DMD Bonus č. 4 pro 14. 4. 2013.

Mezitím v realitě...

Úvodní poznámka: 

Náhrada za téma pro 8.4., Kopnutí

Inspirace finálně došla, snad se do zítra zotaví. =D

Fandom: 
Drabble: 

"A mám spoustu práce. Dvacet úkolů, pět seminárek, tisíc slovíček na naučení se a nemám čas. Potřebovala bych se roztrojit!"
"A co místo těch keců začít něco dělat?"
"Ah, svědomí, mé uštěpačné vnitřní já, se probudilo. To bych ráda, ale..."
"Ale to bezduché čumění do blba je záživnější, přirozeně."
"Jak jinak. Ale až... Tak! Fakt. Určitě."
"A odevzdání toho dnešního drabble bude vteřinu před půlnocí. Nebo třeba konečně něco nestihneš a příště..."
"Tos říkalo už tak stokrát. A? Ha!"

Se svědomím to nemá cenu. Píšu kamarádce.
"Mám hromadu práce a nic se mi nechce. Dokopej mě něco dělat! Prosím!"
(ninja)

Závěrečná poznámka: 

Jen pro upřesnění pro ty, co třeba neví,(ninja) je smajlík na skypu, který ve své animaci kope. =D

Obrázek uživatele Lunkvil

Uííííííí… Íúúúúú…

Úvodní poznámka: 

téma: Vrzavé panty
Podobnost s realitou podniku, ve kterém pracuju, je čistě záměrná.

Fandom: 
Drabble: 

Uííííííí… Íúúúúú… „Dobré ráno!“
„Dobré.“

Uííííííí… Íúúúúú… „Ahoj, Jitko!“
Zamávala.

Uííííííí… Íúúúúú…

Uííííííí… Íúúúúú…

Už ji zase začínala bolet hlava. Sáhla po telefonu.
„Pane Kropáčku, chtěla jsem vám připomenout ten náš vrzavý vchod. Můžete s tím konečně něco udělat? Děkuju.“

Uííííííí…
„Zavírejte tu!“
„Promiňte!“ Íúúúúú…

Uííííííí… Íúúúúú…

Uběhl týden. Zkusí to znovu.
„Pane správce, ty naše dveře,“ žadonila. „Víte, kolik tu za den projde lidí? Už se to nedá vydržet!“

Uííííííí… Íúúúúú…

Otevřela dveře. Nic se neozvalo.
„Pane Kropáčku, moc děkuju! Konečně můžeme normálně pracovat.“

„Ahoj, Jitko!“
Nadskočila leknutím snad půl metru. Asi si na to ticho bude zvykat dlouho.

Chyba v komunikaci

Úvodní poznámka: 

Téma č. 13.: Klepeta.
Vnuk vytáhl tátu a dědu ven.

Fandom: 
Drabble: 

"Krebeta si určitě oblíte," slyšel děda svého vnuka.
"Kdo je Krebet?" zamyslel se. Nikdy o něm neslyšel. A pokud věděl, nikdo další už se k nim připojit neměl.
"...byla to láska od prvního momentu."
"Počkat, jakej Krebet? Jaká láska? To jako..."
*šroty, šroty*
"Ty si gay?" vyrukoval děda s otázkou.
Vnuk, který právě pil, vyprskl a vyvalil oči.
"Co?" nechápal.
"Tati, proboha, jak tě něco takového napadlo?"
"Vždyť říkal, že se zamiloval do nějakého Krebeta," stál si za svým.
"Kdy?"
"Před chvílí."
"Nic takového..."
"Já... já mluvil o humřích klepetech, dědo," a ukázal na humra, kterého jim právě přinesl číšník.

