DMD Bonus č. 2. pro 8. 4. 2011. Téma: Hlad a láska určují veškeré lidské dějiny

Tak a máme tu první opravdový bonus. Název tématu pronesl kdysi dávno jeden moudrý muž. Ano, bylo to Buddha. A jelikož Buddhy není nikdy dost, tak si dáme rovnou double drabble. To znamená, že drabble bude mít přesně 200 slov. Je to sice dvojnásobné úsilí, ale budete mít dvonásobek času.
Přejeme dvonásobně příjemné drabblení.

Update: toto téma nebudete mít možnost psát v nedělních doháněcích bonusech.

Bonusové téma pro 8. 4. 2011: Hlad a láska určují veškeré lidské dějiny
Toto téma bude uzavřeno 9. 4. 2011 v 23:59.

Bodíky můžete sledovat zde.
Avevin seznam fandomů můžete sledovat zde.

V případě nejasností konzultujte Pravidla.

Komentáře

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na „Uložit změny“.

.

.

O lásce a steaku

Poznámka: Ano, chtěla jsem napsat něco vážného a vznešeného, ale už toho opravdu nejsem schopná. Takže jedna totální blbost. BJB růls!

Fandom: Ultimate survival (Boj o přežití)

Bear leží ve vlastnoručně vyrobeném přístřešku z palmových listů, kručí mu v břiše, má žízeň a komáři ho žerou zaživa. Počasí mu leze na nervy, tahle pitomá džungle, která nevypíná zvuk ani v noci mu leze na nervy, a kameraman s puchýřem na patě, který nepřetržitě kňučí posledních šest hodin, ho přímo... rozčiluje. Už se těší, až zítra natočí poslední klapku, skočí do vrtulníku a pojede rovnou domů. Obejme ženu, dá si steak a pořádně se vyspí. Vezme kluky na ryby.
Povzdechne si. Ještě že má tak skvělou rodinu. Milující ženu a zvídavé děti.
Znovu si povzdechne. Ten steak by si fakt dal.

Shara leží stočená na gauči a pospává. Zítra se vrátí Bear. Rozrazí dveře a požene se hned k ní. Bude příšerně špinavý od bůhvíjakého svinstva a bude smrdět jako tři dny chcíplé prase bradavičnaté. Bude chtít steak. Pak se svalí do postele a bude spát nejmíň dvacet hodin. Vezme kluky na ryby. Všichni přijdou tak špinaví, že bude mít chuť nacpat je všechny do pračky vcelku. Zároveň.
Povdechne si. Ještě že má tak skvělou rodinu. Manžela, který furt někde lítá a hyperaktivní synáčky, kteří jsou celí po něm.
Znovu si povzdechne. Ten steak by si taky dala.

Džungle, která nevypíná zvuk,

Džungle, která nevypíná zvuk, smrdět jako tři dny chcíplé prase... *fascinovaně hledí* To je věc. :)
A moc se mi líbí ty dva úhly pohledu.

Hehe, úhly pohledu jsou

Hehe, úhly pohledu jsou zábavná věc ;)

Velmi vtipný pohled na jedno

Velmi vtipný pohled na jedno manželství. Neznám fandom, ale něco mi to připomnělo.

perfektné! vždy som

perfektné! vždy som rozmýšľala, čo si asi myslí jeho žena :D

:D Bože můj...

Tohle je TAK přesné! Miluju Beara. A miluju tvůj styl! Moje ráno je hnedle veselejší.:D

Doktorovy vzpomínky

Fandom: Dr.Who, konec 4.série (tak trochu BJB; omluva těm, jejichž preference v companionkách se neshoduje s mojí)

Dveře TARDIS se za ním zavřely a on se unaveně opřel o zábradlí.
Byl zase sám, a navíc na začátku procesu regenerace.
Před chvílí viděl, jak Donna kráčí k oltáři. Donna, jeho věčně hladová společnice. Hlad, ne po jídle, ale po poznání a po dobrodružství. To byl důvod, proč byla s ním. Nakonec ji ten hlad po výjimečnosti málem zabil. Ale teď byla šťastná, protože našla lásku.
Láska…ta byla tím, co hnalo Marthu. Zamilovala se do něj, a tak bylo jedno kam jdou, dokud byli spolu. Netoužila po dobrodružství, a když pochopila, že zranila své blízké kvůli muži, který její lásku neopětuje, odešla.
Opětovat lásku? Zvláštní myšlenka. Vzpomínka, která bolela nejvíc. Rose. Ta viděl, sobě spojovala Donnin hlad po dobrodružství a Marthinu lásku. Právě tahle kombinace ho dokázala vytáhnout z osamělosti. Dokázala mu dát naději, že by znovu mohl milovat. Proto tolik bolelo, ji ztratit.
Hlad a láska. To bylo to, co ho na lidech odjakživa fascinovalo. Jejich dvě hnací síly, které ho nutily se vracet a způsobovaly, že Země tolikrát potřebovala záchranu.
Hlad a láska. Najde je. Znovu.
S tímhle předsevzetím zvedl hlavu, zapomněl na regeneraci, vyskočil na plošinu k řídícímu panelu, zadal souřadnice a stiskl tlačítko startu.

To je moc moc hezký!

To je moc moc hezký!

Na companionky má podobný

Na companionky má podobný názor asi víc lidí...
Moc hezké drabble. Smutné, ale jemné a výstižně rekapitulující.

ach...<3

Není to BJB, je to krásné. A na companionky mám asi stejný názor.

C'est la vie

Fandom: originální

Milý deníčku,
nemám takového sentimentální oslovení ráda, ale protentokrát si ho výjimečně dopřeji.
Dnes je 28. dubna 2011, což znamená, že slavím 447. narozeniny.
Slušné číslo, že? Dívám se na své bledé ruce, které působí tak mladě. Dokonalá iluze… pokud by tu ovšem nebyla ta spalující únava, zračící se v mých očích a zcela nepříslušející někomu tak 'mladému'.
Ačkoli mám velmi dobrou paměť, již si nedokáži vybavit, kdy jsem se naposledy cítila opravdu naživu. Mohu jen předpokládat, že to nejspíš bylo před několika stovkami let (3, spíš 4) v mém dávno ztraceném přímořském království.
Ano, taková je pravda. Ztratila jsem vše, co mě dělalo člověkem.
Jím, ale potrava se v mých ústech mění na prach. Dýchám, avšak vzduch se v mých plicích transformuje na odporný mrtvolný zápach.
Nemyslete si však, že mi to příliš vadí. Ona slastná otupělost v tomto směru je spíše darem nežli prokletím.
Přesto… přistihla jsem se, že čas od času (zhruba jednou za 100 let) ve mně znovu vzplane mocný oheň citu, jehož kořeny leží právě v sladké minulosti.
Jaký však má smysl stále milovat, hluboce a odevzdaně, když ten, komu jsem svou lásku odevzdala, již není se mnou?
Nedýchám, nežiji, nepiji… leč miluji.
Bolí to.

Ano, nesmrtelnost nemusí být

Ano, nesmrtelnost nemusí být nic pěkného.
Hezké.

Svobodná vůle

fandom - originální

Kdo určuje dějiny? Jdou v mohutném šiku a je jich víc než dost. Všechny ty touhy a pnutí.
Bolest a strach. Závist a vina. Láska a hlad.
Kdo je všechny vyjmenuje? Filozof možná. Myslitel s myšlenkami tak hlubokými, že jim nikdo nerozumí. Zkatalogizuje touhy a pnutí, dá jim systém a řád. Nikdo neposlouchá.
Kdo je všechny zná? Člověk. Jeden každý člověk, protože každý v sobě ty touhy a pnutí nese všechny. Pozná je ve svých vlastních očích, když převezmou vládu. Člověk se svobodnou vůlí. Může jim vzdorovat a může se jim poddat.
Kdo tedy určuje dějiny? Jeden každý z nás.

My. Lidé. Stvořeni k obrazu sami sebe.
Vedeni vůlí. Svobodnou vůlí.
Svobodná vůle. To nejsou pouhé touhy a pnutí, to je jen rozum jasný a čistý.
Jak je přec snadné odmítnout svody. Kdo by se poddal ničivému chtíči? Kdo by se mamonem zotročit nechal? Kdo by dal průchod svým horším stránkám?
Jak moc je snadné odolat svodům? Nebát se bolesti, samoty, strachu?
Je to tak snadné jak vůle nám velí.
Snadnější možná než by se zdálo.
A v jednotném šiku jdou touhy a pnutí. Laškují spolu a vedou řeči.
Přiznejme pravdu. I bez lásky a hladu.
To dějiny určují nás.

Já nevím, nerozumím moc

Já nevím, nerozumím moc filosofii, ani ji nemám přílïš v lásce, ale dovolím si nesouhlasit s poslední větou. Myslím si, že dějiny určujeme my. Kdyby to bylo, jak píšeš, máme dnes nebe na zemi.
Ale promiň cynikovi, tvůj text se mi líbil.

Můžu oponovat, že dějiny tě

Můžu oponovat, že dějiny tě taky determinují. ;) (Kdo říká, že dějiny směřují k nebi na zemi? O_o)

Hlad a láska (a všechno, co s tím souvisí)

Fandom: Návrat krásného Prevíta
Poznámka: únava lemuřího materiálu je dnes vskutku tristní. Takže BJB. Pardon.

Stál tam skoro hodinu. Zíral jim přímo do oken, i když by čistě teoreticky neměl vidět ani ten dům... Nevěděli, jak se s jeho přítomností srovnat, tak zvolili tu nejsnadnější strategii. Dělali, že o něm nevědí. On dělal, že prozatím neví nic o nich. Jejich malá skrýš si žila svým vlastním životem.
Bastet dopila své ranní mlíčko.
Oscar usilovně zíral do knihy.
Robbie nedokázal nic předstírat a zuřivě si hryzal nehet na palci.
Smrť bubnoval na desku psacího stolu, což se ukázalo být zdaleka nejnanervylezoucnějším zvukem v místnosti.
Anup vyhlížel z okna, celkem úspěšně předstíral, že tu není a zároveň si dělal poznámky. V hieroglyfech.
Bylo jen otázkou času, kdy to někdo nevydrží a propíchne bobtnající ticho jako pouťový balonek.
"Heleďte," řekl Oscar, "je jasné, že neodejde. On to prostě nevzdá."
"Samozřejmě že ne," usmál se Anup. "Myslím, že v celém Londýně neexistuje umanutější bytost."
"Je mi líto, že vás moje minulost zase dostala do potíží."
"Ále," mávla rukou Bastet, "byli bychom blázni, kdybychom nepočítali s něčím podobným. Koneckoncům VÍME, kdo to je..."
"Bylo by divné, kdyby to netoužil pochopit. Ovládnout hlad po vědění je totiž docela těžké."
"A láska...," ušklíbl se Anup, "to je mezi námi taky pěkný svinstvo."

Miluju slovo

Miluju slovo nejnanervylezoucnější! Aneb jak šetřit místem. XD (A souhlasím s Lejdynkou, kouká tam Sherlock. :D)

Ty jsi na toho prevíta hrozně

Ty jsi na toho prevíta hrozně zlá. A nebo jsi zlá na čtenáře. A Bastet basta. ^_^

A nene...

On jen schytává to, o co si říká... Boží mlýny, znáš to. Ale neboj, ono se to zanedlouho (ale fakt zanedlouho) zase vystříbří. Pokud ho tedy ještě vůbec někdo bude chtít číst...XD

*posílá Iantovo kafe*

Prevít je vždycky fajn. Existuje vůbec někdo, kdo pro něj nemá slabost?

Já ti ani nevím...:D

Poslední kapitola se tam válí přes týden a zatím ji komentovala jenom Kleio...:D

Iantovo kafe! Jooo... XD

Drabble má 201 slov, oprav na

Drabble má 201 slov, oprav na 200, pošli a bude bodík.

Omlouvajík,

oprava odeslána.

MIluju tvoje detaily. To

MIluju tvoje detaily. To dlooouhé slovo na n, Anup, dělající si poznámky v hieroglyfech (připomíná mi to fonetickou transkripci)... <3 <3 A miluju Oscara. Čím dál víc.
Btw, po shlédnutí BBC věci jsem usoudila, že jim do oken kouká Sherlock, pardon.
:D

:D

Neustále mě udivuje, že mě ještě nikdo nezabil, když provádím češtině tak strašné věci...:D
Sherlock? Ach.:D Tak dobře, beru zpět: ta DRUHÁ neumanutější bytost v Londýně.XD

...

Souhlasím s Oscarem.
Perfektní drabble.

:)

Děkujík.:)

Život a smrt Tutanchamona

Fandom: originální

Jen „trošičku“ parodie na minulost.

