Jane Austen: Emma

Obrázek uživatele Zuzka

Spekulace

Drabble: 

Dlouhodobé nucené setrvání na pohovce Emmě nesvědčilo. Pan Knightley, stále bystřejší mezi nimi, jí poskytl alespoň téma k přemýšlení. Kdo by prý mohl být matkou drahé Harriet.
Čilé myšlenky zavířily.
Všichni byli dětičkami v podobné době. Harriet byla capartík, Emma, Frank, Jane a také Robert byli ještě malí. Mnoho maminek odešlo příliš brzy. Vzpomínala, kterou nastávající si pamatuje. Tváře i jména rozmlžená v minulosti. Nemohla si je vybavit, zavrhovala jednu měšťanku po druhé.
Najednou na to připadla! Stále s námi. Ach Bože! Soucit i radost tančily. Není divu chudobě svobodné matky, když je za dceru ve škole vždy řádně zaplaceno.

Závěrečná poznámka: 

již v předchozím (či ještě dřívějším) ročníku zmiňovaný drb teorie... stále víc se mi líbí.
Přepisování a úpravy byly dneska obzvlášť náročné, tak snad zmatkujeme dost.

Obrázek uživatele Danae

Zákazník

Drabble: 

Ten elegantní mladík rejdil po jeho obchodě jako rtuť. Střídavě otevíral víka tří vystavených fortepian, na každé zahrál krátký úryvek a přitom si pobrukoval. Willibald Smith, Hudební nástroje a notové tisky, oficiální dvorní dodavatel, se musel při pohledu na něj usmívat.
“Tohle má nejkrásnější zvuk!” zvolal mladík nadšeně. “Doručujete i mimo Londýn?”
“Ale jistě, můžeme jej vypravit už zítra. Budete si přát k němu přiložit věnování?”
“Nic takového. Musím zůstat v přísné anonymitě!” Mladík se stále zubil, Willibaldovi však neušel rozpačitý ruměnec na jeho tvářích. “Ale můžete ještě přidat tohle,” a položil na víko nástroje výtisk Irských písní a tanců.

Závěrečná poznámka: 

A pak se šel konečně nechat ostříhat ;)

Obrázek uživatele Zuzka

Philip

Drabble: 

Od jinošských let rád pozoroval svůj odraz. Neměl nemístné poznámky. Neupozorňoval na povahové slabosti. Zdůrazňoval pěkné rysy a svěží vzhled.
Nedávno si však oblíbil i zrcadlo, které neodráželo jeho vlastní tvář. Zjistil, že z boční cesty Hartfieldské zahrady na něj uvidí škvírou v zatažených závěsech. Zaháněl myšlenky na nízkost svého počínání, když se večer krčil u buksusových keříků. Lesklé sklo mu sdělovalo vše, co potřeboval. Zamiloval se, neměl o tom pochyb. Měl právo. Vždyť ji přece tak dobře znal. V duchu byl s ní, když si česala vlasy. Když užívala drahocenný krém. Znal pohyblivý obraz, znal tedy ženu. Ne snad?

Obrázek uživatele Zuzka

Neznalec

Drabble: 

Byl si jist, že jeho záměry již musí být zřejmé. Dobře mířená lichotka však nikdy neškodí. V těch se, věřil si, dobře vyzná.
"Vaše kresba je přímo andělská. Zpracování záhybů draperie, oku lahodící odstíny, člověk skoro může pocítit onen jemný vánek, o němž jste se zmiňovala. Mistrovská práce!"
"Má modelka zaslouží chválu, pane Eltone. Její kráse jsem ve svém obrázku vskutku neposloužila podle skutečnosti."
"Naopak, ctěná slečno, naopak. Slečna Smithová je zachycena zcela věrně, bez nejmenší chybičky. Jako živá. Pozoruhodné. Vaše ruce, váš talent!"
Pan Elton odcházel znovu ujištěn o opětované náklonnosti.
Emma významně mrkla na zardělou Harriet. Jaký omyl!

Obrázek uživatele Zuzka

Do světa sám

Úvodní poznámka: 

nahrazuji si téma č. 5: Probuď se!