Obrázek uživatele Samantha

V pravé poledne

Úvodní poznámka: 

Mnou smyšlená část Cimrmanovského semináře ;)

Drabble: 

Jára Cimrman je známý pro své vynálezy, myslitelství, světoběžectví a tak vůbec. Málo kdo ale zná jeho každodenní rituály a obyčejnosti. Však také to byl člověk veliký duchem (tělem měřil pouhých 158 cm), takže světu jsou známy spíše jeho umělecké počiny, než neumělecké návyky.
Jára Cimrman byl ale také člověk jako každý z nás. A jako takový měl i své libůstky. Tak například vždy v pravé poledne vyskočil od stolu či jiného místa, kde se zrovna nacházel a začal zpívat liptákovskou hymnu. Byla to píseň děděná v jeho milované obci z generace na generaci. Proč tak činil, dodnes není známo.

Věřila

Úvodní poznámka: 

(Otisk)

Drabble: 

Naučila se vyhledávat samotu. Bylo to tak lepší. Neodvážila se jít za školu, ale odpoledne se toulala po lesích za městem až do setmění.
Spřádala příběhy o věrném přátelství a vyprávěla je sama sobě.
Nosila ve vlasech vřes a louskala plané oříšky.
Protože jí spolužáci ničili sešity.
Protože holky se jí smály.
Protože si na ni zasedla učitelka.
Protože ji mlátil bratr a sestra na ni lživě žalovala.
Protože jí otec nadával a matka prohlašovala, že z ní nikdy nic nebude.
Nechtěla věřit, že je bezcenná, ale... věřila.
Až ve třiceti pochopila, jak hluboko jí do očí otiskli cejch oběti.

Závěrečná poznámka: 

Nedávno jsem někde četla, že lidi, kteří mají problémy způsobené špatným zacházením v dětství (zanedbávání, týrání, šikana), typicky vyhledají odbornou pomoc až někdy okolo třiceti let. Autor článku se podivoval, že teprve tehdy to začne být nesnesitelné. Já si ale myslím, že to se právě vzpamatují natolik, aby se odvážili o pomoc požádat.

Obrázek uživatele Locklear

Podivná noc

Úvodní poznámka: 

Náhradní na téma č. 13 – klepeta.

Drabble: 

Byla už tma. Ležela u něj v posteli, ale on byl celý nesvůj.
„Tak už mě namasíruješ?“ nenechávala se odbýt – a její hlas zněl už dost podrážděně.
„Ale lásko, já opravdu nemůžu,“ bránil se, „navíc ráno brzy vstávám. Pojďme už spát,“ napadlo ho zkusit novou výmluvu.
„Tak si klidně spi, já už tu nebudu,“ urazila se. Vstala z postele, posbírala své věci a beze slova odešla.
Povzdychl. Jak jí měl k čertu vysvětlit, že ji nemá čím masírovat, když se jeho ruce zničehonic změnily v klepeta? Snad se z toho vyspí.

Když se Řehoř Samsa ráno probudil z nepokojných snů…

Neviditelný fandom: 
Proměna
Obrázek uživatele Ebženka

Žhavé poledne ponnyvillské

Úvodní poznámka: 
Nahrazuji soutěžní téma V pravé poledne.
Drabble: 

V Ponnyvillu bylo dusno a horko, jen občas vánek prohnal uličkami chuchvalec starého sena.
Applejack klímala ve stínu, stetson hluboko do čela.
Tu zpozorněla. K městečku se blížil unavenou chůzí cizí poník táhnoucí krytý vůz. Plachta vozu byla otrhaná, asi byl na cestě už velmi dlouho.
"Hej, cizinče! Pojď si odpočinout a napít se," zvolala Applejack. "Co tě k nám přivádí?"
"Obchoduji s jablky."
"Tady ti oves nepokvete," odtušila Applejack pevně. "Přes jablka je tu moje rodina."
.
.
.

Vzduch se dal krájet.
.
.
.

Pak se naštěstí vysvětlilo, že návštěvnice jablka neprodává, ale nakupuje.
Applejack slušně vydělala a v Ponnyvillu zavládl zase mír.

Obrázek uživatele George

Thermopyly

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma z 11.4-Nepřátel se nelekejte a na množství nehleďte

Bitva u Thermopyl-480 př. n. l., proti sobě stálo 1000 řeků a okolo 200 tisíc peršanů.

