DMD č. 13 pro 13.4.2010. Téma: Kostlivec ve skříni

Dobrá znamení

„To víte, každý má ve skříni nějakého toho kostlivce," pravila přítelkyně paní Youngové.
„My ne," řekl jí pan Young klidně, ale neměl pravdu.
Jeden zmatený kostlivec vylezl z prádelníku paní Youngové, druhý vystoupil z šatní skříně pana Younga, třetí se dokonce vysoukal z Adamova šuplete s ponožkami. U sousedů to vypadalo stejně, takže za chvíli po celém Dolním Tadfieldu cvakaly a chřestily bezmasé postavy.
Přirozeně dochřestily přede dveře Anatémy Novotrikové, asi stejně rychle, jako si Anatéma nechala popsat situaci od zjevu ze své kredence. Už už odemykala dřevník, aby jim půjčila rýč.
Naštěstí Adam na nic nevydržel myslet moc dlouho.

Fandom: Jméno růže.

Mikuláš z Morimondu klečel na zmrzlé zemi a beznadějně si zakrýval tvář popálenýma rukama.
Ještě před hodinou se snažil bratrům i pacholkům radit, jak to peklo zastavit.
Ještě dnes ráno ho pacholci jakožto nového celleraria poslouchali.
Ještě včera prováděl Viléma a Adsona po kryptě a ukazoval jim poklady tam ukryté.
Ještě předevčírem žil jeho přítel Severin.
Ještě před čtyřmi dny byl šťastný, protože vyrobil své první brýle.
Ještě před týdnem brousil kameny pro nový relikviář. Chtěl mu dát tvar Budovy. Připadal mu nejpříhodnější.
Teď se všechny schrány rozpukly, stará střežená tajemství se vyřinula na povrch a tančí ohnivý tanec smrti.

fandom: Budeč
pozn. č. 1 Bodík je bodík...
pozn. č. 2 A takhle to dopadne, když mi nejmenované existence nepíšou Kotlík v termínech...

„Vezmem ho hnátem!“
„Já ti svůj nepučim.“
„Přetáhnem ho po palici!“
„Fakt nepučim.“

Mlada se zamyšleně podívala na skříň.
„Všiml sis, že tvůj šatník má plno řečí?“
„Jen kostlivci,“ zamumlal Tomáš.
Mlada se na něj chvíli skepticky dívala a když se k ničemu neměl otevřela dveře sama. Na dně seděly dvě zamračené krysí kostry.
„Pozor! Ať neutečou!“ když Tomáš dveře přiklapl, ozvaly se dva nárazy. „Ehm, naprosto nevhodná kombinace masožravé mlhy, křísícího cloumáku a mrkve,“ rozpačitě pokrčil rameny. „Chci z nich udělat svůj semestrální projekt na nekromantská praktika.“
Škvírou špatně doléhajících dveří vyletěl krysí zub.
„Jsou kvůli tomu trochu naštvaní.“

Fandom: v podstatě realita, lehce inspirováno fejetonem Ivana Klímy

Předseda si otřel zpocené čelo. Vystrnadit svého předchůdce ve funkci dokázal snadno, ale převzít po něm úřad se vším všudy se ukázalo jako úkol mnohem náročnější.
Zazvonil telefon. Volala vedoucí oddělení - jakmile zjistil, kterého, už tušil, že budou zase nepříjemnosti. Prosila, jestli by nemohl přijít.
Zavedla ho do jedné kanceláře a rozpačitě ukázala na mohutnou starodávnou skříň.
"Neříkejte mi, že jste našli dalšího!" zalapal předseda po dechu.
Vedoucí beze slova otevřela dveře skříně. Předseda sotva stačil uskočit. Ven se vyvalil zaprášený kostlivec a rozbil se o podlahu.
Předseda rezignovaně přikývl. "Dobrá. Zavolejte uklízečku, ať to zase zamete pod koberec."