„Nevím jak vy, pánové, ale já zde nehodlám čekat na další sucha, která nás nakonec všechny umoří hlady,“ pronesl svou řeč mladý hladový Tutanchamon, zatímco si kamenem brousil svoji sekeru.
„A co chceš jako dělat,“ zeptal se vesnický stařešina.
„Jít na sever a dobít si nový domov.“
„Zakazuji ti to. Mnoho z nás tím směrem odešlo a ani jeden se z nich nevrátil. Krajina v okolí Nilu je nebezpečná.“
„Zakazuješ?“ řekl výhružným hlasem Tutanchamon.
„Dokud zde budu já, tak se na sever nikdo nevypraví,“ řekl rozhodně stařešina.
„Jak je libo,“ řekl Tutanchamon a jedinou ranou uťal stařešinovy hlavu. „Sbalte si svůj majetek, potáhneme na sever,“ zavelel a celá ves uposlechla jeho příkazu.

Tutanchamonovy lidé se prali jako lvy a vybojovali si celé Nilské území. Hodlají pokračovat v dobývání. Jejich postup překazí neblahá událost.

Tutanchamon se zamiloval. Našel si dívku z původního obyvatelstva, která se jmenovala Egalinarypt. Jelikož si na jejím jméně čtyřikráte polámal jazyk, začal ji říkat jen Egypt. Poté, co se prohlásil faraónem, pojmenoval po své milované celou zemi, postavil pro ni pyramidy a dokonce se nechla po své smrti mumifikovat, aby tolik moc nesmrděl, až ho jeho milá bude navštěvovat. Tak končí příběh o životě a smrti Tutanchamona.

Pasáž s Egalinarypt mě

Pasáž s Egalinarypt mě dostala. To je skvělé!

Proč jen se historie neučí

Proč jen se historie neučí takhle? Hned bych při dějepise dávala větší pozor...
Moc pěkné.

Dítko mělo profesora, který

Dítko mělo profesora, který takhle nějak učil. Všichni ho milovali a ten dějepis fakt uměli :-)

Vlídná parodie. Vtipná.

Vlídná parodie. Vtipná. :-)))
Líbí.

Ty jsi teda prznitel

Ty jsi teda prznitel historie, kamaráde... Ale že jsi to ty, tak ti to odpustím :).
PS: Tutanchamonovi lidé se prali jako lvi.

Zase

Zase jsi mi tam něco našla. Já tě jednou sejmu:-P No myslím, že to mohlo dopadnout hůře :-D

Hlad

fandom: Pán Prstenů, Tolkien mi odpusť

„Jestli dovolíte, pane Frodo, já mu nevěřím. Pořád je v něm příliš velký kus Podraza. Vsadil bych se, že šije nějakou čertovinu.“

Vyzáblá schoulená postavička si něco brumlala. Její ruce při tom vypadaly, jako by spolu zápasily a v očích jí střídavě žhnulo a zase pohasínalo zelené světélko.
„Krutí, oškliví hobitci, jistě. A jsme hladoví, jisstě, milášku, velice hladoví.“
„Miloušci hobitci, miloušek pánešek. Sméagol hodný, vždycky pomáhá.“
„Jistě, jisstě. Jenomže kdyby byl Milášek náš, pak bysme pánešek byli my. A pomáhali bychom sobě, glum.“
„Ne! Sméagol slíbil.“

Glum, strádaje hladem a žízní, postupoval dál Bezejmennou zemí. Trnul hrůzou, kdykoli uslyšel křik strašlivých Prstenových přízraků a neustále cítil zlou moc Temného pána a pohled Oka, jenž nikdy neusíná. Ani sebevětší strach ho však nemohl zastavit, neboť ho neodolatelně přitahovalo volání Prstenu.

Než se zřítil do hlubin Hory osudu, byl alespoň na chvíli šťastný. Jeho dlouhý, neustálý, trýznivý hlad byl konečně utišen.

Samvěd Křepelka už snad posté dovyprávěl svým vnoučatům příběh o Prstenu.
„Na mou duši, že toho Podraza jsem neměl rád, ani co by za nehet vešlo. Ale nebýt jeho, tenhle příběh bych vám dnes nevyprávěl. Pan Frodo už byl zcela v moci Prstenu, nebyl by schopen hodit ho do ohně.“

Ďakujem, holky :-)

Ďakujem, holky :-)

Povedené

Amaranta, tohle by ti pan profesor jistě schválil. Je to přesně v jeho duchu. Jo, Glumíšek...

Moc pěkný drabble. Je dobře,

Moc pěkný drabble. Je dobře, že si to Sam uvědomil.

Opravdu milé drabble. Krásně

Opravdu milé drabble. Krásně jsi vystihla Glumovu rozporuplnost.

Miss ekologie…

Fandom: Cesta Krve

V jezdeckých brýlích, jsem koukal na to, jak třistatunový stroj válcuje sněhem zasypaná auta, rozestavená podél silnice.
Čtení vybledlých billboardů podél cest byla jediná zábava. Ke každému se vázala reklama, v dřívější době více či méně oblíbená. Vlastně více byli oblíbené jen ty, co podporovali Ekofašos. Teď už se to nebojím říct.
Zrovna jsme projížděli kolem jednoho, na kterém byla vyfocená modelka, kandidující na Miss. Již od pohledu bylo všem jasné, že je zastánkyně ekologie. Aby se náhodou někdo nezmýlil, měla pod sebou obrovský titulek: Hlad a láska určují veškeré lidské dějiny. Volte mě a já změním hlad na ekologii.
Vzpomněl jsem si, že dva dny před koncem světa s ní byl rozhovor v televizi. Počítač sice řekl, že může stáhnout záznam. Já nechtěl riskovat, že nás lokalizují, tak jsem, od toho upustil.
Zrovna když mě počítač drtil v další partii šachů, jen tak mimochodem prohlásil.
„Cíl jedna na jedenácti hodinách. Výška 1,5 kilometru. Vzdálenost deset kilometrů, devět, šest. Cíl na dostřel. Zahajuji útok.“
Jen tak tak, jsem se stihl připoutat, když na monitoru zablikalo Forsáž. Následná akcelerace mě zarazila hluboko do sedadla a nad hlavou se mi rozeřval Vulkán.
Zajímalo by mě, co by na to řekla ta modelka.

"Nemám rád ekologii." -

"Nemám rád ekologii." - šmoula Mrzout. (a já)
Velmi pěkné drabble. Navíc se satirou i na soutěže krásy a podobné, líbilo se mi.

Já chci taky!

Fadnom: Avevina totalita
Varování: Mám kocovinu, takže je to typické BJB. Ale překvapivěm mám dojem, že oba hlavní hrdinové jsou docela in character.

Zhruba v pátém roce své vlády se diktátora rozhodla prohlásit za zosobnění lásky. Byl to jeden z jejích laskavějších ediktů. Zákon byl velice mírný – povoloval nahrazení Diktátořina jména slovem Láska v oslavných básních a nařizoval, aby byly v učebnicích literatury přepsány interpretace významných děl milostné poesie. Nastala ale jedna drobná komplikace.
„Cože chce?“ vzhlédla Láska od svého sedmimílového psacího stolu.
„Máš mě poslouchat, zlatíčko,“ pravil Gary. „Cituju: Vzora chce být slash.“
„Cože?“ obrátila Láska oči v sloup. „A uvědomuje si vůbec, že budeme muset popravovat za všechny ty články o tom, proč někdo nemá rád slash a jak to děsně ničí postavy?“
„Asi jo.“
„I když to mi zas tak nevadí. Stejně to většinou píšou rozvraceči a už my jsme si dlouho pořádně nezapopravovali.“
„Jen aby si s tím nezačal ještě někdo další.“
Tázavě se na něj podívala.
„Třeba Nepřítel by mohl být zosobněním askeze,“ nadhodil Gary.
„Ať si trhne, náhodou jsem jí tuhle do lomu nechala zavést teplou vodu.“
„Jsi strašně hodná, Lásko. Ale já bych náhodou chtěl být taky antropomorfní personifikace.“
„Ty?“ vytřeštila oči.
„Jo.“
„A co chceš být?“
„Jasně, že Hlad.“
„A víš, že by to šlo,“ zamyslela se Láska. „Přepisovat historii by mě asi děsně bavilo.“

Myslím, že téhle drabble ta

Myslím, že téhle drabble ta kocovina prospěla. Je to úžasné. (Slash náš vzor! Hihi. :D)

Tak a teď doufám, že jsem

Tak a teď doufám, že jsem mimo dosah totalitní moci. Ne popraviště se mi nechce. Ale za pouhé výroky neshrnuté do žádného pojednání by se nemuselo trestat tak přísně, snad by stačilo symbolické napomenutí...

:D:D:D Akorát teda nevím, jak

:D:D:D
Akorát teda nevím, jak by se předělávala totalitní ikonka... Julie náš slash nebo Slash náš vzor? Popřípadě Slash náš slash?

Tys mě zase rozsekala :D

Tys mě zase rozsekala :D

Tenhle fandom je nebezpečný.;-)

Já nemám slov, poprskala jsem si smíchy monitor. A málem jsem se zadusila. Tvé drabble jsou nebezpečná...;=)

Nejsi jediná, kdo dneska psal

Nejsi jediná, kdo dneska psal s kocovinou.
Tenhle fandom je fakt dobrý, stejně jako tahle povídka.

Ty mě jednou zničíš! Úplně

Ty mě jednou zničíš! Úplně slyším, jak Vzora svou žádost formuluje stejným tónem, jako když chce sušenku!

Vy mě zničíte obě! To zas

Vy mě zničíte obě! To zas budou noční můry s litaniemi "Vzora chce být slash"...
Mimochodem mám takový dojem, že je nejvyšší čas, aby se Zlá beta přestěhovala. Do lomu courá podezřele moc lidí.

To jsou jen ty školní

To jsou jen ty školní výpravy, které si přišly prohlédnou Nepřítele v jeho přirozeném prostředí :o)
Těch si nevšímej, přece bys jim nebránila ve vzdělávání :o)

Však tam věta "Vzora chce

Však tam věta "Vzora chce sušenku" taku původně byla:-)

Jenom váhám, jestli mám

Jenom váhám, jestli mám Garymu poslat odkaz :o)
Já myslím že je zcela IC a že by se mu to možná i líbilo :o)

Možná

Fandom: Králova řeč
Poznámka: pokud tam ten preslash vidíte, tak tam asi je. Nějak jsem se dnes zvrhla...

„Možná kdybych nebyl princ.
Možná kdyby mě otec měl trochu víc rád.
Možná kdyby mě chůva nenechávala hlady.
Možná kdyby po mně nechtěli, abych byl dokonalý.
Možná kdyby mě nepřeučili na pravou ruku.
Možná kdybych si mohl stavět modely letadel.
Možná kdyby si ze mě bratr stále neutahoval.
Možná kdybych si mohl s někým jen tak promluvit.
Možná kdybych měl nějakého skutečného kamaráda.
Možná kdybych nebyl tak na očích.
Možná kdybych se tak nebál.
Možná bych nekoktal.
A nikdy bych tě nepotkal.“

„Bertie, teď dávej pozor.
Se mnou můžeš být úplně obyčejný člověk a dělat, co tě napadne.
Tvá žena tě miluje. I já tě mám moc rád.
Už pěkně dlouho nejsi závislý na své chůvě.
Dokonalost je nudná.
Ty rozhoduješ, která ruka je pro tebe ta pravá.
Můj syn ti určitě nechá nějaké své modýlky.
Tvůj bratr nedokázal být král. Utekl. Tys to zvládl.
Zajímá mě, co mi povídáš.
Jsem tu pro tebe.
Jsme tady jen my dva.
Jsi tu v bezpečí.“
*
„Kdybych tě nepotkal. Kdybys nebyl tak vytrvalý a sebevědomý. Kdybys mě nedržel, když mi bylo nejhůř. Kdybych ukázal svůj strach. Kdybych nedokázal povzbudit svůj národ, tak jako jsi ty každý den povzbuzoval mě.
Možná by Hitler zvítězil.“

Krásných 200 slov na motivy

Krásných 200 slov na motivy krásného filmu. :)

Dík! Ten film je fakt krásný.

Dík!
Ten film je fakt krásný.

To je paráda. Jednoduché,

To je paráda. Jednoduché, dobře napsané, silné... přesně jako kánon.

Dík!

Dík!
Kánon <3

Tohle je milé a má to svou

Tohle je milé a má to svou sílu.
Líbí se mi, jak je to dělené na části. Moc hezké.

Dík!