Fandom: 
Drabble: 

V řeckém ležení panoval čilý ruch. Mezi stany přecházeli Spartští a Thébští vojáci, Někteří muži cvičili po dvou, po třech, jedni vrhali oštěpy, další vrhali kostky. Jiní seděli v menších skupinkách před stany. Za zdí u prostřední brány se šklebila úzká soutěska-Thermopyly.
Na opačném konci čekalo Perské vojsko. Peršané měli dvousetnásobnou přesilu.
Náhle přiběhl zvěd, vyslaný k Perské armádě. „Už přicházejí.“

Řekové se udrželi tři dny.
Na místě bitvy stojí nyní pomník s nápisem: Dic, hospes, Spartae nos te hic vidisse iacentes, dum sanctis patriae legibus obsequimur

(Poutníče zvěstuj Lakedaimonským, že my tu mrtvi ležíme, jak zákony kázaly nám.)

Závěrečná poznámka: 

Řecko

Obrázek uživatele Envy

Jaro?

Úvodní poznámka: 

Nahrazované téma: Obleva

Fandom: 
Drabble: 

Slunko začalo o něco víc svítit a hřát, teploty okolo i nad deset stupňů celsia, obleva přichází. A s ní i snad trošku opožděné jaro. To je, co si teď pomyslí snad každý. Ale já kromě sněženek a již zelené trávy moc znaků jara nevidím. Sice slyším ptáky zpívat a čtu o tom, jak lidé už mají petrklíče, ale upřímně, ještě jsem neviděla ani jeden zelený pupenec, či cokoliv, co by mohlo připomínat rašící list na větvích stromů. A pak příští týden má prý zase sněžit, sice už jen na horách, ale i tak. Tak si říkám... Jako vážně, jaro?

Obrázek uživatele Ness

Věštba

Úvodní poznámka: 

Náhrada za téma č. 13: Klepeta

Drabble: 

„A co Pavel? Pořád po tobě kouká..." nadhodila Renata cestou z fakulty.
„Jo, není špatnej, ale to nemá žádnou budoucnost. Když on je Rak!“ povzdechla si Irena, jinak hezká, milá dívka a chytrá dívka, bohužel také neuvěřitelně pověrčivá a co pravil horoskop, přes to nejel vlak.
Zničehonic se jim do cesty přichomýtla stará cikánka, zahalená množstvím šátků, a uchopila Irenu pevně za ruku: "Taková hezká slečna! Budete mít krásný život, slečno, hodně dětí, a tady, počkat... vidím... nějaký obrys... klepeto! Muž vašeho života bude ve znamení Raka!

Ani po dvaceti letech manželství jí Pavel neprozradil, že tenkrát tu cikánku podplatil.

Závěrečná poznámka: 

A/N: Omlouvám se za záhadné objevení cikánky, berte ji jako dědečka Hříbečka nebo tak něco, musela jsem bohužel mazat :-/

Obrázek uživatele ioannina

Dobrý hlídač

Úvodní poznámka: 

Nahrazuju téma č. 8 - Kopnutí.

Fandom: 
Drabble: 

„Tohle je ale příšerná putyka,“ zamračil se mistr Severin. „Začouzená, zablešená, plná... no. Nejčistší místo v celém okolí je stáj. Opravdu už nemůžeš dál? Ani kdyby ses vezla v sedle?“
Lisa se mu opírala o ruku. V polospánku jen zavrtěla hlavou.
„Co s tebou nadělám.“
Zavedl kobylu do stáje. Holčička mu šla automaticky v patách. Mistr koně odstrojil, napojil, přivázal mu k čumáku pytel s obrokem. Podestlal čerstvou slámu.
„Zůstaň tady. A ty ji koukej hlídat, Flekatá.“
Lisa se bez protestu stulila kobyle pod nohy.