Drabble: 

Ještě se probudí. Ještě vstane.
Vstane, že ano?
Maminko, vstávej! Maminko, mám říct Hetty o čaj? Maminko, viděl jsem na dvorku kuřátka.
Maminko! Maminko...!
Déšť na okenních tabulích. Bílé peřiny v šeru. Černý klobouk. Nablýskané boty pana doktora.
Dobrý den, pane doktore.
Dejž Bůh, maličký.
Vždyť spím. A jsem veliký.
Maminko, vstávej. Maminko, půjdeme k večeři.
Maminka spí.
Maminka nespí?
Déšť buší. A do něj zvoní hlas.
Probuď se. Ach Franku, probuď se!
Ššš... je to jen sen.
Neplač, můj milý, je to jen sen.
Kde? Doma. V objetí. V potu a v slzách.
Už zase veliký. U drahé Jane.

Obrázek uživatele Zuzka

Zcela nepodobná

Drabble: 

"Většinou jsem vděčná, že mi přátelé tolik důvěřují," strnule hleděla před sebe, mluvila tiše. Hostitelka se přece musela soustředit na svou práci.
"Jen povídejte. Ústa už jsem zachytila."
"Jane se šťastně provdala na Kontinent. Madam Leone jsem utěšovala po té hrozné ztrátě. Dál držím Maryino tajemství. Strongholdovi mají dvojčátka. A John. Tolik mu vděčím, tolik ho mám ráda. Nechci ho napomínat."
"Trápíte se," shrnula Emma.
"Jako bych spolykala kamení."
Poslední tah štětcem. Pak se Susan rozplakala.
Obraz schovala ve vlastní pracovně. Paní Knightleyová malovala nad očekávání dobře. Nezúčastněný pozorovatel by možná vtipkoval o potížích s trávením. Ona viděla zatajené slzy.

Závěrečná poznámka: 

když někde na začátku nápadu stojí velmi zřídkavé selfie...

Obrázek uživatele Zuzka

Sedlák a slečinka

Úvodní poznámka: 

haha, přesně na první zátah :)

Drabble: 

Zaskočil do panského domu jen na chvilku, doslova od pluhu, od zimní údržby. Přesně v tu chvíli myšlenky nazrály. Vracel se s cinkavou nadějí, srdce jásalo souhlasnou radou. Jednal hned.
Ona také. Meče a dýky, ohavná rána. Slunná vyhlídka na jaro zhořkla. O železo si ve vzteku nakopl palec. Srdce se zamklo do schránky z oceli.
Oči však viděly. Lítost a zmatení. Pochopil, kdo je tu vojevůdcem.
Své malé odpustil, se sněhem roztál. Doufal. Odvážil se až po žních.
Sluncem ujištěná radost pak odemkla i pro jeho budoucí paní. Na vlastní svatbě mu slíbila, že jim příští rok pomůže zapřahat.

Obrázek uživatele Zuzka

Vánoční kočár

Drabble: 

"Podej mi pokrývku, drahý. Nesnesitelná zima, skutečně."
"Prosím, Augusto. Nechal jsem v celém domě ještě více přiložit. Brzy ti bude teplo, neboj se. Ještě polštářek?"
Vskutku, zpropadené služebnictvo. Dali přece včas vědět, že na Vánoce přijedou. Že Augusta bude potřebovat tu nejlepší péči. Nebyl si jist, zda vůbec mají cestovat, vždyť možná už po Novém roce budou chystat křtiny. Ona trvala na tom, že půjde Highbury příkladem. A že požádá Knightleyovy o kmotrovství. Vždy myslela tolik dopředu!
Pan Elton se zahleděl do víru vloček ve tmě za oknem. Jak zcestné naděje mu dávaly před rokem! Augustě na světě není rovno.

Obrázek uživatele Zuzka

Půjdu s tebou

Drabble: 

"No ta je roztomilá! Isabellko, podívej, sestřička se směje."
Drobeček v zavinovačce se křenil a maličko prskal. Salonem se nesla zvonivá konverzace na jediné téma - sladká malá holčička.
George tiše pročítal zápisy partií šachu. I jeho pozornost však poutal poklad ze sousedství.
Slečna Taylorová vzhlédla.
"Georgi," vstala se svěřenkou v náručí a přišla blíž, "chtěl by sis ji pochovat?"
"Já nevím," bál se, aby neublížil.
"Takhle, hlavičku na loket," pomohla mu guvernantka.
Držel ji snad až příliš opatrně, ale nikdo se nelobil. Natož ona. Zašklebila se, chňapla mu po nose. Usmál se na ni.
"S tebou budou trable, že ano?"

