DMD č. 4. pro 4. 4. 2012. Téma: ...a taková to byla láska!

Obrázek uživatele Jeřabina

Star-crossed lovers

AN: je mi jasné, že za to nedostanu žádný bodík, ale já to drabble napsala a až pak si všimla, že je po půlnoci... a je mi líto ho nezveřejnit.

Jakmile ji spatřil, věděl, že musí být jeho. Chodil za ní už týden, každou noc. Potkávali se tajně a jen měsíc byl němým svědkem sdílených doteků.
Její rodina ale svazku nepřála - zakazovali jí i sebemenší kontakt s ním. Když za nimi přišel, aby si s nimi promluvil, sotva si zachránil kůži útěkem. Pravé lásce ale nelze klást překážky – alespoň si přes okno její komůrky šeptali vyznání lásky a domlouvali se, jak spolu utečou a budou mít děti.
Jednoho dne ale přišel a už zdálky věděl, že je konec.
Dali ji vykastrovat. Naštěstí se ale dva dny poté začala mrouskat sousedovic Minda.

Před plavbou

Pavetta věděla, že Dunymu musí v jeho plánech zabránit. Aby ji nezačal podezírat, chovala se k němu jako předtím, i když přes odpor, který k němu náhle cítila, to bylo stále těžší. Jako by ta šťastná léta manželství někdo vygumoval, teď před sebou viděla jenom zrůdu. A kdoví, jestli on ji vůbec miloval, nebo jestli už tehdy, když ji ještě zakletý žádal o ruku, spřádal ty svoje pletichy. Náhle si vzpoměla, jak málo chybělo k tomu, aby tehdy nezemřel. Kdyby tam nebyl ten zaklínač...
Zaklínač, pomyslela si. Ten si už na nás jistě ani nevzpomene.
Netušila, jak moc se mýlí.

Fandom: 
Obrázek uživatele Amy

Milion slz za lásku

"Počítej své slzy. Až dojdeš k milionu, vrátím se."

Krásný slib, avšak šedá dáma realita se vybarvila jinak. Pokusila se dívku, která za každou prolitou slzu udělala čárku, neúspěšně zmámit pokušením. Kamkoliv se hnula, tam se na ni usmívaly zaujaté chlapecké tváře.

Realita, popuzená zklamáním, zvolila nejtěžší kalibr.

Vnutila dívce zapomnění.

Realita se radovala, ale neuvědomila si, že zatímco paměť svými mocnými silami pozměnit může, hnutí srdce nikoliv.

A tak ačkoliv dívka slzy počítat přestala, zastavit je nedokázala. Ve vší marnosti existence je však dáno, že pokud si jednou jeho slib vybaví, bude muset začít počítat od začátku, od znova...

Fandom: 
Obrázek uživatele Erys

Malé lásky

Všude se vodili za ruce.
Dávali si pusy na tvář, občas dokonce i na pusu.
Všem důležitě vykládali, že s tím druhým chodí.
Kreslili jeden pro druhého obrázky.
Půjčovali si jim samotným nejcennější hračky.
Hráli si, se vším možným a na všechno možné. Hlavně spolu.
Řešili, jak se vezmou, až budou velcí.

To jim bylo tak pět let.
To jim byla tak čtvrtina jejich dnešního věku.

Potkali se náhodou.
Na kolejích žije příliš mnoho lidí.
Oba drželi za ruku partnera.
„Ahoj.“
„Čus.“
Šli dál.

Oba dostali stejnou otázku.
„Kdo to byl?“
Oba odpověděli podobně.
„Ále, chodili jsme spolu do školky...“

Fandom: 
Obrázek uživatele Puma

Už to tak bývá...

Historie statusů na Facebooku:

- Čumáček mi dnes dal krásnou kytičku. <3

- S lásenkou jsme byli na procházce a na zmrzlince.