Když se mistr vracel s jídlem, našel před dveřmi stání jakéhosi pobudu s přeraženým hřbetem.

Obrázek uživatele Wee-wees

Sám proti... přesile?

Úvodní poznámka: 

Varování: trošičku stupidňoučké a ten nápad už tu pravděpodobně někdo měl. Bod je bod.

Fandom: 
Drabble: 

Byli všude. Všude! Dusot kopyt, lesk křižáckých pancířů, ostré čepele mečů. Prosmýkám se mezi nimi, rozdávám rány, jako zázrakem jsem zatím žádnou nedostal. Z dálky slyším řev našeho vůdce, že se nemáme bát a nehledět na množství nepřátel – no tomu se to za vozovou hradbou mluví. Proti mně vyráží obrovský voják, výhrůžně mává palcátem, z dálky slyším křik nějaké ženy, cosi mě rýpne do ramene, a pak---

„Petře, vzbuď se!“
„...?“
„V koupelně.“
Sbírám z gauče a setřásám zbytky snu.
Na umyvadle sedí pavouk.
„Kvůli tomu mě budíš? Křižák, no. Vždyť je jenom jeden.“

Asi bych toho Sapkowského neměl tak žrát.

Závěrečná poznámka: 

Nahrazení tématu "nepřátel se nelekejte, na množství nehleďte".

Otázka názoru

Úvodní poznámka: 

Náhrada za téma č.4, Alfasavec :)

Drabble: 

Problém geparda je, že když už se mu povede něco ulovit, nemůže si na kořisti pochutnat hned - nejdřív si musí oddechnout. A tomuhle chudákovi se to zrovna nevyplatilo.
"Hej ty, vypadni! To je naše antilopa!"
"Ach, vy bestie, vždyť jsem ji právě ulovil!"
"Kušuj, hubeňoure," chechtaly se hyeny a zahnaly geparda na útěk; v množství je síla. Cpaly se brzkou večeří a chvástaly se svým vítězstvím.
"Nesmysl nad nesmysly," potřásl opodál lev majestátně hřívou. "Každý ví, že král, skutečný alfasavec, jsem tu já."
Zmije stočená pod kamenem nic neřekla. Do savců se plést nehodlala, ale o alfování si myslela svoje.

Obrázek uživatele Lee

Poslední, co měl

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma V pravé poledne.

Drabble: 

Bylo za pět dvanáct. Jeho srdce už tlouklo jako o závod. Rozběhl se vzhůru po schodech. S každým krokem si připadal lehčí. Konečně vyběhl na zvonici.
Tady byly. Stále tak tvrdé, stále tak krásné. Stále stejné. Pohladil Gabrielu.
"Jste připraveni, přátelé? Dnes musíte zpívat lépe než kdy jindy! Ať se lidé třesou! Thibaulte, dnes žádné zahálení!"
Ručička se posunula a hodiny teď ukazovaly za minutu poledne.
Ještě jednou přehlédl svých milovaných šest zpěváků a pak dal pokyn pomocníkům. Zvony se začaly rozhoupávat. Zvoník stál napjatě před největším z nich. Pak se srdce zvonu poprvé rozezvučelo.
Hřmot. Lup. A bylo ticho.

Závěrečná poznámka: 

Netuším, jak to vypadá, když člověku praskne bubínek, předpokládám, že citoslovce "lup" by se k tomu mohlo hodit nejlépe.

Obrázek uživatele Julie

Jedna paní povídala

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji DMD č. 9. pro 9. 4. 2013. Téma: Vrzavé panty

Drabble: 

Začalo to nenápadně. Tvrdila, že v bytě slýchá skřípat dveře. Jako by někdo procházel z jedné místnosti do druhé. Ale nikdo tam nebyl. Stupňovalo se to. Věřila, že se jí stará Voráková snaží přivést do hrobu. Prý jí trubičkou pod dveřmi pouští do bytu zlé sny. Jednou zazvonila u syna jen v županu a museli ji týden přemlouvat, aby se vrátila. Tehdy to příbuzní začali řešit. Z blázince přišla závislá na prášcích a prakticky nesvéprávná. Syn někoho podplatil a našel jí pěkný domov důchodců. Byt dostala Voráková. Nakonec ho podědil její prasynovec. Ten Vrána, co zbohatl na technologii konzervování snů.