Závěrečná poznámka: 

(slečnu Taylorovou Woodhousovi teoreticky ještě touhle dobou nezaměstnávali... ale dovolila jsem si, protože... je zlatá.)
Georgovi Knightleymu je tady šestnáct let.

Obrázek uživatele Zuzka

Sluníčko

Úvodní poznámka: 

druhé drabble se dostavilo. Takže... asi nesoutěžní.

Drabble: 

Rozzářenýma očima sledovala včely v kvítcích jabloní. Zrovna dočetla další útlou knížku a srdce jí zpívalo. Robertovi a jeho sestrám se bude ten příběh líbit. Děvčátkům ve škole taky. A je tak krásně...
Pomůže u čaje, vyřídí nákup. V podvečer stihne procházku. Ve světničce si po modlitbách vyspraví čepec.
Proč by na ní kdy měl spočinout vznešený zrak? Proč ji svazovat, rozptylovat, vyzvedávat do sfér, o které nestojí? Proč ji krmit vědami, které kolem sebe nevidí?
Rok života jí bude chybět.
Její srdce samozřejmě odpustí.
Pro svět, který si Harriet znovu našel, bohatě stačí ten rozum, který má po mamince.

Závěrečná poznámka: 

varování: DRBY! [(existuje teorie, že Harriet Smith je dcerou Miss Bates...)]

Obrázek uživatele Danae

My Fair Emma

Drabble: 

Předehra.
Svítí jediný reflektor. Míří na Emmu uprostřed jeviště. Emma stojí nehybně jako porcelánová soška a usmívá se.

Zleva vchází Otec Woodhouse.

OTEC WOODHOUSE:
Kdopak vždy v Hartfieldu probouzí smích?
Otci stařičkému předčítá z knih?
Takovou dceru nikdo z vás nemá!
Emma, Emma, jedině Emma!

Zprava vchází paní Westonová.

PANÍ WESTONOVÁ:
Dcerou mi byla a za těchto dní,
stala se nejlepší přítelkyní.
Duši tak spřízněnou nikdo z vás nemá!
Emma, Emma, jedině Emma!

Zleva vchází pan Knightley. Bere Emmu za ruku, ta zůstává nehybná.

PAN KNIGHTLEY:
Krásná je, laskavá, však to jí škodí:
Myslí si, že ví, kdo k sobě se hodí.
Chápat vztah prakticky je pro ni bojem,
dá jenom na krásu, na první dojem!

Zprava vchází Harriet. Bere Emmu za druhou ruku.

HARRIET:
Myslí si, že páry spojovat umí,
ani svému srdci však nerozumí.
Nelze se divit, že konec nutný
všech těchto plánů je trpký a smutný!

VŠICHNI:
Přesto ji milujem, věříme pevně,
že jednou nohama dotkne se země.
Procitne, prohlédne, pochopí líp,
až sama pozná milostný cit!
Emma, Emma, jedině Emma!

Hudba. Emma ožije a zatočí se s Harriet dokola.

EMMA:
Pan Martin není nic pro tebe! Ty potřebuješ opravdového gentlemana!

Obě odběhnou.
Pan Knightley si povzdechne.

Obrázek uživatele Zuzka

Na Donwellu

Drabble: 

Žně žhnuly. Jemný prach a plevy štípaly pod nohavicemi. Pot skrápěl žence i jejich pomocnice. Jen dětem snad srpnové vedro nevadilo a honily se mezi snopy.
Včera večer byli všichni v gala. Nikdo by jim nevěřil, jak dobrého pána mají, kdyby ještě pověděli, že se s nimi sám od sebe podělil o tu radost. Nu, paní Emma snad bude také tak dobrá. Za kopcem v Highbury ji všichni chválí. A mladičká paní Martinová je s ní zase zadobře.
Šak by nebyla dobrá. Jen podívejte, už nám pivo a slané koláče veze.
Čeká ji toho hodně, ale vřelosti se učit nemusí.