- Jsem mocinky moc zamilovaná. <3 <3 <3

- Už jsou to tři týdny, co jsem nejšťastnější holka na světě!

- Prožila jsem ten nejúžasnější a nejromantičtější víkend s mojí lásečkou.

- Já HO prostě děsně lovískuju! :*

- Už je to MĚSÍC!!! <3

- Muck, broučku! :*

- :)

O 2 měsíce později...

- Jsem smutňoučká.

- Brouček se mi už dva dny neozval. :(

- Stýská se mi po NĚM.

- :(

- Tak moc mi můj milášek chybí.

- Jsem tak nešťastná... :(

- Co mám dělat, když ho chci zpátky?! :(

- :,(

- Všechno je k ničemu. Nic mě nebaví.

- Všichni chlapi jsou hajzli!!! :/

Obrázek uživatele Profesor

Kolegové profesora von Draka 17. – Klára F. a fialový Poplašnák

„Danieli, můžu se zeptat?“ šeptala Klára F., když v doprovodu Jaroslava L. dorazila do kabinetu za sbírkami.
„Jistě. Dokonce nahlas,“ vybídl ji Daniel von Drak.
„Já jen… No, to nevadí. Proč je Poplašnák fialový?!“ vyhrkla žena.
Daniel se rozesmál. Trvalo dlouho, než byl schopný promluvit.
„On se z-zamiloval,“ koktal mezi výbuchy smíchu.
„Cože?!“
„No, však. A teď se červená, protože ho nechala. Že radši půjde do Petrohradu, než zůstávat s omezeným školním duchem,“ vyprávěl Daniel.
„A on se teď kvůli tomu červená?“ divila se Klára.
„Ne. On ji prohodil oknem.“
„Počkej… Říkal jsi, že ji miloval…“
„Zřejmě se to nevylučuje.“

Obrázek uživatele hidden_lemur

Převážně neškodná

Byla vážně úžasná. Taková přítulná. A hebká na dotek. Pravda, trochu ho překvapila, ale dospělý muž se výzev nezalekne. Takže ji, zadýchaný a zpocený, opatrně zvedl, aby ji mohl prozkoumat blíž. Nebránila se. Byla pružná, útlá a se vším smířená. Nejspíš věděla, že by neudělal nic, co by jí mohlo ublížit.
Byla tak nádherná!
Až to bralo dech.
Ale možná to bylo tím vlhkým horkem, co v tomhle ráji panovalo.
A možná, zauvažoval horečně, tím, jak těsně mu teď lnula k ramenům. A ke krku...
„Miku,“ zasípal zoufale herpetolog, ale džungle zůstávala strašidelně tichá.
Když ho našli, už se nehýbal.

Něžná iluze

Byl v mých očích ten nejlepší a nejchytřejší kluk. Premiant třídy a přitom žádný šprt. Svaly se mu rýsovaly, protože často cvičil. Toužila jsem, aby mi věnoval aspoň chvíli své pozornosti. Já byla nevýrazná šedivá myška a tak jsem si hýčkala každou chvíli, kdy se mi věnoval, i když mě jen využíval. Naivní láska.

Možná by v mých očích byl princem navždy, ale stačila vteřina a všechno bylo jinak. Nikomu jsem nic neřekla, ale už jsem se na něj nemohla dívat stejnýma očima jako dřív. Pochopila jsem, že to byla jen MÁ představa a iluze, kterou jsem na něm milovala.

Fandom: 

Zrazený, nikoli sám

Mladá roi-de-vitesse s nepředstíraným zájmem sledovala, jak její kapitán cupuje pětkrát přečtený dopis na kousíčky. Samec béžovohnědého kurýrního plemene chasseur-vocifere přišel blíž, posadil se vedle Étoile a upřel zvědavý pohled na stále se zmenšující vločky bílého papíru.
„Proč to dělá?“ zeptal se po chvíli větší dračice. Z jeho otázky sálal ryzí, nepředpojatý zájem.
„Napsala mu jeho samice – prý už s ním nechce nic mít, když teď má mě.“ Étoile urovnala křídla se samolibým výrazem, který zcela jednoznačně dával najevo její vítězství.
„Aha,“ zabručel chasseur-vocifere. Na okamžik se rozprostřelo ticho.
Poté Étoile pohodila hlavou. „A taková to byla láska!“ odfrkla si.

