DMD Bonus č. 2 pro 8.4.2011.

Téma: Poslední bonbónek
A/N: Je to na poslední chvíli a obávám se, že se to moc nepovedlo...

Ten pytlík bonbónů Toma ze všech dárků potěšil nejvíc. Bonbony byly nedostatkové zboží, sehnat se daly jedině na černém trhu. Bylo to ovšem riskantní, ale táta mu je přece sehnal; narozeniny jsou taky jen jednou za rok. Nejraději by je snědl všechny najednou, ale měl povolený jen jeden bonbónek denně, aby mu déle vydržely. Dostával je vždycky po večeři.
Pak táta najednou zmizel. Jeho jméno už nebylo v seznamu nájemníků u vchodových dveří. Tom věděl, co to znamená. Táta už nebyl; nikdy neexistoval.
V pytlíku mu zbýval jediný bonbón. Ale ani za nic na světě by se nepřinutil ho sníst.

Téma č. 7: Zprava dobrý

Několik měsíců od Sherlockova skoku John stále nebyl ochotný uvěřit, že je jeho přítel navždy pryč. Občas měl dokonce pocit, že ho zahlédl na ulici. Když se to stalo po několikáté, doporučila mu jeho psychoterapeutka pár týdnů mimo město, aby přišel na jiné myšlenky.
Teď se vracel zpět, připravený čelit pravdě. Ve vypůjčeném autě se ploužil Londýnem.
Poslední křižovatka.
Rozhlédnul se. Zprava dobrý, zleva taky, kontrola...
John strnul. Vpravo u novinového stánku stál... Sherlock? Vyskočil z auta a vrhl se přes silnici. Pozdě. Nikdo tam nebyl. Zklamaně se vrátil do auta.
„Dlouho jsme se neviděli,“ ozvalo se ze zadního sedadla.

Téma č. 4: A taková to byla láska!

Keď Hermionu opustila jej životná láska, nevzdala sa. Pokračovala v hľadaní horcruxov a pomohla zachrániť čarodejnícky svet.

Keď Éowyn stratila nádej v Aragornovu lásku, prestrojila sa za muža a odišla do vojny. Porazila v boji Pána Nazgulov a obrátila priebeh bitky.

Keď Janu Eyrovú zradil muž jej života, odmietla podľahnúť osudu, ušla do vzdialeného mesta a založila školu pre dievčatá.

Lýgia vedela, že sa zahráva so smrťou. No nestrácala nádej a modlila sa. A Vinicius sa vrátil a stal sa kvôli nej kresťanom.

Keď Bellu opustil Edward, strávila štyri mesiace schúlená v kóme a potom skočila z útesu do mora.

Téma č.6 - Běsnění

Zprvu to nebylo nijak výjimečné ráno, ale pak… nejdříve myslel, že je to nějaká obzvláště odporná noční můra, ale empirický test štípnutím ho přesvědčil o vlastní bdělosti; bohužel byl tím pádem nucen začít pochybovat o své příčetnosti.
Na prvního stačil ošklivý pohled.
Druhého a třetího proklel; čtvrtý byl vytrvalý a uměl mrštně uhýbat. Nakonec mu nezbylo než se potupně schovat v knihovně za regál.
Pátý mu dokonce drze vlezl přímo do hodiny (to ještě netušil, že další, pronásledující studenty, se budou trousit celý den)!
Teprve na obědě našel Snapeův celé dopoledne živený hněv svůj terč – za ty amorky Lockharta zabije!

Téma: Zprava dobrý

Varování: Malý spoiler k Návratu krásného prevíta. A taky bjb jak prase. Omlouvám se.

Prevít se chvěl. A došla mu slova. (To se stávalo zřídkakdy. Proto Oscar správně tušil, že ani zdaleka nejde o setrvalý stav.)
„To bylo STRAŠNÝ. Tohlecto...,“ zprudka popotáhl nosem, a Oscar si povšiml, že když je vyvedený z míry, je jeho skotský akcent o poznání výraznější. Prevít zuřivě zagestikuloval a píchl Oscara do prsou.
„Už nikdy, slyšíš NIKDY s tebou nejedu! To, jak jsi zařval Zprava dobrý, a hned nato hodil myšku před tím taxíkem, to bylo... Neskutečný!“
„Uklidni se, drahoušku. Jsme v Čechách. A navíc, tohle je zkrátka takové rychlé století.“
„Rychlé století? Rychlé... století? Ach bože. Potřebuju panáka!“

...a taková to byla láska!
Poznámka: slash

Rozvleklé loučení, bolestné pro obě strany. Strach z posledního dne. Vlak ujíždějící z nádraží, sklíčené pohledy, knedlíky v krku a zvlhlé oči.
První dny v osamění duchem bez sebe. S nadějí v: , Někdy se uvidíme. ´ Ale Dánsko je od Prahy daleko a Praha daleko od Dánska.
Z počátku vzpomínky přicházely neustále. Za měsíc už jen jednou denně, za tři několikrát do týdne, pak jednou za měsíc, za delší dobu už jen občas neočekávaně. A taková to byla láska. Jenže i v Dánsku se najdou hezcí a správní hoši. Láďa Vilemín nebyl jediný čestný a na vzhled dbající hoch v Praze.

