Utajený

První úkol splněn

Drabble: 

Opatrně a tiše se plazil co nejdál mohl, ale zase ne moc, aby nebyl z doslechu. Nakonec dorazil k východní zdi.

Teď už by to mělo každou chvilku vypuknout.

Pohodlně se uvelebil na sluncem vyhřátých kamenech a čekal.

Byla to fuška, skoro jsem si jazyk vykloubil tím lákáním a vychvalováním. Ale myslím, že moje slova dopadla na úrodnou půdu. A jestli se alespoň trochu vyznám v lidech, ona už zpracuje i jeho. Myslím, že už stačí jenom...

Náhle se celou zahradou ozval zoufalý a vyděšený ženský hlas: "ADAMÉÉÉ!! JÁ NEMÁM CO NA SEBE!!!"

Listí tu je habaděj, usmál se Crawly.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Carmen

Zápisky soukromýho očka: Poznámky k případu M

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Uchoťuk pro atmosféru tady

Drabble: 

Na tenhle džob mě najali soukromě. Přetížená spravedlnost klepety jen straší, nikoho pořádně nezmáčkne. Od tohohle odvracej zrak. Jistě. Pomohli ho stvořit – i jeho lady.
Pochmurnou atmosféru místa činu podkreslují těžký kapky deště. Nebe pláče nad společností, která dělá ze zločinců hrdiny.
Ohledávám místo činu. Všechno vede k tomu, co jsem tušil: Já a moje nemesis na sebe nepřestáváme narážet.
Dokonale vyloupenej trezor.
Je to docela úsměvný: Zdiskreditoval mě, jak to šlo – aby mi nikdo nevěřil. Všichni zpochybňovali moji práci. Teď vyšetřuju tu jeho prácičku. Kvalitní – aby se někdo dostal přes tohle zabezpečení, musel by zvládat přímo... práce všeho druhu.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Erendis

Quid pro quo

Drabble: 

Začalo to v pondělí, když někdo neznámý nabrousil Drahouškovy ztupené šicí nůžky.
V úterý se objevila lupa, námi již dlouho považovaná za ztracenou.
Ve středu několik tenkých jehel, dokonale zbavených nečistot.
Ve čtvrtek dotyčný vyleštil starožitný mosazný náprstek, že se leskl jako maličké vypouklé zrcátko.
V pátek byl nalezen seřízený a promazaný náš dlouho nepoužívaný šicí stroj.
V sobotu se neznámý dělník přihlásil o mzdu. Velký černý mravenec přivlekl před naše užaslé zraky všechny dříve opravené propriety a také útržek červené látky s drobnými černými puntíky. S uvázaným párádním šátečkem, který mu Drahoušek ušila, pak vesele odpelášil kamsi do lesa.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Carmen

Aspoň něco funguje, jak má

Fandom: 
Drabble: 

Promnul si ztuhlý zátylek. Hromádka lejster, která už prošel, mu činila radost, jen dokud nepohlédl na hromádku lejster, která projít měl.
Další a další stížnosti, které bylo čím dál těžší ignorovat. Nemohl se zbavit pocitu, že někteří lidé prostě neustále potřebují vytvářet problémy tam, kde nejsou. Čím vyšší post, tím víc lidí vás z něj chce shodit – jakýmikoli prostředky. Znechuceně si odfrkl.
Otevřel další obálku. Konečně něco povzbudivého: Krásně strukturovaná zpráva o plánovaných změnách ve vzdělávacím programu. Kornelius Popletal letmo přelétl očima text a se spokojeným úsměvem ho podepsal.
Je úžasné, jak Dolores na těch dětech záleží. Určitě ji zbožňují.

Závěrečná poznámka: 

Přísloví je Co oči nevidí, to srdce nebolí a zaznělo tuším v tomto kontextu přímo od Dolores na adresu Popletala...

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Lee

VII. zastavení

Fandom: 
Drabble: 

„Tak takto tedy ne, pane K-!“
„Omlouvám se, pane, už se to nestane!“ vpadl mu rychle do řeči, než se starej rozhorlí.
„To je podruhé, co mi od vás přistála na stole taková zhůvěřilost! Četl jste to po sobě vůbec?! Ještě jednou a dáte nám vale!“
„Ano, pane,“ snažil se působit přiměřeně zkroušeně.
Šéf si ho chvíli měřil masožravým pohledem, pak mu vrazil do ruky složku a zavrčel: „Přepracovat, hned!“
A tak tu teď Kent seděl, trápil mozkové buňky a snažil se na papír nasázet něco přijatelného. Jeho blbost. Měl být pokornější a místo novinařiny radši doručovat pizzu jako Spider-man.