Fandom: 
Obrázek uživatele Zuzka

Zmije

Nevěřícně hleděl na tu jízlivou bytost. Ještě včera byla krásnou duchaplnou společnicí a snad i vhodnou budoucí ženou.
Teď tu stála a zdála se vychrtlá, ježatá... jedovatá.
Byl by se smířil s jejím frivolním pohledem na svět. Přehlédl by nechuť k poklidu venkova a fary.
Jenže ona spřádala plány. Vše měla dávno promyšlené. Očekávala, že jeho bratr nepřežije. Už cítila v rukou dědictví. Námitky sira Thomase odmávla.
A nakonec, dovolila si sprostě vinit Fanny. Jeho Fanny, nevinnou Fanny.
Jako by se poprvé v životě rozhlédl kolem sebe.
„Miss Crawford, I don‘t know you any more. You’re a stranger to me!“

Žárlivý Turek

Každý večer sedávala u okna a čekala. Její milý slíbil, že se z turecké země vrátí do tří měsíců, ale uplynul rok a nevracel se.
Rodiče jí nutili bohatého obchodníka. Nakonec ustoupila.
Turek se vrátil, když přípravy na svatbu vrcholily. Nepoznán zjistil, že si jeho nevěsta bere jiného. Vzplanul hněvem. Jen smrt mohla být dostatečným trestem!
Neptal se, nechtěl nic slyšet. Jeho nůž a ruce se zbarvily krví. V zuřivosti ještě mrtvé nevěstě utnul hlavu.
Lítost přišla příliš pozdě. Brzy zemřel a ani po smrti nenalezl klid.
Dosud chodí pražskými ulicemi, osamělý a tesknící, s hlavou zavražděné nevěsty v rukou.

Fandom: 

O lásce

Láska je prý středobodem příběhů. Okolo lásky se vytváří spletité zápletky plné omylů, povyku, dobrých konců, ale i marné snahy.

Je věrná, věčná, vášnivá, velkolepá a vroucí. Přináší nejkrutější muka i nejčistší radost. Život mění ve víno a bez ní by zůstal jen stínem opravdového lidského osudu. Motivuje k vraždám, nenávisti a pomstě na celý život. Jen kvůli ní jsou postavy schopny nejušlechtilejšího sebeobětování i nejodpornějších zločinů. Pro lásku obětují sebe, druhé, své štěstí a zdravý rozum.

Láska někdy vydrží déle než by měla.

Kvůli lásce se často umírá.

Já jsem bytost logiky a jednoduchých citů. Láskou se odmítám zabývat.

Obrázek uživatele Owlicious

Princové jsou na draka

Varování: poníkovský preslash

Když se šestka kamarádek vrátila z Great Galloping Gala zdálo se, že všechno dopadlo dobře.
Pak ale Applejack šla navštívit Rarity a našla ji naříkající v ložnici.
"Copak, cukrátko?"
"...sechovaltakhrozněééé. Nebud-e země princezn.." vrhla se Rarity Applejack do náruče.
Applejack ji objímala a hladila po hřbetě.
"Ty přece seš princezna. Ukaž, upravím ti hřívu a všechno bude lepší."
Jemnost doteků Applejack Rarity překvapila. Jejich pohledy se střetly a návrhářka se bezděky naklonila blíž. AJ to vzala jako výzvu a otřela se jí nosíkem o nosík.
Tu noc Rarity zjistila, že je Honza lepší než princ...i když je to dívka.