DMD č. 6. pro 6. 4. 2012. Téma: Běsnění

"Takhle by to nešlo! Všechno je špatně. Ta látka vůbec nesedí, jak má a tady se to divně krčí!"

Rarity poklusávala nervozně okolo figuríny s našpendlenými šaty a mračila se na ně.
Samotná princezna Celestia si u ní objednala šaty! Taková pocta a ona za celý den není schopná ušít něco pořádného.A to má šaty poslat už zítra odpoledne!

Všechno ji padá, ujíždí jí kopýtko při šití a ani magie dnes nijak zvlášť nepomáhá. Ten roh si jednoduše dělá, co chce.
.......
Na zem se rozsypaly perleťové knoflíčky.

Už toho měla dost. Potřebovala si zakřičet nebo něco rozbít.
Hned teď!

A/N: Odehrává se během Velké hry. Komu sedmdesátá léta neříkají tolik, co Jimovi - http://www.youtube.com/watch?v=OBwS66EBUcY.
Téma: Kam se poděl hrdina?

„Tudududum.“
Moriarty seděl nad sklenicí nedotčené minerálky a opakovaně obnovoval okno Science Of Deduction. Pomalu začínal pochybovat o kvalitách své hračky, alespoň se však na číhané nenudil.
Každé očko má slepou skvrnu. Tou Sherlockovou byla štěnice v bytě 221C. Na začátku hry mu ušla pro tenisky.
„Tudududum.“
Příchozí hovor. Zločinec-konzultant vytáhl sluchátka z mobilu a pustil se do práce.
„Nedělej z lidí hrdiny, Johne,“ ozvalo se mezitím docela zřetelně z mikrofonu. „Hrdinové neexistují, a i kdyby, já bych nebyl jedním z nich.“
James zavěsil a interiérem Speedy’s se rozlehl zpěv Bonnie Tyler.
„I need a hero!“
Moriarty jen zavřel oči.

(téma č. 7: Zprava dobrý)

„My zajisté spravedlivě, nebo hodnou pomstu za skutky své béřeme, ale tento nic zlého neučinil. Pane, rozpomeň se na mne, když přijdeš do království svého.“
Ticho. Vzápětí znovu, netrpělivě: „My … (atd.) … svého, sakra!“
„Hele, nech toho,“ řekl Brian.
„Což nevisím po pravici Mesiášově, na nejvhodnějším místě spásy? To jsem kurva vyhodil tolik šekelů Římanům zbytečně?“
„Lituji, ale jsi asi někde jinde.“
„Nebudu ještě dnes s tebou v ráji, jíst ze stromu života a lenošit s huriskami?“
„Kde dnes oba budeme, fakt nevím, a s těmi huriskami trochu předbíháš dobu.“
Lotr se pokusil na Briana plivnout.
„Jéžiši Kriste,“ povzdechl si Brian.

Téma: Kam se poděl hrdina

„Doktore!“ zařvala Amelia Pond a dál splašeně pobíhala po Tardis. „Kde zase vězíš? Celá tahle „bigger on the inside“ záležitost je pěkně na nic. Jak se tady má člověk vyznat?“

„No to mi povídej,“ ozval se vysoko nad ní hlas jejího manžela.

„Rorry? Co tam děláš?“

„Opaluju se.“

„Moc vtipné. Jak ses tam dostal?“

„Nevím. Přísahám, že tady ještě před chvílí byly schody. Je to tu jako v Bradavicích.“

„Doktore! Můžeš se prosím ukázat? Můj stupidní manžel se nemůže dostat dolů.“

„Rorry! Copak jsem hasič, abych tě sundával jak kotě ze stromu?“ ozval se za ní hlas právě dorazivšího hrdiny.

Téma: Kam se poděl hrdina

Když bylo Toničce Bolavé šest, získala podezření, že s hrdiny, jako jsou ti v pohádkách, to nebude zase tak jednoduché.