Závěrečná poznámka: 

Opět na lehčí notu. :)

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele ef77

Noční šichta

Fandom: 
Drabble: 

Hrách. Vlevo. Hrách. Vlevo. Hrách. Vlevo. Kukuřice. Vpravo. Hrách. Vlevo. Kukuřice. Vpravo. Kukuřice. Vpravo. Hrách. Vlevo. Kukuřice. Vpravo. Kukuřice. Vpravo. Kukuřice. Vpravo. Kukuřice. Vpravo. Hrách. Vlevo. Hrách. Vlevo. Kukuřice. Vpravo. Hrách. Vlevo. Hrách. Vlevo. Kukuřice. Vpravo.

Třídit, nezobat! Dobře, občas zobnout, ale jen trošku.

Kukuřice. Vpravo. Kukuřice. Vpravo. Hrách. Vlevo. Hrách. Vlevo. Hrách. Vlevo. Kukuřice. Vpravo. Kukuřice. Vpravo. Kukuřice. Vpravo. Hrách. Vlevo. Hrách. Vlevo. Hrách. Vlevo. Hrách. Vlevo. Kukuřice. Vpravo. Hrách. Vlevo. Kukuřice. Vpravo. Kukuřice. Vpravo. Kukuřice. Vpravo. Hrách. Vlevo. Hrách. Vlevo. Hrách. Vlevo. Kukuřice. Vpravo. Kukuřice. Vpravo. Hrách. Vlevo. Hrách. Vlevo.

Půlnoc. Kde ta zatracená holka tak dlouho vězí?

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Lejdynka

Noční idyla

Fandom: 
Drabble: 

Knižní postavy těžký chleba mají. Často se po nich totiž chtějí úplně nesmyslné a nelogické věci (většinou jenom kvůli rýmu nebo pitomým ilustracím toho týpka s kočkou). Nevěříte?

Při měsíčku je houby vidět, pokud tedy nejste Terminátor, žabí prsty jehlu neudrží, když si přišijete místo kůže k podešvi svou vlastní pentli ke kalhotám, vypadáte jako bláznivý tanečník na karnevale v Riu, a svatbu můžete plánovat maximálně tak se znuděnou zlatou rybkou, ztloustlou ze všeho toho žabince.

"Zasr*ná mravenčí práce"! zakleje vodník, klade přitom důraz na hvězdičku, co kdyby byly kolem nějaké děti, a cucá si palec.

Boty do rána nebudou.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Lejdynka

Svět ticha

Fandom: 
Drabble: 

Již dlouho churavíš. Tvá mysl je zamlžená. Většinu času si neuvědomuješ, kde se nacházíš. Kamenné stěny, závěsy mrtvolného pachu, těžké dveře, vyvrácené z pantů. Při pohledu z okna - zkroucené stromy, černá hladina.

Každé ráno se probouzíš v měkké posteli a přeješ si, aby další den nikdy nepřišel.

A pak jednou -

Tma.

Vteřiny odtikávají hlasitě, jak kostelní zvon. Mění se v minuty, hodiny... dny.

Poslední síly ubývají. Jazyk se lepí na patro, žaludek se zkroutil do vysušeného hnízda.

Nehty ulámané, krvácející, třísky se zabodávají do pavučinovitě bílé kůže.

A proč... proč nepřestat bojovat?

"Uložili jsme ji do hrobky živou"! vzkřikne věčnost.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Mairam

Krasavice

Fandom: 
Drabble: 

"Ede, podívej, tam v zahradě vidíš? Ta v těch šatech v barvě mořské pěny, není nádherná?"
Zahleděl se na ni. Vskutku byla perlou mezi květinami, pleť lehce bronzová, krásné tmavé oči. Svůdný pohled. Hlad jeho mladí zatoužil zabořit prsty do jejích tmavých vlasů.
Toho večera s ní tančil. Mrkala dlouhými řasami a smíchem klokotala.
Otec mu nad sklenkou rumu vysvětloval přednosti jejího věna.
Pan Mason vychvaloval dceru do nebes.
Tak se jí dvořil.
Třikrát spolu konverzovali než si ji vzal a odvezl z Karibiku domů.
Teprve v rodné Anglii se dozvěděl pravdu o její těžké duševní chorobě. Bylo však pozdě.