Obrázek uživatele hidden_lemur

Dospělost

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji DMD č. 11. pro 11. 4. 2013. Téma: Nepřátel se nelekejte, na množství nehleďte

Fandom: 
Drabble: 

Já vím. V životě každého gentlemana přijde chvíle, kdy by měl všeho nechat a alespoň okrajově se zamyslet nad tím, zda by náhodou neměl vyzkoušet býti dospělým. Nechci vás děsit, ale začátkem ledna mi ta myšlenka připadala téměř lákavá
Jen o týden později jsem však - svíraje Algieho telegram - tiskl zvonek na strýčkových dveřích. Dům byl podezřele tichý. Otevřela mi paní Baxterová, zčervenalá a ozbrojená prachovkou.
„Ale pojte dál, sire! Jen pojte.“
Z jídelny vyrazil strýček Cecil v tropické helmě, s výkřikem: Nepřátel se nelekejte, na množství nehleďte!, mi vrazil do ruky harpunu.
Rozhodl jsem se, že tu dospělost ještě zvážím.

Obrázek uživatele eliade

Rovnováhy

Úvodní poznámka: 

Variace na edisonovské téma po tisící první (no dobře, zatím pouze počtvrté) a ještě ke všemu z části recyklovaná.

Nahrazuji téma: V pravé poledne

Fandom: 
Drabble: 

Naše životy jsou křehké planety
putují touž drahou jako před lety
putují svou říší temnot poháněné touhou po cíli
otroci paprsků světla jako u lamp noční motýli

Šla jsem jednou domů brzy k ránu
svítalo a svět podoben oceánu
třpytil se jak střepy ze skla od hodin
Miliony lidí právě žijí bez rodin
miliony lidí brzy už se do propasti zřítí
miliony lidí brzy poddají se strachu z žití

Nechala jsem dál svou Zemi plouti po oběžné dráze
nevšimla jsem si však že můj svět je právě v rovnováze
Světlo zhasne štěstí snadno vybledne
nikdy nepostřehneš že je zrovna poledne

Obrázek uživatele Quiquilla

Pouťové srdíčko

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji si téma Otisk.

Víte, co je super? Když někam jedete a oni vám řeknou, že je tam free wifi, ale nedodají, že si ji musíte někde odchytit sami. No, ještě, že jsou ty bonusové neděle :)

Fandom: 
Drabble: 

Letní večer prozařovaly barevné lampiony. Vůně cukrové vaty a tureckého medu prostupovala okolí a typická lunaparková hudba hrála stále ty samé tóny.
Anika seděla na lavičce a plakala. Nic ji nedokázalo utišit.
Znovu si nasadila na nos brýle, když si všimla, že ji někdo pozoruje.
„Kdo jsi?“ zeptala se trochu vyplašeně. Ale ten podivný člověk se jen vševědoucně usmál.
Anika zatajila dech, když si všimla podivných útvarů na jeho čele.
Ďábel?
Nebo to byl jen stín? Nevěděla.
„Pojď se mnou,“ zašeptal a Anika, i když nechtěla, se poslušně zvedla a následovala ho.
V hliněné zemi po dívce nezbyla jediná stopa.

Obrázek uživatele Marek

Stopování

Úvodní poznámka: 

Téma: Otisk

Zrovna čtu tuhle úžasnou ságu. Včera jsem se dostal k části, kdy Kahlan prostě zmizela. Protože první kniha, kterou jsme četl byla 11, tak vím proč a jak, ale popis Richardova hledání byl brán z pohledu Niccy. Takže, tady je jeho pohled.