Dík!

hromadná reakce na Peggy i Danae

holky, moc děkuju za hezké komentíky (a rychlou reakci)
psala jsem to dlouho, a hodně prožívala, protože vůbec tohoto fandomu mám už od prosince plnou hlavu <3<3
a abych uvedla poznámku na pravou míru, možná špatně, ale chápu preslash jako synonymum pro velmi hluboké přátelství - čili ne dějevě pre, ale jako mezistupeň přátelství a lásky

Preslash je pre-slash. Pokud

Preslash je pre-slash. Pokud tam slash v budoucnu není, tak to není preslash. ;) Ale krásné to je tak jako tak.

Dík!

dobře, nebyla jsem si jistá

To asi záleží na definici a

To asi záleží na definici a pojetí - a bylo by zajímavé udělat anketu, jak kdo vlastně preslash vnímá. Pro mě je přátelství rovnou jedním z druhů lásky, tak to mám jednodušší ;)
Vůbec se ti nedivím, že toho máš plnou hlavu, mě to taky pěkně sebralo :)

Keneu, jednou wow, dvakrát

Keneu, jednou wow, dvakrát wow, třikrát wow! A hluboké přátelství je úplně stejně sexy jako preslash. Aspoň pro mě ;)

Krásné, tleskám! Tleskám

Krásné, tleskám!
Tleskám výběru tématu i zpracování.
Preslash tam nevidím. Nemusí být všude.

Hudebnice

Když jsem před třemi týdny poslouchal koncert Ralpha Aubreyho a sester Richmondových, nenapadlo mě, že se s touto kapelou brzy setkám za mnohem tragičtějších okolností. Aubrey zpíval čistým barytonem rytmické balady a drnkal na basu. Patsy Richmondová, nakrátko ostříhaná blondýnka a mimochodem Aubreyho snoubenka, vyloudila ze svého saxofonu hudbu sfér, zatímco její dvojče Nina, které nosilo tmavé vlasy svázané do uzlu, proplétalo písně riffy na levoruké kytaře.
Byl to skutečně skvostný zážitek.

Za čtrnáct dní se zdrcená Patsy objevila u dveří našeho bytu. Trochu udýchaně – schodiště je příkré – prosila, ať vyšetříme hanebnou smrt její sestry, která byla toho dne ráno nalezena vedle krbu v bytě, který společně obývaly.
„Nemohu najít útěchu ani v hudbě," štkala Patsy, „vždy jsme hrály spolu!"
Sherlock ji ujistil, že udělá, co bude v jeho silách. Rozhodl se nejdříve navštívit Aubreyho, a podáním ruky se se slečnou rozloučil.
Když jsem jí ale otevíral dveře, udělal něco neslýchaného.
Podtrhl běhoun. „Zadržte ji, Johne!"

„Žádný zločinec, kterého jsem vyšetřoval, se nemůže drzostí měřit s kouskem slečny Richmondové. Je snadné změnit účes. Odložit nástroj pod tíhou smutku je uvěřitelné. Těžko však lze zakrýt charakteristické mozoly a neadekvátně nízkou kapacitu plic. Máte tvář své sestry, ale rozhodně nejste saxofonistka, Nino."

> (Sherlock Holmes)
> (Tentokrát jsem od tématu odasociovala trochu daleko. Ale když sečtete hlad a lásku určitým způsobem, vyjde touha a žárlivost.)

Sherlockovské. :)

Sherlockovské. :)

Oho, brilantní dedukce.Velmi

Oho, brilantní dedukce.
Velmi pěkné drabble. A odasociování mi nevadí, protože i to může být výklad slov hlad a láska. I to.

Paráda!

Paráda!

Odasociování nevadí

Brilantní dedukce!

Dedukce

je právě to, co mi v drabblatech až moc často chybí. Asi se mi stejskalo :o))

Zimní bouře

Fandom: Vlad Dracula (série od Jenny Nowak)

Stál na zápraží a upřeně zíral do bílé tmy. Sněhová bouře neměla konce.
Svírala ho tak strašlivá bolest, že se to nedalo vydržet. Hladověl už třetí den a začínal si uvědomovat, že déle už to nevydrží. Jeho sebeovládání viselo na vlásku.
Přitom mohl tu zubatou obludu snadno uspokojit. Uvnitř chalupy seděla jediná živoucí bytost v okruhu desítek kilometrů.
Ačkoli stál hodiny na mrazu a větru, zřetelně slyšel tlukot jejího srdce.
Děsil se toho, co by jí mohl provést, pokud vejde zpátky do světnice. A šílel strachy z představy, že by ji uprostřed divočiny nechal samotnou a vyrazil do okolních lesů, aby se pokusil něco ulovit.
Představa prýštící krve mu zalila mysl.
Pomalu se sesul se do sedu a vší silou potlačoval to příšerné nutkání vřítit se dovnitř, popadnout Alexandru do náruče a zabořit jí zuby do krku.
Pokud by jednou začal, nejspíš by se nedokázal zastavit. Mohl by ji zabít.
V zuřivém soustředění přeslechl zvuk skřípajících dveří. Na rameni se ho dotkla něžná ruka. Ztuhl jako socha.
„Belo. Pojď dovnitř, prosím.“
Roztřásl se.
„Já vím... Ale věřím ti.“
Pomalu se postavil a otočil. Dívala se na něj s láskou, která zmírnila zuřivost té krvelačné obludy v něm. Následoval ji dovnitř.

Určitě ji sežere, protože

Určitě ji sežere, protože jinak by to vůbec nevyznělo. <33

Hmmm... Že ji stejně sežere,

Hmmm...
Že ji stejně sežere, že jo?

Hele....

další sadista! :D :P

Muhíp, ještě někdo zná Belu!

Muhíp, ještě někdo zná Belu! <3
Kde se tohle děje? Je to ta Alexandra z Pozdního hosta?
Nicméně pěkně sugestivní, líbí.

Děkuji!

Belu naprosto žeru! :) Ke své hanbě se však musím přiznat, že Pozdního hosta jsem ještě nečetla... Doma se mi vrství hromada nepřečtených knížek, na které nemám čas. :( Ale už se k tomu fakt musím dostat, strašně se na to těším. :) Jinak tenhle drabble nemá žádné konkrétní určení. Jen mi přišlo, že to do jeho příběhů hezky zapadá. :)

To pěkně silné!

To pěkně silné!

:)

Díky moc!

Uf.

(Stejně ji sežere, že ji stejně sežere, žejo?)

Snad si nemyslíš...

že ti to řeknu, že ne? :D

Expozice, kolize, krize a peripetie

Fandom: HP
Poznámka: Katastrofy se dočkáte bezprostředně v dalším drabblu, který souvisle navazuje. Za komentáře děkuji Profesor/ce, Lejdynce, Danae a ioannině!!! Za lehkou krutost (spíš osudu) se omlouvám.

„Už hlady skoro nevidím.“
„A proč jsi nic neřekla? Jestli ti není dost dobrá bradavická kuchyně, zvu tě na oběd. Znám jednu výbornou restauraci na Příčné. Ne, o Děravém kotli nemluvím.“ dodal, když spatřil zděšený výraz.
V hradních komnatách pobývala necelých deset dní a na první pohled se zdálo vše v pořádku. Chodila do Velké síně, konverzovala se studenty i profesory a vrátila se k výuce kouzelných formulí. Avšak nucený smích nezněl zvonivě a rozjařeně, chůze ani vystupování nebylo sebejisté a oči mrtvě vystupovaly z tváře. Potřebovala čas.
Usadili se k maličkému stolku u okna. Číšník škrobeně donesl jídelní lístky a oni dlouze vybírali a konfrontovali své volby. U vedlejšího stolu se objevil mladý pár s dítětem. Drobeček roztomile žvatlal, stahoval ubrus, převrhl sklenici s džusem a nakonec usnul matce v náručí.
„Takže si myslím, že bychom tam jet měli. Posloucháš mě vůbec?“
„Promiň, nějak jsem se zamyslela.“
„Poslední dobou neděláš nic jiného. Hermiono,“ ztišil hlas, „nikdo, kromě tebe samotné, ti nic nevyčítá. Prostě... Prostě se to stalo. Nemohla jsi ničemu zabránit. Nesmíš se cítit ukřivděná. Jen smutek je na místě, jako rozloučení se životem, který nás opustil.“
„Vždyť bylo i tvé. Tak proč se ke všemu stavíš zády?“ zakřičela.

Drsný...

No, ty témata to vedou hodně zajímavým směrem...

Solidní deprese, jak

Solidní deprese, jak pozoruji. A příště katastrofa... Mám se na co těšit.
Jinak klidně používej mužské skloňování mé přezdívky. Nebo ji neskloňuj vůbec - to mám radši a spousta lidí to tak i dělá. Dík.;-)

Hermionka má kvalitní depku.

Hermionka má kvalitní depku. Ne že bych se divila.
(Mrtvý oči - hezká variace obrazu.)

Ach jo, Severusi, ty máš ale

Ach jo, Severusi, ty máš ale hodně ošklivou fázi popírání.

Tak umírá demokracie

Fandom: Star Wars

V rozestlané posteli se cosi zavrtělo.
Ze změti dek a polštářů vykoukla lysá, znetvořená hlava.
Ústa se zkaženými zuby se roztáhla do spokojeného úsměvu.
Žlutá očka vesele zasvítila, když spočinula na tácu se snídaní.
Císař Palpatin natáhl pařátu podobnou ruku, poslušně mu do ní skočil čerstvě propečený rohlík.
Ovšem, chtělo by to ještě šunčičku.
Palpatin se protáhl, vyštrachal se z postele.
Sotva usedl ke stolu se snídaní, Pán ze Sithu rozrazil dveře.
„Co chceš?“ zavrčel Palpatin rozmrzele.
Darth Vadera po ránu viděti, pásový opar sobě přivoditi.
Rázem měl po náladě a zřejmě i po snídani.
Nezdvořák v černém brnění shůry shlédl na císaře.
„Jde o Ysanne Isard,“ zahučel mnohoznačně.
„Co je s ní?“
Poměr mezi císařem a ředitelkou Říšského bezpečnostního úřadu byl veřejným tajemstvím.
„Nic zvláštního, snad jen ...“ Vader větu záměrně nedokončil.
Palpatinovi tázavě zakručelo v břiše.
„ ... v noci nebyla doma.“
„Mám být znepokojen?“
„Prý byla viděna se senátorem ze soustavy ...“
Palpatin mrsknul nakousnutým rohlíkem do hrnku s kávičkou.
„S tím cucákem ze sedmapadesáté řady?“ zaječel.
Zpoza černé dýchací masky se ozvalo něco jako pobavené broukání.
Palpatin vyskočil.
Kostnatým pařátem vztekle udeřil do desky stolu.
„Poprav ho! Okamžitě! Tímto rozpouštím Senát!“
V ten okamžik v předaleké galaxii nadobro zemřela demokracie.

Hihi

To je neobvykle roztomilé pojetí Palpatina i Vadera :-)

Stejně byla jen

Stejně byla jen postelová...;=)
Hezké.

Z tohohle by člověk nevěřil,

Z tohohle by člověk nevěřil, že Palpatin byl ve skutečnosti ta hlavní svině.
Asi mu začnu říkat žlutoočko.

*výbuch smíchu*

Skvělé, vtipné, líbí!!!
"Darth Vadera po ránu viděti, pásový opar sobě přivoditi." To si budu pamatovat.

Šunčička. Pařátek. Kávička.

Šunčička. Pařátek. Kávička. Rohlíček. Pásový opar...
... a pak rozpustíš Senát.
Tomu říkám gradace.

XD I když pásový opar byl asi

XD
I když pásový opar byl asi vrchol všeho. :D

Caritas

Fandom: Bjørkhallen
A/N: Tuhle scénu jsem chtěla napsat do Osmi týdnů. Nevešla se tam. Takže teď. :-))

„A mám tě, ty chmatáku!“
Vítězný výkřik prořízl hluk tržiště jako katovy důtky kůži odsouzence. Dva mniši procházející poblíž se zastavili a otočili se po hlase.
Chlapec se rve tiše; neplýtvá dechem. Mrská sebou jako losos nad potokem, kouše a kope ze všech sil, ale rukama k sobě tiskne bochník chleba, tak pevně, až se jeho špinavé prstíky probořují kůrkou do bílé střídky. I kdyby ho ztloukli až do krve, tohle nepustí.
Rány prší. Chlapec uhýbá. Potrhaný lem černé suknice mu víří kolem kotníků šedavý prach.
„Vždyť je to malý benediktin...! Pojď, bratře Johane. Zaplatíme za něj.“
„Je to zloděj, otče,“ namítl suše glastonburský cellerarius. „Sám jste viděl. Třeba i tu kutnu někde ukradl.“
„Možná,“ připustil opat. „A možná ne. Uvidíme, Johane. Pojď.“
Pekařův pomocník zatím chytil kluka za kapuci. Škub – a děcko se válí v prachu, ochranitelsky obtočené kolem bochníku, vzdorné černé oči nezkrotně blýskají zpod čupřiny neuvěřitelně zacuchaných vlasů. Teď se zaleskly zuby – a křaf! voňavý kusanec kůrky mizí v žaludku skoro bez kousání.
Zničeho nic ruce na ramenou.
Nebijí, neubližují. Jen tam prostě leží. A pomstychtivé hole a boty se rázem stahují pryč.
Několik slov. Zacinkání stříbra. Neochotná úklona.
Cestou ke klášteru se chlapec opatrně zeptá: „Proč?“

To je tak... smutně

To je tak... smutně roztomilé.