Závěrečná poznámka: 

Doufám, že to vystihuje když ptáčka lapají, krásně mu zpívají.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Erendis

Pomocníci

Drabble: 

Našel jsem je pod dubem. Předsedu, Jeana a dva podivné nosaté chlápky v montérkách. První měl červenou a druhý žlutou mikinu. Všichni společně se dívali do rozsáhlé koruny stromu.
"Chtěli jsme s Jeanem opravit tu uvolněnou kliku od vchodovýcb dveří," vysvětlil mi předseda. "Objevili se tihle dva... plantážníci a hned, že nám určitě pomůžou, že mají s opravami spoustu zkušeností. Nedali si říct." Věnoval oběma pohled, který měl obvykle vyhrazený pro fanoušky Bratrstva kočičí pracky.
"Klika je teď na několik kusů, dveře budeme muset raději vyměnit a červík - nechápu, jak se to povedlo - jim dokonce obloukem odletěl až tam nahoru."

Závěrečná poznámka: 

Červík se říká také typu šroubu bez hlavice. Používá se mimo jiné právě do klik.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Erendis

Nespravedlnost světem vládne

Drabble: 

"Vůbec to není fér," brečela si u stolu do kakaa drobná holčička, zatímco Drahoušek pekla čokoládovou bábovku, předseda chystal na stůl výběr všech našich deskových her a Jean vyřezával z kusu dřeva panenku - vše, aby ji přivedli na jiné myšlenky. "Babičce vlezl do chaloupky, sežral ji, pak i mě spolknul... Kdyby nás myslivec nezachránil, jsme dočista mrtvé! A oni ho teď vyšetřují, prý kvůli utý-utýrání chrá-chráněného ži-živočicha."
Utřela si nos do rukávu.
Podal jsem jí kapesník. "Určitě to dobře dopadne. Ten vl.."
"Nemluvte o něm!" vypískla a stáhla si přes oči červený čepec. "Nebo přijde sem!"
Venku se ozvalo zavytí.

Závěrečná poznámka: 

Přísloví je pochopitelně "My o vlku, vlk za humny."
Jen jsem se teď dočetla, že nejde o přísloví, nýbrž o pořekadlo. Tak snad bude uznáno.

Neviditelný fandom: 

Třikrát "už nikdy víc"

Fandom: 
Drabble: 

Obecně vzato, vždycky záleží na dotyčné osobě.

***

I když se v dospělosti naučil svůj strach alespoň trochu ovládat, a jeho žena s povděkem kvitovala, že dokázal vzít do ruky alespoň ty malé, do těch konkrétních hlubin Zapovězeného lesa by ho už nikdo nedostal.

***

I když měl fyzickou existenci dávno za sebou, a mohlo by se zdát, že je díky Síle oproštěný od emocí, vzpomínky na bitvu v paláci na Naboo ho naplňovaly smutkem.

***

I když moc dobře věděla, že jí zrovna tahle chvíle v jejím poslání nejvíc pomohla, na osamělý hrob Pauly Schultzové vždycky myslela jen s mrazením v zádech.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Kumiko

Slečna Marplová

Fandom: 
Drabble: 

„Pane faráři, vy to nebezpečí normálně podceňujete.“
„Jaké nebezpečí, paní Kapustňáková?“
„Zdalipak víte, z jakýho dřeva jsou naše kostelní lavice?“
„Z dubu. Vyplňoval jsem to do-“
„A to já zase vim, že dubový dřevo je tvrdý, to vám nesežere ledajaký červík!“
„Červotoč.“
„A stejně sou naše lavice samá díra!“
„Všiml jsem si.“
„A nepřijde vám to divný, že se to tak zkazilo až před nedávnem?“
„Nevím, kam tím míříte.“
„Vy ste tu byl tehdy novej, ale pamatujete přece na ty cizí lavice, co tu ňákou dobu byly?“
„Měly je tu dočasně uschované sestry Boromejky.“
„Boromejky! Z jedničky! Já to věděla!“

Závěrečná poznámka: 

Odehrává se v libovolném kostele mimo Prahu 1.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Keneu

