

Neslavila to tu náhodou Sibyla? :)
Nebudu se to pokoušet počítat, pže je noc. A protože nemám ráda matematiku. Tesák :)
Líbilo.

Teta Jane zasahuje

Fandom: detektivky se slečnou Marplovou
poznámka: Songfiction

"...sedmnáct dnů
máš v patách vostrý hochy z patroly
noc beze snů a druhou ruku furt na pistoli..."

Vrah Jacoba Kerrigana byl stále neznámý. Frank Connor byl stále nervóznější. Utrhoval se na lidi. Pohádal se se svou dívkou. Nespal. Stále víc pil.
Bytná odjela, musel jít otevřít sám. Když odstrkoval závoru, ruce se mu třásly, ale za dveřmi jen drobná stará dáma vybírala příspěvky na charitu.
Když vytahoval peněženku, ruce se mu třásly.
Náhle řekla: "Franku, měl byste se přiznat. Tohle vás zničí. A později vám neuvěří, že to byla náhoda."
Náhle mu bylo znovu pět. Úlevou se málem rozplakal.

To je krásné. Teta Jane by

To je krásné. Teta Jane by měla obcházet byty častěji.

Teta Jane - dobré. Přiznám

Teta Jane - dobré. Přiznám se, že ke slečně Marplové jsem nedošla, Christie moc nemusím, ale tohle je dobré.
Přístup slečny Marplové je dobrý.

Teta Jane!

Sláva jí! I když jsem většinou ve vleku Poirota, začínám oceňovat její úžasnost.
Vida, to, že se to na Franka provalilo, je neskutečně pozitivní pocit. Pro něj i pro mě.

A přesně tohle bábuška lidem

A přesně tohle bábuška lidem dělá.
Skvělý!
*miluje bábušku ještě víc než Belgičana*
Ty, ale tahleta písnička mi naskočila okamžitě po přečtení zadání taky. Včetně kytarovýho partu. Akorát jsem si říkala, no fajn, a co na to jako chceš, ioannino, napsat?
*gratuluje dvojnásob*

Sice jsem to nepochopila, ale

Sice jsem to nepochopila, ale nějak to na konci - zabolelo. Zasáhlo.
Chválím, moc líbí!

Sedmnáct

Pozdě díky výpadku SOS, vedení ví. :)

Fandom: Máj, Nightrunners, Harry Potter, realita.

Vilémovy oči se doširoka otevřely. Horký vzduch se tetelil mezi keříčky vřesu a vůně borovic mámila smysly. Bylo mu sedmnáct, když na kraji lesa potkal Hynka.

Valdemara obklopily všechny hvězdy, které na nebi předtím počítal. Noc byla hluboká a mech pod zády trochu studil. Bylo mu sedmnáct, když poznal tu správnou rozkoš.

Aleca zradila všechna dosavadní přesvědčení; nový život lákal, se všemi možnostmi. Bylo mu sedmnáct, když se odhodlal k osudovému polibku.

Harry si naštvaně přesedl, když musel o hodině lektvarů pracovat s Malfoyem. Draco si nevědomky skousl jazyk. Bylo jim sedmnáct, když si poprvé podali ruce.

Bylo jim sedmnáct…

Hezké. A pak že sedmnáct je

Hezké. A pak že sedmnáct je nijaký věk, vždycky se najdou lidé, kterým sedmnáctka změnila život.

Já znám tolik postav a lidí,

Já znám tolik postav a lidí, že mi ti, kterým sedmnáctka život nezměnila, přijdou jako výjimky. :)

No mě taky znáš a mně

No mě taky znáš a mně sedmnáctka život nezměnila ;o)
Ale přiznávám, že já byla vždycky buď trochu napřed, nebo trochu opožděná.

Ani trochu? :) Jsi naše

Ani trochu? :) Jsi naše výjimka. :) Diktátora přeci musí být výjimečná. :D

Zajímavá kombinace. Ale to by

Zajímavá kombinace. Ale to by na mě vlastně taky sedělo. Dneska už asi jen opožděná.

Tak třeba mně ne.

Tak třeba mně ne.

I to se možná stává. Nic? Nic

I to se možná stává. Nic? Nic ti nezměnilo třeba jen pohled na svět?

Tak každej rok přináší

Tak každej rok přináší nějakou změnu. Sedmnáctka v tomhle nebyla nějak výjimečná.

Tak to já jsem asi výjimka.

Tak to já jsem asi výjimka. Já v sedmnácti pouze objevila slash. U mne se zásadní změna zpozdila o dva roky. Ne snad, že by to v sedmnácti bylo snazší.

Ty jsi v 17 objevila slash a

Ty jsi v 17 objevila slash a tvrdíš, že neproběhla významná změna? No teda styď se. ;D

Tvrdím. Slash mne sice

Tvrdím. Slash mne sice ovlivnil dost, ale to, myslím, že smrt blízké osoby je větší změna.

Aj, pardon, to jsem nemohla

Aj, pardon, to jsem nemohla vědět. A ano, vím, že smrt převrátí hodně věcí naruby. Mně už zasáhla ve stavu silně otupělém... Snad jsem se tě nějak nedotkla.

To je dobré. Ani ne. Jenom

To je dobré. Ani ne. Jenom pro mne prostě existují větší změny než slash. Zvykla jsem si. Obvykle si zvykneš.

Nemusí to vždy být úplně

Nemusí to vždy být úplně zásadní změna... To bych se nemohla rozhodnout mezi věkem 12, 14 a 17.
:/

Nejpůsobivější v tomhle

Nejpůsobivější v tomhle okamžiku je stejně Valdemar. Nemůžu si pomoct. Asi je to tím, že on věděl, že to chci a že to bude správné... Nevím proč. <3
Je to krásná drabble, škoda, že včera jsem se ti k ní nemohla vyjádřit líp. Stála za to čekání. *motýlkuje*

Děkuju. <3

Děkuju. <3

To je - to je prostě

To je - to je prostě úchvatné.
Myslela jsem si, že napíšeš jedno z toho, ale že všechno, a tak úžasně dohromady...
-zasněně zírá za horizont-
-pomrkává-
Sedmnáct je opravdu magický věk.
Nádherné, úžasné a dokonalé. Víc pochval teď najednou nevymyslím.
-hug za Nightrunners-

A to jsem tam nepropašovala

A to jsem tam nepropašovala asi tak ještě kilometrový seznam postav i reálných osob, pro které je 17 významná. :)
;)

A nechceš to dopropašovat

A nechceš to dopropašovat někde bokem do jednorázovky?
Já jsem si už vymyslela, že si napíšu všech 3O drabble ještě jednou a jen na muminky, a taky že si to, co jsem napsala na Ťuky ťuk rozšířím na víc fandomů :) Inspiruj se! Plosím? ;)
-otravná-

Asi ne, ale nikdy neříkej

Asi ne, ale nikdy neříkej nikdy. :)

Ha, tak to si nepřečtu. :)

:( :( Jsi zlá. Ale to nevadí

:(
:( Jsi zlá. Ale to nevadí :)
Já si to nasvišťuju do šuplíčku a pak to vydám, abyste všichni věděli. Tesák.

A to jsem tam nepropašovala

A to jsem tam nepropašovala asi tak ještě kilometrový seznam postav i reálných osob, pro které je 17 významná. :)
;)

Dokonalý polibek

Fandom: Harry Potter

První polibek má být dokonalý. Alespoň se to tak říká. Můj takový ale nebyl. Byl mokrý a nemohl jsem při něm pořádně dýchat. Tu holku… Annie jsem ani políbit nechtěl. Byla prostě moc blízko a hleděla mi do očí tak nestydatě dlouho, až jsem zpanikařil. A od té doby se to se mnou vezlo. Přišel jsem k tomu asi jako slepý k houslím. Nebo Petr ke zvěromágství. Až jednou…

„Myslím, že tě miluji, Siriusi.“

„Konečně ti to došlo, Moony?“

Můj první polibek nebyl dokonalý. Ani druhý, pátý, desátý, čtrnáctý. Dokonalý byl až ten sedmnáctý. Protože byl s tou správnou osobou.

Uajíííí! Můj milovaný pár!

Uajíííí!
Můj milovaný pár! Poprvé!
-kous za Siriuese, který se skloňuje zásadně s Remem ;)-
S těmi sedmnácti polibky to docela dost sedí. Tak nějak bych si to i představovala. A než on by si to Siri přiznal...
Sladké a roztomiloučké. A líbí, protože prostě štěňátka.

To nešťastné skloňování...

To nešťastné skloňování... Abych pravdu řekla, tak nějak to střídám. Většinou to bývá Sirius s Remem a dokonce i Remus se Siriem, ale jinak v mých povídkách Remus většinou oslovuje, volá: Siriusi... :)
Jsem moc ráda, že se líbí :).