Když jí bylo devět, zjistila, že někteří hrdinové jsou vlastně mrňaví, hrozně klejou a pěkně smrdí.

Když jí bylo jedenáct, uvědomila si, že být hrdinou není zase tak jednoduché a že největší hrdina je občas ten, kdo se hrdinství zřekne.

Když jí bylo třináct, poprvé se jí stalo, že by někdo chtěl být jejím hrdinou. Ale, oproti pohádkám, v opravdovém životě není hrdinou vždycky ten, kdo se jím být zdá.
Takže se rozhodla, že se v životě bez hrdiny obejde.

Nahrazuji si v bonusu č. 2 téma číslo 7, Zprava dobrý.

Zprava dobrý, zahlaholí chlápek v autě, který zastavilo na křižovatce. Zleva ale příjíždějí auta, takže čekají. Řidič má na sobě propocený nátělník - je totiž vedro a stará škodovka si o klimatizaci může nechat jen zdát.
Přecházím s přítelem přes přechod.
Hele, vidíš ty dvě buzny?! ozve se ze škodovky a najednou je jedno, že zprava nic nejede a zleva taky ne - čumí na nás oba dva, zatímco my se je snažíme ignorovat.
No to je hnus, slyším ještě. Škodovka se rozjíždí.
Zprava sice dobrý - ovšem jak pro koho. Pro nás teplouše ten náš do prava tíhnoucí národ moc dobrej nebude…

Téma: Kam se poděl hrdina?

Jsem lovec. V divočině hubím škodnou. Putuji krajinou, neviděn a neodhalen. V noční tmě lákám havěť do svých pastí. Zabíjím skřety i jiné ohavné služebníky Temného pána. Nemilosrdně je lovím v temnotách. Bojí se mě. Jen šeptem se vypráví pověsti o nočním přízraku. O bojovníku s nesmiřitelným pohledem i mečem. Prošel jsem místa, kam se odvážil jen málokdo. Hory i údolí plná děsu. Překonal jsem řeky i pustinu. Vlastní slabost a únavu i kouzelný Pás. Nikdy a nikoho jsem se nebál. Nesměl jsem.

Teď se mi však podlamují kolena a hlas se zadrhává v hrdle.

Vidím ji tančit mezi bolehlavem.

A/N: Ja viem, že za "DMD č. 2. pro 2. 4. 2012. Téma: Slepice" už bod mám... ale jaksik som si dala za úlohu, že celý mesiac sa budem snažiť písať o LOTRovi a tak som považovala za potrebné napísať "opravu" k tejto téme, páč tam som sa odchýlila od fandomu:D:D:D Bod samozrejme nečakám!!! To len, aby som bola "kompletná". Aspoň zatiaľ:)

„To čo máte za sliepky?“ pýtal sa Pelegrin Bral Smělmíra Brandoráda.
„Aké? Máme úplne normálne sliepky,“ čudoval sa Smíšek.
„Nemôžete mať normálne sliepky, keď znášajú také podivné vajcia...“
„Naše sliepky znášajú tie najobyčajnešie vajcia pod slnkom...“
„Ale neznášajú.“
„Ale znášajú!“
„Neznášajú!“
„Môžeš mi povedať, ako si prišiel na to, že naše sliepky neznášajú normálne vajcia?“ Smíšek sa zamračil.
„A toto je akože čo?“ Pipin ďobol do košíka.
„Toto?“
„Áno, toto!“
„To nie sú vajcia od sliepky.“
„A aké sú to teda vajcia? Od olifanta? Veď to sú normálne vajcia!“
„Nie sú to normálne vajcia. Sú to Kindervajcia... aj s prekvapením...“

 
Téma: Zprava dobrý
 
Proplétala se temnými zákoutími vesmíru. Žvýkala planety a vyplivovala rozdrcené drobty mrtvých civilizací. Bytosti umíraly pod jejím dotekem a ona je bez milosti odevzdávala do spárů věčné temnoty. Byla děsivým přízrakem z okraje kolektivního nevědomí. Jen myšlenka na ni vyvolávala smrtící hrůzu (a proto ji vlastně nikdo neznal).
 
Teď se blížila. Pomalu a krutě. Přilétala a v jejích stopách šla smrt.
 
Zahlédla kosmickou loď. Kdyby byla znala úsměv, radostně by se ušklíbla. Vstoupila a rozhlédla se.
 
„Zprava dobrý,“ zadíval se Kocour zálibně do zrcadla. „Zleva ještě lepší!“
 
Z čiré radosti předvedl oslavný taneček po místnosti. Vraždící entita v hrůze prchla.