Fandom: Zeměplocha
Poznámka: U tohohle drabble musím užít Lunkvilino okřídlené "bodík je bodík".

Sotva za ním zapadly dveře, věděl, že něco nehraje. Přitom to byla geniální skrýš. Malá skříň hned v chodbě za kuchyní.
Jako nelicencovaný zloděj musíte mít na skrýše nos.
Varovaly ho instinkty, díky kterým se dožil dvanácti let. Přestože se do skříně nikdo další nevešel a přestože neslyšel ničí dech.
"Kdo je tu?"
"JÁ."
Tytéž instinkty ho ve vteřině provedly skrze popírání k pravdě.
"Kvůli mně? Vždyť jsou to jen tři stříbrný lžičky!"
"NE. ODPOČÍVÁM."
"Odpočíváte?"
"DÍKY ZVYKOVÉMU PRÁVU SMÍM VYUŽÍVAT SKŘÍNĚ KE KRÁTKÉMU ODDECHU. KUCHAŘ UŽ PŘEBĚHL."
Ztěžka polkl. "Tak já půjdu."
"HODNĚ ŠTĚŠTÍ. A NASHLEDANOU V DALŠÍ SKŘÍNI."

Fandom: Star Wars

Muž na vrcholu je osamělý. Rád spočine v hřejivém náručí ženy.
Palpatin slastně zabořil vrásčitou tvář do kyprého dekoltu madam Pompidou, majitelky prominentního coruscantského nevěstince Bílá lilie, když vtom chodbou zaduněly známé těžké kroky.
„Och, ne!“ zaúpěl imperátor. „On mi nedá pokoj ani zde.“
Dveře budoáru madam Pompidou se rozletěly do stran.
„Lorde Vadere, jak milé překvapení,“ zašveholila.
„Kde je?“
„Kdo?“
„Nepokoušejte mou trpělivost!“ Zapátral pomocí Síly: „Kdo je v té skříni?“
„Kostlivec,“ odtušila nevinně.
„Zajímavé,“ podivil se Vader.
Odešel.
Palpatin jukl ven: „Jste obdivuhodná. Jak vtipně jste zalhala.“
„Ale jděte, příteli. Víte přece, že jemu lhát nemá žádný význam.“

fandom: Saturnin

Domem se rozlehl příšerný jekot. Bez větších problémů jsem v něm identifikoval tetu Kateřinu v počínajícím hysterickém záchvatu.
Nutno podotknout, že její nervová soustava byla v posledních dnech podrobována těžkým zkouškám. Saturnin se jí rozhodl předvést zjevnou nesmyslnost nebo naopak přílišnou doslovnost některých přísloví a průpovídek.
Včera se na zahradě kupříkladu pustila do rvačky desítka psů, zatímco zajíc, kterého měli pronásledovat, se spokojeně popásal opodál.

"Nechci být příliš podezíravý, ale máte s tím něco společného?" zeptal jsem se proto Saturnina, když se teta odmlčela.
"Domnívám se, že madam právě objevila toho kostlivce ve skříni, o němž ráčila hovořit při obědě."

fandom: RPS (ale toho S tam moc není, jen decentní zmínka)
poznámka: otevřela jsem si jedny webovky a podívala se na kalendář. svátek má Julius. Blik! toliko k důvodu a fandomu.
věnováno památce tohoto úžasného autora, ač se tu k němu moc hezky nechovám.
za inspiraci děkuji Kleio - ona bude vědět.

Poslední tečka za větou ukončila literární počin, s kterýmžto se za dlouhých zimních večerů mořil.
Nespokojen však zalomil prsty do sebe. I tento postrádal dokonalost, stejně jako rukopisy dřívější:

Amis s Amilem nikdy nedočkali se naplnění lásky kurtoasní.
Jan Mária Plojhar zhynul v náručí kostlivé.
Radúz a Mahulena – zbytečně věrni až do skonu konečného.