Obrázek uživatele Hedera

Láska největšího kalibru

„Akorát do ruky, poslouchala na slovo – ideální partnerka pro život. A pro chvíle, kdy visel na vlásku. Neexistovalo peklo, ze kterýho bych se s tou holkou neprostřílel.“
Garrus se odmlčel. James ho pobaveně sledoval.
„To zní jako životní láska.“
„Jo. To byla.“
„Proč ses takový flinty vzdával?“
„Představuj si třeba, že na ní nebylo místo na další zářezy.“
„Nóbl. Našel sis slušnou náhradu?“
„Dá se to tak říct.“
Ozvalo se důvěrně známé cvaknutí otevíraných dveří.
„Holku, se kterou se prostřílíš z každýho pekla, předpokládám.“
„Tak nějak.“
Garrus se zvedl od stolku, kde s Jamesem seděli, a zamával.
„Shepardová? Tady jsme.“

Fandom: 
Obrázek uživatele Wee-wees

Rozchod

„Mám toho právě dost,“ prohlásila toho večera. „Končím. Stěhuju se. Někam hodně daleko!“
Nechápavě se na ni zahleděl. „Ale miláčku, proč bys odcházela? Copak bychom si počali jeden bez druhého? Vždyť jsme přeci dokonalý pár!“
Povzdechla si, až se zvedl obláček prachu. „Vůbec nemáš pochopení pro moji jemnou duši. Furt se někde couráš. Navíc jsi pořád levej a smrdíš! Mám toho zkrátka po lem!“ S tím odešla a nechala ho zmuchlaného a schlíplého. Definitivní konec.

Ráno se po ní Péťa sháněl. Koukl do skříně, za stůl i pod postel, ale ona nikde.
„Mamííí!“ zavolal nakonec bezradně, „nevíš, kde mám ponožku?“

Obrázek uživatele Julie

Perspektiva

„Někdy se mi zdá tohle město tak maličký,“ povzdechl si Justin.
Kdysi dávno věřil, že Pittsburgh je celý svět. Všechna ta dramata, co se zdála být větší než život. Všechna ta láska. Všechna bolest. Tehdy měl vážně pocit, že nikde jinde se nemůže dít tolik věcí. A že už nikdy nic nebude tak podstatné jako to, co prožíval tady.
Jenomže pak přišel New York. A po něm dva semestry v Tokyu, stáž v L'Association a celý další život, který se neodehrával v Pittsbughu.
„Chápu,“ přikývl vedle něj Brian. „Je to zapadákov. Do Tokya jsem odsud musel létat se dvěma přestupy.“

Fandom: 
Obrázek uživatele Marek

Láska, až do konce života

*Možný erotický podtext. Nenechte se zmást.*

Seděl u stolu zálibně si ji prohlížeje. Nejdříve na tu krásnou hnědou kůži. Pak na ty úžasná, vypracovaná stehna. Pohledem vyjel výše. Nejkrásnější hrudník, jaký kdy viděl! Oči se mu zalili slzami, jak po ní najednou zatoužil. Položil na ni ruce a slastně vzdychl. Pohladil jí záda. Užíval si každý dotek, který jí věnoval. Ona mu poskytovala nejen fyzickou, ale i duševní rozkoš. A on ji za to miloval. Kdyby mohl, tak by si ji vzal. Díval a sahal by na ni, až do skonání světa. Položil ruku na stehno a pak ho utrhl.
"Miluju kančí pečínku," pronesl spokojeně Obelix.

Opuštěná královnou

Trinian užasle hleděl na tváře postav před sebou. Zdá se mu to? Ta krásná mladá dáma uprostřed je opravdu Jill? A vedle ní... usměvavá dívenka s lahvičkou a dýkou za pasem. To může být jedině královna Lucie. Takže je to sen. Štípl se do paže. Nic. Zavřel oči. Znovu se štípl, tentokrát do ucha a otevřel je. Žádná změna.
"Opravdu se vám to nezdá, milý Triniane. Jsme to my", usmála se Lucinka.
Před ním stáli Jill, Eustace, Petr, Edmund, Lucie, Polly a Digorry...
"Ale nemá vás být víc? Kde je královna Zuzana?"
"Naše sestra...", odvětil Petr, "už není přítelkyní Narnie."

