Trampské písně

Obrázek uživatele ef77

Mučenka a kozlík

Úvodní poznámka: 

Já nevím, neměla bych jim založit fandom, těm ztraceným duším?

Varování: 

Sex, vražda a sebevražda - ale ani jedno z toho není nijak explicitní.

Drabble: 

Byla to nejkrásnější squaw, když přišel k jejímu kmeni, nedostudovaný flanďák, greenhorn, jehně. Smála se, když na květu mučenky vysvětloval Spasitele. „Tvůj Bůh je ospalý Bůh, žije v ospalé květině“, řekla a pak ji svému muži namíchala společně s kozlíkem a byla s ním a pod ním a on byl v ní.
Když chtěla odtáhnout se svým lidem a nechat ho jeho Bohu a smála se jeho údivu, sevřel jí krk a držel, dokud se smát nepřestala. Ztratil ji, pak ztratil Spasitele a nakonec sám sebe a ustlal si na kolejích.
Nikdy už neucítí mučenkovou vůni. Jen kouř Mrtvýho vlaku.

Obrázek uživatele ef77

V čekárně

Úvodní poznámka: 

Navazuje na toto (zkušební) drabble: https://www.sosaci.net/node/53647. Nečekala jsem, že bych nějak pokračovala, ale čekárna Poslední stanice se náhle začala zalidňovat (nebo zadušovat, když jsou tam všichni mrtví?). A s mojí dnešní mizernou náladou pochmurné drabble ladí.

Varování: 

Drabble obsahuje nehezké historické konotace a vraždu. Nic explicitního, ale když si to člověk domyslí, je to fuj.

Drabble: 

V nádražní čekárně nevidomě zírá do zaprášeného okna a kouří jednu papirosu za druhou.
Má v očích smutek Sáry, Rebeky a Ley, tisíců bezejmenných židovek, pro které Karl Bischoff projektoval Auschwitz-Birkenau. Má tělo indiánek, pro které hobos zabíjeli a byli zabíjeni. Má rusé vlasy bělogvardějských žen, které rudí komisaři posílali těžit zlato na Vorkutu. Má tisíc tváří, pro každého zatracence jinou. Všichni po ni touží k zešílení.
Ji samotnou žádný z nich nezajímá. Čeká, stále čeká, až zahouká Mrtvej vlak a přiveze jejího muže – ochlastu, hochštaplera, děvkaře a karbaníka, který ji kdysi nechal chcípnout na kolejích.
Miluje ho a nenávidí.

Obrázek uživatele Sothis Blue

Než se doploužíš do nejbližšího města

Drabble: 

Jede jede mašinka,
kouří se jí z komínka,
jede jede do dáli,
veze -

Cink.
Křus.
Kutululů.

Údolím koleje duní,
tmavá noc ubíhá...

Měsíční světlo se třpytí na střepech a leskne se v loužičkách rozlité žitné.

Je ráno,
je ráno.
A nohama stíráš -

Auvajs.
Krev crčí mezi pražce.

Šlapej dál, táhni ke všem čertům!

To se lehko řekne. Pajdáš, jak se dá.

Z Kentucky do Tennessee,
přes hory a přes -

Ani nechceš pomyslet. Než se doploužíš do nejbližšího města, to bude ještě štreka.

Jen prázdný nádraží na tebe dýchá samotou
a žádnej vlak, ani nákladní tu nestaví...

Takže jsi v loji.

Obrázek uživatele ef77

Poslední stanice

Varování: 

Lehce se dotkne sebevraždy a násilí.

Drabble: 

Některé noci jsou jako těžká deka. Olovo spánku dusí nádraží i vechtrovny a neviditelná ruka stáhne šraňky pro Mrtvej vlak.
Rezavá a špinavá lokomotiva, popraskaná skla, dveře kotle visí na posledním pantu. Vagóny s vytřískanými skly i dveřmi drží pohromadě snad jen silou vůle. Telegrafní dráty se rozezvučí a do noci monotónně šeptají jména cestujících: Těch, kteří skončili svůj život na kolejích. Těch, kteří skončili jiné životy při stavbě tratí. Těch, kteří do dobytčáků nakládali živé mrtvé a posílali je do Osvětimi, Bergen-Belsenu, do Vorkuty, na Kolymu.
Jedou až na konečnou. Do Poslední stanice, černé jako peklo samo. K nám.

Závěrečná poznámka: 

Ostatně vždycky jsem zastával názor
že tak jako v jiných katedrálách
i na nádraží
by měly byt instalovány varhany.

(Václav Hrabě)

Obrázek uživatele Smrtijedka

Vražda u Devil's Claw

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Odpusťte logické lapsy, nic lepšího mě ne a ne napadnout :D.

Drabble: 

„Pane svědku, pojďme si to zrekapitulovat. Šel jste po pláži. Dopisoval jste pracovní deník. Co bylo dál?“
„Našel jsem je – Boba Greena, Tlusťocha Rogerse a Stena... Jeho příjmení neznám.“
„A vaše první reakce bylo pohřbít je tam, kde leželi, je to tak?“
„Ano.“
„Nebylo by vůči společnosti a rodinám zesnulých zodpovědnější vše ohlásit úřadům? Proč jste to neudělal, pane svědku?“
„Byli to zloději a vrazi. Sten, to bylo jenom pití a rvačky. Bob hrál falešný karty a Tlusťoch... se musel zabít sám, když odpravil ty dva.“
„Zajímavá interpretace... Jak mi ale vysvětlíte vaše krvavé otisky na křížích z bílého kamení?!“

Závěrečná poznámka: 

Pokud by někdo náhodou netušil, co právě přečetl, napoví tento odkaz.