To je fakt prapodivná logika

To je fakt prapodivná logika :D Ale aspoň že to je jenom v oslovování.
Já se přiznám, že u těch dvou postav mám strašné problémy s nelatinským skloňováním. Ještě u Rema bych toho 'Remuse' přežila (co mi taky zbývá, většina lidí skloňuje nelatinsky), ale u 'Siriuse' vždycky v duchu prskavkuju. Nic proti, ale, není to osobní ;)

Sladké, ale líbí. A můj

Sladké, ale líbí. A můj oblíbený pár... mmm. :)

Trocha cukru občas neuškodí

Trocha cukru občas neuškodí ;). Díky.

Jako nikdy předtím

Fandom: Harry Potter

Dělal to už mockrát. Vždycky v nejhorších chvílích, které prožíval. Upínal se k té vidině a přesto věděl, že to nikdy nedokáže dokončit. Nikdy to nezvládne udělat doopravdy. Nebude schopný jí to dát.
Patnáct... šestnáct... sedmnáct.
Místnost byla tichá a chladná. Nebylo slyšet nic než jeho vlastní dech. Dnes odešla na rande s ním. Nenáviděl ho, jak ho jenom nenáviděl. Myslel si, že i ona, očividně se ale pletl. Vždycky se ve všem pletl.
Zamíchal v kotlíku. Lektvar lásky měl přesně sedmnáct přísad. Znal ho. Dělal ho už mockrát. I tentokrát však věděl, že ho Lily nedá. Jako nikdy předtím...

To je pěkně silné. A přes

To je pěkně silné. A přes všechny tradiční přísady originální!

Poslední odstavec je

Poslední odstavec je silný...

Dobře že jí ho nedal. Kdyby

Dobře že jí ho nedal. Kdyby jí ho dal, znamenalo by to, že ji nemá dost rád, aby jí nechal svobodu.
A jo, takový rozhodnutí je bolavý, ale je... správný.
A tohlento pro mě vlastně platí o Severovi obecně.

Ano, naprostý souhlas.

Taky mám takovou představu. Že on vždycky musí dělat ta bolavá rozhodnutí, ale ví, že jsou správná. Teda až na výjimky :).

Páni. To je ale - smutně

Páni.
To je ale - smutně krásné.
A že už ho dělal sedmnáctkrát?
Dobře, že jí ho nedal. Takhle by z toho nevzešlo nic dobrého.

Možná

Možná ještě víckrát než sedmnáctkrát. Nedivila bych se.
Ano, docela smutné. Nerada píšu smutné věci, ale nějak mě občas nenapadne nic veselejšího. A souhlasím, že je dobře, že jí ho nedal.

Já vlasntě taky ne. Ale to

Já vlasntě taky ne. Ale to číslo, no.
Někdy se to jinak prostě nedá.
Jak psala ioannina, nedal by jí tak možnost volby, nebyla by svobodná. Good boy.

Studentské hříčky

Fandom: Bjørkhallen.

Jako první si toho všiml Mistr slov: pokáral Erika, že jsou jeho věty strnulé a nezdravě formalistní.
Nedlouho poté se rozhněval mistr Thornvald, že mu ten hvízdálek naprosto nesmyslným způsobem přerovnal skříň se vzorky.
Pak začal Erik ukončovat své písně na nečekaných místech: mistr Ayre mu stoicky zakázal zpívat poblíž Mandaly.
Ten večer se Erik nabídl, že uklidí talíře z horního stolu: Mistr čísel se zasmál a odešel.
A když se začaly objevovat podivně stejnorodé kupičky popsaných listů i v kolejní ložnici, zeptal se Anzelm:
„Co to blázníš s tou sedmnáctkou?“
„Už nic,“ odpověděl Píšťalka – a vymyslel si jiné číslo.

Poznámka: rozdělení odstavců a délka vět nejsou náhodné, ač by se takovými mohly na první pohled zdát.

To se mi líbí! To je správně

To se mi líbí! To je správně škodolibý. Vůbec se mi líbí celý tenhle fandom. Jen si ho asi budu muset vypraparovat z komentářů a přečíst popořádku.

To jsem ráda! Škodolibý,

To jsem ráda!
Škodolibý, jojo. Píšťalka se vybarvuje. ;o))
Hm, popořádku... to ti nevím... ono to má zatím nějakej slušnější pořádek jenom v pomocnejch souborech typu časová osa u mě na disku...
(Ale existuje místo, kde je vypreparovanej, otagovanej a tak různě.)

Ono to má i 17 slov ve

Ono to má i 17 slov ve větách! No to je geniální.
Moc se mi líbilo, že si tu sedmnáctku vybral tak nějak náhodně, jen aby byla sranda :)
Super!
Erika Píšťalku mám ráda. Moc.

Jojo, má...

... a víš jaká to byla sranda, trefovat se nejenom do stovky, ale i do pěti, resp. šesti, vlastně sedmi sedmnáctek (i s nadpisem a poznámkou, ale kromě určení fandomu je to 7 x 17)?
Je fajn, že máš Erika ráda. :-))

No to věřím, že to byla velká

No to věřím, že to byla velká sranda :) Jak si tak vzpomínám, jak jsem vymýšlela sedmnáctková čísla, tak upřímně soucítím :))
Prostě povedené. Moc.
Mám. Připomíná mi trochu Kvotheho ze Jména větru. Ten zas hrál na loutnu.

Ale stálo to za tu srandu,

Ale stálo to za tu srandu, ne? Moje slova ve větách, stejně jako tvoje čísla. :-))
To mě na téhle akci baví, že právě témata, který se na první pohled zdají příšerný, nakonec vyprovokujou člověka k nejšílenější kreativitě. ;o))
Jéé, Kvothe... Teda...!

Jo, to rozhodně stálo. Není

Jo, to rozhodně stálo. Není nadto si půlku večera počítat slovíčka a číslíčka :D
Tesák! Protože čím pitomější (= čti pro mne neinspirativní) mi téma přijde, tím větší šílenosti mě u toho pak napadají :)
Jéé, ty znáš Kvotheho? -nadšená-

Moc pěkné drabble. Ten hravý

Moc pěkné drabble. Ten hravý závěr je dokonalý.

Díky. Pořádně jsem si

Díky. Pořádně jsem si vyhrála. :-))

Moc pěknej nápad a takovej

Moc pěknej nápad a takovej roztomile hravej závěr :o)

Díkec. Ale za všechno může

Díkec. Ale za všechno může Erik s Anzelmem. Já tu jenom zapisuju.

Jasně, chlapci se dobře baví

Jasně, chlapci se dobře baví a autorka musí makat. To znám ;o)

Byt na prízemí

fandom: realita

Mesto B., ulica S., popisné číslo sedemnásť. Byt na prízemí. Ženu v strednom veku najčastejšie vidno za stolom, ako opravuje písomky. Často pritom máva pustené rádio alebo televízor; nemá rada okolo seba ticho. Jej manžel rád sedáva v hlbokom kresle, s knihou a neodmysliteľnou cigaretou. Okolo polihujú mačky. Občas vybehnú von, obehnúť si svoj revír, občas donesú domov drobnú korisť. Dni tu plynú nenáhlivo a možno trochu jednotvárne. Manželia majú jednu dcéru. Je už veľká, študuje v meste ďaleko od nich.
Mesto B., ulica S., popisné číslo sedemnásť. Byt v prízemí. Bývam tam čoraz menej, ale stále som tam doma.

Má to hezkou atmosféru. Skoro

Má to hezkou atmosféru. Skoro vidím dceru, jak se ve dveřích nadechne a už jen podle vůně bytu pozná, že je doma .)

Dokud je doma, je dobře. A

Dokud je doma, je dobře.
A když není, je potřeba ho udělat!

Líbí. Vyznívá to

Líbí. Vyznívá to idylicky.
Prostě důležitý domov. Co dodat.
(a kočičky!)

Milé, trochu dojemné, dokud

Milé, trochu dojemné, dokud existuje doma, je to dobré :o)

Moc pěkné. Stále jsem tam

Moc pěkné. Stále jsem tam doma. Tohle znám.
Výborné.

Tak jak?

fandom: ze života

„Znám kout, tam je louka a na louce tůň,
a stáj, odkud kouká a řehtá se kůň.
A sůva tam houká a hedvábnou tmou
ta louka si brouká tu mou:
V hrstích mám koltů pár,
ze tmy smrt na mne zuby cení,
banditi nocí jdou krást.
Taky snad račte znát
tyhle příběhy, vážení,
i vám jednou bylo sedmnáct.“

Tohle je písnička mého mládí. Tedy spíš mládí mých rodičů. Ale to je jedno. Všem nám jednou bylo sedmnáct. Romantika Divokého západu byla nedílnou součástí našeho dospívání. Našeho, našich rodičů, prarodičů. A co dnešní sedmnáctiletí? Znají romantiku westernů? A znají vůbec romantiku?