Ono se to nezdá, ale je to

Ono se to nezdá, ale je to začátek první doby, kdy bylo Severinovi aspoň trochu dobře. I když asi trvalo pěknou chvilku, než si to uvědomil. :-)))
Dík.

Jé... Můj milý malý

Jé... Můj milý malý Severin.
Chudák kluk, měl pořádný hlad. Ještěže mu ti dva pomohli. A teď nás nejspíš čeká klášter a další peklo, že?
Napsala jsi to moc hezky. Mám z toho velmi laskavý pocit.

To opat je takovej -

To opat je takovej - laskavej... věří na druhý šance a nesoudí na první pohled...
Mám dojem, že Severinovi v Glastonbury nebylo zdaleka tak zle, jako předtím. Že měl PTSD v takhle raným věku je druhá věc, ale v Glastonbury bylo pár lidí, co ho měli rádi a chovali se k němu jako k děcku. Takže úplný peklo asi ne.
Když pak odejde z Glastonbury, je to zase jinak. Ale tak zle jako po ty tři roky toulání mezi Selby a Glastonbury už mu nebude nikdy. (Leda snad až se do Glastonbury vrátí jako dospělej, ale tos, myslím, ještě nikde neviděla. Ta doba pak končí tím, že najde Lisu.)

Krásné, krásně je to vidět, a

Krásné, krásně je to vidět, a hrozně se mi líbí, jak to popisuješ, to dítě... a vůbec, je to prostě výborné. Líbí!

Díkec! Severin je

Díkec!
Severin je inspirativní. :-))

To je tak vizuální popis, že

To je tak vizuální popis, že mám dojem, žes mi pustila film. Paráda.

To jsem strašně moc a moc

To jsem strašně moc a moc ráda.
Jo, rvačky! Ty se píšou...

A já si ji zase vždycky

A já si ji zase vždycky chtěla přečíst. Splnilas mi přání.

Rádo se stalo. :-)) Ještě mám

Rádo se stalo. :-))
Ještě mám schovanou jednu nerealizovanou scénu z té samé krabičky, tak uvidíme... Záleží na tématech.

jeeej, to má atmosféru :)

jeeej, to má atmosféru :)

Díky. :-))

Díky. :-))

Hlad... a láska

Fandom: Historie (velký požár Londýna), trochu AU

Thomas Farriner zkrátka dostal hlad. A to velký. Měl sice dávno po práci a jeho žena už spala, ale nemohl si pomoct. Opatrně rozsvítil petrolejku a vešel do pekárny. Kéž by měl aspoň zrovna napečené své oblíbené rohlíčky! Zatopil v peci. Když připravil těsto, mohl ho už pohodlně dát péct.
„Co tu děláš tak pozdě?“ ozvalo se u dveří. Jeho žena tam stála jen v noční košili a trochu se chvěla zimou. Byl to přesně ten pohledů, který ho vždycky přinutil si uvědomit, jak je krásná. Něžně ji objal. Rozhodl se jít s ní na chvíli do ložnice, než se rohlíčky upečou, i za tu cenu, že by si je mohl připálit.
Trochu udýchaný a sladce vyčerpaný se k ní přitulil. Pod peřinou bylo tak teplíčko, že se mu začala klížit víčka. Na rohlíky úplně zapomněl. Usnul téměř okamžitě a ani jeho ženě netrvalo dlouho upadnout do snů.
Probudili je zděšené výkřiky: „Hoří!“ Vyskočili z postele. Popadli děti a jen pár vteřin chybělo k tomu, aby v domě uvízli. Jejich hospodyně takové štěstí neměla.
Žili ještě dlouho a poměrně šťastně, ztracený majetek si poctivou prací brzy získali zpátky. Thomas se však už vždycky při pohledu na Londýn tak trochu zastyděl.

A to ani to... ne to. :D On

A to ani to... ne to. :D On spal! :D No já omřu. XDXDXD

Zajímavý nápad

Zajímavý nápad

Moc hezké. Neřekla bych, jak

Moc hezké. Neřekla bych, jak mile a domácky se dá popsat příčina takové katastrofy.

Moc pěkné

To by jeden neřekl, jak se taková katastrofa dá popsat docela mile a humorně a přitom to vypadá přirozeně a uvěřitelně. Moc pěkné.

To není AU, takhle to

To není AU, takhle to bylo!
:)
Krásné!

Fantastické! Milujem, keď

Fantastické! Milujem, keď história nadobudne nový rozmer :)

No jo půlnoční svačiny nejsou

No jo půlnoční svačiny nejsou zdravé...

Mlsoň. :-)) Vůbec se mu

Mlsoň. :-)) Vůbec se mu nedivím.
A získal si mě, že se stydí.

Nojo, malé opomenutíčko a

Nojo, malé opomenutíčko a taková katastrofa! Ale člověk se mu nemůže moc divit ;)

Divadelní hra

Fandom: realita

AN: Tak konečně, ale obávám se, že nic moc, ale aspoň něco.

„Romeo, Romeo, ach, proč jsi Romeo?“ zazněl místností nepříliš nadšený ženský hlas.
„Mám poslouchat dál, nebo promluvit?“ odpověděl ženě po chvíli ještě více znuděným hlasem muž oblečený v kostýmu, který spíš než aby sledoval text, hleděl ženě do výstřihu.
„Né,“ zaúpěl muž sedící na stoličce před dvojicí, tak hlasitě až daný pár nadskočil leknutím. „Takhle by to nešlo. Četl někdo z vás dvou tu hru? Ne?“ Protřel si prsty spánky, ta bolest hlavy ho jednou zabije. „Proč já musím vždycky pracovat s takovými budižkničemu?“ položil si řečnickou otázku, než si povzdech a kapituloval. „Tak já vám to tedy vysvětlím. Ta hra je plná citu a lásky a ne čekání na smrt, i když v na konci zemřou,“ potřepal nad tím hlavou, než pokračoval. „Prostě hrajte to jako byste lačnili po lásce, po dotycích toho druhého. To je to co tvoří dějiny a jestli mi nevěříte,“ zamračil se na dívku, která se chystala něco namítat, „přečtěte si o tom něco v nějaké historické knize. A teď znovu a hlavně… s citem.“
„Roooomeo, Roooomeo, ach, proč jsi Rooomeo,“ začala žena znovu svoji pasáž s hraným citem a ne snad kvůli tomu co jim režisér řekl, ale spíše, aby od něj měli pokoj.

No jo, no. Jsou chudáci

No jo, no. Jsou chudáci unavení...;=)
Dobré.

Kdyby Charlie žil...

Fandom: Stargate

Jack nenáviděl myšlenky, které ho napadaly pokaždé, když každý rok ve stejný den procházel hřbitovem k hrobu svého syna. Vždyť kdyby tehdy necítil takovou bolest ze ztráty chlapce, kterého na světě nejvíc miloval, všechno by bylo jiné. Možná to byl hřích, takto uvažovat, ale Jack už potkal tolik bohů, že v žádného nevěřil, takže na tom vlastně vůbec nezáleželo.

Kdyby Charlie žil, nikdy by Jacka nevybrali, aby vedl tým bránou. Šel by místo něj někdo jiný a osud celé galaxie (několika galaxií!) by se ubíral úplně jiným směrem. Abydosané by zemřeli, Ra by přežil. Abydoská brána by explozí zničena nebyla. (Jak naivní se dnes Jackovi zdála představa, že by snad bylo možné bránu zničit pouhou atomovou bombou!)

Ra nebo Apophis by zaútočili na Zemi. Kdo a jak by jim v tom zabránil? Kdo by vůbec zjistil, že přicházejí, kdyby si všichni mysleli, že brána vede jen na Abydos? Tam by přece bylo nebezpečí zažehnáno.

Vládcům soustavy by se nikdo nepostavil. Miliony lidí a jaffů by tak dál žily jako otroci.

Replikátoři by zamořili obě galaxie a jen bůh ví, kam by se posunuli dál.

Všechno by bylo špatně.

Jack položil květiny na Charlieho hrob. „Přesto bych chtěl, abys žil,“ zašeptal.

Ano, můžeme zachránit celý

Ano, můžeme zachránit celý svět, přesto nám pořád bude ten jediný blízký člověk chybět.
Moc hezké. Smutné, ale přijde mi to jemné.

Drabble má 199 slov, oprav na

Drabble má 199 slov, oprav na 200, pošli mail a bude bodík.

Fandom: House Varování:

Fandom: House
Varování: Trocha drog

„…trpí permanentní bolestí zad.“
Cameronová podala Housovy objemnou složku; ani se na ni nepodíval.
„Té babě je devadesát sedm, ta potřebuje kněze, ne nás.“
„Opium, Heroin, Kokain, Marihuana, Extáze, Hašiš, Pervitin…“
„Chasi, sice je hezký, že nám vyjmenováváte, co jste ještě nezkusil, ale kde je pacient?“
Chase se usmál a podal mu složku.
„Tohle jsou drogy, které mu našli na testech, ještě přiznal k houbičkám, ale ty s ním nic nedělali. Vezmeme ho?“
Odpovědí mu bylo jen vzdálené klepání hole.

House oněměl. Po celém nemocničním pokoji byly natažené pestrobarevné látky, ve vzduchu se vznášel oblak kouře – nejspíše směsi opia a marihuany a kolem pacienta (právě nejspíš balil jointa) sedělo několik individuí oblečených, jako by se právě vrátili z Woosstocku.
„Co se tady děje?“ zeptal se.
„Seance lásky!“
House se otočil na sestřičku, která seděla v rohu a nepřítomně klimbala hlavou.
„Měla jste je vyhodit!“
„Já to zkoušela, ale oni nechtěli,“ hájila se zastřeným hlasem, a pak se začala chichotat.
„Láska určuje dějiny!“ vykřikl jeden z hippíků.
House se posadil; ani organismus vycvičený závislostí na vicodimu se nedokázal vyrovnat s tím kouřem.
„To spíš hlad po moci,“ řekl, což vyvolalo bouřlivou reakci.
Pak přišla Caddyová s ochrankou a zkazila veškerou srandu.

Vtipné, líbí se mi to.

Vtipné, líbí se mi to. Hippíci v nemocnici!!!

Hezký, vtipný, líbí!

Hezký, vtipný, líbí!

Skvěle vystihnuté téma!

Skvěle vystihnuté téma! Tleskám a musím se usmívat. Úplně to vidím.

Mňáu?

Fandom: Simonův kocour (Kdo nezná, ať se povinně podívá alespoň na tohle. ;))
Poznámka: Z pohledu kocoura. ;)

Simon se zase dívá na televizi.
Simone?
*mrk, mrk*
Mňáu? Simone.
*lís*
Podrbe mě za ouškem.
Vrň. Ale… Simone?
*otevře tlamičku* Nic. *otevře tlamičku a ukáže si do ní* Nic.
Simone!
*vytáhne drápky* *škráb, škráb* – už ne do sedačky, ale do kalhot. Toho si všimne. Nevšímá.
Tyhle neznám – tak jemné, měkoučké a ty proužky! Jsou nové? *škráb, trh, grrr!*
Vyskočí.
*mrk, mrk* *otevře tlamičku, ukáže si do ní*
Simon se zoufale podívá na své rozedrané kalhoty a krvavé škrábance pod nimi.
*mrk, mrk*
Měl se po příchodu z práce převlíknout. Můžu za to, že tu chodí ve svých nejlepších kalhotách? Mňáu?
Vrň, dneska se nese kuřecí!