Neviditelný fandom: 

(Téměř) nezdolná

Úvodní poznámka: 

Mac Douglasová počítám jako dvě slova.

Drabble: 

Dne 19. dubna náhle zesnula v Praze v požehnaném věku 100 let paní Mary Mac Douglasová. Neohrožená kovbojka a postrach všech trampů známá všeobecně jako Babička Mary až do poslední chvíle překvapovala svou vitalitou a zdatností.
Předsedové nejvýznamnějších politických stran okamžitě ve vzácné shodě vyjádřili hlubokou lítost a zároveň údiv nad nečekaným koncem velké pistolnice.
„Myslel jsem, že tu s námi bude ještě dlouho,“ prohlásil předseda Strany silné ruky Miloš Nezmar.
„Právě jsme doufali v úspěšnou budoucí spolupráci,“ prozradil předseda Hnutí za vlastní kapsu Ondřej Nahrabal.
Poslední rozloučení s Mary Mac Douglasovou proběhne 25. dubna v obřadní síni ve Štěchovicích.

Závěrečná poznámka: 

Myslím, že téma je vyjádřeno dostatečně "upřímným" údivem politiků, kteří, jak známo, milé babičce napomohli do hrobu.
Chtěla jsem, aby v tom nějak byli přítomni i ti muzikanti - tak aspoň tím fandomovým zaměřením.

Obrázek uživatele Ebženka

Konečně klid

Úvodní poznámka: 

"Mary,
babička Mary.
Dva kolťáky za pasem,
nad hlavou točí lasem."

Při psaní jsem vycházela z toho, že je-li Mary babičkou, musel někdy existovat i nějaký dědeček, děti a vnoučátka.

Drabble: 

Na terásce před štěchovickým domkem stála židle a stolek. Starší pán seděl u stolku, před sebou hrnek s polovychladlou kávou, dřevěné prkénko s několika chlebovými drobty, nůž a noviny. Bylo průzračně jasné jarní dopoledne, Vltava se třpytila ve sluneční záři. Bylo ticho, kromě běžných zvuků malého města, štěbetání ptáků a tichého šustotu otáčených stránek.
"Těpic, Tondo!" zahalekal kolemjdoucí pán s pejskem na vodítku, zastavil se a opřel o branku. "Co že taková havaj? Kde máš Máňu, že tě dneska nekomanduje?"
"Ále, Máňa si vyrazila na rodinnej potlach, čekám ji tak zejtra," odvětil, a po tváři se mu rozlil spokojený úsměv.

Obrázek uživatele Ampér

Zpověď

Drabble: 

„Ten saloon ve Fort Hazardu jsem vybílil krásně. Co na tom, že tam zůstal chlápek tuhej, stejně tasil dřív. Měl to rychlý, z baru rovnou na hřbitov obutých. Pak jsem štípnul koně a uháněl pryč. Jenže ta herka uběhla pár mil a chtěla whisky, dokážeš si to představit? Naštěstí to bylo asi jen půl míle na Hvězdu Jihu. To jsem ještě nevěděl, že to bude moje míle poslední. Sednul jsem tam ke kartám, k mý smůle mi z rukávu to eso vypadlo.“

„Poslední, co si pamatuju, že stojím s oprátkou na krku a někdo říká - tak kopni do tý bedny…“

Závěrečná poznámka: 

Zvláštní poděkování Mikimu Ryvolovi za jeho písničky

Vrána

Tohle téma mi dalo zabrat. xD

Fandom: trampské písně

Jednoho dubnového rána,
přistála tu vrána,
vrána.

Vrána černá, vrána zelená,
připomínala mi jelena.

Zakrákala na mě,
prej že, mladej pane
odkud dneska vítr vane,
vane?

Vrána černá, vrána zelená,
připomínala mi jelena.

A krákala pořád dál,
já se jí však trochu bál,
bál.

Vrána černá, vrána zelená,
připomínala mi jelena.

Dožadovala se odpovědi,
že chce vědět, kam poletí,
poletí.

Vrána černá, vrána zelená,
připomínala mi jelena.

Tak jsem řek', že ze západu,
v náhlém oslňujícím nápadu,
nápadu.

Vrána černá, vrána zelená,
připomínala mi jelena.

Namířil jsem bouchačku,
večeře byla za kačku,
kačku.

Vrána černá, vrána zelená,
chutí nepřipomínala jelena.

Rok: 
2011
Obrázek uživatele Julie

Montgomery

varování: Jsem hnusná potvora, která v rámci odporného smyslu pro černý humor neváhá ublížit živé bytosti. A navíc to možná není vtipný. Jen strašně uhozený.

Déšť jí smáčel vlasy. Stékal jí po tvářích a mísil se se slzami. Slyšela ho. Slyšela výstřel a věděla, že jde pozdě. Už jeho smrt nenapraví.
Ležel tam. Na kopečku v prachu cesty. Generál. Její Generál. Už nikdy nevstane a neprojde se krajinou.
Přišla až k němu. Poklekla a pohladila jeho šedavou kůži. Ještě slabě dýchal, ale pramen krve vytékající z rány naznačoval, že je konec.
Zafoukal vítr a přinesl k ní ozvěnu jeho majestátního troubení. Jak jen milovala ten hlas. I na dálku ho byla schopna rozeznat.
Mladá bioložka se rozplakala ještě usedavěji. V Montgomery už zase bili slony.

Rok: 
2011
-A A +A