Strom, který nestojí za zmínku

Fandom: 
Drabble: 

Výkřik.
Náraz o větev.
Sice mu vyrazila dech, ale dokázal se jí chytit.
Znovu se pořádně nadechl, až když na ní seděl.
Ledový klid by člověka neměl opouštět ani ve vyhrocených okamžicích, ten výkřik si mohl odpustit...
Trochu bezvýchodná situace.
Rozhodl se postupovat metodicky.
Samozřejmě.
Strom.
Dub.
Pravděpodobně Quercus palustris Reichenbachii, vzhledem k lokaci.
Irelevantní.
Je to medonosná dřevina.
Opět, irelevantní.
Je tohle stres?
Rád by tuhle myšlenku hlouběji prozkoumal, ale později, až si nebude připadat jako červík vyklovaný ze stromu.
Támhle by možná šlo přelézt z větve na skálu.
Watsonovi to vylíčí jinak.
Nebo se mu radši vyhne.
Prosté.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Tenny

Lov na červa

Fandom: 
Drabble: 

Buch.

Dřevěný tlouk duní mezi písky pouště. Vítr šlehá do jejich tváří. Ve vzduchu je cítit napětí, očekávání, strach...

Buch.

Dubové dřevo rezonuje zemí.

Buch.

Co to vidí v dáli? Je to fata morgána? Nebo kůže červa, který se blíží k nim?

Buch.

Jejich srdce buší do rytmu dřeva. Zpívá píseň, pojď, pojď, pojď.

Dokaž, že máme pravdu, přines nám důkaz.

Buch.

"Ivane, já si myslím, že asi nepřileze."
"Určitě tam někde je! Musíme být trpělivý! Nebo je možná někde jinde, poušť Gobi je obrovská!"
"Možná je to opravdu jen mýtus..."
"Ne, Olgoj Chorchoj je opravdový a my to dokážeme!"

Závěrečná poznámka: 

Mysleli jste, že fandom bude Duna? Chyba, vážení přátelé!

V roce 1990 se známý český kryptozoolog Ivan Mackerle vydal do mongolské pouště Gobi, aby dokázal původ mýtického červa Olgoje Chorchoje. Použil dokonce speciální přístroj inspirovaný Dunou, který využíval rytmické bouchání do země. Ale z dubu asi tedy vyráběný nebyl, omluvte básnickou licenci, byl prý poháněný motorkem.

Existenci Olgoje se nikdy nepodařilo prokázat, ať už fotkami, videem, apod. Řadí se tedy k podobným bytostem jako Yetti či Loch Ness.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Remi

Zrozen pro umění

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nějak se k tomu dostat musel, ne? ;) A sloky můžou být nápovědy!

Drabble: 

Jemná ústa, zlatavé vlasy,
kdepak, Múzo, pobýváš asi?

Ne, takhle to nepůjde.

V duchu večírků se skrývá
láska věčně mladá, živá,
jako holubice sivá…

Láska… jako holubice? Takhle to přeci nejde.

Neznám nad ni větší krásku,
nad tu modrookou plavovlásku.
Na srdci však nosí masku.

Seškrtat, celé, odshora dolů.

Co duše ukrývá nelze říci,
snad je to vepsané v mojí líci?
Kde najít pravdu, cíl mé píle?
Je dobře schován v každém díle…

Vytrhl ze zápisníku další list a zmačkal jej do malé kuličky, která vzápětí dopadla mezi ostatní. Basil Hallward se rozhodl poezii opustit. Místo toho se stal malířem.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Lee

IV. zastavení

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pochopím, když neuznáno, zapomněla jsem se před psaním podívat na téma, věřili byste tomu? :D

Drabble: 

Chvíli trvalo, než na ně bolest dolehla, ale když k tomu došlo, budili se někdy slzami a dlouho zírali do noční tmy, než se jim podařilo přes úzkostnou bezmoc znovu usnout. Čtvero zraněných, čtyři tóniny smutku.
Ale když pak našli mezi směsí vyčkávajících očí ty jediné, na malou chvíli všechna bolest ztraceného království i ponížení jejich nedětských duší zmizela, protože tam měli skoro všechno, ale tady měli matku. Petr se ani nesnažil skrývat slzy, když ji sevřel v náručí (připadala mu teď mnohem drobnější), a všichni měli pocit, že v té písni zmaru je snad přece ještě čeká nadějnější sloka.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Hippopotamie

Pouhé čtyři strofy ...