Souhlasím s Birute. A chtěla

Souhlasím s Birute. A chtěla bych dodat, že 17 je magický věk, který je památný i dnes, stačí se jen dívat a lidi znát. Přijde mi to jako úvaha někoho, kdo už zapomněl a nikdy nikoho neznal natolik, aby mi ten někdo důvěřoval a vyprávěl. A bohužel to vyznívá, že ten někdo jsi ty, ne nějaká postava.

Chápu, že je to tvá oblíbená

Chápu, že je to tvá oblíbená písnička a hodně pro tebe znamená, ale když přes půl drabble, což je sám o sobě kratičký text, tvoří text písničky, přijde mi to až moc. Chtělo si to víc pohrát, víc tvé imaginace a písničku propojit - zapojit ji do děje, který mi tu schází.
Takhle to na mě působí jako "copy-paste" + moralita.

Pod tohle bych se bohužel asi

Pod tohle bych se bohužel asi podepsala.
Ne že by se mi to nelíbilo, zvlášť první 4 řádky té písničky, ale právě jenom ty by stačily. A pak už dodat zbytek.

Musím s tím souhlasit. Ale

Musím s tím souhlasit. Ale přesto neslevuji ze svého názoru níže.
Sedmnáctka bylo těžké téma.

Nádherné. Moje oblíbená

Nádherné. Moje oblíbená písnička a úvaha na závěr.
Závěrečná otázka je námětem na dlouhé diskuze. Já osobně si totiž myslím, že většina dnešních sedmnáctiletých má o romantice zkreslené představy. Na druhou stranu je nemůžu soudit všechny. Stačí mi se podívat na mého sedmnáctiletého brášku. Ten romantiku zná, myslím, docela dobře. O zbytku mám důvodné pochybnosti.

Obávám se, že pro většinu

Obávám se, že pro většinu současníků, a nemusí být jen sedmnáctiletí, znamená romantika červenou knihovnu. Což je dost smutné.

Máš pravdu. A to nemluvím o

Máš pravdu. A to nemluvím o tom, že mnoho lidí smysl pro romantiku úplně ztratilo. Prázdný a drsný cynismus je podle nich "in", kdepak se nad něčím zasnít. Ale takoví byli i před lety letoucími, taky se nám smáli, když jsme vyráželi pod širák nebo na vodu, nechápali, co vidíme na spaní pod hvězdami, proč čteme Mayovky... Bez romantiky obecně je život - myslím - smutnější. Jsem moc ráda, že já a moji přátelé (a později moje dnes již dospělé dítko) jsme o romantiku, schopnost a možnost snít a sdílet něco krásného s blízkými lidmi, ošizeni nebyli :-)

Díky! Pokud závěrečná otázka

Díky! Pokud závěrečná otázka bude někdy někde inspirací pro diskuzi, tím líp. S Tvým názorem na představy dnešních sedmnáctiletých o romantice souhlasím. K bráškovi blahopřeju! Je prima, že romantiku zná.

Navěky

Fandom: originální

„Zachovám ti lásku, úctu a věrnost, nikdy tě neopustím a ponesu s tebou všechno dobré i zlé až do smrti.“ Když odříkával tato slova, věřila mu. „Budu tě milovat navěky,“ zašeptal předtím, než ji políbil. Byla tak šťastná. A slzy dojetí jí stékaly po tvářích.
Když na tuhle chvíli vzpomínala teď, o sedmnáct let později, také plakala.
„Statistika říká, že naše manželství trvalo nadprůměrně dlouho, tak bych vlastně měla být vděčná,“ pomyslela si ironicky, když podepisovala žádost o rozvod. Pro některé lidi jsou věčností třeba jen tři roky. Možná mohla být ráda, že to jeho „navěky“ trvalo celých sedmnáct let.

To je smutné :( Nejhorší na

To je smutné :( Nejhorší na tom je, že hořký konec pak zanechá svou pachuť i na těch sedmnácti letech, která mohla být šťastná.

To je asi pravda... Konec

To je asi pravda... Konec špatný, všechno špatné, asi tak.

Statisticky by opravdu měla

Statisticky by opravdu měla být ráda.
Ale nestatisticky je jedno, kdy to skončí, pže bolí ten fakt, že něco skončilo.
(vidím tam Harryho a Ginny, jsem normální?)

Tohle je těžké drabble.

Tohle je těžké drabble. Kruté. Rozvod není nikdy jednoduchý. Je vcelku jedno po kolika letech, jestli po sedmnácti nebo po třech.

čirou náhodou můžu zrovna

čirou náhodou můžu zrovna tyhle čísla fakt porovnat. Řekla bych, že to jedno není, ikdyž souhlasím, že špatný je to vždycky

rozvod po sedmnácti letech,

rozvod po sedmnácti letech, to fakt není jednoduchý :-(

Ztracený dům

Fandom: v podstatě Harry Potter

Závětrná 17. Tam bydlívala mámina stará teta. Mívala jsem ji ráda. Byla milá, trochu zvláštní, prý se zajímala o tajemné věci, snad i zkoušela čarovat. Kdoví, co na tom bylo, ovšem dělala skutečně kouzelné cukroví. Zemřela, když mi bylo jedenáct. Dům připadl příbuzným, které skoro neznáme.
Dnes jdu po letech náhodou kolem. Ráda bych ten starý dům zase viděla. Sotva si ho pamatuji. Míjím samé krásné staré vily. Třináct, patnáct – devatenáct? Kde je sedmnáctka?
Marně procházím celou ulici. Číslo sedmnáct nikde. Zmateně odcházím. Mám pocit, jako by dům ani teta nikdy neexistovali.

Noví majitelé se rozhodli dům skrýt před mudly…

To je moc pěkné. A taky si

To je moc pěkné. A taky si myslím, žes vše dostala do základní části tak dobře, žes ani nemusela dovysvětlovat.

Je to hezké a trochu smutné.

Je to hezké a trochu smutné. Vím, jaké to je, když už člověk nemůže do domu, do kterého jako dítě rád chodil, a na který má hezké vzpomínky. A je docela jedno, jestli ten dům stojí a mají ho jiní majitelé, nebo jestli najednou prostě není...

Nojo, Zákon o utajení... a

Nojo, Zákon o utajení... a mudlovští příbuzní jako by nebyli lidi.

Tak nějak.

Tak nějak. Kdoví, jestli si kouzelníci uvědomují, jaké to je, brát lidem vzpomínky.

Škoda že to nebylo

Škoda že to nebylo Grimmauldovo náměstí :)
To se mi líbí, jak mi ho to připomíná.
Dobře udělali, noví majitelé. Bůhví, jakého vlkodlaka tam schovávají :P

Nojo, Když ono holt nemá

Nojo, Když ono holt nemá správný číslo. Ale že by měli Blackovi mudlovské příbuzné? (zlomyslný pohled - a co by ne).

Já vím, já vím. Jen tam taky

Já vím, já vím. Jen tam taky byla mezera v číslech.
No - no! :) Já ti nevím. Ale teoreticky by to mohla být dobrá zábava. Co třeba takový Jacob Black? :D
(ačkoli, ten taky není tak úplně mudla. jé, a mohli by ho nenávidět, pže je vlkodlak)(zabte to, fantazíruje to)

Možná bych řekla, že ta

Možná bych řekla, že ta poslední věta je tam tak nějak navíc, ale jinak se mi to moc líbí.

Jo, hele, s tím bych

Jo, hele, s tím bych souhlasila. Taky by mi nevadilo, kdyby tam nebyla.

To pro jistotu. Sama nemám

To pro jistotu. Sama nemám ráda povídky, které vyhlíží jako test inteligence. Ale měla jsem docela problém to celé vměstnat do stovky slov.

No je fakt, že takhle by s

No je fakt, že takhle by s pochopením neměl mít problém ani člověk, kterej HP zná jen zběžně.
A příběh je to zajímavej i když smutnej.

a já bych řekla, že ne. Tak

a já bych řekla, že ne. Tak trochu mi to připadá jako loučení s HP jako takovým

To se mi líbí. je to hezky

To se mi líbí. je to hezky nostalgické

17-21-25

Fandom: originální
Poznámka: tentokrát vlastně žádná sranda...

Bylo jí sedmnáct, nechápala svět a jediným smysluplným řešením byl skok. Stála na římse, pod sebou několik pater. Ale nakonec zavrtěla hlavou a dala životu ještě jednu šanci. Poslední.
***
Bylo jí jedenadvacet. Zahleděla se do očí sedmnáctileté a pochopila, že život jí konečně přinesl, co před tím marně hledala.
***
Bylo jí dvacet pět. S hlubokým nádechem vstoupila do třídy, knížky až moc křečovitě tiskla k tělu, hlas se maličko klepal. Úplně vzadu seděl on. Jeho oči ho prozradily. I on svůj život málem ztratil. Může být ona tou poslední šancí, kterou životu dal?
Proč ho nepotkala, když mu bylo sedmnáct?

