Eragon

Obrázek uživatele Dee

Roztavit, odtát

Fandom: 
Drabble: 

„Tohle musí být jediný svět, kde v dubnu sněží,“ myslel si Murtagh kysele a snaživě ignoroval fakt, že dopoledne postavil sněhuláka. Sníh ale neustával a to byl pro jinak slunečný Urû'baen neskutečný trapas. Dřepěl na terase a rezignovaně sledoval, jak Trn běhá tryskem po zahradě a chytá vločky do tlamy.
„No, aspoň někdo si užívá. Zpropadený sníh,“ zaklel Murtagh, inkarnace dobré nálady.
Šarlatové dráče zvedlo hlavu a naklonilo ji ke straně. Pak náhle zalehlo do kupky sněhu a proměnilo ji v louži. Pod dračím bříškem to jen zasyčelo. Murtagh si prohrábl rukou vlasy.
„Dobrá práce. A co takhle celou zahradu?“

Obrázek uživatele Marek

Krásný den...

Byl krásný slunečný den. Eragon měl dost času, než se Orik rozloučí s Hvedrou. Sednul si na schody a pozoroval trpasličí děti, jak si hrají. Děti si hrají vždy a všude. Byl toho svědky i mezi Vardeny, kde si děti hráli mezi muži, ve zbrani. Tyto děti, si ale hráli se Safirou. Hemžili se po ní, že jeho velká dračice téměř nebyla vidět. Lezli jí po zádech, klouzali po ocasu a šplhali po ostnech. Nejvíce ho ale zaujali dvě odvážné děti. Šlo o chlapce a holčičku. Sedli si Safiře na hlavu a rozhlíželi se po kraji.
"Nelochtá to?"
"Lochtá," zavrněla.

Fandom: 

V Gil'eadu...

Mladík se zády opíral o studenou kamennou zeď Gil‘eadu. Neskutečná bolest mu pulzovala v hlavě. Přerývavě dýchal. Jeho oči se vpíjeli do stína stojícího nad ním. Ten se pobaveně ušklíbal a pohodil svými kaštanovými vlasy, které dokonale kontrastovaly s jeho křídovou pokožkou.

„Kam se poděl ten hrdina, který tu stál před chvílí?“ zasmál se a pozvedl levou dlaň. Kopí, ležící nedaleko, se zvedlo a namířilo na Eragonovu hruď. Dřív než zaútočilo, strop místnosti praskl a dovnitř skočila Safira. Při přistání přišpendlila svými pařáty Durzu k podlaze. Eragon se usmál.

„Už jsem tu, náfuko.“ zavýskl Murthag ze sedla na rozzuřeného stína.

Fandom: 
Obrázek uživatele Smrtka

Exotické ovoce

Bylo léto a horko nehybně viselo ve vzduchu. Okolo hlavního města Urubaen kempila početná armáda lidí, elfů, kočkodlaků a jiné havěti. Na obležených hradbách se to jen hemžilo královskými vojáky. Schylovalo se k poslední bitvě.
Čekali.
Vojevůdci Jormunda a Roran se koupali v potu. Nebyla to sranda, stát celé dopoledne v plné zbroji na rozžhavené pláni, v bojové pohotovosti a bez pití. I elfka Arya už poklepávala nohou a dračice Saphira netrpělivě vyfukovala kroužky dýmu.
ERAGONE!
Už... jdu, odpověděl potem splavený Eragon a s námahou se opět soukal do kalhot. Proč jen mu nikdo neřekl, co dokážou třešně a mlíko?

Fandom: 
-A A +A