Fandom: 
Drabble: 

Když s tím přišel, cítila se polichocena.
Nový básnický žánr, a jenom pro ni?
Čtrnáct řádek. Čtyři strofy. A spousta milostného citu uvnitř.
Jenže … on asi už slávě a podobným věcem uvykl, ale ne ona. Kamkoli se vrtne, kradmé pohledy a pochechtávání sousedek. Okázalé okukování od mužů. Pozdravy „Buď zdráva, múzo!“ a „Těpic, Erató!“ ještě nebyly to nejhorší. Jakoby nenápadné citace některých vydařených pasáží, když si vybírala v krámku ryby …
Její manžel to snášel kupodivu dobře. Tvrdil, že se už devadesát let ničemu tolik nezasmál.
Přitom ten nápad nebyl špatný. Určitě má velikou budoucnost.
Ale proč zrovna on? Proč Trubadix?

Závěrečná poznámka: 

Říká se sice, že až ve 13. století, ale my víme své :)

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Tlegy

Nepovedený skok

Úvodní poznámka: 

Tak tentokrát o Ciri, nedalo se jinak. To téma si o to říkalo.

Drabble: 

Hučení v uších, další skok.

Město, starobylé, kamenné domy, úzké uličky, dvorečky, podivné pouliční osvětlení.

Křik výrostků v dálce protínající padající šero. Čtveřice chlapců plížících se tmou. Kousek za nimi pátý držící malého bílého psa.

Nevšimli si jí. Vidí žluté špendlíky zapíchnuté do klop jejich oděvů.

„Opatrně,“ promlouvá vysoký blonďák, „teď už jsme na jejich území.“

„Ještě, že tu s námi není Rychlonožka s Bublinou. Ti by nás prozradili hned.“ pronese ten s podivnou červenou čepicí na hlavě.

„Nebojte, spolu vše dokážeme,“ pronese vůdce.
To už ale k němu běží bílý pes, který se úspěšně vysmekl.

„Bublino! Co ty tu!"

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Tenny

(Ne)vyléčitelná nemoc

Fandom: 
Drabble: 

"Bubliny nad lidmi vidíte, říkáte?"
"Jo, pane doktore. Ale ne prázdný, bílý, to ne. Jsou v nich slova."
"Nějaká konkrétní slova? Nabádají vás k něčemu?"
"No, ne, je to do písmene to, co lidi říkají. Jako kdyby někdo chytil jejich řeč a vytisknul ji do bubliny nad hlavou. A někdy taky citoslovce!"
"Hm, hm, jak zvláštní. Ale myslím, že jsem o podobné nemoci slyšel od kolegy. Ach, ano. Quarto murum solveret... Vzácná, ale vyskytuje se."
"A dá se to nějak léčit?"
"Léky nejsou, lze pouze zkusit změnu přístupu. Buďte co nejnudnější. Žádná dobrodružství, prkotiny ani zábavy. A možná to přejde!"

Závěrečná poznámka: 

Sím v aj se říká "speech bubble", tedy řečová bublina. A kdo ví, jakou že to "nemocí" ubožák trpí? :D

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele strigga

Kam ten svět spěje!

Fandom: 
Drabble: 

O rozruch v jinak spořádané čtvrti na londýnském předměstí se včera v brzkých odpoledních hodinách postarala neobvyklá událost. Nad střechy se do výšky šedesáti stop vyhoupl zatím neznámý objekt připomínající obří bublinu s lidskou hlavou.
Pan Wilkinson zrovna zastřihoval trávník, když jeho žena vykřikla, ať se podívá nahoru. "Mělo to dobrých deset stop na šířku a vypadalo to jako koule v tvídovém saku. Vsadím se, že za to můžou ekologové. Šílenci, říkám vám, všechny je pozavírat i s těmi jejich happeningy!"

Marjorie Dursleyová znechuceně zvedla hlavu od ranních novin. Tak už i v Kvikálkově, pomyslela si. Kam ten svět spěje!

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Erendis

Klub se rozšiřuje

Úvodní poznámka: 

Tentokrát to není moc veselé.