Panečku, to je síla. Vypadá

Panečku, to je síla. Vypadá to jako jedno z klíčových drabble, kterým si autor něco odemyká... nebo zamyká :)

Hodně jsem váhala, jestli mám

Hodně jsem váhala, jestli mám nebo nemám napsat něco takového. Možností i nápadů bylo víc. Nicméně, stejně vždycky napíšu to, co mě napadlo jako první. A najednou vypadla prapodivná osobní zpověď jemně obalená pavučinkou výmyslů a myšlenek.

ufff

Jde tohle nějak okomentovat? Připadá mi, že všechno, co bych řekla, by bylo klišé.

Jen klišuj. Já jsem taky

Jen klišuj. Já jsem taky klišovala.

To je drsný. Tak drsný, že se

To je drsný. Tak drsný, že se na to snad ani nic nedá napsat.

Leda bys napsala nějaký pěkný

Leda bys napsala nějaký pěkný AU. :) Ale realita je v tomhle směru lepší.

Jen doufám, že to bylo ocenění a ne vyjádření životního šoku.

Moc se mi líbilo! Od začátku

Moc se mi líbilo! Od začátku do konce.
(omlouvám se, že nepíši více smysluplné komentáře :))

Netřeba říkat více, tohle je

Netřeba říkat více, tohle je smysluplné tak akorát. :)
Díky!

To je takové, jakoby

To je takové, jakoby pravdivé. Psychologické. Něco mne při tom napadlo. Někohos mi připomněla.
Výborné.

Ehm... no, ono ne jakoby, ale

Ehm... no, ono ne jakoby, ale opravdu. Jenom s literární licencí.
A opravdu děkuji za pochvalu. Vždycky mě zahřeje, když někoho osloví, co napíšu.

Opravdu, tak o to víc to

Opravdu, tak o to víc to oceňuji. Znám takové případy. Literární licence je dobré věc, tu znám dobře.
Jinak není zač.

Občas si říkám, jestli se do

Občas si říkám, jestli se do svých dílek nevkládám až moc. Ale na druhou stranu, literární subjekt nikdy není přímo totožný s autorem, tak co. :)

Myslím, že člověk do svých

Myslím, že člověk do svých podařených dílek ze sebe stejně vložil to nejpodstatnější - svoje srdce, myšlenky, názory, zkušenosti, letmo zahlídnutý obrazy...
Ale souhlasím s Profesorem. Čím dál se dílko dostane od okruhu lidí, kteří autora znají osobně, tím nemožnější je odlišit, co je založené na reálném zážitku a co je konstrukt.
A souhlasím i s tebou - literární postava nerovná se autor, dokonce ani když je věc psaná v ich formě. Dokonce ani když má postava a autor stejný jméno a popisuje se stejnej zážitek. (Teď myslím na Kingovu Temnou věž a moment, kdy se na scéně objeví King sám - nikdy jsem nevěřila, že je to opravdu pravý King. Připadal mi prostě jako postava. A i kdyby byl, bylo by mi to v podstatě jedno - dokud by fungoval v rámci románu přesvědčivě a správně...)

Přesně totéž si říkám já.

Přesně totéž si říkám já. Mohu Ti sdělit, že většina lidí to ovšem nepozná. Jenom opravdu blízký člověk nebo ten, který to zažil, či jsi mu to řekla, odhalí pravdu. U mých příběhů to neodhalil nikdo. Ani člověk, kterému jsem v tomhle hodně věřila.
Já další takový text napsala dnes. Bude chtít ještě moc úprav, ale vím, že odhalit je těžké.

No, jo... *pauza na

No, jo... *pauza na přemýšlení* S ohledem na omezený počet mých čtenářů je můj případ asi trochu odlišný, protože mě většinou čtou jenom lidi, co mě znají. Takže se občas i hlídám, abych nepráskla moc. Ale ve finále je to asi stejně fuk, protože napsané věci nikdy nejsou jako ty reálné. I když účinky můžou mít mnohem větší.
Jdu raději spát, moc myslím, moc mluvím a jsem moc mimo. :)

No, tak hlavně že čtenáři se

No, tak hlavně že čtenáři se baví ne? ;o)

Pravdu díš, předsedo, pravdu

Pravdu díš, předsedo, pravdu díš. :)

Bolelo by to tak, kdybych to nechápala?

-slzy-
-neví, co říct-
-absolutně-
Nádherné.

*utřela vlčecí

*utřela vlčecí slzičky*
*žďuchla čumáčkem*

Vl, vl!

Děkuji. <3

-už nefontánkuje, už je

-už nefontánkuje, už je hodná-
-žduchla do medvěda-
Vl vl. To tak bývá, že realita je nejvíc cítit.
Nění zač ;+)

Sedmnáct je prostě osudové

Sedmnáct je prostě osudové číslo.
:-*

Těším se na tvůj příběh.

Těším se na tvůj příběh. <333

:-*

Krabička

Fadnom: Chata v jezerní kotlině
Varování: Napsala jsem více méně protikuřácké drabble. To je ještě větší zvrhlost, než het:-)

Když jsem ji našel, chyběly tři. Ležela si jen tak v šuplíku jeho psacího stolu.
V jedné krabičce je dvacet cigaret. Každý den jedna další ubyla.
Každý den jsem se trápil tou představou. Jak Ludva dopíše stránku (vždy dopisoval stránku, říkal, že je to jedna z nejtěžších věcí na celém psaní), jak vstane, jak si jednu vezme, jak vyjde na zahradu…
Sedmnáct dní jsem se trápil. Sedmnáct dní, sedmnáct cigaret. Kolik jich stačí, aby se kouzlo čaroděje Išimaka zlomilo?
Pak jsem se zeptal.
Dozvěděl jsem se pravdu. Pravdu o tom, jak Ludva vyjde na zahradu a jak začne ošetřovat růže.

Jé, to je hezké! To ani

Jé, to je hezké! To ani nedokážu duchaplně okomentovat :)

Jé, to je hezký, a mnohem míň

Jé, to je hezký, a mnohem míň depresivní než originál!

Fandom znám, ale Ludvu jsem

Fandom znám, ale Ludvu jsem valně nemusela. Nelíbilo se mi, že nechal kamaráda kvůli novému vzrušení.

Když já mám pro tyhle hloupě

Když já mám pro tyhle hloupě chybující a tvrdě pak za to platící děsnou slabost.

:D Ano, opravdu, protikuřácká

:D
Ano, opravdu, protikuřácká zvrhlost je na světě. :D Nicméně i tak se mi to zase opravdu moc líbí. ;)

Ha! Objevuješ nové a nové

Ha! Objevuješ nové a nové hloubky zvrhlosti? Nebo je to prostě jen Lunkvilin špatnej vliv? ;o)
Ale jinak chudák Pavel, mně je ho líto jak se trápí.

Ale houby, měl se zeptat

Ale houby, měl se zeptat hned.

No to asi měl, ale já chápu

No to asi měl, ale já chápu proč se nezeptal a proto je mi ho tak líto, chudáčka malýho :o)

Tss. (z toho si nic nedělej,

Tss.
(z toho si nic nedělej, já jen že se mě to osobně dotýká:))
Ludva, ošetřující růže, je krásná představa. Nějak mi to k němu hrozně sedí. Broučátko malý uchumlaný. (a teď někdo popřete, že on JE.)
Ale cože to s těma cigaretama na té zahradě dělá? Nějak jsem to asi nepochopila. Sype tabák ke kořínkům? Pohřbívá je?
Nebo mu lže?
Krásný fandom (a já vím, kudy kroužila inspirace, heč:)), krásné zpracování, krásně neslashové (ačkoli bych nevěřila, že tohle někdy dokážu říct), a takové - slunečné?
Jinak souhlasím. Dopsat stránku (případně kapitolu) je horor.

Děkuju. Ono mě se to taky

Děkuju. Ono mě se to taky osobně dotýká (vymyslela jsem to na balkóně s cigaretou:-))
Nicméně princip cigaret a růží je jednoduchý - výluhem z tabáku se hubí mšice.

No hele, tak ona si zametá

No hele, tak ona si zametá pod vlastní prahem! :)
Aha! Tak tomu říkám pointa (která mi předtím zdrhala). To potom jo.
Jsem ráda, že to vyřešili.

Jojo, zmohla jsem se pro

Jojo, zmohla jsem se pro jednou na pointu:-)

Neslashové? Ehm... no, dobře.

Neslashové? Ehm... no, dobře. :)

No, tohle zrovna mi

No, tohle zrovna mi neslashové docela přišlo :)
Jinak je samozřejmě v duchu polehoučku slashuju, to je jasné.
Ale zároveň se takových slashů z Foglara docela bojím (viz ten Profesorův drabble). Jen na Rychlé Šípy už jsem si zvykla.