I poslední hrdina jeho vyčítal mu zbabělost a lživé úmysly.
„Klidu jsi nám nedopřál, ni lásky, ni štěstí! Jen sám sebe obelháváš tím písmem neupřímným!“
Tak mu klnuli.
„Budiž proklet, bídníku!“
Každá ta oživená postava bude mu bolavá léta dlouhá kostlivcem v zásuvce s díly dohotovenými.

fandom: Červená knihovna

„Tetičko, proč ses nikdy nevdala?“ zeptala se ostýchavě její neteř.
„Vždyť víš, Julinko, měla jsem lásku, tu jedinou opravdovou na celý život.“
„Tetinko, to byl darebák! Podváděl tě s tvou přítelkyní a nakonec vás opustil obě,“ vybuchla Julinka. „Zbaběle se vypařil.“
Tetička zavrtěla prošedivělou hlavou a neodpověděla, ponořila se do vzpomínek. Jak krásný byl její poručík od dragounů. Švarný jinoch. Prožila pak život vzpomínkami na dávnou lásku a věděla své. Na něj se nedalo zapomenout. Skutečně nikdy.
Náhle odložila pletení a vydala se do sklepa. Otevřela velikou starou skříň, usmála se a láskyplně urovnala statnému kostlivci na lebce dragounskou čepici.

Fandom: Medvídek Pú

„Jsi si jistý, Pú?“ ptalo se Prasátko.
„Ano. Byl to kostlivec,“ odpověděl medvídek Pú.
„A co tím budeme dělat?“
„Možná, že když se budeme tvářit, že tam není, tak půjde pryč.“
„Možná vyleze ven a sežere mě,“ zadumaně pravil Ijáček. „A nedělejte, že by vám to snad vadilo.“
„Musíš jít za Kryštůfkem Robinem, Pú; je to jeho skříň.“
A tak Pú šel.

„Kostlivec? U mě ve skříni?“ kroutil hlavu Kryštůfek Robin, když mu medvídek Pú vyprávěl o svém objevu. „To se na to podíváme.“
Opatrně přistoupil ke skříni, prudce ji otevřel a na zem vypadla… hromada drátěných ramínek.
„Hloupoučký medvěde.“

Fandom: Zeměplocha
Poznámka: Snaha byla, ale jsem asi mírně OC. Snad mi milovníci kánonu prominou. :)

Připadal si trošku hloupě. Možná až moc hloupě. Jak jen se k tomuhle nechal přemluvit? Že by ho to sociologické zkoumání člověka tolik ovlivnilo? A tahle hra je divná. Když ji hrál naposledy, udělal si z něj Osud dobrý den. Schválně ho nechal na jednom místě čekat několik dní, práce stála a lidé pobíhali po světě i se sekyrou v hlavě. To byly tenkrát časy…
Nevědomky si pohladil ožužlaný rukáv, ze kterého nedávno konečně setřásl mníkající kotě.
Jenom aby ho zase někdo nenachytal.
A vtom se dveře od skříně otevřely. Zuzana s úšklebkem vykřikla: „To je teda fakt hloupé klišé!“

Fandom Harry Potter

„Všetci máme svojho kostlivca v skrini, o ktorom nechceme rozprávať... Chápeš, Severus? Niečo, čo tajíme... čoho sa bojíme... o čom nechceme rozprávať...“

„Viem, čo znamená tento slovný zvrat,“ prikývol podozrievavo. Pozeral, ako Dumbledore vstal. Už dávnejšie sa mu nezdal v poriadku. Ani fyzicky, ani psychicky.

„Iste... Hm, čo som to... Aha! Severus, musím ti dať niečo, čo nám pomôže vo vojne,“ rozprával a otváral skriňu. „Čo spravíme s Volde...“ prerušil ho zvuk, ako keď sa búra domino. Prekvapene pozrel pod nohy, nahromadili sa mu pod nimi kosti. „Ehm...“ vyvalil oči. „To bude profesor Slughorn...“ vysvetlil. „Zrejme som na niečo zabudol...“