*šťouch*
Pichlavá kulička se nehýbe.
*šťouch*
Ježečku?
*ňuch*
Já jsem ti tvrdil, že polštář je nejpohodlnější místo na světě!
Neboj se, Simon si tě určitě zamiluje. Vážně. Miluje mě.
*houpe se ze strany na stranu, žuchne do měkkého*
*lís, škráb*
Simon už jde! Uveleb se hezky na tom polštáři, ať vypadáš k světu. Nemůžeš? Tvé bodlinky se zasekly? Pomůžu ti.
*táhne, táhne*
Rup, trh!
To je ale krása!
*loví*
*skáče*
*loví*
Peří!
Grrr!
Ježečku, ty jsi ale roztomilá bílá koule! Takhle tě bude mít Simon rád. Simon má rád bílou. Má rád mě!
Simone?

Jéééé, to je ale

Jéééé, to je ale rozkoušňoučký ^^
Geniální nápad :)

<3

<3

Chííí ^^

"otevře tlamičku a ukáže si do ní" vypadá takhle v napsané podobě strašně divně až blbě %), ale jinak moc príííma =^.^=

Ale dyť on to fakt dělá!

Ale dyť on to fakt dělá!

Tos odpovídala mě? (je to na přelomu stránky, tak teď nevím %))

Já vím, že to dělá samozřejmě, já to znám; psala jsem "takhle v napsané podobě", ne? Prostě vypsané to vypadá hrozně blbě, i když animované vůbec ne, no.

možná to vypadá trošku

možná to vypadá trošku zvláštně, ale hrozně blbě určitě ne....

Simonova kočka! <333 Simonovi

Simonova kočka! <333
Simonovi se daří ji malovat neskutečně věrně - a tobě zas psát tak, že vidím Simonovy kresby.
(Nejradši mám, jak kočka zvedá tlapky i s kusama přikrývky.)

Děkuju moc. Jo, ty kresby

Děkuju moc.
Jo, ty kresby a/nebo videa jsou kouzelný a to zvedání tlapek i s přikrývkou se mi vždycky líbilo. :)

*ňuch*

:D :D :D
A ten božsky kočičí výraz, jaký jsi měla, když jsi mi to předčítala... :D
<3
Stvořeno opravdovou Kočkou. :D

Vrň. ;)

Vrň. ;)

Moc hezké. Simona jsem kdysi

Moc hezké. Simona jsem kdysi četla a líbilo se mi to.

Hihi, ano, z Chotěboře jsme

Hihi, ano, z Chotěboře jsme si dovezly i knížku. :D

Proč zrovna Hlad a Láska?

Fandom: originální, narážka na Sandmana, bodík je bodík

„Něco bych zbodl,“ prohlásil štíhlý chlapík a mrkl na svoji společnici. No, štíhlý... To asi není to pravé slovo. Byl přímo kost a kůže. Kdyby jej viděla Twiggy, slintala by závistí.

Zato jeho společnice byla holka krev a mlíko. Její tvary nenechávaly nikoho chladným a plné rty si přímo říkaly o pozornost. Jmenovala se Láska. Pohlédla pohrdavě na Hlad a odfrkla si: „My tady přetváříme lidské dějiny a ty myslíš jenom na jídlo.“

„Myslím na něj celý život. Každou minutu, každou sekundu. A nikdy jsem ho neochutnal. Není to fér, víš?“

„Život není fér.“

„A proč jej fér neuděláme? Já bych se konečně najedl a lidé by také byli spokojení.“

„O fair play nepadlo ani slovo. Gautamal by nám řekl, kdyby chtěl učinit lidský život spravedlivým.“

„Proč nám vůbec vrchní velení přenechal? Kde je Smrt, Osud nebo Sen? Pro mě za mě, ať za lidstvo rozhoduje třeba Delirium. Mě už to nebaví. Chci se jít nadlábnout do Restaurantu na konci vesmíru. Nebo aspoň do KFC.“

„Nemůžeš jen tak odejít. Jednou bylo řečeno, že Hlad a Láska určují veškeré lidské dějiny, tak to tak musí být.“

„Tak mi aspoň něco uvař.“

Láska se zamračila. „Pokud vím, Hlad je nejlepší kuchař, ne?“

Delirium! To se povedlo. :D

Delirium! To se povedlo. :D No a závěr je taky brilantní!

Žádný BJB. Mně se to líbí.

Žádný BJB. Mně se to líbí. Povahy obou emocí jsi napsala moc pěkně.

tak toto nebol žiadny BJB,

tak toto nebol žiadny BJB, neskutočne sa mi to páčilo :) originálna myšlienka

Děkuju :). Ale stejně to je

Děkuju :). Ale stejně to je úplně o ničem.

Láska a hlad

fandom: C.S.Lewis - Rady zkušeného ďábla
Poznámka: píšem po česky, pretože knižku máme v českom vydaní a nedokážem si predstaviť, že by som to písala po slovensky. Ak tam mám chyby, buďte prosím zhovievaví :)

Milý Tasemníku,

proč se vlastně ještě podivuješ nad tím, jak Tvého pacienta ovlivňuje Láska? Vždyť jsem Ti už tolikrát opakoval, že lidé jsou kříženci, zvířata i duchové zároveň!
Základním znakem jejich zvířecí poloviny je Hlad. Ten samý Hlad, který i my důvěrně známe. Aby žili, musí jíst. Duchovní hlad je vede k ukájení jejich potřeb. Pokud provládne zvířecí část, stane se Hlad jedinou hnací sílou v jejich životě (ti filosofové to vznosně nazývají Materialismus).

Tvůj pacient je ale teď v úplném područí své duchovní poloviny. Ovládla ho Láska a téměř úplně zapoměl na svůj Hlad. Jediné, co teď chce pro sebe, je strávit s tou nanicovatou holkou čtyřiadvacet hodin denně, jinak myslí jenom na ni a na její dobro. Tahle Láska je pro nás úplně nepochopitelná, protože je čistě Nepřítelovým vynálezem. Nesnaž se v ní hledat logiku, žádná tam není!

Teď bys měl apelovat na pacientův Hlad. Se samotnou Láskou nic neuděláš, ale připomínej mu, po čem toužil předtím. Snaž se dosáhnout, aby se nezištná Láska proměnila na sobecký Hlad. Pak bude myslet jenom na své vlastní ukojení.

A hlavně sebou hoď, protože moc času trávíš jenom metafyzickými úvahami. Tohle nejsou výsledky, které toužíme vidět!
Líbá Tě Tvůj strýc Zmarchrob

Tahle kniha mě sice zklamala,

Tahle kniha mě sice spíš zklamala, ale tohle je povedené.

Tys mi udělala TAKOVOU

Tys mi udělala TAKOVOU radost! Tenhle dopis tam určitě byl, jen při tisku omylem vypadl. "Tohle nejsou výsledky, které toužíme vidět!" Checheche ;)

Hrdinská výprava

Fandom: originální

Archivář si zhluboka povzdechl. Nesnášel tuhle hnusnou zatracenou výpravu přes tenhle hnusný, zatracený, mokrý les a nechápal, proč král trval na jeho účasti. Ano, princovo vítězství nad drakem a osvobození překrásné princezny Eliany musí být zaznamenáno, ale co by s tím měl mít společného on?
Bohužel si král postavil hlavu...
Nebo možná spíš královna. Dobře, několik jejích dvorních dam je... v tom... v problémech, ale nebyla jeho vina, že tak moc miloval dámskou společnost. A vyslat ho na tuto výpravu jen proto, aby ho drželi dál od jeho dámiček, bylo navýsost surové.
Topil se v sebelítosti. Je hladový, mokrý a opuštěný. Včera to přehnal s medovinou, takže ho ještě ke všemu bolí hlava. Naštěstí už se blíží k drakovu doupěti; princ ho zabije, zachrání svou milovanou, a budou se moct vrátit do tepla, domů, do Otranska, do Vyzmaně, do hradu, do háje, to je ale hnusně.
Vytáhl pergamen a brk. Potom musela výprava chvíli čekat, než našel inkoust.
Poté začali dělat hluk, aby draka vylákali z doupěte.
Archivář pečlivě zapisoval historickou událost.
A Jordyn, dědic trůnu Otranska, pozvedá svůj mocný meč, aby skolil hladového netvora, jenž uloupil jeho vyvolenou, a před tím mnoho půvabných panen pozřel.
„Miluju tě, princeznooo!“
Chramst.

Do hradu, do háje. XD Moc

Do hradu, do háje. XD Moc krásně napsané!

Trošku vykradačka Cimmrmanů

Trošku vykradačka Cimmrmanů ;) Domů, do Čech, do Prahy... :D

Vtipné, skvěle

Vtipné, skvěle napsané!
Potěšilo jako zatím vše od Tebe :-)

Mizerný vlhko.;=) Moc hezké a

Mizerný vlhko.;=)
Moc hezké a vtipné drabble.

skvelé :) najviac ma pobavilo

skvelé :) najviac ma pobavilo "do háje, to je ale hnusně"

Jojo, o tomhle se v legendách

Jojo, o tomhle se v legendách nepíše. Zatracený mokro a blbý konce!

Vynikající večeře

Fandom: na konci ;)
Poznámka: Vím, že mi to celé trošku hapruje, ale počítat slova a ještě hlídat logiku na mě bylo dneska moc ;)
------------------------------------------

Scéna: místnost plná květin, uprostřed impozantní jídelní stůl, těžké závěsy, drahý jídelní servis – porcelán, láhev vína, ta nejlepší teflonová pánev, ostré nože

Osoby: muž střední postavy na kolečkovém křesle, rusovlasá žena v černých večerních šatech; druhý muž postavy spíše menší v dokonale střiženém smokingu - velmi elegantní

Jídlo: Soudě dle vůně vynikající, žádný gurmán by nepohrdl (Pozn. Nutno prověřit původ mozečku.)

Prezentace: Příprava pokrmu přímo před hosty. Působivé. Hostitel se v kuchyni zřejmě umí otáčet.

Celková atmosféra: Poněkud napjatá. Verbální schopnosti jednoho z hostů se postupně rapidně zhoršují. Trapný výstup.

Harry Sheldon zavřel zápisník a pero schoval do kapsy u saka. Když se vydal k přátelům na večeři, opravdu nečekal, že večer stráví pozorováním znepokojující společnosti v jídelně. Netušil, co se tam sakra děje, ale rozhodně si to nehodlal nechat pro sebe. Litoval, že si zapomněl diktafon.
Harry byl asi pětačtyřicetiletý muž. Dřív býval investigativním novinářem, ale na jeho postavě bylo znát, že už několik let proseděl jen v kanceláři. Tohle bylo ale něco docela jiného.

Protáhl se. Tedy pokusil se o to.
Zachytil za jakousi tašku. Strhl ji dolů a v jídelně se rozhostilo ticho.
Harry se neodvážil ani dýchat.
Dveře se prudce otevřely.

„Dobrý večer,“ usmál se doktor Lecter.

Fandom: Hannibal (pokačování Mlčení jehňátek)

Ehm, "gurmán" by nepohrdl ani

Ehm, "gurmán" by nepohrdl ani psím žrádlem. ;)
Jinak se mi to líbí, i když už si vůbec nepamatuju kánon. :D

Vtipné. Skoro jako z

Vtipné. Skoro jako z hororového filmu.
Líbilo se mi.

Děkuji :)

Děkuji :)

Křehká hranice

fandom: Buffy

Když ji uviděl poprvé, tančila kolem ohně a v havraních vlasech se jí leskly plameny. Byla krásná jako noc a on ji zatoužil mít.
Když ji uviděl poprvé, seděla na schodech před střední školou a hleděla kamsi do prázdna. Byla opravdová a nebezpečná. A on ji zatoužil chránit.
Sám vybral místo jejich prvního setkání a okouzlil ji. Když chtěl, dokázal být krásný jako anděl světla a omamovat srdce.
Nechal ji, ať si místo jejich prvního setkání vybere sama. Poprvé na ni promluvil, když ležel na zemi a ona mu botou přišlápla hrudník. Nechtěl dělat dojem.
První, co jí řekl, byla lež. A pak následovala další a další, dokud nebyla úplně jeho.
První, co jí řekl, byla pravda. Nelhal jí, ani když ho to mohlo stát úplně všechno.
První, o co ji požádal, byl stříbrný křížek, který nosila kolem krku. Její poslední hranici bezpečí.
První, co jí daroval, byl stříbrný křížek. Když si ho dala kolem krku, vztyčila mezi nimi bariéru bolesti.
Loupil její srdce kousek po kousku. Nakonec z ní vysál krev a život.
Chránil ji před sebou, i když mu to rvalo srdce. Byl ochoten za ni i zemřít.

Mezi hladem a láskou je vztyčena křehká hranice.
Lidská duše.

To, že jsem Buffy nikdy

To, že jsem Buffy nikdy nesledovala (až na pár dílů) mi vůbec nebrání užít si tohle drabble! To je krása! Naprostá nádhera.

To je ta Buffy, co loví upíry?