On tam asi jistý závan slashe

On tam asi jistý závan slashe je (očividně spolu bydlí), ale záměr byl obdobný jako u Sandokana, nechat to na fantazii čtenáře.

Očividně, což Lejdy

Očividně, což Lejdy nedocvaklo :)
To bych být tebou nedělala, někteří čtenáři mají tak zvrhlé fantazie...:P

Když zrovna o těchhle dvou se

Když zrovna o těchhle dvou se ví prakticky všechno. Společné prázdniny jsou popisované skoro den po dni - a vrcholem všeho je, že ho Pavel přemlouvá, aby si k táboráku vzal pokrývku. Prostě jenom hluboké přátelství.

Proč mi ten tvůj komentář

Proč mi ten tvůj komentář vyzněl naprosto ironicky? Hlavně poslední věta. Jako kdyby sis myslela úplný opak toho, co říkáš :D
-není normální-
Jo, už asi vím. To proto, že to, co jsi psala sem jako důkaz neslashe mně teď strašně připadalo jako důkaz slashe :)

Mladí hrdinové

Fandom: crossover
Varování: Časový skluz je časovým skluz a bodíky jsou bodíky :).
________________________________________________________________

Když bylo sedmnáct...
...Johance z Arku, osvobodila se svým vojskem Orléans.
...Šípkové Růžence, píchla se do prstu a usnula na věky. Jo a potom ji zachránil princ, vzali se a žili spolu šťastně až do smrti.
...Harry Potterovi, porazil pošesté Voldemorta a stal se konečně právoplatným hrdinou.
...Sheldonu Cooperovi, oslavil roční výročí od doby, co získal doktorát.
A Rákosníček zemřel na sešlost věkem.
Kopyto s Mňoukem dopadli svého sto padesátého zločince.
Jeník Sarpata statečně lovil orchideje někde v Kostarice.
A Rebelka si v obýváku sfoukla svíčky na dortu, rozbalila dárky a naznala, že člověk nemůže těm knížkám věřit ve všem.

To je krásné! Více Sheldona!

To je krásné! Více Sheldona!

A hele, další věk.

A hele, další věk. :)
Sedmnáct je osudové číslo. A pokud bych měla vypsat jen jména postav i reálných lidí, kterým se v 17 změnil život, drabble by na to nestačila.

Kopyto a Mňouk

Občas zažívám něco podobného.
Kopyta a Mňouka jsem nečekala a jsem na jejich úspěchy hrdá. To byl můj "fandom", když mi bylo tak třináct.

Jo, můj taky. A musím

Jo, můj taky. A musím přiznat, že nejen ve třinácti :). Pořád mám pro ně slabost.

Když mně bylo sedmnáct,

Když mně bylo sedmnáct, objevila jsem slash. A začínala jsem chápat, že jsou věci, před kterými se utéct nedá.
Rákosníček je nejlepší. Ale myslím, že se dožil třiceti, ne?

Fakt? Fakt je někde oficiální

Fakt? Fakt je někde oficiální věk, kdy zemřel Rákosníček?

Tak tohle netuším. Začínám se

Tak tohle netuším. Začínám se spíše přiklánět k Lejdynčině názoru níže.

Né, Rákosníček je

Né, Rákosníček je nesmrtelný!
Přesně tohle mě zaboha nemohlo napadnout. Komu kdy kde bylo sedmnáct, z čeho by se dalo něco udělat. Pak jsem chtěla jeden fandom ze zoufalství znásilnit, ale nakonec jsem uznala, že si zaslouží lepší téma.
Tys to zvládla moc dobře, moc hezky, a s vtipným koncem :)
Ne, nemůže. Ale spoustě věcí se věří krásně a hodlám v tom pokračovat :)

V tom případě si počkej, až

V tom případě si počkej, až druhá maminka napíše drabble, to teprve uvidíš, co hrdinové z knížek vyvádějí v sedmnácti. ;)
A Rákosníček je zaručeně nejlepší! XD

Rebelko, to se ti moc povedlo

Rebelko, to se ti moc povedlo :o)
Moc líbí! Obzvlášť ten Rákosníček ;o)

*děkujík*

Tohle byla nouzovka. A nikdy nikomu neřeknu, kolik času jsem s ní strávila. Ale věděla jsem, že dneska bych dvě nestihla :).

Někdy jsou nouzovky nejlepší

Někdy jsou nouzovky nejlepší ;o)

Miluju slovo naznala. A taky

Miluju slovo naznala. A taky miluju, že se tu objevil Sheldon Cooper!

Sheldonovi jsem původně

Sheldonovi jsem původně chtěla věnovat celé drabble, ale asi mu bude muset stačit jeden řádek. Čas se krátí :).

Sweet seventeen

fandom: Harry Potter

Nesnášela je. Nenáviděla jejich pohledy, kterými ji obdarovávali, když je vyrušila. Nebo ty, které obdržela, když se někde náhle ukázala a oni se vyděsili. Někdy až k smrti.

Každým rokem to bylo horší. Snažila se v tu proklatou dobu vycházet co nejméně, ale začínalo se jí zdát, že ta doba vlastně vůbec nekončí.

Nechtěla si to připomínat. Nebyla to zbabělost, ani strach. Spíš jen slabost. A možná i bolest. Taky touha a osamělost.

Mourovatá kočka si jen znechuceně odfrkla. Kde jsou ty časy?

Muchlující se dvojice se od sebe odtáhla a zmizela jí z dohledu.
Sweet seventeen.
Taky bývala mladá.

Jojo, to je smutné. A jak to

Jojo, to je smutné. A jak to asi zvládá, když zrovna není kočka?

Minerva!!! Žejo??? Miluju

Minerva!!! Žejo???
Miluju Kočku!Minervu.

Správně :)

Jojo, Minerva :) Původně jsem ji tam měla, ale ta kočka se mi tam líbila víc :)

Kdepak, sweet sixteen, ačkoli

Kdepak, sweet sixteen, ačkoli o sedmnácti se snad to také říká.
HP, hm...

To se ví, že se říká i sweet

To se ví, že se říká i sweet seventeen ;)

http://www.youtube.com/watch?v=o_oqgZHFqrE

A bývala šťastná, za tím si

A bývala šťastná, za tím si stojím.
Proč to dělá, když ji to tak bolí? :( Nebo to nedělá naschvál?
Chudák malá. Uhladit.
Jinak, znám písničku Sweet Sixteen :)

O sedmnáct let později

fandom: Harry Potter

Mohlo to být sedmnáct vteřin stejně jako sedmnáct tisíc let. Nezáleží na tom, když zbývá veškerý čas světa.
Každý rok. 1. září. Nádraží.
Tady si mě nikdy nikdo nevšiml.
Dnes měl do vlaku nasednout i jejich první syn. Trochu se bál, jako každé dítě. Harry měl uštvaný výraz. Ginny se tvářila ustaraně. Když se vlak rozjel, trochu se uvolnili. Ještě ne úplně.
Jak je chápu. Zodpovědnost za rodinu tíží víc, než odpovědnost za osud světa.
Čekal jsem. Teddy se vyklonil z okna a svému kmotrovi zamával. Důvod, proč jsem zůstal. Moje soukromé peklo. Syn, za kterého jsem nedovedl být zodpovědný.

To je skvělé. Udělat z té

To je skvělé. Udělat z té největší kanonické hrůzy něco skutečně velkolepého - toť nejvyšší úkol fanfiction.

och

Fascinuje mě, co se ještě dá v Potterovi vyhrabat. *Zodpovědnost za rodinu tíží víc, než odpovědnost za osud světa.* je až mrazivě pravdivá věta.

Moc se mi líbí uštvaný

Moc se mi líbí uštvaný Harry.
A Remus mi přijde jako stejnej slaboch, jako za živa.

Neštvěte mě už s tím!! (:))

Neštvěte mě už s tím!!
(:)) :(

Ale mi za to nemůžem! To

Ale mi za to nemůžem! To Rowla ;o)
* přestává štvát * ;o)

*dojetík*

Takové fanfiction čas od času potřebuju, abych si připomněla, že mám Harryho Pottera ještě pořád ráda.
Navzdory dějovým veletočům posledního dílu.

:(:( A je on - jakoby živý

:(:(
A je on - jakoby živý nebo jakoby ne?
Nevím tedy, co by bylo horší...
-potlačuje slzy-
Příšero dobře-psát-umějící. Tohle mi nedělej.
Ale hodně, hodně moc líbí.

On by měl být jakoby duch.