Fandom: 
Drabble: 

Richard chodil po bitevním poli, ve větších a větších kruzích. Vždy když něco zahlédl, se zastavil a zkoumal půdu. Byl ve svém živlu. Pro toto se narodil. Ne pro vládu nad světem, nebo bitvu za záchranu lidstva. Ale pro práci lesního průvodce a stopaře.
Zahlédl velký zdupaný kruh. Přímo před jeho očima se bitva odehrávala znovu. Viděl jak velký těžký muž, dopadající na jednu nohu úkrokem zabil někoho, kdo padl koleny do trávy.
Tohle ale nehledal. Zvedl se hledaje dál.
Když tu náhle! Otisk boty, který tam nepatřil.
„Kahlan!“ ozvalo se mu v mysli.
A pak najednou, stopa sama zmizela!

Neviditelný fandom: 
Meč pravdy

Klepeta a rypáky

Úvodní poznámka: 

téma: klepeta

Drabble: 

Vrátil se vyčerpaný, v roztrhaném rouchu a nasáklý pekelnými výpary, které nepřebila ani rajská vůně. Dva dny spal, pak zasedl k práci. Náhodou stál u okna, když uslyšel hlas služky: „Prej v pekle! Černej jak satanáš, ale vsadim se, že byl v putyce a válel se ve stoce …“
Odkašlal si. Pronesl hrobovým hlasem: „Peklo, zpěv sedmý:

Ten, komu vládne kleveta
a přijde do ďáblových tlap
má v pekle velká klepeta
a dělá jimi ,klap, klap, klap.´
Pak naroste mu rypáček
ať je to bába, nebo chlap …“

Zaslechl vyjeknutí.
Tercina není špatná, pomyslel si, i když tohle tam samozřejmě dát nemůže.

Damián

Úvodní poznámka: 

Navazuje na drabble Na Vyšehradě

Náhrada za téma Nepřátel se nelekejte, na množství nehleďte

Fandom: 
Drabble: 

Jdou po mně, jdou, jdou, jdou..., zanznělo z otevřeného okna.
No, ještě nejdou, pomyslel si Damián. Ale musíš být, člověče, opatrnější, ta poslední holka, to byl průšvih. Nějak se mu to vymklo z rukou. Doteď se vždycky dokázal včas odpoutat. Ovládá se stále míň, to je špatný. A taky mu to kratší dobu vydrží; energie, co si vzal od tý holky, mu už začíná docházet. Klepou se mu ruce. A přestává být schopen magie. Musí rychle někoho najít, dokud může kouzlit. Když bude opatrný, možná se mu nějakou dobu ještě podaří unikat vyšehradským slídilům. Musí to risknout.
Ještě nechce zhebnout.

Obrázek uživatele Kaisa

Smutný život kyborga

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma Vrzavé panty.

Fandom: 
Drabble: 

Prudce jsem si oddychla a celou svou vahou dopadla na židli, jeden mohl být rád, že se pod náporem kovu nerozpadla vejpůl a nezařídila mi tak prvotřídní let na zem, slušnou ránu a nejlépe by mi ještě něco spadlo na hlavu. Neříkám, že by to bolelo, jen docela nepříjemný pocit, jak se na vás všechno hroutí a pak to musíte sbírat… Hrůza.
„Tak co nového, vrzavý robote?“ houkla sestra a mrskla po mě lahvičku s olejem a hadřík. Zavrtěla jsem hlavou nad tím oslovením, jsem prosím kyborg, žádná plechová konzerva!
Ale to první… Není nic horšího než vrzavé panty kyborga.

Závěrečná poznámka: 

Hrůza, děs, běs, ale když musím...