Trocha té sesterské...

Stála jsem tam na stupínku a koukala na ty tupé obličeje, za které jsem dnes byla ráda. Bylo mi jedno, jak se na mě Shuester soucitně kouká s tím jeho vřesovištěm na hlavě. I když... Mohl si ho nějak upravit. Kvůli Jean.
Všichni čekali, až začnu reč. Jenže já nemohla. Už při pomyšlení na to, proč jsem tu, se mi v krku tvořil jeden velký knedlík. 'Pitomé slzné kanálky!' cítila jsem, jak mi po tváři stéká jedna slza následovaná druhou.
Shue přišel a převzal mé poznámky. Neměl správný tón, ale já se alespoň mohla soustředit na Jean. Mou milovanou sestřičku.

Fandom: 
Obrázek uživatele Blanca

...až za hrob

Na dvou pitevních stolech ležela dvě těla přikrytá prostěradly.
Molly strhla plachtu z toho prvního.
Příčinu smrti hledat nemusí - kulka skrz mozek není zrovna nenápadná.
Přesto vzala do rukou první nástroj a jala se otvírat muži hrudník a velice důkladně a pomalu jeho tělo rozebírat na hodně malé kousíčky. Stejně si pro něj nikdo nepřijde.
Se srdcem si chtěla zahrát fotbal - vlastně byla skoro překvapená, že vůbec nějaké našla.
***
Když pak o pár týdnů později Molly pozorovala naprosto šílené kečupové graffiti, které jí "kdosi" vyrobil na obývákové zdi, skoro litovala, že druhé tělo bylo jen nastrčené...
"SHERLOCKU!"
"...nudil jsem se."

Fandom: 
Obrázek uživatele Keneu

Ministry of Love

Miniluv, 101
A good man, a thoughtcrimer and a rat.
The thoughtcrimeful man is oldthinker.
The ungood man is in luv with his sexcrimeful girl.
The rat is big and hungry.
The good man speak: „Two plus two is…“
The ungood man speak: „Four!“
The rat is plushungry.
The good man speak: „Two plus two is…“
The ungood man speak: „Four!“
The rat is doubleplushungry.
The rat. The rat. The rat. The rat. The rat.
The ungood man speak: „Five.“
It is not enough.
The ungood man speak: „Use Julia! Use Julia!“
He is good man. He luv Big Brother.

pozn.: omlouvám se všem angličtinářům. Snažila jsem se to dotlačit v newspeaku co to šlo. Takže všechny moje chyby berte jako newspeakovou gramatiku, prosím.
pozn 2.: omlouvám se tedy i neangličtinářům. Přečtěte si 1984 včetně autorových dodatků. Přeložit tohle do češtiny fakt nezvládnu.

Obrázek uživatele Stevko

Konzervy

Autorská poznámka: Je to hlúposť, ale aj to niekedy treba.

„Ale ja ho potrebujem. Musím ho mať. Ja ho milujem.”
„Bohužiaľ, je to v rozpore s nariadením číslo štyristodvadsať vydaným komisiou.”
„Ale prečo? Prečo?”
„Veď už sme vám to vysvetlili. Ich výroba bola zakázaná, pretože obsah reagoval so stenami plechovky za vzniku karcinogénnych látok. Hádam ste nechceli dostať rakovinu.”
„Ale ja ho potrebujem mať vždy pri sebe a potrebujem, aby vydržal celú plavbu.”
„Tak si ho pestujte v kvetináči.”
„To nestačí. A okrem toho, viete, koľko to spotrebuje vody. Na mori jej nikdy nie je dosť.”
„Je mi ľúto, pán Pepek, ale špenátové konzervy proste nie sú a ani nebudú.”