On by měl být jakoby duch. Což je, jak známo, osud horší než smrt.
(A já jsem ráda, že se mi podařilo najít alespoň jedno téma na který jsem dokázala napsat Pottera ;o)

Myslela jsem si to. Ačkoli,

Myslela jsem si to. Ačkoli, ta myšlenka AU se mi taky líbila.
Chudák tím spíš. Mrzí mě to za něj. Je to takové - že si to nezasloužil. Prostě.
(gratulujík ;))

Do háje, Ave! Tohle mi

Do háje, Ave! Tohle mi nedělej. Nejhorší na tom je, že by to klidně mohla být pravda.

Jo, jsem na něj ošklivá a

Jo, jsem na něj ošklivá a zlá. Ale tak já už jsem taková a on si to zaslouží!

Nezaslouží! Kous! -bude ho

Nezaslouží! Kous!
-bude ho bránit až do roztrhání těla-

Nezaslouží.

Nezaslouží.

Smutné, ale dobré.

Smutné, ale dobré.

Je to smutný, ale trochu jsi

Je to smutný, ale trochu jsi tím napravila ten Rowlin průšvih

Děkuju, a koneckonců od toho

Děkuju, a koneckonců od toho tady fanfiction je, aby po autorech opravovala průšvihy ;o)

Šťastný Nový rok

Fandom: Star Wars

Byl čas Novoročních oslav.
Ohňostrojů a veřejných poprav odpůrců Impéria.
„Kolik je odsouzených?“ těšil se Palpatin.
„Čtrnáct,“ zahučel Vader.
„Pouze čtrnáct?“
Císař byl zklamán. „Chci jich sedmnáct.“
„Proč sedmnáct?“
„Jednička symbolizuje úspěch, sedmička schopnost vidět skryté.
Dohromady dávají nezničitelnou Sílu. Sežeň ještě tři!“
„Kde je mám vzít? Oslava začíná.“
„Však ty si poradíš,“ zavrněl Palpatin.
Tři chlapi seděli na terase hospody v centru Coruscantu.
Smáli se a halasili, z popravy jim nic neunikne.
Nedaleko zastavil vojenský transportér.
Chlapy v hospodě obstoupili vojáci.
Doprovázel je sithský lord.
„Pánové, následujte mne!“
Nad městem zazářil ohňostroj.
Netušili, jak skvělý výhled budou letos mít.

Drabble, kterou si

Drabble, kterou si zapamatuji.
Palpatin je tak záporný a Vader lidský, jak je tam popsán i jako podřízený...

Palpatin je skvěle

Palpatin je skvěle hnusnej.
Nechtěla bych asi žít v jeho zemi...

Začínám mít slabost pro

Začínám mít slabost pro spojení 'sithský lord.' (to bude tím lordem a tou anglofilií)
Nesnáším Palpatina! Vrr.
Hrozně se mi líbí takový - decentně podřízený Vader. A zmatený a tázající se.
-úchyl-
Super!

Vskutku skvělý výhled budou

Vskutku skvělý výhled budou letos mít. Dobře cynické.
Jinak pěkné.

Povinnost

Pán prstenů

Byla odjakživa přesvědčena, že první povinností ctihodného hobita je pečovat o rodový majetek. I kdyby ho hrdinské písně táhly bůhvíkam a srdce mu přetékalo touhou. Copak to v sedmnácti sama nezažila? Po jednom večeru plném zpěvu málem utekla z domova. Zarazila se na břehu Brandyvíny, protože věděla, co je její povinnost.
On od svých povinností utekl. Když se vrátil jako opěvovaný hrdina, pokládal ji za zlodějku. Jistěže je měla u sebe, ale jen proto, aby se o ně někdo staral. Stačilo požádat. Nikdy to neudělal.
Lobelie otevřela Bilbův dárek na rozloučenou a stiskla rty. V krabičce leželo sedmnáct stříbrných lžiček.

No tak to opravdu byla

No tak to opravdu byla urážka! Přesně jak řekla!
:-))
Chudák Lobelie. Starat se... povinnosti... víš, že tomu bez problémů věřím?

Jojo, já mám slabost pro ty,

Jojo, já mám slabost pro ty, kdo zůstanou doma, ať už z jakýchkoli důvodů.

Sice si Lobelii neoblíbím

Sice si Lobelii neoblíbím nikdy, protože tomuhle prostě - jakoby nevěřím, ale tohle se mi líbilo zase hodně.
Dává jí to 'lidský' rozměr.
Ačkoli to taky možná je trochu alibismus.
A její přístup jí musel způsobit v životě hodně těžkostí. Třeba by odešla, kdyby mohla...
A já bych odešla, kdybych byla na jejím místě. Pokud by mě tam nic nedrželo (povinnost by mě neudržela).

Říkala jsem si, že za

Říkala jsem si, že za Tolkienovým "urazila se, ale lžičky si vzala" by se možná mohl skrývat trochu méně jednoznačný osud... Kdoví, možná jen omlouvá svou vlastní zbabělost, možná si něco nalhává, ale stejně ji to mrzí.

Možná. Já bych si k ní musela

Možná. Já bych si k ní musela vytvořit vztah, abych o tom začala přemýšlet.
Myslím, že je to kombinace nalhávání sama sobě, povinnosti, a snahy zapomenout.

No tak to vidíš jakou pěknou

No tak to vidíš jakou pěknou kanonickou fanfiction na Pána prstenů jde napsat.
Líbí. Moc :o)

Je to drobet z nouze ctnost,

Je to drobet z nouze ctnost, protože jsem to musela napsat do dvaceti minut, než v sobotu zavřeli knihovnu (doma teď není internet). Takže jsem vzala za vděk prvním nápadem, co mi vytanul na mysli ;)

A vidíš to jak ti ten časovej

A vidíš to jak ti ten časovej tlak svědčil ;o)

Tohle si pamatuji jen matně,

Tohle si pamatuji jen matně, ale vím, že v knize peripetie s Lobelií byly. Mělas dobrý nápad.

Jojo, Lobelie je moje

Jojo, Lobelie je moje oblíbenkyně :) Dík.

Sedmnáct obětí Sherlocka Holmese

Fandom: Sherlock Holmes

„Minulý půlrok byl cekem úspěšný,“ zhodnotil Holmes. „Vyřešil jsem nepočítaně případů…“
„…na popravišti skončilo sedmnáct lidí,“ dodal Watson.
„Nicméně, musel jsem vykonat jisté oběti. Kupříkladu jsem se sedmnáctkrát zasnoubil.“
Watson vyprskl čaj, který právě pil. „Co… jak…?“
„Se služkami podezřelých. Vždy pod falešným jménem, takže si ty případy nikdo nespojí.“
Watson zvedl obočí a chopil se novin. „Co když si ty nebohé dívky budou stěžovat?“
„Nic se jim nestalo. Ale jsem musel vyslechnout já! Já bych si měl stěžovat. Ještě, že je to za mnou.“
Watson mu mlčky podal noviny. Titulní stranu zdobil titulek:
Neúnavný donchuán má již sedmnáct obětí.

Vtipné. :D

Vtipné. :D

Haha, Holmes jako

Haha, Holmes jako donchuan?
Jeden díl se zasnoubením jsem dokonce i viděla - litovala jsem ho.
Nevděčná je detektivova práce. Ještě že má Watsona, aby ho utěšoval.
Tak.
Líbilo :)

Já Holmese také litovala,

Já Holmese také litovala, když jsem četla o jeho zasnoubení. Zajímalo by mne, jak to s jeho snoubenkou dopadlo, jestli se s ním pak ještě potkala. Asi ne, když ji "uhnal" v převleku za klempíře... :D
Dík za komentář

Já myslím, že jí prostě potom

Já myslím, že jí prostě potom utekl a nenechal ji, aby ho zase našla. Nebo jak to tam bylo...možná, že se naštvala a zasnoubení zrušila, když zjistila, že jí podvedl?

Nekanonické, ale naprosto

Nekanonické, ale naprosto skvělé! :) Tule pointu jsem nečekala...

Nu, inspirovala jsem se v

Nu, inspirovala jsem se v kánonu. V jedné povídce se Holmes skutečně zasnoubil jen kvůli vyšětřování.
I když je fakt, že sedmnáckrát by se asi opravdu nezasnoubil. Nebo by na sebe nenechal přijít.

prosím tě v které? zírajík

prosím tě v které? zírajík

V povídce Charles Augustus

V povídce Charles Augustus Milvreton

Tak tohle je skutečně

Tak tohle je skutečně povedené. Člověk neví, koho má víc litovat.

Asi Holmese. Až se dámy

Asi Holmese. Až se dámy dozvědí o jeho pověsti, budou chtít zjistit, co je na ní pravdy :)

Skvostné. Sherlock Holmes je

Skvostné. Sherlock Holmes je eso. Sedmnáct zasnoubení. Sedmnáct husiček. Moc dobré.