Obrázek uživatele Mia

Walk of shame

Úvodní poznámka: 

Téma: Vrzavé panty

Drabble: 

Z postele vylezl potichu, dokonce Lorelei ani nevzbudil. Po špičkách se vykradl do prázdných chodeb Bradavického hradu, před skupinkou Nebelvírských prváků se na malou chvíli ukryl v tmavém výklenku. Bez větších problémů se dostal až před havraní klepadlo, co hlídalo vstup do Havraspárské společenky. Trochu se zapotil, když mu položilo záludnou otázku, ale to by nemohl patřit k Modrým, kdyby nakonec na správnou odpověď nekápl. Spokojený se svým výkonem se posadil do křesla a vychutnal si šálek kakaa. Možná by své dobrodružství utajil i před všetečnými obrazy, ale to by ho u dveří kabinetu profesorky McKayové nesměly zradit vrzající panty.

Obrázek uživatele jedenraccoon

Umělecká fotka

Fandom: 
Drabble: 

"Ještě trochu doprava.NE! Promiň doleva." Křičela jsem na celé kolo. Už 10 minut se snažím udělat závěrečnou fotku pro svůj projekt. Skoro si troufám říct, že můj model už toho má dost.
"Tak hele, Ahsoko," zakřičel na mě Anakin"já na tebe nemám celý vodpoledne jasný? Musím zacránit kancléře Palpatina, já jsem totiž..."
"Ten počká. Můj projekt ne. Doleva ti říkam!"
"Tak hele, už toho mám vážně dost, foť!"
"Ok, usměj se, ne moment, předtím to bylo lepší haha! No nic."
CVAK! Foťák pracuje a vrčí. Když už konečně v ruce držím své umělecké dílo zjišťuju nepříjemnou věc - je vzhůru nohama.

Závěrečná poznámka: 

Znovu star wars tak se omlouvám ale jsem vážně milovník:)
Asi jsem spletla zadání a místo na "hlavu vzhůru" jsem napsala na "hlavou vzhůru"(stydím se v koutku). T_T

Obrázek uživatele King Kong

Karlův konec

Úvodní poznámka: 

Nahrazuje téma č. 13. Klepeta
Varování: vyskytuje se zde sprosté slovo.
Je to trochu krkolomné, dalo mi to víc zabrat než jsem čekal :-)

Drabble: 

Karel Kopřiva: kavárník. Každodenní konzument konopí.
Kamil Kalousek: komunista. Kladenský kmotr, kterému Karel konopí krade.
Kliment Kokoška: kariérista, komisař.
Kňourek: kokoškův kocour.

Kokoška kontroluje Karla kráčejícího kolem.
Kokoška: „Kampak Karle?“
Karel: „Klídek, kochám krajinu.“
Kolem klusala klisna.
Karel: „Kokoška koukej, krásný kůň.“
Kobyla klade kobylince. Kokoška kobylu kárá. Kobyla Kokšku kašle. Kluše ke katolickému kostelu.

Kolem Karla kráčí Kňourek.
Karel: „Kruci kocour!“
Karel kýchl.
Kňourek: „Kňour.“

Kokoška: „Karle, konec keců. Kdo kradl kmotrovi konopí?“
Karel: „Karamba! Kdo kecal?“
Kokoška: „Kmotrův kamarád.“
Karel: „Kamarád? Ko*ot!“

Kolemjdoucí klepna Koňaříková kouká. Křiví ksicht.
Karel křikne: „Krávo!“
Koňaříková: „Kriminálníku!“

Kokoška: „Končíš Karle!“
Klepeta klapla.

Obrázek uživatele Aveva

Klepeta

Úvodní poznámka: 

Ono je to sice bez nároku na bodík, ale buďme akurátní.
Náhrada za včerejší Klepeta

Fandom: 
Obrázek uživatele Arengil

Jak to bylo doopravdy

Úvodní poznámka: 

Doktorská pohádka.
Nahrazuji téma č. 9 - Vrzavé panty

Fandom: 
Drabble: 

"Ale, ale, pane Magyáš, co to vidím... Kdypak jste si naposledy čistil zuby?"

Starý čaroděj si poškrábal bradu a odhadl to na dobu přibližně před sty léty, kdy se pošetile pokoušel navázat známost s jakousi bludičkou. Jelikož byl ale právě akusticky indisponován, pouze výmluvně pokrčil rameny.