Obrázek uživatele Zuzka

Izolace

Drabble: 

"Drahá?"
Mrs Lucy Ottercat způsobně složila knihu do klína a vzhlédla.
"Ano?"
"Půjdu ven za klukama, ano?" spíše oznámila, než by se ptala Mrs 'Lice Ottercat.
Lucy vyhlédla z okna.
"Panu Knightleymu a Johnovi ty říkáš 'kluci'?" pozvedla obočí.
"Když se koulujou s malejma knightlíkama, tak ano."
"Mrzne," poznamenala Lucy.
"Ano, drahá, o to jde," šklebila se 'Lice.
"Bude ti zima."
"Nebude."
Mrs 'Lice Ottercat jemně pozvedla sukni své róby.
"Co. To. Je?"
"Tepláky. Propašovaný od nás. A pod nima ještě legíny a podkolenky," smála se 'Lice.
Lucy se rozesmála také. Znovu poodhrnula záclonu a vyhlédla ven.
"Nemáš ještě jedny?"

Obrázek uživatele Zuzka

Prezenty

Drabble: 

Slonovinová krabička k Vánocům, přepečlivě zabalená váza k narozeninám.
Nápisy, ze kterých se dalo spíš věštit, než číst, a obrázky dam s drdoly černých vlasů.
Emma mohla zvolna začít uvažovat o zřízení čínského salonku. Ovšem to, že naprosto netušila, kdo jí ty úžasné suvenýry vytrvale posílá, znepokojovalo nejen ji, ale i pana Knightleyho. Tím spíš, že na balíčcích nebývala zahraniční razítka.
Kdo by si domyslel, že Emmino mladistvé škádlení slečny Batesové ohledně jazykových znalostí její neteřinky vyvolá škodolibého a velmi vytrvalého ducha jazyka Wu, kterému se na Hartfieldu navýsost zalíbí.
A že správci sbírek britského muzea jsou již na cestě.

Obrázek uživatele Zuzka

Na přilepšenou

Drabble: 

Emma pečlivě upravila tatínkovi šál za krkem než se způsobně usadila.
Zvonek zacinkal.
Lucy vešla s podnosem, John přivezl vozík. Postní večeře byla skromná, přesto vybraná. Na zdraví Mr Woodhouse bylo třeba dbát.
Starý pán opatrně nadzvedl poklop. Polévky tak na prst, tak to má být. Ale...

"Mrkev, my dearest Emma? Kdepak jsme v únoru sehnali mrkev?" podivoval se se značným podezřením v hlase.

"Není mi to úplně jasné, tatínku. Ale Lucy říkala, že ráno viděla v Highbury kočár, jaký má slečna Burnwoodová. A u dveří se nám objevil košík se zeleninou a s podivným vzkazem: v Bille měli slevu."

Obrázek uživatele Zuzka

Povídání v podkroví

Úvodní poznámka: 

Omlouvám se, řadím se do fronty hrabalovských analfabetů.
Ale zdá se mi, že Miss Bates, kterou mám nepokrytě v oblibě, by na pábitelku jistě mohla aspirovat.

Drabble: 

"Ó, drahá slečno Woodhousová, tak ráda vás vidím! Tolik se toho od vaší poslední návštěvy stalo," chrlila slečna Batesová již ode dveří.
"Vskutku?" Emma ze zvyku omezila svoje poznámky i své vnímání na minimum.
"Opravdu mnoho. Však víte, v úterý, kdy chodívá dopis od Jane, jsem vzala jako obvykle matku ven. Že, matko? Ven!" zvýšila na nahluchlou stařenku hlas.
"Ráda to tak dělávám, přeji si, aby matce úterky byly těmi nejkrásnějšími dny. Také kvůli těm dopisům, víte, slečno? Počkejte, přečtu vám ten poslední. Byl moc zajímavý... Někdo ho tu mám, založila jsem ho, když se tu zastavila mladá paní Westonová..."

Obrázek uživatele Zuzka

Tušení v davu

Drabble: 

"Podívej, jak se ohlíží. Myslíš, že o nás ví?"
Miss Lawrence se snažila tvářit se nenápadně. Přes krajku vějíře pohlédla naznačeným směrem. Plukovník Brandon náhle zaujatě sledoval tapety.
"Chmmm...," rozhlédla se sálem.
"A tamhle," pokynula Miss Ryegrass vějířem, "pan Knightley a pan Tilney. Šeptají si. Určitě je jim to jasné."
Na první pohled bylo vše v pořádku. Na druhý už méně. Společnost se zřetelně dělila na dvě části.
"Zdá se mi, drahá Elizo, že to vědí. Straní se nás. Nevím, kdo to rozhlásil, ale už jsou si vědomi toho, že oni jsou literární... a my ne. My je máme přečtené."