Drabble: 

Postarší bělovlasý muž se na louce nad klubovnou objevil jednoho jarního dne. Překvapeně zamžikal, lidské obydlí tak hluboko v lesích zjevně nečekal. Pozvali jsme ho dál.
Nejdřív posmutněle mlčel. Pak z něj vypadlo, že má dceru. Adoptovanou. "Stalo se s ní něco?" účastně se zeptala Drahoušek.
"Vdala se. Její manžel mě nemá rád." Vzdychl. "Byla mi vším. Jako by se mi přetrhl život. Není to poprvé. Jen tentokrát nemám, čeho se chytit jiného." Povzdechl ještě jednou. "Máte tu krásný sad. V mládí jsem prořezával stromy."
"Nemáme nikoho, kdo by se o něj staral," pohotově prohlásil předseda. "Nechcete u nás zůstat?"

Neviditelný fandom: 

A za škopek Indie

Fandom: 
Drabble: 

"Jasně, jasně, národ trpěl pod okovy, ale stejně mám nějak pocit, že to za mých mladých let bylo lepší, chápete, tolik věcí k objevení! A on ten vévoda nebyl špatný chlap, osobně... jak jen se jmenoval? Však víte, ten, co ho zabili..."
Mladíci u stolu si vyměnili pobavené pohledy.
"A pánové, nebyl by ještě škopeček? Povím vám za něj, jak jsem radil indickému šáhovi s železnicí." zadíval se na ně stařec s nadějí.
"Ale houpe nás, žejo?" zeptal se hostinského Ivan, když šel pro zmíněný škopek.
"Asi jo," poškrábal se hostinský ve vousech, "ale někdy bych mu to skoro věřil."

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Keneu

Plkající pletařky

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

nekanonická hříčka

Drabble: 

„A já jí říkám, nelítej tolik, někde se přerazíš, a co potom?“
„Moje vnučka je zrovna taková, představte si, že chodí ven z osady!“
„Ven?! Její rodiče ji pustí?“
„Prý na tom nic není. Pošetilci.“
„Já si ani nepamatuju, kdy jsem byla naposledy pryč z domu.“
„Však co venku, povídat si můžeme docela dobře tady. Jídlo nám přinesou. vlnu taky.“
„Ti dnešní mladí si myslí, že když vidí, můžou si vyskakovat. Ale kdyby na ně vyskočil trifid, to by mrkali!“
„Prý je už docela vyhubili.“
„To, že je nikdo neviděl, neznamená, že jsou pryč. O tom snad my něco víme.“

Závěrečná poznámka: 

Drabble pracuje s předpokladem, že se Wilfredu Cokerovi povedlo realizovat jeho plán, kdy jeden vidící má na starosti skupinu nevidomých a všichni to přežijou. Drabble se odehrává zhruba dvě generace po katastrofě.

Neviditelný fandom: 

Snad se jednou vrátí

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Když je opravdu na co vzpomínat...

Drabble: 

„Jo, děti,“ zavzpomínal děd, „když jsem byla malý, les vypadal úplně jinak. Jako v pohádkách.“
„V řekách teklo mléko a med?“ napadlo vnučku.
Dědeček se zasmál. „To bylo dávno pradávno, to už jsem nezažil. Ale bylo léto. Teplo, sluníčko opravdu hřálo. Někdy až moc… Les byl zelený, na stromech listy, dole tráva.“
„A maliny!“ ozval se vnouček. „Byly maliny?“
„Ano. Maliny, borůvky, jahody. A med taky, protože létaly včely…“
Když později vyšla medvědí rodina z doupěte do zasněženého zmrzlého lesa, medvíďata se pokoušela představit si léto.
„Jednou se vrátí,“ vzdychl starý medvěd. „Já už se toho nedožiju, ale vy ano.“

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Carmen

Nejdrastičtější metody temné magie

Fandom: 
Drabble: 

„Nevím, proč kluk zase stůně,“ farmář Sklenička položil na stůl tác s čajem a sušenkami.
Konvice cinkla.
„Samozřejmě, děti dnes všelijak vyvádějí,“ Sklenička se ošíval.
Lžička rozvířila hladinu čaje.
„Pravda, taky musí někdy pomoct v hospodářství,“ odkašlal si.
„Mmmm, skořicové.“
„Vždyť by tu jinak... práce habaděj,“ zrudl.
Sušenek chroupavě ubývalo.
„Dobře... Vstal dřív, než... jste říkala. Já... Já už ho nebudu nutit na pole a... tu... malovací školu, tu mu zaplatím,“ Sklenička se rosil potem jako půllitr vychlazeného ležáku.
Pokývala hlavou.