Alchymie pro začátečníky

Fandom: Gumídci

Tradice sem osvědčená rodinná tajemství tam, některé bobulky byly prostě divné. Bára podezírala zvlášť ty zelené a nedůvěřivě je odměřila. Nádherný povznášející pocit zaručen.
Snad to zachrání šest hrstí oranžových.
Potom modré.
Jak je to dál?
Má nejdřív míchat vlevo, nebo vpravo?
Nejlepší by bylo mít na to pomůcku, rytmickou a veselou.
Co se rýmuje na „šestnáct bobulek oranžových“?
Něco s „nových“. Bára si vařečkou zamyšleně poklepala na bradu.

Následná exploze způsobila menší zemětřesení. Jedna věž hradu knížete Ignora se po chvilkovém zaváhání sesula k zemi.

Ten rým nakonec byl: A pár dveří zbrusu nových.
A těch bobulek bylo sedmnáct.

No to je roztomilost

No to je roztomilost sama!
Ale nevím, proč podezírala zelené, já bych jim naopak věřila nejvíc :)
To je krásná představa - Bára, která poprvé vaří sama hopsinkovou šťávu.
Já chci, aby zase začali dávat Gumídky!
-moc potěšená-

Přidávám se, taky chci

Přidávám se, taky chci Gumídky :). Ale vloni na FF je parkrát promítali :).
A drabble je skvělé. Nostalgické. Jako malá jsem si nehrála na princezny, ale na vaření hopsinkové šťávy :).

To zní povědomě

Kdysi skákala do dvoře jako divá, ale elegance gumídkovských skoků jsem nikdy nedosáhla.

Jé, gumítci!

Moc pěkný. Teď už si to určitě zapamatuje. A myslím, že ten výbuch ničemu neškodil, cheche.

Skáčou jako míčky gumové...

...Gumídci méďové!
Prostě nádhera. Zrovna tuhle jsme na ně koukali před přednáškou.

Ou, další nostalgický návrat

Ou, další nostalgický návrat do dětství :o)

Nápor nostalgie

Psala jsem to po brněnském minisrazu, kde jsme četly deset let stará Brava a Dívky.

No tak po takové nostalgii se

No tak po takové nostalgii se skoro divím, že ti z toho vyšlo něco tak roztomile nevinného :o)

Obranný mechanismus?

Tradičně z těchto srazů odcházím přesvědčená, že jsem duše nevinná. V porovnání se zbytkem osazenstva.

To víš,

když ty jsi ta Panna. KaTužka je naprosto přesvědčivě Matka (podezřívám ji, že je duchovní dvojče Stařenky Oggové) a já holt ta Stařena ;-)

Máš podivné představy

o mystických Stařenách, ale KaTužka musí být se Stařenkou nějak duchovně spřízněná, jinak to není možný. A co se toho ostatního týče...hm.

Kolegové profesora von Draka 2. – Jaroslav L. a falešný zpěv

Fandom: originál
Věnování: Lejdynce, protože jsem jí to slíbila a kvůli jménu (Ty víš.)
---
Jaroslav L. procházel sedmnáctou uličkou, když to uslyšel.
Zpěv. Šílený, falešný zpěv.
„Sedmnáct, sedmnáct. Kdybych já pušku měéél, sedmnáct zářezů bych do pažby udělááál. Sedmnááááct!“

Přímo na něho letěla lahev. Taktak ji zachytil, pamětliv instinktu být potichu. Byla to sedmnáctiletá skotská. Z poloviny vypitá. Zdvihl hlavu. Oblak vznášející se u žárovky podezřele připomínal tvar dvou čísel.
„Sedmnáct!“ ozvalo za uchem. „Sedmnááct! Íchichííí! Sedmnáááct!“
Neznámý rozkošnicky protahoval slabiky.
Jaroslav L. protočil panenky. Prudce se obrátil. Modrý oblak právě mizel za rohem.

„Měl bys mu vysvětlit, že vyhození sedmnáctého člověka z okna, není důvod k radosti,“ doporučil Jaroslav zničeně Danielu von Drakovi.

Utěšeně se ti rozrůstá

Utěšeně se ti rozrůstá osazenstvo. Praštěný poltrgaist s tendencí házet lidi z okna!
Ty sbírky ve mně probouzejí neukojitelnou zvědavost.

Konečně někdo uhodl, že se

Konečně někdo uhodl, že se zde vyskytuje bestie nehmotná. A bude jich víc, pokud mohu prozradit a ukojit tak trochu tvou zvědavost.
Mimochodem, ta zvědavost mne fakticky těší.

Uáá! Drabble pro mě? Moc

Uáá!
Drabble pro mě? Moc děkuju! Ano, vím. To jméno, prostě.
Moc se mi to líbí! Asi proto, jak se tam krásně opakuje to nemožné číslo.
Připomíná mi to čím dál víc nějakou šílenou vědecko-technickou akademii, štrejchnutou HP :P

Není zač milá Lejdy. Mně

Není zač milá Lejdy. Mně prostě Tvé komentáře velmi těší.
Náhodou sedmnáctka není tak zlá. Dá se na ní napsat věcí. Mně třeba navštívila inspirace ve sprše.
Šílená vědecko-technická akademie? Ani ne, to jenom von Drakovy sbírky jsou zvláštní, zbytek školy je normální. A HP? Ano i ne. Tenhle svět bude šmrncnutý vším možným od HP, přes Strážce duší až k víle Amálce.

A to zase těší mě ;) Ráda

A to zase těší mě ;) Ráda dělám radost komentáři.
Kde taky jinde, že jo :D No, mně připadala nemožná. Nikde ničeho prostě fakt oficiálně není sedmnáct. A neoficiálně si všechno vymyslet se mi nechtělo. Jediné, co mě napadlo, byl věk absolventů Bradavic, a HP už jsem tu měla.
Jo, něco jako Brainiac :D Jsi si jistá? Neinfiltruje se ta jeho abnormalita do zbytku školy?
Proboha, jen ne vílu Amálku!

Máš něco proti Amálce? Ba ne,

Máš něco proti Amálce?
Ba ne, ta tam asi fakt nebude. Ale musíš uznat, že by to bylo vtipné. Brainiac neznám.
Jestli jeho abnormalita neinfiltruje zbytek školy? To asi ne. On Daniel není tak abnormální, je to jenom trochu podivín, za drtivou část jeho negativní pověsti mohou sbírky, o které se stará. Ty ho samozřejmě do určité míry ovlivňují, ale silný jedinec se příliš ovlivnit nedá a jiný než silný jedinec nemůže pracovat tam co von Drak. Sám profesor působí na ostatní asi tak, jako Ty nebo já ovlivňujeme chování druhých. Možná o maličko víc, ale ne o moc.

Jo, kulomet, brokovnici a

Jo, kulomet, brokovnici a Glock :)
To by rozhodně bylo. Ale nechtěla bych to. Brainiac má podtitulek Šílená věda, a je to naprosto praštěné na hlavu.
:)
Takže je vlastně úplně normální a jeho sbírky se ho pomalu snaží přivést k šílenství a nejde jim to? :)
A nemá aspoň charisma?

Poznámka:

Lejdy, úplně normální není, je lehce svérázný, ne však blázen. Jinak by to nedělal. Síle jedince se projevuje různě. Jestli má aspoň charisma, to zatím nevím. Pro mne ano. Ale vezmi si fakt, že zatím je s ním teprve pět drabblů a ani v jednom není nic o jeho vzhledu nebo vlastnostech. Ale podle komentářů usuzuji, že se mi i do těch pěti kousků podařilo trochu jeho charismatu dostat.
Jo, a dodatek: Já jsem dost velký šílenec a von Drak je mi povahově podobný.

Já jsem neříkala, že je

Já jsem neříkala, že je blázen, to pozor :) Svérázný asi být musí.
No, když uvážím, že už se mi v hlavě pomalu vykresluje jeho vzhled, a něco z něj vyzařuje, tak charisma by mohlo být.
No kotěš poště, další autobiografie :) Ale líbí.

Však já tě plně chápu, jenom

Však já tě plně chápu, jenom jsem cítila potřebu to trochu rozvést. Mimochodem, můžeš mi prozradit, jak profesora vidíš?
Autobiografie ani ne. Já jsem v životě byla v kvalitních přírodovědeckých školních sbírkách jednou. A jednou v Hrdličkově muzeu.
Těší mne, že tě profesor tak oslovil.

Vybrat si přítele matematika

fandom: Vyvolení (kniha od Chaima Potoka)
varování: preslash, matematika
poznámka: pro lepší pochopení fandomu čtěte zde: http://www.cesky-jazyk.cz/ctenarsky-denik/chaim-potok/vyvoleni.html
poznámka 2: nikdy bych neřekla, jak je sedmnáctka nemožné číslo. absolutně ničeho nikde není 17. to jste vybrali schválně, že jo?! :) a podle toho tenhle drabble taky vypadá. byla to námaha a je to vidět. Tesák.