Obrázek uživatele Zuzka

Záře v zahradě

Drabble: 

V bezpečné ohrádce živých plotů na slunné straně školních budov bylo odpoledne živo, jako vždycky. Dívčí škola tvořila podstatnou část ospalého Highbury.
Před večerním vyučováním, večeří a modlitbami měly chovanky pár chvil radostného volna.
Mrs Goddard svoje drahoušky milovala, od nejmenší cácorky po nejdospělejší slečny, které samy pomáhaly s vyučováním.
Sad zvonil smíchem, dívčí hry, tance a procházky se proplétaly v jedno klubko hemžících se úsměvů a loken.
Zahradní branka zavrzala, rej na okamžik ustal. Sad se nadechl šeptáním.
Přišla mezi ně na obvyklý čaj. Sotva starší, než vychovatelky.
Vzácná paní se usmála.
Hemžení se rozběhlo nanovo.
Pod jejím dohledem.

Obrázek uživatele Zuzka

Hříšnice v úzkých

Drabble: 

... proto tě prosím, drahá Isabello, dohlédni na tu nebohou dušinku. Obávám se, že odvykla chození do kostela a že by se mohla trápit.
Pozdravuj ode mne drahého Johna a dětičky,
s upřímnou láskou,
Emma.

Isabella si pár dní dělala starosti a na Harriet pečlivě dohlížela. Kromě celkové skleslosti se však zdála v pořádku. A v neděli odkráčela s celou rodinou do kostela téměř tanečním krokem.

Že nebyla v kostele a u zpovědi déle než půl roku, byla pravda. Svědomí ji tížilo jako kámen. Ale copak to šlo, jít se vyzpovídat doma v Highbury, když za mřížkou zpovědnice seděl pan Elton?

Obrázek uživatele Julie

Společenská konverzace

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma č. 7 - Hlavně klid

Drabble: 

„... a proto si myslím, že vynález pana Stephensona změní život celého lidstva.“
„Ale napřed je třeba vybudovat železnou dráhu,“ namítla Emma, kterou sice strojírenství moc nezajímalo, ale moc dobře si všimla, jak panu Knightleymu svítí oči. Navíc ji těšilo, že se zamlklá slečna Bennetová konečně trochu rozveselila.
„Ekonomické a sociální důsledky...“
„Myslím, že hovory o těžbě uhlí jsou dobrým způsobem, jak se stát nevítanou návštěvou,“ skočila jí do řeči paní Darcyová.
Slečna Mary zaraženě ztichla.
Emma svraštila obočí. V tu chvíli se definitivně rozhodla. Vtluče Mary do hlavy, že je chytrá a zajímavá. Navzdory tomu, co si myslí její sestry.

Závěrečná poznámka: 

Od té doby, co jsem začala vymýšet fan fiction o Mary Bennetové, mi její sestra strašně leze na nervy. A včera jsem přecetla Emmu a zjistila jsem, že ta je mi naopak velice sympatická. Takže se všem Lizziným fanouškům moc omlouvám.

Obrázek uživatele Zuzka

Háček v genech

Úvodní poznámka: 

S upřímným přáním Miss Clearance k dnešnímu významnému dni.
Volně navazuje na loňské drabble Relax .

Drabble: 

Ospalé odpoledne na Donwellu dále plynulo v duchu myšlenek na sofistikované manipulace místní realitou.
"Mohly bychom se podívat na Kellynch. Jestli se Frederick vrátil z války v pořádku a tak...," nadhodila Susan.
"Nuda. Navíc je zcela v pořádku. Četla jsem to včera v novinách," zavrčela Miss Clearance a dolila si sklenku silné citronády.
"Škoda. Třeba bych ho přesvědčila, aby si se mnou zatančil."
"Chceš snad Anne rozplakat? Najdi si jinýho gentlemana."
"Mhmmm..."
"Kromě toho, měly bychom spíš zajet do Hunsfordu. Chceme snad, aby Collinsovi měli potomky? Víš, jací by s tou genetickou výbavou byli?"
"Malí a oškliví?"
"Pragmatický a užvanění!"