"Myslel jsem si to! Tak si pište, sestro - pětka a šestka vlevo nahoře ex, sedmička vpravo jakbysmet...," rozplýval se blahem kostelecký doktor.

Čaroděj zaskřípal zuby.

"Jak dlouho už takhle vržete, člověče? Vždyť vy máte sanici úplně nadranc - to musí pryč!"

A než bys řekl švec, přibouchla se za doktorem se skřípěním dvířka od pece.

Závěrečná poznámka: 

K napsání mě inspirovala Birute svými grónskými pohádkami.

Obrázek uživatele Terda

Ústup k moři

Úvodní poznámka: 

náhradní drabble na téma Klepeta

Fandom: 
Drabble: 

Prchali zarostlým údolím směrem k moři. Přes ramena nesli muškety padlých druhů a přes vlastní šaty měli navlečené kabáty nepřítele – modré se žlutým podšitím. Bocman Ludlow je vedl. Tesákem neohroženě razil cestu podrostem a za rukáv za sebou doslova vláčel malého Elliota. Chlapec už sotva pletl nohama. Frances s Harveym průvod uzavírali. Postupovali pozpátku a nepřestávali očima hledat nebezpečí.

Náhle ji Harvey chytil za rameno. Varovně kývl směrem k východnímu svahu a natáhl kohout muškety.
„A támhle jsou taky, šmejdi.“ Pohodila hlavou na druhou stranu. „Prokoukli nás... Chtějí nás lapit do kleští a odříznout nám cestu...“ zauvažovala. „Ludlow! Musíme přidat!“

Závěrečná poznámka: 

Terda žije! A Skřivánek taky! A nakonec jsme ho ani nemusela vydávat na pospas nějakejm obludám. Teda snad jsem od témata neutekla moc. Také se omlouvám případným odborníkům na válečnou stategii, ale nic lepšího mě nenapadlo a už ani nenapadne...
Navazuje na Volavky

Pouta

Úvodní poznámka: 

Varování: Toto drabble není určeno pro děti a mladistvé!

Drabble na téma: Klepata

Fandom: 
Drabble: 

Zámek cvakl a kolem předloktí se jí sevřela ocelová klepeta. Byla mi vydána na milost. Z velké mísy na stole jsem vytáhl dlouhý nůž, zahleděl se jí do očí a hledal náznak nejistoty. Ale ostražitě mě sledovala pohledem plným chtíče.
Pár rychlých pohybů a rozřezaná podprsenka se svezla na zem. kousl jsem ji zlehka do krku, a zároveň přiložil ledovou čepel na její bradavky.
Zachvěla se a zasténala.
Škubla pouty, jako by se snažila dostat ke svému klínu, ale dobře věděla že ji poskytnu úlevu od spalujícího žáru až po několika hodinách.

Položil jsem špičku nože na žlábek jejích ňader..

Obrázek uživatele Kirsten

Úspěch zajištěn

Úvodní poznámka: 

Téma č. 11: Nepřátel se nelekejte a na množství nehleďte

Fandom: 
Drabble: 

Plukovník Cathcart se užíral. Měl pocit, že si ho nadřízení neváží. Aby také ne, když jeho jednotka už týden neprovedla kvůli tomu pitomému děšti jediný nálet. Ale to se změní. Plukovník se zadíval na mapu. Nejdál od linie pěší podpory ležela Bologna, strategický bod nedotčený spojeneckými silami.
„Podplukovníku Korne! Rozhodl jsem se, že se dobrovolně přihlásíme na nálet na Bolognu.“
„Připadá vám, že máme příliš vojáků?“
„Máme příliš nevyužitých vojáků. Konečně dostanou šanci získat nějaká ta vyznamenání.“
„In memoriam.“
„O těch se generál Dreedle nedávno vyjádřil pochvalně. Jsou hrdinská. Prestiž se nám zvýší bez ohledu na výsledek, není to úžasné?“

Stránky

-A A +A