Mladík se zády opíral o studenou kamennou zeď Gil‘eadu. Neskutečná bolest mu pulzovala v hlavě. Přerývavě dýchal. Jeho oči se vpíjeli do stína stojícího nad ním. Ten se pobaveně ušklíbal a pohodil svými kaštanovými vlasy, které dokonale kontrastovaly s jeho křídovou pokožkou.
„Kam se poděl ten hrdina, který tu stál před chvílí?“ zasmál se a pozvedl levou dlaň. Kopí, ležící nedaleko, se zvedlo a namířilo na Eragonovu hruď. Dřív než zaútočilo, strop místnosti praskl a dovnitř skočila Safira. Při přistání přišpendlila svými pařáty Durzu k podlaze. Eragon se usmál.
„Už jsem tu, náfuko.“ zavýskl Murthag ze sedla na rozzuřeného stína.