Teda já zírám, co jsi z toho udělala za úžasnou věc. Podívala jsem se před časem na první díl a připadalo mi to jako nebetyčná kravina. Ale drable je dokonale smysluplný a svým způsobem vzrušující a moc se mi líbí.

Ufff

Tak to je hodně působivé... Tenhle fandom mě nikdy nelákal, ovšem teď začínám být zvědavá.

Díky! Zkus to, myslím, že to

Díky! Zkus to, myslím, že to stojí za to.

Působivé, hezky napsané!

Působivé, hezky napsané! Líbí!

Díky :)

Díky :)

Kdybych měla trochu víc času,

Kdybych měla trochu víc času, hned bych měla cukání se jít na nějakou Buffy podívat :o)
Povedlo se.

Já se musela při psaní

Já se musela při psaní mrknout aspoň na dvě scény, abych nebyla úplně mimo :) Díky!

Hezky postavený protipóly.

Hezky postavený protipóly. Ale ten závěr, to je koruna.

Děkuju! Nejlepší je, že ten

Děkuju! Nejlepší je, že ten závěr vážně vychází z kánonu.

Já Buffy zbožňuji a jsem na

Já Buffy zbožňuji a jsem na její fan fiction dost přísná, ale tohle bylo výborný. Asi jsem si nikdy tyto podobnostni neuvědomila. Funguje to skvěle!

Tak to mě blaží :) Díky.

Tak to mě blaží :) Díky.

neznám fandom (už zase xD)

neznám fandom (už zase xD) ale moc se mi to líbí!

O to jsem radši, že se ti to

O to jsem radši, že se ti to líbí, díky :)

Líbí.

Líbí.

Dík!

Dík!

Já teda neviděla ani jeden

Já teda neviděla ani jeden díl Buffy a ani mě to nikdy moc nelákalo, ale drabble je naprosto kouzelný a jemný a poetický... a hlavně je to pravda.

Díky moc. Já jsem zatím jen

Díky moc. Já jsem zatím jen buffista začátečník, ale líbí se mi to víc, než jsem čekala :)

Možná začátečník, ale tohle

Možná začátečník, ale tohle drabble je úžasné a moc se mi líbí!

Beznaděj

Fandom: Historie, Kataři

Vrátila se tam o půl roku později. Hradby Montséguru vypadaly stále stejně, dole pod horou jí spáleniště připomnělo, co se událo. Upálili je. Všechny, kteří se věrně přihlásili ke katarské víře, která jim zakazovala lhát. A oni to věděli. Nepotřebovali inkvizici, ti dobří lidé se udali sami.

Vítr se prohnal skalami, pohrál si s prameny jejích černých vlasů a pokračoval dál do hor. Srdce jí svíral žal, oči jí slzely. Francouzi jich v pevnosti doslova uvěznili až na tři stovky. Ne všichni složili slib dokonalosti, ale perfecti patřili k nejpočetnějším. Když se Montségurští vzdali, spousta následovníků víry narychlo zatoužila zemřít co nejčistější.

Nakonec nezáleželo na tom, jestli oblékli kutnu nebo ne. Ti, kteří nebyli masově upáleni, zemřeli o něco málo později. Francouzská nenávist vůči Languedocu byla příliš silná a hlad po jejich bohatství ještě silnější. A inkvizice byla všude, strach obyčejných lidí jim byl nápomocen.

Udáš, budeš zachráněn, neudáš, půjdeš na hranici s nimi.

Jí se podařilo uniknout všem nástrahám katolické víry a lačnosti francouzského krále. Přežila, ale ztratila svou matku, sestru, malého bratra, svého milého. Chtěla se pomstít, všem těm násilným mužům, kterým nezáleželo na ničem, ale co sama zmůže proti zkaženosti těch, kterým se neubránil celý její národ?

_________
Poznámka: Koho by zaujalo téma Katarů, Languedocu atd., může si o tom přečíst v knížkách Poklad Montséguru (Sophy Burnham) a třeba v Labyrintu (Kate Mosse - ne ta modelka). Teď si nevybavuji, jestli jsem o nich četla něco dalšího, ale určitě se to dá někde zjistit. To jen kdyby to někoho zajímalo tak jako mě :)

Je to dobré. A smutné, ale

Je to dobré. A smutné, ale myslím, že výstižné a aplikovatelné i na jiné epochy.

Jo, to je dobré. O katarech a

Jo, to je dobré. O katarech a Montséguru jsem taky tak trošku uvažovala u tématu Světlo, kvůli Esclarmondě, ale hned jsem od toho upustila.
Dějiny katarů a potažmo i dějiny a kultura francouzského Jihozápadu jsou docela pěkně popsané v knize, která se jmenuje myslím Válka proti albigenským (bohužel si teď nevzpomenu na přesnej název, ale nějak tak), je to taková beletrrizovaná historie.

Jé, díky za tip :) To je

Jé, díky za tip :) To je fajn, mě se historie v podobě beletrie čte nejlíp :)

Nic, nic nezmůže. A ano,

Nic, nic nezmůže. A ano, většinou jde o prachy... inkvizici, králi... Nebo o moc. Což je vlastně totéž.
Připomnělas mi mýho milovanýho Eca. To je prosím obrovská poklona.

Děkuji za takovou poklonu,

Děkuji za takovou poklonu, vážím si toho.
Ne nadarmo se říká, že peníze = moc a opačně. Vždycky, když si vzpomenu, čeho tehdy lidé byli schopní (a čeho i mimojiné jsou schopní i teď), jsem hrozně naštvaná.

To je hrozně zajímavý, na DMD

To je hrozně zajímavý, na DMD se mi líbí, jak si člověk může rozšířit znalosti. A to dokonce i ve svém oboru. Jůů!

Chníííí :) Jsem myslela, že

Chníííí :) Jsem myslela, že ti budu fušovat do znalostí a ono ne :) To jsem ráda, jestli ti to něco přineslo :)

Já fakt nevím úplně všechno.

Já fakt nevím úplně všechno. :))))))

Ach jo, to je hrůza. A moc

Ach jo, to je hrůza. A moc hezky napsané! Dík i za doporučenou četbu :)

Je to hrůza, čeho katolíci

Je to hrůza, čeho katolíci byli ve dvanáctém (a nejen v tom) století schopni...
Děkuji :) (a je to vážně zajímavé a z těch románů jsem se o nich hrozně moc dozvěděla :))

Ono ve dvanáctném století

Ono ve dvanáctném století technicky těžko mluvit o katolících, ale vím, co chceš říct. Když jde většina proti menšině, je to obvykle hnus.

Hříšníkova zpověď

fandom: Budeč

Zhřešil jsem. A hřích je v prvopočátku všeho.
Jenže pak přišla. Láska. Horká. Spalující. Nepravděpodobná. Nevěděl jsem, co dělat. Minulost mě svazovala a já se od ní potřeboval odpoutat. Nemilosrdně odříznout. Ale nedokázal jsem to udělat sám.
Řešení se nabídlo víceméně samo. Odborná pomoc. Jednoduché a prosté. Fungovalo to. Gratuloval jsem si až do okamžiku, kdy jsem se na té opuštěné chodbě obrátil za zvukem svého jména.
Ty oči jsem poznal okamžitě, ale už nebylo kam utéct.
Za mé hříchy mi byl vyměřen trest. Nevím jestli přiměřený.
Cítím se tak trochu ukřivděně, zhřešil jsem z lásky, mohlo mi být odpuštěno.

Zabit.
Proč to potkalo právě mě?
Zabil mě. A pak šel a pečlivě odstranil veškeré stopy mé existence. Zabil mě na dvakrát.
Unikla mu jediná věc, klobouk, který se zakutálel do tmy, když jsem padal k zemi. Poslední stéblo. Toho jsem se chytil. Nevím jistě jak. Magie je vysvětlení hloupé a já byl vědec. Hlad po pomstě je vysvětlení ještě hloupější. Bohužel vysvětluje nejvíc.
Na každý pád, nejhorší ze svých hříchů jsem spáchal posmrtně.
Zabrat první hlavu, která se namanula. Taková věc je horší než vražda.
Hlad po pomstě. Byl jsem přesvědčen, že musím.
A takový hřích se odpustit nedá.

Mrazivé, ale moc hezké.

Mrazivé, ale moc hezké.

Teda to je krásně mrazivé a

Teda to je krásně mrazivé a tajemné. Skoro si to říká o to, aby toho bylo víc!

V Budči je skryto víc temných

V Budči je skryto víc temných zločinů než v Malém českém pitavalu! Tohle mi budeš muset jednou dovyprávět...

Když budu mít štěstí, tak

Když budu mít štěstí, tak dovyprávím. Do konce dubna. Protože jsem se rozhodla, že letos svými drabbly během dubna postupně odvyprávím jeden příběh. (I když musím říct, že holky tím výběrem témat dělaj co můžou, aby se mi to nepovedlo :o)

Doufám, že to půjde. A když

Doufám, že to půjde. A když ne jako drablata, šlo by to třeba dovyprávět i zvlášt?

Já se spíš bojím, že to

Já se spíš bojím, že to dovyprávím dřív a pak už nebudu mít o čem psát :o)
Ale kdybych to nestihla během dubna, tak určitě v květnu zbytek dopíšu, ono to v podstatě není nijak složitý vyprávění :o)

Těšík

Těšík

Krajina posedlá tmou

fandom: historický crossover
poznámka: Dárek pro Julii, nejdřív k Totalitním Vánocům a pak potažmo k narozeninám. Všechno nejlepší!

V krajině posedlé tmou dějiny se píší rukou podivnou, a perem ještě podivnějším.
To pero ostrý hrot má a do srdce jím bodá.
To srdce zraněné, krvácející, hladoví po dalších ranách.
To srdce po lásce žízní.
*
Láska je pyšná, hrdě zvedá hlavu a tajně touží. To jediný pohled Libušin zabodl a zaryl se do srdce Přemyslova jak rádlo do měkké země.
Láska je krutá, šíp letí bez rozmyslu, nevybírá si. To Johanka marně pod křížem kleká a o milost velitele svého prosí.
Láska je krátká, sladká, bolí. To Romeo vzdychá rty otrávenými a dýku do srdce Juliina noří.
Láska všechno smí a všechno chce. To zelené rukávce Anniny měkce pohladily tvář Jindřichovu.
Láska tahle zakázaná, říkají, zvrácená je, ale tím krásnější, prudší. To Oscar Wilde svléká pomalu kabát a usmívá se pod vějířem řas.
Láska nést se nechává propastmi času a do hrobu uléhá. To Viktorie kleká truchlivě ve Westminster Abbey, na černém krajkovém čepci třpytí se diamantová korunka; vzpomínka na Alberta.
Láska usmrtí, zahubí a zničí. Nesouhlasný pohled Yoko bezhlesně říká: Už dost, Johne.
*
Krajina ta láskyplná, krajina lidské mysli láskou je pohlcená a tužbami těch, kteří po ní hladoví. Krajina ta tmou vždy nejvíce září, a hvězdným nebem.

Ten slovosled mi tam taky

Ten slovosled mi tam taky úplně nesedí, ale líbí se mi ty různé charakteristiky a příklady! <3

Zajímavé. Cynik ve mně sice

Zajímavé. Cynik ve mně sice bručí, navíc nemá rád archaický slovosled, ale ta zvukomalba se cení.

Ehm, cynik ve mně mi od té

Ehm, cynik ve mně mi od té doby nadává, jestli jsem se nezbláznila, že jsem napsala tak šílenou romantiku, ale budeme je ignorovat, olrajt? :) Děkuji!

*vzdychla* Je to nádherně

*vzdychla* Je to nádherně procítěné, dýchá z toho na mě obrovská síla lásky, která může být napříč lidskými dějinami milosrdná a krutá zároveň, může být ostrozraká i slepá, marná i plná naděje. Ale hlavně je stále a navěky hladová po dalších svých obětech.

Všimla jsem si, že jsme měly podobný nápad:D Hrozně mě to pobavilo:-)

Mmch, ten nesouhlasný pohled Yoko zabolel. Jak ta ho musela milovat.

No nic. Dost rozplývání a zpátky do práce:D:D:D

Děkuji moc, a za takhle

Děkuji moc, a za takhle dlouhý krásný komentík!
Nikde není psáno, že láska je vždycky hezká, příjemná. Tady to je... a pořád je, a ještě jsem tam měla původně větu 'tak to vždy bylo, tak to vždy bude.'