Obecně panuje shoda, že v rámci křížového výslechu se dobře uplatňují nějaké ty otázky.
...pokud tedy nejste Bábi Zlopočasná.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Hippopotamie

Umělkyně

Fandom: 
Drabble: 

Jsem už taková. Do všeho se vrhám po hlavě. Teď tančím, vtažena do ho proudu pradávné melodie. To ona mne vede. Hlava se točí. Závoje víří v magických obrazcích. Vladař ze mne nespouští očí. Myslím, že mírně slintá. I když se mi nechce, přestávám. Neznám nic mocnějšího než umění. Všichni na mne hledí, chtějí více, nemohou přestat.
Říkám si o odměnu, jak si přála matka.
Pokračuji, jsem vír a vánek.
Umění je můj život. Je nadřazeno. Dělám to jen pro ně. Potlesk je ohlušující.
Něco mi přinášejí na stříbrné míse. Zhnuseně to odstrkuji. Co je mi po hlavě nějakého chlapa?

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele gleti

Vhodný okamžik

Fandom: 
Drabble: 

Mým životem je průzkum, objevovat nové, dosud nepoznané území či objekty. Kdykoli hlídač povolí v ostražitosti, vyrážím vpřed. Hbitě střídám první a třetí s druhou a čtvrtou, abych co nejrychleji dosáhl cíle a mohl ho podrobit analýze.

Zkoumaný objekt mi připadal povědomý, čtyři tyče na nich deska. Nejprve jsem použil čichový detektor. Výsledek mě uspokojil, nic znepokojivého jsem necítil.
Následovala chuťová čidla, ta potvrdila známost materiálu. Podobně chutnalo i mé prvotní útočiště po mém vyskytnutí v neznámém vesmíru. Nastal čas k použití nových zařízení, která nedávno a bolestivě, doplnila chuťové zařízení.

„NEJEZ TU ŽIDLI!“

Smůla! Popaden! Odvlečen! Ponížen výměnou pleny.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Hippopotamie

Mise

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Milý Owesi, omlouvám se. Nakonec je tam místo třpytu rampouchů třpyt hvězdné oblohy, místo plápolající krbu sálání pouštního písku, místo vůni jehličí vůně cypřišů a místo vánočního cukroví nejspíše baklava nebo jiná dobrota, fandomy taky nejsou (až na jeden) ty požadované, ale nějaké ty Vánoce tam jsou … nebo budou :)

Drabble: 

Pověřen úkolem, cítil se povzneseně. Proslov si během letu několikrát zopakoval.
„Buď zdráva, milostí zahrnutá, požehnaná …“
„Fujtajbl, potvoro opeřená, tys mne vyděsil! Málem jsem dostala infarkt! Vono to sem vlítne, nezaklepe … a ještě se to na mne sápe s lilií!“
Anděl, vyhnuvší se hozenému hrnci, se ve snaze zachránit důstojnost vrátil k připravenému. „Neboj se …“ Vzápětí si uvědomil bezpředmětnost ujišťování. „Hle, počneš a porodíš syna. Dáš mu jméno …“
„Co mi kecáš do soukromí! Celí vy, chlapi, vo všem rozhodujete … počkej, jak se bude menovat?“
Azirafal ale už byl vysoko na obloze. „Pro mne za mne, říkej si mu třeba Brian …“

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Evangelista biolog

Pod rouškou tmy

Fandom: 
Drabble: 

Všichni ostatní už šli spát. Ti dva se ale tak zabrali do hovoru, že úplně zapomněli na čas. Ještě se jim nechtělo spát. Jako by ani nebylo možné ukončit ten kouzelný okamžik intimity, kdy odhalili vlastní nitro tak, jako ještě nikdy.
Úplněk se skryl za mraky, takže do místnosti nepronikl ani jediný paprsek světla. Jemné rysy obličejů smazala temnota. Přítomnost toho druhého bylo možné jen neuchopitelně tušit.
Oba zkoušeli, jak daleko mohou zajít. Krůček po krůčku.
Bylo to pro ně tak nové.
Nepatrný pohyb ruky. Teplý dech na tváři. Dotek horké kůže na horké kůži.
Na ten polibek nikdy nezapomněli.

Neviditelný fandom: 

Stránky

-A A +A