Pokud si chcete zřídit uživatelský účet, napište nám prosím na sos.hp.ff (zavináč) gmail.com. V mailu prosím uveďte zejména to, pod jakou přezdívkou u nás chcete vystupovat!
Čteme-li pozorně knihy Jane Austenové, rychle zjistíme, že jejich hrdinové jsou obklopeni služebnictvem, bez nichž by nebyl ani oheň v krbu. I ony a oni mají své životy a osudy...
Paní Hodgesová by byla v jiné zemi či jiném století vrchní státní zástupkyní nebo vůdkyní pirátů. Teď a tady má to nejvyšší postavení, kterého může inteligentní, všímavá a energická dcera chudých rodičů dosáhnout - je hospodyní v Donwell Abbey. Má svazek třiceti klíčů a nepočítaně povinností, přesto si dokáže koutkem oka všímat zabedněnosti svých bližních; slečna Emma v této disciplíně obzvlášť vyniká. Samozřejmě vše přechází mlčky, diskrétnost patří k popisu práce. Opečovávané Emmě nehrozí nic než trocha hořkého poučení. Teprve když si všimne, že někdo hraje s nemajetnou Jane Fairfaxovou hru, která ji může připravit o všechno, promluví s panem Knightleym.
Závěrečná poznámka:
Paní Hodgesová je kanonická.
Z knihy se zdá, že pan Knightley k jistým podezřením bez nápovědy, ale my víme své ;)
Milá Ryo,
děkuju za přání a za limit na délku - to pomohlo :D
Přála sis nějaký konflikt, kde nikdo nepřijde o život a skončí to pohodově... snad se mi to povedlo.
Přeju krásné Vánoce a klidný nový rok.
p.s. omlouvám se, neumím tady na Sosácích moc zacházet s odstavci...
Když otěže na Norlandu převzala mladá paní Dashwoodová, služebnictvo to okamžitě poznalo. Propustila dvě pokojské, pomocnici v kuchyni a jednoho štolbu. Zbytku personálu snížila plat o pět liber ročně. Všichni přitom věděli, že to nedělá ze šetrnosti, její manžel byl zabezpečen a Norland slušně vynášel. Mladá paní Dashwoodová byla zkrátka lakomá. Výsledkem bylo, že všichni teď vstávali o třičtvrtě hodiny dříve, aby všechno stihli, a večer padali do postele vyčerpáním. Když se vdova Dashwoodová zeptala Diany, Ethel a Thomase, zda by s ní a s dcerami přešli ze skvostného sídla do malého zahradního domku v Bartonu, neváhali ani na okamžik.
"Dvě děvčata a jeden sluha" je kanonická personální jednotka, která s paní Dashwoodovou, Elinor a Mariannou odjela do Bartonu.
Nastlat, zamést, rozdělat pořádný oheň. Zatáhnout závěsy.
Chvilka oddechu, společnost je u večeře.
Nachystat lavorky. Do jejího pokoje spoustu natáčecích papírků.
Stovky a stovky kudrlinek a každej večer znova.
Betsey si otráveně odfrkla.
Kdekteré dámě vydržely lokny i tři dny v kuse, když si je za vlhkého soumraky zakryla šátkem. Tahle slečinka běhala po venku, nejlíp za bouřky, brrr, Bůh chraň, načesaná a prostovlasá. A ještě si to užívala. Tch, prej romantička. A co z toho?
Příště si nebudu vybírat paninku podle věku. Slečna Elinor je sice skoro stará panna, ale aspoň neskotačí v dešti a nenosí účesy jak hraběnka.
Hanna oficiálně nastoupila do služby onu zářijovou sobotu, kdy se ze slečny Taylorové měla stát paní Westonová. Opatrně se probírala kaštanovými prameny budoucí nevěsty a ruce se jí trochu chvěly. Byla neuvěřitelně šťastná a strašlivě nervózní. Stát se v osmnácti letech komornou z pouhé mladší služebné předčilo její nejdivočejší sny. Poslední měsíc chodila v patách komorné slečny Emmy, aby od ní odkoukala, co šlo, a zkoušela si česání na každém z ženského personálu, kdo se nechal. Přesto jí teď bušilo srdce a sponky padaly z ruky. Slečna Taylorová se na ni do zrcadla usmála. “Nebojte se Hanno. Spolu to zvládneme.”
Hanna je kanonická austenovská služebná, kterou doporučil pan Woodhouse budoucí paní Westonové "protože je to úslužné a zdvořilé děvče, které vždycky stiskne kliku opatrně a nikdy nebouchá dveřmi" :)
Poprvé se tu objevila před měsícem a od té doby přichází pravidelně každé ráno. Kráčí jako bohyně, jako anděl, oči má hluboké a vážné. Přesto se na mě vždycky usměje a na chvíli mi zastaví srdce. Její poštu už mám dávno nachystanou, ale tvářím se zaměstaně. Chci, aby zůstala o okamžik déle, o chvíli déle dýchám stejný vzduch jako ona. Jednou za čas dostane dopis psaný drobným mužským písmem. Tehdy se jí rozzáří oči, je Afrodité. Štíhlé prsty, kterými loví v kabelce šilinky, se jí chvějí. Nikdy pro ni nebudu víc než posel dobrých zpráv. Přesto ji miluji. Zdáli. Navěky.
Ve většině domů se ranní zatápění svěřuje nejmladší služebné jako práce plná černé špíny a rudých spálenin. Nemůže být větší omyl. Ranní roztápění krbů je jeden z nejdůležitějších a nejnáročnějších úkolů, které vůbec existují. Trvá věky, než se to naučíte dokonale.
Musíte být tiší. Vcházíte do ložnic, kde se ještě spí. Vaši páni by měli být probuzeni teplem, co se šíří místností, ne úderem pohrábáče o mříž vyhaslého krbu.
Musíte být diskrétní. Vidíte je, jak je nikdo jiný nevidí. Přehlédněte, že vás slečna Marianne už tři rána vítá zarudlýma očima. Že cosi píše v noční košili a polyká přitom slzy.
Mám takový sen, že jednou přepíšu nějakou Austenovou z pohledu služebnictva ;)
Susan škube ze spařené slepice další a další hrsti peří. V srpnovém horku je to pěkně hnusná práce, peříčko se jí každou chvíli přilepí na zpocené čelo a pak ji tam lochtá. Ještě že stačí jen jedna. Paní Benettová už deset dní nevychází z pokoje a nesnese nic než vývar a slečna Lydie je v trapu. Susan odfoukne z čela další pírko. Všichni před ní šeptají, ale ona není blbá, vždyť už je jí třináct. Oknem z kuchyně vidí běžet zahradou dvě nejstarší slečny Benettovy. Zavrtí hlavou. Co může takový spěch znamenat? Jen aby kvůli tomu nemusela škubat další slepici!