Obrázek uživatele Dangerous

Čtvrtý zpěv

I v smutném zraku mém dvě vřelé slzy stály,
co jiskry v jezeru, po mé si tváři hrály;
neb můj též krásný věk, dětinství mého věk
daleko odnesl divoký času vztek.

(KHM)

Poutníkovi vířily hlavou myšlenky, načež se pomalu se slily v jedinou, stále však nepolapitelnou. Podruhé po devíti letech se odvážil vrátit se. Poprvé však ve dne. Spatřil krajinu – pole, les, hrad i jezero – téměř nezměněnou. Poprvé přišel jindy než v zimě. Dýchal vzduch stále naplněn vůní borovic a vřesu. Připadalo mu, jako by se ještě vůbec nic nestalo, jako by měl každou chvíli potkat vylekaného Viléma. Kráčel dál. Valdemar jako by na něj čekal. Nemluvili spolu dlouho, nebylo třeba. K večeru Valdemar odešel; naposledy se ohlédl. Příroda se tišila. Když zafoukal vítr, jen holá lebka zarachotila zuby. Slzy slyšet nebylo.

Poznámka: Stále v kontextu mé ff na Máj, kterou ještě nikdo nečetl. :) Edit: Už je k dispozici.

Obrázek uživatele zana

Vládce vzduchu, země a moře

Vrhne se jako blesk na toho stříbrného. Potom hned zaútočí na červeného, dřív než uletí. Pak zvítězí i nad zlatým.
Nakonec, až široko daleko zbyde sám, začne stoupat. Bude to těžké, vzdušný souboj se nevyhrává snadno. Ale on se bude namáhat dál, až tam úplně vysoko uvidí stříbrně modrou nádheru svojí vyvolené. Ještě jí bude muset dokázat, že si ji opravdu zaslouží. Vrhne se k ní, ale ona mu unikne, znovu ji dostihne…
Nejkrásnější!
Konec snění... Unaveně otevřel oči. Je jeden z posledních. Z těch, co se vylíhli zdeformovaní, ztracení, neschopní.
Draci, co nelétají.
Aspoň to žrádlo kdyby už donesli.

Obrázek uživatele may fowl

Jak to bylo dál

Sherlock by to nikdy nepřiznal nahlas, ale pozorovat Johna na hřbitově mu přinášelo jakési zvláštní uspokojení. Často sledoval důvěrně známou postavu nad svým hrobem a představoval si, jak by jeho doktor reagoval, kdyby to zjistil.
Jednoho dne uviděl Johna mluvit k náhrobnímu kamenu. Neodolal a přišel blíž. To, co uslyšel, byla poslední kapka do poháru, jehož existenci si dosud neuvědomoval.
„Johne.“
Oslovený klopýtl, otočil se, zamrkal a zůstal zírat.
„Jsem zpátky,“ řekl detektiv a rozpřáhl paže.
Chvíli se nic nedělo. Pak se John na Sherlocka vrhl a začal ho tlouct hlava nehlava.
„Ty idiote!“
Moriarty za stromem zakroutil obvázanou hlavou.

Fandom: 
Obrázek uživatele Charlie

Skrytá hrozba

„Ty, Jime, je všechno v pořádku?“ zeptal se McCoy a nalil svému kapitánovi skleničku whiskey.
„Hm? Samozřejmě,“ odpověděl. Doktor se zatvářil přísně.
„To neznělo přesvědčivě, nemusíš se snažit něco předstírat. Sem na ošetřovnu se už taky leccos doneslo. Slyšel jsem, že jste se se Spockem dali dohromady,“ řekl McCoy. Kirkovi zaskočilo a nebýt to opravdu vynikající pálenka, neubránil by se vyprsknutí.
„Kostro, zbláznil ses?!“ nemohl věřit svým uším. Spock byl samozřejmě jeho blízký přítel, ale rozhodně ne tak blízký. Kdo mohl něco takového rozšířit?