Obrázek uživatele Zuzka

Přízeň v detailech

Drabble: 

Na okrajích jejich talířků spočívaly decentně odložené plátky rajčat. Sedlina v šálcích zcela nepozorovaně a zcela náhodou tvořila stejné obrazce.
Skryté sourozenectví by do nich od pohledu nikdo neřekl. Pečlivě upravená menší žena v turbanu byla spořádanou manželkou jedné z nejpůvabnějších dam v sále. Ta vyšší, mírně roztěkaná slečna s věncem složitého účesu měla za sebou řadu nevyplněných nadějí korunovanou dvěma neúspěšnými zasnoubeními a právě překračovala hranici staropanenství. Živě se bavily.
Kolem elegantně prosvištěla růžová šmouha.
"Harriet? Zlatíčko, poběž, musím tě někomu představit..."
"Blbá Emma...," uhodily se obě přihlížející do čela vyšívanými kabelkami. Dvojí temné zadunění prozradilo jejich historicko-literární obsah.

Závěrečná poznámka: 

Hlavobol útočí, děkuji Mrs 'Lice za spolupráci :)

Obrázek uživatele Zuzka

Slunce v oknech

Drabble: 

To Emma ji prvně zvala k plátnu.
Tehdejší obrázky nebyly slavné. Nedívala se. Nemalovala pro svět, ani pro sebe. Přála si slyšet chválu. Jen jedinou, hnědookou chválu. Nechala se přesvědčit, že je zamilovaná. Podlehla sladké lži, že zbývá jenom pár dní, než se pan Elton vysloví. Vlastně to skoro byla pravda.
Otřela štětec o hadřík, usmála se.
Pan Elton by v životě nedopustil, aby jeho nejdražší spokojeně malovala. Aby si sama chodila do obchodu objednávat barvy a vybírat štětce. Aby věnovala svou sílu zpevňování rámů a šepsování pláten.
Robert Martin to dovolil.
Mrs Harriet Martin už znali i na Kontinentě.

Obrázek uživatele Zuzka

Rekapitulace

Úvodní poznámka: 

Naprosto neoriginálně :D
No, třeba ještě na něco přijdu.

Drabble: 

Do salonku dopadalo měkké odpolední slunce. Susan spokojeně listovala zápisníkem.
Patnáct úspěšně infiltrovaných příběhů. Nejčastěji Pride and Prejudice, jak nečekané.
Osmadvacet insertovaných postav, zpravidla také velmi úspěšně.
Musela si přiznat, že byla poněkud sobecká, nejčastěji zvala do společnosti sama sebe. Hned potom však i své nejbližší. Na další dobré duše taky nezapomněla.
Podařilo se jim pospolu pěkně provětrat mnohá zákoutí tanečních sálů, spáchat či připravit pár zemětřesení.
Ne vždy to bylo veselé, ale málokdy došlo k tragédii. Bylo zjevné, že jejím přátelům se tu zalíbilo.
Pohlédla z okna. Pan Woodhouse si odbýval svou zdravotní procházku.
Možná se ještě nemusíme loučit...

Obrázek uživatele Zuzka

Mraky

Úvodní poznámka: 

Psala jsem to já (Gwen), takže omluvte případné chyby. Z mobilu se blbě píše. Mám tendence vynechavat hacky a carky.

Drabble: 

Pohodové odpoledne na Donwellu se pozvolna měnilo ve všeobecnou katastrofu. Obloha se zatáhla, letní horko přešlo v totální dusno. Deka padla i na náladu všech přítomných.
Emma a pan Knightley už nemohli vystát ani slůvko od Mrs Elton. Jane Fairfax byla zkroušená a patrně pěkně dopálená. Odešla, než dorazil Frank Churchill, natolik napružený, že na místě seřval Emmu. Pan Woodhouse a pan Elton upadli do letargie.
Od záhonku vše sledovala Miss Gwendylon. Mrs Sigismund-Smith byla plně zaujatá opuštěnými jahodami.
"Heleď, padá na ně deprese." ohlédla se prvá.
Zahřmělo.
"Mhm," polknutí
"na nás taky brzo něco spadne. Je na čase vypadnout."

Závěrečná poznámka: 

Souvislým mrakům se u nás doma říká Cumulus Dekus.

Obrázek uživatele Zuzka

Relax

Drabble: 

Dvě insertované postavy seděly na terase opuštěného Donwell Abbey a shlížely na povzbudivě jarní krajinu.
"Tak co teď?" Pátrala Miss Burnwood po novém podnětu.
"Neměly bychom konečně někoho klofnout?" Nadhodila Miss Gwendylon.
"Hm... ale musí to být někdo druhořadý. Kurát, farmář... námořník... Jsme sem jenom vepsaný, chápeš?"
"Chápu. Já už to zažila. Ty jo... ale jenom farmáře?"
"Nefrfněj. Víš, co je soudobá libra platná u nás v jednadvacátym století? Tisícovku!"
"Ty, heleď, uměla bys to napsat tak, aby mi muž svěřil vedení rodinnýho rozpočtu? A aby mi tady fungovalo internetový bankovnictví? Hospodářství bratrance pana Martina vynáší přes tisíc liber ročně!"