17. června v pět hodin odpoledne mě Dannyho míček trefil do oka.
Během pěti dní v nemocnici jsem se modlil jednapadesátkrát.
Čtvrt hodiny, plus mínus 120 sekund, Danny čekal, než se probudím, když mne přišel navštívit.
Vyhodil jsem ho.
Než sebral odvahu vrátit se, uplynulo spousta času.
Odpustili jsme si. Netrvalo to ani půl minuty.
Spíš čtvrt.
A dvě vteřiny.
Čtyři měsíce a jeden týden jsme nejlepší kamarádi.
Do jeho modrých očí jsem se zahleděl nejméně stokrát.
Přeháním. Sedmnáctkrát.
Počítal jsem to.
Už 408 hodin v kuse se přesvědčuji, že víc mezi námi být nemůže.
Stejně tak dlouho tomu nevěřím.

Fandom neznám, ale... jsem

Fandom neznám, ale... jsem stejně unešená jako z tvých knoflíků!
*_*
To... dostává mě tvá hra s čísly, časem a všemi těmi nápady.

<3 Mockrát děkuji! :) To mě

<3
Mockrát děkuji! :) To mě těší, že tě to nadchlo, aniž bys znala fandom. -moc potěšená-
Já si ráda hraju. Zvlášť v drabblech. Detailista :P
Ještě jednou kuju :)

Matika!

Tady si někdo vyhrál!
Líbí se mi ta upřesňování.

Jo, a hrál si asi tak 120

Jo, a hrál si asi tak 120 minut.
Přeháním. 100.
Stopovala jsem to .
:D
Děkuju moc!

Hehehehe

Nespletla ses? Nebylo to 102? ;o))

Vlastně ano. 102. Plus mínus

Vlastně ano. 102. Plus mínus 20 vteřin.
:P

Přiznávám, že ačkoli neznám

Přiznávám, že ačkoli neznám fandom, drabble se mi líbilo.
Pěkná práce s časovými údaji :) A ani mi nevadilo, že tam byla matematika :D

Moc děkuji, a fandom velmi

Moc děkuji, a fandom velmi doporučuji :)
To je dobře, že nevadilo, já jsem si říkala, kolik lidí tady znechutím :P (a co práce dalo napsat je tak, abych neopakovala slova...argh.)

Jsi zákeřná

Já tak nemám ráda počítání... :) Akorát jsem neodhalila tohle: Během pěti dní v nemocnici jsem se modlil jednapadesátkrát.
Je tam taky sedmnáctka?

Je, protože 51 = 3 X 17

Je, protože 51 = 3 X 17 :)
Jen pět dní v nemocnici v sobě tu 17 nemá.
Pardon, nechtěla jsem ti způsobit psychickou újmu.
Ale nemůžeš říct, že jsem vás nevarovala, matematika byla ve varování! :)
A Reuven je geniální matematik, kromě dalších věcí. On to má prostě nějak v sobě.

Náhodou je to moc pěkné,

Náhodou je to moc pěkné, Lejdy. A je tam Danny, což mě těší tuplem. Asi Ti věnuji příští drabble.

Děkuji :) Sama tomu sice

Děkuji :) Sama tomu sice nevěřím, ale těší mě, že si to myslíš.
Ano! Je tam Danny, který se nezkráceným jménem opravdu jmenuje Daniel. -rozteklá-
Ještě jednou moc díky i za věnování drabblu ;)

Zato je to velice osudový

Zato je to velice osudový věk. Začarovaný. A projeví se to. (Řekla Kleio, která je líná odhlašovat se přihlašovat, když okupuje kočičího Viktora). Takže se těš. ;)

Jo, to jo. Proč se tady

Jo, to jo. Proč se tady vlastně tak namáhám s Vyvolenými, když jsem si mohla jednoduše napsat drabble na Máj? A ani ten věk bych si nemusela vymýšlet. Jen jsem nechtěla HP, Máj bych měla originální, ještě jsem ho nepsala. -blbá-
Uf. ALe těším se, pže některá z vás má asi cosi podobného mému druhému nápadu v plánu, co? ;)

Dárek

Fandom: Star Trek

„Takže sedmnáctku máme… tady.“ Doktor McCoy zvedl pohled od mapy a vytřeštil oči. Nad dveřmi se vznášel známý symbol červené lucerničky.
„Jste si jistý, že dárek pro kapitána máte vyzvednout právě zde?“ otázal se ho Spock s mírně pozvednutým obočím.
„Samozřejmě. Tady. Starožitnosti, Lincolnova 17,“ vyštrachal doktor McCoy jakýsi papírek a zuřivě do něj zíral.
„Téměř by se zdálo, že brýle potřebujete spíše vy než kapitán,“ podotknul Spock, zatímco McCoy střídavě zkoumal zapsanou adresu a číslo nad vchodem.
„Mohu?“ nahlédl do papírku.
„Fascinující.“
„Co tu shledáváte fascinující?“
„Vaši potenciální dyslexii. Opakovaně jste totiž četl 17… zatímco zde jasně stojí 47.“

Poslouchej, že ty znáš ten

Poslouchej, že ty znáš ten židovskej vtip o tom, kde bydlí rabín?
Vysloveně mi ho to připomíná.
Potenciální dyslexie je dobrá sranda. :-D

Jo, počkej, ale já ho znám :D

Jo, počkej, ale já ho znám :D No jo. Taky jsem si říkala, co mi tam bylo povědomé.

Ten zrovna ne...

... nebo si ho nevybavuju.

Napsala bych ti ho,

ale je moc dlouhej. :-(

XD

Tahle drabble je mé duši blízká. Podobné omyly se mi taky stávají. Jsem ráda, že v tom se mnou jedou i lidi z času budoucího.

Jen lituju, že tu není žádný

Jen lituju, že tu není žádný hard core trekkie, protože tam je tolik odvolávek ;)
Od Lincolnovy ulice přes brýle ze starožitnictví až po ono vzpomínané 47 :)
Ale funguje to i bez hluboké znalosti fandomu, což je fajn :)

Haha, potenciální dyslexie se

Haha, potenciální dyslexie se mi moc líbí :)
Dobré, hezké, povedené.
Starožitnosti by se tam ale možná taky nějaké našly :D

He. Další potenciální

He. Další potenciální dyslektik. Ona je tahle porucha prevít a zvlášť, když vám ji nediagnostifikovali...
Moc dobré.

Ha! Zákeřné číslo! Že on je

Ha! Zákeřné číslo!
Že on je to kapitánův věk? :-)

Nikoliv

Číslo 47 má pro Star Trek stejný význam jako 1138 pro Star Wars... a 42 pro Stopařova průvodce ;)

Začiatky bývajú ťažké

Fandom Harry Potter

Urob to, veď to chceš!
Nedokážem to...
Dobre, možno sa ti budú chvíľu smiať.
Chvíľu? Nikdy som nič nepokazila!
Tak dlhšie, no... Stojí to za to, nie?
Som si istá...
Tak nešpekuluj!
Ja neviem...
Neváhaj!
Mám to spraviť?
A chceš to spraviť?
Inú možnosť nemám...
Tak do toho!

Počúvla vnútorný hlas. Vhodila do kotlíka nesprávnu prísadu.
Obsah sa rozprskol, zasiahol pol učebne...

„Grangerová, zbláznili ste sa? Dnes o siedmej v mojom kabinete!“

Usmiala sa. Oslávi sedemnástku tam, kde chce a s kým chce.
Darovala si milý darček...

Bolo to tak ťažké?
Nie... Ale je škoda, že on...
Aj to bude...

Moc pěkné

Hermiona umí být i lstivá, když je ve hře něco důležitého:-)

Ďakujem, nooo, vie ísť aj cez

Ďakujem, nooo, vie ísť aj cez "mŕtvoly" :))

Ano, Grangerová se opět

Ano, Grangerová se opět zbláznila, jako obvykle :) (tu větu mám fakt hodně ráda. 'Grangerová, zbláznila jste se?')
Dobré dobré :)

Díky, dík :)) Keď sa Hermiona

Díky, dík :)) Keď sa Hermiona odchýli od svojho "štandardu", tak to značí, že začína blázniť...

Jééé...

to se ti povedlo. Jo kdybych byla na jejím místě JÁ, tak to udělám úplně stejně. :-) (i když zrovna on by nebyl můj typ, přestože já jeho asi ano. Ehm, toho si nevšímejte, vynořily se životní vzpomínky.):-)

Ale určite by si to spravila

Ale určite by si to spravila skôr, ako na sedemnástku, nie? :)) Trocha jej to trvalo... díky

Ano...

Roztomilé. Docela jsem to i čekala, ale líbí. Na dvojici SS/HG jsem si už tolik zvykla, že je považuju za téměř oficiální pár. Povedlo se!

Ja mám teda ďaleko od toho,

Ja mám teda ďaleko od toho, aby som ich považovala za oficiálny pár... ale začínam neprotestovať. Díky:))

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na „Uložit změny“.