Mě taky, ale lišíme se aspoň tématicky, když už nic :))

Ona ho milovala tak, že z toho oslepli oba a neviděli, co se děje kolem nich. To byla ta chyba, ale těžko je z toho vinit...

aha, jo, vypadá to, že

aha, jo, vypadá to, že brečím...
nejsem schopna komentovat
chtěla bych dokázat právě teď říct něco cynického, ošklivého na adresu lásky, ale to prostě nejde...
*dojatá*

Nebreeč, proboha! To jsem

Nebreeč, proboha! To jsem nechtěla :o
Já jsem taky původně chtěla být cynická, ale strašně mi to nešlo.
*objím, chuml a děkujík*

Děkuju!

To ja krása. Mně se to strašně líbí, ale nějak se mi nedostává sil na intelingentní komentář:-)

To je v pořádku, už takhle to

To je v pořádku, už takhle to úúplně stačí, skvík! Jsem ráda, že se ti to líbilo, moc :)

Vzala jsi mi všechna slova,

Vzala jsi mi všechna slova, jak mám teď chválit?

Ehm ehm, já nic? Děkuju!

Ehm ehm, já nic? Děkuju!

Tady si někdo parádně

Tady si někdo parádně vyhrál!
A přestože nemám moc ráda archaizující slovosled, tady se proti němu nebráním, protože kdyby se to popřehazovalo do normálna, zmizel by kusanec zvukomalby.
Tyjo, mně se to líbí tak moc, že si to recituju nahlas. :-))

Tady si někdo totiž moc rád

Tady si někdo totiž moc rád hraje :)
Ehm, tak tohle BYLA pochvala. Děkuju moc!
To je úžasné, že si to recituješ nahlas, chíp! :)

Panečku, to je síla poezie!

Panečku, to je síla poezie!

Díky moc! <3

Díky moc! <3

Bože, to je TAK NÁDHERNÉ! To

Bože, to je TAK NÁDHERNÉ!
To si vytisknu a nalepím si to nad postel...
Ach... <3

...zbavilas mě slov. Ale

...zbavilas mě slov.
Ale fakt. Děkuju moc! <3

Hrozně, hrozně, hrozně,

Hrozně, hrozně, hrozně, hrozně moc ti závidím!
To je TAK krásné a autentické a opravdové a skvělé.... a já bych to chtěla umět takhle. <3333

Mhíp, ani nevíš, jak mě tohle

Mhíp, ani nevíš, jak mě tohle dostalo! Ty mi nemáš absolutně co závidět, ty to umíš taky, a mnohem líp ;) *viz moje komentíky u některých tvojích drabblů*
Děkuju děkuju děkuju!

Tak tohle je opravdu

Tak tohle je opravdu vynikající.

Moc, moc děkuju!

Moc, moc děkuju!

To teda působí

a jak!

Děkujuu!

Děkujuu!

Lejdynko, to je nádhera.

Lejdynko, to je nádhera. Krásná poezie, něžná, rozechvívající, se špetkou tajemna temné noci... nemám slov!

Děkuju ti moc! Jsem strašně

Děkuju ti moc! Jsem strašně ráda, že to působí, a že se ti to líbí. Mhíp!
*curtsey*

OMG!!! Awww!!! Totálně

OMG!!! Awww!!! Totálně zírajík, slov neschopník...! Nádhera!*___*

*o* Taky neschopník, ale

*o* Taky neschopník, ale velice děkujík!

Na ostří nože

Dobře, tentokrát je téma pojato trochu volněji.
Fandom: Pán prstenů (Ano, já to udělala a vzala si pod klávesnici dílo, které je pro mě jinak nedotknutelné! Nějak mi to tentokrát nedalo.)

Přechod Mordoru byl stále obtížnější. Útrapy namáhavé cesty přes svahy neplodné pustiny ještě stupňovalo břímě, které se s každým krokem stávalo neúnosnějším. Jak se blížili k Hoře, samotný Prsten týral jeho mysl víc a víc. Úkol, který na sebe Frodo dobrovolně vzal, se zdál být nad jeho síly.
Neustále si připomínal, proč to podstupuje. Země, které Temný pán vládl, byla beznadějně zničená. Jen holé kopce, hromady popela, trnité křoviny a ve vzduchu dým. A kdesi uprostřed temná věž, v níž sídlí zlá vůle, která touží po tom, uchvátit víc, podmanit si svobodné země a jejich obyvatele, všude působit zkázu a beznaděj.
Na druhé straně je život, svoboda a naděje. Jeho Kraj, kde se hobiti dosud pokojně starají o své zahrádky a netuší, co jim hrozí. Prostý a pokojný život mezi příbuznými a přáteli. Pohostinná Roklinka a líbezný Lothlórien, písně elfů, jejich rozpustilý smích i moudrá vážnost. Stateční Hraničáři, lidé odhodlaní vzdorovat až do konce. Všichni, kteří se rozhodli odolávat Stínu i za cenu těžkých obětí. Ti, kteří ho provázeli a chtěli s ním jít až na konec cesty. A věrný Sam, který ho odmítl opustit. Spoléhají na něj, jejich osudy na něm závisejí.
To všechno stojí za to, aby vytrval.

Moc děkuju za milé komentáře!

Moc děkuju za milé komentáře! Byla jsem z toho opravdu vyklepaná, obávala jsem se, že jsem si ukousla moc velké sousto.
A i když to nebyl záměr, vlastně jsem do toho shrnula, proč mám tohle dílo tak strašně ráda.

To je krásné. A ta úcta ke

To je krásné. A ta úcta ke kánonu je z toho hodně cítit a dává tomu hloubku.

Věřím, že tohle by se

Věřím, že tohle by se Tolkienovi líbilo. Vyvolalo by to v něm nostagický úsměv a pak by šel napsat nějakou hezkou hladivou hobití básničku.
Strašně se mi líbil popis elfů - přesný.
A celé je to takové - nebyla by tam naděje, kdybych to neznala, ale je, takže to celé tak hladí.

Je to krásně napsané. Je to

Je to krásně napsané. Je to procítěné, ale bez patosu či laciného sentimentu. Působivé, rozechvívající...

Hezké. Ti Hraničáři se mne

Hezké. Ti Hraničáři se mne dotkli nejvíc.

Kolegové profesora von Draka 14.

***Závist Tomáše R. aneb o Danielově šlechtickém titulu***
Poznámka: Tři dráčkové je jméno zámečku Danielovy rodiny.
---
„Říká člověk, kterej se narodil se stříbrnou lžící v hubě!“ vykřikl Tomáš R.
Daniel von Drak se zasmál, pohodil hlavou jako pyšný hřebeček a uzemnil kolegu jednou ze svých cynických poznámek. Potom za souhlasného potlesku opustil místnost.

Příbližně o hodinu později se v kabinetě za sbírkami sešla obvyklá sestava. Daniel von Drak, který seděl na pohovce s koleny pod bradou, Jaroslav L. a Marek P.
„Nemám rád, když si o sobě někdo myslí, že je víc než ostatní,“ řekl Daniel hrnku čaje, za kterým se schovával.
„A, že já jsem velmi ješitný,“ dodal s úšklebkem.
Jaroslav se pousmál. „To jsi, ale myslím, že o tom jsi mluvit nechtěl.“
„Máš pravdu. Chtěl jsem mluvit o Tomášovi. Proč si ten chlap myslí, že narodit se v sedmdesátých letech do šlechtické kolébky bylo něčím výhodné?“
„Závidí ti majetek,“ pokrčil rameny Marek.
„Mně?! Teď jsi mne pobavil. Většinu majetku stihl prapradědeček propít dřív, než přišli komunisté, ze Tří dráčků byla ruina, na které si dědeček zničil zdraví… Vždyť nám dnes patří jenom několik hektarů polností, les a rybník. My jsme to ale hrabata. Z Nemanic! Nemluvě o tom, že titul přejde po otcově smrti na sestřina syna, já se ho vzdal,“ smál se Daniel.

Jak ten zámeček přišel k tomu

Jak ten zámeček přišel k tomu jménu? ^_^

Dík za kometář.

To je jasné, ne? Von Drakové jsou draci. ;-)

Opravdoví? ;)

Opravdoví? ;)

Tak to ještě nevím.;-)

Tak to ještě nevím.;-)

Nojo, no, s takovýmhle

Nojo, no, s takovýmhle majetkem bude mít spíš potíže. Hlavně s tím lesem.
Stříbrná lžíce v hubě. :-DDDDD
A pěkný, jak se na veřejnosti ohrazuje a pak v kroužku přátel sundá brnění.

Dík.

Mi povídej, já jsem ráda, že máme jenom pár stromků podél plotu. Být to mimo, tak nám to nejspíš někdo všechno vytěží. Ale Daniel by ty potíže bral. Jenom kdybymu mohl zůstat doma. Věř mi, že by tam zůstal hrozně rád.
Ano, je fajn, že těch pár přátel má.

Tři dráčkové! <3<3 Líbí se mi

Tři dráčkové! <3<3
Líbí se mi ten nápad se šlechtickým titulem, a být Danielem, nechala bych si les.
Krásné!

Dík.

Já věděla, že Tři dráčkové budou mít úspěch.
Daniel by se byl nevzdal ani titulu, ani zámečku s jeho okolím, on to tam miluje a má silný smysl pro odpovědnost, ale vyhnala ho jeho povaha a nepříjemné zážitky.

Drsně pravdivý! Já mám toho

Drsně pravdivý! Já mám toho Daniela teď ještě radši! Taky to neměl jednoduchý a teď mu někdo závidí pro nic, aniž by věděl...

Děkuji.

Děkuji.

Važte si odborníků!

Fandom: Šmoulové. AU.
Pozn. Nezabíjejte mě! Přísahám, že jsem měla dokonce dvě témata na úrovni, plná romantické ironie a velikých filosofických myšlenek. Jenže pak jsem musela dvakrát v jednom dni shlédnout Animáček...

Mlsoun toho měl dost. Tohle byla poslední kapka! Kotlík definitivně přetekl.
"Mlsoune, tvoje šmuffiny jsou nudné..."
"Tak kde je snídaně?"
"Pomoci s nádobím? Zbláznil jsi se?"
"Šmourušovou kaši nemám rád, uvař mi šmoudl..."
Ovšem tohle přehnali. Aby ho Šmoulinka pozvala na romantickou večeři, a zatím byla u ní nakvartýrovaná čtvrtina vesnice očekávající, že večeři uvaří on... to fakt přehnali. Odteď jim nevařím! Ať jdou třeba do šmoudele. (A co, že správný Šmoula nenadává. Nějakej problém, he?)

Mlsoun se půl dne bavil ohromením ostatních Šmoulů a jejich tragickými pokusy o vaření. Pak si připravil piknikový košík a vyrazil do lesa. Přece si nenechá svou luxusní svačinku okukovat.
Rozkládal právě deku, a tu... K zemi ho přitiskla rezavá kočičí tlapa a uslyšel skřípavý Gargamelův hlas: "Tak přece bude dobrá svačina..."

Mlsoun zachoval hrdinský klid. Konec konců, zemřít v polévce je tak nějak důstojné. Ale když viděl ty přípravy...
"A koření? A celer? Bez celeru dobrou polívku neuděláte! Pusťte mě k tomu, packalové..." spílal z dřevěné klícky.
Naštěstí Azrael nakoukl do piknikového košíku.
Když Gargamel ochutnal šmorůvkový šmuffin, chtěl být náhle jiný, lepší.
Po talíři zeleninové polévky Mlsouna plačky prosil, ať zůstane.
A když příští týden dojedl šmorůvkový dort, stal se navěky vegetariánem.

No to je pěkné a milé!

No to je pěkné a milé! Šmoudel... já omřu. :D

Šmarija, šmoudel!

:-D

To je TAK dokonalé! Šmoulí

To je TAK dokonalé! Šmoulí jazyk by si zasloužil vlastní lingvistickou kategorii a slovník, šmoudeli se budu smát ještě zejtra XD
A Gargamelovi se vůbec, ale vůůbec nedivím!
A navíc je to nechutně autentické, tys toho asi vážně viděla hodně, co? ;)

Bohužel...

bohužel ano, Šmoulové jsou u nás poslední hit, a malá je nemocná... :-(

Já bych si dala ten šmoudl

Já bych si dala ten šmoudl :-)))

Šmorůvkový dort! Já chci

Šmorůvkový dort! Já chci taky!;=)
Moc hezké. Slaďoučké. Jenom Mlsouna je mi trochu líto, aby si sám vařil romantickou večeři, na niž byl pozván.

Do šmoudele,

Ebženko, jak ty to děláš... a kdybys mi vařila ty, možná budu vegetariánem taky (minule ses mi zdála nějaká modrá...)

geniální

Jachachacha!
Na víc ne nezmůžu, je pozdě.

Do šmoudele, to asi začnu

Do šmoudele, to asi začnu používat :-))))

Já taky! Já taky!

Já taky! Já taky!