Slečna Chaplová si naposledy ověřila, že jí nevěnují pozornost, a odeslala na svůj blog další povídku.

Fandom: 
Obrázek uživatele Innes

Amor a filmy

„Matěji? Jsi tam?“
Společnost za dveřmi začala být poněkud nervózní.
„Co tam dělá?“ vyzvídala Mája.
„Brečí.“
„Cože? Jak dlouho?“
„Asi dva dny.“
„Dva dny? Co jste mu udělali?“
Kanibal se ošil „Já…“
Z pokoje se vyřítilo ubrečené individuum. „Ale když on ji měl tak ráááád,“ vykřiklo, a s prásknutím dveří zase zmizelo.
„Já zapomněl, co se stane, když mu povolím Kate a Lea.“
„Ty… aaaaa já nemám slov. Pustit amorovi Titanic je jako vzít vegetariána na jatka. Teď můžeme udělat jen jedinou věc.“
„A je to nutné?“
„Ano.“
Kanibal si povzdechl. „Jděte pro zmrzlinu. High school musical maraton právě začíná.“

Obrázek uživatele Maglynn

Kletba

Bylo nebylo, jeden pyšný princ, čarodějnici urazil a ta na jeho hlavu kletbu seslala.

„Kvák!“
„Nezkoušej to!“
„Kvák!“
„Teď jsi žabák, ne princ.“
„Kvák! Kvák!“
„Víš, že to nejde.“
„Kvák!“
„Nejde to.“
„Kvák.“
„Nezlob se.“
„Kvák.“
„Vážně mě to mrzí.“
„Kvák. Kvák.“
„Mám tě ráda, Jindřichu, ale musíš mě pochopit.“

*

„Ta kletba nemohla přijít v nejnevhodnější chvíli.“
„Takoví krásní spolu byli.“
„Z Vašeho Jindřicha by byl dobrý král.“
„Z Vaší dcery zase krásná královna.“
„A měli se tak rádi.“
„Baže, to měli.“
„A teď nic z toho nebude.“
„No, co se dá dělat, můj příteli. Princezna si žabáka vzít nemůže."

Fandom: 
Obrázek uživatele Jacomo

Když hrdinové přežijí

Z hloubi domu se ozvala rána, vzápětí následoval křik. Vysoký ženský hlas se mísil s hlubším mužským protějškem. Slova se rozeznat nedala.
Promnul jsem si bok, vždycky, když měl přijít déšť, staré zranění mě bolelo.
Jekot se změnil v pláč, ale i tak nabyl na síle a mezi vzlyky se daly rozeznat výhružky o odchodu k mamince. Zabručení doprovodilo bouchnutí pěstí do stolu a prásknutí dveří.
Stařičký kněz, který se hřál v lenošce u krbu, si povzdechl: „Někdy si říkám, že jsem měl tenkrát mlčet. Možná by v té kryptě zůstali ležet oba, jenže co je tohle za život, Merkucio?“

Obrázek uživatele Solast

Jack&Jack

Jack seděl v kapitánském křesle a procházel si staré záznamy Agentury. Je to tak dávno a teprve za několik let se to stane. Mezi prsty obracel fotografii kapitána Jacka Harknesse a pod zachmuřeným obočím mu začaly vlhnout oči. Bylo toho tehdy tolik co říct a tak málo času. Vzpomněl si na jeho hlas. Byl tak sebejistý a křehký. Tak nesmělý a ostýchavý. Jack vstal, rukama se ujal svého imaginárního, snového partnera a do taktu motorů začal po palubě tančit. Krok, sun, krok. Jack a Jack. Taková to byla láska. Nejkrásnější zůstane, protože dokonalá mohla být. Navždy spolu, jenom každý jindy.

Fandom: 

Stránky

-A A +A