Závěrečná poznámka: 

Nějak mi nevyzbyly slova na "scénické poznámky", tak doufám, že je to srozumitelné.
A uvažuju, že ten youinsert by měl dostat vlastní fandom. Co soudíte?

Obrázek uživatele Zuzka

Matchmaker

Drabble: 

"Oh, Mrs Cress, there will soon be no matches to make," povzdechla si Emma, pohodlně natažená na pohovce.
Mrs Cress potřásla hlavou: "A co vy, má drahá?"
Slečna Woodhousová se zasmála: "Nene, mě sňatek nečeká."
"Co vy víte. Možná vám srdce už dávno někam uteklo. A možná ani nijak daleko," zkusila jí přítelkyně otevřít oči.
"Ach ne, já své srdce znám. A srdce druhých ještě lépe." Mladá dáma se samolibě usmívala.

Cestou z Hartfieldu potkala Mrs Veronica Cress rozzářenou Harriet Smith. Ta holčička byla už zase zamilovaná. Tentokrát mířila vysoko a běžela se Emmě přiznat.
Inu, chytrému napověz, hloupého kopni.

Obrázek uživatele Zuzka

Síla zvyku

Emma říká, že nechá přepolstrovat židli, na které sedává pan Knightley.
Pan Woodhouse dopsal a na chvíli se zadíval na svou milovanou dceru. Poslední dobou bývala zamyšlená. Dál se o něj poctivě starala – věděl, že vyžaduje mnoho – ale zdála se teď často duchem nepřítomná. To jí nebylo podobné.
Přemítal, co jí tak může být. Doufal, že nechoří.
...
Emma se cítila zvláštně. Někde v nitru se jí ozývala neurčitá myšlenka, ještě nevyslovená.
...
Emma chce přepolstrovat židli pana Knightleyho.
Četl a srdce se mu v hrudi pohnulo. Možná, že ho maličko postrádá. Ta titěrná naděje je prozatím všechno, co ve světě má.

Obrázek uživatele Danae

Nástup do služby

Hanna oficiálně nastoupila do služby onu zářijovou sobotu, kdy se ze slečny Taylorové měla stát paní Westonová. Opatrně se probírala kaštanovými prameny budoucí nevěsty a ruce se jí trochu chvěly. Byla neuvěřitelně šťastná a strašlivě nervózní. Stát se v osmnácti letech komornou z pouhé mladší služebné předčilo její nejdivočejší sny. Poslední měsíc chodila v patách komorné slečny Emmy, aby od ní odkoukala, co šlo, a zkoušela si česání na každém z ženského personálu, kdo se nechal. Přesto jí teď bušilo srdce a sponky padaly z ruky. Slečna Taylorová se na ni do zrcadla usmála. “Nebojte se Hanno. Spolu to zvládneme.”

Hanna je kanonická austenovská služebná, kterou doporučil pan Woodhouse budoucí paní Westonové "protože je to úslužné a zdvořilé děvče, které vždycky stiskne kliku opatrně a nikdy nebouchá dveřmi" :)

Obrázek uživatele Danae

Pošta v Highbury

Poprvé se tu objevila před měsícem a od té doby přichází pravidelně každé ráno. Kráčí jako bohyně, jako anděl, oči má hluboké a vážné. Přesto se na mě vždycky usměje a na chvíli mi zastaví srdce. Její poštu už mám dávno nachystanou, ale tvářím se zaměstaně. Chci, aby zůstala o okamžik déle, o chvíli déle dýchám stejný vzduch jako ona. Jednou za čas dostane dopis psaný drobným mužským písmem. Tehdy se jí rozzáří oči, je Afrodité. Štíhlé prsty, kterými loví v kabelce šilinky, se jí chvějí. Nikdy pro ni nebudu víc než posel dobrých zpráv. Přesto ji miluji. Zdáli. Navěky.

Ne tak úplně služebnictvo, ale nápad je nápad :)

Stránky

-A A +A