Cheche, tak to je dokonalý.

Cheche, tak to je dokonalý.

Zvěstovatel

Fandom: Mass Effect

V částečné hibernaci, ukotvený v pásu asteroidů mezi čtvrtou a pátou planetou soustavy, strávil už několik rotací. Nehýbal se, čekal. Poslouchal.
Ty primitivní organické sloučeniny, co nedávno vyplavilo moře, se teď šouraly i kolem něj. Jejich chabá plavidla ovšem neměla šanci zachytit jeho chladný trup na pozadí stejně chladného vesmíru.
Pozoroval je, studoval. Hnáni iracionálními pudy ovládli tito divoši vlastní planetu, podmanili si ostatní druhy, ale nestačilo jim to. Množili se stále víc a jejich potřeby dál rostly. Posledních dvě stě let systematicky spotřebovávali většinu nerostných zdrojů a teď vyrazili do vesmíru, kde zakopli o Přenašeč.
Jejich první skok vyústil ve válku. Brzy skončila a oni byli se slávou uvítáni do galaktické komunity mezi další organické parazity, ale ze zachycených depeší věděl, že jejich ambice jsou nedozírné. V jistém smyslu mu to imponovalo, ale nebyl tu proto, aby vnímat nebo projevoval soucit.
Budou vyhlazeni, všichni bez rozdílu. Stejně jako všichni před nimi a všichni po nich, protože takový je plán. Je to jen otázkou času, kterého měl, kolik jen potřeboval.
Odlepil se od asteroidu a než se ta ubohá havěť nadála, zamířil k Perseovu hávu. Podle Extranetu tam sídlí syntetická forma života, která by možná stála za kultivaci a použití.

Já miluji sci-fi a tohle bylo

Já miluji sci-fi a tohle bylo prostě dokonalé.
Nabbízím jedna s rybou, bereš?;=)

Já radši kuře... (ale

Já radši kuře...

(ale připomíná mi to, že i v tomhle universu hrajeme takové menší rpg a docela by to sneslo pár nových hráčů, takže pokud má někdo zájem, ať koukne sem, registrace tam až tak povinná není)

Když žijete věčně...

Fandom: Torchwood + multifandomový crossover
Varování: Harkness!!! Fakt! A pokud jste o mně třeba měli dobré mínění, tak si to nečtěte.
A může za to Lunkvil a Lejdynka - já odmítám jakoukoliv zodpovědnost.
Rating: Kdo přežil Torchwood, přežije i tohle...
_______________________________

18. století
Někdo ho oslovil jménem. Po tolika letech.
„Dáš si chleba? A později možná něco víc?“ mrkl na něj neznámý v dlouhém modrém kabátu.
Galejník Jean Valjean zjistil, že jsou v celém lomu úplně sami. Snad Boží zásah.
„Kdo jsi?“
Zasmál se.
„Určitě ne dodavatel pečiva.“

19. století
Růženka šla pro šafrán a trochu toho zázvoru, když ho spatřila sedět kousek od cesty. Měl na sobě dlouhý kabát a byl ještě mnohem hezčí než Toník ze vsi.
Dal jí pivo a uzenky.
Zpátky k dědečkovi se už nevrátila.

1943
Kapitán Harkness náhle zjistil, že se dívá na svůj věrný obraz.
„Nepřipadá ti, že už to s tím cestováním v čase přeháníš?“
Jeho kopie se k němu naklonila.
„Tohle bych si nemohl nechat ujít...“
Jack ho od sebe odstrčil.
„Počkej! A nevybuchne třeba vesmír, když si to člověk rozdá se svým zatraceně sexy starším já?“
„Věř mi, bude to stát za to.“
Chvíle ticha.
„A potom se můžeme vloupat do proviantního skladu.“
„Já tě miluju...“

...
Čas plynul.
A plynul...

...

237. století
„Vypadá to, že jsme tu zbyly jen my dva...“ mrkla na něj Face of Boe ze své lahve.
Voldemort zesinal.
„Proč jsem si do prdele dělal těch viteálů tolik?!“

Tak tohle je asi nejlepší

Tak tohle je asi nejlepší drabble tohohle tématu! Strašně se mi líbí celkově, ale ten konec mě dodělal. A to jsem věděla, co přijde, protože už mi to Kleio před pár dny předčítala!
Ty jsi geniální, adoptovaly jsme si tě dobře. :D

Za co zase můžu? Paranoidník.

Za co zase můžu? Paranoidník. (Snad ne za ten lom;-)
Mimochodem by mě zajímalo, do jaké barvy mohl Voldemort zesinat, když už byl před tím kanonicky bílej, hihi. Moc zajímavý obrat. A hezké dvojdrabble.

Za Voldemort/Jack ;o). Asi ta

Za Voldemort/Jack ;o).
Asi ta bílá byla potom ještě bělejší (a prádlo čistější).

Prý budu mít Danae na

Prý budu mít Danae na svědomí:o(

To by se třeba ještě dalo

To by se třeba ještě dalo ukecat - psala, jestli ten slash někdo rozpacuje a tohle není rozpracované skoro vůbec ;o). Ty by se nemuselo počítat.

XDDD

ZABIJU!!!
Reb, tohle mi nedělej!
Tohle... je... *snaží se dýchat* ta nejšílenější věc, kterou jsem kdy ani nečetla (tedy, dnes, DMD je takové zásobovací šílenými okamžiky)
Valjean (musím Ti pustit tu verzi s Neesonem, protože tohle je přesně ten, po kterém by Jack šel <3)
a se sebou - to je tak přesné, skoro bych řekla, že to udělal víckrát...
a Voldemort to celé zvedl na ještě vyšší úroveň dokonalosti a absurdity...

Na verzi s Neesonem se těším

Na verzi s Neesonem se těším :o). Akorát se bojím, že už se nikdy nebudu moct koukat na Bídníky a nepochechtávat se u toho...
A kvůli tomu, že měl pletky sám se sebou ho nemá ráda Tardis ;o).

Ííííííííííííííííííííííííííííí

Íííííííííííííííííííííííííííííík :)))

*omřela pod stolem*

Rebelko!
To mi nesmíš dělat, psát tak DOKONALÝ drabble!
Boží, to je prostě Boží :D (A Jack/Jack <3)

Děkuju, děkuju... Jacka a

Děkuju, děkuju...
Jacka a Jacka jsme vlastně vymyslely na FF s Lejdynkou :o).

Ne, já to vážně nemám podobné

Ne, já to vážně nemám podobné záměrně.
Fakt ne.
A k zodpovědnosti hlásík stoprocentní, inspirovat k takovéhle dokonalosti, to je přece bezva!
(a hlavně tak krásné zpracování tak šíleného tématu, jako je Jack/Jack!)
Já tě žeru, kolikrát už jsem to řekla?!
Harknesssssss!
A úžasně jsi propojila lásku a jídlo.
A... Jean/Jack, to JE přece pár!
Z konce jsem umřela, jdu umřít znova, jsi úžasná!

děkuju <3

:D Já vím že ne. A nebudu říkat takovou tu věc se sílou, slíbila jsem, že to budu omezovat.
No jo, naše noční FF teorie na téma, jestli se Jack vyspal nebo nevyspal sám se sebou ve mně zanechaly nesmazatelnou stopu. A sem se to hodidlo :o).

Harkness!! Tohle snad nemůže

Harkness!! Tohle snad nemůže být pravda. To je skvostné. Smála jsem setak, až jsem si narazila koleno o šuplík. Bolí to skoro jako Voldemorta vědomí, že si udělal moc viteálů.

Ou, to je mi líto. Protože

Ou, to je mi líto. Protože Voldemorta to bolí fakt hodně.

:D

Já tě žeru, ženská! Myslím, že si to dvakrát vytisknu. Jeden papír zarámuju a ten druhý smotám do ruličky a normálně vykouřím, protože tohle JEN přečíst nestačí.

:D:D:D

:D:D:D

Obávám se, že Jeana Valjeana

Obávám se, že Jeana Valjeana asi nerozdýchám...

Já vím, já vím... ale zas si

Já vím, já vím... ale zas si myslím, že Jackovi by se fakt líbil... ;o)

Velmi nekonstruktivní kometář

Tohleto... bohové...!

On dostal i Růženku!

A Voldemort - vrcholný epilog.

No, původně to byla Karkulka,

No, původně to byla Karkulka, ale bylo to vážně jen platonické. Ale říkala jsem si, že jsou určité hranice, které se nepřekračují na při DMD :D.

Panebože, JOOO!:D

Ok, sentiment mě přešel, zase se chechtám. Oužasné!:D

Děkuji, ctěný Lemure :o).

Děkuji, ctěný Lemure :o).

:DDDD

Bohužel nezmůžu na nic víc než na několik neartikulovaných zahýkání!

:D:D:D

:D:D:D

Jo, jo, jo!

To není Jack z Torchwoodu, to je Jack z Doctora! (konečně). A pointa mě opět poslala pod stůl, asi si sem zase dám polštář.

Myslela jsem na něj jako na

Myslela jsem na něj jako na Jacka z Doctora, tak jsem ráda, že to jde poznat :o). Přiznávám, že pointa byla vymyšlena tady: http://lunkvil.livejournal.com/5672.html#cutid1 a já si ji jen *vypůjčila*.

Jo, Lunkvilino dílo jsem už patřičně obdivovala v celé kráse :-)

A s tím Jackem jsi mi udělala radost, já ho mám v Doctorovi ráda a dodnes jsem nepochopila, proč z něj TW udělali tak patetickýho nádivu

*po podlaze rotujík*

............................
.................................................
...................................................................
.................................................................................
.....
............
....................
.............................
........................................
*mrtvá*

pěkně jste si svou dceru

pěkně jste si svou dceru vychovaly :D málem mě zabila :D

Omlouvajík. No jo, to je tak,

Omlouvajík. No jo, to je tak, když se s výchovou začne pozdě. Ale na druhou stranu, než jsem poznala maminky jsem byla vážně hodná, milá, Torchwoodu neznalá... :D

*omlouvajík* Já přemýšlela,

*omlouvajík*
Já přemýšlela, jestli to vůbec mám zveřejnit, ale zas jsem na to jakýmsi zvrhlým způsobem pyšná... ;o)

Máš být na co. XD XD XD

Máš být na co. XD XD XD

Muhehe!

Ja mu to preju :D

Náhodou skončil ještě dobře.

Náhodou skončil ještě dobře. Face of Boe je přece velice milá a společenská :o).

Teď už vím, že...

Fandom: Harry Potter

Láska si nevybírá.
Důkazem budiž, že se do mě ve třetím ročníku školy zamiloval zrovna Sirius Black.
Láska má mnoho tváří.
Přesvědčil jsem se o tom, když mě tenhle chlap v jednom okamžiku praštil i políbil.
Láska je mocná čarodějka.
To jsem zjistil, když jsem se do něj zamiloval i já, přestože se mě necelý měsíc před tím pokusil zabít a ještě
řediteli lhal do očí, že to tak nemyslel.
Láska je všeobjímající a nekonečná.
V tom mě utvrdil fakt, že jsem ho nikdy neuškrtil.
Láska je univerzální lék.
To jsem si uvědomil ve chvíli, kdy Black zemřel, a Malfoy mě ohnul přes kulečníkový stůl.
Láska je to, když srdce pracuje přes čas a mozek si bere dovolenou.
Tuto tezi může spolehlivě dokázat skutečnost, že jsem to s Malfoyem táhl až do konce války.
Láska kvete v každém věku.
Jinak bych asi nikdy nepozval na rande Grangerovou, neprošukal s ní celou noc a nakonec si ji nevzal.
Ale k nejdůležitějšímu objevu jsem dospěl až po roce spokojeného manželství. A to, že... „Miláčku, co bude
k večeři?“ „Koupila jsem dýňové paštičky.“ „A to jsi nemohla něco uvařit?“ „Měla jsem práci!“ „Fajn.
Dneska na mě nečekej. Jdu k Potterovým.“ ... láska prochází žaludkem.

OMG! To je tak krásně

OMG! To je tak krásně poetický a explicitní zároveň (moje nejoblíbenější kombinace)!

Drabble má 199 slov, oprav na

Drabble má 199 slov, oprav na 200, pošli na mail a bude bodík.

Tady se mě dneska všichni

Tady se mě dneska všichni pokouší připravit o život :D

Ale už mě neštvěte. Já

Ale už mě neštvěte. Já věděla, že to mám zveřejnit ještě před odjezdem!
Nicméně to nic nemění na tom, že tohle je skvost!
A přesné, ale to mě u tebe neudivuje :)
<3

Mám hlad. Moc dobré.

Mám hlad.
Moc dobré.

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na „Uložit změny“.